(14.13 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Nechtěl bych se vracet do minulosti a rekapitulovat fakta, která ostatně všichni znáte. Daleko více nás zajímá přítomnost a budoucnost. Vláda se těmito událostmi, které zde zmínil předseda Poslanecké sněmovny, několikrát zabývala, naposledy včera na svém pravidelném zasedání, a dovolte mi, abych vás velmi stručně seznámil s principy, jimiž se vláda ve svém následujícím postupu hodlá řídit.
Princip první se dá formulovat asi takto: pokud jsme se přihlásili k solidaritě s našimi spojenci, pak vláda České republiky toto přihlášení se k solidaritě nechápe jako pouhou deklaraci, jako pouhé politické přihlášení, kdy jedním koutkem úst ucedíte, že sympatizujete s těmi, kdo byli postiženi, a druhým koutkem úst naznačujete své domácí veřejnosti, že to vlastně není tak zlé, že to není tak vážné, že je to jenom deklarace a že vám nic nehrozí a neponesete žádnou skutečnou odpovědnost. Toto je hodina zkoušky a útok na New York je útokem na Prahu, útok na Spojené státy je útokem na Českou republiku. Z toho vyplývá, že závazek vlády o spojenecké pomoci není pouhou deklarací solidarity, že je široce míněnou nabídkou spektra aktivit vyplývajících z našich možností a ze sil této země, že je nabídkou nesenou vědomím odpovědnosti, a tedy i vědomím možných nákladů a ztrát. Je to samozřejmě daleko nepopulárnější než pohodlné přikyvování, ale myslím si, že je to odpovědnější a důstojnější. A zejména země, která v minulosti byla zrazena svými vlastními spojenci, si nesmí nikdy dovolit sama zrazovat. To je princip první.
Princip druhý. Při analýze teroristického útoku nikoliv pouze na Spojené státy naprosto jednoznačně odmítám tezi, která se někdy objevuje a kterou pokládám za velice plochou. Tato teze vyjádřená v brutálně vulgární formě zní, že za tento útok si mohou Američané sami. A vyjádřená v sofistikovanější a o to nebezpečnější formě zní, že terorismus vzniká z chudoby a že ti, kdo v rozvojovém světě tolerují chudobu, mohou, byť nepřímo a zprostředkovaně, za teroristické útoky. Chci vám zcela jasně říci své přesvědčení, že neexistuje kauzální souvislost mezi chudobou a terorismem. Před půl rokem jsem se účastnil na vyzvání španělských představitelů veřejného shromáždění v Baskicku, které mělo protestovat proti teroristickým akcím organizace ETA. Jak víte, Španělsko není nejchudší evropskou zemí a Baskicko je nadto jeho nejbohatší provincií. Přesto právě v Baskicku dlouhá léta existuje teroristická organizace, která realizuje téměř na běžícím pásu řadu politických atentátů.
Mohl bych zde mluvit o Severním Irsku, mohl bych mluvit o řadě dalších zemí, ale nechci vás dlouho zdržovat. Chci vám pouze říci, že odmítám rozmělňování viny, že odmítám tvrzení, že každý má svůj díl odpovědnosti. Je jen jedna odpovědnost za tento zločin a tou je odpovědnost teroristů. A ti, kdo teroristy chrání, musí být potrestáni stejným způsobem jako ti, kdo se teroristického činu dopustili. Směšovat tyto záležitosti s chudobou a sociálními poměry sociálního světa je laciný a nezodpovědný únik. Je to alibismus, který může po prvním šoku ohrožovat naši dosavadní jednotu, a tomuto alibismu bychom měli nalézt odvahu se vyhnout.
Zásada třetí. Prosím, aby nikdo z vás nepodléhal iluzi, že tato noc bude krátká - jinými slovy boj proti mezinárodnímu terorismu je dlouhodobou záležitostí. Nelze ho vyřešit jednou, byť jakkoli účinnou anebo třebas i neúčinnou, vojenskou akcí. Bude to dlouhý boj a my se musíme připravit na to, že i když Česká republika možná vzdor nabídce své pomoci nebude včleněna do první fáze tohoto boje, bude se zcela určitě účastnit fází dalších.
***