(9.50 hodin)
(pokračuje Buzková)
V hlasování pořadové číslo 111 dám hlasovat o svém procedurálním návrhu, aby se projednávání tohoto bodu mohl zúčastnit guvernér České národní banky.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 111 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 111 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 144 vyslovilo 139, 3 byli proti.
Vítám guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu v Poslanecké sněmovně.
Pan poslanec Kalousek může pokračovat.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pro zprávu, tak jak je její text vám předložen, se hlasovalo při závěrečném hlasování na posledním jednání vyšetřovací komise z 10 přítomných takto: 8 pro, nikdo proti, 2 členové se zdrželi. S tímto názorem vyšetřovací komise vám předkládám následující text.
Část první - úvod
Na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 1110 ze dne 4. 7. 2000 předkládá vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB (dále jen komise) svoji závěrečnou zprávu.
Pro splnění svého úkolu komise
1. na základě článku 5 přílohy č. 1 zákona 90/1995 uskutečnila 24 řádných schůzí, celkem 34 jednacích dnů,
2. na základě článku 20 a na základě článku 5 odstavec 12 přílohy 1 zákona 90/1995 Sb. vyžádala od státních i soukromých institucí příslušné podklady, dokumentace a stanoviska,
3. na základě článku 12 přílohy č. 1 zákona 90/1995 vyslechla 30 svědků; svědci jsou uvedeni v příloze č. 1,
4. na základě článků 21 - 23 přílohy 1 zákona 90/1995 Sb. rozhodla o přibrání znalce, uložila mu vypracovat písemný posudek a znalce vyslechla.
Vyšetřovací spis má 9200 listů.
Komisi byl určen úkol objasnit rozhodování státu. Stát rozhodoval v šetřeném období v IPB celkem ze 4 pozic:
1. po dobu existence vlastnického podílu státu z pozice výkonu vlastnických práv na základě zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky,
2. z pozice oprávnění rozhodovat o prodeji státního majetku na základě zákona 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby,
3. z pozice regulátora na základě zákona 6/1993 Sb., o České národní bance, a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách,
4. z pozice poskytovatele veřejné podpory na základě zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech, a na základě zákona 59/2000 Sb., o veřejné podpoře.
Komise šetřila toto rozhodování včetně příčin, souvislostí a odpovědnosti jednotlivých institucí a osob. Vedle tohoto rozhodování je bezpochyby zcela zásadní příčinou neuspokojivého hospodaření banky chování managementu a hlavních akcionářů IPB, a.s. Vyšetřování tohoto chování a rozhodování spadá do kompetencí standardních institucí, které mají příslušné vyšetřování ve své pravomocí a kterým je - na rozdíl od komise - přístupné bankovní tajemství. Členové komise prohlašují, že jsou těmto komisím zcela k dispozici pro jejich případné žádosti o vysvětlení zjištěných skutečností.
Ve své zprávě uvádí komise ty skutečnosti, které z hlediska rozhodování státu v IPB, a. s., pokládá za zásadní. Celý vyšetřovací spis bude předán Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha k dalšímu využití.
Zpráva část A - prostředí
V českém bankovním sektoru vždy hrála drtivě dominantní roli skupiny čtyř tzv. velkých českých bank, také tzv. velká čtyřka. IPB byla v době uvalení nucené správy druhou největší bankou v České republice, přičemž pak skupina IPB byla největší finanční skupinou na českém finančním trhu, na kterém zároveň významně pokrývala prakticky všechny produkty. Dále lze říci, že jak samotná IPB, tak i celá skupina patřila mezi nejdynamičtěji rozvíjející se subjekty českého finančního trhu celých 90. let.
Co je dále pro samotnou IPB charakteristické, je i to, že se zároveň významně angažovala v českém transformačním procesu, a to zejména formou rozhodujícího podílu na tvorbě domácí úvěrové emise pro podnikový sektor. Zásadním rozdílem v rámci čtyř velkých českých bank je i fakt, že IPB byla plně zprivatizována jako první do soukromých rukou, a to už počátkem roku 1998. ČSOB byla plně privatizována v roce 1999, Česká spořitelna v roce 2000 a Komerční banka by měla být zprivatizována v roce 2001.
V této souvislosti je nutné připomenout, že v letech 1997 - 1999 došlo k poklesu výkonnosti ekonomiky, což mělo za následek zásadní dopad zejména do kvality portfolia bank nejsilněji angažovaných v české transformaci. Vláda na situaci klesající kapitálové přiměřenosti bank s dominantním vlastnictví státu - spořitelna a Komerční banka - reagovala tak, že jednak navyšovala jejich kapitál a zároveň vyváděla problematické úvěry do Konsolidační banky. Tyto formy pomoci státu bankám s významnou účastí státu dosahovaly řádu desítek miliard korun a v konečném součtu přesáhly v letech 1999 - 2000 řád 100 miliard korun.
V zájmu objektivity je třeba zdůraznit, že problematické úvěry, které si vyžádaly tuto masivní veřejnou podporu, byly poskytnuty zpravidla před tímto obdobím.
Pro úplnost je ještě nutné zmínit, že pro ČSOB byl v polovině devadesátých let zřízen také speciální sanační program na řešení špatných úvěrů z dob plánované ekonomiky, a to ve formě České inkasní jednotky a Slovenské inkasní jednotky, který dodnes v úhrnu představuje pro veřejné finance zátěž až 75 miliard korun.
Z výše uvedeného popisu plyne, že jedinou bankou, která neobdržela v druhé polovině 90. let žádnou významnou státní pomoc, byla pouze IPB. Příčiny této disproporce jsou dvě:
1. v období těsně před privatizací IPB daly tehdejší vlády přednost variantě riskantního prodeje před zapojením veřejných výdajů a bezpečnějším prodejem strategickému investorovi,
2. v období po privatizaci IPB odmítala nynější vláda poskytnout veřejnou podporu bance plně vlastněné privátním kapitálem.
Část B - založení a počáteční rozvoj banky, okolnosti významné ztráty vlivu státu na chod a další rozvoj banky
Ještě v předlistopadovém Československu zřídilo Federální ministerstvo financí Investiční banku jako státní peněžní ústav, který obdržel komplexní bankovní licenci. K 1. lednu 1990 měl přidělený kapitál ve výši 978 milionů korun, který byl v letech 1990 - 1991 navýšen na 1,5 miliardy korun. Prakticky veškeré finanční zdroje pro bankovní operace byly poskytovány Státní bankou československou, Českou státní pojišťovnou a Českou státní spořitelnou.
Jako všechny banky vlastněné státem, byla i Investiční banka, státní peněžní ústav, zařazena do kuponové privatizace. Privatizační projekt schválila vláda České a Slovenské Federativní Republiky usnesením č. 108 ze dne 20. 2. 1992 - je uvedeno v příloze č. 2. Na základě tohoto usnesení založil Fond národního majetku České republiky 21. 2. 1992 Investiční banku, a. s., Praha, se základním jměním 1 miliarda korun. Podíl státu byl stanoven na 47,42 % v držení Fondu národního majetku, zbylé akcie byly nabídnuty v rámci kuponové privatizace.
***