(11.50 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. O slovo se přihlásil pan místopředseda Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Chtěl bych jen velmi stručně, technicky nebo fakticky reagovat na vystoupení pana ministra. Celé jeho vystoupení mělo mírně věcný tón, až na tu poslední, velmi zbytečnou poznámku, kterou se snažil odpoutat pozornost od podstaty problému, neboť já jsem z tohoto místa nezpochybnil stanovisko státního zástupce, pouze jsem k němu vyjádřil svůj vlastní názor, nicméně ho také respektuji a bylo by velmi dobré a prospěšné věci, kdybychom se nesnažili pozornost od vážného pochybení, podle mého názoru precedenční případ nepřijatelného jednání osoby číslo 2 v České policii, odpoutávat někam jinam a abychom tuto debatu posouvali do iracionální roviny z roviny věcné, ve které má probíhat.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane místopředsedo. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pokud tomu tak není, tak pan navrhovatel přednese návrh usnesení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že pan ministr sice sdělil, že pan náměstek bude zřejmě kázeňsky řešen, myslím si, že by bylo dobré, když už se tato kauza dostala až sem, na plénum Poslanecké sněmovny, kdyby nám z tohoto místa, v případě, že bude předkládat novou odpověď, sdělil, jaký závěr tento případ má, a proto tedy si dovoluji navrhnout usnesení, ve kterém Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra vnitra, a díky tomu, pokud toto usnesení bude přijato, se i tato celá Poslanecká sněmovna dozví, zda tento případ usnul, zda byl odhozen pod stůl nebo zda konkrétní osobě byla vymezena konkrétní odpovědnost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. já vás pro jistotu všechny odhlásím a požádám o novou registraci.
Sděluji i příchozím, že jsme všichni odhlášeni a budeme hlasovat o návrhu usnesení: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana ministra Stanislava Grosse na interpelaci místopředsedy Ivana Langera.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 274 z přítomných 135 poslanců pro 58, proti 61. Návrh nebyl přijat.
Tím končím projednávání písemných interpelací na pana ministra Stanislava Grosse a přistoupíme k dalšímu projednávání, a to je interpelace třetí.
Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer odpověděl na interpelaci poslance Milana Cabrnocha ve věci dopadu případné realizace vládního usnesení č. 672 z 28. 6. 1999 na zdravotní péči. Interpelace se s odpovědí předkládá jako tisk č. 876. Otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dne 3. ledna 2001 jsem podal interpelaci na ministra zdravotnictví pana Bohumila Fišera pod evidenčním číslem 615 ve věci letecké záchranné služby a dopadu usnesení vlády č. 672 ze dne 28. 6. 1999. V této interpelaci jsem uvedl čtyři body, které přesně formulovaly jasně negativní dopady případné realizace zmíněného vládního usnesení do úrovně zdravotní péče v České republice, a požádal jsem o sdělení opatření, která činí Ministerstvo zdravotnictví, aby těmto negativním dopadům zabránila.
S mnou uvedenými body kritiky zmíněného vládního usnesení pan ministr zdravotnictví v podstatě souhlasil. Pro ilustraci míry souhlasu musím odpovědi pana ministra zdravotnictví doslova ocitovat:
"1. Souhlasím s vaším názorem, že umístění letecké záchranné služby do Přerova a Havlíčkova Brodu by narušilo současné návaznosti, znamenalo by vznik neúčelných přeletů a zhoršení akceschopnosti a časové dostupnosti přednemocniční neodkladné péče poskytované leteckou záchrannou službou.
2. Výše uvedený přesun základen letecké záchranné služby v lokalitě Olomoucka a Jihlavska by samozřejmě znamenal nevyužití heliportu, včetně temperovaných hangárů a dalšího již existujícího vybavení na základnách v Olomouci a Jihlavě.
3. Souhlasím s vámi, že vyčlenění zdravotnického týmu výhradně pro zásahy letecké záchranné služby by se nepříznivě projevilo na odbornosti zdravotnického personálu. Konkrétně za rok 1999 provedlo středisko Olomouc 507 akcí, což je v průměru cca 1,4 akce za den. Ve středisku Jihlava bylo uskutečněno 628 akcí, což je v průměru cca 1,7 akce za den. Počet zásahů pozemními dopravními prostředky je nesrovnatelně vyšší. Střídání zdravotnických týmů mezi pozemní a leteckou záchrannou službou samozřejmě přispívá k udržení, případně i zlepšování potřebné odborné erudice.
4. Podle vyhlášky č. 434 z roku 1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů, musí být zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy, s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele, a to bez ohledu na to, zda se jedná o dopravu týmu pozemními, nebo leteckými prostředky. O nasazení skupiny letecké záchranné služby rozhoduje výhradně zdravotnické operační středisko územního střediska záchranné služby po odborném vyhodnocení tísňové výzvy. Pro účely zdravotnické záchranné služby musí být vrtulník v nepřetržité pohotovosti a jeho okamžité nasazení nesmí být omezováno jinou tísňovou složkou. Minimální a povinná zdravotnická výbava vrtulníků je podle vyhlášky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, totožná s vybavením sanitního vozidla rychlé lékařské pomoci. Z hlediska civilních leteckých předpisů EU JAR OPS/3 musí být provedení zdravotnické zástavby certifikováno Úřadem pro civilní letectví. Jakákoliv operativní přestavba na jinou než zdravotnickou verzi podle mého názoru nepřipadá v úvahu, nehledě na to, že nelze u primárních a neodkladných sekundárních akcí připustit prodlužování doby vzletu a omezování časové dostupnosti neodkladné zdravotní péče." Potud citát z odpovědi pana ministra.
Tato odpověď jinými slovy znamená, že si je pan ministr zdravotnictví spolu se mnou jasně vědom obrovských rizik případné realizace zmíněného vládního usnesení pro úroveň zdravotní péče v České republice. Za tento ryze odborný pohled patří panu ministrovi bezesporu uznání. O to překvapivější ale je, že moje klíčová otázka uvedená v interpelaci, totiž jaká opatření činí Ministerstvo zdravotnictví, aby těmto negativním dopadům zabránilo, zůstala bez jasné a zřetelné odpovědi. Za takovou odpověď totiž nelze považovat tvrzení, že - a cituji opět z odpovědi na mou interpelaci: "Z jednání dne 22. 11. 2000 vzešel závěr, že postup" - rozuměj postup zanesený v příslušném vládním usnesení - "je nutno přehodnotit, a to nejen z hlediska časového postupu plnění harmonogramu, ale i z věcných hledisek. Současně bylo dohodnuto, že pod gescí Ministerstva vnitra připraví pracovní skupina složená ze zástupců jednotlivých resortů materiál pro jednání Bezpečnostní rady státu a pro vládu České republiky."
Vyjadřuji nespokojenost s odpovědí na moji interpelaci, protože za prvé, Ministerstvo zdravotnictví, ač si je jasně vědomo negativních dopadů případné realizace vládního usnesení č. 672 na úroveň zdravotní péče, žádná opatření proti jeho realizaci nedělá a zůstává u nečinného konstatování, že postup v usnesení zakotvený je nutné přehodnotit.
***