(18.40 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, v tomto pozdním čase bych chtěl se vyjádřit jednak k celkovému rámci diskuse o zprávě, která nám byla předložena, a na druhé straně k řešení nazrálé krize kolem České televize. Samozřejmě že v mnoha aspektech mohu souhlasit s panem premiérem, který vystupoval jako poslanec Zeman, nikoli jako předseda vlády, protože mluvil takřka jako svatý Jan Zlatoústý. Člověk si jenom chce povzdechnout, kdyby se tak skvělé řeči také kryly s činy, protože i on jako předseda vlády nese velký díl viny na vyostření této krize, protože vláda neudělala nic s nekvalitní legislativou, která se týká médií. A jestliže mluvil pan ministerský předseda o tom, že by mnohým členům Poslanecké sněmovny nesvěřil zelinářské krámky, nu což, já si také jen velmi obtížně představuji Miloše Zemana v roli šéfa zelinářského krámku.
Ale zpět k problémům. Myslím si, že krize, která se objevila kolem České televize, nejenom v České televizi, že byla něčím, v čem se kanalizovala všeobecná nespokojenost v naší společnosti. Jak jsem říkal včera v televizním vysílání, je velmi pozoruhodný výrok jednoho podnikatele, který řekl, že republika chudne, a proto je třeba odvolat Hodače. Spousta lidí, kteří byli na Václavském náměstí, tam nebyli z důvodů nějaké detailní informovanosti, co se děje v České televizi, ale prostě proto, že v tom vidí symbol neutěšeného stavu naší země, stavu, který se dá jedině a prostě nazvat krizí. A není to tedy poprvé, kdy se symbol pro hlubší krizi hledá v něčem jiném.
Na druhé straně je třeba říci, že jakkoliv byla jak volba pana Hodače legální, tak i dnešní stávka redaktorů je legální, ale zároveň obě strany této hry byly využity jako určitý nástroj konfliktu, který má daleko komplexnější a hlubší povahu. Mnozí redaktoři už dnes chápou, že jsou součástí, možná nevědomou součástí právě takovéhoto konfliktu. Velmi pozoruhodný byl výrok paní Jolany Voldánové, která prostě řekla, že redaktoři byli zneužiti jako nástroj politického převratu.
Myslím si tedy, že řešení této věci, jestliže krize má hlubší povahu, jestliže se tam odráží hlubší celospolečenský problém, řešení je skutečně v předčasných volbách. Podle Husovy zásady, když pan ministerský předseda nemá rád Husa a husitskou revoluci vůbec, řešení je v tom, že - jak říká Mistr Jan Hus: Jestliže se psi přou o kost, vezmi jim kost a přestanou se přít. Tady skutečně, jestliže se vytvoří nové politické poměry po volbách, kdy by na jedné straně byly utlumeny strany opo-smlouvy a na druhé straně hradní křídlo, které má svoji expozituru v podobě čtyřkoalice, samozřejmě že by se mnohé věci ulehčily. Protože nejenom politické strany, ale také Hrad je zahrnut do této krize. A myslím si, že samozřejmě čím dříve bude poťouchlý intrikán na Hradě venku ze hry, tím lépe.
Chtěl bych v této souvislosti říci, že na této stávce je jedna věc velice zajímavá. Že to může být podnětem k přemýšlení pro mnohé zaměstnance v našich podnicích, např. v takové ČKD, podniku, který byl vytunelován, který je v kritickém stavu, a bylo by plně legitimní, kdyby lidé vzali osud tohoto podniku do svých rukou. Bohužel redaktoři, kteří se dneska dovolávají toho, že mají svrchované právo okupovat svůj podnik, že mají plné právo vzít osud toho podniku do svých rukou, a dnes např. žádají i to, aby mohli volit ředitele - takové požadavky se objevují - titíž lidé velmi ironicky a shazovačně informovali o situaci v podobných podnicích, jako je ČKD a Kohinoor. To se týká i názoru pana Falbra, který se zastal jako šéf odborů lidí v ČT, zastal se právě lidí v televizi, ale na druhé straně lidem v Kohinooru odmítl dát pomoc, a podobně železničářům, kteří byli v podobné situaci také před dvěma lety. Čili opět dvojí metr.
Myslím si, že je tedy velmi důležité chápat celou situaci řekl bych v širším aspektu a hledat právě v širším záběru také řešení.
A nyní bych se vyjádřil k řešení problému České televize z hlediska legislativy, protože to je vlastní doména Poslanecké sněmovny. Troufám si tvrdit, že návrh, který byl předložen vládou, je návrh, který je nekvalitní, který neřeší daný problém a který by nás vbrzku, i když z jiného výchozího bodu, přiblížil stejné krizi, v jaké se nacházíme, znovu. Například jmenování rady v třetinovém poměru, tzn., že třetinu by dodala sněmovna, třetinu Senát a třetinu prezident, to je záležitost, která je patrně opsána z francouzské legislativy, ale je to věc, která neřeší problém, protože neodstraňuje politické handrkování, neodstraňuje diletantství členů, kteří zpravidla mají jedinou kvalifikaci, že umějí otočit knoflíky rádia nebo televizního přijímače, a také se nelze vyhnout bujení byrokracie a administrativy, které je s tím spojeno. Francouzská úprava na rozdíl od nás má jednu velkou výhodu, že totiž má zázemí v jednotlivých departementech, má odborné zázemí ve vlastním úřadě a má také systém monitorování.
Domnívám se, že u nás by bylo daleko lépe se inspirovat britskou úpravou, kde existuje státní sekretář, který jmenuje členy komise stížností, a ta řeší jednotlivé maléry, průšvihy, kterých je v této zemi poměrně dost. U nás máme zvláštní systém, kdy asi šlo o to, vytvořit co nejvíce koryt, takže máme zvláštní radu při ČTK, zvláštní radu pro rozhlas a televizi, další rady v rozhlase a televizi. Zastoupení samozřejmě partajní podle klíče, který tady byl zvolen, klíče diskriminačního. Řada členů těchto rad se ani nedomluví s Němci, Angličany, Francouzi a Američany, kteří by nás mohli inspirovat k tomu, jak kvalifikovaným způsobem upravit mediální oblast.
Naše mediální úprava vůbec neobsahuje takové věci, jako jsou mravní normy a praktické pokyny pro elektronická média, schvalování registrace a klasifikaci filmů, pravidla reklamy, pravidla o vlastnictví, závazný podíl politických stran na vysílání. Nemáme, podobně jako tomu je v Británii, kodex reklamy, kodex programu ani upravení žádosti o přidělení frekvence a kanálu tak, aby to odpovídalo.
Velice často se mluví o otázkách nestrannosti, že potřebujeme veřejnoprávní televizi jako záruku nestrannosti. Nestrannost, jak ukazuje zkušenost ze zahraničí, vyžaduje vypracování zvláštního kodexu. Týká se totiž jak dramatických útvarů, tak i dokumentů a rekonstrukcí. Ti, kdo vysílají, si téma sice vybírají svobodně, ale jsou povinni dbát pravdy, spravedlnosti a slušnosti.
***