Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(15.20 hodin)

(pokračuje Langer)

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 62. Kdo je pro předložený návrh usnesení? Kdo je proti?

Z přítomných 184 pro návrh 179, proti 2. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru a že lhůta pro jeho projednání byla prodloužena na 80 dnů. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajce.

Dalším bodem je

Tento vládní návrh jsme začali projednávat na 17. schůzi dne 3. listopadu minulého roku, kdy jsme vyslechli odůvodnění navrhovatele a zpravodajskou zprávu. Vedli jsme obecnou rozpravu, která byla přerušena.

Prosím, aby místo u stolku zaujal ministr spravedlnosti Otakar Motejl, zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Eva Dundáčková. Zeptám se, zda chtějí v úvodu tohoto přerušeného jednání hned poté, co se atmosféra v sále uklidní, vystoupit.

O slovo požádal pan ministr spravedlnosti. Prosím všechny kolegy, kteří nemají v úmyslu sledovat projednávání tohoto bodu, aby opustili jednací sál.

Uděluji slovo panu ministru spravedlnosti Otakaru Motejlovi. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená Poslanecká sněmovno, dovolte, abych s odstupem, který uplynul od minule otevřené části obecné rozpravy v prvém čtení, se částečně k problematice návrhu zákona o státním zastupitelství vrátil.

Diskuse, která při minulém jednání k návrhu zákona v Poslanecké sněmovně proběhla, se zaměřila především k problematice postavení státního zastupitelství při ochraně veřejného zájmu, ať již v občanském soudním řízení, nebo ve správním řízení. Navrhovanou úpravou vláda však reaguje na jeden z bodů svého programového prohlášení, který sleduje posílení právního vědomí cestou nastolení skutečné vynutitelnosti práva. Navrhovaná působnost státního zastupitelství má dát výkonné moci, jejíž součástí je podle Ústavy České republiky právě státní zastupitelství, efektivní nástroj k ochraně veřejného zájmu, který platný právní řád dosud postrádá, jak konečně ukazují i četné příklady z praxe. Jedná se o právní nástroj a státní zastupitelství bude oprávněno, ale zároveň i povinno jej použít v případech, které zákon výslovně stanoví, a zejména v mezích zákonem stanovených. Nejde tedy o jakékoliv omezování práv účastníků soukromoprávních vztahů nebo o zasahování do rozhodování správních orgánů, ale o to, aby v případě, kdy by takovým soukromoprávním jednáním nebo rozhodnutím správního orgánu byl na úkor veřejného zájmu porušen zákon, bylo možno zákonným způsobem zjednat nápravu. Nepůjde přitom za žádných okolností o nějakou autoritativní a nekontrolovatelnou pravomoc státního zastupitelství, konečné rozhodnutí bude vždy příslušet nezávislému soudu. Jedná se tedy o působnost, která je plně v souladu s postavením státního zastupitelství podle příslušného článku ústavy.

Pokud se jedná o další výtky na způsoby jmenování a zejména možnost odvolání nejvyššího státního zástupce a vedoucích státních zástupců vůbec, návrh vychází z toho, že má-li státní zastupitelství plnit svoji úlohu, je potřeba zajistit určitou stabilitu ve vedoucích funkcích a zejména jejich politickou nezávislost. Proto je navrhováno výslovně upravit důvody, pro které je možno státního zástupce z vedoucí funkce odvolat, a to v návaznosti na plnění zákonem uložených povinností. Základním předpokladem pro to, aby státní zastupitelství mohlo plnit svoji úlohu, je funkčnost systému i jeho jednotlivých stupňů. S tímto cílem se proto navrhuje podrobněji vymezit zejména řídicí vztahy, vztahy při provádění dohledu mezi jednotlivými stupni při výkonu působnosti státního zastupitelství i vztahy při poskytování informací sloužících státních zastupitelství k výkonu svěřené působnosti.

Jak jsem se již zmínil v předcházejícím projednávání, funkčnost státního zastupitelství je i jedním z kritérií, podle kterých je posuzována Česká republika v hodnoticích zprávách Evropské komise. Jsem proto toho názoru, že obavy z neodpovídajícího posílení postavení státního zastupitelství, které zde byly vysloveny v předcházející části rozpravy, nemají vztah k navrhované úpravě dostatečně opodstatněný. Navrhovaný zákon o státním zastupitelství má především vytvořit předpoklady pro realizaci působnosti státního zastupitelství, která je pak konkrétně vymezena věcně především předpisy upravujícími trestní řízení a proces občanských soudních řízení. Zárukou, že státní zastupitelství bude vykonávat svoji působnost pouze na základě zákona a v mezích zákona, je celý právní systém, jehož nedílnou a organickou součástí by se měl navrhovaný zákon stát.

Děkuji vám za pozornost a žádám vás, abyste propustili tento zákon do druhého čtení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Vzhledem k tomu, že paní zpravodajka změnila názor a hodlá vystoupit, uděluji jí slovo.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, jen krátce zrekapituluji, co se při projednávání tisku číslo 370, návrhu nového zákona o státním zastupitelství, dělo dosud v rozpravě, která byla přerušena na 17. schůzi sněmovny.

V přerušené rozpravě dosud vystoupili páni poslanci Pavel Němec, Zdeněk Jičínský, Vojtěch Filip, Marek Benda a Milan Zuna, pan místopředseda Pavel Rychetský a zpravodajka. Padl návrh pana poslance Marka Bendy na vrácení předlohy vládě k přepracování a zpravodajky na zamítnutí předloženého návrhu.

Považovala jsem za potřebné pro upřesnění situace, v jaké se nacházíme, tuto rekapitulaci provést. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě, do které mám v tuto chvíli pouze jednu písemnou přihlášku, a to přihlášku paní poslankyně Vlasty Parkanové, které uděluji slovo. Prosím o další zájemce o vystoupení v obecné rozpravě.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Diskuse k tomuto návrhu zákona ukázala, že v této sněmovně existují na tento návrh dosti výrazně odlišné pohledy. Rozdíl v názorech po mém soudu nebyl způsoben tím, co by v zákonu být mělo, ale co naopak by tam být nemělo, ale mnohem spíše sporem o to, co v návrhu doopravdy je a co tam doopravdy není. Zdá se mi, jako bychom nedokázali číst a chápat jednu věc stejně. Už samotný tento fakt by nás měl alarmovat, protože svědčí o nejednoznačnosti a srozumitelnosti výkladu navrhované právní úpravy.

Během doby, která uplynula od odročení projednávání tohoto bodu, jsem si znovu prošla příslušná ustanovení návrhu zákona i diskusi, kterou jsme tady vedli, a musím konstatovat, že předkladatel a především i místopředseda vlády pan Rychetský interpretuje některá ustanovení tohoto zákona v rozporu s tím, co je v předloze skutečně uvedeno. Myslím si, že je to vláda, které se nepodařilo naplnit vlastní představu o podobě tohoto zákona. Mám na mysli především ustanovení o ochraně veřejného zájmu v jiném než trestním řízení a odvolatelnost, či spíše neodvolatelnost nejvyššího státního zástupce z funkce. Domnívám se, že další diskuse na toto téma postrádá smysl a že je na vládě, aby si ještě jednou ujasnila své názory na tento zákon a mnohem zřetelněji a jednoznačněji je do zákona promítla.

Proto se připojuji k návrhu, který tady již padl, a doporučuji vrácení návrhu k dopracování. Vedle těchto zmíněných dvou oblastí je dle mého soudu ještě potřebné zásadně přepracovat i ta ustanovení zákona, která se týkají tzv. nejvyšší rady státního zastupitelství.

***