(pokračuje Filip)
To ale svým způsobem nebylo předmětem mé interpelace, protože já jsem se zároveň dotazoval, jestli Ministerstvo financí nějakým způsobem uvažuje o odškodnění našich občanů v této věci. Včera jsme byli svědky návrhu zákona, který měl odškodňovat naše bývalé československé státní občany, kteří v České republice nejenže nemají bývalý pobyt, ani nejsou českými státními občany, a přesto se domáhají svých nároků, které vznikly v dobách minulých. Tito občané jsou občany České republiky. Řada z nich zemřela od roku 1992, takže z odhadu, který kdysi udělal pan ministr Kočárník, že takto postiženo bylo nejméně 30 tisíc lidí v České republice, pravděpodobně něco ubylo.
Předmětem mého doplňujícího dotazu zde ve sněmovně, specifikovaného na ministra financí, je to, jestli vláda České republiky nebo ministr financí neuvažují o tom, že by se nějakým způsobem vypořádali s tím, že právní předchůdce České republiky - Česká a Slovenská Federativní Republika - způsobil svým občanům škodu a že tuto škodu by bylo dobré napravit.
Vím, že kdybychom uvažovali o jakési retroaktivitě nálezu Ústavního soudu, že bychom se dostali na tenké pole právní teorie. Nechci tady obhajovat jakousi retroaktivitu. Myslím si, že nelze přijmout retroaktivní zákony, ale přesto jsem přesvědčen, že když víme, že škoda efektivně vznikla, když víme, že ji občané také vyčíslili, že ji požadovali, že bychom se s ní měli také čestně vyrovnat. Principiálně jde o to, jestli chceme, nebo nechceme škodu, kterou stát svým občanům způsobil, nějakým způsobem řešit, a pokud ji nechceme řešit, abychom to také otevřeně přiznali, nikoliv s odvoláním na to, že nález Ústavního soudu neplatí zpětně.
Mohl bych říci, že jsem k tomu studoval i nový zákon č. 82/1998, který jsme v minulém volebním období přijímali, který nahradil zákon č. 58/1969 Sb., který řešil tehdy náhradu škody špatným rozhodnutím státního orgánu. Dnes je to odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. I to, co nebylo použitelné v roce 1992 nebo 1993, v době, kdy o to tito občané žádali, má dnes jinou pozici. I z pohledu tohoto nového zákona by možná vláda mohla uvažovat o tom, že by určitým způsobem se čestně postavila k tomu, že ve velmi nedávné minulosti, v roce 1992, poškodila nejméně 30 tisíc občanů tohoto státu a že tito občané mají stejně jako každý jiný nárok na takovou náhradu.
V tuto chvíli bych žádal pana ministra financí, jestli by mohl odpovědět, zda vláda uvažuje o takovém odškodnění, nebo o tom neuvažuje a ani o tom nehodlá uvažovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji ministru financí Ivo Svobodovi.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, zmíněná interpelace se týká nálezu Ústavního soudu uveřejněného ve Sbírce zákonů v roce 1992 v částce 96 ze dne 26. října 1992. Ústavní soud tímto nálezem zrušil určitá ustanovení zákona o dani ze mzdy, zákona o dani z příjmů obyvatelstva a zákona o dani z příjmů literární a umělecké činnosti, na základě kterých byla za období od ledna do října 1992 vybírána za tyto kalendářní měsíce z mezd pracujícím důchodcům daň ze mzdy pouze tato daň s určitým zvýšením. Tato příslušná ustanovení pozbyla účinnosti dnem vyhlášení tohoto nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů, tj. od listopadu 1992. Ústavní soud nepřiznal svému nálezu zpětnou účinnost. Vláda se nezabývala po vyhlášení nálezu Ústavního soudu touto záležitostí, protože byla právně vyřešena.
Problematika souběhu starobního důchodu a vyšších výdělků byla řešena jiným způsobem, a to v zákoně o důchodovém pojištění, tj. pozastavením výplaty důchodů v prvních dvou letech po překročení věkové hranice, i v zákoně o daních z příjmů, tj. nepřiznáním základní nezdanitelné částky na poplatníka, dnes již 34 920 korun ročně při zdanění ostatních příjmů starobního důchodce. Z platné právní úpravy a pozdějšího ústavního nálezu není podle našeho názoru možné vyvodit nárok na odškodnění z předmětného problému, neboť nelze vyvozovat z důsledného naplnění zákonné právní úpravy vznik práva na odškodnění.
Pokud se týká individuálních posuzování jednotlivých žádostí v této věci, bylo doručeno na Ministerstvo financí 170 podání a všechna byla jednotlivě vyřízena.
Omlouvám se nejen panu poslanci Filipovi, ale i ostatním poslancům, že platná právní úprava mi znemožňuje poskytnout údaje podrobnější. To, co je namítáno - nejedná se zde o pochybení při výkonu veřejné moci, jedná se zde o problém jiný. Obávám se, že vláda nemůže postupovat způsobem, možná dokonce ani nesmí postupovat způsobem, který pan poslanec navrhuje. Otevřeně říkám, že na nutnost tohoto postupu mohu mít svůj osobní názor, ale bohužel při provádění zákona osobní názor ministra není rozhodující.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu k uvedenému bodu. Táži se, kdo hodlá vystoupit. Vidím přihlášku pana poslance Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Děkuji panu ministru financí za upřímnou odpověď. Protože z odpovědi vyplývá, že vláda neuvažuje o odškodnění takto poškozených občanů České republiky, tak dávám návrh na zamítnutí odpovědi pana ministra financí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vidím pravici pana ministra financí. Prosím, pane ministře, můžete vystoupit.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Vážené dámy a pánové, uznávám právo každého zde přítomného na vyslovení jakéhokoliv názoru. Činím tak prostřednictvím předsedajícího, ale nelze z naplnění zákona vyvozovat nárok na odškodnění. Má-li pan poslanec Filip na mysli zjednání spravedlnosti způsobem jiným, mám za to, že tato sněmovna mu k tomu skýtá dostatečný prostor. Nemůže argumentovat odškodněním, protože to není pravda. Já jsem také nikdy v životě nenavrhoval, aby vojenská správa mě odškodnila na mzdě za rok nebo za dva a započítala mně to, co mně zůstal dlužen zaměstnavatel proti 90 korunám žoldu. Nechci to srovnávat, ale je to týž případ.
Souhlasím s vámi, že chcete zamítnout návrh na odpověď, ale i po tomto zásadním prohlášení trvám na tom, že naše stanovisko bylo správné, ale je v moci této sněmovny - uzná-li za vhodné - hledat jiné řešení. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Táži se, kdo z přítomných hodlá vystoupit ještě v rámci rozpravy k tomuto bodu. Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.
Pan poslanec Filip navrhl usnesení, které zní:
"Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s odpovědí ministra financí Ivo Svobody na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky č.j. P1US22/92 ze dne 8. 10. 1992."
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 42 a ptám se, kdo je pro navržené usnesení, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 42 se z přítomných 199 se vyslovilo 20 pro, proti 69. Návrh nebyl přijat.
***