Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Odborná praxe slouží k doplnění vzdělání o potřebné dovednosti

a) k výkonu zdravotnického povolání fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a odst. 5,

b) k provádění prací souvisejících s výkonem zdravotnického povolání fyzických osob uvedených v § 63 odst. 6, pokud absolvovaly vysokoškolské studium nebo absolvovaly ucelenou část vysokoškolského studia.

(2) Odborná praxe trvá 18 měsíců. Absolvování odborné praxe je nezbytnou podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání.

(3) Obsah odborné praxe pro lékaře, farmaceuty a zubní lékaře stanoví vyhláškou ministerstvo po projednání s Komorou a odbornými společnostmi. Obsah odborné praxe pro fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 písm. d) až f) a odst. 5 stanoví ministerstvo vyhláškou po projednání s odbornými společnostmi a s příslušným profesním sdružením.

(1) Odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání získají fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a v odstavci 5 a fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, úspěšným absolvováním specializačního vzdělávání, popřípadě úspěšným absolvováním vzdělávání k získání funkční specializace.

(2) Zubní lékaři získávají odbornou způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání praktického zubního lékaře - stomatologa, pokud absolvují odbornou praxi v délce 24 měsíců. Obsah odborné praxe stanoví po projednání s Českou stomatologickou komorou ministerstvo vyhláškou.

(1) Specializačním vzděláváním se získává odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v základních a nástavbových oborech.

(2) Specializační vzdělávání fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a v § 63 odst. 5 a fyzických osob uvedených v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, trvá nejméně 24 měsíců při stanovené týdenní pracovní době. V pracovním úvazku kratším než je stanovená týdenní pracovní doba se délka vzdělávání alikvotně prodlužuje.

(1) Specializační vzdělávání nelze absolvovat ve více oborech současně. Nástavbový obor lze absolvovat až po úspěšném ukončení specializačního vzdělávání v příslušném základním oboru. Specializační vzdělávání nevylučuje možnost souběhu s postgraduálním nebo doktorandským studiem na vysoké škole52).

(2) Ministerstvo může rozhodnout o započítání postgraduálního nebo doktorandského studia anebo jiné vědecké přípravy do specializačního vzdělávání nebo jeho části.

Základní a nástavbové obory specializačního vzdělávání pro fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a v § 63 odst. 5 a fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, jejich vzdělávací programy a činnosti, které mohou samostatně vykonávat po ukončení specializačního vzdělávání v příslušném oboru a nárok na pracovní úlevy stanoví ministerstvo vyhláškou po vyjádření příslušné Komory a odborných společností; není-li Komora zřízena, po vyjádření příslušného profesního sdružení a odborné společnosti.

(1) Specializační vzdělávání se uskutečňuje v rámci pracovně právního vztahu nebo jiného smluvního vztahu mezi školenou osobou a poskytovatelem, popřípadě jinými právnickými osobami, které obdržely od ministerstva povolení pro specializační vzdělávání (dále jen "školitel"). Ve smlouvě podle věty prvé musí být uveden plátce pojištění uzavřeného na základě pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou fyzickým osobám v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

(2) Žádost o povolení ke specializačnímu vzdělávání se předkládá ministerstvu na jím určeném tiskopise, a to k 31. lednu kalendářního roku. Žádost musí zejména obsahovat doklad o věcném, personálním a prostorovém vybavení školitele, rozsah odborné činnosti spočívající ve druzích a počtech léčebných a diagnostických výkonů za jeden rok, obory specializačního vzdělávání, uvažované počty účastníků, pro které lze ročně specializační vzdělávání zajistit, předpokládané náklady na uskutečnění vzdělávacího programu pro jednoho účastníka a vyjádření zřizovatele žadatele.

(3) Ministerstvo si vyžádá bezodkladně odborné posouzení žádostí příslušnou Komorou a odbornou společností. Pokud není Komora zřízena, vyžádá si ministerstvo bezodkladně odborné posouzení příslušným profesním sdružením, a odbornou společností. Odborné posouzení bude postoupeno ministerstvu nejpozději do 60 pracovních dnů od obdržení žádosti, a to se stanoviskem a návrhem na případné poskytnutí účelové dotace pro částečnou úhradu neinvestičních nákladů vzdělávacího programu a její výše.

(4) Ministerstvo povolení udělí nebo žádost zamítne do 30 pracovní dnů od obdržení stanoviska.

(5) Povolení ke specializačnímu vzdělávání uděluje ministerstvo na dobu určitou, nejméně však na dobu délky vzdělávacího programu. Seznam školitelů ministerstvo uveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

(6) Ministerstvo rozhodne o odnětí povolení před uplynutím doby, na kterou bylo uděleno, jestliže

a) o to školitel požádá nebo

b) dojde k takové změně podmínek výuky, že školitel již nemůže vzdělávání podle vzdělávacího programu provádět anebo

c) byly kontrolou zjištěny závažné nedostatky odborné úrovně specializačního vzdělávání (§ 87); v těchto případech ministerstvo doporučí účastníkům specializačního vzdělávání dokončení tohoto vzdělávání u jiného školitele ve stejném oboru. Při rozhodování o odnětí povolení se postupuje přiměřeně podle odstavce 3 a 4.

(1) Školitel může přijmout do specializačního vzdělávání pouze uchazeče, kteří splnili podmínky stanovené v § 64 na základě jím vyhlášeného přijímacího řízení. Přijímací řízení se vyhlašuje vždy veřejně v odborném zdravotnickém tisku.

(2) Školitel je povinen

a) zajišťovat specializační vzdělávání podle vzdělávacích programů,

b) oznámit ministerstvu každou změnu podmínek souvisejících se zabezpečním vzdělávání nejpozději do 1 měsíce,

c) podrobit se kontrole zabezpečení specializačního vzdělávání podle vzdělávacího programu, prováděné ministerstvem,

d) předložit ministerstvu zprávu o finančním hospodaření a zprávu o činnosti každoročně k 30. červnu a 31. prosinci,

e) předat ministerstvu podklady pro centrální evidenci podle § 86 odst. 1 písm. c), a to k 30. červnu a 31. prosinci každého kalendářního roku,

f) předložit ministerstvu přehled fyzických osob přijatých do specializačního vzdělávání na předepsaném tiskopise.

(3) Školitel, jemuž bylo odňato povolení, je povinen

a) vrátit ministerstvu alikvótní část jemu poskytnuté účelové dotace neinvestičního charakteru. Alikvótní část je tvořena částkou rozpočítanou na jednotlivé měsíce rozpočtového roku a na účastníky specializačního vzdělávání odpovídající době po doručení rozhodnutí školiteli,

b) předat ministerstvu veškerou dokumentaci účastníků vzdělávání a zprávu o finančním hospodaření.

(1) Ministerstvo může povolit cizincům absolvování specializačního vzdělávání v České republice na jejich vlastní náklady bez složení aprobační zkoušky (§ 83 odst. 1) na základě jejich žádosti doložené příslibem školitele k uzavření pracovního poměru na dobu určitou a nostrifikovaným dokladem [Vyhláška ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami.] o získaném vzdělání. Ministerstvo současně s povolením specializačního vzdělávání udělí cizinci povolení k výkonu zdravotnického povolání v činnostech, souvisejících se specializačním vzděláváním, a to na dobu, která odpovídá minimální délce specializačního vzdělávání.

(2) Cizinci uvedení v odstavci 1 nezískají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v České republice.

(3) Rozhodnutí o povolení podle odstavce 1 je konečné a nelze se proti němu odvolat.

(1) Specializační vzdělávání se ukončuje specializační zkouškou před zkušební komisí. Specializační zkoušku lze opakovat nejdříve za rok a nejvýše dvakrát. Členy zkušebních komisí jmenuje s jejich souhlasem a odvolává ministr zdravotnictví z odborníků příslušného oboru na návrh příslušné Komory, pokud není zřízena, příslušného profesního sdružení, a odborných společností.

(2) Přihlášky ke specializační zkoušce podávají účastníci specializačního vzdělávání na předepsaném tiskopise ministerstvu, popřípadě organizaci pověřené podle § 86 odst. 2 vždy k 15. lednu a 30. červnu každého kalendářního roku.

(3) Diplom o získání specializace v příslušném specializačním oboru vydá na základě úspěšného složení zkoušky ministerstvo.

(4) Náležitosti protokolu o specializační zkoušce a diplomu a zkušební řád pro posuzování znalostí získaných ve specializačním vzdělávání stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Ministerstvo může školitelům, které nezřídilo, poskytnout účelovou dotaci na částečnou úhradu nákladů souvisejících s poskytováním specializačního vzdělávání. O tuto dotaci může školitel každoročně požádat v termínu do 30. dubna kalendářního roku. Účelová dotace se poskytuje na následující kalendářní rok nebo jeho část.

(2) Při posuzování žádosti o poskytnutí dotace se postupuje podle § 69 odst. 2 a 3. Ministerstvo uvědomí školitele o tom, zda byla jeho žádost zamítnuta nebo schválena do 90 pracovních dnů; o skutečném přidělení dotace a její výši uvědomí školitele v návaznosti na schválený státní rozpočet (kapitola zdravotnictví), a to nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku.

Ministerstvo může

a) profesorům a docentům, u nichž obor, v němž získali vědeckopedagogický titul, odpovídá specializačnímu oboru, přiznat specializaci v tomto oboru a vydat diplom o specializaci,

b) absolventům vysokoškolského studia nebo ucelené části vysokoškolského studia uvedeným v § 63 odst. 2 písm. d) a v odst. 6, kteří absolvovali postgraduální studium v oboru odpovídajícímu specializačnímu oboru, organizované příslušnou fakultou vysoké školy a ukončené zkouškou s vydáním osvědčení, přiznat specializaci v tomto oboru a vydat diplom o specializaci, nebo započítat toto studium, popřípadě jeho část, do specializačního vzdělávání.

(1) Do doby odborné praxe nebo specializačního vzdělávání se nezapočítává doba pracovní neschopnosti delší než tři měsíce, doba mateřské dovolené, další mateřské dovolené, výkon základní(náhradní) vojenské služby a civilní služby.

(2) Doba výkonu základní vojenské služby se započítává zcela nebo částečně do doby odborné praxe, pokud tato služba souvisí s výkonem zdravotnického povolání nebo činnostmi s ním souvisejícími. Zda se jedná o takovou službu a dobu této služby, kterou lze započítat, stanoví ministerstvo vyhláškou v dohodě s Ministerstvem obrany.

(1) Funkční specializace umožňuje fyzickým osobám uvedeným v § 63 odst. 2 písm. a) až c) prohloubení kvalifikace [§ 126 zákoníku práce.] o nové léčebné a diagnostické metody nebo ve velmi úzkém úseku zdravotní péče, a to po získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání alespoň v základním specializačním oboru.

(2) Fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 písm. d) až f) a v odst. 5 a fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, mohou funkční specializaci ve vybraných úsecích práce absolvovat po ukončení odborné praxe. Tyto fyzické osoby úspěšným absolvováním funkční specializace získají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání (§ 65).

(3) Vzdělávání k získání funkční specializace u fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a odst. 5 a fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, organizuje ministerstvo. Seznam školitelů vydá ministerstvo ve Věsníku Ministerstva zdravotnictví a v odborném zdravotnickém tisku. Obory funkčních specializací, vzdělávací programy, činnosti, které mohou jejich absolventi v rámci poskytování zdravotní péče samostatně vykonávat stanoví ministerstvo vyhláškou po projednání s odbornými společnostmi, příslušnými profesními sdruženími a Komorou.

(4) Uchazeči o vzdělávání k získání funkční specializace uvedení v odstavci 3 předkládají žádost o přijetí do tohoto vzdělávání na předepsaném tiskopise školiteli.

(5) Osvědčení o funkční specializaci s oprávněním k výkonu příslušných speciálních činností vydává na základě dokladu o absolvované přípravě školitel na předepsaném tiskopise. Pokud absolventovi funkční specializace nebylo vydáno osvědčení, může požádat ministerstvo o prověření důvodů jeho nevydání. Pokud ministerstvo důvody nevydání osvědčení neshledá, vydá toto osvědčení samo. Školitel předloží ministerstvu na předepsaném tiskopise seznam fyzických osob, kterým bylo uděleno osvědčení o získání funkční specializace s oprávněním k výkonu příslušných speciálních činností, a to k 30. červnu a 31. prosinci každého kalendářního roku.

(6) Školitelem může být fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje zdravotní péči v úseku příslušného oboru funkční specializace zdravotnickými pracovníky s odbornou způsobilostí.

(1) Žádost o povolení ke vzdělávání k získání funkční specializace fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a odst. 5 a fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, se předkládá ministerstvu na jím určeném tiskopise. Žádost musí obsahovat zejména doklad o věcném, personálním a prostorovém vybavení školitele, rozsah odborné činnosti spočívající ve druzích a počtech léčebných a diagnostických výkonů za jeden rok, obor funkční specializace, uvažované počty účastníků, pro které lze vzdělávání zajistit, předpokládané náklady na jednoho účastníka a vyjádření zřizovatele žadatele.

(2) Ministerstvo si vyžádá bezodkladně odborné posouzení žádosti příslušným profesním sdružením nebo odbornou společností. Odborné posouzení bude postoupeno se stanoviskem ministerstvu nejpozději do 60 pracovních dnů od obdržení žádosti.

(3) Při udělení nebo odejmutí povolení ke vzdělávání k získání funkční specializace ministerstvo postupuje, pokud není v odstavci 1 nebo 2 stanoveno jinak podle § 69.

(1) Ministerstvo organizuje v součinnosti s příslušnými profesními sdruženími, odbornými společnostmi a Komorou další vzdělávání fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a odst. 5 a fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, a to v jednotlivých oborech a úsecích činnosti zdravotní péče.

(2) Fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 písm. d) až f) a odst. 5, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oborech diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaná dětská sestra, diplomovaná porodní asistentka, diplomovaná dietní sestra, všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, zdravotní sestra, ženská sestra, sestra pro intenzivní péči, sestra pro psychiatrii nebo dietní sestra anebo v oboru ošetřovatelství vysokoškolského studia nebo ucelené části vysokoškolského studia a které zároveň vykonávají vedoucí funkce při výkonu zdravotnického povolání, jsou povinny absolvovat v rámci dalšího vzdělávání povinné zdokonalování znalostí.

(3) Fyzické osoby uvedené v odstavci 2 jsou povinny absolvovat povinné zdokonalování znalostí do pěti let od jmenování do vedoucí funkce vykonávané v rámci zdravotnického povolání; při výkonu vedoucí funkce obnovují již absolvované povinné zdokonalování znalostí každých následujících pět let. U fyzických osob, které přerušily výkon zdravotnického povolání, se přiměřeně tato lhůta prodlouží.

(4) Povinné zdokonalování znalostí podle odstavce 2 se vztahuje i na ostatní fyzické osoby uvedené v odstavci 1.

(5) Fyzické osoby, které úspěšně absolvovaly povinné zdokonalování znalostí jsou povinny předložit ministerstvu doklady osvědčující ukončení tohoto vzdělávání, a to i pokud absolvovaly obnovující povinné zdokonalování znalostí. Ministerstvo fyzickou osobu, která ukončila povinné zdokonalování znalostí zaregistruje a vydá jí osvědčení o registraci nebo na základě obnoveného povinného zdokonalování znalostí osvědčení o registraci prodlouží na dobu dalších pěti let. Ministerstvo může registrací fyzických osob, které absolvovaly povinné zdokonalování znalostí, pověřit jím přímo řízenou organizaci.

(6) Pro zabezpečení povinného zdokonalování znalostí se přiměřeně použije § 69 a § 73.

(7) Obsah povinného zdokonalování znalostí, jeho formy a organizaci a náležitosti registrace fyzických osob, které absolvovaly povinné zdokonalování znalostí stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání zůstává přerušením poskytování zdravotní péče v oboru nedotčena.

(2) Fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 a odst. 5 a fyzické osoby uvedené v odstavci 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, u nichž došlo na dobu delší než pět let k přerušení odborné činnosti v oboru, v němž před přerušením odborné činnosti poskytovaly zdravotní péči, jsou povinny tuto péči poskytovat jen pod vedením fyzické osoby s odpovídající odbornou způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru. Dobu tohoto zapracování stanoví příslušný vedoucí zaměstnanec, a to na dobu nezbytně nutnou, a po jejím ukončení vydá fyzické osobě potvrzení o absolvovaném zapracování.

(1) Ministerstvo přizná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání cizinci, který získal vzdělání v zahraniční škole odpovídající vzdělání uvedenému v § 63 odst. 2 nebo odst. 6 po posouzení dokladů osvědčujících dosažené vzdělání

53), po úspěšném vykonání aprobační zkoušky, pokud byla nařízena, a po prokázání schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce.

(2) Ministerstvo přizná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání občanu České republiky, který získal vzdělání v zahraniční škole odpovídající vzdělání uvedenému v § 63 odst. 2 nebo odst. 6, po posouzení dokladů osvědčujících dosažené vzdělání53) a po úspěšném vykonává aprobační zkoušky, pokud byla nařízena.

(3) Ministerstvo přizná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání cizinci, který získal odpovídající vzdělání podle § 63 odst. 2, 5 nebo 6 v České republice, po předložení dokladů osvědčujících dosažené vzdělání. Pokud vzdělávání neproběhlo v českém jazyce, cizinec prokáže schopnost vyjadřovat se v českém jazyce.

(4) Ministerstvo přizná občanu České republiky nebo cizinci, kteří získali vzdělání odpovídající vzdělání uvedenému v § 63 odst. 2 nebo odst. 6 v zahraniční škole a odbornou způsobilost nebo jinou obdobnou odbornost v zahraničí, odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, a to po posouzení dokladů osvědčujících dosažené vzdělání53), po úspěšném vykonání specializační zkoušky, pokud byla nařízena, a u cizince po prokázání schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce.

(5) Při přiznávání funkční specializace občanu České republiky nebo cizinci, kteří získali vzdělání odpovídající vzdělání uvedenému v § 63 odst. 2 nebo odst. 6 v zahraniční škole a odbornou způsobilost nebo funkční specializaci anebo jinou obdobnou odbornost v zahraničí, se postupuje podle odstavce 4.

(6) Při přiznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a funkční specializaci občanu České republiky nebo cizinci, kteří získali způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v České republice a odbornou způsobilost nebo funkční specializaci nebo jinou obdobnou odbornost v zahraničí, se postupuje podle odstavce 4.

(7) Ministerstvo přizná cizinci, který získal vzdělání odpovídající vzdělání uvedenému v § 63 odst. 2 nebo odst. 6 v zahraničí a odbornou způsobilost nebo funkční specializaci v České republice, odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání nebo funkční specializaci po předložení dokladů osvědčujících dosažení odborné způsobilosti nebo funkční specializace. Pokud vzdělávání neprobíhalo v českém jazyce, cizinec prokáže schopnost vyjadřovat se v českém jazyce.

(8) Přiznání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo funkční specializace občanu České republiky nebo cizinci podle odstavců 4 až 7 zakládá právo k udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v České republice.

Ministerstvo může vydat povolení k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze v rámci povolení vykonávat, a to na základě žádosti doporučené budoucím zaměstnavatelem v České republice fyzickým osobám, kterými jsou cizinci nebo občané České republiky žijící v zahraničí, kteří jsou do České republiky zváni

a) jako významní odborníci v oblasti zdravotnictví v souvislosti s předáváním odborných praktických zkušeností,

b) v souvislosti s nabýváním odborných praktických zkušeností v některém specializačním oboru při výkonu zdravotnického povolání.

(1) Ministerstvo může k získání osvědčení odborných znalostí a dovedností nařídit občanu České republiky nebo cizinci uvedenému v § 80 odst. 1 nebo 2 aprobační zkoušku a občanu České republiky nebo cizinci uvedenému v § 80 odst. 4, 5 nebo 6 specializační zkoušku.

(2) Pokud je třeba k vykonání aprobační nebo specializační zkoušky absolvovat praxi, ministerstvo zároveň při rozhodnutí o aprobační nebo specializační zkoušce rozhodne o délce této praxe a povolí výkon zdravotnického povolání na dobu odpovídající této praxi a vymezí činnosti, které může občan České republiky nebo cizinec vykonávat.

(1) Aprobační zkouška probíhá před zkušební komisí podle zkušebního řádu vydaného ministerstvem. Aprobační zkoušku lze opakovat dvakrát. Členy zkušební komise jmenuje s jejich souhlasem na dobu určitou a odvolává ministr zdravotnictví z odborníků příslušných oborů a zástupců ministerstva. Členem zkušební komise je i jeden zástupce jmenovaný příslušnou Komorou.

(2) Přihlášky k aprobační zkoušce podávají uchazeči na předepsaném tiskopise ministerstvu vždy k 15. březnu a 15. září každého kalendářního roku.

(3) Náležitosti protokolu o aprobační zkoušce stanoví ministerstvo vyhláškou.

(4) Povolení k výkonu zdravotnického povolání vydá uchazeči na základě úspěšného složení zkoušky ministerstvo.

Ustanovení § 71, § 81 a § 83 zůstávají nedotčeny předpisy upravující pobyt a zaměstnávání cizinců v České republice [Např. zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.].

(1) Fyzické osoby uvedené v § 63 odst. 2 písm. a) až f) nebo v odstavci 5 anebo fyzické osoby uvedené v odstavci 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání, jsou povinny vést si průkaz odbornosti (dále jen "index"), který je v jejich vlastnictví. Ministerstvo zabezpečí vydání indexu.

(2) V indexu jsou vedeny zejména záznamy o odborném zaměření specializačního vzdělávání a vzdělávání k získání funkční specializace, o vykonaných zkouškách, záznamy o udělení osvědčení v příslušné odbornosti a osvědčení o registraci podle § 78 odst. 5.

(3) Záznamy do indexu provádějí

a) ministerstvo nebo jím pověřená přímo řízená organizace podle § 70 odst. 2 písm. e) až f), § 86 odst. 1 písm. c) a § 78,

b) předseda zkušební komise, a to záznamy o vykonání specializační zkoušky; předseda zároveň ověřuje správnost osobních údajů držitele indexu.

(1) Ministerstvo

a) odpovídá za organizační, administrativní a koordinační činnosti spojené s

1. udělováním, popř. odejmutím pověření pro specializační vzdělávání a pro vzdělávání k získání funkční specializace fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. d) až f) a odst. 5 a fyzických osobu uvedených v § 63 odst. 6, které získaly alespoň úplné střední odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání,

2. posuzováním znalostí získaných ve specializačním vzdělávání,

3. aprobačními zkouškami,

b) poskytuje členům zkušební komise, kteří činnost konají mimo pracovní poměr [§ 232 zákoníku práce.], odměnu a náhradu cestovních výdajů [Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.],

c) vede centrální evidenci fyzických osob,

1. které jsou uvedeny v § 63 odst. 2 písm. a) až f) a odst. 5 a 6, zařazených do specializačního vzdělávání v příslušném oboru a evidenci diplomů o získání specializace,

2. kterým bylo uděleno osvědčení o získání funkční specializace s oprávněním k výkonu příslušných speciálních činností,

3. kterým vydává osvědčení o registraci podle § 78 odst. 5.

(2) Ministerstvo může činnostmi uvedenými v odstavci 1 pověřit jím zřízenou organizaci.

(3) Ministerstvo stanoví náležitosti indexu, žádostí a ostatních tiskopisů souvisejících se vzděláváním vyhláškou.

(1) Kontrolu odborné úrovně odborné praxe u fyzických osob uvedených v § 63 odst. 2 písm. a) až c) provádí Komora a ministerstvo.

(2) Kontrolu odborné úrovně specializačního vzdělávání a vzdělávání k získání funkční specializace u školitelů provádí ministerstvo.

Ministerstvo zejména

a) zpracovává koncepce a specifické programy k realizaci státní zdravotní politiky,

b) zajišťuje meziresortní a mezinárodní spolupráci v oblasti zdravotnictví,

c) zřizuje poskytovatele,

d) zajišťuje státní dozor a kontrolu ve zdravotnictví,

e) rozhoduje o uložení sankcí,

f) plní další úkoly podle tohoto zákona,

g) ustanovuje etickou komisi pro účely posuzování nezavedených metod a klinického hodnocení léčiv.

Okresní úřady

a) registrují poskytovatele zdravotní péče dle tohoto zákona a aktualizaci veřejně přístupných seznamů poskytovatelů ambulantní péče,

b) kontrolují plnění povinností vyplývajících z rozhodnutí o oprávnění podle § 25 odst. 1 a 2,

c) rozhodují o uložení sankcí podle § 93,

d) plní úkoly vyplývající pro ně z koncepcí a specifických programů k realizaci státní zdravotní politiky,

e) zřizují zdravotnická zařízení,

f) spolupracují s ostatními správními úřady, Komorami, zdravotními pojišťovnami,

g) plní další úkoly podle tohoto zákona.

(1) Ministerstvo zajišťuje a ze státního rozpočtu hradí s výjimkou zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění podle zvláštních zákonů

a) činnosti vyjmenované v § 92, s výjimkou okresních středisek zdravotnické záchranné služby,

b) činnost sociálních pracovníků ve zdravotnických zařízeních, která zřizuje,

c) činnosti v oblasti tropické medicíny,

d) leteckou záchrannou službu,

e) stálou poradenskou službu pro případ intoxikace,

f) celospolečenské programy k zajištění státní zdravotní politiky,

g) činnost národních zdravotních registrů a centrálních registrů,

h) informační systém medicíny katastrof a činnost útvarů tísňového plánu ve své působnosti,

i) činnost znaleckých komisí,

j) garanci dostupnosti zdravotní péče v rozsahu daném tímto zákonem,

k) zdravotní péči poskytovanou na základě mezinárodních dohod, pokud z těchto dohod nevyplývá vzájemná povinnost hradit zdravotní péči ze zdravotního pojištění,

l) podporu přípravy na zdravotnická povolání,

m) financování zdravotnického výzkumu a vývoje.

(2) Okresní úřady zajišťují a hradí s výjimkou zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění podle zvláštních předpisů

a) činnost okresních středisek záchranné služby,

b) činnost pohotovostních ordinací při okresních a územních střediscích záchranné služby nebo činnost lékařské služby první pomoci,

c) činnost sociálních pracovníků ve zdravotnických zařízeních,

d) činnost protialkoholních záchytných stanic,

e) zdravotní prohlídky prováděné při odvodním řízení branců a zdravotní výkony pro účely civilní služby,

f) činnost útvarů tísňového plánu.

Zdravotní péče prováděná na žádost orgánů státní správy, ministerstev, soudů, Policie ČR a státního zastupitelství, orgánů sociálního zabezpečení a úřadů práce je hrazena orgánem, který si ji vyžádal.

Posuzování a uznávání nemocí z povolání, soudní lékařství, psychochirurgii a činnost územních a okresních středisek zdravotnické záchranné služby může provádět jen poskytovatel zřizovaný ministerstvem nebo okresním úřadem.

(1) Příslušný úřad uloží pokutu poskytovateli až do výše 1.000.000 Kč, jestliže neposkytuje zdravotní péči v souladu s rozhodnutím o oprávnění, porušuje nebo neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo požaduje finanční úhradu za zdravotní péči, přestože to právní předpisy nepřipouštějí.

(2) Příslušný úřad může zrušit oprávnění, jestliže poskytovatel závažným způsobem nebo opakovaně porušil nebo neplní povinnosti uvedené v odstavci 1. V tomto případě může poskytovatel znovu předložit žádost o vydání rozhodnutí o oprávnění (§ 25) až po dvou letech ode dne, kdy rozhodnutí o zrušení oprávnění nabylo právní moci.

(3) Nejde-li o trestný čin [§ 118 trestního zákona.], uloží okresní úřad, příslušný podle místa neoprávněného výkonu činnosti, právnické nebo fyzické osobě, která poskytuje zdravotní péči bez oprávnění, pokutu až do výše 5.000.000 Kč.

Okresní úřad může uložit pokutu zaměstnavateli až do výše 1.000.000 Kč, jestliže neplní povinnosti uvedené v § 12 odst. 3 tohoto zákona.

Příslušný úřad zašle opis rozhodnutí o uložení sankce podle § 93 odst. 2 subjektům uvedeným v § 27.

(1) Sankce podle § 93 a § 94 lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se úřad uvedený v § 93 a § 94 o porušení nebo o nesplnění povinnosti anebo o neoprávněném výkonu činnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení nebo nesplnění povinnosti anebo k neoprávněnému výkonu činnosti došlo.

(2) Při ukládání sankce se přihlíží k závažnosti věci, způsobenému následku a míře zavinění.

(3) Pokuta uložená podle tohoto zákona je příjmem úřadu, který ji uložil. Při vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního zákona [Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.].

Pokud dosavadní právní předpisy obsahují ustanovení o zdravotnickém zařízení ve smyslu subjektu poskytujícího zdravotní péči, rozumí se jím poskytovatel podle tohoto zákona.

Na řízení podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o správním řízení49), pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak.

(1) Právnické a fyzické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona poskytují zdravotní péči podle dosavadních předpisů, jsou povinny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona požádat příslušný úřad o vydání rozhodnutí o oprávnění nebo požádat o zrušení registrace. Do právní moci rozhodnutí o oprávnění, nejdéle však po dobu 18 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, se na právnické a fyzické osoby poskytující zdravotní péči podle dosavadních předpisů hledí jako na poskytovatele podle tohoto zákona.

(2) Řízení o registraci nestátního zdravotnického zařízení zahájená podle dosavadních právních předpisů se dokončují podle tohoto zákona.

(3) Právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provádějí specializační přípravu podle dosavadních předpisů, jsou povinny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona požádat ministerstvo o udělení pověření pro specializační vzdělávání a vzdělávání k získání funkční specializace podle tohoto zákona; ministerstvo rozhodne o těchto žádostech do šesti měsíců ode dne podání žádosti. Do právní moci rozhodnutí, nejdéle však po dobu 18 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, se na právnické osoby provádějící specializační přípravu hledí jako na akreditovaná zařízení podle tohoto zákona.

(4) Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a specializace zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví získané podle dosavadních právních předpisů se považuje za způsobilost podle tohoto zákona, pokud dále není stanoveno jinak.

(5) Fyzické osoby zařazené přede dnem účinnosti tohoto zákona do specializačního přípravy podle dříve platných právních předpisů mohou ukončit toto studium

a) podle dosavadních předpisů, a to nejpozději do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona nebo

b) podle tohoto zákona; v tomto případě se nevyžaduje absolvování odborné praxe podle § 64.

(6) Lékaři a farmaceuti, kteří získali podle dříve platných právních předpisů specializaci

a) II. stupně, splňují podle tohoto zákona odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v základním oboru (§ 66),

b) I. stupně a v nástavbovém oboru, splňují podle tohoto zákona odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v nástavbovém oboru (§ 66),

c) I. stupně v oboru všeobecné lékařství, gynekologie-porodnictví, pediatrie, stomatologie, lékárenství, farmaceutická kontrola a farmaceutická technologie splňují podle tohoto zákona odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v základním oboru (§ 66),

d) I. stupně, s výjimkou způsobilosti podle písmene c), a pracují v oboru specializace 15 a více let, splňují podle tohoto zákona odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v základním oboru (§ 66),

e) I. stupně, s výjimkou způsobilosti podle písmene c), a pracují v oboru specializace méně než 15 let jsou povinni k dosažené odborné způsobilost v základním oboru podle tohoto zákona si doplnit vzdělání, a to v rozsahu stanoveném příslušným vzdělávacím programem specializačního oboru, a to nejpozději do pěti let od nabytí účinnosti dohoto zákona; doplnění tohoto vzdělání zabezpečí právnická osoba pověřená ministerstvem; při ukončení tohoto vzdělávání se postupuje podle § 72.

(7) Ministerstvo může v zájmu odstranění tvrdosti zákona na základě žádosti osoby uvedené v odstavci 5 a po předložení dokladů osvědčujících dosažené vzdělání a odbornou praxi podle dříve platných předpisů rozhodnout o uznání odborné způsobilosti podle tohoto zákona, popřípadě o dosažení funkční specializace; toto rozhodnutí je konečné a nelze se proti němu odvolat.

Zrušují se:

1. § 8, § 9 odst. 1 až 3, § 10 až 14, § 17 až 19, § 21 až 33, § 35 až 36, § 38 až 42, § 52 až 60, § 64 a 65, § 68 až 70, § 74, § 77, § 78 odst. 2 a § 80 odst. 1, 4, 5 a 6 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

2. Položky č. 45 až 54 přílohy II zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících.

3. Zákon ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

4. § 16 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 134/1997 Sb.

5. Nařízení vlády České republiky č. 273/1992 Sb., o hmotném a finančním zabezpečení cizinců při studiu na středních zdravotnických školách a při dalším vzdělávání v institutech a zdravotnických zařízení v působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky.

6. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.

7. Vyhláška MZ ČSR č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, - část prvá.

8. Vyhláška MZ ČSR č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.

9. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady.

10. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic.

11. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 51/1995 Sb.

12. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 51/1995 Sb. a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 175/1995 Sb.

13. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 221/1995 Sb., o znaleckých komisích.

14. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek.

15. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 58/1997 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro lázeňskou péči o dospělé, děti a dorost.

16. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 59/1997 Sb., kterou se stanoví indikační seznam pro zdravotní péči v odborných dětských léčebnách.

17. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 60/1997 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a označení specializace dispenzarizujícího lékaře.

18. Výnos ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky č. 5/1989 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, o odborném vedení a hospodářském zabezpečení středních zdravotnických škol a domovů mládeže těchto škol a o školním dozoru v nich, o pomaturitním studiu ve středních zdravotnických školách (reg. částka 30/1988 Sb.).

19. Výnos Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky č. 3/1989 Věstníku Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky, o dispenzární péči o nemocné s přednádorovými stavy a novotvary a o povinném hlášení novotvarů (reg. v částce 19/1988 Sb.).

20. Směrnice ministerstva zdravotnictví č. 31/1968 Věstníku Ministerstva zdravotnictví, o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení zdravotnických pracovníků, kteří se při zaměstnání vzdělávají ve zdravotnických zařízeních (reg. částka 44/1968 Sb.), ve znění směrnic č. 2/1979 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky (reg. částka 22/1979 Sb.) a ve znění § 25 odst. 2 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

21. Směrnice MZ ČSR č. 18/1982 Věst. MZ ČSR, o podmínkách pro umělé oplodnění (reg. v částce 16/1983 Sb.).

22. Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 9/1985 Věst. MZ ČSR, o organizačním zajištění transfúzí krve, krevních přípravků a kostní dřeně (reg. v částce 25/1985 Sb.), ve znění výnosu č. 1/1989 Ú.V.ČSR (reg. v částce 50/1988 Sb.) a vyhlášky č. 40/1992 Sb.

23. Směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 7/1981 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, o pohotovostních zdravotnických službách (reg. v částce 22/1981 Sb.).

24. Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (reg. v částce 2/1968 Sb.), ve znění směrnic Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 17/1970 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky (reg. v částce 20/1970 Sb.) a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 31/1993 Sb.

25. Směrnice Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 24/1977 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, o podmínkách pro mimořádné odnímání tkání a orgánů z těl mrtvých (reg. v částce 11/1978 Sb.), ve znění směrnic Ministerstva České socialistické republiky č. 1/1984 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky (reg. v částce 10/1984 Sb.).

26. Směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 1/1985 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, o provádění rentgenových vyšetření (reg. v částce 16/1985 Sb.).

27. Směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 4/1985 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, o činnosti zdravotnických pracovišť při ověřování nových poznatků na těle živého člověka použitím metod dosud nezavedených v klinické praxi (reg. v částce 24/1985 Sb.).

28. Směrnice č. 1/1972 Věstníku MZ ČSR, o provádění sterilizace (reg. částka 5/1972 Sb.).

Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:

1. V § 45 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:

"b) kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti od jednoho do tří let věku,".

Dosavadní písmena b) až i) se označují jako písmena c) až j).

2. V § 46 odst. 2 se slova "písm. a), c), e) až i)" nahrazují slovy "a), d), f) až j)",

3. V § 48 se slova "písm. a) až g)" nahrazují slovy "písm. a) až h)".

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:

1. Hlava druhá se doplňuje o § 75, který včetně nadpisu zní:

(1) Dětem zpravidla ve věku do jednoho roku, které nemohou být vychovávány ve vlastní rodině nebo v náhradní rodinné péči anebo jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím, se v kojeneckých ústavech poskytuje zejména bydlení, zaopatření, osobní vybavení, zdravotní péče a výchovná péče.

(2) Dětem od jednoho do tří let věku se zdravotním postižením nebo ohroženým ve vývoji domácím prostředím, které nemohou být vychovávány ve vlastní rodině nebo náhradní rodinné péči, se v dětských domovech pro děti od jednoho do tří let věku poskytuje zejména bydlení, zaopatření, osobní vybavení, zdravotní péče, výchovná péče a kulturní a rekreační péče.".

2. V § 93 odst. 1 se za slova "ústavech sociální péče" vkládají slova "v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti od jednoho do tří let věku".

3. V § 93 odst. 3 se na konci připojuje nová věta, která zní:

"Ustanovení odstavce 1 se vztahuje na kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti od jednoho do tří let věku zřizované Ministerstvem práce a sociálních věcí, okresními úřady a obcemi.".

4. V § 177a odst. 2 se za slova "v ústavech sociální péče pro mládež" vkládají slova "kojeneckých ústavech a v dětských domovech pro děti od jednoho do tří let věku".

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 4. září 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 103/1997 Sb. a zákona č. 253/1997 Sb., se doplňuje takto:

1. Za § 192 se vkládá nový § 192a, který včetně nadpisu zní:

(1) Kdo obchoduje nebo jinak neoprávněně nakládá s lidskými tkáněmi nebo orgány, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

c) získá-li takovým činem značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.".

2. Za § 230 se vkládá nový odstavec 230a, který včetně nadpisu zní:

(1) Kdo v rozporu se zvláštním předpisem provede odběr lidské tkáně nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na více osobách,

b) spáchá-li takový čin na osobě mladší než osmnáct let, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt.

(4) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt více osob.".

Zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V položce 27 Sazebníku správních poplatků písmena c) až e) znějí:

2. V poznámce k položce 27 se v bodě 3 na konci připojují slova "nebo vydává-li na základě změny zákonných podmínek rozhodnutí o oprávnění k poskytování zdravotní péče na žádost poskytovatele zdravotní péče".