Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Předkládá Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání v souladu s § 2 odst. 2 zákona č. 103/1992 Sb. a na základě unesení č. 152 6. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 31. října 1996.

V Praze dne 13. prosince 1996

ÚVOD

I. POSTAVENÍ RADY A PRÁVNÍ RÁMEC JEJÍ ČINNOSTI

(obecné poznámky)

II. STAV ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ v ČR

II.1. Přehled provozovatelů vysílání

II.2. Televizní vysílání

A. Celoplošné televizní vysílání

B. Regionální televizní vysílání

C. Lokální televizní vysílání

Vysílání v systému MMDS

II.3. Vysílání prostřednictvím satelitu a kabelových rozvodů

II.4. Rozhlasové vysílání

A. Celoplošné rozhlasové vysílání

B. Regionální a lokální rozhlasové vysílání

III. ČINNOST RADY PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ

III.1. Složení Rady

III.2. Realizace zákonem stanovených kompetencí

A. Stanoviska a návrhy k zásadám státní politiky vysílání

B. Tvorba plánu využití kmitočtů

C. Udělování a odnímáni licencí

D. Řízení o registracích

E. Kontrola dodržování zákonnosti ve vysílání

F. Pluralita, objektivita a vyváženost informací

G. Stanoviska k návrhům a plnění mezinárodních smluv souvisejících s vysíláním Zahraniční aktivity Rady

III.3. Vztahy Rady k veřejnosti

III.4. Organizace a fungování úřadu Rady

IV. NĚKTERÉ AKTUÁLNÍ OTÁZKY

Obecný úvod

IV.1. K situaci v regionálním a lokálním televizním vysílání

IV.2. Reklama v elektronických médiích

IV.3. Zahájená řízení o neoprávněném provozování vysílání

IV.4. Dodržování podmínek licence společností Kaskol, s.r.o. (Radio Alfa)

V. VYBRANÉ LEGISLATIVNÍ PROBLÉMY A NÁVRHY

PŘÍLOHY

l. Seznam provozovatelů vysílání s licencí a s registrací

2. Plán využití kmitočtů pro rozhlasové a televizní vysílání

3. Stanoviska Rady

4A. Seznam upozornění, pokut a odňatých licencí

4B. Seznam soudních sporů

5A. Vybrané výsledky výzkumu Mediaprojektu

5B. Vybrané výsledky monitoringu vystoupení politiků a politických stran v některých zpravodajských a publicistických pořadech

6. Vzor kontrolního záznamu vysílání rozhlasové stanice

7. Doporučení Evropského parlamentu č. 1147/91 o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání

8. Seznam signatářských zemí Úmluvy Rady Evropy o televizi přesahující hranice státu

9. Usnesení Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu vztahující se k činnosti Rady

10. Časová řada žádostí, jednání a rozhodnutí vztahujících se ke společnostem CET 21, s.r.o., FTV PREMIÉRA, s.r.o. a Kaskol, s.r.o. ve sledovaném období od 1. 1. 1996 do 30.9. 1996

Předkládaná zpráva se zabývá stavem vysílání a činností Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání v období od 1. února do 30. září 1996.

Zpráva je pokrývaným obdobím a zejména pak okolnostmi zpracování do jisté míry atypická. Rada pochopila tuto situaci jako příležitost k nestandardně rozšířenému informování Poslanecké sněmovny o vybraných aspektech své práce a situace v elektronických médiích obecně. Některé pasáže zprávy tím překračují faktografický výčet aktivit a získávají v jistém stupni diskusní charakter.

Sledované období poznamenaly dvě základní okolnosti:

na začátku tohoto období došlo k výrazné změně legislativy, dané zejména zákonem č.301/1995 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 1996. Rada získávala zkušenosti s jeho uplatňováním v praxi, průběžně je analyzovala a řešila řadu praktických otázek plynoucích z takto založené nové právní situace. Problémy, plynoucí z výkladu a aplikace novely, vyvolaly nespokojenost některých provozovatelů vysílání: postup Rady byl zřejmě proto předmětem zářijového jednání speciálního parlamentního orgánu - Stálé komise pro sdělovací prostředky. Komise svým usnesením č.3 z 25.9.96 Radě uložila řadu úkolů definovaných v 11 bodech (viz příloha č. 9) a plénu doporučila vyžádat si tuto zprávu. To se pak, v souvislosti s projednáváním výroční zprávy Rady za r. 1995, skutečně stalo.

Detailnější analýza zkušeností s uplatňováním novely je začleněna v jednotlivých kapitolách této zprávy.

V činnosti Rady se rovněž mnohem výrazněji než dříve promítlo postupné zapojování České republiky do procesu evropské integrace. Právě elektronická média, svou povahou přesahující hranice států, sehrávají dle dosavadních zkušeností Rady významnou roli v integračních procesech. Připravenost České republiky na zapojení do evropských struktur i v mediální oblasti považuje Rada za klíčový problém, který až do nedávné novely kompetenčního zákona nemohl být řešen na odpovídající úrovni vrcholové státní exekutivy. S ohledem na působnost Rady se nicméně její zástupci zúčastňovali řady pracovních jednání v tomto směru.

Oba výše zmíněné momenty, tj. zkušenosti s novými právními předpisy a evropské souvislosti jsou dle názoru Rady výzvou nejen k legislativním změnám, ale i k širšímu zobecnění pětiletých zkušeností fungování nových mediálních poměrů v naší zemi. Tyto jistě potřebné úvahy, které by měly poskytnout základ k novelizaci mediálních předpisů i strategii ČR v této oblasti pro příští období, přesahují však poněkud nejen rámec této výroční zprávy, ale i samostatné působností Rady. Budou nicméně alespoň rámcově zmíněny v příslušných kapitolách této zprávy.

Třetím momentem, který ovlivnil nejen práci Rady, ale i jiných orgánů, je skutečnost, že r. 1996 je rokem volebním. V důsledku toho Rada sledovala v rámci svých možností i formy prezentace politických stran a hnutí v médiích. Dále, výroční zpráva Rady za r. 1995, předložená v zákonné lhůtě 28.2.96, byla sice na jaře projednána Stálou komisí pro sdělovací prostředky, nebyla však již tehdy, vzhledem k blížícím se volbám, předložena kulturnímu výboru ani plénu. Komise se proto touto zprávou zabývala v září t.r. znovu, tentokrát již v novém složení. Přesto ji doporučila plénu ke schválení, a právě tak kulturní výbor. Poslanecká sněmovna pak 31. 10. 1996 tuto zprávu schválila.

V souvislosti s výsledky voleb do Poslanecké sněmovny je na její půdě připravován návrh zákona, rozšiřující počet členů Rady ze stávajících devíti na třináct. Další vývoj mediální legislativy bude probíhat zřejmě již v novém rámci vytvořeném úpravami kompetencí v dané oblasti.

Právní rámec činnosti Rady tvoří zejména následující předpisy:

- zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění;

- zákon č. 103 /1992 Sb., o Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, v platném znění;

- zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy;

- zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád):

- zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v platném znění;

- zákon č. 483/1991 Sb., o Českém rozhlasu; v platném znění;

- zákon č. 484/1991 Sb., o České televizi; v platném znění;

- vyhláška MF ČR č. 131/1996 Sb., o osvobození od správního poplatku.

Předpisy související tvoří zejména zákon o rozhlasovém a televizním poplatku, zákon o telekomunikacích, tiskový zákon, autorský zákon, zákon o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných; podpůrně též obchodní zákoník, zákon o ochraně hospodářské soutěže a kompetenční zákon, vše v platném znění.

Obecná charakteristika:

Prakticky všechny uvedené předpisy byly již několikrát novelizovány, z toho zákon o rozhlasovém a televizním vysílání naposledy (zákonem č.301/1995 Sb.) zásadním způsobem.

Výjimku představuje zákon o regulaci reklamy a zákon o hromadné správě autorských práv, které jsou předpisy relativně novými, leč málo kvalitními, a správní řád, který je naopak již velmi zastaralý a pro uplatnění v rozhodovací činnosti Rady a řízení před ní jen velmi málo vhodný, v některých ustanoveních pak prakticky nemožný. (Blíže o tom kapitola V.). Samostatnou otázkou je vykonatelnost a přezkum rozhodnutí Rady.

Celkově je tedy právní úprava v oblasti vysílání roztříštěna do již málo přehledné rady právních předpisů, jejichž zastaralost, mezery, nepropojenost či kolize vyžadují novelizaci. Měla by mj. odstranit i četné výkladové problémy, snižující právní jistotu všech zúčastněných stran. Novelizace bude dále pravděpodobně nutná, ať již v kratším či delším časovém horizontu, i vzhledem k potřebě dosažení kompatibility s právem Evropských společenství. Navíc, jakkoliv byl zejména zákon o rozhlasovém a televizním vysílání připravován již s ohledem na obsah některých mezinárodních úmluv, především Úmluvy Rady Evropy o televizi přesahující hranice států, i toto právo se dále vyvíjí a bude nezbytné postihnout tyto trendy, reagující na rozvoj nových technologií, ale i samotného obsahu rozhlasového a televizního vysílání. (Blíže viz kap.III.2.G.)

Klíčový zákon - zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání

Jak bylo již řečeno, opírá se tento zákon o některé mezinárodní normy. Při jeho tvorbě byla ale využita i celá řada národních zahraničních úprav a praxe vyspělých zemí západní Evropy, které měly na rozdíl od našeho státu již zkušenost s demokratickým vysílacím systémem a jeho veřejnoprávním i soukromým sektorem. Existující konstrukce zákona, včetně Rady jako regulačního orgánu pro tuto oblast, tedy rámcově odpovídá evropským standardům.

Svým duchem se zákon opírá o zásadní dokument z doby svého vzniku - Doporučení Evropského parlamentu č. 1147/91, přijaté na 43. řádném zasedání dne 22. 4. 1991, o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání. Byl adresován především parlamentům postkomunistických zemí a obsahoval základní principy, které by parlamenty měly brát v úvahu při revidování legislativy, týkající se vysílání v demokratické společnosti. Jakkoliv jsme na tomto poli již učinili řadu kroků, je obsah tohoto dokumentu (viz příloha č.7) hluboce inspirativní i dnes.

Zákon o vysílání jsme na sklonku roku 1991 přijali jako první z tzv. zemí východního bloku. Následoval obrovský rozmach tohoto nového sektoru činnosti, který přinesl i nevídaný počet pracovních příležitostí, včetně některých zcela nových profesí. Jako první jsme na základě tohoto a navazujících zákonů vybudovali základy tzv. duálního systému vysílání, který se opírá o koexistenci veřejnoprávního a soukromého sektoru vysílání. Jako ve všech jiných zemích předstihla i v České republice dynamika vývoje legislativu a přinesla řadu problémů. Dnes jsme nejen úrovni vysílání, ale i povahou těchto problému plně srovnatelní se západní Evropou. Je však nutné objektivně připomenout, že ideální model vysílání neexistuje nikde na světě.

Zákon o vysílání a rovněž tak kompetence Rady zahrnují oba sektory - veřejnoprávní i soukromý, komerční. Co se působnosti Rady týče, je zde tak určitá odlišnost např. od sousedního Německa. V praxi se pak částečně prolíná její činnost s působením Rady České televize či Rady Českého rozhlasu, což někdy dezorientuje novináře i veřejnost. Toto uspořádání je nicméně i v zahraničí hodnoceno jako pozitivní.

Zákon o vysílání je průnikem podnikání a veřejného zájmu. Vychází z myšlenky, že s ohledem na význam médií pro ovlivňování veřejného mínění (politický aspekt) a pro kulturní dění (kulturní aspekt), jakož i vzhledem k technickým limitům (omezenost použitelného kmitočtového spektra - technický aspekt) je zde třeba určité vyšší a co do formy odlišné míry regulace, tedy zvláštního zákona a zvláštního orgánu. Proto nestačí k regulaci tohoto typu podnikání obchodní zákoník, živnostenský zákon a živnostenské úřady. Otázka, proč a zda má existovat Rada, je však přesto stále znovu a znovu kladena. Nesouvisí to jen, jak by se mohlo zdát, s úrovní kvality práce samotné Rady či s nepochopením výše naznačených důvodů její existence.

Klíčovou v diskusi o budoucí podobě mediální legislativy je otázka potřebné a skutečně účinné míry, forem a obsahu regulace tohoto sektoru, tedy otázka politicko-ekonomické orientace tohoto státu a z ní odvozená celková míra liberalizace. Tato míra se ovšem může měnit, jak ukázala např. novela, přijatá Poslaneckou sněmovnou ke konci jeho minulého volebního období.

Rada jistě může vyhodnotit první výsledky této novely, která vnesla do koncepce zákona značné změny, může i vyjádřit svůj názor na stav vysílání v této zemi, neb je koneckonců za něj SPOLUZODPOVĚDNA vedle Poslanecké sněmovny, která prostřednictvím zákonů poskytuje základní mantinely, a samotných provozovatelů, kteří je - v rámci rozhodnutí Rady (a někdy bohužel i mimo ně) - naplňují. Nemůže však již být do budoucna jediným státním orgánem, který by formuloval koncepci státní mediální politiky. Může a musí k ní ovšem přispět a předstoupit před příslušné parlamentní orgány s návrhem strategie pro příští období. Pro takový záměr se však jeví dosavadní mechanismus výročních zpráv jako těžkopádný a nepříliš vyhovující.

Postavení Rady v systému státních orgánů

V rámci soustavy státních orgánů a standardní dělby moci je Rada - obdobně jako v radě jiných zemí - atypickým orgánem. Nepatří totiž pod moc zákonodárnou, soudní ani výkonnou, ačkoliv vykonává státní správu na svěřeném úseku. I když je jednostupňovým (jednoinstančním) orgánem, nepatří mezi ústřední orgány státní správy, ani ji, na rozdíl od Nejvyššího kontrolního úřadu či České národní banky, nezmiňuje ústava. Nemá rovněž legislativní iniciativu ani nemůže garantovat přístup ČR k příslušným mezinárodním dohodám a další zahraniční vztahy v této oblasti.

Posledně uvedené body byly v minulosti kompetenčně zcela nepokryty: tato bariéra se nyní odstranila novelou kompetenčního zákona ve prospěch ministerstva kultury ČR. Problematika médií tak konečně bude mít příslušný orgán na vládní úrovni, aniž by současně byla Rada pro vysílání vládě podřízena. Zůstává odpovědna Poslanecké sněmovně v podstatě tak, jak to v zájmu politické nezávislosti Rady - zejména na vládě - doporučoval Evropský parlament v již citovaném dokumentu. Nerealizovaná - či nerealizovatelná v rámci dosavadní legislativy - zůstávají bohužel některá jeho další doporučení, např. Rada jako orgán, zajišťující transparentnost vlastnických poměrů a bránící škodlivé koncentraci médií (dále viz kap. V.).

Vedle delikátní otázky politické nezávislosti Rady je tu však ještě neméně závažná potřeba nezávislosti Rady na médiích samých. Tento aspekt byl donedávna prakticky opomíjen. Stačí si uvědomit, že média, referující o činnosti Rady, nejsou zdaleka nestranným, ale zpravidla přímo zainteresovaným subjektem, o němž Rada rozhoduje. Přitom, jakkoliv chce Rada provozovatelům vysílání či zájemcům o ně pomáhat a nebýt (jen) byrokratickou zábranou jejich rozvoje, nemůže již z povahy věci vyhovět všem. Poslanecká sněmovna se pak logicky setkává spíše s těmi nespokojenými.

Rada není a nesmí být jen orgánem provozovatelů vysílání (k tomuto účelu ostatně existují již nejméně čtyři asociace). V praxi je však její práce příliš často hodnocena převážně na základě spokojenosti či nespokojenosti provozovatelů. To je nepochybně příliš úzké hledisko.

Komerční rozhlasové a televizní stanice jsou součástí podnikatelské vrstvy společnosti. Právě však jen součástí, byť ekonomicky i vlivem jistě významnou: společnost je však nepochybně širším souhrnem. Při hledání odpovědí na otázku, čí vlastně zájmy má Rada - jako státní orgán - zastupovat a hájit, se tak od dílčího podnikatelského zájmu dostáváme přes stát oklikou zpět, k zájmu diváků a posluchačů, k pojmu veřejného zájmu, jehož obsah se tak obtížně hledá. Zatím jej nacházíme nikoliv jako přesnou definici v jednom konkrétním zákoně, ale spíše obecně, v celém jejich souboru.

I přes obtížnost ohraničení tohoto pojmu by však měl být veřejný zájem mezi hledisky, z nichž Poslanecká sněmovna Parlamentu vychází při plnění své kontrolní funkce vůči Radě (i radám ostatním) zřejmě východiskem stěžejním.

Při úvahách o postavení a povaze Rady nejsou zatím dostatečně vnímány také přímé důsledky zapojení do evropských mediálních struktur. Jsme nyní již reálně v situaci, kdy je vážně diskutována možnost ustavení nadnárodních mediálních regulačních struktur, kdy neutichají polemiky o budoucnosti a způsobu zachování a podpory evropské audiovizuální kultury. Internet přestává být jen technickou hříčkou a stává se i vážným mezinárodněprávním problémem. Mediální Evropa s nástupem nových technologií, jejichž hranice se zdají být bezbřehé, stále intenzivněji a novým způsobem diskutuje etiku médií a pojem regulace.

Tab. č. 1 - Provozovatelé televizního a rozhlasového vysílání v České republice

a) provozovatelé ze zákona

b) provozovatelé s licencí

c) provozovatelé s registrací

Situaci v televizním vysílání v uplynulém období lze charakterizovat jako nadále se dynamicky vyvíjející. Česká televize působí v tomto prostředí jako významný stabilizující faktor, zvláště prohlubováním svého poslání veřejné služby a stoupajícím důrazem na programovou kvalitu, rozmanitost a původní produkci.

Naproti tomu soukromé televizní vysílání je trvale ovlivňováno nevyvážeností, plynoucí z dominantního postavení televizní stanice NOVA. Žádnému dalšímu subjektu v televizním vysílání se zatím nedaří vážněji konkurenčně ohrozit postavení této televizní stanice. Tuto situaci, která má svůj původ již na rozmezí let 1992 a 1993, kdy byla k privatizaci určena jediná, a to nejkvalitnější televizní síť, lze dle názoru Rady v krátkodobém horizontu nanejvýš zmírnit, nikoliv však zásadně změnit. To by bylo možné pouze vytvořením rovnocenných technických podmínek pro dva komerční subjekty. Diskuse o možném snížení procenta reklamy v České televizi se z tohoto hlediska jeví jako sekundární.

Nebyla-li startovní čára soukromých televizí stejná (máme na mysli zejména zvýhodněnou pozici TV Nova jako první celoplošné soukromé televize, navíc s dokonalým pokrytím území ČR a mimořádně příznivou pozici při nástupu na televizní reklamní trh), nelze očekávat, že pouhým snížením procenta reklamy České televizi dojde k vytvoření skutečné konkurence mezi soukromými televizemi. Rovněž neobstojí argument, že existence reklamy v ČT je smrtí pro lokální a regionální televize, neboť jde o zcela jiné inzerenty. Podnikatel s lokální či regionální působností zpravidla nepotřebuje - a nemůže si ani finančně dovolit celoplošnou reklamu.

A. Celoplošné televizní vysílání

Provozovateli ze zákona - České televizi - byly zákonem č.301/1995 Sb. trvale určeny dva celoplošné vysílací okruhy (ČT1, ČT2). Rada v období od nabytí účinnosti zákona přidělila České televizi celkem 121 dokrývacích kmitočtů.

Situací ve sledovanosti obou programů České televize zachycuje příloha č. 5A (Vybrané výsledky výzkumů Mediaprojektu).

Celoplošnými provozovateli televizního vysílání s licencí jsou v České republice CET 21, s.r.o. (program TV NOVA) a FTV Premiéra, s.r.o. (program Premiéra TV).

Některým problémům spojeným zejména s právními aspekty vysílání těchto televizních stanic je věnována kap. IV. zprávy, jejich sledovanost zachycuje příloha č.5.

B. Regionální televizní vysílání

K 30. 9. 1996 bylo uděleno celkem pět licencí k provozování regionálního televizního vysílání. Kromě společností FTV Premiéra s.r.o. (program Premiéra TV), která má v regionální licenci (střední Čechy) stanoven časový rozsah vysílání 24 hodin denně (vzájemně provázáno s její celoplošnou licencí v licenčních podmínkách), mají ostatní provozovatelé stanoven vysílací čas 3 hodiny denně, z toho 1 hodina denně v intervalu 6.30 - 8.30 hod. a 2 hodiny denně v intervalu 15.00 - 18.00 hod.

Ve zbývajícím čase má oprávnění k vysílání na příslušných kanálech v souladu se svou licencí a vydanými kmitočtovými příděly FTV Premiéra, s.r.o.

Vzhledem k tomu, že správní rozhodnutí o udělení licencí k regionálnímu televiznímu vysílání byla vydána až po novele zákona č. 468/91 Sb., byly licenční podmínky stanoveny již v souladu se zákonem č. 301/95 Sb. Někteří provozovatelé regionálního vysílání v současné době žádají o úpravu vysílacího času a o územní rozšíření svých licencí.. V této věci probíhá jednání s FTV Premiérou, s.r.o., bez jejíhož souhlasu není podobná úprava možná. (Viz též kap. IV)

V lokalitách, kde je vysílán program Premiéra TV, ale licence k regionálnímu vysílání dosud udělena není, dodávají v několika případech regionální programy produkční společnosti na základě smlouvy s provozovatelem centrálního programu (FTV Premiéra), který je dle licence za takové programy odpovědný.

Rada vyhlásila s uzávěrkou 4. 10. 1996 licenční řízení k provozování regionálního televizního vysílání v Plzni v rozsahu tří hodin vysílacího času denně jako pokračování odloženého licenčního řízení z 30. 6. 1995. Do tohoto licenčního řízení se přihlásili 4 noví žadatelé a pokračuje v něm jediný žadatel z roku 1995. V současné době je evidováno dalších 40 žádostí o licence k provozování regionálního televizního vysílání.

Rada předpokládá vypsání dalších licenčních řízení v první polovině roku 1997, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jak budou postupně uváděny do provozu jednotlivé vysílače.

Je však zřejmé, že z důvodu nedostatku vhodných kmitočtů nebude možné uspokojit poptávku po regionálním televizním vysílání na celém území ČR a v některých regionech bude potřeby místního vysílání možné rozvíjet pouze prostřednictvím vysílání v kabelových rozvodech.

Z tohoto hlediska je velmi problematická i úvaha o možném využití tzv. zbytkových kmitočtů pro vznik tzv. páté celoplošné televizní sítě Galaxie (viz kap. IV. zprávy).

C. Lokální televizní vysílání

K 30. 9. 1996 bylo uděleno celkem 51 licencí k provozování lokálního televizního vysílání s vysílacím časem 3 hodiny denně, z toho 1 hodina denně v intervalu 6.30 - 8.30 hod. a 2 hodiny denně v intervalu 15.00 - 18.00 hod., v ostatních časech má oprávnění k vysílání dle licence FTV Premiéra, s.r.o. V několika případech není program Premiéra TV z lokálního vysílače šířen.

Rada se v období od 1. 2. 1996 do 30. 9. 1996 v oblasti lokálního televizního vysílání zabývala především žádostmi o zrušení licenčních podmínek v souladu s článkem VI., odst. 2, zákona č. 301/95 Sb. Z celkového počtu 51 provozovatelů lokálního televizního vysílání s licencí podalo žádost o zrušení licenčních podmínek 32 provozovatelů. Provozovatelé požadovali zrušení všech licenčních podmínek včetně časového rozsahu vysílání 3 hod. denně. Protože časový rozsah vysílání není licenční podmínkou, ale jednou ze základních charakteristik licence, nespadá změna časového rozsahu vysílání do čl. VI., odst. 2, zákona č. 301/95 Sb.

Rada dosud vyhověla 22 žádostem s výjimkou údajů podle § 12, odst. 2. zákona č. 468/91 Sb. (údaje týkající se programové skladby). Podle stanoviska ministerstva financí byla rozhodnutí o zrušení licenčních podmínek zpoplatněna v souladu se Sazebníkem správních poplatků, položka 69, písm. c) jako provedená změna udělené licence k televiznímu vysílání ve výši 10.000,- Kč.

Pro rozhodnutí o zbývajících žádostech Rada dosud neobdržela aktuální programovou skladbu a vysílací schéma (dle § 11, odst. 1, písm. e), které byly od jednotlivých provozovatelů vyžádány.

Tab. č. 2 - Provozovatelé lokálního televizního vysílání, kteří požádali o zrušení licenčních podmínek

- křížkem jsou vyznačeni provozovatelé, o jejichž žádostech Rada již rozhodla

Licenční řízení u ostatních 16 žadatelů, jehož uzávěrka byla 1.3.1994, není stále ještě ukončeno, protože v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem nadále probíhá koordinace požadovaných kanálů, Časový proces mezinárodní koordinace kanálů nemohou Rada ani jiné orgány ČR ovlivnit.

Tab. č. 3 - Dosud neukončené koordinace TV kanálů pro lokální televizní vysílání

Většina provozovatelů lokálního televizního vysílání usiluje o úpravu časového rozsahu vysílání. V této věci probíhá jednání stejně jako s provozovateli regionálního televizního vysílání.

V některých případech však nejde jen o úpravu časového rozsahu vysílání: řada lokálních televizních stanic usiluje současně o propojení a o změnu centrálního programu, a to v souvislosti se snahou realizovat projekt Galaxie jako další celoplošný program, šířený kombinací různých technických prostředků (terestriální frekvence, satelit, resp. světlovody a TKR). V rámci tohoto kombinovaného systému by zúčastněné lokální stanice vysílaly vedle vlastního, tj. původního programu jako dominující složku převzatý program Galaxie, z něhož by se flexibilně odpojovaly na dobu svých lokálních vstupů. Takový projekt však znamená přehodnocení filozofie dosavadního řešení systému lokálního televizního vysílání, které začalo jako obecní televize (blíže viz kap. IV.).

Současně je evidováno 57 nových žádostí o licence k provozování lokálního televizního vysílání s různým časovým rozsahem, z nichž u některých je již kanál mezinárodně zkoordinován.

Rovněž zde Rada předpokládá vypsání licenčního řízení v první polovině roku 1997.

Rada dlouhodobě sleduje využití systému MMDS (Microwave Multipoint Distribution System) a možnosti jeho dalšího rozvoje. Tento systém umožňuje bezdrátový přenos několika televizních kanálů, zpravidla 8 nebo 16, ale i více, od vysílače k uživatelům. Nahrazuje přenos v kabelových rozvodech v místech, kde je obtížné, zdlouhavé nebo vůbec nemožné kabel položit. Může se jednat o staré historické části měst nebo i odlehlé, řídce osídlené lokality, v nichž je výstavba klasické kabelové sítě málo efektivní.

V současné době se provoz zařízení MMDS řídí opatřením MH ČR č.j. 710836/93-42, podle kterého jsou posuzovány všechny projekty žadatelů a po udělení licence k vysílání MMDS Radou je podle něj kontrolována technická realizace zařízení.

Výhody a nevýhody systému MMDS v pásmu 2.1 - 2.3 GHz lze shrnout následovně:

Výhody systému

- teoretická možnost náhrady výkonných televizních vysílačů systémem mikrovlnných vysílačů malého výkonu, odlehčení kmitočtového spektra v oblasti metrových vln.

- možnost rychlého zavedení,

- možnost distribuce televizních programů s relativně malými náklady,

- snadná možnost zavedení abonentských televizních okruhů (podobně, jako u televizních kabelových rozvodů či satelitní televize).

Nevýhody systému

- možnost zavedení pouze v podmínkách respektujících šíření centimetrových vln na přímou viditelnost,

- relativně snadná možnost narušení systému rušením v místě přijímacího stanoviště,

- relativně nízká přenosová kapacita,

- nárůst nákladů na přijímací straně diváka (topset konvertor, příp. dekodér),

- omezená doba trvání tohoto typu vysílání, a to do konce roku 2000; od tohoto roku budou, dle mezinárodních dohod, určená pásma využita pro jiné služby, což si vyžádá značné dodatečné investiční náklady.

Mezinárodní poštovní unie CEPT se na svých jednáních zabývala problematikou MMDS. Pro provoz MMDS je nyní celoevropsky uvolněno pásmo 40,5 - 42,5 GHz. Na toto pásmo však dosud žádný ze známých výrobců nevyrábí technické zařízení pro provoz MMDS.

Současně využívaně pásmo 2,1 - 2,3 GHz je uvolněno pouze dočasně s tím, že mezinárodně koliduje s družicovým vědeckým výzkumem. Nově přidělené pásmo 40,5 - 42,5 GHz naráží na současnou technologickou nepřipravenost výrobců dodat provozovatelům MMDS odpovídající technické zařízení. Další rozvoj MMDS po roce 2000 je možný pouze v nově přiděleném pásmu.

Vzhledem k výše uvedené technické specifikaci je vysílání systémem MMDS i nadále licencováno. Stávajícím deseti provozovatelům tedy nadále platí licence udělené do 31. 12. 2000 (viz příloha č. 1).

Nelze tedy souhlasit s výkladem jednoho z žadatelů, který se snaží kvalifikovat MMDS jako vysílání, které by mělo podléhat pouze souhlasu ČTÚ.

V souladu s § 14, odst. 1 a 2, zákona č. 468/91 Sb., Rada průběžně projednávala žádosti provozovatelů o změny ve složení společnosti, změny programové skladby vysílání, a změny územního rozsahu vysílání.

Byly projednány rovněž žádosti o zrušení podmínek k licencím v návazností na přijetí zákona č.301/1995 Sb.

Rada vyhlásila licenční řízení pro vysílání systémem MMDS (v pásmu 2,1 - 2,3 GHz) pro všechny volné lokality v České republice s uzávěrkou podání žádosti 4. 10. 1996. Do licenčního řízení se přihlásilo 8 žadatelů s 23 žádostmi, z toho jsou 4 stávající provozovatelé tohoto typu vysílání, kteří tímto žádají o rozšíření licence o nové vysílače.

Žadatelé jsou průběžně informováni o tom, že platnost udělených licencí skončí 31. 12. 2000.

II.3. VYSÍLÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM SATELITU A KABELOVÝCH ROZVODŮ

Obecné poznámky k situaci po přijetí zákona č.301/1995 Sb.

Přijetím zákona č. 301/95 Sb., kterým se mění o doplňuje zákon č. 468/91 Sb., nastala od 1. 1. 1996 změna, podle níž nadále nejsou satelity o kabely licencovány: oprávnění k vysílání prostřednictvím satelitu, prostřednictvím kabelových rozvodů nebo prostřednictvím satelitu a kabelových rozvodů vzniká registrací, na niž je, na rozdíl od licence, právní nárok.

Stávající držitelé licencí, pokud chtěli i nadále provozovat tento způsob vysílání, museli podat k Radě v 90denní lhůtě, tj. do 2. 4. 1996, přihlášku k registraci. Ta byla vždy, po splnění zákonem požadovaných náležitostí, kladně vyřízena.

Vyřizování těchto přihlášek k registraci znamenalo značné administrativní a časové zatížení Rady a jejího úřadu. Nehledě na vysoký počet podaných přihlášek byly totiž navíc prakticky všechny nekompletní. Rada proto musela v souladu se zákonem řízení přerušit. Řada vad bohužel často nebyla odstraněna ani v dodatečné lhůtě. Rada poté stála před otázkou, zda v takovém případě registraci odmítnout (čemuž nasvědčuje dikce příslušných zákonných ustanovení), či zda souhlasit s opětovným přerušením a stanovit další dodatečnou lhůtu.

Rada se rozhodla pro druhou z uvedených variant, což lze charakterizovat jako velmi vstřícný postup. Lze se ptát, jaké důvody k tomu Radu vedly. Rada zde zohlednila fakt, že přihlášky podávali zejména držitelé licencí dle dosavadních právních předpisů, kteří na jejím základě v rozhodné době již vysílali a novela zákona jim svým přechodným ustanovením de facto zkomplikovala život.

Vzhledem k dikci novely ("provozovatel...požádá...o registraci... ") bylo totiž podání přihlášky i u těchto provozovatelů obligatorní. Pokud by tedy některý subjekt pokračoval ve vysílání bez tohoto kroku či v případě, že přihlášku sice podal, ta však byla Radou ze zákonných důvodů odmítnuta, pohlíží se pak no toto vysílání jako na neoprávněné a Rada je povinna, po zahájení příslušného řízení, přistoupit k sankčnímu postihu.

Žadateli nic nebrání v tom, aby si po eventuálním odmítnutí registrace podal přihlášku druhou (viz též níže vysílání v TKR). Vyskytl se však již případ, kdy určitému subjektu, držiteli licence dle dřívějších právních předpisů, byla registrace odmítnuta, neboť nedoložil žádné zákonem předepsané údaje, a to ani v dodatečné lhůtě. Konstrukce povinných dat je přitom u licencí a registrací částečně odlišná, a proto nelze automaticky převzít pouze údaje, poskytnuté dříve v řízení o udělení licence. Dotyčný subjekt však i po odmítnutí registrace vysílá dále a argumentuje tím, že novela nekonstatovala výslovně, že platnost dříve udělené licence zaniká. Domnívá se proto, že ve vysílání může pokračovat, přestože nemá registraci, která je dle novely nyní jediným oprávněním k tomuto typu vysílání. Hrozí proto soudní spor založený na tom, zda i po novele může bez povinné registrace - platit dřívější licence. Rada se domnívá, že nikoliv, neb by tak příslušné ustanovení zákona, tj. čl. VI. odst. 1 novely, zcela ztratilo smysl.

Oproti původním předpokladům zkušenosti z relativně krátkého období od přijetí zákona č.301/1995 Sb. zatím nesignalizují výrazný kvantitativní nárůst programové nabídky, případně vyšší dynamiku rozvoje kabelového a satelitního vysílání. Nedošlo k objemovému rozšíření tohoto typu vysílání. V rozhodující míře se registrovaly společnosti, které měly oprávnění k vysílání již před novelou zákona. Pro ně zatím představovala novelizace zákona pouze administrativní zátěž.

V období po přijetí novely se uskutečnilo několik jednání se zástupci Asociace kabelových televizí, která vedla ve velké většině k nalezení východiska při uplatňování některých problematických ustanovení novely (otázka ochranných organizací autorských, zařazování zahraničních satelitních programů, princip "must carry" u rozhlasového vysílání aj.). Některé neřešené problémy lze dle názoru Rady odstranit pouze změnami legislativy (viz kap.V.).

Satelitní televizní vysílání

K 31. 12. 1995 měly v České republice licenci k provozování satelitního televizního vysílání tři společnosti - Art Production K, a.s. (program Bohemia TV), CET 21, s.r.o. (program Supernova) a FTV Premiéra, s.r.o. (program Premiéra TV). Vysílala však pouze FTV Premiéra, s.r.o. Z těchto tří subjektů k 2. 4. 1996 podala přihlášku k registraci pouze FTV Premiéra, s.r.o. a 27. 8. 1996 Rada tuto společnost zaregistrovala jako provozovatele satelitního vysílání s registrací. U zbývajících dvou licencí je Rada toho názoru, že jejich platnost po novele, nepodáním přihlášky k "přeregistraci" zanikla (viz úvodní poznámka výše).

Přihlášku k registraci satelitního vysílání podaly celkem čtyři společnosti, z nichž jedna přihlášku vzala zpět a tři společnosti Rada zaregistrovala (viz příloha č.1). Z nově registrovaných společností již dvě vysílaly (Premiéra TV, Kabel plus filmový kanál /šlo o rozšířenou tzv. kabelovou licenci (kabel + satelit)/) v předchozím období na základě licence.

Dne 9. 10. 1996 podala přihlášku k registraci oprávnění šířit vysílání prostřednictvím satelitu a kabelových rozvodů RTV Gemma, s.r.o. s projektem Galaxie. Přihláška byla kladně vyřízena.