Úterý 24. února 1998

(pokračuje Gross)

Musíme podle našeho názoru učinit závazné politické, ale také ústavní rozhodnutí, které stvrdí tuto dohodu a které naplní to, k čemu se představitelé jednotlivých politických stran zavázali.

K předložení tohoto ústavního zákona nás vedlo především to, že jsme zhodnotili, jaké ústavní cesty má v tuto chvíli Česká republika k tomu, aby dospěla k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny. A musím se přiznat, že po rekapitulaci těch možností, které nám Ústava České republiky dává, jsme dospěli k nezvratnému přesvědčení, že právě nejlepší cestou je předložit ústavní zákon, který by řešil momentální situaci, která na naší politické scéně vznikla.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Znovu prosím sněmovnu o klid, konkrétně například kolegu Petra Nečase a s ním diskutujícího kolegu. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Gross: Děkuji, pane předsedo.

Musím říci, že v tuto chvíli bude nutné, abych se zabýval i tím, jaké možnosti zná Ústava České republiky k tomu, abychom k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny mohli dospět, protože to byla právě rekapitulace těchto možností, která nás dovedla k přesvědčení, že je nejlepší cestou předložit ústavní zákon zhruba v té podobě, v které jsme jej předložili.

První z možností, které zná ústava, je pád tří vlád, které by jedna po druhé získávaly nedůvěru v Poslanecké sněmovně, resp. by nezískávaly důvěru.

Musím říci, že tato metoda je samozřejmě metoda, kterou bychom také dospěli k volbám, ale zcela nepochybně by to byla metoda, která by nevzbuzovala důvěru občanů vůči ústavním institucím a tolik často skloňované renomé České republiky v zahraničí by zcela určitě také do značné míry utrpělo. Proto tato cesta pro nás není cestou, kterou bychom chtěli preferovat.

Druhá možnost, kterou ústava zná - a jsou to dvě možnosti, které ústava odlišuje - je možnost přerušit zasedání Poslanecké sněmovny či být po ústavou stanovenou lhůtu neusnášeníschopní.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, nesmírně se omlouvám, že vás musím znovu přerušit, ale tentokrát prosím kolegy z republikánské strany. Pokud chtějí konat poradu svého klubu, nechť tak učiní v kuloárech, případně nechť si vyžádají přestávku.

Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Gross: Děkuji, pane předsedo.

Chtěl bych se zabývat těmito dvěma možnostmi, které ústava také zná. Zopakuji je pro ty, kteří vzhledem k hluku je nezaznamenali.

Je to ta možnost, že by Poslanecká sněmovna přerušila své zasedání na patřičně stanovenou lhůtu, anebo je to ta možnost, že by Poslanecká sněmovna nebyla usnášeníschopná po lhůtu, kterou ústava stanoví.

Myslím si, že obě tyto varianty by byly velice špatnými variantami, pokud bychom je chtěli zvolit, protože by to byl další velice nedobrý signál do veřejnosti o tom, jakým způsobem Poslanecká sněmovna pracuje a jakým způsobem jednotliví poslanci naplňují mandát, který od voličů získali. Tato varianta je tedy pro nás také nepřijatelnou variantou.

A pak zde zůstává poslední varianta, kterou zná ústava a která se již rozběhla. To je varianta projednávání, resp. neprojednávání zákona, se kterým vláda spojí otázku své důvěry. A musím říci, že tato varianta, která z variant, které jsem vyjmenoval, je zřejmě nejreálnější variantou, je to také varianta, kterou sociální demokracie nevítá a považuje ji také za nepříliš šťastnou.

Pokusím se vám zdůvodnit proč. Hlavní důvody jsou dvojí. První důvod, proč se nám tato varianta příliš nelíbí, je důvod, který se týká toho, že může být sporné, od kdy běží ona ústavou stanovená lhůta pro neprojednání takového zákona, protože vy všichni víte, že vláda spojila otázku důvěry s tímto zákonem v době, kdy ještě důvěru od Poslanecké sněmovny nezískala, takže minimálně by zde mohly být určité pochybnosti o tom, zda lhůta uplyne v tom termínu, v jakém předpokládá ona politická dohoda, že by uplynout měla, aby mohlo dojít k rozpuštění Poslanecké sněmovny.

A druhý důvod, který je podle mého názoru stejně závažný, je důvod, který vyplývá z ducha ústavy. My jsme totiž přesvědčeni, že ustanovení čl. 35 odst. 1 bodu b) Ústavy České republiky, kde se právě o této variantě hovoří, je jakési sankční ustanovení. Je to sankční ustanovení, které by mělo být určitým nástrojem tlaku moci výkonné vůči moci zákonodárné, pokud by moc zákonodárná nechtěla plnit své funkce, které má.

A obávám se, že takovéto účelové využívání tohoto institutu ústavy může být chápáno, a domnívám se, že takto chápáno bude muset být, že je tohoto institutu využíváno k realizaci politické dohody, a nikoli k tomu, proč do ústavy toto ustanovení bylo zakomponováno.

To jsou důvody, které nás vedou k tomu, že se nám tato varianta nezdá býti nejlepší variantou. A proto preferujeme tu cestu, která podle našeho názoru je jedinou jinou možnou ústavní cestou, jak dospět k předčasným volbám v červnu t.r.

Jde o cestu ústavní, to chci zdůraznit, protože někdy se získávají i takové ty námitky, že jde o jakousi mimoústavní cestu. Zdůrazňuji tedy, že to je cesta ústavní, kterou předjímá čl. 9 a čl. 112 Ústavy České republiky. Myslím si tudíž, že základní argument, který někdy slýcháme, že předkládáme něco, co jde za rámec ústavního pořádku České republiky, je protiargument neopodstatněný.

Myslím si, že v tuto chvíli návrh, tak jak je předložen, je návrh, který je hoden pozornosti Poslanecké sněmovny a je hoden toho, aby v Poslanecké sněmovně získal ústavní většinu tak, aby se projednávání tohoto ústavního zákona mohlo přesunout do Senátu.

Domnívám se, že je také zapotřebí říci, že poslanecký klub sociální demokracie jednoznačně dospěl k závěru, že při řešení současné politické situace se ukázalo, že Ústava České republiky v tom chvatu, v jakém byla připravována a schvalována, nepamatovala na všechny možné varianty vývoje na české politické scéně a že bude dobré se zabývat i otázkou přímé změny ústavy tak, aby náš ústavní pořádek byl schopen přece jen trochu pružněji reagovat na možné vzniklé situace na české politické scéně.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji vám za výraznou pozornost v tuto chvíli a končím nyní své vystoupení za předkladatele. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Grossovi. Konstatuji, že tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru a souhlasili jsme se zkrácením lhůty pro jeho projednání o 20 dnů. Usnesení tohoto výboru jste dostali jako sněmovní tisk 351/2.

Poprosím proto zpravodajku ústavně právního výboru paní poslankyni Hanu Marvanovou, aby usnesení výboru uvedla. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, dávám k úvaze, vzhledem k tomu, že je sloučena rozprava, jestli by nebylo teď vhodné, kdyby uvedl druhý návrh zákona, který se týká téže problematiky zkrácení volebního období, druhý z navrhovatelů a potom bych přednesla souhrnnou zpravodajskou zprávu, protože i ústavně právní výbor o těchto bodech vedl součinnou rozpravu.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Pokládám to za velmi rozumný návrh, paní poslankyně, i když puntičkář by mi namítl, že zpravodajská zpráva není součástí rozpravy, a my jsme se usnesli pouze o spojení rozpravy. Ale doufám, že to sněmovna pochopí a bude to tolerovat.

V tomto případě dovolte, abych otevřel bod druhý našeho programu, poprosil pana poslance Václava Exnera za navrhovatele, aby uvedl pro druhé čtení sněmovní tisk 350

 

2.
Návrh poslanců Václava Exnera a dalších na vydání ústavního zákona
o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
/sněmovní tisk 350/ - druhé čtení

 

a pak dám slovo paní poslankyni Marvanové.

Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Krátce předtím, než byl předložen návrh poslanců Stanislava Grosse a Miloše Zemana, navrhla na základě oznámené poměrně rozsáhlé shody politických stran také skupina komunistických poslanců návrh na vydání zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP