Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

3. den schůze Poslanecké sněmovny (4. září)
Přítomno: 192 poslanců

 

(Schůze zahájena v 9.02 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení zástupci vlády, milí hosté, zahajuji třetí jednací den 13. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás na ní vítám. Prosím, abyste se přihlásili hlasovacími kartami a oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, popř. kdo jakou náhradní kartu již dostal. Z dnešního dne jsou omluveni paní poslankyně Röschová, pan poslanec Mandík, pan poslanec Kraus, pan poslanec Laštůvka, a podle mých informací také pan poslanec Snítilý a pan poslanec Melichar.

Dnešní čtvrteční dopolední jednáni zahájíme tradičně odpověďmi členů vlády na písemné interpelace poslanců. Poté projednáme body 12 a 13, které se týkají povodní, a vyrovnáme se s volbami, resp. se změnami ve výborech, což je na schváleném programu bod 10.

Chtěl bych vás zároveň upozornit, že třetí čtení můžeme začít nejdříve ve 14 hodin, a to tak, že bychom mohli jednat o bodu 20, živnostenském zákonu, tak jak jsme rozhodli v průběhu předcházejícího jednání, následovala by státní sociální podpora atd. Je tady předpoklad, že k těmto věcem se dostaneme s ohledem na odpolední interpelace až zítřejšího dne, nicméně záleží na tom, jak zvládneme dopolední program.

Nyní již přikročíme k bodu

 

29.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace poslanců

 

Na 13. schůzi Poslanecké sněmovny je předloženo celkem 10 odpovědí na interpelace, s nimiž poslankyně a poslanci nejsou spokojeni, a proto požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Dříve, než přistoupíme k projednávání těchto odpovědí, seznámím Poslaneckou sněmovnou se stížností pana poslance Grégra.

Dne 6. srpna 1997 se obrátil na předsedu Poslanecké sněmovny, že dne 25. června 1997 podal interpelaci na ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Jiřího Grůšu ve věci postupu při tzv. optimalizaci sítě středních a vyšších odborných škol v případě integrované střední školy technické a učiliště Liberec. Ačkoliv v době podání této stížnosti uplynul od odeslání interpelace měsíc stanovený zákonem, odpověď ministra školství, mládeže a tělovýchovy panu poslanci nedošla. Na základě ustanovení § 112 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tlumočím stížnost pana poslance Grégra a dodávám, že odpověď na interpelaci byla panu poslanci doručena 11. srpna 1997 s datem 29. července 1997.

A nyní ke konkrétním odpovědím na interpelace. Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Pavla Dostála ve věci Šternberského paláce. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 262. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Dostál. Prosím, můžete se ujmout slova. Pan poslanec Dostál se ptá na upřesnění, ve věci Šternberského paláce, pana premiéra, tisk 262.

 

Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přeji vám dobrý den a děkuji vám, že se zúčastníte mého vyslovení nespokojenosti s odpovědí na mou písemnou interpelaci, a že vás to zajímá, neboť jde o problém, který je nyní často ve společnosti diskutován. Omlouvám se panu premiérovi, který už je zřejmě unaven z mých interpelací týkajících se převodu státního majetku na církve, ale já se domnívám, že mu dnes podám informace, které ho v této souvislosti budou zajímat, protože informace, které dostává v této věci, jsou mnohdy...

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, pan poslanec Dostál je známý řečník, má zvučný hlas, nicméně atmosféra ve sněmovně 6 minut po deváté hodině není důstojná projednávaného bodu. Prosím vás, abyste to brali na vědomí.

 

Poslanec Pavel Dostál: Pan premiér někdy dostává informace i nepravdivé. Jako příklad vám dám nedávnou rozpravu ve sněmovně o vydání hradu Bouzova Řádu německých rytířů, kde nás pan premiér seznámil s tím, že byl informován o soudu, který probíhá v této věci.

Dovolte, abych vás upozornil, že tato informace nebyla pravdivá, protože ve věci hradu Bouzova žádná soudní žaloba nebyla podaná, soudní žaloba byla podaná pouze ve věci lázní Karlova Studánka týkající se Řádu německých rytířů, takže jsme byli nejen my, ale i pan premiér mylně informováni. Toliko mi sdělilo Ministerstvo financí, kterému samozřejmě věřím, neboť v této věci zastupuje český stát.

Dnes přicházím s další informací týkající se vydávání státního majetku církvím. Jde o Šternberský palác. 21. července 1997 byl právnímu zástupci Národní galerie v Praze doručen rozsudek Nejvyššího soudu v Brně z 29. května. Senát tohoto soudu zamítl dovolání České provincie Řádu sv. Augustina a definitivně rozhodl o tom, že mimo jiné nadále zůstávají v majetku státu některá známá stará Rubensova plátna, a že je bude dále spravovat Národní galerie, která je jejím majitelem. Tento rozsudek, myslím si, má právě pro odpověď pana premiéra ve věci Šternberského paláce zcela zásadní význam. Nejvyšší soud totiž dává jednoznačnou odpověď na spory, které vedou různé řeholní řády, že darovací nebo kupní smlouvy, kterými Náboženská matice převáděla jejich majetek na stát či jiné subjekty, jsou neplatné. Vlnu sporů vyvolalo především naprosto zavádějící a nesprávné stanovisko dr. Pavla Zemana, ředitele odboru církví Ministerstva kultury České republiky z 10. dubna 1992, kde je uváděno, že "majetek řeholních řádů nikdy na stát či jiné subjekty nepřešel, a že veškeré takové smlouvy uzavírané Náboženskou maticí jsou nulitními právními akty".

Ve svém stanovisku pak tento ministerský úředník zcela pomíjí zákon, pro který jsem také já hlasoval ve Federálním shromáždění, o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů, kongregací a arcibiskupství olomouckého. Takže Nejvyšší soud v Brně danou problematiku řeší naprosto jednoznačně. V odůvodnění výše citovaného rozsudku dovozuje, že pokud byl původní majetek řádů a kongregací odňat postupem, který postihuje zákon č. 298/1990 Sb., v platném znění, tedy např. darovací smlouvu Náboženské matice, pak "v každém případě přešel na nového vlastníka".

Řeholní řády zpět tento majetek nabývají výlučně zákonem, takže musí být přímo v zákoně vyjmenovány jednak jednotlivé řády a jednak přesně specifikován majetek, k němuž se jim prohlašuje ke dni účinnosti zákona vlastnictví. Majetek v tomto zákoně nevyjmenovaný zůstává nadále ve stávajícím vlastnictví, tedy např. ve vlastnictví státu, a řády v důsledku tohoto speciálního zákona nemají nárok na jeho vydání, ani se nemohou domáhat jeho vydání dle předpisů obecných. Pouze cituji z rozsudku Nejvyššího soudu.

Co tato skutečnost znamená prakticky v souvislosti s odpovědí pana premiéra ve věci Šternberského paláce? Zákonodárce svým zákonem č. 298/90 Sb. provedl obecnou úpravu nápravy křivd řeholním řádům a kongregacím, způsobenou v 50. letech a to zákonem speciálním. Nejvyšší soud v Brně provedl z titulu svého ústavního postavení výše uvedeným rozsudkem výklad tohoto zákona. Tento rozsudek a výklad v něm obsažený je precedentní, např. pro spor o určení vlastnictví také k souboru deskových obrazů Mistra Vyšebrodského, ale i k nárokování vlastnictví právě Šternberského paláce a pro dalších spousty soudních sporů, které jsou řeholními řády se státem vedeny.

Přesto ministerský úředník dr. Pavel Zeman svým výkladem výše uvedeným celou záležitost nasměroval úplně jinam a svým způsobem porušoval zákon, tedy zákon 298/90 Sb., v platném znění.

Co tedy říci? Myslím, že je dobře, že tento spor v Brně byl ukončen rozsudkem, který znovu říkám, je precedentní ve vztahu k záležitosti, ve které jsem interpeloval pana předsedu vlády. Z toho důvodu si dovoluji nesouhlasit s odpovědí pana premiéra Václava Klause a prosím vás o podporu usnesení v tom smyslu, že Poslanecká sněmovna České republiky považuje odpověď premiéra České republiky za nedostatečnou a žádá o její přepracování v souvislosti s rozsudkem Nejvyššího soudu v Brně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Hlásí se někdo další do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím. Nemusím se již ptát pana poslance Dostála, jaké navrhuje usnesení, jelikož v poslední větě návrh usnesení přednesl. Pro pořádek zopakuji, že pan poslanec navrhl vyjádřit nesouhlas s odpovědí předsedy vlády.

Prosím, abyste se před prvním hlasováním ještě zaregistrovali, příp. nahlásili čísla náhradních karet.

 

Zahajuji hlasování poř. č. 91 a táži se, kdo je pro návrh usnesení, jak jej přednesl pan poslanec Dostál, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování skončilo, pro hlasovalo 64 poslanců, proti bylo 40 poslanců. Tento návrh byl schválen.

 

Je zde námitka pana poslance Čermáka ohledně zpochybnění hlasování. Nerad bych dezinterpretoval vaši námitku, pane poslanče, prosím, abyste ji vyslovil na mikrofon.

 

Poslanec Petr Čermák: Omlouvám se, ale nefunguje mi karta. Hlasoval jsem proti.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Čermák oznámil sněmovně, že přestože má svou vlastní hlasovací kartu, nefunguje mu zařízení, a vznesl námitku. Vidím další podobná gesta. V tomto okamžiku mi nezbývá nic jiného než nechat o námitce, která byla regulérně vznesena, hlasovat sněmovnu. Ještě jednou si přeje vystoupit pan poslanec Čermák. Já vás mezitím všechny odhlásím.

 

Poslanec Petr Čermák: Omlouvám se, ale hlásil jsem to předsedajícímu schůze ještě před hlasováním, a teprve nyní mám kartu, takže jsem nemohl hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, vy jste na mne mával kartou, to je pravda, to přiznávám, ale já jsem nevěděl v tom okamžiku, o co se jedná. Domnívám se proto, že nejregulérnější postup je registrovat, že jste vznesl námitku, nechat o tom hlasovat a pak opakovat hlasování. Tak postupujeme běžně v okamžicích, když námitky byly vzneseny. Myslím si, že to je nejčistší postup.

Také paní poslankyně Petrová-Marková žádá o náhradní kartu. Poprosil bych ty, kteří mají za povinnost vydání náhradních karet, aby tak učinili v nejkratším čase.

Znovu vám oznamuji, že jsem vás odhlásil, aktuálně přihlášených je 103 poslanců, číslo se tedy mění, a proto prosím o novou registraci. Připomínám, že zatím nemám nahlášenou ani jednu náhradní kartu.

Paní poslankyně Marková má náhradní kartu č. 2 a pan poslanec Petr Čermák č. 11.

 

Domnívám se, že nyní již nebrání nic tomu, abychom mohli zahájit hlasování o námitce pana poslance Čermáka.

Zahajuji hlasování (číslo 92). Kdo souhlasí s touto námitkou, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování skončilo tak, pro hlasovalo 80 poslanců, proti 27, čili tento návrh byl schválen.

 

Budeme tedy hlasovat ještě jednou o usnesení tak, jak jej navrhl pan poslanec Pavel Dostál, který vyjádřil nesouhlas s odpovědí pana premiéra Václava Klause.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro takovýto návrh usnesení. Kdo je proti?

Konstatuji, že hlasování (číslo 93) skončilo tak, že pro hlasovalo 67 poslanců, proti 49. Tento návrh nebyl schválen.

 

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grégra ve věci surovinové a energetické politiky vlády s ohledem na záměr útlumu hlubinné těžby uranu v České republice. interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 264. Otvírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Miroslav Grégr, tímto mu uděluji slovo.

(Hluk v sále.)

Mějte chviličku strpení, pane poslanče. Prosím všechny, kteří mají tendenci hovořit zde ve sněmovně mezi sebou, aby opustili sněmovní síň a vytvořili tady prostředí důstojné pro projednávaný bod.

 

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, nemohu souhlasit ani se způsobem odpovědi na moji interpelaci, ani s obsahem této odpovědi. Moje interpelace, velmi zhruba řečeno, kritizovala, že při současném nevratném způsobu útlumu těžby uranu i uhlí v České republice budeme v horizontu 25 - 30 let beznadějně závislí na dovozech energetické suroviny ze zahraničí, ač to není nutné.

Na příkladu hlubinné těžby uranu jsem dokazoval, že se zbytečně maří ohromný finanční kapitál vložený do těchto podniků v minulých desetiletích. Kritizoval jsem i nevyužívání moderních metod vyplňování vytěžených prostor upravenými odpady, což je prostředek, jak zabránit poklesům půdy a likvidaci krajiny a sídel.

Jestliže nesouhlasím s odpovědí předsedy vlády na moji interpelaci, není to nějaký justament, ale především obava z neprospěšných nevratných kroků, které se dnes v surovinové a energetické politice vlády dělají na úkor budoucích generací, a nebude je možno jednou změnit tím, že si vláda posype hlavu popelem a vyhlásí nějaký balíček s korekcí energetické politiky státu.

Začal bych však tím, co mě nejvíce překvapilo, totiž způsobem odpovědi, který - jak se domnívám - je nehodný předsedy vlády prof. Klause. Je nedůstojné, aby se snažil vykličkovat z problému tím, že 30 % své odpovědi věnuje chemické těžbě uranu a jejím ohromným škodám na životní prostředí, ač mi jasně šlo o těžbu uranu hlubinnou, u níž nic takového nehrozí. Je to průhledná snaha zmást čtenáře odpovědi, který nemá možnost ani čas si ji porovnat s interpelací, a chce u něj vytvořit dojem, jako že ten Grégr chce dále ničit severní Čechy. Je nedůstojné, jestliže se odpověď snaží vytvořit zdání serióznosti výčtem mých otázek a odpovědí na ně, když předseda vlády ve své odpovědi některé mé nepříjemné otázky prostě vynechal. Např. když tvrdí, že náš uran je drahý, tak kolik uranu, kde a za jakých podmínek nakoupila a. s. České energetické závody do r. 1997? Nebo jak je zajištěn optimální výběr dodavatele uranu i výše ceny po spuštění jaderné elektrárny Temelín a jakého původu bude nakupovaný uran?

Také nezodpovězena zůstala moje kritika, že vláda svým postupem v útlumu těžby energetických surovin naprosto nezodpovědně v horizontu 40 let směřuje k tomu, že těžba uhlí bude krýt jen pár procent energetických potřeb, 5 % bude podíl energie z obnovitelných zdrojů a vše ostatní se bude muset dovézt. Rozdíl pouze v případě uranu představuje nejméně 700 tun za rok a jen při dnešní relaci cen - a ty v budoucnu zákonitě porostou - je to přes 1,1 mld Kč, to je částka, kterou ve státním rozpočtu vkládá stát do útlumu těžby uranu. Předseda vlády se ani nepokusil zodpovědět, jestli to je ekonomická, do budoucnosti státu prospěšná politika. Není to spíš politika ve stylu po nás potopa, která se vyčítala komunistům?

Odpověď předsedy vlády obhajuje útlum hlubinné těžby tím, že státní podnik Diamo neumí toho času produkovat 1 kg uranu pod 56 amerických dolarů, když světová cena uranu se pohybuje kolem 42 amerických dolarů a spočtena je 40 dolarů. K tomu je však třeba dodat, že trend spot-ceny je takový, že od r. 1993 vzrostla už na dvojnásobek a vysoce pravděpodobně podobně porostou do budoucna i ceny dlouhodobé.

V ceně uranu dobývaného u nás klasickou hornickou technologií je značný podíl podnikové režie státního podniku Diamo. To, že za poslední čtyři roky management státního podniku Diamo neučinil žádná výrazná opatření ke snížení produkční ceny takto dobývaného uranu, je i vinou způsobů, jimiž stát v tomto podniku vykonává vlastnická práva. Kvůli tomu se má zlikvidovat poslední perspektivní ložisko uranu nejen v České republice, ale i ve střední Evropě?

Jakým zájmům to poslouží?

O tom, jaká je úroveň poradců, kteří vám, vážený pane předsedo vlády, připravují odpovědi k interpelacím, svědčí reakce na moji kritiku nevyužívání programu zakládání vytěžených důlních prostor upravenými průmyslovými odpady ve formě zakládkových vyplňovacích směsí. To je u nás i ve světě dokonale propracovaná metoda, když vůbec nejde o nějaké ekologicky škodlivé - jak tam bylo řečeno - ředění odpadů, jak píšete. Jejím výsledkem je v podzemí umístěný masivní nepropustný solidifikát, neškodící životnímu prostředí a bránící destrukci nadloží, tedy chránící krajinu, sídla a stavby v ní.

Při cenách za odběr odpadu u producentů je to natolik ekonomicky zajímavá činnost, že by vás jako erudovaného ekonoma mělo její nevyužívání ve státním podniku Diamo zajímat. Mělo by vám táhnout hlavou, proč vašimi poradci navrhovaná metoda vyplňování prostoru po hlubinné těžbě je zaváděna např. v Českomoravských dolech, a. s., nebo v OKD, a. s., kde o ní ještě před 2 či 3 roky nechtěli ani slyšet. Váš závěr, že je třeba státní podnik Diamo přeměnit na moderní inženýrskou organizaci zaměřenou na sanační práce, znamená, že tato vláda si chce dopřát luxus a zlikvidovat dosavadní mnohamiliardové investice a energetickou surovinu za mnoho dalších miliard, aby vznikl podnik pohodlně žijící z prostředků státního rozpočtu, o efektivitě jehož činnosti může např. svědčit způsob řešení likvidace 250 mil. metrů krychlových zasolených roztoků po chemické těžbě pomocí sporadického provozu tzv. odparky s 10% - podtrhuji s 10% - účinností, přičemž činnosti podniku okolo toho stály daňové poplatníky už přibližně 2 mld Kč.

Po tom, co jsem zde uvedl, se snad nikdo nemůže divit, že mě odpověď předsedy vlády na moji interpelaci nepřesvědčila a neuspokojila. Abych ukázal, že mi nejde jen o pouhou kritiku, nabízím panu předsedovi vlády k získání nezávislých objektivních názorů při řešení uvedených problémů odborníky, kteří jsou ochotni nezištně své názory poskytnout. Tato vláda v květnu a v červnu musela vypít svůj kalich hořkosti do dna, když byla nucena uznat, že se v hospodářské politice v lecčems mýlila. V surovinové a energetické politice se dnes zakládají změny nevratné. Nebudete-li, vážený pane předsedo vlády, se i v této oblasti zamýšlet nad dosavadními postupy a nahradit je racionálnějšími, budou vás i vaši vládu naši potomci ve zlém připomínat.

Závěrem chci uvést, že s odpovědí předsedy vlády nesouhlasím a žádám o usnesení, aby mi byla doručena kvalifikovanější a podrobnější odpověď

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dále se do rozpravy přihlásil pan premiér Václav Klaus. Uděluji mu slovo.

 

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená sněmovno, vím, že tento sál už musel vyslechnout spoustu absurdních vět, ale já vím, že věty pana poslance Grégra mezi nimi mimořádně svou absurditou vynikají, vynikaly vždycky a ani dneska očekávání nezklamaly. (Bouchání do lavic, potlesk.) Já odmítám slova o nezodpovědném rozhodování vlády, odmítám tato slova. Já téměř osm let, co jsem ve vládě, vím, že vláda projednávala každý rok desítky stránek dlouhé, složité, komplikované materiály o útlumu uranu. První nápady na útlum uranu přišly opravdu v prvních dnech po listopadové revoluci a strašně dlouho jsme váhali, jestli tento obtížný a složitý krok skutečně udělat máme anebo ne, vědomi si toho, že to je rozhodnutí, které dlouhodobě ovlivňuje budoucnost. Jestli jsme na posledním tomto rozhodování nakonec zvolili toto rozhodnutí, byl to pokus šetřit miliardy, které těžba uranu dnes a denně u nás vyvolává a vyžaduje. Takže slova pana poslance Grégra jsou naprosto, naprosto neoprávněná. Neobjevili jsme v žádném případě možnost, jak docílit, aby se naše cena mohla byť přibližovat ke světovým cenám. Je tedy naprosto evidentní, že nakupujeme uran daleko levněji, než za kolik si ho sami produkujeme. Prostě odmítám výtky pana poslance Grégra.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Rozprava je otevřena, pan poslanec hodlá ještě jednou vystoupit v rozpravě. Prosím, pane poslanče!

 

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy a pánové, jenom bych upozornil, že to, co mně tady řekl pan premiér, vůbec neodpovídá na to, co jsem ve svém vystoupení řekl. Zaměňuje chemickou těžbu za těžbu hlubinnou, resp. hlubinnou těžbu za těžbu chemickou. A samozřejmě, hovořil jsem o aspektech, jak narůstají "spot-ceny" na světovém trhu uranu. Čili tato odpověď, která byla vlastně jenom obecného charakteru, mě neuspokojila, a proto bohužel musím, vážený pane předsedo, prostřednictvím pane předsedajícího této sněmovny požádat o novou a kvalifikovanější odpověď.

Děkuji vám. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, máte právo ze zákona na to, abyste vyslovil nesouhlas. Já v okamžiku, kdy rozprava skončí, nechám o vašem návrhu samozřejmě hlasovat.

Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Exner prosím, pane poslanče!

 

Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, ani na opakovanou výzvu neodpověděl pan premiér na dvě otázky týkající se ekonomických údajů spotřeby uranu, tzn. kolik uranu, kde, za jakých podmínek bylo nakoupeno v období do roku 1997 a jak je zajištěn optimální výběr dodavatelů uranu a výše ceny po spuštění jaderné elektrárny Temelín a jakého původu uran bude. Možná, že to je způsobeno tím, že akciová společnost ČEZ není vysloveně státní, v tom směru, že by vláda nařizovala tyto věci, nebo projednávala a rozhodovala o nich bezprostředně, nicméně se domnívám, že je správné, abychom požadovali tyto otázky:

1) V oblasti energetiky a v oblasti konkrétně potom na to navazující ceny energie je naprosto běžné, že náklady na její výrobu a okolnosti, způsob, jakým způsobem tyto náklady vznikají, jsou věci, které jsou věcmi veřejnými, o kterých je veřejnost informována, a to jak veřejnost představovaná těmi, které spotřebovávají elektřinu v rámci domácnosti, tak také právnickými osobami, které se podílejí na spotřebě elektřiny. Jestliže máme za vzor mnohé západní země v této oblasti, chtěl bych upozornit, že právě taková činnost je tam běžná.

Vyzývám proto pana premiéra, aby se přece jen pokusil zveřejnit údaje, které se týkají těchto věcí, zvláště v tom případě, jsou-li na podporu stanoviska, které se své odpovědi na interpelaci vyjadřuje.

Musím ale říci, že pokud se týká cenové problematiky, tak cena, za kterou bez další analýzy, zda je možná úspora, náš podnik produkuje, tzn. v odpovědi uvedená cena 58 amerických dolarů za 1 kg uranu, je jenom o 16 % vyšší než cena, která se uvádí jako horní mez ceny, kde se budou ve výhledu pohybovat ceny podle analýzy Atomové agentury ve Vídni. 16 % v nákladech není zase taková věc, aby nestálo za to případně hovořit. I kdybychom to vzali proti hodnotě "spot-ceny", reprezentuje cena dosahovaná v podniku Diamo o 45 % víc, než je "spot-cena", a zase se neanalyzují další možnosti, případně trendy, jak to naznačil pan poslanec Grégr.

Připojuji se k jeho stanovisku, že odpověď minimálně v této oblasti je naprosto nedostatečná.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Ullmann. Dříve, než dojde k řečništi, oznamuji, že pan poslanec Vidím má náhradní kartu č. 12. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. Dovolím si jen několik poznámek na margo takové zvláštní kličky, která zde byla použita, a to, že ukládání odpadů do hlubinných dolů je vlastně velmi chvályhodná činnost, protože to poslouží krajině. Na první pohled to takto může samozřejmě vypadat, ale vzhledem k tomu, že pocházím z oblasti, která s tím má velmi bohaté zkušenosti, z Ostravska, tak musím říct, že nejlépe krajině poslouží, když je hlubinné těžby co nejméně. Tak jako nejlevnější energie je energie nespotřebovaná, tak nejlepší ochrana krajiny je, když do ní příliš hlubinně nezasahujeme. Zkušenosti s tím máme u nás bohaté. Představa, že bychom neměli co ukládat do vytěžených prostor, to je prostě absurdní. My tam máme co ukládat, Jsou s tím veliké problémy, jsou s tím veliké potíže, a žádné zavezení hlubinné těžby to neuvede do stavu, ve kterém to bylo před touto těžbou. Tam vždycky dochází k větším či menším problémům; to podle technologie, která se použije. Takže tato klička je opravdu dosti zvláštní.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Další přihlášku do rozpravy nevidím. Rozpravu tudíž končím. Připomínám, že pan poslanec Grégr vyslovil nesouhlas s odpovědí premiéra Václava Klause a o tomto návrhu usnesení budeme za několik okamžiků hlasovat.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 94 a ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Grégra, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování skončilo. Konstatuji, že pro hlasovalo 65 poslanců, proti 58; tento návrh nebyl schválen.

 

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci aspektů vztahů ČR ke Slovenské republice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 279. Otevírám rozpravu a vidím, že se do ní hlásí pan poslanec Štrait, kterému tímto uděluji slovo.

 

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, před časem jsem v interpelaci požádal pana premiéra Klause o několik odpovědí na otázky aktuálních česko-slovenských vztahů. Pro připomenutí - šlo o čtyři okruhy.

První: Domníváte se, že současné vztahy ČR a SR mají nadstandardní úroveň, takovou, jaká byla předpokládána v měsících, kdy docházelo k dělení federace?

Druhý: Jak často vláda vyhodnocuje specifické mezistátní smlouvy mezi oběma republikami, které mají zajistit mimo jiné i složité příbuzenské vztahy, celní úlevy, výměnné důchody (včera) atd.?

Třetí problém: Předpokládáte možné formy koordinace zahraniční politiky obou republik se zřetelem na vstup do nadnárodních organizací?

Čtvrtý problém byl, jaké máte konkrétnější časové představy o vzájemném setkávání na vládní úrovni.

Odpověď pana premiéra je svým způsobem typická. Pokud jde o jednání české strany, tak je všechno v pořádku. K postojům Slovenska jsme kritičtější. Jednoduše řečeno: tak se asi nedomluvíme nikdy. Je pravdou - v tom dávám odpovědi za pravdu - že pokud jde o slovenské prameny, jsem odkázán převážně na tisk. Budu-li konkrétnější, sleduji Pravdu, která je v současné době vůči vládě opoziční, a noviny Slovenská republika, které jsou vlastně jediné, promiňte mi, promečiarovsky laděné. Čerpám ale také z pramenů TARSu, což je tisková agentura Slovenské republiky, a tam žádné zvláštní tendenční komentáře nejsou.

Za nejlepší označení česko-slovenských vztahů lze označit příměr současného velvyslance České republiky Rudolfa Slánského. Ten vztahy označuje, že se chováme jako rozvedení manželé. Jde o rozhovor v Pravdě 13. 8. 1997. Dovolte mi z uvedeného rozhovoru ocitovat aspoň dvě nosné myšlenky.

První: Vztahy mezi lidmi - budu to číst raději česky - jsou velmi dobré. Je ovšem jedna oblast, v které bychom si všichni přáli, aby byly vztahy lepší. Týkají se vrcholné politické úrovně. Už dlouhý čas nedošlo k přímým anebo bilaterálním schůzkám našich nejvyšších představitelů, prezidentů, premiérů.

Druhá myšlenka: Vzájemně jsme k sobě hyperkritičtí. To, co nám nepřekáží na jiných, překáží navzájem na sobě. Vždycky ale jde o nějaký důvod, který se najde, aby ta či ona schůzka se nekonala.

Až nediplomaticky otevřený je současný slovenský prezident Michal Kováč. Cituji z Práva 11. 7. 1997.

Mám pocit, že existujícími garniturami budou stěží řešitelné. (Jsou myšleny problémy vzájemné.) I zde mám na mysli spíš Slovensko. Mám na mysli některé otázky týkající se navrácení zlata, dluhů vůči České národní bance, který slovenská vláda neuznává, což bylo oficiálně deklarováno teprve nedávno.

Konec citátu.

Podle mého soudu prezident Kováč trefil hřebík na hlavičku. Český občan o Slovensku ví dnes nepoměrně méně než opačně. Byl jsem překvapen na Slovensku, že jsou běžně k mání české noviny, v televizi běží velké množství informací a nedabovaných českých filmů. Někteří naši přední politikové si pěstují image i na Slovensku. Široce tam, což je méně známo, publikuje třeba pan Pithart, současný předseda Senátu. Škoda, že podobné statě nepíše doma. Bohužel ale jsou na obou stranách řeky Moravy i tací, kteří usilovně hledají všechno, co oba národy rozděluje.

Na nepromyšlené výroky prezidenta Havla a nedávno i senátora Žantovského o zdravotním stavu slovenského premiéra doplácíme a budeme doplácet. Je to přesně to, co nazývám tím, že prezident staví na hranicích velkou českou zeď. Je pochopitelné, že slovenská strana nemlčí. Cituji zprávu TARSu z 9. 4. 1997.

Na otázku, či budeme požadovat ospravedlnění prezidenta České republiky Václava Havla za výroky vůči osobě slovenského premiéra, dodávám, že je to legitimní požadavek vlády. Prezidenta Havla poznám z mnoha jednání. Mezi čtyřma očima jsme si čestně přislíbili, že nebudeme publikovat jejich obsahy. Dodnes toto čestné slovo držím. Byl bych velmi nerad, kdyby čeští politici dosáhli toho, abych začal povídat. Mám právo takovou konkrétnost žádat i od nich, poznamenal předseda vlády.

Pochopitelně, že podobné výroky zanechávají na Slovensku hořkost. Samostatnou kapitolou a ne nedůležitou je otázka slovenského zlata, které pochopitelně nechci, jak je uvedeno v interpelaci, vytrhávat z celého balíku nedořešených majetkových vztahů. I zde ovšem jde o vážnou záminku k dlouhým úvahám a polemikám. Při mém nedávném pobytu na Slovensku jsem neviděl snad jediné noviny, které by o česko-slovenských "zlatých" problémech nepsaly. Výše zlatého pokladu Československa naznačuje, že jsme hospodařili poměrně úspěšně. Měli jsme poměrně veliké rezervy. Na konci společného státu banka k 31. prosinci 1992 tezaurovala 102,4 tuny zlata, které mělo být rozděleno v poměru 2 : 1. Před vlastním dělením se vyčlenil tzv. slovenský poklad 7,492 tuny, zbylo tedy 94,9 tun. Pro Českou republiku 63,26 a pro Slovenskou republiku 31,63. Slovensku bylo zatím předáno jenom 27,53 a zbytek 1,4 tuny je zadržován vzhledem ke komplikacím s dělením majetku. Slovenský poklad - předem vyčleněný - 7,492 má být dělen v poměru 2 : 1. Je to jistě správné, protože i české historické zlato bylo součástí federálních zásob. Kamenem úrazu je, a na tom se živí celá řada lidí z jedné i druhé strany, že česká strana chce podíl 4,994 tuny prodat Slovensku za tržní cenu, která je několikanásobně vyšší než cena účetní. Slovenské prameny uvádějí, že to je 10krát více, než je cena účetní. Zde je jádro pudla. Majetková komise, která by měla tyto věci řešit, se sešla naposledy 15. 7. 1993. Jak už jsem říkal, naši vrcholní představitelé se nesešli ještě vůbec.

Co říci závěrem. Těžko hodnotit, na které straně je dnes více ochoty nebo méně ochoty k jednání. Domnívám se, že vina je na obou stranách. Více ovšem je potřeba myslet na budoucnost. S žádným jiným národem nemáme tolik společných a pokrevních pout jako se Slováky. Věřím, že oba národy se dříve nebo později dohodnou na těsnějších formách spolupráce. Převážná část občanů události rozpadu federace chápala poměrně dost emocionálně a dost silně.

Navrhuji po přečtení a prostudování odpovědi pana premiéra sněmovně návrh na usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí premiéra Klause na interpelaci ve věci česko-slovenských vztahů.

Děkuji vám.

***