Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, pane premiére, paní a pánové, poslouchal jsem kolegu Exnera a musím doplnit jeho vystoupení o jednu maličkost. Nemám nic proti rozhodování o tom, jakým způsobem se bude realizovat výnos z prodeje majetkových podílů České typografie, Moravské typografie a v Tiskárně periodik ani z jiných prodejů bývalého majetku bývalé Komunistické strany Československa. Musím ale upozornit, že takové řešení potřebuje sílu ústavního zákona, protože tam je v tomto jednoznačně řečeno - v tomto zákoně 496/1990 Sb. - že je tento majetek ve prospěch lidu ČSFR. Podotýkám, že řada lidí, kteří sedí v této sněmovně, si pamatuje na schvalování toho zákona. Jsem přesvědčen, že pokud vláda chce nakládat s tímto majetkem, je potřeba nikoli vládního nařízení, ale ústavního zákona, respektive potvrzení, že tento zákon už není ústavním zákonem, protože tuto sílu ztratil podle článku 2 zákona 4/1993 Sb., a tedy alespoň zákona obyčejného.

Nařízením vlády totiž nelze sanovat to, co vláda rozhodla - jaksi úhradu ve prospěch realizace zákona 217/1994 Sb..

Jinak tato realizace samozřejmé je od nás chápána tak, že vláda si nevěděla rady s návrhem kolegy Štraita, proto předložila vlastní návrh. Ten potom byl takto realizován. Proto je třeba na něj sehnat peníze. Podotýkám ale, že samotné usnesení vlády nemůže být tím dokumentem, který tento převod zajistí.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Další přihlášky do rozpravy zatím nemám. Hlásí se pan poslanec Gross, předseda klubu sociální demokracie.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, mám jednu žádost za poslanecký klub. Jménem poslaneckého klubu bych rád požádal o přestávku na poradu na 25 minut před uzavřením rozpravy k tomuto bodu. Jsme si však vědomi toho, že bychom mohli narušit náš časový plán. Navrhuji proto, aby v tuto chvíli došlo k přerušení tohoto bodu, pokračovalo se v bodech, které ještě do přestávky můžeme projednat, a k pokračování rozpravy k tomuto bodu abychom přistoupili po večerní přestávce.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Domnívám se, že jsme tak učinili již několikrát v průběhu této schůze. Myslím si, že bychom mohli vyhovět tomuto požadavku. Nicméně myslím si, že by to chtělo formální stvrzení tohoto požadavku hlasováním ve sněmovně.

Podporuji tento procedurální návrh a zahajuji o něm hlasování pořadové číslo 401 a ptám se kdo je pro přijetí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Konstatuji, že pro hlasovalo 107, nikdo nebyl proti. Tento návrh byl schválen.

Přerušuji projednávání tohoto bodu před skončením rozpravy a přistupuji k dalšímu bodu, kterým je

Tento návrh uvede pan poslanec Zdeněk Jičínský, jehož žádám, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v důvodové zprávě, která je připojena k návrhu zákona, jsou uvedeny důvody, proč jménem skupiny navrhovatelů tento návrh podávám. Nebudu je ve své zprávě nyní opakovat. Ve své zprávě se chci podrobněji zabývat stanoviskem vlády a námitkami vůči tomuto návrhu, které jsou ve stanovisku vlády obsaženy.

Nejprve bych se chtěl sněmovně omluvit, že při přepisování textu návrhu došlo k některým chybám. Došlo k přehození některých ustanovení, takže text nebyl úplně srozumitelný. Tato chyba byla již napravena tím, že vám byla doručena formální oprava strany 2 návrhu a spolu s tím i plán chráněného území Pražského hradu.

Důvodovou zprávu tak doplňuji konstatováním, že návrh neodporuje ústavnímu pořádku České republiky ani mezinárodním smlouvám podle článku 10 ústavy a že neklade žádné nároky na státní rozpočet, protože oprávnění a povinnosti Kanceláře prezidenta republiky se oproti dosavadnímu stavu nemění.

Návrh se týká pouze jediného paragrafu zákona o Kanceláři prezidenta republiky, totiž § 3, který by v případě přijetí návrhu byl doplněn o nové odstavce 2 a 3.

Navržený text těchto odstavců zní takto:

Odst. 2. Areál Pražského hradu tvoří nemovitosti, které jsou součástí chráněné oblasti Pražského hradu.

Odst. 3. Majetek, uvedený v odst. 1, kde se uvádí, čím disponuje, resp. co spravuje Kancelář prezidenta republiky, tedy majetek státu uvedený v odst. 1 smí být zcizen nebo zatížen zástavním právem, věcným břemenem nebo jinak pouze s předchozím souhlasem daným zákonem. Právní úkony učiněné bez takového souhlasu jsou neplatné.

Smysl navrhované úpravy je dvojí.

Za prvé je to definovat pojem areál Pražského hradu, protože podle dosud platné zákonné úpravy je obsah tohoto pojmu neurčitý.

Druhý smysl je omezit oprávnění orgánů moci výkonné k dispozici s nemovitým majetkem státu uvedeným v § 3 odst. 1 zákona o Kanceláři prezidenta republiky. Také však s tam uvedeným majetkem movitým, a to požadavkem předchozího souhlasu daného ve formě zákona.

K těmto dvěma věcem se chci podrobněji vyslovit.

Nejprve tedy k prvnímu účelu navrhované úpravy. Pojem areál Pražského hradu, použitý v § 3 odst. 1 platného zákona o Kanceláři prezidenta republiky, byl nepochybně míněn jako totožný s pojmem Pražský hrad, k zabezpečení jehož řádné správy a ochrany byla vytvořena tzv. Chráněná oblast Pražského hradu. To se stalo vládním nařízením č. 55/1954 Sb. Toto vládní nařízení bylo vydáno na základě zákonného zmocnění i k úpravám, k nimž by jinak bylo třeba zákona, je to tedy vládní nařízení s mocí zákona.

V souladu se zákonem, o nějž se opíralo, bylo také podepsáno prezidentem republiky a jeho vyhlášené znění bylo 23. března 1955 jednomyslně schváleno Národním shromážděním. Podle čl. 1 ústavního zákona ČNR č. 4/1993, o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, bylo toto zákonné opatření recipováno do právního řádu České republiky a je jeho platnou součástí. Relevance tohoto vládního nařízení jakožto speciálního právního předpisu byla ostatně uznána mimo jiné zákonem o kulturních památkách z roku 1958 a zákony o Kanceláři prezidenta republiky z roku 1968 a 1991.

Uvedené vládní nařízení stanoví, že objekty Chráněné oblasti Pražského hradu spravuje Kancelář prezidenta republiky, která též na území této oblasti vykonává veškerou správu v oboru státní památkové péče. Vymezení chráněné oblasti bylo svěřeno radě Ústředního národního výboru hlavního města Prahy, která je měla provést v dohodě s Kanceláří prezidenta republiky. Chráněná oblast Pražského hradu, která je uvedena na plánku, který jste dostali jako součást opravy původního návrhu, byla takto vymezena a vyhláška o tom byla uveřejněna pod č. 27/1955 Sbírky nařízení, vyhlášek a instrukcí Ústředního národního výboru hlavního města Prahy. Tento správní akt ÚNV hlavního města Prahy sice není právním předpisem, byl však vydán na základě regulérního právního zmocnění, a proto právně zavazuje každého, koho se týká. Připomínám, že s obdobným vymezováním různých chráněných území, pásem apod. se v českém právním řádu setkáváme častěji.

K určitým změnám v této chráněné oblasti došlo v roce 1966, kdy Národní výbor hlavního města Prahy oblast nově vymezil. Také toto nové rozhodnutí v této oblasti, pokud se týče této oblasti, bylo vyhlášeno pod č. 6/1966 Sbírky nařízení, vyhlášek a instrukcí Národního výboru hlavního města Prahy.

Konstatuji tedy, že z právního hlediska nic nebrání, aby takto vymezená Chráněná oblast Pražského hradu byla ztotožněna s areálem Pražského hradu ve smyslu platného zákona o Kanceláři prezidenta republiky.

Pokud jde o druhý účel tohoto návrhu. Podle § 21 občanského zákoníku je stát právnickou osobou, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů. Právní úkon jeho jménem činí především statutární orgány stanovené zákonem - § 20 občanského zákoníku. Dosud však platí předpisy o hospodaření s národním majetkem z doby před rokem 1990, které vycházejí z dřívějšího pojetí státu a Parlamentu neposkytují žádné pravomoci ani v souvislosti se závažnými dispozicemi s majetkem státu. Slib vlády, že bude předložen návrh nové zákonné úpravy, zatím není splněn. Hovořil jsem minule o tom, že dosud je předložen jenom záměr této zákonné úpravy, a k jeho ztvárnění do podoby návrhu zákona je ještě zřejmě dost daleko. Protože tedy zatím není nová úprava obecná, tzn. zákonná, je nutno v tomto zvlášť závažném případě provést úpravu speciální a omezit dispoziční volnost orgánů moci výkonné způsobem, který se navrhuje.

V tomto smyslu tedy poznamenávám, že námitka vlády, že navrhovaná úprava je nadbytečná, je neodůvodněná. Požadavek, aby vztahy mezi Parlamentem a vládou byly z tohoto hlediska vymezeny zákonem mnohem přesněji, pokud jde o to, čím vláda může disponovat, je z hlediska ústavních principů dělby moci a zákonné správy vyžadují, aby rámec a pravidla, v němž a podle nichž orgány státní správy včetně vlády disponují státním majetkem, je podle mého soudu nesporný. Protože až dosud tento obecný požadavek splněn nebyl a problém Pražského hradu má pro celý český stát a český národ specifický význam - vzpomeňte, jaké emoce byly svého času uvedeny do pohybu - je v zájmu věci, aby v této otázce dispozice s touto nejpodstatnější složkou národního majetku, která nepochybně patří k základním národním kulturním památkám a hodnotám, byla vázána na souhlas Parlamentu, daný zákonem. Proto tedy tento návrh.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu předkladateli. Oznamuji vám, že zpravodajem byl určen pan poslanec Marek Benda, kterému uděluji slovo.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, uvědomuji si, že jsme ve druhém týdnu pléna a že je dost pozdních odpoledních hodin a ještě nás toho čeká hodně, takže budu maximálně stručný.

Stanovisko vlády jste obdrželi. K tomuto zákonu musím konstatovat jedno.

Za prvé návrh zákona, předložený panem poslancem Jičínským a Dostálem, nesplňuje náležitosti našeho jednacího řádu, které jsou požadovány pro návrhy zákona. To si myslím, že je potřeba říci hned na začátku. To je také důvod, proč navrhnu zamítnutí tohoto návrhu zákona. Z hlediska našeho jednacího řádu návrh zákona neobsahuje jak ekonomickou kalkulaci, tak neobsahuje povinnou část, která je povinnou součástí každého návrhu zákona, tzn. promítnutí této úpravy do stávajícího textu zákona. To po formální stránce, na které nechci bazírovat, ale myslím, že je dobré to říci.

Druhá věc - stanovisko vlády jste k tomuto tisku dostali. Stanovisko vlády je zamítavé. Doporučuje, aby Parlament tento návrh zákona neprojednal a aby se případnými specifiky Kanceláře prezidenta republiky zabýval až v rámci zákona o státním majetku a o zasahování do jeho správy.

Třetí věc, kterou musím říci - podle mého názoru je návrh zákona zcela chybně formulován, i kdyby měl postihovat skutečně to, co chtějí navrhovatelé postihnout. Formulace, které jsou obsaženy v tisku 176 ve spojení s původním textem zákona, by znamenaly, že Kancelář prezidenta republiky nemůže disponovat téměř s žádným majetkem včetně psacích stolů apod. Všechno toto bude muset být po souhlase Parlamentu odepisováno - například, což mi připadá zcela absurdní myšlenka.

Poslední důvod, který mě vede k tomu, abych navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona, což činím, je, jak jistě víte, několik běžících soudních procesů, které se zabývají částmi nemovitostí tvořícími areál Kanceláře prezidenta republiky, kde není zcela jasný názor, jak se nám tu snažil předestřít pan předkladatel, kdo je vlastníkem. Zda je to stát, nebo je stát pouze držitelem, a vlastníkem je nějaká jiná osoba.

Kdo je vlastníkem nemovitostí tvořících areál Pražského hradu? Dobře víte, že tam běží soudní spor, který má určit vlastníka. V tu chvíli mi připadá naprosto politickou deklarací, která nemá s právním státem nic společného, aby se Parlament pokusil vstoupit do tohoto běžícího soudního sporu a říci: jedna ze stran sporu je vlastníkem. Podle mého názoru toto ani udělat nesmíme. Pokud bychom se o něco takového pokusili, pak se musí jednat o regulérní vyvlastňovací zákon, kde bychom nejprve měli znát rozhodnutí soudu, měli vědět, kdo je vlastníkem uvedených nemovitostí, a pak se můžeme bavit o tom, jestli vyvlastnit, nebo nevyvlastnit.

Návrh, tak jak je předložen, podle mého názoru musí Ústavní soud zamítnout. Ze všech těchto důvodů já navrhuji sněmovně, aby návrh zákona zamítla v prvním čtení.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slyšeli jsme slovo zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil pan poslanec Pavel Tollner, připraví se pan poslanec Pavel Dostál.

Poslanec Pavel Tollner: Pane předsedající, pane předsedo vlády, milé kolegyně a milí kolegové, rád bych předeslal, že jsem hluboce přesvědčen, že základem právního a demokratického státu, který jej tak odlišuje od předchozího totalitního systému, je důraz, který klade na soukromé vlastnictví a jeho právní ochranu. Toto právo jako základní právo občanů bylo rovněž vtěleno do Listiny základních práv a svobod. To začátkem.

Navrhovaná úprava v § 3 rozlišuje okruh výkonů práva hospodaření k nemovitému majetku, kterou vykonává Kancelář prezidenta republiky, a rozšiřuje to tak, že areál Pražského hradu interpretovaným návrhem odst. 2 rozšiřuje na všechny nemovitosti, které jsou součástí tzv. Chráněné oblasti Pražského hradu. Základ pro to, jak bylo řečeno, je ve vládním nařízení 55 z roku 1954.

Návrh zcela tiše likviduje závěrečnou větu původního § 3. Já bych připomněl, že zákon o kanceláři se tvořil v začátku roku 1993 v této sněmovně. Likviduje ji v tom, že účinnost zvláštních zákonů, myslím tím rehabilitačních a restitučních, tuto účinnost vlastnických vztahů vylučuje. Pro rozšířený areál navrhuje likvidaci základního atributu vlastnického práva. To je věcí disponovat a věc zatěžovat, když tyto úkony váže na předchozí souhlas udělovaný zákonem pod sankci neplatnosti. Byl by tedy přijat zákon, který vydání majetku specifikovaného v § 3 dovoluje i zakazuje, zákon, který k mnoha sporným otázkám ohledně nemovitosti na Hradčanech by přidal otázku další, zákon, který se snaží neobvyklým způsobem, podtrhuji neobvyklým způsobem, upravovat nakládání se státním majetkem do budoucna.

Takováto ustanovení, která ochromují vlastnické právo a podřizují je státní moci, jsou vždy nebezpečná. Pokud důvodová zpráva se snaží poukázat na rozdělení pravomocí mezi mocí výkonnou a zákonodárnou, je to zavádějící. O ně se zde nejedná. Jedná se o vlastníky s jejich výslovnými právy. A není na místě, aby do těchto práv v tomto rozsahu ingerovala státní moc.

Protože se celá problematika točí kolem vládního nařízení 55 z roku 1954, rád bych k tomu řekl následující. Pokud komunistická vláda 50. let uvádí, že nařizuje podle § 14 odst. 1 zákona 2 z roku 1954 Sb., to je zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, pak tato vláda prostě lže a podvádí.

V tomto zákoně totiž v žádném ze svých 17 paragrafů vládu nezmocnil ani k vyvlastnění některých nemovitostí v Praze na Hradčanech, a dokonce ji nezmocnil ani k tomu, aby tam zřídila Chráněnou oblast Pražského hradu. Podle tehdy platné ústavy, a pan profesor Jičínský to dobře ví, § 90 odst. 1 zákona 150 z roku 1948 Sb., v provedení určitého zákona a v jeho mezích může vláda vydávat nařízení. Žádný důvod však ze zákona č. 2 z roku 1954 pro vydání vládního nařízení 55 nevyplývá.

Zastánci názoru, že vládní nařízení č. 55 z roku 1954 představuje vyvlastnění, zcela přehlížejí § 9 odst. 1 téže ústavy, který stanovil, že soukromé vlastnictví lze omezit jen zákonem.

Dámy a pánové, v § 3 tohoto vládního ustanovení je uvedeno, že bývalá Rada Ústředního národního výboru hl. m. Prahy provede vymezení chráněné oblasti v dohodě s Kanceláří prezidenta republiky. Tak se také stalo. Nelze ovšem přehlédnout, že jako vlastnický titul státu k církevním budovám na Hradčanech je uveden výměr Rady Ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze 17. 2. 1954. To znamená, že při realizaci vládního nařízení č. 54 z roku 1955 Sb. byl považován § 3 jako ustanovení vyvlastňovací. Avšak až v té formě, že vládní nařízení zmocnilo Radu Ústředního národního výboru hl. m. Prahy k tomu, aby vymezila chráněnou oblast a tím i vyvlastnila nemovitosti, které se v této chráněné oblasti nacházejí.

Já bych ještě podtrhl, že v § 1, v němž spatřují zastánci vyvlastňovací větu ve slovech, že náleží všemu československému lidu, pak je teprve třeba uvést, že Pražský hrad, který je jako soubor staveb a pozemků zcela přesně definován v zemských deskách a pozemkové knize, přešel do vlastnictví Československého státu na základě mírové smlouvy, kterou vítězné mocnosti uzavřely v Saint-Germain. Je to č1. 208 Saintgermainské smlouvy. V tomto článku je také uveden vlastnický titul státu k Pražskému hradu v pozemkových knihách. Jestliže tedy Pražský hrad byl ve vlastnictví státu od roku 1921, pak stěží mohla československá vláda československému státu tentýž Pražských hrad ve prospěch československého státu vyvlastňovat.

Ponechávám stranou, že by vládní nařízení mělo až ty důsledky, že by rozšířilo formy vlastnictví, a to nad rámec ústavy, o formu novou, a to vlastnictví všeho československého lidu. Zdůrazňuji, že naproti tomu vlastnictví církevních objektů, pokud jde o nemovitosti a budovy na Hradčanech, je historicky starší a že jde o soubor budov odlišných od souboru budov, které lze zahrnout do pojmu Pražský hrad. Vyplývá to i z toho, že nemovitosti ve vlastnictví církve na Hradčanech se mírová smlouva nikterak nedotkla.

Dámy a pánové, historicky vzato, vymezení Chráněné oblasti Pražského hradu je totéž co vykolíkování terénu a tím získání vlastnického práva okupací. To je známo už z římského práva. Vznik vlastnického práva okupací byl ovšem možný pod podmínkou, že nešlo o věci, které již měly svého vlastníka.

Je možné, že tvůrci tohoto vládního nařízení se inspirovali tím, že za věci bez pána byl někdy považován majetek poraženého nepřítele a v novodobých dějinách i území amerických Indiánů. Aplikovat takovéto způsoby mohla na území Československa ve 20. století pouze komunistická vláda. Že přitom nedbala platných zákonů, je vysvětlitelné pouze tím, že její snění o přechodu od socialismu ke komunismu na věčné časy, vzniku beztřídní společnosti, zániku státu a zániku práva nebylo v době vydání vládního nařízení v podstatě nikým a ničím narušováno. Suše konstatuji, že atmosféru, v níž popsané právní vědomí existovalo, může ostatně pan profesor Jičínský nejkvalifikovanějším způsobem dosvědčit.

Dámy a pánové, zákon 2/1954 o státním plánu rozvoje národního hospodářství Republiky československé, jak už sám název napovídá, byl zákonem omezen na jeden jediný rok, a to rok 1954. Totéž platí o vládním nařízení 55/1954, takže tyto předpisy nebylo a není možné po roce 1954 již aplikovat. Pokud použil zákonodárce ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 176/1968 Sb. v dikci, že toto vládní nařízení zůstává nedotčeno, pak je možný výklad, že se nic nemění na stavu, v němž se tento předpis nachází, to znamená, že zůstává i nadále právně neúčinný. Je absurdní dodatečně obnovovat účinnost právních norem, jejichž protiústavnost je zřejmá. Upozorňoval jsem na tuto skutečnost už v březnu 1993, kdy jsme projednávali zákon o Kanceláři prezidenta republiky. Varoval jsem a varuji znovu, abychom nepetrifikovali zlý stav a nepotvrzovali dnešní absurdní skutečnost, že sídlem pana prezidenta Havla stejně jako dříve prezidenta Zápotockého, Novotného, Svobody a Husáka je též chrám a věž svatého Víta a další církevní objekty, a to na základě jakéhosi fantasmagorického zákona č. 2/1954 o státním plánu rozvoje národního hospodářství a na něj navazujícího pofidérního vládního nařízení, k čemuž by se měl už konečně vyjádřit náš Ústavní soud.

Nedoporučuji přijetí tohoto zákona i z důvodu jeho nesystematičnosti. Pokud kolegové Dostál a Jičínský chtějí zákonem upravit dispozici vlády disponovat se státním majetkem, měli by to udělat zákonem systematickým, který by tuto oblast upravoval jako celek, a nikoli pouze jednou malou částí, nakonec i ideologicky podbarvenou.

Dámy a pánové, navrhovanou změnou, jak vyplývá z její dikce, má být provedeno bezesporu vyvlastnění, a to opět pokoutní cestou. Není zde řešena otázka vlastnictví expresis verbis, nýbrž přes dikci § 3 odst. 3 má dojít k takovému omezení vlastnického práva, že by vlastníku zůstalo ius nudum. Čeština zná jadrnější slovo. Toto navrhované vyvlastnění-nevyvlastnění je jen pokračováním socialismu v právu a jeho zastřenost má příčinu v obdobných důvodech jako vládní nařízení 55 z roku 1954 Sb. To totiž jako vyvlastňovací akt neobstálo s platnou ústavou. Navrhovaná změna by neobstála s Listinou základních práv a svobod, zejména s článkem 11 odst. 1, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, jakož i se článkem 11 odst. 4 Listiny, podle něhož by vlastník nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, a v každém případě tato ustanovení dávají perspektivu, aby iniciativa poslanců Jičínského a Dostála, pokud by byla na teritoriu České republiky úspěšná, skončila neúspěšně ve Štrasburku.

Přijetím této novely jsme bezesporu připravili stravu našemu Ústavnímu soudu. Nedělejme to. Neudělám radost ani spolku Šalamoun a připojím se k návrhu na zamítnutí, který vznesl pan poslanec Benda.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Faktická poznámka pan poslanec Ransdorf. Ví, že faktická poznámka podle našeho jednacího řádu znamená maximálně 2 minuty. Poslední přihlášený do rozpravy je pan poslanec Dostál.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Nechci přítomné shromáždění nudit obsáhlejším projevem, který by byl možný, ale chci se kolegy Tollnera zeptat prostřednictvím pana předsedajícího, aby uvedl jediný skutečný právní dokument, o který by mohl opřít vlastnictví těchto církevních objektů ve prospěch církve, vezmeme-li mimo jiné v úvahu, že všechny tyto objekty byly zakládány českými panovníky.

Za druhé bych chtěl připomenout na adresu jeho posměchu vůči formulaci o cestě k beztřídní společnosti, že uznávaná konzervativní strana ve Velké Británii měla ve svém programu právě cestu k beztřídní společnosti. Pan Major řekl, že ve Velké Británii chce vybudovat sociálně spravedlivou beztřídní společnost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slova se ujme pan poslanec Dostál. Chtěl bych jen upozornit, že se blíží avizovaná hodina 17.45, s tím plus minus, kdy po odhlasování návrhů, které padly v kontextu tohoto bodu, bude přestávka na druhé kolo voleb, organizační výbor atd.

Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, paní a pánové, vážený pane premiére, nevím na rozdíl od Zdeňka Jičínského, zda po projevu německého rytíře Pavla Tollnera (pobavení a potlesk v sále) nemám dobrovolně požádat o trest smrti, neboť jsem netušil, že chci tímto zákonem restaurovat komunismus v ČR.

Ale vážně. Je dost absurdní, že se v roce 1997 vlastně musíme bavit o tom, jestli areál Pražského hradu náleží českému státu. Pan Tollner tady zpochybnil pojem československý lid. Přitom sám v roce 1991 hlasoval pro ústavní zákon, který navracel majetek bývalé komunistické strany všemu československému lidu. Hlasoval také pro zákon, který navracel bývalý svazácký majetek opět všemu československému lidu. Lid se prostě kolegovi Tollnerovi někdy hodí, podruhé zase ne. (Potlesk.)

A pokud tady vyhrožoval jakousi okupací, tak bych chtěl varovat pana premiéra, že se asi také brzy stane okupantem, protože před půl rokem slíbil zákon o katedrále, což by byl podobný zákon, jako navrhujeme dneska s kolegou Jičínským.

Pane kolego Tollnere, mé smýšlení jistě znáte, a tak mě nemůžete podezírat z obrany komunistické vlády. Ale ono všeho dost. Jestliže svádíte znárodnění Pražského hradu na komunistickou vládu, tak vám jenom připomínám, že v té vládě seděl také váš ministr. Tuším, že se jmenoval Plojhar. Takže trochu sebereflexe. Kdyby komunisti nebyli, musel byste si je zřejmě vymyslet. (Rozruch v sále.)

Teď už pouze věcně k negativnímu stanovisku vlády, se kterým naprosto nesouhlasím. Naším záměrem totiž bylo především zpřesnit stávající znění zákona č. 114/1993 Sb. a nic jiného. Neboť pojem "areál Pražského hradu" není v zákoně vymezen, na druhé straně však fakticky vymezený je. Zákon totiž výslovně říká v § 3 odst. 1, že - cituji: Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu.

Právo hospodaření je zapsáno v katastru nemovitostí a z tohoto znění lze snadno vyvodit při porovnání výpisu z katastru nemovitostí, co tedy vlastně tvoří areál Pražského hradu. Z toho jsme také s kolegou Jičínským vycházeli. Toto vymezení koresponduje opravdu s vyhláškou č. 27/1955 Sb., nařízení, vyhlášek a instrukcí Ústředního národního výboru hlavního města Prahy.

Zde je ovšem zapotřebí upozornit na dvě věci. V zákoně č. 135/1991 Sb., který byl přijímán ve Federálním shromáždění, o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, bylo vládní nařízení č. 55/1954 Sb. ponecháno naprosto nedotčeno. Je tedy zřejmé, že zákonodárce v otázce vlastnictví státu a práva hospodaření nutně musel vycházet z vyhlášky č. 27/1955, která na toto vládní nařízení logicky navazovala.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, já jsem čekal na tečku ve větě pana poslance Dostála. Nerad kohokoli přerušuji, nicméně prosím o klid ve sněmovně.

Poslanec Pavel Dostál: To nebyla tečka, pane předsedající. To byl středník.

Stav, ze kterého vycházel zákon č. 114/1993 Sb., tedy zdejší zákon, pokud jde o nemovitý majetek, se od roku 1991 samozřejmé nemohl změnit.

Vadné je stanovisko vlády v tom smyslu, že vyhlášku č. 27/1955 označuje za usnesení, které není právním předpisem. Jde totiž jednoznačně o vyhlášku, která vyšla v části normativní Sbírky nařízení, vyhlášek a instrukcí Ústředního národního výboru hlavního města Prahy. Tato vyhláška podle právníků nutně právním předpisem je.

Naše navrhovaná novela zpřesňuje pouze původní záměr zákonodárce, tedy této sněmovny, a upravuje podmínky zákonné dispozice s nemovitým majetkem. Nikterak ale nemění původní úmysl a záměr zákonodárce či dikci zákona.

Pokud jde o případné dopady na státní rozpočet, je naprosto zřejmé - a to musí vědět i pan poslanec Marek Benda - že žádné takové dopady nejsou, nebudou a ani nemohou být. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: S faktickou poznámkou chce vystoupit pan poslanec Ransdorf, do rozpravy se hlásí pan poslanec Sládek. Faktické poznámky mají přednost.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Ještě jedna poznámka, která by měla ujasnit celý problém, o kterém mluvil kolega Dostál. Tomu, co požaduje pan Tollner, brání dokonce i antikomunistický zákon z roku 1993, který stanoví, že všechny právní úkony - ať už jsou to zákony, podzákonné normy - v letech 1948 - 1989 platí, pokud zákon nestanoví jinak. Čili to, co pan Tollner chce, by musel mít zajištěno přijetím nového zákona.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Faktická poznámka pana poslance Marka Bendy.

***