Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Pešánovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu a konstatuji, že zde mám zatím dva písemné příspěvky. Uděluji proto slovo panu poslanci Pavlu Maixnerovi a prosím, aby se připravila paní poslankyně Anna Röschová. Znovu upozorňuji, jako obvykle, technickou službu na stopky. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, dámy a pánové, vážení hosté, dnes se nám dostává na program jednání doplněk zákona České národní rady č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění zákona ČNR č. 162/93 Sb" a zákona 193/94 Sb., což je logickým vyústěním stávajícího stavu naší legislativy, která znemožnila některým zájmovým skupinám v podstatě přímo jejich činnost. Víme, jaký způsobem a za jakých okolností byl v minulém volebním období schválen onen problémový zákon proti týrání zvířat. Došel právě tak daleko, jak dojít neměl. Byl chápán z velmi úzkého pohledu s příliš velkou osobní zainteresovaností, osobním přístupem, který se velmi negativně promítl do konečného znění zákona, což u tohoto charakteru zákona není vlastně možné. Došlo k destrukci základních pojmů a zákonitě s tím i k chybám, které dnes vlastně znemožňují provádět zkoušky loveckých plemen.
Naše myslivost musí a splňuje v rámci ochrany krajiny a zdraví naší lovné zvěře určitá kritéria, která se nedají ničím, ani žádnou jinou složkou nahradit. V rámci zachování těchto hodnot je potřeba přijmout tento návrh zákona. V současném stavu se tak odřízla nejen účast na mezinárodních úrovních a získávání potřebných kvalifikací u jednotlivých plemen loveckých psů. Celý princip norování vlastně neexistuje a narušila se tím staletá historie tohoto typu lovu, která je i dnes neoddělitelnou součástí současné myslivosti.
Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa má evidentní zájem na tom, aby tento bezproblémový a nekonfliktní doplněk zákona začal co nejdříve platit a mohl tak zlepšit náš právní řád, který by se tak přiblížil alespoň z tohoto pohledu většině demokratických států světa.
SPR-RSČ doporučuje tento doplněk zákona pustit do druhého čtení a přikázat ho zemědělskému výboru k projednání. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. O slovo se přihlásila paní poslankyně Anna Röschová..
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, novela předkládaná panem poslancem Mandíkem je, řekla bych, už evergreenem, který se objevuje vždy v určitých obdobích v Poslanecké sněmovně od té doby, co byl poprvé přijat zákon na ochranu zvířat proti týrání, který zakazuje štvát zvířata proti sobě.
Chtěla bych jen velice stručně k tomu říci, že zákon na ochranu zvířat proti týrání, tak jak jej přijala Česká národní rada v minulosti, je zcela v souladu s konvencemi na ochranu zvířat proti týrání, ke kterým Česká republika v nejbližší době má přistupovat. Zároveň byl tento zákon posuzován i chovatelskými svazy zahraničními a byl vyhodnocen jako dobrý.
Domnívám se, že pan poslanec Mandík nemá tak úplně pravdu, když tvrdí, že výcvik norníků, kde dochází k přímému kontaktu zvířat, je běžný v demokratických zemích západní Evropy. Pokud já vím, tak i z konvence vyplývá, že tomu tak není. Nicméně nebudu se pouštět do obsáhlých diskusí mysliveckých a chovatelských, protože se necítím k tomu být povolána a kompetentní. Jen upozorňuji na jednu věc v tomto návrhu zákona. Tento návrh nehovoří jen o nornících, ale hovoří o všech loveckých psech a prováděcí předpis, který - jak mi vysvětloval pan předkladatel - by měl stanovit, kterých plemen loveckých psů se to týká, nebude moci být vydán, protože tak jak zní předkládaná novela, prováděcí předpis se bude vztahovat pouze na způsob a zkoušení psů loveckých plemen. Kdyby příslušné ministerstvo vydalo jiný prováděcí předpis, bylo by v rozporu s tímto zákonem. To znamená, že samozřejmě výcvik a zkoušení psů se bude týkat i jiných loveckých plemen, nejen norníků, příkladmo ohařů, a bude zase moci být zkoušena ve výcviku ostrost ohařů, případně na kočce, které se třeba zalepí tlapy, tak jako tomu bylo v minulosti.
Z těchto důvodů navrhuji, aby byl návrh zákona vrácen předkladateli k přepracování. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Röschové. Konstatuji, že v obecné rozpravě, resp. ve vystoupení zpravodaje zatím zazněly dva návrhy: na zamítnutí a na vrácení k přepracování. Ale obecnou rozpravu jsem ještě neuzavřel, i když tady nemám žádné písemné přihlášky. Táži se, zda si ještě někdo přeje v obecné rozpravě vystoupit? Pokud nikoliv, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se navrhovatele, zda si přeje před hlasováním vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Mandík: Dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil ke dvěma věcem. První je otázka zpravodaje, který se vyjádřil, že návrh novely zákona je v rozporu s čl. 7 Evropské úmluvy na ochranu zvířat. Myslím, že v rozporu není a chtěl bych to dokladovat asi na těchto záležitostech nebo těmito argumenty.
Pokud si přečteme z citovaného materiálu čl. 1 citované dohody "...se zvířetem v zájmovém chovu rozumí každé zvíře držené či určené k držení člověkem, zejména v jeho domácnosti, k jeho potěšení a jako společník", tak obdobnou charakteristiku obsahuje i zákon ČNR č. 246, o kterém právě jednáme, o ochraně zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, hlavně § 3 písm. e).
Chci se zeptat nebo upozornit své kolegyně a kolegy, jestli psi, kteří jsou cvičeni pro slepce nebo psi policejní - a do této kategorie patří právě i psi plemen loveckých - jsou chováni pro potěšení člověka? Pokud tomu tak je, že třeba pes pro slepce je chován pro potěšení člověka, měli byste v tom případě částečně pravdu, ale já jsem přesvědčen, že tomu tak není. Tito psi nejsou chováni pro potěšení člověka.
Za druhé bych chtěl říci, že vlastně ani ve stanovisku vlády není konstatováno, že je to v rozporu s tímto článkem.A za třetí to, co už jsem tady zmínil - mnoho zemí, které tuto dohodu podepsaly, skutečně norování provádí.
Co se týká paní kolegyně Röschové, která zde konstatovala, že zmiňovaný odst. f) § 4 zákona č. 246 říká, že štvát zvířata proti sobě je tímto zákonem zakázáno - ano, ale musela byste si přečíst celé znění. Já si tu větu dovolím ocitovat: "Cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti, použít jiných živých zvířat jako lákadel či štvát zvířata proti sobě, aniž by to vyžadoval lov." Dále nebudu citovat. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci. Nyní se táži zpravodaje, zda si ještě přeje vystoupit před hlasováním?
Poslanec Jaroslav Pešán: Dámy a pánové, jen velmi stručně. Myslím, že zde bylo řečeno ústy mých kolegů všechno. Co k tomu ještě dodat? Pochopitelně slepečtí a vůbec policejní psi, to je trochu jiná kategorie. Evropská dohoda o ochraně zvířat zní: v zájmových chovech. Výcvik služebních psů a slepeckých psů není otázka zájmového chovu. To za prvé.
Za druhé znovu zdůrazňuji, že chápu potřeby norování nebo důležitost norování, ale znovu zdůrazňuji, že tak jak zní předloha zákona, rozšiřuje možnost přímého kontaktu na celou řadu dalších psů, a bylo to tady zmíněno - zkoušky ostrosti a podobné věci, kde si troufám tvrdit, že je to v rozporu s veškerými zásadami humanity a s veškerou filosofií zákona na ochranu zvířat proti týrání. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji jak navrhovateli panu poslanci Mandíkovi, tak zpravodaji panu poslanci Pešánovi. Nyní si vás, kolegyně a kolegové, dovolím jako obvykle odhlásit. Prosím, abyste se laskavě zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Konstatuji, že je to právě moje karta, která stávkuje. Prosím proto o poshovění, už se mi to podařilo.
První návrh, který byl předložen, je návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Zahajuji hlasování o zamítnutí předloženého návrhu.
Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 215 (prosím pana poslance Nečase, aby věnoval pozornost hlasování) skončilo nepřijetím tohoto návrhu, když ze 145 přítomných bylo 59 pro a 71 proti.
Druhý návrh, který je rovněž hlasovatelný, je návrh paní poslankyně Röschové na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.
Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Ani tento návrh nebyl přijat, když v hlasování pořadové číslo 216 se pro něj vyslovilo 60 ze 146 přítomných a proti bylo 67.
Můžeme konstatovat, že musíme přejít k návrhu na přikázání výborům k projednání.
Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání zemědělskému výboru.
Má někdo jiný návrh? Žádný jiný návrh nevidím. Proto přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zemědělskému výboru?
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování, pořadové č. 217, skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 147 přítomných bylo pro 114 a proti 21.
Ještě jednou tedy opakuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zemědělskému výboru.
Děkuji navrhovateli i zpravodaji a přecházím k bodu
25.
Návrh poslanců Zdeňka Jičínského a dalších na vydání
zákona, kterým se doplňuje zákon České národní rady
č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících
s ochranou veřejného zájmu (zákon o střetu zájmů)
(sněmovní tisk 101) - prvé čtení
Otevírám tento bod a před tím, než požádám o úvodní slovo poslance Zdeňka Jičínského, předkládám procedurální návrh podle § 59 o omezení řečnické lhůty na dobu dvakrát deset minut.
Zahajuji hlasování.
Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování, pořadové č. 218, skončilo přijetím tohoto procedurálního návrhu, když ze 148 přítomných bylo 112 pro a proti bylo 5.
Sněmovní tisk 101 obsahuje návrh na vydání zákona o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu. K tomuto tisku jsme dostali stanovisko vlády jako tisk 101/1. Prosím pana poslance Zdeňka Jičínského, aby předložený návrh uvedl jako zástupce navrhovatelů.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážené shromáždění, návrh, který předkládám jménem skupiny poslanců, kteří jej podepsali spolu se mnou, je opravdu jenom velmi dílčí novelou existujícího zákona, který má pracovní označení "zákon o střetu zájmů". Proto budu používat této zkrácené pracovní verze názvu zákona.
Nejprve vás prosím, když byste byli tak laskaví a na straně 2 návrhu ve druhém řádku shora si opravili tiskovou chybu. Tam je slovo "plně", ale má tam být správně slovo "platně". Nepovažoval jsem za potřebné dávat tuto změnu písemně, čili prosím, abyste si teď tuto změnu provedli sami v tisku, který jste dostali.
Ve své zprávě chci odkázat na důvodovou zprávu k onomu tisku, která podrobně odůvodňuje, proč se tento návrh podává, a prokazuje, že navrhované řešení je ve shodě se základními ústavními principy parlamentní demokracie, tak jak je vyjadřuje Ústava České republiky z roku 1992.
Připomínám vám, protože při přijímání této ústavy a při práci na ní sloužila jako inspirující vzor Ústava Československé republiky z roku 1920, že tato ústava, což důvodová zpráva obsahuje, měla v této věci naprosto jasná ustanovení o tom, že funkce poslanců a senátorů nejsou slučitelné s funkcemi ve státní správě. A to z důvodů zásadních, protože v parlamentní demokracii založené na dělbě moci nelze směšovat plnění funkcí moci zákonodárné a plnění funkcí moci výkonné.
Státní správa ve státech parlamentní demokracie je zásadně budována jako správa nestranická, jako správa, která z povahy věci má sloužit všem občanům. Neuplatňují se v ní stranické principy, které se uplatňují právě při kompozici orgánů moci zákonodárné, která je založena, v našem případě, na systému poměrného zastoupení.
Chtěl bych říci, že ani vláda ve svém stanovisku nemá k tomuto pojetí zásadní výhradu. Její výhrada je v tom, že tato problematika nepatří systémově do tohoto zákona, že by systémově měla být řešena zákonem o státní službě, což je stanovisko, které já osobně sdílím. Ovšem zákon o státní službě není a podle legislativního plánu vlády se s ním počítá až v roce 1999. Zda v tom roce bude nebo nebude předložen a schválen je samozřejmě nejisté a nejasné. Čili tato hlavní námitka vlády podle mého soudu neobstojí, a proto si myslím, že tato systémová závada není toho druhu, abychom nemohli tuto novelizaci provést.
Ostatní námitky, které jsou ve vládním stanovisku, jsou spíše detailní, nemyslím si, že jsou toho druhu, aby bylo nutno je projednávat v rámci prvního čtení zákona. Pokud návrh zákona bude postoupen do druhého čtení, potom v rámci tohoto podrobnějšího projednání se s těmi vládními stanovisky samozřejmě musíme podrobněji vyrovnat.
Dovolte mi, abych řekl ještě něco k historii a vývoji těchto vztahů, protože je to důležité si připomenout. Jsou tu někteří poslanci bývalého Federálního shromáždění, kteří vědí, že už ve volebním období 1990/1992 se ve Federálním shromáždění připravoval návrh zákona o střetu zájmů, který řešil i tento problém. Tento návrh ale nebyl přijat a náměty tohoto druhu nebyly přijaty ani potom v dalším jednání v Poslanecké sněmovně České republiky.
Připomínám, že poslanci sociálně demokratické strany předložili návrh Ústavy České republiky, který tuto otázku jednoznačně řešil. Ovšem tehdejší Česká národní rada v podstatě pod formální záminkou se odmítla tímto návrhem ústavy zabývat, takže ani tento moment, který mohl být klidně součástí dnes platné ústavy, nebyl věcné projednáván. Považuji to za chybu.
V této souvislosti si dovolím jednu poznámku. V současné době se v Polsku projednává návrh ústavy, který zahrnuje všechny návrhy ústavy, které v Polské republice byly předloženy, a všechny tyto návrhy byly posouzeny na 82 schůzích ústavní komise. Způsob, kterým byla projednána a připravena Ústava České republiky, bohužel, tuto důkladnost postrádal a v důsledku toho nebyly z našeho návrhu zahrnuty do návrhu ústavy ani takové věci, které tam klidně mohly být, i při celkovém odmítnutí našeho návrhu.
Chci říci, že v rámci systému parlamentní demokracie opravdu není možné, aby byla kumulována volená funkce v zákonodárném orgánu, ať už poslanecká nebo senátorská, s funkcí ve státní správě.
Chci také říci, že minulá vláda, která se věcí zabývala, když projednávala tehdejší poslanecký návrh zákona o střetu zájmů, si nechala k tomu udělat expertízu - předložil ji tehdejší ministr spravedlnosti Novák s tehdejším místopředsedou vlády Kalvodou. Tato expertíza obsahovala srovnání platné úpravy ve většině evropských parlamentních demokracií a závěr i z této expertízy je naprosto jednoznačný, že v těchto zemích se takovéto kumulování funkcí neumožňuje. Státní správa je koncipována jako profesionální nestranická záležitost a není možné spojovat činnost ve státní správě s funkcemi v zákonodárných orgánech.
Chci závěrem říci, že tato novela je koncipována opravdu jako minimální novela. Proto se vztahuje jenom na státní správu, neřeší jiné obecnější problémy spojené s případnou inkompatibilitou funkce poslance jako je vztah funkce poslance a vztah funkce člena vlády. Ale to jsou ústavní záležitosti, které nepatří do tohoto zákona. Stejně do tohoto zákona nepatří ani otázka slučitelnosti nebo neslučitelnosti funkce, člena zákonodárného orgánu s funkcí člena orgánu samosprávného. Mám na mysli diskutovanou problematiku, zdali poslanci a senátoři mohou být nebo nemohou být primátory nebo dalšími členy samosprávných orgánů. To je samozřejmě problém na diskusi, ale nepatří to do tohoto návrhu zákona.
To jsou zásadní důvody, které odůvodňují tento návrh. Myslím, že napravuje manko, které je v platné ústavě. Tam toto ustanovení není, ačkoliv by tam být mělo. Znovu připomínám jednoznačný text ústavy z roku 1920 a připomínám tu existující ústavní i reálnou praxi většiny parlamentních demokracií, kde spojení takovýchto funkcí možné není.
Na základě toho vám doporučuji tento návrh.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Libor Novák.
Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, můj předřečník docela objektivně shrnul jak základní důvody, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k předkládanému tisku č. 101 návrhu poslance Zdeňka Jičínského a dalších na vydání zákona, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 238 z roku 1992 Sb. o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, tak i stanovisko vlády, které jsme obdrželi pod sněmovním tiskem 101/1. K tomuto stanovisku vlády zaujal i svůj názor.
Myslím si, že v souladu s tím, co vláda ve svém stanovisku uvádí, že tato problematika je problematikou, která by řešena být měla, dokonce tak jak zní jedna věta z tohoto stanoviska, princip, který je uveden v tomto textu návrhu zákona, je princip, který vláda považuje za správný, to znamená spíše se k nim přiklání. Nicméně si myslím, že je opravdu objektivní říci, že tato problematika není řešena ve všech demokratických zemích naprosto shodně. Existují zde různé nuance, které se pohybují od naprostého rozdělení moci zákonodárné a moci výkonné až po různé varianty dochází k smíšenému režimu.
Myslím, že tady správně zaznělo, že zde existuje i jistá historická tradice, která by spíše napovídala přiklonit se k variantě, která by mohla být poměrně blízká v některých věcech k tomu, co předkladatelé navrhují. Na druhou stranu si myslím, že kvalifikovaná diskuse o této problematice na půdě Českého parlamentu neproběhla. Já sám si vzpomínám na dílčí, spíše okrajové diskuse, které probíhaly v souvislosti s přijímáním ústavy, kde ovšem tato problematika...
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím pana poslance Černého o klid.
Poslanec Libor Novák: ....kde tato problematika byla problematikou spíše okrajovou a v souvislosti s některými poslaneckými návrhy, které byly předloženy v minulém období, a kde se také spíše okrajově dotkly i tohoto problému.
Dále chci upozornit na to, že vláda svůj nesouhlas opírá o přece jenom jakýsi systémový pohled na legislativu, kterým navrhuje, aby podobný text, který je předložen a s kterým - řekněme - principiálně souhlasí, byl zařazen do jiných zákonů než jak navrhují předkladatelé, ať už je to onen zákon, který je již dlouho očekáván a prolongován, to znamená zákon o státní službě nebo zákony, které zde již dnes máme a v kterých by se ocitly dílčí úpravy. Myslím si, že ani legislativní nebo dílčí drobnější legislativní úpravy nebo problémy, na které vláda upozorňuje, nejsou natolik zanedbatelné, že by mohly být zcela ignorovány. Musím říci, že když jsem měl formulovat návrh usnesení Poslanecké sněmovny, tak jsem byl trochu na vážkách, ale na konci jsem se přece jen přiklonil spíše k vládnímu stanovisku s tím, že navrhuji i v souladu s tím, co je ve vládním stanovisku, aby tento návrh zákona byl vrácen předkladatelům k dopracování.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Liborovi Novákovi. Kolegyně a kolegové, než otevřu obecnou rozpravu, mělo by zaznít i ze strany předsedajícího na mikrofon, že pan poslanec Jičínský v článku 1 § 13 odst. 3 upozorňuje na tiskovou chybu, a sice místo slova "plně " má být uvedeno slovo "platně". Nyní již otevírám obecnou rozpravu, do níž mám zatím 3 přihlášené. Jako první se přihlásila paní poslankyně Rujbrová a připraví se pan poslanec Krampera.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedo, dámy a pánové, pokládám návrh pana poslance Jičínského na vydání zákona o střetu zájmů za potřebný už proto, že se v duchu čl. 22 ústavy pokouší dosáhnout důsledného oddělení moci zákonodárné a výkonné. Jejich současný výkon je při současné legislativě prakticky umožněn skutečností, že zvolený pracovní poměr státního úředníka, představitele moci výkonné, za poslance, tedy představitele moci zákonodárné, nezaniká, ani se fakticky nemusí pozastavit formou dlouhodobého uvolnění pro výkon poslanecké funkce. Je tedy možné, aby souběžně s výkonem poslaneckého mandátu poslanec zastával funkci ve státním aparátu jako např. pracovník ministerstva a výkon mandátu je pak nutně ovlivňován zájmy moci výkonné i osobními zájmy poslance, úředníka, který může své úřednické zázemí, které mu dává do budoucna jistotu určitého místa pod penzí, preferovat před veřejnými zájmy, které má jako poslanec. Fakticky navrhované znění zákona vychází z prvorepublikové úpravy a požaduje dlouhodobé uvolnění státního zaměstnance pro výkon poslaneckého nebo senátorského mandátu.
Je skutečností, že některá ustanovení navrhovaného zákona jsou diskutabilní. Kromě již vysvětleného úplatného pracovního poměru, tak jak je uvedeno v § 13, odstavec 3, návrhu, je toto jinak dobře míněné ustanovení svým způsobem diskriminační vůči bývalým poslancům a bývalým senátorům, jejichž původní kvalifikace např. v armádě nebo v policii dává omezenou možnost jiného uplatnění.
Pokud by podobné ustanovení v zákonu mělo zůstat, dávám v úvahu omezit na stanovenou dobu pouze výkon některých zaměstnání ve státním aparátě, např. v nejvyšších vedoucích funkcích, funkcích ředitelů, náměstků, vedoucích odborů ministerstev, vyšších velitelských funkcí a podobně.
Rovněž ustanovení odstavce 4, § 13, stanoví výjimku souběžného výkonu mandátu s pracovním poměrem ve státním aparátu pro členy vlády. Táži se, proč právě zde, když právě u ministrů sedících na dvou židlích lze očekávat největší střet zájmů a preference obecných zájmů, které budou mít dopad na konkrétní resort pana ministra, je iluzorní. Zvažme proto, zda tuto výjimku členům vlády umožnit.
Jak jsem předeslala úvodem, pokládám tento návrh zákona za potřebný. Nedostatky, na které jsem poukázala, nejsou takového rázu, aby bylo zapotřebí vracet návrh předkladateli a lze tyto nedostatky odstranit při projednání ve výborech.
Navrhuji proto, aby sněmovna propustila návrh zákona do prvního čtení a přikázala jej výboru ústavně právnímu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Uděluji slovo panu poslanci Kramperovi. Připraví se pan poslanec Krejsa.
Omlouvám se, u pana poslance Krejzly mám poznamenán zákon o referendu. Předpokládám, že tuto přihlášku jsem dostal trochu předčasně.
Pan poslanec Krampera je v tomto případě posledním písemně přihlášeným.
Poslanec Zdeněk Krampera: Dámy a pánové, stanovisko poslaneckého klubu Sdružení pro republiku Republikánské strany Československa k návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 238/92 Sb., o některých opatřeních, souvisejících s ochranou veřejného zájmu - zákon o střetu zájmů.
Návrh na doplnění zákona je velmi stručný a potřebný, ale pro klub Sdružení pro republiku Republikánské strany Československa je zcela nepřijatelný pro část navrhované předlohy, kterou nemůžeme akceptovat. Touto částí je § 13, odst. 4., který zní:
Ustanovení odstavců 1 a 3 se nevztahují na členy vlády.
Ustanovení právě těchto odstavců umožňuje střed zájmů, a to na nejvyšší úrovni. Vždyť právě před několika dny jsme již v případě policejních razií v kanceláři poslaneckého klubu Sdružení pro republiku Republikánské strany Československa viděli, jak může být nebezpečná propojenost moci výkonné a moci zákonné. Nejen ovšem jeden takovýto případ, ale dnes a denně dochází ke zneužívání tohoto propojení. Poslanci, kteří jsou zároveň členy vlády, jsou navíc ještě například členy dozorčích rad velkých akciových společností a mnohdy i členy různých slušně řečeno podivných klubů jako na př. Rotary klub, Pen klub a podobně. Proto se nelze divit, že tito lidé mohou do slova a do písmene s naší zemí kšeftovat a nakládat, jak se jim zamane.
Proto důrazně varujeme před pokračováním takovéhoto propojení moci a následných nedozírných škod. Navíc je takové propojení nepřijatelné z hlediska finančních příjmů, které těmto členům vlády z těchto funkcí ještě plynou. Skutečně by se měli členové vlády okamžitě rozhodnout, jaké místo chtějí zastávat. Vzniká návazná situace, že ten či onen ministr není přítomen na území republiky, má jiná státní jednání a podobně. Zákony, u kterých působí jako předkladatel, se musí překládat, odkládat, nebo je na zasedání vlády a ministři žádají o posunutí začátku zasedání sněmovny a podobně. Ještě schází, aby ministři byli také senátory, ale i tohoto okamžiku se můžeme v budoucnosti dočkat.
Proto, má-li být návrh na doplnění zákona o střetu zájmu vůbec účinný , je nutno odst. 4, v § 13, odstranit. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi. O slovo se nyní písemně přihlásil pan poslanec Petr Vrzáň. Poté se připraví poslanec Bláha, který se hlásil ústně. Prosím pana poslance Vázáně.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovoluji si před vás předstoupit, abych jménem klubu SPR RSČ vyjádřil názor k návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních, souvisejících s ochranou veřejného zájmu, který se běžně označuje střetem zájmů. I já budu nadále používat toto krátké a poměrně přesné vymezení, oč v tomto zákoně jde.
Ještě dříve než si dovolím vyjádřit se jako zvolený poslanec Parlamentu ČR ke konkrétním otázkám, spojených s tímto návrhem, dovolím si krátký exkurz do situace, kdy se v této zemi a tím i v tomto Parlamentu vytvářejí některé síly, někteří jedinci, kteří nejsou označení ústavní činitelé. Bohužel se jedná o osoby, které vykonávají určité, a to rozhodující funkce v rámci výkonné moci v této zemí. Nejsem nijak překvapen, že existuje jistá skupina fanatiků, kteří se rozhodli stůj co stůj chránit vládu, kterou označují za demokratickou. To není předmětem diskuse, to je pouhým faktem. Nechci detailně rozebírat, proč zde není skutečně demokratická vláda, ale neodpustím si několik poznámek k těmto útokům, které dokazují netolerantnost, ba přímo neschopnost pochopit, že ne každý a dokonce ne ve své většině celý národ je nakloněn jedněm názorům proti druhým a sdílí přesně totéž co nejvyšší ústavní činitelé.
Pokud si dobře vzpomínám, pak před listopadovým převratem v roce 1989, který byl připraven a dohodnut v zahraničí, ale pro jehož změny se našly statisíce a s největší pravděpodobností milióny lidí, kteří věřili, že konečně po desetiletích diktatur a vlády cizích mocností v této zemí zavládne svoboda, tolerance k názorům druhých a možnost politické existence opozice, existoval člověk, který po celou řadu let zde organizoval velmi nesmělou opozici. Odkud se vzal, kdo jej k tomuto úkolu pověřil a kdo jej platil, nechám nyní být. Mnohem důležitější je, že se tento člověk při každém zásahu státní moci minulého režimu proti němu samotnému a jeho nepočetné družině dovolával prostřednictvím silného vysílače množství intelektuálů, politiků a vlivných osobností v zahraničí a pomocí nejrůznějších prohlášení veřejného mínění i u nás, dvou základních skutečností. Že totiž každý člověk má právo vyjádřit svůj názor, ať je jakkoli opoziční, ba přímo protiústavní a že každý má organizovat politické skupiny, hnutí a strany, které by tento svobodný názor prosazovaly legálními cestami a ostatní lidé, kteří žili v této smutné zemi s ním plně souhlasili a potichu si říkali: "Je pravda, že útočí na samy základy režimu, ale má na to právo, vždyť žádný režim na světě nemůže potlačovat základní lidská práva a především netrvá navěky."
V Čechách existuje na toto téma jedno krásné přísloví: "Žádný strom neroste do nebe." Při tom, a to je nutné říci, tehdejší režim jej obviňoval z nejrůznějších zločinů, porušení zákonů a amorálnosti, které se zdály téměř neskutečné. Ovšem nálada byla taková, že ať tento režim řekl cokoli, narážel stále více na hradbu mlčení vytvořenou ze strachu a tichého odporu. Faktem je, že tato osoba se dle tehdejších platných zákonů dopouštěla všech možných zločinů a porušení právního řádu.
Pak přišla ona velká změna, na kterou tato osoba, ale desítky dalších, byly po léta připravováni a cvičeni. Z pronásledovaných se stali najednou vedoucí představitelé státu a hle nastala neuvěřitelná změna. To, co hlásali oni, je dnes státní politika, je kritériem morálky a div ne povinnou výchovou ve školách. A to, co dnes hlásají jiní, kteří mají zcela odlišný pohled na svět a na dění u nás, kteří vidí důsledky tzv. privatizace, což není nic jiného než neuvěřitelné rozkrádání národního majetku, proti kterému konfiskace po bitvě na Bílé Hoře byly pouhou dětskou epizodou, kteří vidí to, jak se celá země řítí do záhuby, protože nejsou peníze na léky, nemocnice, na školství, na kulturu, na tělovýchovu, na důchody, na přídavky pro rodiny s více dětmi, protože stát nevybírá daně, nechává procházet zboží bez cel, protože i to, co se vybere, se rozkrade ve velkém, v podvodných bankách, v podivných investičních fondech, v neuvěřitelných podvodech, za které platí ze svého drobní zaměstnanci, dělníci, rolníci, zemědělci, kteří vždy jen pracovali a odváděli daně, ale nikdy se nepodíleli na podvodech, nekradli, nikdy se nesnažili na ničem vydělat. To je zločinem, tím nejstrašnějším zločinem.
Vždyť opozice dnes říká lidem pravdu, ukazuje jim zcela konkrétně, nejen co se děje, ale také kdo to dělá a proč.
Já se veřejně a otevřeně hlásím k tomu, že prohlašuji všechny zločince v této zemi, kteří ji mění v pustinu a poušť za plně odpovědné, a to jak před zákonem, tak před lidem této země. Nic těmto zločincům nepomůže imunita, vynětí z platných zákonů, nemožnost stíhání atd. Přece není a nebude problém všechny odpovědné postavit před soud, a to i za jeden, pět, deset i dvacet let, neboť nebylo možno v této zemi uplatnit právo po dobu neprávního stavu, který zde vládne. To je přirozeně hrozný zločin, tomu se ani nelze divit. A proto toto individuum, které se těší na Nobelovu cenu za cokoliv, se tak rozčiluje nad tím, že existuje strana, které lid dal mandát zasednout v tomto Parlamentě a veřejně pranýřovat tyto zlořády. Proto také dští síru zloby a plameny nenávisti jako pohádkový drak, ve snaze umlčet pravdu a opozici.
Ovšem při svých častých cestách do zahraničí hlásá pravdu těmto národům, která je údajně odlišná od toho, co za pravdu hlásá tamnější oficiální propaganda. Za jeho slova podpory jsou jistě vděční indiáni v brazilských pralesích, buddhisté, kteří emigrovali z Tibetu do Indie, nebo Barmští nacionalisté, které vláda zavírá, aby se Barma nerozpadla, ale za jeho slova nejsou dnes již nadšeni trpící a pronásledovaní v této zemi. Snad jen s výjimkou otcovrahů a podvodníků a profesionálních cyklistů, kteří přejíždějí nevinné lidi, a kteří dostali milost díky známostem z doby té oficiální, proslavené a plánované persekuce, Rozhodně již nejsou nadšeni ti, kteří jsou souzeni a odsuzování za své politické přesvědčení, za šíření svých myšlenek, rovněž tak ti, kteří v Čechách očekávají, že euthanasie se stane formou snížení nákladů na léčení starých a vážně nemocných, nebo ti, kteří celý svůj život odváděli daně a poplatky na sociální zabezpečení a nyní jim hrozí, že v důchodu půjdou žebrat.