Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, prosím o klid v průběhu vystoupení svých kolegů, případně kolegyň. Paní poslankyně Jirousová s faktickou poznámkou, paní poslankyně Kolářová se dále hlásí do rozpravy.
Poslankyně Taťána Jirousová: Právě proto, že jsem pracovala ve zdravotnictví, tak si na to pamatuji velice dobře, jak zdravotnictví vypadalo, jak vypadá dnes, a právě proto jsem pro toto usnesení, aby bylo schváleno.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Paní poslankyně Kolářová se přihlásila do rozpravy.
Poslankyně Milena Kolářová: Dámy a pánové, já vás skutečně dlouho nezdržím, jen si pouze dovolím zareagovat na poslední slova, nebo myslím, že to byla poslední slova, předřečnice, že toto usnesení bude ve prospěch našeho zdravotnictví. Chci pouze říci, že se tu neodehrává vůbec žádné drama. Jestli toto usnesení bude schváleno nebo ne, myslím, že je to celkem jedno, protože už tu úplně jasně zaznělo z úst pana ministra, že všechny tyto věci se připravují. Předpokládám, že budou sněmovně předloženy, takže toto usnesení je dle mého názoru, ať se na mne nikdo nezlobí, pouze určitým politickým vyjádřením, nic proti tomu, ale konec konců praktický význam, dle mého názoru, žádný nemá.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kolářové a uzavírám rozpravu, do které se už dál nikdo nehlásil. Prosím pana kolegu Maštálku, aby se ujal své role zpravodaje.
Poslanec Jiří Maštálka: Chtěl bych reagovat na předřečnici.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte, pana kolego, jenom upozornění. Pro představitele jednotlivých poslaneckých klubů upozorňuji, že teď zpravodaj zhodnotí průběh schůze a pak se bude schylovat k hlasování, čili aby tento signál prostoupil do všech prostor ve sněmovně. Děkuji.
Poslanec Jiří Maštálka: Myslím, že pokud se ukáže toto usnesení jako nadbytečné a koncepce bude ministerstvem skutečně předložena, pak i já jako předkladatel tohoto návrhu budu velice, velice rád. Myslím, že jsme neztratili paměť a víme, že tady byl jiný představitel Ministerstva zdravotnictví před minulou sněmovnou a sliboval koncepci ve velice krátkém termínu a nikdo ji neviděl.
Co se týká pana kolegy Zvěřiny, myslím, že trochu odběhl od tématu. Nehodnotili jsme minulý systém zdravotnictví. Toto usnesení je určeno k tomu, abychom pomohli stávajícímu stavu. Chci vás ale odkázat při hodnocení minulého systému na vyjádření ministra zdravotnictví České republiky z roku 1990, kdy ho hodnotil, že je ve stavu na evropské úrovni, ale nechci vést akademickou polemiku.
Byl bych očekával od pana ministra, když už je rozpracována koncepce v takovém stavu, že spíš se budeme bavit možná o termínu, že by třeba navrhoval jeho zkrácení na předložení koncepce. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, konstatuji, že nezazněl v rozpravě žádný pozměňovací návrh, takže předkládám původní.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. V tomto okamžiku na žádost představitelů některých klubů dám ještě dvě minuty šanci, aby se dostavili do sněmovny ti, kteří tak nestihli učinit. Byl jsem žádán o to, aby před hlasováním jsem posečkal tři, čtyři minuty.
Dovolil jsem si vás odhlásit. Prosím, abyste se zaregistrovali. Návrh navrhovatele usnesení je, abychom hlasovali o celém usnesení jako o celku. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.
Dámy a pánové, uplynul čas požadovaný na pauzičku před hlasováním.
V tomto okamžiku se ptám, kdo je pro přijetí právě projednávaného návrhu usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 209. Kdo je proti?
Návrh byl schválen poměrem hlasů 97 pro, 68 proti.
Konstatuji, že jsme projednali další bod naší schůze a přistoupíme k projednání bodu 66, což je
67.
Návrh usnesení Poslanecké sněmovny
k pozastavení privatizace nemocnic
Prosím paní poslankyni Evu Fischerovou, aby nám návrh odůvodnila.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, úvodem mně dovolte sdělit, že vzhledem k očekávané diskusi jsou předkladatelé dva a budou také dva zpravodajové.
Klub poslanců ČSSD ve snaze zabránit ukvapeným krokům při privatizaci lůžkových zdravotnických zařízení předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh na usnesení Poslanecké sněmovny, jehož text všichni poslanci obdrželi ke zvážení. Dovolím si vás však přesto s obsahem našeho návrhu seznámit.
Návrh na usnesení Poslanecké sněmovny k pozastavení privatizace nemocnic v bodě I. navrhovaného usnesení žádá vládu České republiky, aby
1. pozastavila privatizaci lůžkových zařízení, u nichž byly vládou zamítnuty veškeré privatizační projekty a u subjektů, u nichž se již učiněná rozhodnutí o privatizaci stala nerealizovatelná, (podle usnesení vlády č. 372 ze 17. července 1996), a to až do vyřešení rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (hospodaření veřejnými financemi, hospodařeni s majetkem), s tím, že se nadále budou privatizovat pouze objekty lůžkových zdravotnických zařízení nebo jejich součásti, které jsou z hlediska dostupnosti zdravotní péče zbytné a které nejsou využitelné pro poskytování sociální péče.
2. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby sestavila a předložila Poslanecké sněmovně seznam objektů lůžkových zdravotnických zařízení a jejich součástí, které jsou z hlediska dostupnosti zdravotní péče zbytné, nejsou využitelné pro poskytování sociální péče a které jsou proto privatizovatelné.
V bodě třetím Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby předložila . . .
Pane předsedající, žádám vás, abyste laskavě sjednal ve sněmovně klid.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím po třetí o klid. Prosím i pana kolegu Vrzala, aby se odsunul od řečniště. Myslím si, že bychom měli být korektní k těm, kteří mluví. Kdo chce hovořit o něčem jiném, ať opustí sněmovnu.
Poslankyně Eva Fischerová: V bodě 3. námi navrhovaného usnesení žádá Poslanecká sněmovna vládu, aby předložila návrh zákona, který by řešil otázku hospodaření lůžkových zdravotnických zařízení, kontrolní mechanismy, rozsah a dostupnost, nabídky akutní a dlouhodobé péče, základní síť. Přijetí tohoto zákona považuje Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky za nutný krok k realizaci privatizačního procesu lůžkových zařízení.
V bodě II. námi navrhovaného usnesení, Poslanecká sněmovna považuje dosavadní průběh privatizace nemocnic a současný přistup vlády České republiky za značně rizikový z hlediska dostupnosti a rozsahu zdravotnických služeb a hlavně výsledku hospodaření s veřejnými finančními prostředky v systému všeobecného zdravotnického pojištění. Přetrvávající přistup vlády České republiky k privatizaci nemocnic je založen převážně na technickém pojetí privatizace za každou cenu bez ohledu na jeho výsledky a reálná ohrožení.
Ve svém zdůvodnění si vám dovolíme navrhované usnesení objasnit.
Dámy a pánové, tiskem i prohlášením některých členů vlády je živeno podvědomí, že privatizace nemocnic byla vládou pozastavena. Nad naším návrhem usnesení se tedy zamysleme nad skutečným stavem věcí.
V bodě 1. citujeme usnesení vlády č. 372 ze dne 17. července tohoto roku, jehož interpretace bohužel však může být různá a tady pro poslance a veřejnost zavádějící.
V bodě II. odst. 2 citovaného usnesení vlády se zamítnutím privatizačních projektů vláda souhlasí nebo s částí projektů předložených na lůžková zdravotnická zařízení uvedená v příloze tohoto usnesení a na jejich funkčně a technicky související ambulantní částí s tím, že způsob odstátnění této skupiny zdravotnických zařízení bude posuzován individuálně, obdobně jako u zdravotnických zařízení, která jsou dosud státní a nikdy nebyla zařazena do privatizace, nebo u těch zařízení, u kterých se v běžném pracovním pořádku nepodaří realizovat rozhodnutí o privatizaci.
V bodě III. odst. 2 usnesení vlády č. 372 vláda navíc ukládá a) místopředsedovi a ministru financí a ministru zdravotnictví zpracovat do 30. září 1996 a předložit návrh nových podmínek privatizace dosud neprivatizovaných zdravotnických zařízení. V bodě b) do 31. října 1996 vypracovat a vládě předložit nový seznam zdravotnických zařízení určených k privatizaci.
Vážení přítomní, z usnesení vlády č. 372 tedy bohužel vyplývá, že vláda privatizaci lůžkových zařízeni ve skutečnosti nepozastavila. Naopak je rozhodnuta v privatizaci neodkladně pokračovat. Ano, pokračovat, a to bez ohledu na skutečnost, že dosud není naplněn výnos Ústavního soudu ze dne 10. července t. r., jemuž především by ministerstvo zdravotnictví mělo věnovat v úzké spolupráci s parlamentem svůj čas a svoji absolutní a prioritní pozornost.
Naše obavy z ukvapených kroků v této oblasti prohlubuje zadlužení nemocnic a zákonem nevyjasněné přístupy k Jejich hospodaření s pojistným, tedy s veřejnými prostředky i státním majetkem. Samotné změny vlastnictví nejsou totiž řešení efektivnosti subjektů poskytujících zdravotnické služby. Nevyřeší též nedokončený vývoj v systému zdravotního pojištění.
Vyjadřujeme však ve svém návrhu usnesení jako krok vstřícný určité pochopení pro možnost privatizace objektů lůžkových zdravotnických zařízení, která jsou zbytná a nevyužitelná ani pro poskytování sociální péče.
V bodech 3 a II našeho návrhu si dovolujeme sněmovnu upozornit na vysoké riziko nemocnic ve smyslu omezení dostupnosti a rozsahu zdravotní péče. Máme zde na mysli možné ztráty kapacit pro potřebu dlouhodobé lůžkové zdravotní a sociální péče. Jsme přesvědčeni, že tato rizika odstraní jen síť veřejného zdravotnictví definovaná ve svém rozsahu i druhu poskytovaných služeb, plynule rozvíjená v komplexu zdravotnických služeb a ve vztahu k potřebám zdravotní péče.
Za základní podmínku pro další možnou privatizaci nemocnic považujeme exaktní vyhodnocení všech úspěšných i neúspěšných privatizačních postupů se všemi důsledky pro další praxi. Přístupy na základě individuálního posuzování bez příslušného koncepčního a zákonného rámce považujeme za rizikové z hlediska možné korupce i funkčního využití celého systému.
Obáváme se také neustále měněných přístupů vlády ke způsobu privatizace nemocnic a narůstajících a neřešených potíží v hospodaření nemocnic. Vláda bohužel dostatečně nezvážila specifické problémy nemocnic, které podmiňují, a to i na základě praktických zkušeností, zcela odlišné přístupy k privatizaci nemocnic ve srovnání s majetkem jiným. Žádáme proto vládu o předložení návrhu řešení privatizace nemocnic se zvážením všech ekonomických i etických důsledků.
Vážení přítomní, naše obavy nejsou fundamentálně negativistického charakteru. Vycházejí z odlišného pohledu na celé zdravotnictví, pohledu založeného na citlivějším vnímání současných nevyřešených problémů financování zdravotnických zařízení a kvality i rozsahu zdravotní péče. Řešení těchto problémů, stejně jako přesnější cíle a metody privatizace považujeme za absolutní priority před experimenty s nejistými výsledky. Nepomůže nám totiž ani sebepestřejší vějíř experimentálních privatizačních metod, ale uvážlivé a hlavně postupné řešení existujících problémů. Ve zdravotnictví nemůžeme připustit trpké zkušenosti, které jsme získali v bankovním sektoru. Uvědomme si, že zde jde totiž kromě peněz především o lidské zdraví a lidské životy. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové. O slovo se přihlásil ministr zdravotnictví pan Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, nevím, jestli se může v rozpravě o jednom bodu vracet k rozpravě o předchozím bodu. Ale chci říci, že jsme před chvílí hovořili o koncepci a vlastně jsme hovořili o požadavku jiné koncepce. Ono se uvidí, zda dojdeme k nějakému názoru na práci na koncepci, kterou jsme založili a které se účastni všichni, co k tomu chtějí něco říci a jsou to zástupci i představitelé lékařských pracovišť a všech poslaneckých klubů, které zde jsou.
Chtěl bych říci nejprve několik fakt, jak jsme na tom s privatizací. Budu stručný. Vláda vytvořila a parlament v uplynulých letech schválil určitý systém zákonů, podle něhož se zprivatizovala značná část původního státního majetku, podle toho se zprivatizovala naprostá většina ambulantních služeb. Zdá se, že ani opozice nemá představu, názor nebo zkušenosti, že by to vedlo k nějakému zhoršení dostupnosti nebo úrovně ošetření našich občanů.
V České republice máme 209 nemocnic. Obezřetnost vlády i obtížnost privatizace nemocnic se projevila v tom, že ze 145 nemocnic, které vláda chtěla privatizovat, rozhodla dosud o 79 nemocnicích, z toho o 36 ve smyslu přímého prodeje a ve 43 ve smyslu převodu na obec. Žádná, ani státní, ani soukromá nemocnice přes všeobecné a i zde často diskutované finanční potíže ve zdravotnictví nezanikla na rozdíl od mnoha jiných podnikatelských objektů, neopustila svou zdravotní činnost. Naopak, všechny zajišťují v reálné síti lůžkových zařízení své služby vůči občanům v rámci svých smluv se zdravotními pojišťovnami. Soukromé nemocnice mají v průměru lepší hospodářské výsledky. Tím neříkám, že dokonalé, ale lepší, přestože státní nemocnice byly samozřejmě s nevolí soukromého sektoru v uplynulých 4 letech několikrát státem finančně podpořeny.
Vláda v současné době skutečně rozhodla - a já teď nemusím opakovat fakta, která uvedla paní poslankyně, ale jsou to fakta přesná - ze stejných obav, z nichž mnohé souvisí s riziky, na která upozorňuje opozice, ale zdaleka ne všechny, rozhodla tedy o hledání jiných metod. Na jedné straně říkáme, že privatizace nemocnic je obtížná, na druhé straně říkáme, že se často mění metody, na třetí straně říkáme, že se má postupovat podle stejných metod. Ano, rozhodla o změně metod tak, jak paní poslankyně ocitovala a my takový materiál připravujeme. Zadání respektuje a vnímá celou řadu rizik. Já jsem připraven - vědí to jak předkladatelé, tak i celé kluby i opoziční - seznámit jednotlivé kluby i výbor, který se zabývá zdravotnictvím v tomto parlamentu s těmito podmínkami a zabývat se námitkami jeho členů. Situace je však Jiná. Projednáváme návrh usnesení, kterým má být privatizace pozastavena.
Musím říci, že během jednání této schůze parlamentu jsem dostal tři návrhy tohoto usnesení - myslím, že i ostatní poslanci - že se podmínky i obsah těch návrhů velmi měnil. Nyní se omlouvám, kdybych někdy mluvil k nikoli poslednímu návrhu, ale k těm předchozím. Myslím, že různost návrhů ukazuje za prvé složitost zdravotnictví a za druhé, že ani opozice nemá představu, co a čím vlastně chce podmínit situaci ve zdravotnictví, než pozastavením určitých kroků, ve kterých se určitě - a to zaznívá z každého vystoupení - neshodujeme politicky. Odborné o tom samozřejmě můžeme mluvit.
Nyní máme na stole návrh, abych ty dva - pokud si je budu dobře pamatovat - odlišil, který už nám umožňuje realizovat zbytná zařízení. To první návrh před třemi dny neumožňoval. Ale tento návrh říká - a já nevím kdo, vláda, parlament, lampárna? - že budeme posuzovat, co to je zbytné zařízení, hledat k tomu společné stanovisko a dělat kroky, o kterých se shodneme, že jsou nezbytné pro ekonomiku jednotlivých nemocnic. Tím drobně a pozvolna ilustruji, že i tento návrh - byť vznikal po celé řadě kontroverzních diskusí s navrhovateli - je ještě stále návrhem, který může být záminkou politických sporů za měsíc, za dva, protože je velmi vhodně formulovaný, vláda může privatizovat to, co je zbytné, a to, co nechce sociální sektor.
Tyto věci jsou nekontrolovatelné, takové usnesení se nedá realizovat, protože nevím, kdo by řekl, který sektor to chce nebo nechce. Je to pořád usnesení, které má čistě politický náboj, nedá se dodržet, nemá přesná pravidla hry mezi vládou a parlamentem. Je jenom záminkou, abychom si mohli za měsíc za dva říkat, že vláda nedělá to, co měli předkladatelé na mysli.
Upozorňuji, že přestože jsem několikrát v jednání při přípravě materiálu říkal, že tento návrh usnesení znamená, že stát nemůže nic převést na obce, na humanitární organizace, na církve atd., ani po všech korekcích, které po diskusích byly provedeny, tam toto - pokud jsem to dobře četl - není umožněno.
Chci říci, že efektivnost nemocnic, po které jsme volali při diskusi o koncepci, a která zazněla i v souvislosti s privatizací, předpokládá postupné očišťování velkých nemocničních zařízení, a to očišťování znamená zbavovat se majetku. Samozřejmě, že se hlásíme k tomu - a parlament to dobře ví - že všechny objekty, které nemůžeme použít pro zdravotnictví, nabízíme sociálnímu sektoru. S panem ministrem Vodičkou máme prvních 25 objektů, které budeme posuzovat. Předpokládám, že parlament ví, byť usnesení zní tak, jakoby to neplatilo, že ne všechno, co je ve zdravotnictví, se hodí pro sociální účely. Asi by nikdo z nás nechtěl být v domově důchodců, který je uprostřed infekčního oddělení velké nemocnice. Tedy tyto věci jsou samozřejmé.
Mám obavu, že nejde o odborný, ani věcný spor. Mám obavu, že jde o to hledat vhodná slova pro to, aby se nemohlo pokračovat v privatizaci, aby se omezil tento nástroj, který např. v případě Motolu - abych řekl jednu nemocnici - je podmínkou toho, podmínkou, o které nebudu tento parlament přesvědčovat, aby se tam vůbec daly peníze, podmínkou toho, že se musí zbavit celé řady objektů, které jsou uvnitř i v jiných částech Prahy. Jedna cesta, jak se jich zbavit, je prodat je ve prospěch zdravotnictví, což znamená privatizovat.
Nechci nutně pokračovat dál. Uvádím to jako ilustraci a ilustraci bych našel i v dalších slovech vážené paní kolegyně, se kterou jinak velmi často diskutuji, která mi říká, abychom svůj čas věnovali přípravě zákonů o pojištění, ale zároveň vzniká situace, kdy z tohoto parlamentu odejdu se třemi úkoly, které mi uložil parlament a které vůbec nesouvisí se zdravotním pojištěním. Jako ilustraci toho, že chápu, že opozice má legitimní snahu prosazovat svůj názor, dokonce chápu, že opozice má legitimní zájem dokazovat, že vláda a její členové jsou neschopní, ale nepovažuji za legitimní, že opozice bude tolik zavalovat úkoly jednotlivé členy vlády a vládu, aby své základní úkoly plnit nemohli, a pak toho politicky zneužívat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Stráskému. Otevírám rozpravu, do které se přihlásili poslanci Wagner, Janeček, Špidla, Fischerová. Nebo to měla být faktická poznámka, paní kolegyně?
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, jen v krátkosti bych fakticky reagovala na pana ministra zdravotnictví.
Nikdy jsem nepovažovala Ministerstvo zdravotnictví za lampárnu. Je zcela evidentní, že je-li stát garantem léčebné péče, právě stát v souvislosti se sítí zdravotnických zařízení musí rozhodnout, která zařízení jsou v daných lokalitách funkčně i existenčně zbytná. Tolik k lampárně.
Pokud se týká objektů ve vztahu k Motolu, tak jsme právě dali vstřícný dovětek, že je možné tato zařízení - pokud jsou v současné době zbytná pro zdravotnictví, což jistě nebude určovat lampárna, ale Ministerstvo zdravotnictví - abychom neblokovali majetek a aby tento majetek mohl být v přechodné době zprivatizován.
Je zcela jasně vidět z bodu 3, že pokračování privatizace my podmiňujeme tím, že budou nastoleny zákonné podmínky, které by řešily hospodaření lůžkových zdravotnických zařízení, kontrolní mechanismy, rozsah a dostupnost nabídky akutní i dlouhodobé péče. Myslím si, že to je naprosto srozumitelný kondicionál. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, s další faktickou poznámkou se hlásí kolega Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Pane ministře, mohl byste mi vysvětlit, proč vás náměstek pan dr. Čerbák, člen ODA, váš koaliční spojenec, má na tento problém úplně jiný názor než vy? Proč navrhuje zastavení privatizace nemocnic? Můžete se o tom přesvědčit. Minulý týden o tom psal velký článek v Lidových novinách. Byl bych rád, kdybyste mi na to odpověděl, až budete mít prostor. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. To velmi výrazně nebyla faktická poznámka, jak všichni víte. Dámy a pánové, prosím o toleranci k řídícímu. Já nevím, co chystáte, když se hlásíte a dáváte ruce do "téčka", což je tak jako tak podivná věc.
Je přítomen kolega Wagner? Není. Na řadě je pan kolega Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, musím říci, že asi nikdo mě v tomto sále nebude podezřívat z toho, že jsem příliš loajální k Ministerstvu zdravotnictví a nebude mě podezřívat z toho, že bych neprosazoval jiné názory, než Ministerstvo zdravotnictví ve své době razilo. Nicméně je třeba si uvědomit, o co vlastně jde.
Na jedné straně je 100 mld. veřejných prostředků, na druhé straně nějakých 23 tisíc poskytovatelů zdravotní péče. A to, co nám chybí, není možno vyřešit v rámci těchto usnesení. Myslím si, že ministerstvo prostě nemůže - a tvrdě jsem to kritizoval, protože pokud byste si přečetli zdravotní zákony, tak to tam je - z úrovně ministerstva říci, které z těchto 23 tisíc zdravotnických zařízení je či není zbytné, které ponechá či neponechá, jako autoritativním rozhodnutím.
Domnívám se, že nejdříve je nezbytné vypracovat kritéria. Dnes bohužel se to dělá jakousi zbytkovou metodou, ale vím, že Všeobecná zdravotní pojišťovna i Lékařská komora jsou ochotny a připraveny nejprve vypracovat ona kritéria.
Tato kritéria musí být taková, aby dokázala regulovat množství spotřebované resp. vykázané zdravotní péče, a to tak, aby to byla péče o objemu oněch 100 mld. Kč. A tady je spor. Na jedné straně se tvrdí, že optimálním regulačním mechanismem je regulace na straně poptávky, tj. na straně pacienta. Já tvrdím, že tato regulace velice rychle narazí na různé sociální stropy, budou tam problémy s administrativou atd., a že pokud chceme regulovat, musíme se podívat na stranu nabídky, tj. na ona zdravotnická zařízení. K tomu potřebujeme vypracovat systém akreditací a systém doporučených léčebných postupů. To je samozřejmě zase něco, co nemůže udělat ministerstvo samo o sobě, protože k tomu nemá odborně kvalifikovaný aparát. K tomu musí existovat dohoda, společná vůle zdravotních pojišťoven, odborných společností, lékařské komory.
K tomu je třeba vytvořit zákonný podklad pro tuto dohodu, je třeba vytvořit podklad k tomu, jak se budou tato kritéria tvořit a že taková kritéria budou závazná.
Vy jistě víte, že jsem v minulém období (protože takových usnesení už máme celé stohy) vypracoval návrh zákona o síti zdravotnických zařízení, který jsme nestačili projednat, protože volební období skončilo. Já budu tento návrh v nejbližších dnech znovu předkládat. Nijak jsem se s tím netajil, poslal jsem jej i ministru zdravotnictví.
Je to o tom, jak lze zodpovědně zaangažovat všechny účastníky, kteří svým způsobem ze zákona velmi intenzívně do systému zdravotnictví vstupují. Bohužel dnes Ministerstvo zdravotnictví nemá nástroj, kterým by donutilo lékařskou komoru vypracovat doporučené léčebné postupy. Ono nemá nástroj, kterým by donutilo Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, aby vypracovala ekonomické hledisko, podle kterého by se měla ta síť tvořit.
Proto říkám že je třeba nejdříve vytvořit takovýto zákonný podklad. My o něm budeme diskutovat, budeme se o něj svářit, ale domnívám se, že takovýmito usneseními to nevyřešíme. Zvláště to nevyřešíme tím prvním usnesením. Já bych byl ochoten velice rád diskutovat o tomto druhém usnesení, ale byl jsem trochu překvapen, že bylo přijato to první. S tím jsem nepočítal. To první usnesení, které již bylo přijato, skutečně najednou celou věc vrací do prvního bodu diskuse - jak se bude financovat, co budou dělat pojišťovny. Myslím, že došlo ke konsensu, že financování se děje přes systém pojišťovenský. Pokud chceme jiný systém, znamená to vrátit se do bodu nula a začít znovu. Takovéto usnesení to umožňuje. Toto usnesení umožňuje spoustu dalších výkladů.
Já se obávám, že zde přijmeme dvě usnesení, která nebudou kompatibilní. Byl bych rád, kdyby nebylo přijato to první, abychom mohli vést kvalifikovanou diskusi o tomto druhém.
Domnívám se, že tato kombinace je trochu nešťastná, a že navrhovatelé měli vést diskusi o tom, jak chtějí své názory prezentovat. Vidíte, že v minulém volebním období došlo v rámci koalice k dohodě, že nebudou privatizována lůžková zařízení, která jsou monopolními poskytovateli pro danou oblast. Došlo k dohodě, že nebudou privatizována lůžková zařízení, řečeno podle starší terminologie od okresních nemocnic výše. Víte, že tato dohoda je plněna, víte, že ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jsme velice intenzivně (a dalo to dost práce) museli tlačit, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví spolupracovaly právě proto, aby objekty, které jsou použitelné pro sociální oblast, byly skutečně pro tuto oblast převedeny.
Myslím, že v tom případě je možno dát za pravdu panu ministrovi, že v těchto bodech jsou možná ta usnesení nadbytečná. Kombinace těchto usnesení vytváří (pokud by byla brána vážně) velmi složitou situaci pro ministerstvo. Kdyby to ministerstvo chtělo brát vážně, nevím, jak by z toho vykličkovalo.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi, slovo má pan kolega Špidla. Pan kolega Špidla se vzdává slova. Hlásí se kolega Hofhanzl, písemnou přihlášku nemám.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, velmi mě mrzí, že k této situaci vůbec muselo dojít. Já jsem zde asi před dvěma nebo třemi roky mluvil o tom, že vláda, která si zpochybní zdravotnictví a sociální oblast v době, kdy se celý stát převrací hospodářsky a politicky, je vláda, která nemá pud sebezáchovy. Mrzí mě, že jsme nedovedli rozlišit na samém počátku, že nelze zdravotnictví definovat jako výdělečný subjekt, obzvláště tehdy, když země není bohatá a většina lidí je relativně chudá.
Mrzí mě, že tím, co jsme nechali rozběhnout a tím, že jsme vlastně dali šanci opozici, jsme pomohli postavit se proti podstatě změny a podstatě transformace, která v této zemi měla být. Pomohli jsme opozici postavit se proti tomu, aby doběhla slušná a důsledná privatizace podnikání v průmyslu a obchodu.
Bohužel, stalo se a mě zároveň mrzí, že nejsme schopni rychle a důsledně opravit své jednání. Tady měly být stanoveny regule a jasné hranice odkud kam.
Mluvím o tom, protože jsem ve zdravotnictví přes 20 let dělal a moje žena je lékařka. To, o čem se zde mluví, si prožila v posledních dvou letech tvrdě na své kůži, kdy v dnešním prostředí lidském a legislativním a řekl bych i kriminálním dochází k tomu, že zdravotnická zařízení, která podle mého názoru nemohou být velkými výdělečnými organizacemi, jsou v různých případech používána k tomu, že se v nich perou peníze.
Jestliže neuděláme důsledná opatření, nestanovíme síť, nestanovíme to, o čem zda mluvil kolega Janeček, tak nás bohužel opozice má čím "mlátit po hubě". (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Uzavírám rozpravu, do které se již nikdo nehlásí. Chci se zeptat pana ministra, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Mně vlastně jmenovitě zůstala odpověď na otázku pana poslance Dostála. Já bych ji nechtěl rozvíjet. My jsme nehovořili o tom, kdo z nás je a v jakém rozsahu pro privatizaci a také o tom to usnesení není. To usnesení je o tom, že se nesmí privatizovat, dokud nebude vyjasněn zákon o nemocnicích, o kontrolním mechanismu. My jsme přesvědčeni, že zákon o hospodaření máme, protože nemocnice je rozpočtová nebo příspěvková organizace, neboli jsme hovořili o bariérách, které jsou tak neadresné, tak nekontrolované, tak kontroverzní, že se o nich dá donekonečna politicky polemizovat.
Svůj názor na privatizaci kolegovi Dostálovi rád řeknu soukromě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Aby nebylo pochyb, uzavírám rozpravu, pokud by někdo vnímal vystoupení pana ministra jako znovuotevření rozpravy. Prosím paní kolegyni Fischerovou.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážené kolegyně a kolegové, přes některé rozpory z rozpravy vyplývá společný cíl. Ano, společný cíl koalice i opozice, cíl, kterým jsou funkční a s veřejnými prostředky dobře hospodařící nemocnice, které budou ve veřejném zájmu v příslušné lokalitě poskytovat léčebnou péči v odpovídající kvalitě i v odpovídajícím rozsahu.
Zárukou tohoto cíle však podle mého názoru může být jen zdravotnická politika státu a příslušný zákonný rámec, který nám ve značném rozsahu chybí. V žádném případě však zde nepomohou ukvapená řešení s překotnými kroky. Dovolte mi zde ještě citovat jednoho z uvážlivých a odpovědných, kterého zmínil poslanec Dostál. Nový náměstek ministra zdravotnictví dr. Čerbák pro Lidové noviny 5. října t. r. řekl - dovoluji si citovat: Pokud chce stát redukovat síť nemocnic, která je -
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Paní kolegyně, jste přesvědčená o tom, že je to vystoupení zpravodajky k rozpravě?
Poslankyně Eva Fischerová: To je k závěrečnému slovu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Toto není zákon, to je usnesení. Prosím, zvažte své další projevy.
Poslankyně Eva Fischerová: "Pokud chce stát redukovat síť nemocnic, která je skutečné nadbytečná, a pokud by se redukce měla týkat změny lůžkového fondu, tzn. že některá zdravotnická zařízení se změní na ošetřovatelská, je to jednodušší v rámci státního vlastnictví. "Soukromému vlastníkovi nemohu nařídit." Cituji pana náměstka ministra zdravotnictví." A ani na to nemáme žádné páky, to je ta legisvakance, aby z nemocnice udělal ošetřovatelský ústav. Je nutno mít alespoň základní představu o tom, jak má vypadat zdravotnictví vůbec, a pak je možné prodávat nemocnice.
Dámy a pánové, dovolte mi požádat o to, abychom byli uvážliví a snažili se přispět ke stabilizaci zdravotnictví, protože je to v současné době zvlášť potřebné.
Děkuji vám za pozornost.
Poslanec Michal Kraus: Pane předsedající, vzhledem k tomu, že rozprava byla ukončena -
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Kdybyste to nepostřehli, tak si bez toho, že bych někoho vyzval, vzal slovo pan kolega Kraus, který zřejmě hodlá sehrát roli zpravodaje při závěrečném hlasování.
Poslanec Michal Kraus: Děkuji za uvedení, nicméně to už provedla paní Fischerová ve svém úvodním slově. Ujímám se slova podle § 72 odst. 1 našeho jednacího řádu s tím, že konstatuji, že v rozpravě žádné pozměňovací návrhy nepadly a nezbývá nám než hlasovat o usnesení. Prosím, pane předsedající.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Tím jste navrhl hlasování o usnesení jako o celku, jestli jsem tomu dobře rozuměl. Je proti tomuto postupu nějaká námitka? Není tomu tak.
Dovolil jsem si vás odhlásit a prosím, abyste se zaregistrovali.
Dovoluji si zahájit hlasování o návrhu usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 210. Kdo je proti?
Návrh byl schválen poměrem hlasů 98 pro, 70 proti.
Konstatuji, že jsme projednali tento bod. Děkuji paní poslankyni Fischerové a panu poslanci Krausovi.
Než se dohodneme na dalším postupu, o slovo se přihlásil pan poslanec Jozef Wagner. Písemnou přihlášku, kterou jsem předtím avizoval a mylně jsem ji spojil s předchozím bodem, mám stále před sebou.
Pane kolego, máte slovo.
Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, omlouvám se vám, že vystupuji s tématem, které není na pořadu schůze, s tématem imunitním. Nicméně jsem povinován v zájmu svého dobrého jména tak učinit.
V dnešních Hospodářských novinách pan poslanec Michal Kraus v jakémsi rozhovoru tvrdí, že čtyři poslance si prý koalice koupila. Mluvím pouze za sebe, ne za čtyři poslance. Mne si nikdo nekoupil nikdy, ani nyní, ani nikdy nekoupí. Toť poprvé.
Podruhé mohl bych zdržovat důkazy o tom, že si nekoupil. Je to zbytečné.
Ale není zbytečné oslovit sněmovnu v případě, že někdo považuje za možné vyslovovat takovéto pohnutky jednání o komkoliv.
Takže bych prosil paní předsedkyni imunitního výboru, aby vzala v úvahu, že poslanec Wagner se cítí být nadbytečně pomlouván, má za to, že byl porušen zákon a žádá, aby imunitní výbor konal svou povinnost.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, jako předsedající jsem si vědom, že nebyl zařazen žádný nový bod, nicméně tak, jako i v jiných případech, když se mezi body přihlásí někdo s nějakou poznámkou, já jako předsedající netuším, jestli bude navrhovat další bod nebo cokoliv. Myslím si, že jsem neporušil pravidla tím, že jsem nechal pana kolegu Wagnera domluvit. Myslím, že ta věc je tím vyřešena.
Dámy a pánové, než dám slovo panu kolegovi Krejsovi, chtěl bych se s vámi poradit o dalším postupu nebo dát vám pár vteřin k přemýšlení o návrhu, který se chystám přednést. Ten návrh bude mít procedurální charakter a bude vypadat asi tak, že navrhuji v tomto okamžiku nebo po projednání bodu, který jsme právě skončili, ukončit schůzi Poslanecké sněmovny, tuto schůzi. A zbývající neprojednané body přesunout na pořad schůze příští, která začne 29. října.
Pan kolega Krejsa se hlásil o slovo. Pak paní poslankyně Röschová.
Poslanec Josef Krejsa: Zrádce žádné jméno nemá.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, návrh upřesňuji - samozřejmě je to tak procedurálně lepší. Upřesňuji ne ukončit schůzi a přesunout ostatní body na program příští schůze, ale přerušit tuto schůzi a zbývajícími body začít 29. října a pak bezprostředně zahájit pořad další schůze. Takto je procedura korektnější.
Má někdo k tomu nějakou námitku? Není tomu tak.
Dámy a pánové, kdo je pro přijetí tohoto mého návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 211. Kdo je proti?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 153 pro, 9 proti.
Děkuji vám a loučím se s vámi.
(Schůze ukončena ve 13.50 hodin.)