Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Státní svátky České republiky jsou

a) 8. květen -Den osvobození od fašismu (1945),

b) 28. říjen -Den vzniku samostané Československé republiky (1918).

Svátky České republiky jsou

a) 1. leden - Nový rok, Den vzniku České republiky (1993),

b) 6. leden - Zjevení Páně, Třech králů a vánoční svátek pravoslavných křesťanů,

c) pondělí velikonoční,

d) 1. květen - Svátek práce,

e) pondělí svatodušní,

f) 5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (863),

g) 6. červenec - Den upálení Mistra Jana Husa (1415),

h) 1. listopad - Všech svatých,

i) 24. prosinec - Štědrý den,

j) 25. prosinec - 1. svátek vánoční,

k) 26. prosinec - 2. svátek vánoční.

Státní svátky a svátky České republiky jsou dny pracovního klidu.

Významnými dny České republiky jsou

a) 5. květen - Květnové povstání českého lidu (1945),

b) Druhá neděle v květnu - Den matek,

c) 17. listopad - Den boje studentů za svobodu a demokracii (1939, 1989),

d) 10. prosinec - Den lidských práv (Přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN - 1948).

Památné dny České republiky jsou

a) 16. leden - Den upálení Jana Palacha na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy (1969),

b) 7. březen - Den narození T.G.Masaryka, prvního prezidenta samostatné ČSR (1850),

c) 9. březen - Den úmrtí velkomoravského panovníka Svatopluka I. (894),

d) 28. březen - Výročí narození J.A. Komenského - učitele národů (1592).

e) 7. duben - Den založení Karlovy univerzity v Praze (1348),

f) 27. červen - Den popravy JUDr. Milady Horákové (1950),

g) 28. září - Den úmrtí českého knížete Václava (935).

Významné a památné dny České republiky jsou dny pracovními.

Zrušují se

1. zákon č. 93/1951 o státních svátcích a dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech ve znění zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 56/1975 Sb. zákona č. 141/1988 Sb., zákona č. 167/1990 Sb., zákona č. 218/1991 Sb. a zákona č. 74/1994 Sb.,

2. zákon České národní rady č. 204/1990 Sb., o prohlášení šestého července, dne upálení Mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.

Důvodem podání poslaneckého návrhu zákona o státních svátcích, svátcích a památných a významných dnech České republiky je skutečnost, že Česká republika se počtem státních svátků a svátků (doposud deset dní) řadí v zemích Evropy na jedno z posledních míst. Například v Rakousku a ve SRN mají celkem čtrnáct dní pracovního klidu, (v některých spolkových zemích SRN i více), ve Slovenské republice mají dnes třináct dní pracovního klidu atd.

Z této skutečnosti též vyplývá, že občané České republiky mají oproti občanům jiných evropských zemí menší počet dní na zotavenou, osobní odpočinek a společný pobyt s rodinou a dětmi a na regeneraci a revitalizaci fyzických i duševních sil, což se v závěru osmdesátých let markantně projevovalo v nízkém průměrném věku dožití, který u nás patřil k jedněm z nejnižších v Evropě. I když se v posledních pěti letech průměrný věk dožití mužů a žen v České republice částečně prodloužil, k dobrému evropskému průměru máme ještě daleko.

Proto z výše uvedených důvodů podávají autoři zcela nově pojatý návrh zákona, ve kterém mění počet státních svátků ze čtyřech na dva a dosavadní stav deseti dnů pracovního klidu rozšiřují na celkem třináct dnů.

Vzhledem k tomu, že Česká republika se rychlými kroky stává stabilizovaným státem, který vychází z křesťanských základů evropské civilizace a kultury, bylo by i z mezinárodního hlediska záhodno, přiblížit se k evropskému průměru v tradicích a zvyklostech, i pokud se týká počtu svátků, t.j. počtu dnů pracovního klidu. Třinácti navrhovanými dny státních svátků a svátků by se Česká republika přiřadila k evropskému průměru, neboť třináct dnů pracovního klidu mají například v Belgii, Dánsku, Itálii, Lucembursku, Slovensku, Portugalsku, Rakousku a ve Švédsku.

Nově navrhovanými svátky (dny pracovního klidu) jsou 6. leden, pondělí svatodušní a 1. listopad (všech svatých).

Nově se vyjmenovávají i významné a památné dny, které zahrnují výčet životních dat významných osobností naších novodobých i ranně středověkých dějin a událostí, aby zejména mladší generaci připomínaly slavnou i méně slavnou minulost a byly zdrojem poučení i hrdosti k naší státnosti i dějinám, neboť: "Národy, které si neváží své minulosti, budou odsouzeny k tomu, aby si ji zopakovaly!"

Co se týče možného ekonomického dopadu na státní rozpočet lze očekávat, že se může projevit částečně u zaměstnanců státních zdravotních zařízení, ale dle stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. září t.r. měl by být minimální (viz. příloha č. 1). Finanční nárůst mezd by se neměl ve větší míře projevit ani u zaměstnanců státní správy, neboť mají zavedeny v převážné míře tzv. fixní platy.

Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky a s ústavním pořádkem České republiky.

K ustanovení § 1:

Státními svátky ČR jsou i nadále 8. květen - Den osvobození od fašismu (1945) a 28. říjen - Den vzniku samostatné ČSR (1918), neboť se jedná o významná data našich dějin - obnovení státnosti a samostatnosti.

K ustanovení § 2 a 3:

Svátky ČR jsou navrhovány dosavadní dny pracovního klidu, 1. leden (Nový rok a vznik ČR v roce 1993), pondělí velikonoční, 1. květen (Svátek práce), 24. prosinec (Štědrý den) a 25. a 26. prosinec (1. a 2. den svátků vánočních).

Z dosavadních státních svátků jsou do svátků přeřazeny 5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (863) a 6. červenec - Den upálení Mistra Jana Husa (1415), jelikož svým charakterem patří do kategorie svátků.

Uctívání svatých Cyrila a Metoděje (Patronů Moravy a od roku 1980 i spolupatronů Evropy / se sv. Benediktem /) má v českých zemích prastarou tradici, neboť jejich slavení obnovil a znovu zavedl český král, markrabě moravský a pozdější císař Karel IV., již v počátcích své vlády. Den 6. července, památka upálení Mistra Jana Husa byl vždy vzpomínán v českých zemích již od roku 1415. Oba svátky, 5. i 6. červenec, byly slaveny již za I. ČSR a zrušeny byly až po nástupu totalitní moci v roce 1948. V roce 1990, po obnovení demokratických poměrů u nás, byly oba svátky FS ČSFR i ČNR opět obnoveny.

Nově jsou do svátků zahrnuty - 6. leden (Zjevení Páně, Třech králů a vánoční svátek pravoslavných křesťanů), který je slaven v osmi evropských zemích (viz, příloha č. 2), - pondělí svatodušní, které je po velikonocích a vánocích třetím největším církevním svátkem, je svátkem pohyblivým a slaví se padesátý den po velikonocích a to v patnácti zemích Evropy. (Poznámka - Velikonoce - Velká noc se slaví vždy první neděli po jarním úplňku /jaro začíná 21.3 /), - 1. listopad (Všech svatých) je slaven v jedenácti zemích Evropy v předvečer vzpomínky na zesnulé (Dušičky - 2. listopadu). Navazuje na starý keltský svátek Samain, který byl keltským novým rokem a vzpomínkou na zesnulé předky, kterým žijící potomci zapalovali svíci.

Nově navrhované tři dny svátků byly již svátky i za I. ČSR a po roce 1948 byly komunistickým režimem zrušeny.

Státní svátky a svátky ČR jsou dny pracovního klidu.

K ustanovení § 4:

Významnými dny jsou - 5. květen (1945) na paměť květnového povstání českého lidu, druhá neděle v květnu - Den matek. (Den matek se u nás začal slavit od roku 1927 a významný podíl na jeho propagaci měla dcera T.G. Masaryka - Alice Masaryková. Do ČSR byl přenesen z USA, kde byl jako celonárodní svátek uznán Kongresem až 9. května 1914 a to na základě proklamace prezidenta Woodrowa Wilsona, který vyzval občany USA, aby veřejně vyjádřili úctu matkám. Kořeny tradice oslav Dne matek však pocházejí ze 16. století a navazují na starý anglický zvyk navštěvovat o čtvrté postní neděli rodiče a přinášet jim dárky). Dalšími významnými dny jsou 17. listopad (1939, 1989) - Den boje studentů za svobodu a demokracii a 10. prosinec (1948) - Den lidských práv.

K ustanovení § 5:

Mezi památné dny je zařazeno sedm významných dat z novodobých i ranně středověkých dějin, aby upomínaly jednotlivé události a narození či úmrtí významných osob.

K ustanovení § 6:

Konstatuje, že významné a památné dny ČR jsou dny pracovními.

K ustanovení § 7:

Uvádí zrušovací ustanovení a čísla zákonů, které se ruší.

K ustanovení § 8

Navrhuje se, aby tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1997 z důvodu dostatečné legisvakance pro zavedení zákona do praxe. Je to mimo jiné i otázka tiskáren, které v dostatečném předstihu potřebují znát kalendárium k jeho zařazení do tisku.

V Praze dne .

Podpisy navrhovatelů:

Příloha I a II.

Ministerstvo práce a sociálních věcí

odbor mzdové politiky

k poslaneckému návrhu zákona o státních svátcích, svátcích a památných a významných dnech ČR.

Odpočinek zaměstnance ve dnech pracovního klidu, což jsou podle § 91 odst. 1 zákoníku práce dny, na které připadají dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, a svátky, je chráněn zákonem. Práci v těchto dnech lze zaměstnanci nařídit pouze v zákonem vymezených případech(§ 91 odst. 3 a 4 zákoníku práce). Za hodinu práce ve svátek náleží zaměstnanci podle § 14 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, vedle platu příplatek ve výši průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo příplatku. Za dobu čerpání náhradního volna se zaměstnanci plat nekrátí. Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat podle § 14 odst. 1 cit. zákona také nekrátí.

výkon práce ve svátek se týká ve sféře veřejných služeb a správy většího počtu jen zaměstnanců zdravotnických zařízení. Protože většina těchto zařízení je příspěvkovou organizací a jejich provozní výdaje včetně výdajů na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou financovány zdravotními pojišťovnami, bude finanční dopad většího počtu svátků na státní rozpočet minimální.