Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

"Právo občana na informace, a to i v oblasti distribuce tisku a šířeni vysílacího signálu, je jedno ze základních občanských práv. Proto bude vláda prosazovat pluralitu v oblasti sdělovacích prostředků, neboť konkurence na trhu informací je zárukou jejich kvality a objektivity. Bude i u sdělovacích prostředků podporovat proces privatizace a soukromého podnikání."

I. Koncepce rozvoje rozhlasového a televizního vysílá.ní (str. 7 - I8)

II.Údaje průběhu některých. licenčních řízení (str. 19 - 23)

III. Program Rady v oblasti satelitního televizního vysílání (str. 24 - 26)

IV. Informace o právním stavu soukromého celoplošného televizního vysílání (str. 27)

Rada předkládá obecnou podobu koncepce své činnosti v souladu s § 2 odst.l písm.c) zákona č.103/1992 Sb., jako doplněk výroční zprávy, který vznikl na základě požadavků příslušné komise a výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Rada chápe předkládaný materiál spíše jako stupeň určité diskuse, než striktní a neměnnou charakteristiku mediálního systému v ČR. Tato koncepce již byla a je uskutečňována její praktickou činností. Je obsažena v jednotlivých rozhodnutích a její kontinuita byla zřetelně popsána ve zprávách Rady.

Rada se zároveň ztotožňuje s Programovým prohlášením vlády z roku 1992 v části týkající se sdělovacích prostředků.

Interpretace koncepce činnosti Rady je trvalým zdrojem rozporů mezi Radou a těmi, kdo její činnost posuzují. Podstata rozporů spočívá v rozdílném chápání samotného pojmu. Podle názoru Rady lze označit za koncepci ty principy její činnosti, při jejichž změně by došlo i k podstatné změně stavu rozhlasového a televizního vysílání.

Stávající koncepce Rady je, odvozeno od tohoto zobecnění, určena zákony a rozhlasovém a televizním vysílání, o Radě samotné a statutem Rady.

Následně popsaný základní rámec rozhlasového a televizního vysílaní tvoří:

- samotná existence duálního systému

- rozsah technických prostředků vyčleněných pro provoz veřejnoprávních institucí a držitelů licencí

- způsob a právní úprava udělování licencí

- způsob financování veřejnoprávních a soukromých provozovatelů

- hlediska, ke kterým musí Rada při udělování licencí přihlížet (zvláště programová skladba, obchodní plán)

- skutečnosti, které ze zákona nejsou ve vysílání dovoleny.

Rada je schopna vytvářet a ovlivňovat koncepci rozhlasového a televizního vysílání jen v míře vymezené zákonem. Jejím hlavním posláním je tuto koncepci realizovat. Poměr (lépe řečeno nepoměr) mezi těmi, kterým se již podařilo se na mediálním trhu uplatnit, a těmi, kteří se o to nyní snaží, postupný nárůst skutečné konkurence v této oblasti a v neposlední řadě velký počet skupin, které by chtěly mít oblasti sdělovacích prostředků ekonomický nebo politický vliv, vede k tomu, že každé rozhodnutí Rady má podstatně více kritiků než obhájců. Tento stav je zcela přirozený a nelze z něj činit žádné závěry- tykající se kvality činnosti Rady.

Důvodem k zásadní kritice výsledků dvouletého působení Rady může být takový stav rozhlasového a televizního vysílání, který by byl v rozporu s principy obsažeými v příslušných zákonech. Lze pouze konstatovat, že takový stav nenastal.

Rada důrazně odmítá nařčení z chaotičnosti a bezkoncepčnosti svého rozhodováni. V pozadí těchto výtek se skrývá požadavek, aby Rada předem předkládala k vyjádření svá jednotlivá rozhodnutí, a tak umožňovala ovlivňování v konkrétních případech.

Zcela oprávněně však parlament i veřejnost žádají, aby Rada předložila svou představu a varianty řešení dalšího vývoje rozhlasového a televizního vysílání v některých konkrétních otázkách: možnost další liberalizace rozhlasového a televizního vysílání související mj. se zaváděním nových technických prostředků, otázky současných směrů ve veřejnoprávním rozhlase a televizi, koncentrace v médiích aj.

HLAVNÍ SMĚRY KONCEPCE

1.Základem koncepce Rady je zákonem dané rozhodnutí o vybudování duálního Systému vysílání v České republice, stvrzené cit. prohlášením. Jeho rovnocenné a vyvážené komponenty tvoří veřejnoprávní instituce (Český rozhlas a Česká televize), placené převážně z prostředků koncesionářů a držitelé licencí, financovaní převážně z vysílání reklamy.

2. Samotná existence Rady, rozsah pravomocí a odpovědnosti, její postavení v systému státní správy.

3. Ustanovení zákona vymezující postavení a úkoly provozovatele ze zákona..

4. Licenční řízení

a) zákonem určené subjekty, kterým lze licenci udělit,

b) hlediska, ke kterým musí Rada při udělení licence přihlédnout

c) "kategorizace" licencí,

d) způsob a časová posloupnost provedení licenčního řízení,

e) institut veřejných slyšení zavedený na návrh Rady jejím statutem.

5. Kmitočtové plánování.

Nynější stav rozhlasového a televizního vysílání je výslednicí působení těchto základních směrů. Nemůže tomu být jinak, pokud zákonem stanovený rámec a jednotlivé směry zůstávají zachovány.

K JEDNOTLIVÝM SMĚRŮM KONCEPCE VYSÍLÁNÍ

AD 1.

Dualita není konkurenčním bojem, ale možností volby

Vyváženost a rovnocennost duálního systému, důsledná neutralita a péče o efektivní fungování obou složek jsou základem práce Rady.

Zatímco v prvních letech v podmínkách vzniku soukromé sféry vysílání se její činnost zaměřila ve značné míře právě na podporu této sféry, do budoucna lze očekávat dravý ekonomický nástup soukromého sektoru vysílání. Ten může urychlit orientaci České televize a Českého rozhlasu na programové a organizační změny ve smyslu standardních programových kodexů., což by mělo být prioritním úkolem Rady Českého rozhlasu a Rady České televize. Akcent Rady na vyváženost a rovnocennost bude však trvale zpochybňován oběma součástmi mediálního systému, což se v praxi již projevilo.

ČT 2 po roce 1995 - ústřední bod veřejnoprávního televizního vysílání

Zásadní otázkou, která významně ovlivní další vývoj duálního systému televizního vysílání v ČR a která se přímo vztahuje k vyváženosti obou složek vysílání, je politická vůle zákonodárce k další privatizaci televizního vysílání, tj. politické a legislativní řešení osudu nynějšího druhého programu České televize po r. 1995.

Na řešení této otázky navazují alternativy dalšího vývoje regionálního televizního vysílání.

Názor Rady, zatím podložený pouze několikaměsíčním souběžným vysíláním České televize a Novy se přiklání k tomu, že další privatizace televizního vysílání v České republice by se měla soustředit zejména na nové technické prostředky, tj. kabelové a satelitní televizní vysílání, popř. využití zbývajících terestriálních kmitočtů (po jejich zhodnocení a kategorizaci) pro některé regiony.

České televizi by pro její činnost měly i nadále zůstat vyhrazeny dva terestriálně šířené programové okruhy.

Konečnému řešení musí předcházet analýza a diskuse odborníků (i veřejnosti) o podstatě a fungování veřejnoprávní České televize. Tato analýza a diskuse musí též předcházet definitivnímu politickému řešení, nemá-li dojít k nezvratným omylům ve vývoji českého televizního vysílání.

Budoucnost regionální televize

Soukromé regionální televizní vysílání v ČR má zatím jen omezené perspektivy, a to jak z hlediska technického, tak i z hlediska ekonomického a produkčního. Rada odmítá možnost udělení licencí individuálním žadatelům (při zvážení předpokládaného pokrytí území v jejich projektech) jako neperspektivní a nezajišťující odpovídající programovou. kvalitu.

Jako relativně rychlé východisko, zajišťující alespoň přiměřený programový standard a zároveň možnost regionálního zpravodajství a dalších informací, vidí kombinaci satelitního vysílání jako programového základu pro síť regionálních držitelů licencí, kteří by do vyslání vstupovali v kratších vysílacích blocích.

Ve velmi vzdálené perspektivě lze uvažovat o možnosti dvou ucelených regionálních sítí (např, české a moravské), to však pouze za předpokladu výrazného posílení ekonomického potenciálu reklamního trhu.

Podle názoru Rady je nezbytné též přehodnotit pojetí regionálního televizní vysílání v České televizi.

Lokální televize - zdroj místních informací

Kromě lokálních rádií a informačních kanálů kabelových televizí budou lokální (obecni) televize s minimálním výkonem do S W představovat již v nejbližších letech nedílnou součást místních informačních sítí. Rada v tomto směru již intenzivně pracuje.

Od experimentálních rozhlasových licencí ke stabilizaci lokálního rozhlasového vysílání

V souladu se zákonem č. 36/1993 Sb. končí platnost tzv, experimentálních licencí vydaných meziresortní komisí vlády ČSFR a komisí MK ČR (§ 25, odst.2 zákona č. 468/1991 Sb.) dnem 31. 12. 1995. V souladu s citovanou právní úpravou nelze tyto licence prodloužit.

Rada se v současné době zabývá dalším postupem při udělování licencí k rozhlasovému vysílání na kmitočtech uvolněných po 31. 12. 199 a možnostmi zachování kontinuity soukromého lokálního rozhlasového vysílání.

Nejdůležitějšími principy těchto licenčních řízení jsou:

1. Stanovení časového harmonogramu vypisování licenčních řízení s tím, že Rada předpokládá zahájení řízení ještě během r. 1994 a jejich ukončení koncem první poloviny roku 1995.

2. Zhodnocení sledovanosti stanic v jednotlivých regionech a z toho plynoucí případné korekce optimálního počtu provozovatelů v regionu.

3. Možnost vypsání licenčního řízení pouze na část kmitočtů provozovaných v současné době.

4. Možnost předem vyhlásit kritéria vysílání pro uchazeče o licence (např. podmínky k licenci, formát stanice apod.), tj. předem "popsat" požadavky na příští provozovatele vysílání a stanovit podmínky upřednostnění stávajících provozovatelů..

5. Možnost uplatnění diferencované doby platnosti licencí.

Rada si k těmto otázkám vyžádala stanovisko Asociace provozovatelů soukromého vysílání a rovněž stanoviska expertů. Od začátku roku 1994 probíhá monitoring rozhlasových stanic, vysílajících na základě tzv. experimentální licence.

Rada hodlá po přijetí zákona o neziskových právnických osobách vytvořit prostor pro tzv. třetí sektor vysílání - tzv. nonprofitní (studentská, městská, apod.) rádia.

Celoplošná soukromá rádia - posluchačská alternativa

Existenci tří celoplošných soukromých rozhlasových stanic (z toho jedné v pásmu středních vln a dvou v pásmu VKV II.) vedle veřejnoprávního rozhlasu lze označit za zatím nejdůslednější privatizaci v oblasti vysílání.

Z dlouhodobého hlediska je podstatné období kolem r. 1998 (1999), kdy bude končit platnost udělených celoplošných licencí. Posluchač svou volbou by měl spolurozhodovat o velikosti prostoru, který bude napříště soukromým celoplošným rádiím zákonem poskytnut. Byť je období působení soukromých celoplošných rádií zatím příliš krátké, jejich odlišné programové zaměření dává předpoklady pro další existenci.

Kabely a satelity - nové informační technologie

Rada zejména u kabelové televize upřednostňuje princip konkurence a minimální regulace a nehodlá zásadněji vstupovat do regulace konkurenčního prostředí. Bere však v úvahu zvýšený tlak na dodržování autorských a distribučních práv vyjádřených v dokumentech Rady Evropy a Evropské unie. Předpokládá perspektivně sdružování menších kabelových společností ve větší celky s významným podílem domácího kapitálu a možnou finanční participací obcí. Pro velkou investiční náročnost je nutné počítat s rozvojem této oblasti v rámci desetiletí. Hlavním úkolem Rady je vypracovat dostatečně účinný a flexibilní systém kontroly dodržování zákona (zvl. v oblasti zmíněných autorských a distribučních práv).

Satelitní vysílání je technicky a ekonomicky nejpokročilejším způsobem přenosu signálu (televizního i rozhlasového). I když nynější situace u nás tomuto příliš neodpovídá, lze předpokládat, že v krátké době (horizontu tří let) dojde k výraznému využití této technologie.

Kabelové trasy a vysílání prostřednictvím satelitu vytváří možnost vzniku kvalitativně vyšších informačních sítí, jejichž využití nespočívá pouze v přenosu televizního či rozhlasového signálu. Zde jde i o počátky rozvoje interaktivní televize jako budoucího modelu výměny zvukových a obrazových informací.

Koncentrace vlastnictví v médiích

Koncentrace vlastnictví v masmédiích je velmi aktuálním jevem evropské masmediální scény a první signály se objevují již i v České republice, Rada má za to, že je nezbytné stanovit legislativní překážky nezdravé koncentraci médií také v právním řádu ČR, a to buď v novele zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, nebo v připravovaném zákoně o hromadných sdělovacích prostředcích.

S výjimkou ustanovení § 10 odst.5 zákona č. -16b 1991 Sb., které ukládá Radě při udělování licencí předcházet dominantnímu postavení v hromadných sdělovacích prostředcích, chybí v masmediálních zákonech platných v ČR úprava běžná ve většině: států západní Evropy i USA, která stanoví přímo či nepřímo limity křížení a koncentrace vlastnicí v masmédiích. Stávající obecný právní předpis o ochraně hospodářské soutěže pro oblast masmédií zcela nevyhovuje.

Rada se ve své licenční politice bude bránit nezdravé koncentraci a křížení vlastnictví v médiích zvláště u terestriálního vysílání, kde je regulace s ohledem na omezené kmitočtové možnosti zcela nezbytná. Naopak bude v rozumné míře podporovat rozvoj velkých kabelových společností při zachování konkurenčního prostředí. Pouze kapitálově silné kabelové společnosti jsou s to důsledně respektovat autorská a distribuční práva a získávat nové investiční zdroje.

AD 2.

Existence a fungování Rady

Právo na informace, zprostředkované a chráněné v oblasti vysílání nezávislým orgánem, je individuálním občanským právem. Vlastníkem tohoto práva je občan. Na druhé straně mají média určité povinnosti a odpovědnost vůči vlastníkům práva na informace, tj. občanům. Demokratická společnost si "vynutila" v oblasti vysílání vznik orgánů adekvátních. Radě, a tento princip nelze opustit.

Orgán svou povahou podobný Radě pomáhá chránit média před přílišnou ingerencí politiků, politiky chrání před "přáteli z médii' veřejnost před dravostí a neomaleností médií a příliš jednostranným zaměřením na jednotlivé politiky' nebo strany. Rada vytváří "ochranný val" mezi médii, politiky a veřejností.

Přísná nestrannost Rady, zachování zákonných podmínek pro její skutečnou, ale veřejností a parlamentem kontrolovatelnou nezávislost jsou výchozími hledisky.

Rada akceptuje politická řešení a principy vztahující se k oblasti vysílání (státní politika vysílání), případně navrhuje jejich varianty, odborná realizace musí však zůstat v její kompetenci.

Rada jako výkonná moc, tedy oddělená sféra moci, kterou může parlament ovlivňovat pouze změnou zákonů.(případně odvoláním Rady), však nemůže být orgánem podřízeným vládě, která v případě vysílání představuje zainteresovaný subjekt.

Exekutiva - nezbytnost komunikace

Rada konstatuje, že kromě principů vyjádřených v Programovém prohlášení vlády ČR jí nejsou známy žádné další dokumenty, které by popsaly cíle, program a politiku vlády České republiky ve vztahu k vysílání.

Za naléhavé a pro svou další činnost podstatné považuje Rada vybudování pružnější komunikace s exekutivou (např, formou obnovení funkce tzv. vládního zmocněnce pro masmédia).

AD 3.

Provozovatelé ze zákona

Veřejnoprávní média nemohou fungovat bez podpory veřejnosti, musí tedy svými programy působit tak, aby tuto podporu získala. Silné veřejnoprávní vysílání se však rovněž nemůže obejít bez politické podpory, která směřuje k jeho udržení a zajištění a stanovuje základní regulační principy.

Veřejnoprávní stanice by se svým programovým formátem jako celkem měla odlišovat od stanice soukromé a nepovažovat za svoji prioritu ekonomické aspekty sledovanosti vysílání. Rovnováhu a vyváženost mezi finančními zájmy, možnostmi a programovou službou veřejnosti považuje Rada za nezb5ný základní rys provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona.

Některé dílčí poznámky k této otázce jsou obsažen ve zprávě Rady (str.26- 27).

A.D 4.

Zákonem určené subjekty, kterým lze licenci udělit

Z právního hlediska nepředstavuje vymezení subjektů, kterým licence mohou být uděleny, zvláštní problém. Právě konkrétní subjekty, které se držiteli licencí stávají, jsou však po rozhodnutí Rady vždy v centru pozornosti (a často též kritiky).

Názory jednotlivých členů Rady na přípustnost a vhodnost získávání stanovisek a konzultací od "vnějších osob" (asociací, politických stran, zájmových sdružení, představitelů obcí apod.) před rozhodnutím o udělení tě-které licence se liší. Členové Rady k této otázce přistupují diferencovaně. Takovou odlišnost názorů však nepovažují za podstatnou koncepční překážku své práce.

Hlediska, ke kterým musí Rada při udělení licence přihlédnout (zvl. §§ 11 a 12 zákona č.468/1991 Sb.)

Hlediska, ke kterým musí Rada při svém rozhodování o licencích přihlédnout, jsou v obecné podobě vymezena zákonem.Jeho ustanovení neobsahují v souladu s vůlí zákonodárce, např. kvóty zahraniční účasti. domácí produkce nebo povinnost přihlédnout k dosavadním výsledkům provozovatelů.

V rozhodovací praxi Rady se utvořil a nadále tvoří flexibilní systém hledisek, která slouží k posuzování a hodnocení jednotlivých žadatelů. Tato hlediska jsou v jednotlivých typech licenčních řízení i v jednotlivých regionech a lokalitách odlišná.

Sítě

S postupem svého rozvoje a pod ekonomickými vlivy dospívá soukromé rozhlasové vysílání, podobně jako v zahraničí, do stadia vytváření rozhlasových sítí. Celková tendence vede k síťování buď na principu homogenního formátu stanic se společným rámcovým programem, do něhož lokální provozovatel vkládá vlastní program podle svých produkčních možností, nebo výběru stanic s odlišnou programovou skladbou, svázaných společným dodavatelem reklamy.

Za přednosti sítí Rada považuje: spolupráce s centrálním dodavatelem programu umožňuje programovou kvalitu, která by byla nad finanční možnosti malé stanice, ekonomizaci provozu, možnost koncentrace na regionální lokální zpravodajství, úspory za promotion apod.

Zápory: možnost přílišného zasahování do programové nezávislosti malých stanic, "unifikace" programů malých stanic, obtížná pozice pro konkurenci, možný cenový diktát.

Rada nehodlá bránit trendu směřujícímu ke vzniku sítí, avšak pouze za předpokladu, že jím nebude odstraněna konkurenceschopnost v dané lokalitě.

Rozdělení licencí podle pokrývaného území

Vedle celoplošného a lokálního vysílání, jež jsou zakotvena přímo v zákoně, uplynula z rozhodovací praxe Rady i nezbytnost udělení licencí k vysílání v regionech.

Specifika kmitočtů, jejich umístění a pokrytí území však zcela vylučují možnost kopírovat územně správní členění České republiky, historické uspořádání nebo přirozená sídla mohou být zohledněny rovněž jen zčásti.

Při stanovení kritérií regionality vychází proto Rada z analýzy své dosavadní rozhodovací praxe a srovnání typově shodných či podobných licencí.

Způsob a časová posloupnost licenčního řízení

Rada bude usilovat o legislativní změny, které umožní nahradit správní řízení principem výběrového řízení, neboť má za to, že stávající právní úprava je neadekvátní, komplikuje rozhodovací praxi a ve svých důsledcích znesnadňuje proces licenčního řízení.

K těmto otázkám viz podrobněji zpráva Rady (str. 32).

Veřejná slyšení

Rada hodlá nadále posilovat transparentnost licenčního řízení a význam veřejných slyšení. Proto zřizuje poradní orgány jako určité předstupně pro svá rozhodnutí. Zástupci poradních orgánů se do budoucna ve větší míře zúčastní jako přísedící veřejných slyšení.

A.D 5.

Kmitočtové plánování

Sady a počty kmitočtů a televizních kanálů určených pro rozhlasové a televizní vysílání vycházejí z příslušných mezinárodních dohod a fyzikálních zákonů.

Proto tzv. kmitočtové plánování obsahuje soubor kmitočtů, jejich kategorizaci a způsob využití pro veřejnoprávní a soukromý sektor vysílání.

Plán využití kmitočtů po zkušenostech, které Rada za počáteční období svého působení získala, bude možné (a nutné) jasně, odůvodnitelně a pro veřejnost srozumitelně popsat. Jeví se jako účelné rozdělení dosud neobsazených kmitočtů určených pro rozhlasové a televizní vysílání do tří kategorií:

a) kmitočty volné

kmitočtové kapacity určené k dalšímu volnému udělování licencí k vysílání (zejména tam, kde vznikne potřeba doplnění stávajícího systému vysílání o další typy programů, případně nové provozovatele vysílání)

b) kmitočty k doplňkovému využití

kmitočtové kapacity určené k optimalizaci stávajících technických prostředků vysílání držitelů licencí i provozovatelů vysíláni (např. dokrývací kmitočty)

c) kmitočty rezervního fondu

určené k tvorbě dlouhodobých záměrů Rady, kmitočty s nevyjasněnými technickými parametry apod.

O zařazeni kmitočtů do jednotlivých kategorií rozhodne Rada na základě odborných doporučení, vlastních záměrů apod. Takto vytvořený "plán" Rada zveřejní a v pravidelných (např. půlročních) intervalech aktualizuje. Usnadní orientaci jak Radě, tak provozovatelům a žadatelům. Rada se však bude i nadále muset bránit tlaku žadatelů na přesuny kmitočtů z rezervního fondu a udílení nových licencí.

Vzhledem k tomu, že duální systém vysílání v ČR se začíná teprve utvářet, nepovažuje Rada za vhodné na počátku tohoto procesu vyčerpat veškeré technické možnosti k vysílání a "rozdat" všechny kmitočty /TV kanály/. Tato altenativa by definitivně znemožnila variabilní přístup a "optimalizaci" vysílání z technického hlediska. Je také zřejmé, že přidělováním dalších kmitočtů k vysílání dochází k "zahušťování". éteru, tj. více možností s menším efektem. Výsledkem by mohl být velký počet provozovatelů s minimálním dosahem pokrytí.

Rada věří, že předložený návrh koncepce rozhlasového a televizního vysílání se může stát podnětem k návrhům legislativních změn a diskusím odborníků i veřejnosti.

Radio Zlín. s. r. o.

Radio Zlín, s.r.o. se sídlem Zlín, Zálešná L/1381 je držitelem licence k lokálnímu rozhlasovému vyslání udělené meziresortní komisí MK ČR, jejíž platnost je zákonem omezena do 31. 12. 1995. Touto komisí mu byl rovněž přidělen kmitočet 102,8 MHz.

Po rozdělení ČSFR na základě dohody mezi českou a slovenskou stranou tento kmitočet připadl do kompetence Slovenské republiky.

Radio Zlín, s.r.o. se přihlásilo do nového licenčního řízení k rozhlasovému vysílání v oblasti Zlínska vyhlášeného v květnu 1993.

V rámci tohoto řízení byly k dispozici 2 kmitočty ve Zlíně a jeden kmitočet ve Vsetíně.

V tomto licenčním řízení byla 30. 9. 1993 licence přidělena společnostem:

Radio Publikum, s.r.o. - Zlín/1 kW

Ateliéry Zlín, a.s.- Zlín/10 kW

Rádio Zlín, s.r.o. - Vsetín /0,1 kW

Rozhodnutí o udělení licence vycházelo z porovnání kvality projektů jednotlivých žadatelů. Projekty Rádia Publikum a Ateliérů Zlín byly dostatečně ekonomicky, technicky i personálně zajištěny, což bylo potvrzeno zahájením vysílání ve lhůtě stanovené zákonem.

Radio Zlín se cítí poškozeno tím, že vysílá na slovenském kmitočtu a že mu nebyl přidělen v rámci uvedeného nového řízení kmitočet rovnocenný, případně lepší.

Podle názoru Rady (a to zcela v souladu se zákonem) dosavadní zkušenosti ve vysílání nebo kmitočtové problémy nezakládají automaticky právní nárok na novou licenci.

Pro Radio Zlín, které zatím bez problémů vysílá na kmitočtu 102,8 MHz Rada přesto již nalezla uspokojivé řešení.

Na základě žádosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání Rada Slovenské republiky pro rtv dopisem ze dne 30.>. 1994 vyslovila souhlas s vysíláním Radia Zlín na kmitočtu 102,8 MHz do konce roku 1994. Do této doby je tedy kmitočtový problém Radia Zlín vyřešen, pro rok 1995 jsou připraveny další varianty technického řešení.

Dne 3.3. 1994 licence udělená 30.9. 1993 Rádiu Zlín na Vsetín, (100W) zanikla ze zákona podle § 12, odst. 5 zák.č. 4(8/91 Sb., protože držitel licence nezaslal v zákonem stanovené lhůtě prohlášení o bezvýhradném přijetí licence, přestože byl o této skutečnosti ve správním rozhodnutí řádně poučen.

Rada zachovala v uvedené věci právní postup, vzniklou situaci průběžně řešila, o čemž držitele licence informovala. Nicméně držitel licence podal několik stížností a žalobu proti rozhodnutí Rady, jímž udělila licenci Ateliérům Zlín, neboť má za to, že na tento kmitočet má nárok on. Řízení u Městského soudu v Praze nebylo doposud ukončeno. Podle názoru Rady však tato žaloba není oprávněná,

Ateliéry Zlín, a.s.

Ateliéry Zlín, a.s. dne 18. 8. 1993 požádaly o prominutí zmeškané lhůty podání žádosti k vyhlášenému licenčnímu řízeni k rozhlasovému vysílání v oblasti Zlínska, jehož uzávěrka byla 27. 5. 1993. Ateliéry Zlín, a.s. žádost o prominutí lhůty v souladu s ustanovením § 28 správního řádu zdůvodnily.

Rada ČR usnesením ze svého 38. zasedání dne 19. 8. 1993 prominutí zmeškané lhůty schválila a na Základě tohoto usnesení předložily Ateliéry Zlín kompletní žádost a projekt.

Ateliéry Zlín se zúčastnily stejně jako ostatní žadatelé 3. 9. 1993 předběžného slyšení, 8. 9. 1993 veřejného slyšení a 30. 9. 1993 jim byla udělena licence.

Rada takto rozhodla zejména proto, že projekt předkládal vysoce profesionálně zpracovanou představu regionální rozhlasové stanice s dostatečně silným ekonomickým, technickým i personálním zázemím..Akciová společnost držitele licence prokázala v uplynulém období pozitivní ekonomický vývoj. Projekt kladl velký důraz na informační, zpravodajské a publicistické pořady z regionu a předpokládal rovněž vysílání nekomerčního typu a neplacené informativní vysílání včetně burzy práce.

Radio Zlín, s.r.o. podalo dne 31. 3. 1994 žalobu k Městskému soudu v Praze, ve kterém protestuje proti zařazení Ateliérů Zlín, a.s. do předmětného licenčního řízení.

Podle rozhodnutí městského soudu v Praze ve věci pod č.j. 28 Ca 3O/93 "... se řízení o udělení licence zahajuje na návrh účastníka, t.j. dnem, kdy účastníc podal správnímu orgánu žádost o udělení licence. Jde o řízení správní... Žádné ustanovení zákona č. 468/1991 Sb. neumožňuje Radě stanovit uzávěrku pro přijímání žádosti o přidělení konkrétně určené licence."

Podle uvedeného jednoznačného závěru Městského soudu v Praze by nezařazení Ateliérů Zlín, a.s. do licenčního řízení bylo naopak protiprávní.

Hellax, s.r.o.

Na základě žádosti ze dne 4. 6. 1993 byla společnosti Hellax, s.r.o. se sídlem Opava, Rooseweltova 36 dne 30. 9. 1993 udělena licence k rozhlasovému vysílání pro oblast Ostravska a tuto skutečnost bez uvedení konkrétních kmitočtů a jejich počtu oznámila Rada veřejnosti prostřednictvím ČTK.

Před vydáním správního rozhodnutí nikoliv v rozporu se správním řádem, zákonem č. 468/91 Sb. a oznámením přes ČTK, Rada zjistila nové technické skutečnosti a revokovala část usnesení, týkající se technických prostředků vysílání, kterým byly Hellaxu původně přiděleny dva kmitočty. Na základě nového usnesení ze dne 26. 10. 1993 přidělila Rada Hellaxu kmitočet jeden a v tomto smyslu bylo vydáno správní rozhodnutí. Toto rozhodnutí nebylo v rozporu se správním řádem, zákonem č. 468/91 Sb. ani veřejným oznámením prostřednictvím ČTÚ, protože společnost Hellax, s.r.o.licenci skutečně obdržela.

Držitel licence nicméně podal v této věci žalobu k Městskému soudu Praze, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí o udělení licence a nového rozhodnutí na základě závazného stanoviska Městského soudu.

Městský soud podanou žalobu jako neoprávněnou zamítl a řízení zastavil v souladu s ustanovením 250d odst. 3 odst usnesením ze dne.7. 1994 pod čj.: 28 Ca 14/94.

Ekol. S, spol. s r.o. - Contact Opava s.r.o.

Ekol. S obdržel licenci od Meziresortní komise MK ČR dne 1. 10, 1991 k rozhlasovému vysílání na Ostravsku.

Dne 15. 1. 1993 informoval držitel licence Radu o změnách ve společnosti, mimo jiné o tom, že dne 29. 12. 1992 byla podepsána smlouva o kapitálovém vstupu společnosti Contact Opava, s.r.o. do společnosti Ekol. S, přičemž Contact Opava, s.r.o. se stal majoritním podílníkem společnosti.

Podle názoru Rady byl těmito změnami ve společnosti porušen § 10 odst. 2 zákona č. 468/91 Sb., který vylučuje převod licence na jiný subjekt. Rada toto hodnotila jako snahu obejít citované ustanovení, neboť licence byla takto fakticky úplatně převedena. Proto Rada po provedeném řízení licenci držiteli odňala rozhodnutím ze dne 23. 3. 1993 pod čj.: R-024/93.

Ekol. S podal proti rozhodnutí Rady opravný prostředek. O opravném prostředku rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který rozsudkem ze dne 30. 9. 1993 pod čj.: 22 Ca 210/93 rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě při svém rozhodování dospěl k odlišnému právnímu závěru než Rada. Podle uvedeného soudu změna ve společnosti spočívala pouze ve změně majetkových poměrů, neboť z povahy kapitálové obchodní společnosti vyplývá možnost převodu obchodního podílu jako relativně samostatného komplexu práv a povinností společníka na jiné subjekty. Ekol. S podle Krajského soudu v Ostravě neprojevil vůli převést licenci na jiný subjekt, ze zákazu převodu licence nelze dovodit, že tento zákaz lze vztáhnout i na změny týkající se změn v majetkových vztazích jednotlivých společníků. Držitelem licence i přes změnu, která nastala, zůstává stále Ekol. S.

Ještě před skončením soudního řízení proběhlo licenční řízení k rozhlasovému vysílání na Ostravsku, jehož se m.j. zúčastnila společnost Contact Opava, s.r.o. samostatně a vzhledem k tomu, že předložila kvalitní projekt. obdržela licenci.

Rada neshledala důvod k odmítnutí velmi kvalitního projektu společnosti Contact Opava, s.r.o., přihlédla dokonce k okolnosti, že rádio Ekol. S je rovněž oblíbené a snažila se ve svém rozhodnutí odhlédnout od momentálních právních rozporů s držitelem licence.

Rada na svém zasedání 4. 2. 1994 podle rozsudku Krajského soudu Ostrava věc znovu projednala a vydala rozhodnutí, jímž předmětnou změnu ve společnosti neschválila. Při rozhodování přihlédla i k tomu, že společnost Contact Opava, s.r.o. obdržela licenci v rámci výše zmíněného licenčního řízení.

Podle rozsudku nemůže být předmětná změna ve společnosti důvodem k odejmutí licence. Tyto změny ve společnostech jsou u držitelů licencí velmi časté, a proto má výše zmíněný rozsudek zásadní význam pro rozhodování Rady při schvalování změn ve společnosti a ltada jej považuje za cenný judikát.

Postup Rady byl zcela v souladu s právními předpisy.

V souladu s ustanovením zákona č. 468/91 Sb., zejména pak s § 2 odst. 1 písm. a/, kterým je stanoveno, že rozhlasovým a televizním vysíláním se rozumí šíření programů nebo obrazových a zvukových informací prostřednictvím vysílačů, kabelových rozvodů, družic a jiných prostředků určených k příjmu veřejnosti, Rada vyhlásila licenční řízení k satelitnímu televiznímu vysílání s uzávěrkami 8. 10. 1993 a 18. 3. 1993.

Do veřejně vyhlášeného licenčního řízení se přihlásily tyto společnosti:

ART Production K, a.s.

Bonton TV, s.r.o.

Czech Sat, s.r.o.

D.L.R. - sdružení pro obchod a komunikace

Europolis TV, s.r.o.

FTV Premiéra, s.r.o.

Idea Broadcasting System, s.r.o.

INTV, s.r.o.

RTVS, s.r.o.

CET 21, s.r.o. (žádost o rozšíření udělené televizní celoplošné licence byla na doporučení Rady změněna na samostatnou žádost o licenci)

Předběžná slyšení s každým z žadatelů se konala celkem dvakrát, a to 24. 11. 1993, 12. a 13. 4. 1994.

Veřejná slyšení se konala 31.. a 1. 6. 1994. Jako přísedící experti s právem klást žadatelům dotazy se jej zúčastnili zástupci Ministerstva hospodářství a Českého telekomunikačního úřadu.

V dosavadním průběhu licenčního řízení odstoupily dvě společnosti, a to D.L.R. a Europolis T, s.r.o.

Problematiku satelitního vysílání Rada konzultovala se zástupci Ministerstva hospodářství na jednání 17.>. 1994. Obě strany se shodly na potřebě doplnění Pravidel vzájemné spolupráce vypracovaných již v srpnu 1993 mezi Radou a ČTÚ Ministerstva hospodářství o problematiku satelitního televizního vysílání.

Problémy a způsoby postupu při udělení satelitních licencí

Dle názoru Rady a ve shodě s přizvanými experty je při udělování licencí k satelitnímu televiznímu vysílání nezbytné respektovat následující okolnosti:

1. Licenci je třeba vydat tak, aby byla v souladu s Evropskou úmluvou o televizi přesahující hranice, přičemž jsou činěna opatření pro přistoupení ČR k této Úmluvě.

2. Žadatelé, kteří chtějí využít satelitů organizací INTELSAT a EUTELSAT mohou podávat žádosti o pronájem těchto technických zařízení satelitů pouze prostřednictvím Českých radiokomunikací, a.s., které jsou za ČR výhradním signatářem provozních dohod. Tyto dohody jsou s mezinárodními organizacemi uzavírány na vládní úrovni.

3. Z ekonomického hlediska musí mít případný držitel licence předem k dispozici minimálně půlroční platbu za pronájem satelitního transpondéru, za přenos TV signálu k pozemské stanici a za up-link (přenos signálu na satelit).

4. Nelze stanovit zcela přesné odhady finanční náročnosti satelitního vysílání, neboť organizace pronajímající satelity údaje o cenách za pronájem transpondéru nezveřejňují a cenová jednání vedou výhradně s žadateli o pronájem. V případě satelitu INTELSAT a EUTELSAT nemůže tyto ceny, závisející na řadě konkrétních podmínek uvést ani signatář, tj. České radiokomunikace.

5. Možnosti zahájení satelitního vysílání v ČR budou komplikovány tím, že stávající kapacity INTELSAT, EUTELSATU a patrně i satelitů jiných organizací jsou plně obsazeny a o možnost vysílání lze usilovat pouze cestou tzv. čekacích listin (čekací doba minimálně 1 - 2 roky), případně bude nutno vyčkat vypuštění nového satelitu či neprodloužení stávajících smluv s některými jinými společnostmi.

6. Držitel licence, který by chtěl využít jiný satelit než INTELSAT a EUTLSAT, např. ASTRU (o tu usiluje většina žadatelů o licenci) musí kromě smlouvy uzavřené s provozovatelem tohoto satelitu předložit vyjádření INTELSAT resp. EUTELSAT získané prostřednictvím Českých radiokomunikací. Vyřízení tohoto vyjádření trvá cca 6 měsíců i více.

7. Od žadatelů o licenci je vhodné již nyní vyžadovat předběžné písemné vyjádření organizace, která je majitelem příslušného satelitu.

8. Existuje teoretická možnost vypuštění vlastní družice, šlo by však o podstatně náročnější projekt, se kterým žádny ze stávajících žadatelů nepočítá, a který v ČR zřejmě zatím přesahuje ekonomické možnosti.

9. Pro spojení s družicí (up-link) budou parametry pozemské stanice (kmitočet. výkon) určení provozovatelem satelitu, mezinárodní kmitočtová koordinace, kterou zajistí MH ČTÚ si vyžádá dobu asi 6 měsíců.

10. Rada ve spolupráci s ČTÚ posuzovala technickou kvalitu jednotlivých typů satelitů a jejich dostupnost. V této souvislosti ČTÚ upozornilo, že v kmitočtovém pásmu 10,7 - 11,7 GHz, ve kterém vysílají satelily ASTRA, a které není pro tento typ vysílání určen, bude nutno řešit problémy rušení s radioreléovými spoji v ČR. Podobná situace je téměř ve všech evropských zemích, (kromě Lucemburska), ve kterých se telekomunikační správy brání požadavku chránit satelitní televizní vysílání před vlastními radioreléovými spoji.

11. V kmitočtovém pásmu 11,7 - 12,5 GHz měla bývalá ČSFR mezinárodně koordinovaný příděl 5 satelitních TV kanálů a po rozdělení státu bylo Mezinárodní telekomunikační unii oznámeno, že tyto kanály mohou použít oba nové státy. V Unii se však již pracuje na přeplánováni celého tohoto pásma pro jeho využití digitálními TV systémy, umožňujícími podstatné zvýšení počtu kanálů.

12. Podle dohody mezi Radou a MH ČTÚ bude MH ČTÚ spolupracovat na vypracování technické části podmínek k licenci a časového harmonogramu, přičemž bylo dohodnuto, že bude nejprve udělena licence a teprve poté bude příslušný držitel licence žádat o příslušná telekomunikační povolení.

Řízení o udělení licence zatím nebylo ukončeno, Rada na svém 15. zasedání dne 7.6. 1994 zahájila rozpravu k návrhům na udělení licencí na tento typ vysílání a pokračovala v ni na svém zasedání ve dnech 14. - 15. 6. 1994.

1. Společnosti CET 21, s.r.o. byla udělena dne 30. 1. I993 licence k provozování celoplošného televizního vysílání, tj. k šíření programu na televizním okruhu stanoveném kmitočtovým přídělem a licencí. Název stanice je Nova.

2. CET 21, s.r.o. je řádným, registrovaným a přímým spolumajitelem České televizní nezávislé společnosti (ČNTS),s.r.o. ČNTS je zmocněna držitelem licence na základě řádně registrované společenské smlouvy ke všem úkonům souvisejícím s vývojem a provozem televizní stanice NOVA TV. Účast CET 21 v této společnosti je vyjádřena nepeněžitým vkladem, tj. finančním ohodnocením licence. Licence jako taková do ČNTS vložena není a je oddělena od všech ostatních aktivit ČNTS.

3. Tento postup je v obchodní praxi standardní, byl řádně projednán a schválen licenčním orgánem, tj. Radou a není v rozporu s žádnými platnými právními předpisy. Byl konzultován s řadou předních právních expertů českých i zahraničních.

4. Provoz televizní stanice, tj. televizní organizace (např. výroba programů) nelze v žádném případě zaměňovat s provozováním televizního vysílání, tj. šířením programů (§ 2, odst.l, písm. a) zákona č. 468/1991 Sb.).

5. Společenská smlouva i podmínky k licenci upravují vztahy mezi ČNTS a CET 21 a obsahují řadu mechanismů, kterými je zabráněno případnému nepřípustnému zasahování ČNTS do práv a povinností držitele licence.

6. Za provozování televizního vysílání je Radě v celém rozsahu odpovědna CET 21, s. r. o.

Podle názoru Rady je tento způsob provozování televizního vysílání možný a není v rozporu se zákonem. Obdobného modelu použily i některé další společnosti (FTV Premiéra, Radio Alfa, Radio Echo).