REGULAČNÍ ÚLOHA RADY
Základní evropská legislativa, zejména
Evropská úmluva o lidských právech
umožňuje ve svém článku 10 regulaci
rozhlasového a televizního vysílání.
V souladu s tímto rámcem jsou ve všech evropských
zemích zřízeny příslušné
regulační instituce. V jejich činnosti se
v zásadě uplatňují dva možné
přístupy: tzv. liberální a ochranářský.
Liberální přístup svazuje licenční
politiku pouze rámcem technických možností
(u rozhlasového a televizního vysílání
zejména počtem kmitočtů) a zákonných
předpokladů jednotlivých žadatelů
o licence. Zcela na úvaze a podnikatelském riziku
žadatelů se ponechává, zda reklamní
trh v dané lokalitě je dostatečně
silný pro působení dalšího subjektu,
zda programové zaměření stanice je
kreativní, nebo zda přebírá již
ustálený model I při důsledném
uplatnění liberálního přístupu
k udělování licencí je nezbytné
mít na zřeteli následující
aspekty licenční politiky:
- licence musí být udělovány pouze
žadatelům, u kterých je předpoklad dodržování
základních zákonných norem ve vysílání,
- nesmí být pochyb o původu a skladbě
kapitálu,
- projekt obsahuje alespoň minimální záruky
programových standardů,
- u regionálních a lokálních licencí
musí projekt přihlížet ke specifickým
zájmům a potřebám regionu.
V tomto případě se vybere nejlepší
z přihlášených projektů a v zásadě
se tedy licence na uvolněný kmitočet udělí
ve většině případů.
Ochranářský přístup předpokládá,
že licenční politika je striktně regulační.
Licenční řízení jsou vypisována
pouze za předpokladu, že kromě technických
podmínek k vysílání je k dispozici
dostatečně silný a volný segment trhu,
v oblasti zájmu nepůsobí žádná
stanice s podobným nebo stejným programovým
zaměřením a nehrozí konkurenční
boj mezi stanicemi, který by vedl k výraznému
snížení příjmů a možnému
zániku stanic z ekonomických důvodů,
nebo naopak k vytvoření mediálního
monopolu. Je regulován počet a skladba stanic, jejich
rozmístění v jednotlivých regionech
a to vždy tak, aby byl zajištěn pokud možno
optimální počet vysílajících
subjektů.
Je zřejmé, že dosavadní licenční
politika Rady se pohybovala mezi těmito krajními
názorovými hranicemi. Patrný příklon
k liberálnímu pojetí byl odůvodněn
zejména nezbytností urychleného zavedení
soukromého sektoru vysílání, tlakem
veřejnosti i žadatelů, ale zejména nemožností
odhadnout kapacitu reklamního trhu v jednotlivých
regionech.
V rozhlasovém vysílání vedou nyní
stabilizované podmínky na trhu reklamy i zkušenosti
z několikaletého působení lokálních
rozhlasových stanic k možnosti přesněji
odhadnout náklady na provoz stanic i předpokládané
příjmy. Velké reklamní agentury se
v zásadě shodují v údajích
o velikosti i rozvoji reklamního trhu a mají zkušenosti
s odhady reklamního trhu v regionech. Vývoj v lokálních
rozhlasových stanicích vedl v posledním roce
k vytvoření dvou velkých rozhlasových
sítí - IP Multimédia (SUN) a Radio Regie
Music (RRM), jejichž podíl na trhu rozhlasové
reklamy je nyní přibližně dvoutřetinový.
Celková tendence vede k síťování
buď na principu homogenního formátu stanic
(RRM), nebo výběru stanic s heterogenní programovou
skladbou (SUN).
Limity rozhlasové reklamy jsou přitom omezené
a lze je podle názoru odborníků zvýšit
v zásadě několika způsoby:
- nárůstem hrubého národního
produktu a odvozeně nárůstem objemu reklamy
(evropský průměr podílu reklamy na
HNP představuje 0,5 -1,38%, v ČR dosahuje 0,9%).
- zvýšením podílu rozhlasové
reklamy na celkovém objemu reklamy (nyní představuje
cca 6% podílu), a to pravděpodobně na úkor
tištěných médií
- snížením procenta reklamy u veřejnoprávního
Českého rozhlasu
- vytvořením reklamních sítí
- diverzifikací programů stanic a následně
působením v diferencovaných segmentech trhu.
Podstatnými faktory licenční politiky Rady
při umísťování nových
rozhlasových stanic budou do budoucna nepochybně
právě různorodost programové skladby
(formátu) stanic v regionech, limity reklamního
trhu a péče o dodržování licenčních
podmínek vztahujících se k programové
skladbě.
V televizním vysílání se po celé
sledované období projevoval vliv monopolního
postavení České televize a zároveň
vliv zákonných omezení na reklamu v České
televizi. Zatímco v odhadech objemu příjmů
z reklamy pro rok 1994 se NOVA TV i Česká televize
shodují, odhad rozložení těchto příjmů
mezi oba subjekty (případně regionální
a kabelové televize) je velmi obtížný.
Odborníci předpokládají možnost
zvýšení podílu televizní reklamy
(opět na úkor tiskových médií),
jistou finanční "injekcí" je v
roce 1994 stejně jako v předchozím roce reklamní
kampaň investičních fondů (příloha
č.12).
ROVNOVÁHA VEŘEJNOPRÁVNÍHO A SOUKROMÉHO
SEKTORU TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ
Uskutečněni duálního systému
televizního vysílání v ČR je
zásadním rozhodnutím, přicházejícím
po čtyřiceti letech monopolu vyslání
státní, v posledních letech veřejnoprávní
televize.
Vzhledem k tomu, že jde o první důslednou realizaci
duálního systému v rámci bývalého
východního bloku, význam tohoto rozhodnutí
přesahuje hranice ČR:
S vědomím této skutečnosti je nezbytné
věnovat zvýšenou pozornost existenčním
podmínkám veřejnoprávního a
privátního sektoru a zajištění
nerušeného a rovnovážného rozvoje
duálního systému.
České televizi náleží podle zákona
příjem z pravidelných koncesionářských
poplatků, který v minulém roce činil
podle vlastních údajů (Pramen: Ročenka
ČT 1993) 1 miliardu 848 milionů 800 tisíc
Kč při 3 milionech 48 tisících a 118
subjektech platících poplatek. Počet platících
subjektů se rok od roku snižuje hlavně v důsledku
nevyhovující legislativy. Následkem rozvoje
kabelové televize a v souvislosti se zahájením
vysílání soukromé televize lze očekávat
další snížení počtu koncesionářů..
Je nezbytné zajistit veřejnoprávní
televizi příjem z koncesionářských
poplatků úměrný jejím zákonným
povinnostem a počtu kanálů, který
má do budoucna provozovat. Rada považuje za nezbytné
urychleně schváleni zákona o koncesionářském
poplatku.
Dalším zdrojem příjmů České
televize a jediným příjmem soukromé
televize je příjem z reklam, který je na
rok 1994 odhadován na 2,1 miliard Kč. o tuto částku
se výše uvedené subjekty poděli ještě
s Premiérou TV, kabelovými televizemi a případně
dalšími budoucími držiteli licencí.
Česká televize má možnost z tohoto zdroje
čerpat do výše 1% denního vysílacího
času. Česká televize se rozhodla uvádět
reklamu pouze na programu ČT 1, kterým hodlá
oslovovat zejména masového diváka. Tímto
rozhodnutím, které je dle soudu Rady, když
ne porušením, pak určitě obcházením
zákona o České televizi, vzrůstá
podíl reklamy na ČT 1 na 2% denního vysílacího
času. Při plánovaném soustředění
reklamy do reklamních bloků v hlavním vysílacím
čase se jedná o získání významného
podílu na trhu televizní reklamy.
Soukromá televize má omezen reklamní čas
na 10% s možností zvýšení v případě
uvádění teleshoppingu na 20% denního
vysílacího času. Nejvýznamnější
položkou příjmů soukromé stanice
je však reklama uváděná v hlavním
vysílacím čase. Lze předpokládat
konfrontaci mezi Českou televizí a NOVOU TV v jejich
úsilí získat diváka v hlavním
vysílacím čase. Proto bude třeba situaci
pečlivě sledovat, vyhodnocovat a v případě
porušení finanční rovnováhy duálního
systému pružně reagovat změnou regulačního
rámce.
Z výše uvedeného vyplývá možnost
znovuzvážení limitu reklamního vysílání
pro Českou televizi a jeho případné
výslovné stanovení v souladu s původní
vůli zákonodárce na 1% denního vysílacího
času i v programu ČT 1. Další možnou
regulací je zásadní omezení reklamního
vysílání v hlavním vysílacím
čase ČT.
V této souvislosti vyvstává do popředí
otázka dohledu nad efektivním umísťováním
získaných prostředků, ať již
z koncesionářských poplatků, nebo
z reklamy ve veřejnoprávní České
televizí. Tento dohled by měl však být
záležitostí Rady české televize,
která představuje zájmy diváků.
Právě v souvislosti se vznikem nového subjektu
a předpokládaným omezením finančních
zdrojů by měl být i předmětem
pozornosti celé veřejnosti. Rada považuje za
účelné podrobit hospodaření
České televize analýze zaměřené
zejména na efektivitu rozmístění a
využití získaných finančních
prostředků. Výsledky takové analýzy,
provedené nezávislým subjektem, by pak měly
sloužit jako nástroj dalších úvah
o financování České televize.
Rada trvá na názoru, že pro činnost
veřejnoprávní České televize
je naprosto nezbytné stanovit závazná "pravidla
hry", kterými je u evropských veřejnoprávních
televizí vždy programový kodex nebo jiný
druh standardů vymezující např. pojetí
objektivity a vyváženosti zpravodajství, pravidla
reklamy a sponzoringu, vztah k nezávislé domácí
produkci, případně kvóty této
produkce, meze pro prezentaci násilí a sexu na televizní
obrazovce apod. Zatímco díky podmínkám
k licenci je soukromá televize vázána relativně
striktními pravidly působení, Česká
televize po dvou letech své existence nemá pro svou
činnost stále jiný regulační
rámec, než je zákon.
REGIONÁLNÍ TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ
Rada se v souvislosti s uspokojováním práva
na informace v rámci regionů snažila ve spolupráci
s ČTÚ jasně sumarizovat technické
prostředky, které by mohly být dány
k dispozici pro regionální vysílání.
Stockholmský plán, kterým byly technické
kapacity pro televizní vysílání státům
přiděleny, však zásadně počítá
s existencí celoplošných televizních
okruhů. Pro televizní vysílání
v ČR jsou tedy uvolněny technické prostředky
pro pokrytí státu třemi celoplošnými
televizními okruhy. Nad to uvolňuje Stockholmský
plán frekvence pouze ojediněle (tzv. čtvrté
či páté kmitočtové pozice).
U těchto pozic je třeba navíc zkoumat:
1. Zda jich nebude třeba, případně
nejsou-li již využívány v rámci
celoplošných sítí, protože frekvence
určené pro celoplošné pokrytí
nemohou být z nejrůznějších důvodů
využívány (např. letový provoz,
MNO, MV).
2. Zda nebudou v budoucnosti potřebné pro dokrytí
celoplošných kanálů kvalitním
signálem.
3. Zda by neměly tvořit rezervu v souvislosti s
předpokládanými budoucími mezinárodními
závazky ČR (např. uvolnění
12. kanálu třetího televizního pásma
z důvodů zavádění tzv. parkovacího
pásma pro digitální rozhlas (DAB) a opuštění
prvního a druhého kanálu prvního televizního
pásma.
Jediným regionem, ve kterém se nachází
pátá kmitočtová pozice a který
je současně pokryt signálem všech tři
televizních okruhů, je Praha. Proto Rada mohla pro
tuto oblast vyhlásit licenční řízení.
Licence byla udělena společnosti F'TV Premiéra.
Premiéra zahájila své vysílání
dne 20.6. 1993 a podle dostupných výzkumů
představuje její sledovanost v Praze denně
až 27% obyvatel. (Pramen - AISA)
MH-ČCÚ předal Radě seznam využitelných
kmitočtových pozic,mezi kterými jsou i tzv.4
pozice dopisem ze dne 3.12.1993.V souvislosti s tímto seznamem
Rada konstatuje, že i při využití všech
těchto pozic není možno spravedlivě
uspokojit zájem o regionální vysláni
ve všech regionech.
Rada zatím zvažuje dvě alternativy řešení
regionálního vysílání v České
republice.
Alternativa I.
K zajištění spravedlivé koncepce regionálního
vysílání bude sloužit druhý okruh
České televize, který je k tomu nejlépe
technicky uzpůsoben a který může být
dobudováván s ohledem na technické možnosti
zajištění regionálních vstupů.
Filosofie tohoto programu, deklarovaná vedením České
televize jako uspokojování menšinového
vkusu v sobě může snadno zahrnovat také
uspokojování potřeb regionů.
Pokud však Česká televize nebude programy regionálních
producentů pouze nakupovat, ale dá přednost
jejich vysílání v rámci dosavadní
praxe trhacích časů, bude nezbytné
pro soukromé subjekty v rámci veřejnoprávní
televize stanovit zákonem zvláštní regulační
rámec, který stanoví způsob udílení
oprávnění k regionálnímu vysílání
a zamezí negativnímu ovlivňování
objektivity zpravodajství a publicistických programů
z regionů komerčními zájmy soukromých
společností.
Tento způsob řešení by také plně
uspokojil většinu producentů regionálních
programů, jejichž produkční kapacity
nepřesahují několik hodin týdně.
Jak ukazují zkušenosti Premiéra TV, příprava
plnoformátového vysílání v
regionu je nesmírně finančně a organizačně
náročná. Mnohé finanční
náklady (nákup filmů, nákup techniky,
náklady dubbingu, platby OSA a Integram) jsou víceméně
srovnatelné s náklady celoplošné televize,
na druhé straně dosažené příjmy
z reklamy jsou mnohem nižší.
Rada je velmi skeptická k možnostem regionálních
společností nabídnout regionu kvalitní
plnoformátový program a ke schopnostem jednotlivých
regionálních společností efektivně
využívat přidělené kmitočtové
pozice tak, aby se jejich vysílání neomezovalo
na pouhý zlomek využitelného vysílacího
času.
Alternativa II.
Dalším řešením malé ekonomické
i programové sily regionálních producentů
je využití některého způsobu
síťování (rámcový program,
který by vyplnil zbytek dne, po který nevysílá
regionální provozovatel). Lze zvážit
rovněž možnost využití satelitního
přenosu, využití kapacit provozovatelů
televizních kabelových rozvodů, případně
kombinaci těchto způsobů. Kvalitní
rámcový program (např. českého
satelitního provozovatele) v kombinaci s regionálním
vysíláním by rozšířil
nabídku televizních programů pro diváky
v dosti podstatné části ČR.
Některý z popsaných způsobů
by řešil nevýhodu alternativy I., kterou je
smíšené soukromé a veřejnoprávní
provozování jednoho televizního programu.
V Evropě není nijak běžné a mohlo
by vést (i v případě licencování
regionálních provozovatelů) ke vzájemným
konfliktům, zvláště když zkušenosti
zatím ukazují, že vztah veřejnoprávního
a soukromého sektoru je poměrně napjatý.
Řešení problému regionálního
TV vysílání bude Rada hledat na základě
expertizy TESTCOM, která upřesní rozsah technických
prostředků a určí jejich optimální
využití, a ve spolupráci se Stálou komisí
pro sdělovací prostředky Poslanecké
sněmovny.
VYSÍLÁNÍ V TELEVIZNÍCH KABELOVÝCH
ROZVODECH
Systém kontroly zákonnosti provozování
TKR a vysílání v nich
Ve spolupráci s MH-ČTÚ a na základě
Pravidel spolupráce Rady a MH-ČTÚ vypracovala
Rada mechanismus kontroly zákonnosti vysílání
v televizních kabelových rozvodech.
Mechanismus je dán postupem a vzájemnou provázaností
jednotlivých kroků při vyřizování
žádostí o licence k vysílání
v TKR udělovaných Radou a žádostí
o povolení k zřízení a provozování
TKR udělovaných MH-ČTÚ.
Podle těchto pravidel Rada uděluje licence v souladu
s § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 468/1991
Sb. pouze na základě předloženého
povolení ke zřízení TKR. Při
vydávání tohoto povolení upozorňuje
příslušný odbor MH-ČTÚ
žadatele na nezbytnost získání licence
k vysílání v TKR, udílené Radou,
a současně do sedmi dnů zašle kopii
uděleného povolení pro informaci Radě.
Stejnou informační povinnost plní odbor MH-ČTÚ
také v případě udělení
povolení k provozování TKR a na druhé
straně Rada vůči MH-ČTÚ zasláním
informaci o licencích k vyslání v TKR, které
udělila.
Zasílané informace o udělených povoleních
MH-ČTÚ umožňují Radě kontrolu,
zda držitelé příslušných
povolení udílených MH-ČTÚ jsou
zároveň držiteli licence k vysílání
nebo o ni alespoň již požádali. MH-ČTÚ
je zároveň informováno, zda provozovatelé
TKR, kteří vlastní spojová povolení,
jsou držiteli licence k vysílání.
Pokud Rada zjistí, že držitel obou povolení
MH-ČTÚ, nemá dosud licenci ani o ni nepožádal,
vyzve ho k licenčnímu řízení,
popř. uplatní sankce.
V ojedinělých případech, kdy je TKR
provozován bez povolení MH-ČTÚ a bez
licence, je Rada odkázána na upozornění
kontrolních orgánů MH-ČTÚ,
nebo Asociace provozovatelů kabelových rozvodů
či jiných zainteresovaných subjektů.
Soulad vysílání v TKR s právy autorskými
a právy třetích osob
Dalším úkolem Rady v souvislosti s vysíláním
v TKR je dohlížení na soulad vysílání
v TKR s právy třetích osob, především
právy autorskými.
Základním nedostatkem kabelových společností
působících v ČR je, že až
na některé výjimky nemají zajištěna
práva k distribuci satelitních kanálů,
které přejímají. Navíc případně
získaný souhlas k distribuci satelitního
kanálu ještě neznamená, že by satelitní
společnost měla vyřízena autorská
práva k uvádění filmových či
hudebních snímků pro území
ČR.
Úlohu garanta zajištění práv
třetích osob v této oblasti přejala
Asociace provozovatelů TKR, která vstoupila do jednání
s majiteli distribučních a autorských práv
a v souladu s podmínkami, které jsou součástí
licence provozovatelů vysílání v TKR
přislíbila předložit harmonogram zajišťování
práv třetích osob.
Rada respektovala úlohu Asociace jako garanta zajišťování
práv v této oblasti a udělila licence k vysílání
v TKR, s výjimkou těch společností,
které si práva třetích osob zajišťůjí
samy (např. Kabel Net, Kabel Plus).
Asociace však k datu předložení této
zprávy slíbený harmonogram Radě přes
urgence učiněné během jednáni
13. 1. 1994 nepředala.
Rada dospěla k názoru, že nadále nelze
Asociaci považovat za garanta zajištění
práv a bude zajištění práv třetích
osob podle § 19, odst.1, písm. e) zákonem č.
468/1991 Sb. vyžadovat jednotlivě od žadatelů
o licence k vysílání v TKR.
Rada v této souvislosti bere v úvahu zejména
zvýšený tlak na dodržování
autorských a distribučních práv vyjádřený
v nedávno přijatých rezolucích a doporučeních
orgánů ES a Rady Evropy a tendenci ČR k harmonizaci
zákonů ČR a jejich provádění
s normami ES.
Zajištění práv televizních
diváků na nerušený příjem
Rada přihlédla ke zkušenostem s bezohlednými
postupy některých kabelových společností
při budování TKR, kdy dosavadní přijímací
anténní systémy jsou odstraňovány
a nahrazovány kabelovými rozvody bez ohledu na možnosti
televizního příjmu těmi televizními
diváky, kteří nemají zájem
o služby kabelové společnosti. V podmínkách
udělovaných licencí zavázala proto
držitele licencí zachovat možnosti kvalitního
příjmu všech programů, které
jsou v lokalitě dostupné běžným
anténním systémem také pro tyto televizní
diváky.
Provozování městských a obecních
informačních kanálů
V souladu se zněním § 19, odst. 4 zákona
č. 468/1991 Sb., podle kterého je provozovatel kabelového
rozvodu povinen bezúplatně poskytnout jeden kanál
k vysílání pro potřeby místně
omezené oblasti pokryté kabelovým rozvodem,
Rada poskytla Asociaci a provozovatelům TKR výklad
tohoto ustanovení na Kongresu Asociace a během zvláštního
semináře věnovaného této problematice
2. 6.1993.
Podle výkladu Rady jde o kanál, který bude
využíván ku prospěchu zájmů
obyvatel lokality pokryté kabelovým rozvodem, nikoli
pouze o prostředek, který využívá
obecní/městské zastupitelstvo k informování
obyvatel obce či města, jak bývá tento
kanál převážně chápán.
Proto Rada doporučila věnovat v tomto kanálu
náležitý čas pro veřejný
přístup obyvatel, vyjádření
jejich názorů a kulturní svébytnosti..
Rada v podmínkách licencí u kabelových
společností v Praze, Brně a Ostravě
dále zatížila držitele licencí
povinností podílet se ve spolupráci s obecním
či městským zastupitelstvem na provozování
městského televizního studia.
Potíže při budování městského
kanálu lze očekávat zejména v Praze,
kde působí značné množství
kabelových společností. Rada v součinnosti
se zastupitelstvem města Prahy hodlá vypsat licenční
řízení na provozování městského
kanálu s tím, že na financování
a šíření se budou v souladu s podmínkami
podílet všechny pražské kabelové
společnosti. Při zpracování koncepce
městského kanálu v Praze lze počítat
s některými potížemi legislativní
i technické povahy.
Ve městech, kde působí menší
počet kabelových operátorů, lze počítat
s vytvořením městských kanálů
v podstatně kratší době, v řadě
z nichž se tento program, byť v nepříliš
vysoké kvalitě, již zavádí.
Základní koncepci Rady v této oblasti je
maximálně napomoci k uvedení příslušného
ustanovení zákona v praxi definováním
povinností jednotlivých subjektů při
vzniku obecních/městských kanálů
a jejich produkční základny v podmínkách
licencí.
Podstatným aspektem je také popud ke vzniku dozorčích
rad, jež by měly být místními
garanty dodržování zákonitostí
ve vysíláni obecních/městských
kanálů, jakož i objektivity a vyváženosti
vysílaných informaci.
Rada v podmínkách licencí dále zatížila
držitele licencí povinností podílet
se ve spolupráci s obecním či městským
zastupitelstvem na ustavení nezávislé dozorčí
Rady nad veřejně přístupným
vysílacím studiem, která stanoví konkrétní
podmínky nekomerčního využívání
studia a městského obecního kanálu.
Provozovatele TKR v Praze, Brně a Ostravě Rada zavázala
proporcionálně, podle počtu přípojek
a finanční náročností budování
TKR, přispět na vybudování a provoz
veřejně přístupného televizního
studia pro městský kanál.
O tom, zda idea obecního/městského kanálu
v TKR bude úspěšně realizována,
rozhodne kromě kroků, ke kterým Rada zavázala
držitele licencí, aktivita místního
zastupitelstva a veřejnosti dané lokality.
Filmové kanály v televizních kabelových
rozvodech
Rada doplnila nedostatečný regulační
rámec v této oblasti o podmínku licence pro
provozovatele filmového kanálu uváděného
v rámci TKR, že na tomto kanálu nesmí
být uváděno reklamní vysílání.
Rada má za to, že hlavním zdrojem financování
provozovatelů TKR jsou subskripční poplatky
a zdrojem doplňkovým reklama lokálních
výrobců či služeb.
Filmové kanály (v současnosti Kabel Plus
film, připravuje se filmový kanál Kabel Netu
a Codisu) jsou nabízeny obvykle ve velmi vysokých
cenových relacích. Proto Rada usoudila, že
subskribční poplatek za tento kanál je dostatečným
předpokladem jeho rozvoje a kvality a rozhodla se přispět
k tomu, aby subskribent filmového kanálu dostával
za svůj poplatek skutečně to, co si zaplatil,
tedy filmový kanál, nikoli reklamu.
Druhým důvodem této regulace nad rámec
zákon, ke které je Rada oprávněna
na základě § 12, odst..i, zákona č.
468/1991 Sb., je předpokládané rozšíření
filmových kanálů v kabelových sítích
celé republiky.
V důsledku rychlého tempa kabelizace by reklama
uváděná ve filmovém kanálu
dostupném na většině území
ČR prostřednictvím TKR mohla, jak ukazují
zkušenosti zejména skandinávských států,
ohrozit při omezených zdrojích reklamy stabilitu
vysílacího systému.
Klasické TKR či MMDS?
Budování klasických TKR (pokud se nejedná
o pouhé pospojování existujících
společných televizních antén) je věcí
dlouhodobou vyžadující značné
finančními náklady. Proto Rada vedle klasických
TKR umožnila dynamický rozvoj multikanálové
televize prostřednictvím systému MMDS, který
je nepoměrně snáze a rychleji realizovatelný
než klasické TKR v městských aglomeracích
(nižší investice, omezení výkopových
prací těžko realizovatelných zejména
v historických částech měst). Umožňuje
na rozdíl od klasických TKR budovaných většinou
v nejsnáze zakabelizovatelných sídlištích
celoplošné pokrytí měst včetně
jejich historických částí, kam by
se klasické TKR zaváděly nesmírně
obtížně. Systém MMDS je efektivně
využitelný i pro lokality s menší hustotou
obyvatelstva, které obchodní strategie společností
zavádějících klasické TKR obvykle
nebere vůbec na vědomí.
Současné zavedení systému MMDS navíc
znamená pluralitu a konkurenci kabelových služeb
a udržení subskribčních poplatků
na konkurenční bázi.
Klasické TKR mohou na rozdíl od MMDS zprostředkovat
interaktivní služby a stát se dynamickým
prostředkem rozvoje komunikačních služeb
(telefony, přenos dat, atd.).
Rada vědoma si tohoto faktu, si před udělením
MMDS licencí položila otázku, zda vstup MMDS
nezpomalí tempo budování klasických
TKR, které mohou sehrát podstatnou úlohu
v komunikační revoluci.
Rada na tuto otázku odpověděla negativně
a to z těchto důvodů:
1. Rozvoj komunikací je zejména v kompetenci Ministerstva
hospodářství. Ministerstvo umožnilo
rozvoj MMDS vydáním svých Jednotných
technických podmínek pro provozování
MMDS a z jeho postoje Rada neměla možnost posoudit,
že by preferovalo klasické TKR před MMDS.
2. MMDS je pouze dočasnou a přechodnou konkurenci
klasických TKR. Licence jsou uděleny v souladu s
Jednotnými podmínkami pouze do roku 2000.
3. Pro účast klasických TKR na komunikačním
rozvoji v oblasti telefonizace, přenosu počítačových
a, stále neexistuje regulační rámec.
4. Subjekty provozující MMDS se samy hodlají
podílet na rozvoji interaktivní multikanálové
sítě a podmínky jejich licence udělených
Radou je k tomu také zavazují.
5. Klasické TKR mohou v jednotlivých oblastech nad
MMDS vítězit kvalitou a rozmanitostí nabídky
svých služeb (MMDS může přenášet
pouze 16 kanálů).
Rada považuje systém MMDS za přechodné
řešení, které umožní dynamický
rozvoj multikanálové televize v mnohem větším
rozsahu než klasické TKR, zvýší
zájem obyvatelstva o multikanálovou televizi a stane
se tak předstupněm expanze kvalitních TKR,
které nabízejí mnohem větší
počet televizních kanálů, interaktivní
využití a doplňkové služby.
Systémovým cílem Rady je napomáhat
budování interaktivní mnohokanálové
sítě TKR, která by obyvatelstvu poskytovala
maximálně kvalitní a cenově dostupné
služby.
PROBLÉMY ŘEŠITELNÉ POUZE V SOUČINNOSTI
S POSLANECKOU SNĚMOVNOU
Dovolba devátého člena Rady
Rada považuje za žádoucí, aby Poslanecká
sněmovna urychlila dovolbu devátého člena
Rady.
Přizpůsobení zákonné úpravy
licenčního řízení povaze frekvenčního
plánování
Dosavadní praxe ukazuje, že současná
úprava licenčního řízení,
kdy Rada má rozhodnout o udělení licence
do 90 dnů ode dne zahájeni správního
řízení podáním žádosti
o licenci, je nevyhovující.
Pro řízení založené na principu
veřejné soutěže o bohatství státu,
které představují kmitočtové
kapacity, se ukazuje zahájení řízení
z podnětu jednoho žadatele a další aplikace
správního řádu jako zcela nevhodné.
Pro tento typ řízení Rada navrhuje přijmout
zákonnou úpravu běžnou v tradičních
demokraciích, kdy licenční řízeni
zahajuje orgán udělující licence zveřejněním
plánu využití kmitočtů a jeho
případných dodatků v zákonem
stanovených lhůtách a s jasně stanovenými
lhůtami pro předkládání žádostí
o licence.
Náležitosti žádosti o licenci Rada navrhuje
doplnit o obchodní plán a informaci o finančním
pokrytí projektu a informaci o uzavřených
smlouvách o tichém společenství tak,
aby Rada mohla rozhodovat na základě informací
nezbytných pro ochranu masmédií před
"praním špinavých peněz",
vstupem subjektů, které mohou být ohrožením
objektivity a vyváženosti ve vysílání,
a mohla předcházet nezdravé koncentraci ve
vlastnictví masmédií vedoucí k omezení
plurality masmédií.
Úprava postavení Rady v soustavě ústředních
orgánů státní správy
V zájmu efektivní meziresortní spolupráce
a vytvoření mechanismů, jež by umožňovaly
pružně reagovat na probíhající
změny v oblasti elektronických médií
Rada předkládá ke zvážení
úpravu postavení Rady tak, aby mohla lépe
zohledňovat zájmy a potřeby ostatních
resortů (např. rozvoj komunikací, zahraniční
zájmy, ochrana před vstupem nelegálně
získaného kapitálu do vysílání,
ekologie) při svém rozhodování a získala
právo předkládat návrhy zákonů
a jejich novel včetně uzavírání
mezinárodních smluv vládě ČR.
Doladění regulačního rámce
vysílání
s ohledem na vyváženost duálního systému
celoplošného televizního vysílání
Rada navrhuje novelizaci příslušných
zákonů, které by blíže specifikovaly
funkce veřejnoprávního sektoru vysílání
a s ohledem na tyto funkce diverzifikovaly regulační
rámce obou sektorů.
Ukazuje se také, že je třeba naléhavě
řešit zajištění podmínek
pro životaschopnost a programovou kvalitu soukromé
televize umožněním a stanovením počtu
reklamních vstupů do pořadů v souladu
s evropskými standardy a stanovením jasného
regulačního rámce pro uvádění
reklamy na tabákové výrobky a alkoholické
nápoje v souladu s Evropskou úmluvou o televizi
přesahující hranice států.
Zajištění rovného přístupu
k televiznímu a filmovému archivu pro obě
složky duálního systému
Podle zákona č. 36/1993 Sb. zajišťuje
rovné podmínky v užití televizního
archivního fondu Česká televize. Tento způsob
využití televizního archivního fondu
je však předmětem kritiky soukromých
televizí, které poukazuji na četné
potíže při užití děl.
Případným námitkám z podjatosti
ČT vůči soukromému sektoru při
uvolňování děl a stanovení
cen by zamezil systém, kdy je archiv spravován nezávislou
institucí financovanou podílem z výnosu poplatku
za užití archivních děl. Tento systém
by také lépe odpovídal logice vzniku televizního
archivního fondu.
Odstranění nejasností vyplývajících
z nejednoznačného výkladu ustanovení
zákona
a) jasné stanovení mezí přípustnosti
reklamy na alkohol
Zákon č. 37/1989 Sb. zakazuje propagaci požívání
alkoholických nápojů. Tendencí soukromých
televizí je dovolávat se nejednoznačnosti
tohoto ustanovení a dovozovat, že zákaz reklamy
propagující požívání alkoholických
nápojů není absolutním zákazem
reklamy na alkoholické nápoje.
Rada má za to, že řešením sporů
o výklad tohoto ustanovení by bylo přistoupení
k Evropské úmluvě o televizi přesahující
hranice států, která reklamu na alkoholické
nápoje v jistých, jasně definovaných
mezích připouští a následná
harmonizace vnitrostátní legislativy s mezinárodními
standardy.
Absolutní zákaz reklamy na alkoholické nápoje
by byl vhodný pro veřejnoprávní televizi;
v případě soukromé televize by ji
však ochuzoval o významnou část možných
příjmů a diskvalifikoval ji oproti zahraničním
soukromým televizím v přístupu k mezinárodním
finančním zdrojům v této oblasti.
Nejednoznačný výklad vzbuzuje pak odvozeně
potíže i u sponzorovaných pořadů.
b) jasné stanovení nepřípustnosti
reklamy na tabákové výrobky pro oba subjekty
duálního systému
Absolutní zákaz reklamy na tabákové
výrobky je evropským standardem obsaženým
jak v Direktivě ES, tak i Evropské úmluvě
o televizi přesahující hranice států.
Vzhledem k harmonizaci legislativy ČR s evropskými
normami, Rada zásadně nedoporučuje volit,
byť i na přechodnou dobu, mírnější
regulační rámec.
Tento zákaz by se měl vztahovat i ke sponzorování
pořadů.
c) možnost vkládání reklam do filmů
a dalších homogennich pořadů
Rada se domnívá, že v případě
vkládání reklam do pořadu soukromé
televize nelze postupovat jednoduchým restriktivním
způsobem a konstatovat pouze porušení zákona.
Považuje za nezbytné převzít příslušná
ustanovení Evropské úmluvy o televizi přesahující
hranice států co nejrychleji do legislativy ČR
Rada vidí řešení tohoto problému
ve vztahu k soukromé televizi v přístupu
k Evropské úmluvě, která povoluje
dělení kinematografických děl v míře
zabraňující znehodnocení filmu tím,
že povoluje reklamní vstupy jednou v 45minutových
intervalech a úpravě regulačního rámce
v souladu s tímto evropským standardem.
d) zajištění možnosti regionálního
televizního vysílání
Rada navrhuje úpravu regulačního rámce
regionálního televizního vysílání,
která by určila prostor pro regionální
vysílání buď v rámci programu
ČT 2 či na zbývajících kanálových
pozicích.
e) zajištění vyváženosti duálního
systému rozhlasového vysílání
Stejně jako u televize Rada považuje za nezbytné
určit blíže novelou zákona funkci veřejnoprávního
rozhlasu a pro plnění takto vymezené funkce
zajistit úměrné zdroje financování.
Rada doporučuje dále určit podmínky
pro vstup programů Českého rozhlasu do sítě
rozhlasu po drátě a zajistit stabilitu a kvalitu
provozování rozhlasového vysílání
do zahraničí.
f) prevence dominantního postavení v masmédiích
S výjimkou ustanovení § 10, odst. 5, zákona
č. 468/1991 Sb., které ukládá Radě
při udělování licencí předcházet
dominantnímu postavení v hromadných sdělovacích
prostředcích chybí v masmediálních
zákonech platných v ČR úprava běžná
ve většině států západní
Evropy i USA, která stanoví přímo
či nepřímo limity kříženého
vlastnictví masmédií za účelem
ochrany plurality v hromadných sdělovacích
prostředcích. Vzhledem k tomu, že koncentrace
vlastnictví v masmédiích je velmi aktuálním
jevem evropské masmediální scény a
může být do budoucna i v České
republice, Rada doporučuje stanovit legislativní
překážky nezdravé koncentraci médií
také v právním řádu ČR,
a to buď v novele zákona o provozování
rozhlasového a televizního vysílání
nebo v připravovaném zákoně o hromadných
sdělovacích prostředcích.
Rada dále v této souvislosti navrhuje podrobnější
úpravu § 10, odst. 2 zákona č. 468/1991
Sb. o nepřevoditelnosti licence k vysílání,
neboť dosavadní znění, jak ukazují
rozhodnutí soudů, které má zatím
Rada k dispozici není dostatečnou zárukou
toho, že licence nebudou v budoucnosti předmětem
převodu či prodeje.
Dalším škodlivým monopolem v oblasti vysílání
je fakticky monopolní postavení Správy radiokomunikací
(ad 1. 1. 1994 České radiokomunikace, a.s.), která
šíří ze svých vysílačů
signál všech provozovatelů vysílání
v ČR s výjimkou devíti lokálních
rádií.
VÝHLEDY
Sledované období přineslo konec televizního
monopolu České televize, další rozvoj
plurality rozhlasových provozovatelů a významné
kroky k rozvoji multikanálové televize.
Duální systém celoplošného rozhlasového
a televizního vystlání byl uveden v život
v souladu se základními principy obsaženými
v Doporučení č. 1147 Parlamentního
shromáždění Rady Evropy o odpovědnosti
parlamentu za demokratickou formu vysílání
ve státech Střední a Východní
Evropy, Evropskou úmluvou o Lidských právech
a dalšími rezolucemi orgánů Rady Evropy
a ES.
Česká republika se tím stala prvním
postkomunistickým státem, který důsledně
završil reformu masmedii založenou na zásadách
plurality názorů a volného informačním
toku.
V příštím období své činnosti
se Rada hodlá zaměřit na průběžné
sledování a vyhodnocování koexistence
veřejnoprávního a soukromého sektoru
vysílání s cílem zabezpečit
harmonický rozvoj obou sektorů.
Licenční činnost Rady bude zaměřena
do těch oblastí, ve kterých pluralita vysílání
dosud není uspokojivě zajištěna.
Kromě regionálního a lokálního
televizní`ho vysílání jde o dokončení
rozhlasových licenčních řízení
v jednotlivých regionech republiky.
Rada bude pečovat o rozvoj TKR na bázi kvalitních
technologií a udílet licence těm subjektům,
které prokázaly, že práva třetích
osob nebudou v rozporu s jejich vysíláním.
Do centra pozornosti Rady se dostane kvalita programových
služeb a zajišťování těch
služeb, které by systém vysíláni
měl v demokratické společnosti plnit na celoplošné,
regionální a lokální úrovni.