Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím pana kolegu Wagnera. Další přihlášky do rozpravy nemám. Pan kolega Drápela, pan kolega Bláha a současně prosím Kancelář, aby rozdala mezi poslance přihlášky do diskuse.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nejdříve dovolte, abych uvedl, že budu postupně interpelovat několik členů vlády a v několika různých záležitostech. Za nejvýznamnější považuji tu, kterou uvedu jako první.

Před časem jsme se mohli všichni z tisku dovědět, že policejní buňky mají být takřka geniální. Pan premiér říká, že nerozumí, tedy zopakuji: Před časem jsme se mohli všichni z tisku mohli dovědět, že policejní buňky mají být takřka geniální a rozpětí, co tato genialita bude stát, se pohybuje podle údajů tam uvedených od řádu 200 či 300 mil. až po 4 mld.

Neinterpeluji proto, že by mi tato iniciativa byla cizí. Naopak interpeluji proto, abychom ji mohli podpořit a interpeluji proto, že jsme před jednáním o státním rozpočtu.

Před časem jsem z tohoto místa položil dvěma ministrům, ministrovi vnitra a ministrovi financí otázku, související s velmi rozdílným vyjádřením o potřebách finančních zdrojů pro českou policii.

Nyní se dovídám, že ačkoliv potřeby, které ministr vnitra kvalifikoval jako nezbytné, nebyly uspokojeny, nacházejí se zdroje k tomu, aby se pořídil velmi drahý informační systém a že ty zdroje tam jsou.

Nerad bych, aby se stalo, že se použijí zdroje, které měly být určeny na jiné významné potřeby zabezpečující služby, vedoucí k větší bezpečnosti občanů.

Proto bych si dovolil požádat ministra vnitra, aby byl tak laskav a v odpovědi na tuto interpelaci vysvětlil celou logiku tvorby tohoto systému.

V předmětném článku v tisku jsem získal informace, z nichž nevyplývá zcela jednoznačně, na jak dlouho se plánuje tento záměr, kdy se má realizovat. Řada věcí je velice nejasná.

Nejdůležitější je však to, že realizace již započala a nyní není zřejmé, v jaké rozpočtové položce letošního roku jsou na to zdroje a v jaké rozpočtové pokožce jsme je schválili.

Nedomnívám se, že takovýto zásah do čerpání rozpočtových prostředků by měl jít mimo parlament. V každém případě vydání i prvních několika set milionů už směřuje k tomu, že nebude-li posléze schváleno to ostatní, i to první bylo utraceno zbytečně.

Domnívám se, že je to velmi vážná záležitost, že se jedná o jednu z největších investic v dějinách Ministerstva vnitra a že by zde měla být projednána. Lituji, že se tak stává anebo stane až na základě interpelace poslance.

Systém, který se má koupit, má zajistit bezpečné spojení pro policii, pro každého policajta tak, aby v každém okamžiku mohl reagovat na nezbytně nutné věci, aby mohl hájit bezpečnost občanů i svou. To je záslužné, ale zákon o státních zakázkách se projednával až poté, co toto všechno vzniklo.

Zajímalo by mě, jaký je mechanismus, kterým se došlo k rozhodnutí a výběru firmy. Výběr totiž musí splnit jistě nějaké podmínky, které byly předem dány. Byl bych velmi rád, kdybychom tyto podmínky dostali k dispozici, ty původní podmínky, kdybychom se rovněž mohli dovědět, zda firma, která byla vybrána, tyto podmínky zcela splnila a zda-li jiné firmy nenabízely podmínky lepší.

Pro posouzení takovéhoto velice složitého informačního systému a jeho kvality je nejlepší důkaz zjistit, zda-li někde jinde funguje a jaké jsou s ním zkušenosti. Rovněž bych prosil o tuto informaci. Samozřejmě by bylo velice užitečné, kdyby informace obsahovala i sdělení o jiných systémech jiných firem, které fungují jinde, u jiné policie. Nebylo by možná od věci, pokud by se nám povedlo získat i informace orgánů příslušných států, kde to funguje a event. doporučení.

Domnívám se, že takovýto systém musí splnit několik přesně určených požadavků. Jedním z nich je, že systém musí fungovat tak, jak česká policie potřebuje a jaké bylo dáno zadání.

Prosil bych, aby v odpovědi bylo sděleno, zda zadání odpovídá tomu, co bylo firmou nabídnuto. Systém též musí zaručit, aby bylo co nejmenší ohrožení života občanů a příslušníků policie v krizových situacích. Na základě tohoto kritéria, této otázky bych poprosil o vyhodnocení různých systémů, které ve světě fungují.

Z hlediska rozpočtového mě velmi zajímá, zda je zajištěno, aby vybraný systém následně, různými změnami, neohrožoval dalším růstem nákladů oproti původním předpokladům rozpočtové možnosti. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom se mohli seznámit s harmonogramem zavádění takového systému.

V předmětném článku jsem narazil na některé informace, které jsou protichůdné. To jsem si vysvětlil tím, že zřejmě autor nemusel dostat všechny informace a nemusel být ani odborníkem v této věci. Proto nebudu, až na jednu výjimku, s nimi zdržovat.

Autor na jednom místě říká, že se jedná o převrat v technologii, že investice 240 mil. Kč v první etapě výstavby sítě stačí na vybudování základní infrastruktury a k nákupu několika stovek radiostanic.

Podle finančních možností se pak budou dokupovat stanice další. Výhody nového komunikačního systému ocení nejdříve policisté v oblastech s vysokou kriminalitou atd.

To je všechno sympatické, ovšem na druhé straně on dále říká, že systém má být zaveden v červenci 1994, a to je to, co mě rozpočtově zajímá. Zdá se, že při projednávání rozpočtu tam byly tak velké rezervy, že oněch 240 mil. v kapitole Ministerstva vnitra byla rezerva a nebo, pak se omlouvám, jsem nezaregistroval, že v rozpočtové kapitole Ministerstva vnitra se chtělo takovéto řešení podat.

Aby mi nebylo špatně rozuměno. Velice rád bych podpořil, abychom tento systém měli. Byl bych rád, kdyby tento systém umožnil podstatné zvýšení bezpečnosti občanů, pocitu, že tu bezpečnost mají. Byl bych rád, kdybychom mohli vyhovět takovémuto úmyslu Ministerstva vnitra, nikoli v průběhu mnoha let, ale co nejdříve. Je totiž otázka, zda rozložení do mnoha let není vlastně zbytečnou investicí.

Prosím pana ministra vnitra, kdyby byl tak laskav a na tyto otázky mi mohl odpovědět.

Nyní bych si dovolil obrátit se s malou interpelací na pana ministra zahraničních věcí. Minulý týden se konala ve Varšavě konference, která posuzovala otázky spojené s životem romského obyvatelstva. Pořádala ji Rada Evropy a KBSE společně.

Podle informací, kterých mám velice málo, byla Česká republika vystavena na této konferenci, na tomto semináři, jisté kritice.

Byl bych velice vděčen panu ministrovi zahraničních věcí, kdyby postoupil příslušnou informaci a vysvětlil, jak byla Česká republika zastoupena a jakým způsobem jsme se proti předmětné kritice hájili.

Byl bych samozřejmě velmi rád, kdyby nám text vyjádření zahraničních autorit i vyjádření našich zástupců mohl být dán k dispozici autenticky. Velmi mne mrzí, že se musím na otázku související s lidskými právy ptát z tohoto místa a takto, ale jsem tím povinován. Po celá dlouhá léta jsme vždy sledovali s velkým zaujetím, jak jiné země, západní země, v rámci mnohých mezinárodních aktivit podporovaly naše domácí úsilí o lidská práva. Je proto velmi nepříjemné, když titíž nyní podrobují Českou republiku kritice. Byl bych panu ministrovi velmi vděčný, kdyby mohl tuto informaci podat tak, aby skutečně obsahovala autentické texty.

Děkuji.

Nyní bych si dovolil obrátit se na pana ministra vnitra se žádostí spojenou s otázkou, proč do dnešního dne nebyly zveřejněny z evidencí ministerstva vnitra evidence nepřátelských osob. Z mnoha publikací v poslední době vycházejících jsme se mohli dovědět, že tam byly tři či čtyři kategorie a že se evidence měnily. Bylo by asi velmi užitečné, aby tyto evidence byly zveřejněny. V tomto případě se nelze jistě domnívat, že se jedná o evidence, které nějakým způsobem by mohly tvořit předmět státního tajemství ještě nyní. Spíše se domnívám, že ony už dnes nejsou kryty státním tajemstvím, ale pouze služebním, takže by pan ministr mohl provést velmi jednoduše svým rozhodnutím odtajnění a příslušné evidence dát k zveřejnění.

Nyní bych se obrátil ve věci velmi komplikované na pana premiéra, na pana ministra spravedlnosti a na pana ministra vnitra. Jak je známo, existují v naší zemi v podstatě od prosince roku 1989 nebo od začátku roku 1990 různé instituty, jimiž se činí pokus vypořádat se s minulým režimem. Nyní se mají slučovat jakási dokumentační střediska u státního zastupitelství a ministerstva vnitra. Zatím fungovala, výsledky jejich práce nejsou příliš viditelné. S mnoha aktivitami, které by vedly k potrestání skutečných viníků, jsme se neseznámili. Nezbývá mi, než položit několik otázek, které bych v rámci odpovědi na interpelace měl rád zodpovězeny.

Z veřejných publikací se ví mnoho věcí o tom, jak minulý režim porušoval své vlastní zákony a lidská práva, nedávno jsme se mohli v čísle 30 Mladého světa dovědět, jakým způsobem československá armáda někdy po roce 1980 v rámci armád východního bloku připravovala útočnou válku na evropském kontinentě. To jsou údaje přímo volající po tom, aby se někdo zeptal, kdo se na tom podílel, kdo byl odpovědný a nejednalo se o věci, které by potřebovaly nějakou zvláštní zákonnou úpravu. Toto je přesně případ, který je nepromlčitelný podle zákona na ochranu míru. A neděje se nic. To je v málokteré zemi, že se stává, že když sedmá velmoc něco zveřejní, že to zodpovědní neberou na vědomí.

Domnívám se, že by to velmi měli vzít na vědomí, proto očekávám odpověď.

Podobná situace je v mnoha věcech, budu pro informaci uvádět jeden příklad. Před časem vyšly paměti jednoho bývalého vysokého důstojníka Stb, které v cizině vyšly v roce 1982, tady až po listopadu, pana Frolíka, a v nich je uvedena řada dokumentů. Vyšla řada dalších publikací, ale nechci zdržovat. V nich je jasně uvedeno, kdo by mohl být volán k zodpovědnosti. Mám zato, že instituce, které tady fungují, se tváří tak, jako kdyby nebyly schopny najít důkazy, nebyly schopny najít konkrétní odpovědnost, a přitom jsou tady jasné a jednoznačné údaje, které by měly převzít.

Velmi rád bych je upozornil při této příležitosti jako sociální demokrat na věc, kterou jsme chtěli žádat příslušné instituce, aby šetřily, a která je též uvedena s několika podrobnostmi v citované knížce. Jak je známo, Bohumil Laušman byl unesen z Rakouska, byl vězněn a byl podroben ve vězení jakýmsi pokusům s aplikací látek, které lékaři Stb zkoušeli. V důsledku těchto pokusů zemřel ve vězení. Bylo by velmi užitečné, kdyby nejen v případě osoby Bohumila Laušmana, významného činitele České sociální demokracie, ale i osob jiných, významných lidí i lidí neznámých, kteří byli týráni ve věznicích komunistického režimu, se hledali konkrétní viníci, když tato možnost tady je a zákon ji umožňuje. Nedomnívám se, že bychom měli v této věci mlčet.

Podobně bychom neměli mlčet, a proto jsem v této souvislosti oslovil pana předsedu vlády, a možná, že by bylo na místě oslovit i pana ministra zahraničí k iniciativě výboru Oni byli první. Tam se jedná rovněž o únos, ale únos obrácený, únos ruských nebo sovětských občanů, kteří emigrovali po 1. světové válce do Československa a přijali československou nabídku k životu tady, a po 2. světové válce byli orgány KGB uneseni do Ruska. Na zjištění osudu těchto osob byla zřízena - jejich potomci zřídili organizaci. Oni byli první. Mnohokráte se obrátili kolektivně na Poslaneckou sněmovnu, jednotlivě na poslance, na ústavní činitele, a nikdo nereagoval. Domnívám se, že je naší povinností reagovat a ptám se pana předsedy vlády, jestli naše vláda již podnikla nějaké alespoň diplomatické kroky v této věci.

Obdobné kroky by se samozřejmě měly podniknout ve věcech jiných únosů do Ruska, o kterých se např. píše v knížce, kterou jsem citoval před chvílí. To všechno jsou fakta, která se dovídáme svobodně, každý z nás, jenom z vlastního zájmu. Velmi lituji, že ti, kteří by je měli sbírat, kteří by se jimi měli zabývat, nedělají naprosto nic a jen si stěžují na to, že z těch či oněch důvodů nemohou vyhovět skutečnosti, pro kterou byli ustaveni. Pak si ale kladu otázku, jestli při projednávání státního rozpočtu bychom měli uvolňovat finanční prostředky na takovéto instituce a jestli by nebylo vhodnější je přesunout jinam, kde by byla zajištěna alespoň bezpečnost dnešních občanů České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.

Dvě technická sdělení - pan místopředseda vlády Kalvoda má kartu č. 6, pan poslanec Votava kartu č. 7.

Prosím pana poslance Drápelu, připraví se pan kolega Bláha.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, podávám interpelaci na ministra vnitra České republiky pana Jana Rumla.

Vážený pane ministře, v rámci své interpelace se na vás obracím s žádostí o sdělení důvodů, které vás vedly k odvolání přednosty Okresního úřadu v Blansku pana ing. Františka Slámy. Nebývá častým zvykem, aby poslanec opozice interpeloval v záležitosti odvolání vládního úředníka, navíc když tento je členem strany vládní koalice.

Pana ing. Františka Slámu jsem poznal u kulatých stolů v bouřlivém období let 1989 a 1990. Považuji ho za čestného člověka a dobrého vládního úředníka, který svoji funkci přednosty Okresního úřadu vykonával nestranně a svědomitě. Tvrzení, že nenašel konsens s představiteli okresních centrál koaličních stran, které žádají jeho odvolání, neobstojí, neboť potom jsou důvodem jeho odvolání osobní invektivy a nikoli kvalita pracovních výsledků. K tomu by nemělo v demokratickém státě docházet. Tento způsob mi připomíná praktiky doby nedávno minulé.

Odvolání přednosty Okresního úřadu v Blansku proto považuji za vědomé a nešťastné oslabení státní správy na tomto okrese a žádám vás o zdůvodnění této skutečnosti. Svoji interpelaci považuji za naléhavou, a proto požaduji odpověď do 10 dnů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Bláhu. Nikdo jiný se do rozpravy nepřihlásil. Hlásí se kolega Gross.

Poslanec Jan Bláha: Vážený pane předsedající, pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolil bych si přednést dvě interpelace týkající se třech ministrů. V prvním případě by to byla interpelace na pana ministra zdravotnictví Luďka Rubáše a pana ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Týká se věci rozhodování při postupu privatizace zdravotnických zařízení.

Vážení páni ministři, obrátili se na mne zdravotníci, jelikož se jich tento problém aktuálně dotýká, a to přímo v těchto dnech. Jedná se konkrétně o způsob privatizace zdravotního zařízení polikliniky Dobříš, část majetku Komenského náměstí 454. Je to přímo v místě mého bydliště.

Vzhledem ke způsobu jednání s těmito zdravotníky na ministerstvu privatizace a jím poskytnuté malé informovanosti, si dovolím položit několik otázek.

Za prvé, proč ministr přistupuje ke způsobu tzv. obálkové metody prodeje zdravotních zařízení?

Za druhé, proč má nést důsledky těchto rozhodnutí v konečné podobě občan, neboť z titulu vyšší ceny takto prodaného majetku jsou zřejmé vyšší náklady, které se patrně objeví v ceně služeb a úkonů.

Proč není dodržováno pravidlo, že ten, kdo v zařízení již pracuje a hodlá v činnosti pokračovat a investoval mnohdy celé nové zařízení, což je i tento případ, má přednost při přímém prodeji před konkrétními uchazeči. Proč toto není dodrženo?

Proč tato výše uvedená zásada nebyla uplatněna právě u zmíněné privatizace?

Dále proč nebyly přizváni k jednání a rozhodování na ministerstvu zdravotnictví účastníci privatizačních projektů těch celků, kterých se privatizace přímo týká.

Proč nebyla dána možnost stávajícím zaměstnancům, autorům jednoho z konkurenčních projektů o jeho doplnění a upřesnění?

Poslední otázka: Proč účastníci privatizace, kteří odeslali odvolání proti rozhodnutí o způsobu prodeje, tzv. obálkovou metodou, které se má uskutečnit již toto pondělí 3. 10. 1994, do této chvíle neobdrželi vyjádření ke svému odvolání.

Žádám na výše uvedené dotazy písemnou odpověď. Dále bych si dovolil ještě požádat pana ministra Skalického v zájmu věci samé o možnost a zvážení pozastavení tohoto řízení, které má proběhnout v pondělí a vrácení k řádnému šetření zpět na ministerstvo zdravotnictví. Žádám tímto také pana ministra zdravotnictví Rubáše ještě o vyjádření ke třem dalším otázkám.

Za prvé, zda je privatizace přímým prodejem stávajícím zdravotním pracovníkům možná, za druhé, kolik zdravotních zařízení do této doby ministerstvo zdravotnictví doporučilo k přímému prodeji stávajícím zdravotním pracovníkům v něm a kolik z toho bylo realizováno. V této souvislosti se dále ptám, jestli pan ministr hodlá znovu zjistit možnost řádného a úplného projednání způsobu privatizace zdravotního zařízení polikliniky Dobříš, část majetku Komenského nám. 454, jak již jsem výše uvedl.

Moje druhá interpelace se týká ministerstva vnitra pana ministra Rumla. Pan ministr bohužel není přítomen. Přesto bych si dovolil upozornit, že již potřetí budu interpelovat zhruba ve stejné věci, a to o způsobu jednání, morálky a etiky přednosty Okresního úřadu Rakovník ing. Chalupeckého.

V prvních dvou případech mně bylo odpovězeno tak, jak bylo a argumenty patrně nebyly uznány. Musím konstatovat, že stav podle mého soudu není únosný, neboť podle informací, které mi byly poskytnuty, je zvláštní, že pan přednosta ve své funkci, možná i z osobních pohnutek, si zjišťuje informace, a to přímými nahrávkami tiskových konferencí jiných politických stran ve svém městě. Proto si dovolím položit šest otázek.

První otázka. Může státní úředník vyvíjet činnost zaměřenou na získávání materiálu proti jiným občanům, zejména proti těm, kteří smýšlejí jinak než pan přednosta?

Otázka druhá. Je toto jednání v souladu s náplní práce, kterou má přednosta Okresního úřadu Rakovník?

Otázka třetí. Je o této činnosti přednosty tohoto Okresního úřadu informován jeho nadřízený a pokud ano, jaké je jeho stanovisko?

Otázka čtvrtá. Jak může v demokratickém systému vůbec dojít k takovému jednání nejvyššího představitele státní správy na okrese?

Otázka pátá. Jak bude napříště zajištěno, aby pracovníci státní správy na okrese neshromažďovali materiály proti občanům? Myslím si totiž, že přednosta je tady pro všechny občany a ne pro jednu jedinou konkrétní stranu.

Otázka šestá. Kolika ještě etických a morálních přestupků se musí státní úředník ve funkci přednosty dopustit, aby podle vás bylo nutné zvažovat jeho eventuální odvolání. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím kolegu Grosse.

Poslanec Stanislav Gross: Pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, obracím se s interpelací na pana ministra vnitra pana Rumla. Týká se velkého množství politických stran a subjektů, které budou kandidovat v nadcházejících komunálních volbách.

Jak jistě víte, před časem vydal policejní prezident po poradě s řediteli Krajských správ Policie České republiky pokyn, aby policisté, příslušníci Policie České republiky nekandidovali ani jako nezávislí kandidáti na kandidátkách politických seskupení nebo politických stran.

Domnívám se, že tento pokyn, byť ho samozřejmě mohu chápat, vyšel poněkud pozdě, protože vyšel v době, kdy již většina kandidátek byla sestavena a tuším, že se nespletu, když řeknu, že vlastně vyšel v době, kdy už kandidátky musely být odevzdány.

Obracím se na pana ministra vnitra Rumla s otázkou, jestli za této situace, kdy takovýto pokyn přišel pozdě a znamená pouze jediné, že policistům, kteří se rozhodli kandidovat jako nezávislí na kandidátkách - budou z těchto kandidátek zřejmě odstupovat a kandidátní listiny jednotlivých politických subjektů zůstanou nezaplněny - hrozí nějaký postih.

Domnívám se, že je to velice důležité, protože policisté z toho samozřejmě mají určité obavy, neboť práce u policie je přednější než nějaké angažování v samosprávě. Takže bych poprosil, jelikož se jedná o poměrně aktuální a naléhavý problém, poprosil bych sněmovnu, jestli by tuto interpelaci mohla uznat jako naléhavou s termínem deseti dnů.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Je zde v podstatě procedurální návrh. Budeme o něm hlasovat. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, já vás již odhlásil. Je tu technické sdělení - pan ministr a poslanec Bělehrádek má náhradní kartu č. 5.

Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Grosse, který žádá sněmovnu o souhlas s tím, aby jeho interpelace byla prohlášena za naléhavou a byla stanovena lhůta pro odpověď 10 dnů.

Ptám se sněmovny, kdo v 71. hlasování podporuje tento návrh?

Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Tento návrh byl přijat.

Pro hlasovalo 48, proti 12, zdrželo se 28 poslanců.

Prosím, pan kolega Drápela.

Poslanec Jiří Drápela: (Hovoří z místa.) Já jsem žádal rovněž o odpověď do deseti dnů a vy jste nedal hlasovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Omlouvám se, využiji této příležitosti a budeme hlasovat o dalším návrhu pana kolegy Drápely, který taktéž chce požádat sněmovnu o souhlas s tím, aby jeho interpelace byla prohlášena za naléhavou s tím, že se stanovuje lhůta pro odpověď v deseti dnech.

Ptám se, kdo v 72. hlasování podporuje tento návrh?

Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 45, proti 14, zdrželo se 33 poslanců.

Protože není dalších přihlášek, tím jsme ukončili bod Interpelace, otázky a podněty poslanců Poslanecké sněmovny na členy vlády České republiky a dovolte mi, abych jménem pana kolegy Jaroše vás poprosil o to, aby vás kolega Jaroš mohl seznámit s krátkým poslaneckým sdělením.

Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, je to opravdu pouze krátké sdělení. Dovolil jsem si na lavice vám rozdat tzv. Fagerströmuv test nikotinové závislosti. Z toho je patrno, že je to určeno pouze pro poslance kuřáky a kuřačky. Ti, kteří nekouří a dostali ho také, mohou ho dát svým přátelům, ať si to vyzkusí v tomto orientačním textu, jak dalece jsou závislí na nikotinu. Byl bych rád, kdybyste mi tento anonymně vyplněný test mohli vrátit. Nebudu to publikovat, je to pro naše vnitřní použití a v případné vhodné chvíli vás seznámím s výsledky. Děkuji.