Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi také několik poznámek, jednak jako reakci na určité názory, které zde zazněly, jednak určité věci shrnout, čímž nechci samozřejmě předcházet řeči pan ministra zahraničních věcí Zielence.
Zazněly zde skutečně zvláštní myšlenky. A ještě než začnu mluvit, rád bych vás upozornil na jednu zkušenost, kterou jsem udělal ve Washingtonu před 14 dny. V Kongresu jsem zjistil, že každý kongresman, každý senátor má komplexní svodky z toho, co se projednává v jednotlivých parlamentech, kdo jak vystupuje, kdo co říká.
A může se velice dobře orientovat, jaká je kde situace. Takže, vážení přátelé, vše, co řeknete, vytváří obraz o této republice v zahraničí. (Potlesk.)
K jednotlivým myšlenkám: hlasovací mašinerie OSN, KBSE, vojenská intervence nezasahovat vojensky, znamená to, jak jsem tomu porozumněl, znevážení a zpochybnění významu a funkce OSN, znevážení významu existence a funkce Rady bezpečnosti. To jsou pro mne slova, kterým, prosím, já nerozumím. Vojenská intervence. Vojenská intervence existuje tehdy, jestliže někde bojujete se zbraní v ruce.
Chtěl bych říci snad to podstatné. Byl jsem navštívit naše vojáky, navštívil jsem všechna kontrolní stanoviště rozhodující, byl jsem i na kontrolním stanovišti na okraji Růžové zóny přímo na rozhraní fronty Chorvatské a Srbské krajiny. Byl jsem na stanovišti v Podlapači, kde naše jednotka chrání životy 123 Chorvatů, kteří jsou jako menšina v oblasti Srbské krajiny. Když jsem s nimi hovořil, nechci útočit na vaše city, ale představte si vyhublé, zničené lidi, kteří vám se slzami v očích děkují za to, že tam naši vojáci jsou, protože by byli v noci chytáni jako myši, povražďováni a stříleni. Když se tam setkáte s chlapcem, který už skoro neumí mluvit, protože dva roky žil v lese, protože se nemohl vrátit domů, aby ho nezavraždili. Samozřejmě, že obdobná situace existuje i na druhé straně fronty. Proto já jakékoliv útoky proti tomu, že tam naši vojáci jsou zbyteční, musím kategoricky odmítnout a takové názory mohu považovat pouze za výraz neznalosti věci. Naši vojáci tam chrání lidské životy. Zazněla zde slova o hazardování s našimi životy. Víte, že naše jednotka je jedna z mála, která neutrpěla žádné ztráty. I zde byl před pár dny na návštěvě švédský ministr obrany a shlédl výcvik našich vojáků UNPROFOR v Krumlově. Řekl: Ano, vaše jednotka neměla žádné ztráty, stejně jako naše jednotka. A víte proč? Vy postupujete stejně. Vaši dobrovolníci nejsou žádní devatenáctiletí kluci, jsou to zkušení chlapi, vy z nich nevychováváte žádné Ramby, kteří tam jdou bojovat, ale kteří tam jdou udržovat mír. To je také trochu jiný přístup.
Takže chcete-li hlasovat pro odchod vojáků, nebo proti rozšíření, hlasujete pro to, aby poloviční prapor byl nefunkční, protože prostě není ucelenou jednotkou, která může zabezpečovat všechny funkce. Chcete-li hlasovat pro odchod našich vojáků nebo i pro odchod jednotek UNPROFOR vůbec, jak zde zaznělo, vlastně říkáte: odejděte odtamtud, ať se tam vyvraždí. A já vás upozorňuji, že jsou schopni se vyvraždit. Ptám se, kdo tedy pak ponese zodpovědnost, na koho padne tato vina.
Vážení přátelé, já si toto na svědomí nikdy nemohu vzít. Naši vojáci jsou tam se souhlasem všech zainteresovaných stran, nejsou tam proti vůli nikoho a jsou všemi stranami vítáni a všemi stranami oceňováni pro svou nezištnost. Neobchodují se zbraněmi, s potravinami, s vodou, s narkotiky, jsou nestranní vzhledem ke všem stranám. To jsem slyšel od všech zúčastněných stran a vážení, to je tak obrovská deviza pro tento národ a pro renomé této republiky v zahraničí, že si to těžko můžeme všechno představit. Takže chcete-li hlasovat pro odchod, hlasujete i pro vyvraždění těch 123 Chorvatů ve vesničce Podlapačem, zrovna tak pro vyvraždění desítek, stovek a tisíců jiných lidí, kteří jsou v podobné situaci. Chcete-li hlasovat proti, není to nic jiného než snaha oslabit důvěru v OSN, oslabit důvěru v Radu bezpečnosti a také oslabit důvěru ČR, která dnes začíná velice růst.
Já se tedy domnívám, že ten kdo nechce, aby naši vojáci tam dále působili, si musí rozmyslet, v co vlastně hlasuje. Můžeme mít, vážení, různé názory na průběh ekonomické reformy, můžeme mít různě názory na sociální politiku, školskou politiku, různé názory na transformaci armády, ale, vážení, názory na cenu lidského života - to bychom snad měli mít stejné. Já vás vyzývám k tomu, abyste ve smyslu tohoto mého vystoupení byli tak laskavi a zvážili tuto situaci a hlasovali pro. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi a prosím pana poslance Hrdého, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Payne.
Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedo, páni ministři, vážení kolegové, bylo tady výstižně nazváno vystoupení mnoha "politické školení mužstva". Je pravdou, že v době svého mládí jsem zažil jednostranné politické školení mužstva. Tady jsem zažil vícestranné politické školení mužstva, počínaje společným zpravodajem, pokračujíc jinými kolegy zprava či zleva, nicméně domnívám se, že to bylo zbytečné.
Chtěl bych uvést jménem Klubu sociální demokracie, že my si plně uvědomujeme, že Česká republika vstupuje do Evropy, ale nejenom do Evropy, ale i do světa. Česká republika vstupem do tohoto společenství získává řadu výhod a řadu příjemných požitků. ČR se nemůže zbavit samozřejmě společné odpovědnosti. A to je hlavní důvod, proč Klub poslanců sociální demokracie bude hlasovat pro zvýšení našeho kontingentu v Jugoslávii bez dalšího politického školení mužstva. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hrdému, prosím pana kolegu Payna, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo, páni ministři, vážení kolegové a kolegyně, byla zde řeč o politickém školení. Já mám pocit, že tady teď nejde o politické školení, ale o vzdělanost našeho národa. Tento Parlament je svým způsobem obrazem naší společnosti a mě mrzí, že se zaměňuje Bosna s Chorvatskem, že se zaměňuje Írán s Irákem a dochází k mnoha dalším omylům. Svým způsobem je to svědectví také o naší žurnalistice, že nedokáže přinést přehledné, objektivní zpravodajství o tom, co se kde děje. Takže do jisté míry možná značné procento našich občanů ani neví, kde vlastně naše jednotky UNPROFOR jsou, v které oblasti působí a co tam mají za úkol. Nám nezbývá než prosit, aby se informovanost zlepšila.
Trochu mě mrzí, že jsme neuspořádali seminář k této věci, podrobnou informaci o činnosti našich jednotek ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí a s Ministerstvem obrany. I z vlastních zdrojů bychom mohli dodat některé informace, kde bychom se pokusili vyložit, jaká je situace a jaké jsou důvody. Myslím, že jeden seminář přesto proběhl. Zahraniční výbor tam pozval zástupce řady dalších výborů a takováto informace o situaci proběhla loni na jaře. Chtěl bych ujistit své kolegy v tom, že nejde o unáhlené rozhodnutí, nejde o to, že bychom si teď honem vymysleli nějakou akci. Věc je skutečně uváženým rozhodnutím. To, že o něm rozhodovalo Federální shromáždění ve zcela jiném kontextu za zcela jiných podmínek a v jiném složení a dospělo k rozhodnutí, to je krok, na kterém se máme podílet. Myslím, že to svědčí o tom, že naše zahraniční politika se provádí v dost přesvědčivém koncensu.
Chtěl bych jenom připomenout jednu věc. NATO není totožná s OSN. S akcemi nasazení mezinárodních jednotek v Jugoslávii vyjádřila souhlas Rada bezpečnosti a na tomto rozhodování naprosto neideologicky - prosil bych kolegy, aby si to uvědomili - se podílelo Rusko, Čína, všechny velmoci, které jsou členem tohoto orgánu. Rusko má také své jednotky v rámci UNPROFOR, má tam své vojáky. Nepovažují to za ideologickou záležitost Spojených států, je to věc obecných humanitních ideálů a na těch se dokážeme shodnout v mezinárodním měřítku. Bohužel se na nich neshodneme v této sněmovně.
Chtěl bych dodat ještě několik konkrétních příkladů. Myslím, že vystoupení pana ministra Baudyše bylo dostatečně instruktivní. Chci jenom připomenout, že naši vojáci ze svého přídělu potravin, který dostávají, často udržují při životě některé obyvatele právě v Podlapači i na jiných místech. Uvědomte si, že tam plní skutečně humanitární poslání, že jsou tam proto, aby lidem pomáhali a to se jim daří. To, že dokázali zachránit několika francouzským vojákům život, svědčí také o tom, že tam nejsou zbytečně. Prosím, vezměte to v úvahu při hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi, prosím pana kolegu Hofhanzla, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Dostál.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane místopředsedo, váženě dámy a pánové, nejméně posledních 60 let historie našeho národa a střední Evropy je jasným varováním, jaká je cena svobody. Zhroutil se bipolární svět a nikdo v tomto prostoru nepřevzal odpovědnost. Naší povinností. v zájmu i naší budoucnosti je převzít svůj malý díl odpovědnosti a pomoci též k tomu, aby se náš svět nepropadl do obecného chaosu a vraždění.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi a prosím pana poslance Dostála, aby se dostavil k řečništi.
Poslanec Robert Dostál: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, měl jsem příležitost být částí poslanecké delegace v OSN spolu s paní Kateřinou Lojdovou a přítelem Otou Vychodilem. Mimo jiné se nám dostalo a bylo nám umožněno jednání s vedoucím důstojníkem oddělení pro UNPROFOR, který nám podal informace o komplexních opatřeních na půdě bývalé Jugoslávie včetně situace českého praporu a požadavku na zvýšení počtu jeho členů včetně zdravotního zajištění.
Potvrzuji dále jen slova, která zde zazněla již v tomto smyslu, že našich vojáků nemůže být použito v přímém boji. Totéž nám potvrdil vedoucí důstojník UNPROFOR při OSN. Při napadení, jak řekl, hledají připravené bezpečnostní prostory, aniž se zapojují i do obranné aktivity. Mám za to, že je potřebou našeho státu zúčastnit se spolupráce s ostatními zeměmi v rámci UNPROFOR už i proto, že znalost problémů našeho souseda je nám bližší než komukoliv jinému a také proto, že i naše pomoc je o to přijatelnější a potřebnější. V tomto smyslu podpořím úsilí našeho státu, ne v rámci vám všem jistě dobře známé bratrské pomoci a spolupráce, ale ze skutečné mezilidské solidarity pro zachování života a míru v této oblasti a v Evropě vůbec. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Pan poslanec Kozák.
Poslanec Stanislav Kozák: Pane předsedající, pane předsedo, vážení páni ministři, kolegové a kolegyně, neměl jsem skutečně v plánu k tomuto bodu vystupovat, ale o tom, co jste tady slyšeli, si můžeme asi udělat obrázek všichni. Když kdysi dávno tady někdo z vládní koalice prohlásil, že levice je nepoučitelná, myslel jsem si, že si dělá legraci. Bohužel, dnes jsem se přesvědčil o tom, že měl pravdu. Páni sociální demokraté budou podporovat vyslání dalších vojsk do Jugoslávie, zrovna tak jako v roce 1914 poslali na Srbsko c.k. mocnářství. Myslel jsem si, že jim to stačilo tenkrát. Bohužel, nestačilo.
V Jugoslávii se snažil zvítězit vojensky už leckdo. Zatím ještě nikdo neuspěl. Ke stejnému stanovisku, že se vojensky nedá zvítězit v bývalé Jugoslávii, dospěli i nejvyšší vojenští odborníci z řad států, jak OSN, tak NATO. Zarážím se nad výrokem, že nám pan ministr obrany prohlásí, že ten, kdo nechce poslat další vojáky do Jugoslávie, znevažuje OSN.
Pane ministře, jak si mohou dovolit staré demokratické státy a stálí členové Rady bezpečnosti, jako je Francie a Anglie, znevažovat OSN, když stahují své vojáky z Jugoslávie a snižují své kvorum vojáků, které tam mají nasazeny. Říkal jste nám tady, že ten, kdo nebude hlasovat pro to, aby naši vojáci šli do Jugoslávie, další kontingent, že oslabuje důvěru v Českou republiku. Pane ministře, v roce 1970, když jsem byl vojákem základní vojenské služby, tak pan politruk prohlásil, že ten, kdo nesouhlasí s účastí našich vojsk ve vojskách Varšavské smlouvy, podvrací naši republiku, stranu a vládu. Pouze jiné znaménko. Odpusťme si to. Když už tam vojáky máme, řádově dnes kolem 500, jsem ochoten souhlasit s tím, nechť tam toto kvorum zůstane, ale neposilujme to dalšími vojsky. Jestliže zvýšíme naši účast na tisíc vojáků, nemusíte kroutit, vážení kolegové, hlavou, budeme jedním z nejsilnějších vojsk, které tam na počet obyvatel bude. Může to být hanba, pane kolego. Neviděl jsem ještě v historii českého národa, že bychom vydělali na tom, že jsme poslali žoldáky kamkoliv. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kozákovi. Prosím pana poslance Grosse, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Grulich, potom paní kolegyně Kolářová.
Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, já budu velice stručný. My neposíláme nikoho nikam vítězit. Naším vítězstvím je zachránit lidské životy a pomoci nastolení míru. Díky. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grossovi. Prosím pana poslance Grulicha, aby se ujal slova. Připraví se paní Kolářová.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, je mi poněkud líto, že zrovna pan kolega Kozák si plete sociální demokracii s císařem pánem a jeho rodinou, případně s jeho generálním štábem. Asi jsme každý studovali z jiných dějinných pramenů, ale to se někdy stává.
Zazněla zde slova o tom, že přikládáme další zápalku na Balkán do velmi obtížné situace, že je to záležitost vládní koalice apod. Asi vládní koalice dobře ví, že zrovna ode mne málokdy, nebo lépe řečeno nikdy nedostává nic zadarmo. Také bych to pokládal za špatné plnění své role opozičního poslance. Ale v této chvíli tuto záležitost pojímat jako koaliční a opoziční vidím jako zpozdilost.
Jestliže po dnešním schválení smlouvy o přidružení - a smlouva byla schválena dost výraznou většinou - jestliže po všech snahách o naši integraci, po všech řečech o vytvoření bezpečnostního systému v Evropě znevažujeme poslání naší jednotky místo úkolu, který skutečně plní a který má zabránit válečnému konfliktu a ochraňovat životy lidí, a my jí podsouváme jakýsi úkol agresivní, sami sebe chceme vyřazovat z úsilí o bezpečnost, které bychom rádi v Evropě vytvořili.
Jestliže necháme jednotku v síle 500 mužů - zejména vy z vás, kteří jste byli na vojně, jistě si upamatujete, že pokud tato jednotka má úkoly, které jsou nad síly tohoto počtu - vystavujeme ji nebezpečí. Vystavujeme ji samozřejmě nebezpečí života a zavdáváme důvod k tomu, že úkoly nebude s to splnit. Jestliže naše jednotka dosud tyto úkoly plnila, zaslouží si ocenění a poděkování. A dostává se jí ho nejen od nás, ale i z ostatních zahraničních zdrojů a zahraničních zástupců, včetně nejvyššího velitele těchto jednotek.
Proto si myslím, že jestliže spolu jindy svádíme urputné půtky - levice, pravice, koalice, nekoalice - měli bychom umět poznat, kde je hranice těchto půtek a kde nastupuje skutečný státní a evropský zájem. To by mělo dát i osvědčení a vysvědčení nám jako poslancům, kteří přijímáme zákony této země. Jestliže to nedovedeme rozlišit, asi tím zpochybňujeme sami sebe a své oprávnění. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Prosím paní kolegyni Kolářovou, aby se ujala slova. Připraví se pan kolega Ullmann.
Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych vlastně jenom poděkovat panu kolegovi Grulichovi, protože se dnes v této sněmovně ukázalo, že zde nehovoří politické strany, ale lidé. On vlastně už za mne poděkoval, což musí udělat tento parlament - našim vojákům, kteří na území bývalé Jugoslávie jsou a kteří - jak věřím - ti další, tam budou. Oni, i kdyby zachránili pouze jeden lidský život, zaslouží si naši úctu a naše uznání. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kolářové. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se zřekl svého příspěvku, protože moje předřečnice už v podstatě vyjádřila to, co bych chtěl vyjádřit sám. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Ullmannovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu končím. Chci se zeptat pana ministra, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Ano, prosím, aby se dostavil k řečništi.
Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení poslanci, původně jsem měl v úmyslu vystoupit s uceleným závěrečným projevem, ale myslím si, že po tom, co padlo v této diskuzi, takovýto projev není třeba, že na všechny otázky, které zde padly, padly zde také odpovědi.
Domnívám se, že mnoho diskutujících chápalo diskuzi k tomuto usnesení jako příležitost k předvedení jednoznačných i záporných stanovisek, protože se jedná o problém nepochybně pozorovaný, sledovaný veřejným míněním. Ale myslím si, že diskuze ukázala, že to byla past. Že scházely konkrétní informace, že se argumentovalo s velkou dávkou obyčejné neznalosti.
Myslím si, že je důležité na závěr vyzvednout z této diskuze několik důležitých věcí, které zazněly. Shodou okolností nejdůležitější zazněly ve vystoupení pana poslance Grulicha, který upozornil na význam národního, státního a evropského zájmu a na to, jak se tyto věci promítají také do vnitřního politického života naší země. Myslím si, že je to důležité nejen v této věci, ale v celé zahraniční politice - když budeme umět rozlišovat věci, které jsou naším společným zájmem, od věcí, které nás dělí z důvodů ideologie či příslušnosti k jiným politickým stranám. Toto je nepochybně věc, která by nás měla spojovat.
Chtěl bych zdůraznit, že v jednotkách mírových sil OSN v prostoru bývalé Jugoslávie působí vojáci nejrůznějších států světa. Není to otázka jednoho geografického směru, v tomto případě západního. Skutečně tam se projevuje solidarita všech zemí světa. Je to, pravda, solidarita tváří v tvář bezmocnosti mezinárodního společenství tento konflikt ukončit, je to solidarita, která spíše slouží tomu, aby tam nebylo obětí daleko více.
Na závěr bych se vyjádřil už jenom k postupu vlády České republiky k legislativnímu zarámování pobytu našich vojsk v prostoru bývalé Jugoslávie. Je zřetelné - a zde ve sněmovně to bylo několikrát diskutováno - že je to přímý důsledek převzetí závazků právě touto sněmovnou, převzetí závazků bývalé České a Slovenské Federativní Republiky. Usneseni 272, které zde zmiňoval pan poslanec Matulka a které citoval, je třeba citovat přesně. Usnesení se nevztahovalo k požádání parlamentu o vyslání ozbrojených sil, ale o vyslání dalších ozbrojených sil. Mělo dovětek - bude-li o to Česká republika požádána. Právě tato slova způsobují, že se to projednává nyní, protože Česká republika byla požádána generálním tajemníkem o vyslání dalších vojsk.
Proto vláda v souladu se svým usnesením 272, které poslanec Matulka citoval, přistoupila k předložení do Parlamentu tohoto návrhu.
Váženi páni poslanci, rád bych vás požádal, abyste návrh předloženého usnesení schválili, protože je v souladu se zájmy České republiky.
Myslím si, že tato diskuze ukázala, že tento zájem nelze redukovat na zájem, který definuje jenom vládní koalice. Děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Zielencovi. Prosím pana poslance Nečase jako společného zpravodaje, aby se ujal slova a vyjádřil se k rozpravě.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě, která proběhla k tomuto bodu, vystoupilo 18 poslankyň a poslanců a 2 členové vlády. Nebudu komentovat jednotlivá vystoupení. Myslím, že vše bylo řečeno.
V této rozpravě s 20 příspěvky padl pouze jeden protinávrh na usnesení, a sice pana poslance Matulky, který bych si dovolil nyní zopakovat. Skládá se ze dvou bodů.
"Poslanecká sněmovna Parlamentu:
1. Konstatuje nespokojenost s tím, že vláda České republiky nevyžádala souhlas Parlamentu k vyslání ozbrojených sil České republiky na území bývalé Jugoslávie, podle čl. 43 odst. 2 Ústavy České republiky.
2. Nesouhlasí s vládním návrhem na rozšíření praporu České republiky v Ochranných silách OSN na území bývalé Jugoslávie UNPROFOR o 500 příslušníků."
Domnívám se, že o tomto protinávrhu by se mělo hlasovat nejprve a bylo by korektní hlasovat o těchto dvou bodech zvlášť.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, dovolil jsem si vás odhlásit. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Dámy a pánové, budeme hlasovat o první části návrhu usnesení poslance Matulky.
Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko (hlasování č. 263). Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování je právě skončeno.
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 55 pro, 94 proti, 12 se zdrželo.
Nyní budeme hlasovat o druhé části předneseného návrhu usnesení.
Kdo je pro přijetí, ať se vyjádří příslušným způsobem.
Jde o hlasování č. 264. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování bylo skončeno.
Ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 51 pro, 99 proti, 13 se zdrželo.
Poslanec Petr Nečas: Dovolil bych si tedy přečíst návrh zpravodajů jako návrh usnesení Poslanecké sněmovny:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s vládním návrhem na rozšíření účasti armády České republiky v ochranných silách OSN na území bývalé Jugoslávie UNPROFOR na počet nepřevyšující tisíc osob."
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Jde o hlasování č. 265, které právě skončilo.
Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 109 pro, 38 proti, 16 se zdrželo.
Dámy a pánové, já vám děkuji. Tím jsme projednali další bod, tedy bod 27 našeho pořadu. Děkuji společnému zpravodajovi a ministrovi zahraničí panu Zielencovi.
Nyní bych vám navrhl další postup. V tomto okamžiku bychom mohli být seznámeni s výsledkem voleb zástupcem ověřovatelů. Dále bychom mohli vyhlásit další volby s předpokládanou dvacetiminutovou přestávkou na vydávání lístků. Pokud by ve sněmovně nebylo námitek, po přestávce bychom pokračovali na žádost členů vlády bodem, který je označen č. 31. Vzhledem k tomu, že pan ministr Ruml se z naléhavých důvodů nebude moci účastnit dalšího projednávání. Jestliže námitek není, budeme se tedy řídit tímto návrhem. Prosím pana kolegu Koláře, aby se ujal slova.
Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych vás seznámil s výsledky tajného hlasování při volbě místopředsedy prezidia Fondu národního majetku České republiky. Jednalo se o první volbu, první kolo.
K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků. Z toho bylo vydáno 163 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 149 platných lístků a 8 neplatných lístků. 14 hlasovacích lístků nebylo odevzdáno.
Pro navrženého kandidáta
pana Josef Holuba bylo odevzdáno 92 platných hlasů.
Pan Josef Holub byl zvolen místopředsedou prezidia
Fondu národního majetku České republiky.
Děkuji. (Potlesk.)