Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a
185 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda
vlády V. Klaus, místopředseda vlády
J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr
zemědělství J. Lux, místopředseda
vlády a ministr financí I. Kočárník,
ministr obrany A. Baudyš, ministr životního prostředí
F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž
S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu
V. Dlouhý, ministr hospodářství K.
Dyba, ministr státní kontroly I. Němec, ministr
spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže
a tělovýchovy P. Piťha, ministr zdravotnictví
L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický,
ministr dopravy J. Stráský, ministr práce
a sociálních věcí J. Vodička,
ministr zahraničních věcí J. Zieleniec.
(Za zvuků fanfár vchází prezident
České republiky Václav Havel. Sněmovna
povstává.) 13. schůze Poslanecké sněmovny
zahájena ve 13 hodin.
Předseda PSP Milan Uhde: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, dnes mezi námi především vítám
prezidenta České republiky pana Václava Havla.
Dále vítám vládu České
republiky vedenou premiérem panem Václavem Klausem.
Vítám ostatní milé hosty.
Podle předběžného hlášení
bylo zjištěno, že se podepsalo 115 poslanců.
To znamená, že jsme schopni se usnášet,
a proto zahajuji 13. schůzi Poslanecké sněmovny.
Všechny vás na ní co nejsrdečněji
vítám.
S návrhem pořadu, jak jej připravil organizační
výbor, jste byli seznámeni dopisem, a proto předpokládám,
že jej nemusím přednášet. Chtěl
bych ještě tlumočit některé další
návrhy organizačního výboru.
Bod, který je na pozvánce zařazen pod pořadovým
číslem 6, lze samozřejmě projednávat
jen za předpokladu, že bude schváleno zkrácení
60denní lhůty. Tento návrh bude předložen
vašemu hlasování. K tomuto bodu vám
bude ještě v průběhu dnešního
jednání rozdán sněmovní tisk
515 A, což je Zpráva výborů o projednávání
tohoto vládního návrhu zákona.
Zprávu uvedenou pod bodem 7 návrhu pořadu
doporučuje organizační výbor projednávat
zítra - to je ve středu - ráno.
A konečně zprávu uvedenou jako bod 11 laskavě
vyškrtněte z návrhu pořadu. Týká
se opatření předsedy Poslanecké sněmovny
a já jsem tento měsíc nebyl nucen žádná
opatření učinit.
Paní poslankyně, páni poslanci, dnes dopoledne
se ještě sešlo politické grémium.
Podle výsledku diskuse v politickém grémiu
navrhuji, aby se bod "Odpovědi členů
vlády České republiky na interpelace, otázky
a podněty poslanců Poslanecké sněmovny"
projednával ve čtvrtek 14. října 1993
od zahájení jednacího dne, tedy od rána.
Odpovědi budou řazeny podle toho, kterému
členovi vlády jsou dotazy, interpelace adresovány.
Nebude to tedy řazení podle sněmovních
tisků. Pro úplnost chci uvést, že jiný
názor na uspořádání tohoto
bodu tlumočil na politickém grémiu předseda
politického klubu Levého bloku.
Paní poslankyně, páni poslanci, připomínám
jako pokaždé, že v tuto chvíli může
každý poslanec, každá poslankyně
navrhnout změnu nebo doplnění předloženého
pořadu. O předneseném návrhu rozhodne
poté Poslanecká sněmovna bez rozpravy. Prosím
tedy, kdo si přeje navrhnout změnu nebo doplnění
pořadu, ať se přihlásí a učiní
to. Je tu písemná přihláška pana
poslance Čapka. Zvu ho k řečništi. Dále
se přihlásil pan místopředseda Kasal,
bude mít slovo hned poté.
Poslanec Miroslav Čapek: Vážený
pane prezidente, dámy a pánové, navrhuji,
aby jednání sněmovny bylo rozšířeno
o bod "Zpráva o činnosti Bezpečnostní
informační služby" tak, aby tento bod
byl zařazen za Zprávu o bezpečnostní
situaci v České republice před Návrh
statutu kontrolního orgánu Poslanecké sněmovny
pro kontrolu Bezpečnostní informační
služby. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Čapkovi. Zaznamenal jsem jeho návrh a prosím
pana místopředsedu Kasala, aby vznesl svůj
doplňovací návrh.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy
a pánové, navrhuji, aby bod 3. "Vládní
návrh zákona o některých podmínkách
výroby, šíření a archivování
audiovizuálních děl", který je
ve sněmovních tiscích 510 a 563, se z třetího
bodu přesunul za bod 17. Odůvodňuji tento
návrh skutečností, že pan ministr kultury
dr. Jindřich Kabát je nemocen a že je určitá
naděje, že ve čtvrtek by mohl být již
zdráv a mohl by osobně odůvodnit návrh
tohoto zákona. Děkuji za pochopení.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
Kasalovi. Zaznamenal jsem jeho návrh a zvu k řečništi
pana poslance Jaroslava Nováka, který se přihlásil
písemně.
Poslanec Jaroslav Novák: Dámy a pánové,
já bych si dovolil za bod 3 zařadit už chronicky
navrhovaný návrh na změnu ve složení
výborů Poslanecké sněmovny, to je
pana poslance Kašpárka zařadit do sociálního
a zdravotního výboru a pana poslance Kubu do ústavně
právního výboru. To je vše, děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Novákovi. Slovo má pan poslanec Gross. Zaznamenal
jsem vaši přihlášku, pojďte prosím,
pane poslanče, k řečništi.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane
prezidente, pane předsedo, dámy a pánové,
tak jak bylo na politickém grémiu avizováno,
předkládám návrh za poslanecký
klub České strany sociálně demokratické,
aby do pořadu schůze byl zařazen nový
bod, který by zněl takto: "Usnesení
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kterým
žádá vládu o zvážení
možnosti vypracování zákona o nakládání
s materiály bývalé Státní bezpečnosti".
Tento bod navrhuji zařadit před bod "Interpelace,
otázky a podněty poslanců Poslanecké
sněmovny". Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Grossovi. Zaznamenal jsem v hrubých rysech, pan poslanec
potom při hlasování může upřesnit
znění svého návrhu, kdybych záznam
neměl úplně přesný. Dále
se hlásí pan poslanec Hirš. Má slovo.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane
prezidente, vážený pane předsedo, dámy
a pánové, dávám návrh, aby
z programu byl vypuštěn bod č. 2 - "Návrh
na jmenování generálního prokurátora".
Klub LSNS dospěl k názoru, že tato závažná
otázka musí být předjednána
ve výborech, musíme být řádně
seznámeni se všemi kandidáty. Tato otázka
je natolik závažná, že podáváme
návrh, aby bod byl přeložen na listopadové
zasedání. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Hiršovi, zaznamenal jsem. Prosím nyní pana
poslance Pavla Seifera. Omlouvám se mu, jeho písemná
přihláška tady byla už předtím
a zatoulala se mi pod fascikl. Pane poslanče, máte
slovo.
Poslanec Pavel Seifer: Pane předsedo, pane prezidente,
dámy a pánové, přijímám
omluvu, bohužel přišel jsem na řadu až
nyní. Chci navrhnout vypuštění bodu
3. který má název "Vládní
návrh zákona o některých podmínkách
výroby, šíření a archivování
audiovizuálních děl", s odůvodněním:
Zaprvé tento návrh prošel krátkým
režimem. Po přečtení jsem zjistil, že
jsou v něm některé nejasnosti a nepřesnosti.
Asi by bylo vhodné, nechat čas sněmovně
a výborům, aby znovu projednaly tuto otázku,
velice důležitou, velice závažnou. Jedná
se o dost významný vliv na naši filmovou tvorbu.
Druhý argument, který je spíš morální
než právní - s tímto problémem
souvisí soudní jednání, asi by nebylo
vhodné, aby parlament před ukončením
soudního jednání rozhodl o věci, která
sice soud neovlivní, nicméně vytvoří
atmosféru, která by nebyla vhodná pro vynesení
nějakého rozhodnutí. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Seiferovi, jeho návrh jsem zaznamenal. Kdo se dále
hlásí s pozměňovacím nebo doplňujícím
návrhem? Nikdo. Uzavírám rozpravu k programu.
Probereme nyní návrhy v pořadí, v
jakém byly vzneseny.
Jako první navrhl pan poslanec Čapek, aby za Zprávu
o bezpečnostní situaci v České republice,
tj. za dnešní bod 7., byl zařazen nový
bod "Zpráva o činnosti Bezpečnostní
informační služby" Budeme hlasovat o tomto
podaném návrhu. Konstatuji, že v tuto chvíli
se pomocí magnetické karty přihlásilo
170 poslankyň a poslanců. Upozorňuji všechny,
kdo tak neučinili, aby se nyní přihlásili
dodatečně pomocí magnetické karty,
protože pouhým odhadem předpokládám
vyšší přítomnost než 170 poslanců.
Je to tak, v tuto chvíli se přihlásilo 177
jako přítomných. Budeme hlasovat o předloženém
návrhu pana poslance Čapka. (č. 1)
Kdo podporuje tento návrh, dejte to najevo stisknutím
tlačítka a zvednutím ruky. Kdo je proti tomuto
návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
bylo právě ukončeno.
Pro hlasovalo 76 poslanců a poslankyň, proti 89,
zdrželo se 18, 1 člen Poslanecké sněmovny
nehlasoval. Bylo potřeba 93 hlasů k nadpoloviční
většině, této většiny nebylo
dosaženo. Návrh pana poslance Čapka nebyl přijat.
Budeme hlasovat o druhém podaném návrhu.
Pan místopředseda Kasal navrhl, aby bod 3, tzn.
sněmovní tisky 510563, byl přesunut za
bod 17 kvůli onemocnění ministra kultury.
Budeme hlasovat o tomto předloženém návrhu.
(č. 2)
Kdo jej podporuje, dejte to najevo stisknutím příslušných
tlačítek a zvednutím ruky. Kdo je proti tomuto
návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
bylo ukončeno.
Pro 126, proti 9, zdrželo se 50, 1 nehlasoval. Nadpoloviční
většina 93 byla dosazena a návrh byl přijat.
Třetí návrh podal pan poslanec Jaroslav Novák.
Navrhl, aby do programu byl dodatečně zařazen
bod "Změna ve výborech Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR". Týká se poslance Kuby
a Kašpárka z poslaneckého klubu pana poslance
Jaroslava Nováka. Budeme o tomto návrhu hlasovat.
(č. 3)
Kdo je pro tento návrh, ať to dá najevo příslušným
způsobem, zvednutím ruky a stlačením
tlačítek. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo
se zdržel hlasování? Hlasování
bylo ukončeno.
Pro 77 hlasů, proti 61 hlasů, zdrželo se 46,
nehlasovali 2. Nebylo dosaženo nadpoloviční
většiny 93 hlasů, která je potřebná
pro schválení. Návrh pana poslance Nováka
nebyl přijat.
Jako čtvrtý navrhoval pan poslanec Gross, aby do
programu před bod nazvaný Interpelace byl zařazen
nový bod, který jsem zaznamenal jako "Usnesení
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jímž
se Poslanecká sněmovna obrací na vládu
o vypracování návrhu zákona o zacházení
s materiály bývalé StB". Vystihuje to
zhruba, pane poslanče, smysl vašeho návrhu?
Nebo jestli chcete upřesnit, samozřejmě máte
příležitost.
Poslanec Stanislav Gross: Upřesním. "Usnesení
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kterým
žádá vládu o zvážení
možnosti vypracování zákona o nakládání
s materiály bývalé StB".
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Grossovi. Teď sněmovna slyšela autentické
znění jeho návrhu. Budeme o něm hlasovat.
(č. 4)
Kdo podporuje tento návrh, dejte to najevo příslušným
způsobem, stisknutím tlačítka a zvednutím
ruky. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování v tuto chvíli skončilo.
Pro 86, proti 15, zdrželo se 84, nehlasovali 2. Nebylo dosaženo
nadpoloviční většiny 93 hlasů
potřebné pro schválení návrhu,
a návrh poslance Grosse tedy nebyl přijat.
Jako pátý vystoupil s návrhem pan poslanec
Hirš. Navrhl vypustit bod č. 2, návrh na jmenování
generálního prokurátora. Budeme hlasovat
o návrhu pana poslance Hirše. (č. 5)
Kdo je pro tento návrh, dejte to najevo stisknutím
tlačítka a zvednutím ruky. Kdo je proti tomuto
návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
bylo ukončeno.
Pro se vyslovilo 96 poslankyň a poslanců, proti
36, zdrželo se 53, 1 nehlasoval. Bylo dosaženo nadpoloviční
většiny 94 potřebných hlasů.
Návrh pana poslance Hirše byl přijat.
Jako šestý se přihlásil pan poslanec
Pavel Seifer a navrhl, aby byl vypuštěn bod původně
zařazený jako třetí a návrhem
pana poslance Kasala přemístěný na
konec našeho pořadu. Budeme hlasovat o návrhu
pana poslance Seifera. (č. 6)
Kdo ho podporuje, ať to dá najevo stisknutím
tlačítka a zvednutím ruky. Kdo je proti tomuto
návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
bylo ukončeno.
Pro se vyslovilo 71 poslanců a poslankyň, proti
77, zdrželo se 37, 1 nehlasoval. Nebylo dosaženo nadpoloviční
většiny 93 hlasů, návrh pana poslance
Seifera nebyl přijat.
Nyní přistoupíme ke schválení
celého pořadu 13. schůze, jak vám
byl zaslán, a pojmeme do něj veškeré
úpravy, které jsem přednesl, a veškeré
pozměňovací a doplňovací návrhy,
které získaly nadpoloviční podporu
při hlasování. (č. 7)
Kdo souhlasí s takto upraveným návrhem pořadu,
ať to dá příslušným způsobem
najevo. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel
hlasování? Hlasování bylo ukončeno.
Konstatuji, že pro bylo odevzdáno 111 hlasů,
proti 24, zdrželo se 51, nehlasoval 1 a bylo dosaženo
nadpoloviční většiny 93 hlasů
potřebné pro přijetí návrhu.
Návrh byl přijat a takto schváleným
pořadem se budeme řídit.
Paní poslankyně, páni poslanci, členové
vlády, o slovo požádal prezident České
republiky pan Václav Havel. Než se budeme věnovat
projednávání schváleného pořadu,
rád udílím slovo prezidentu republiky panu
Václavu Havlovi.
Prezident České republiky Václav Havel:
Vážená Poslanecká sněmovno,
vážená vládo, dámy a pánové,
dovolte mi, abych se tu zamyslel nad tématem, které
je dnes předmětem velmi živých rozprav
nejen v naší republice, ale v celé Evropě
i v Americe, totiž nad tématem smyslu a budoucnosti
Severoatlantické aliance a jejího případného
otevírání dalším zemím.
S tím pochopitelně souvisí i otázka,
proč se my sami ucházíme o členství
v ní.
Po pádu totalitního systému a v atmosféře
obecného nadšení v naší zemi i
na Západě se mnohým z nás zdálo,
že se svět bude měnit velmi rychle a že
se různé mezinárodní organizace demokratického
světa budou téměř automaticky přizpůsobovat
nové situaci. Doufali jsme tehdy, že NATO, vnímané
do té doby hlavně jako nástroj obrany americko-západoevropské
demokracie proti sovětské expanzi, pružně
redefinuje sebe samo, přijme novou doktrínu a začne
rychle přerůstat v bezpečnostní strukturu
americko-celoevropskou. NATO sice navázalo s různými
postkomunistickými zeměmi poměrně
těsnou spolupráci, k zásadnějším
změnám však nepřistoupilo. Začíná
se o nich mluvit teprve dnes, téměř čtyři
roky po pádu komunismu v Evropě, a to hlavně
v souvislosti s lednovým summitem této organizace,
který by se měl jejím novým posláním
zabývat. Znovu se. tu potvrdilo, že se dějinné
změny uskutečňují přece jen
pomaleji a obtížněji, než jak by si leckdo
v atmosféře převratných událostí
přál.
Náš úmysl ucházet se o členství
v NATO je zakotven ve vládní koncepci zahraniční
politiky, kterou jste přijali, je jednou z konstant naší
diplomacie, která se systematicky promítá
do práce Ministerstva zahraničních věcí
i dalších ústavních a politických
činitelů a která se těší
poměrně velké podpoře naší
veřejnosti.
Přesto se mi zdá, že neuškodí,
když si právě v této době
znovu připomeneme, proč vlastně o členství
v NATO stojíme. Řekl bych, že tu hrají
roli tři hlavní důvody.
Za prvé české země leží
v samém centru Evropy, jsou tradiční křižovatkou
různých evropských duchovních proudů
i geopolitických zájmů a jejich tisíciletá
historie ukazuje, že není většího
evropského konfliktu či konfrontace, které
by se jim vyhnuly. Mnohé války u nás začínaly
či končily, evropské dějiny se právě
u nás nejednou zauzlovaly i rozuzlovaly. Už sama tato
zkušenost nás učí, že se nemůžeme
starat jen sami o sebe, ale že se musíme ve vlastním
zájmu zajímat o dění celoevropské,
které se nás, ať chceme či nechceme,
vždycky dotýká více než mnoha jiných
zemí. Proto svoji spoluodpovědnost za evropskou
bezpečnost pociťujeme obzvlášť naléhavě.
Naše snaha začlenit se do aliance není jen
snahou mít mezinárodní bezpečnostní
záruky, ale vyrůstá i z vůle přebírat
svůj díl spoluodpovědnosti za obecný
stav na našem kontinentě a vnášet do debat
o jeho perspektivách a jejich obraně svůj
osobitý hlas vyrůstající z našich
osobitých zkušeností. Nechceme prostě
jen brát a sami nic nedávat. Naopak. Chceme se aktivně
podílet na obraně evropského míru
a demokracie.
Příliš často jsme na vlastní
kůži poznali, kam vede v politice lhostejnost k osudu
druhých, než abychom byli náchylní jí
sami podléhat. S tím souvisí druhý
důvod.
Patříme, a vždycky jsme patřili, k západoevropskému
kulturnímu okruhu a hlásíme se ke všem
základním hodnotám euroamerické civilizace,
k takovým hodnotám, jako je občanská
společnost, parlamentní demokracie, pluralitní
politický systém, právní stát
založený na respektu k jedinečné lidské
bytosti a jejím právům a svobodám,
liberální tržní ekonomika.
Zcela přirozeně tedy sdílíme přesně
ty hodnoty, které má NATO za úkol bránit.
Ba víc. Tyto hodnoty nejen sdílíme, ale cítíme
se být jejich spolutvůrci, kteří se
k nim nepřihlašují zvenčí, ale
kteří po staletí svým vkladem přispívali
k jejich tvorbě a rozvoji. Proč bychom se tedy neměli
podílet i na jejich společné obraně?
Třetí důvod je takříkajíc
geopolitický. Máme v dobré paměti
zkušenost Mnichova, který nebyl jen selháním
západních demokracií tváří
v tvář nastupujícímu nacistickému
zlu, selháním, za které pak musel Západ
tvrdě zaplatit, ale který byl i krachem tehdejšího
systému evropské kolektivní bezpečnosti.
Tato zkušenost nám říká, jak
důležité je, abychom jako země ležící
na tak exponovaném místě byly pevně
včleněny v zájmu svém i obecném
do systému fungující kolektivní obrany.
Tuto naléhavost si musí uvědomovat každé
odpovědné vedení tohoto státu. Koketování
s izolacionistickou myšlenkou jakési třetí
cesty v podobě speciální neangažovanosti
by právě pro naši zemi a právě
v dnešní neklidné situaci, kdy Evropa dramaticky
hledá svou novou tvář, bylo nejen velice
krátkozraké z bezpečnostního hlediska,
ale mohlo by nás i nebezpečně vyřadit
z okruhu zemí, které se na tomto hledání
podílejí v duchu společně sdílené
odpovědnosti za společné sdílené
hodnoty.
Československo sehrálo svého času
klíčovou roli při likvidaci Varšavské
smlouvy, tohoto nástroje sovětské hegemonie.
Toto naše úsilí bylo vedeno mimo jiné
úmyslem odstranit nejen poslední překážku
naší účasti na systému kolektivní
obrany evropské demokracie, ale i úmyslem odstranit
poslední překážku na cestě Severoatlantické
aliance k její proměně ze struktury pouze
západoevropské ve strukturu vskutku evropskou.
Náš dnešní zájem o vstup do NATO
je tedy jen logickým pokračováním
politiky, kterou zahájilo Československo po svém
sebeosvobození. Z toho, co jsem zatím řekl,
je dostatečně zřejmé, že o našem
event. členství v NATO je možné uvažovat
jen na pozadí širších úvah o samotném
budoucím charakteru a smyslu této organizace.
Ucházíme-li se o členství v NATO,
musíme vědět, do jakého NATO chceme.
Dovolím si tedy nyní několik poznámek
na toto téma. S koncem studené války ztratilo
NATO svého hlavního strategického protivníka.
Proto dnes přemýšlí a musí přemýšlet
o svém novém smyslu a zaměření.
Podle mého názoru by mělo v budoucnosti plnit
tři základní úkoly: Za prvé
- být tak jako dosud jedním z garantů vnitřní
stability demokratické Evropy. Za druhé být
nástrojem její společné obrany proti
eventuálnímu útočníkovi, ať
už by přicházel z jakékoliv strany.
Za třetí sloužit ve spolupráci s OSN
či na základě jím daného mandátu
jako nástroj ochrany svobody, vlády práva
a demokracie, jsou-li v jeho bezprostřední blízkosti
vážně ohrožovány lokálními
konflikty.
Historické zkušenosti nás všechny dostatečné
poučují o tom, jak pasivita i při zdánlivě
okrajovém ohrožení demokratických hodnot
či státní integrity a nezávislosti
se posléze svými přímými i
nepřímými důsledky obrací proti
všem.
Ve Washingtonské smlouvě, kterou bylo NATO ustaveno,
se neříká, že jeho smyslem je obrana
proti sovětské hrozbě, ale obrana demokracie.
Nové pojetí Severoatlantické aliance a především
její nová vojenská doktrína, jejímž
pilířem už nemůže být předpoklad
globální konfrontace v rámci rozděleného
světa, nejsou tedy v rozporu s ideou, která stála
u zrodu této aliance. Předpokládají
pouze její novou praktickou aplikaci.
Má-li ovšem NATO zůstat funkční,
pak se nemůže otevřít naráz úplně
všem. Evropa nepotřebuje NATO bezbřehé,
všeobjímající, neoperativní,
příliš vnitřně různorodé
a tudíž nestabilní. Proto bude muset NATO ve
strategii svého rozšiřování diferencovat
a toto rozšiřování určitým
způsobem rozfázovat.
Myslím, že pouhý pohled na mapu i do učebnice
dějepisu jasně naznačuje, že si lze
v budoucnosti stěží představit trvalý
mír, bezpečnost a pořádek v Evropě,
není-li zajištěn v Evropě střední.
Středoevropské země nesvazuje jen pobyt ve
společném duchovním a kulturním prostoru,
po staletí vytvářeném různě
se proplétající společnou historií,
ale především velmi intenzívní
pocit společného sdílení oněch
evropských hodnot, o nichž jsem se již zmínil.
Tyto země přitom tvoří určité
souvislé pásmo, které je sice integrální
součástí západoevropského kulturního
okruhu, které však přitom hraničí
na jedné straně s tradičně neklidnějším
Balkánem a na druhé straně s velkým
kulturním okruhem Euroasijského východu,
kde je cesta k občanské společnosti a demokracii
zatím z různých historicky srozumitelných
důvodů poněkud komplikovanější.
Střední Evropa je dík tomu dnes čímsi,
co by se dalo nazvat první linií boje za demokracii
a stabilitu v celé Evropě, a zároveň
hlavním místem, kde je - a zřejmé
ještě nějaký čas bude - zkoušena
schopnost různých evropských kulturních
okruhů soužít na základě společně
přijímaných a svou podstatou univerzálních
hodnot. Proto i z hlediska celoevropské bezpečnosti
má tento prostor dnes téměř uzlový
význam.
Většina středoevropských zemí
se o členství v NATO uchází a
dobře ví, proč. Tyto země se prostě
hlásí tam, kam bytostně patří,
hlásí se tam, kde vidí svou jistotu, a mohou
zároveň nabídnout svou efektivní spoluúčast.
Proto si myslím, že středoevropské země
by měly být logicky považovány, bez
ohledu na to, která z nich k tomu bude zralá dřív
a která později, za první kandidáty
členství v NATO. NATO by se jejich přijímáním
rozšiřovalo tím nejpřirozenějším
směrem a způsobem. To ovšem v žádném
případě neznamená, že další
evropské postkomunistické země budující
demokracii a tržní ekonomiku by měly mít
cestu do NATO uzavřenu. Naopak. NATO by mělo svou
spolupráci s nimi prohlubovat, počítat s
nimi, hledat různé formy jejich případného
přidružení jako předstupně pozdějšího
členství a naplňovat tak svůj úkol
přispívat k šíření demokracie
a stability v Evropě.
Ostatně čím dřív se otevře
prvním novým členům a čím
lépe se jejich integrace osvědčí,
tím snadněji po nabytých zkušenostech
může pak přijímat další
uchazeče. Nemůže se však rozšiřovat
jinak než postupně. Při volbě svého
postupu by přitom mělo přihlížet
nejen k bezpečnostním potřebám jednotlivých
uchazečů a k celkové geopolitické
logice, ale také - a to snad na prvním místě
- k odhodlání nových demokracií hájit
svobodu a právo. Vydá-li se touto cestou, bude to
znamenat, že nalezlo odpověď na výzvu
dnešní doby a má šanci přerůst
v bezpečnostní systém vskutku celoevropský.
V souvislosti s budoucností NATO se dnes hodně diskutuje
o dalším smyslu americké přítomnosti
v Evropě. Jsem přesvědčen, že
je stále ještě nevyhnutelná. Na americký
izolaciosmus ve 20. století vždy doplatila nejen Evropa,
ale i sama Amerika. Oč menší bylo její
angažmá v počátcích nějaké
evropské a posléze i světové konflagrace,
o to víc obětí musela přinést
na jejím konci.
Ani dnes, kdy se dramaticky utváří nová
Evropa, se nemůže vzdát své spoluodpovědnosti
za její budoucnost. Vždyť dnes, v době,
kdy téměř všechno má svůj
výrazně globální rozměr, běží
více než dosud o novou šanci celé euroamerické
civilizace. Podaří-li se dosáhnout toho,
aby Evropa už nikdy nestrhávala celý svět
do válek, ale aby z ní naopak vycházel mír
a tolerance, prospěje to celému světu.
Zdá se mi téměř nepředstavitelné,
že by se právě Amerika, největší
demokratická země na světě a přirozený
civilizační partner Evropy, neměla na tomto
velkém díle podílet.
Složitější to zřejmě bude
se vztahem NATO k Rusku a k dalším zemím bývalého
Sovětského svazu. V jádře se mi zdá,
že jsou jen dvě možnosti. V Rusku zvítězí
demokratické síly, které pochopí,
že NATO není nepřítel Ruska, ale jeho
velmi perspektivní partner, že přibližování
jeho hranic k Rusku není přibližováním
nepřítele, ale naopak přibližováním
pásma demokracie a prosperity, a že takový
proces je v jeho bytostném zájmu, protože může
vést jedině k dalšímu sbližování
a takříkajíc k vyzařování
demokracie a stability jeho směrem. Lze si ostatně
představit i různé formy smluvně vyjádřeného
partnerství mezi NATO a Ruskem.
Druhou možností ovšem je, že v Rusku - nepochybně
dočasně - zvítězí síly,
které nejsou schopny zapomenout na imperiální
ambice někdejšího Sovětského
svazu, síly šovinistické, velkoruské,
kryptokomunistické, kryptototalitní. Takoví
ruští předáci by samozřejmě
velmi protestovali proti tomu, aby se NATO rozšiřovalo
o dřívější sovětské
satelity a přibližovalo se k ruským hranicím.
Toto přibližování by totiž nevnímali
jako přibližování demokracie a stability,
ale jako přibližování zloducha jménem
Západ. Myslím, že Západ by udělal
vůbec nejosudnější chybu, kdyby takovému
tlaku vyhověl. Byl by to neospravedlnitelný návrat
k Jaltě a do dob studené války. Bylo by to
skutečné selhání všech hodnot,
o něž se Západ opírá. Znamenalo
by to aktivní povzbuzení všech imperiálních
ambicí, odepsání národů, které
tolik investovaly do boje za svou svobodu, a výprodej svobody
vlastní. Dilema tohoto druhu, kdyby nedej bůh nastalo,
by jen znovu a obzvlášť názorně
odkrylo, že jde-li v moderních dějinách
o Prahu, Varšavu či Budapešť, nikdy nejde
jen o ně, ale vždy jde také o osud svobody
na této planetě.
Dámy a pánové, závěrem bych
se rád vrátil opět do České
republiky. I kdyby lednové politické rozhodnutí
o další strategii Severoatlantické aliance
bylo pro nás sebepříznivější,
v žádném případě nebude
znamenat, že se ze dne na den stane Česká republika
řádným členem této organizace.
V nejlepším případě by to byl
začátek poměrně dlouhého a
náročného procesu, který by byl sice
provázen nadějí na pevné místo
naší země v evropském bezpečnostním
pořádku, který by však pro nás
znamenal nemálo práce.
Není vůbec snadné ani levné dosáhnout
alespoň minimální nutné kompatibility
naší armády s NATO, a to jak ve sféře
její strukturální výstavby, operačních
plánů, systému velení, spojovacích
a zbraňových systémů a mnoha dalších
věcí, tak ve sféře snad ještě
důležitější, totiž v tom,
co by se dalo nazvat vojenské myšlení, chápání
armády a jejího smyslu, psychologické prostředí
ve vojenských silách.
Tyto rozsáhlé změny v naší armádě
už začaly, budou však trvat ještě
dlouho. Proměnit armádu zděděnou po
totalitním státě v armádu vskutku
demokratickou není úkol o nic snazší
než ostatní velké úkoly naší
společenské transformace. Tento úkol se rozhodně
nemůže podařit, nevytvoříme-li
pro něj příznivé celospolečenské
klima, klima, které umožní všem plně
chápat význam a důsledky našeho včleňování
do struktur demokratického světa. Troufám
si říci, že to předpokládá
hlubokou změnu obecné mentality. Musíme se
definitivně rozejít s pocitem, že jako malé
zemi nám nepřísluší starat se
o velké věci tohoto světa, který je
beztak v rukou velmocí, že vlastní obrana je
zbytečná, protože nás beztak každý
přemůže, že starost o osud svobody v jiných
končinách je luxus, který si nemůžeme
dovolit.
Opakuji, že členství v NATO není jen
vstupem pod ochranný deštník, který
nad námi drží někdo jiný, ale
že je i velkým závazkem. Je to přihláška
ke spoluodpovědnosti za věc svobody a demokracie
a výraz odhodlání přinést jejich
obraně v krajním případě i
oběti.
Paní poslankyně, páni poslanci, příprava
České republiky na případný
budoucí vstup do Severoatlantické Aliance bude vyžadovat
důkladnou politickou rozpravu, ústící
do zásadních rozhodnutí, jakoz i příslušnou
přípravu legislativní. Prostorem této
debaty i těchto rozhodnutí bude parlament. Proto
jsem dnes právě z této tribuny toto téma
otevřel.
Přeji úspěch vašim jednáním
a děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)