Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") je ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví České republiky.

(2) Sídlem Úřadu je Praha.

(3) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda.

Úřad

a) rozhoduje o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původů výrobků,

b) vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích, [Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích. Vyhláška Federálního úřadu pro vynálezy č. 350/1991 Sb., o odměňování patentových zástupců.]

c) vede ústřední fond světové patentové literatury.

(1) Řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, se zastavují.

(2) Přihlášky vynálezů a průmyslových vzorů, [Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích] užitných vzorů, [Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.] topografií polovodičových výrobků [Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků] a ochranných známek [Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách], o nichž nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, projedná Úřad podle dosavadních předpisů, pokud o to přihlašovatel požádá do 3 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona; po marném uplynutí lhůty Úřad řízení zastaví.

(3) Po dobu stanovenou v odstavci 2 se staví běh lhůt podle zákona č. 527/1990 sb. s výjimkou lhůty pro zveřejnění přihlášky vynálezu (§ 31) a lhůty pro podání žádosti o úplný průzkum přihlášky vynálezu (§ 33).

(4) Právní úkony učiněné v řízení před Federálním úřadem pro vynálezy, jakož i právní skutečnosti rozhodné podle dosavadních předpisů, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, nadále platí, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Autorská osvědčení a patenty na vynálezy, osvědčení a patenty na průmyslové vzory, zápisy průmyslových vzorů, užitných vzorů, topografií polovodičových výrobků, označení původu výrobků a ochranných známek do rejstříků, pokud jsou ke dni účinnosti tohoto zákona platné, zůstávají na území České republiky podle dosavadních předpisů nadále v platnosti.

(1) Řízení o zrušení patentu či autorského osvědčení na vynález, o výmazu průmyslového vzoru, užitného vzoru, topografie polovodičového výrobku a ochranné známky z rejstříku, o návrhu na odnětí ochrany užitným vzorem nebo topografie polovodičového výrobku, o určení, zda řešení v žádosti popsané spadá do rozsahu určitého patentu, autorského osvědčení či užitného vzoru nebo zda vnější úprava výrobku spadá do rozsahu určitého zapsaného průmyslového vzoru, o udělení nucené licence na vynález, užitný vzor, či na topografii polovodičového výrobku, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, se zastavují. Návrh na zahájení řízení ve věcech uvedených ve větě prvé je nutné podat znovu podle dosavadních předpisů u Úřadu.

(2) Návrh na zahájení řízení podle odstavce 1 věta druhá je osvobozen od správního poplatku, jestliže jej podá původní navrhovatel, a to do 3 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, se mění takto:

1. § 9 odst. 2 zní:

"(3) Komora vyškrtne z rejstříku patentového zástupce, u něhož zjistí, že nesplňuje podmínky uvedené v § 4."

2. § 25 odst. 3 zákona se vypouští.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Výkon státní správy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví s účinky i pro území České republiky náleží dosud Federálnímu úřadu pro vynálezy, který je ústředním orgánem státní správy československé federace (§ 115 zákona č. 194/1988 Sb.).

Z ústavního hlediska se věcná působnost tohoto orgánu opírá o čl. 24 ústavního zákona o čs. federaci. Zákonodárství a výkon státní správy v této oblasti byly vyloučeny z působnosti republik. V České republice tedy neexistuje dosud příslušný orgán státní správy pro tuto oblast.

Vzhledem k čl. 3 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, zaniká činnost Federálního úřadu pro vynálezy ke dni 31.12.1992 a v souladu s čl. 7 citovaného ústavního zákona je nezbytné zabezpečit výkon této působnosti týkající se ochrany průmyslového vlastnictví, která přejde na Českou republiku.

Požadavek na ochranu průmyslového vlastnictví v České republice vyplývá nejen z potřeb hospodářské politiky a rozvoje průmyslové výroby a obchodu, ale především z mezinárodních závazků, kterými bude Česká republika od 1.1.1993 vázána a podle nichž přijme závazek poskytovat vlastním i cizím subjektům pomocí veřejného práva ochranu předmětům průmyslového vlastnictví (např. čl. 2 a 12 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, čl. X. Dohody o obchodních vztazích mezi vládou ČSFR a vládou USA, čl. 66 asociační dohody o přidružení ČSFR k Evropským společenstvím a další multilaterální a bilaterální mezinárodní smlouvy).

Z důvodu zachování časově posloupné prioritní řady pro patentování vynálezů, přihlašování a ochranu užitných vzorů, průmyslových vzorů, ochranných známek, označení původů výrobků a topografií polovodičových výrobků, musí být tento orgán zřízen k 1.1.1993 tak, aby nevznikla v této prioritní řadě žádná časová prodleva. Bez ohledu na možné přijetí generální klauzule pro přechod kompetencí dosavadních orgánů státní správy čs. federace na Českou republiku, jeví se nutným přijmout samostatný zákon o přechodných opatřeních v ochraně průmyslového vlastnictví, protože dosavadní institucionální, jakož i hmotně právní a procesní zabezpečení ochrany průmyslového vlastnictví v České republice bylo podmíněno existencí České a Slovenské Federativní Republiky a příslušností České republiky k ní.

Návrh legislativního opatření koncipuje zřízení Úřadu průmyslového vlastnictví jako ústředního orgánu státní správy, jehož vazba na vládu České republiky bude zabezpečena jmenováním jeho předsedy. Tato praxe je zcela běžná ve všech zemích a obdobně bylo řešeno postavení Patentového úřadu v Československé republice po roce 1918.

Úřady na ochranu průmyslového vlastnictví (patentové a známkové úřady) jsou na celém světě zřizovány jako státní orgány, tzn. instituce veřejné správy, což odpovídá již zmíněnému čl. 12 Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a Typovému zákonu Světové organizace duševního vlastnictví. Požadavek zákonného konstituování patentového a známkového úřadu není zpravidla věcí zákona kompetenčního, ale odvětvového zákonodárství na ochranu průmyslového vlastnictví. Většina zemí proto zřizovala tyto orgány nikoliv jako instituce kompetenční, ale v rámci patentového a známkového práva. V některých zemích (Francie, USA) však tyto orgány byly konstituovány samostatným zákonem.

Pokud jde o Československo, byl v roce 1919 rovněž nezávisle na recepčním zákonu č. 11/1918 Sb. zřízen tento orgán, a to zákonem č. 305/1919 Sb., který s válečnou přestávkou působil až do roku 1952, kdy byl rovněž zákonem č. 6/1952 Sb. zřízen právní předchůdce nynějšího Federálního úřadu pro vynálezy.

Z uvedeného je zřejmé, že konstituování tohoto orgánu zákonem je z hlediska mezinárodního práva a kontinuity právního řádu v oblasti průmyslového vlastnictví naprosto nezbytné a nelze věc řešit v rámci všeobecných legislativních opatření souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.

Ze statistických údajů, které jsou k dispozici, lze vyvodit, že z objemu výkonných prací prováděných dosavadním Federálním úřadem pro vynálezy, připadne v oblasti patentování vynálezů na přihlašovatele z České republiky kolem 80% a na přihlašovatele ze Slovenské republiky kolem 20%. V oblasti ochranných známek připadá z celkového počtu přihlašovaných známek kolem 87% na přihlašovatele z České republiky a asi 13% na přihlašovatele ze Slovenské republiky.

Úřad průmyslového vlastnictví České republiky bude v souladu s mezinárodními závazky a právními předpisy provádět vedle legislativní činnosti a zajišťování mezinárodních aktivit předepsaný průzkum a stanovené patentové řízení ročně asi u 5 000 přihlášek vynálezů a přijímat designace u 10 000 národních přihlášek vynálezů podle Smlouvy o patentové spolupráci. Lze předpokládat, že bude muset provést řízení asi u 1000 přihlášek průmyslových vzorů a 2000 přihlášek užitných vzorů. V oblasti práv na označení bude nutno ročně provést průzkum asi u 10 000 národních přihlášek ochranných známek, 8000 přihlášek ochranných známek postupovaných podle mezinárodní smlouvy, jakož i zajistit další činnosti v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Pro vlastní činnost úřadu a pro potřeby veřejnosti bude nutno doplňovat, zpracovávat a udržovat fondy informací o vynálezech a ochranných známkách.

Vedle institucionálního zabezpečení ochrany průmyslového vlastnictví bude nezbytné, aby Česká republika, nad rámec všeobecné recepce federálního zákonodárství o ochraně průmyslového vlastnictví, přijala i přechodná opatření pro přihlášky průmyslových práv, o nichž ke dni zániku čs. federace nebylo pravomocně rozhodnuto, jakož i uznala individuální správní rozhodnutí České a Slovenské Federativní Republiky pro území České republiky (např. patenty ČSFR). To je dáno tím, že průmyslová práva jsou účinná pouze v konkrétním prostoru a čase, a proto nástupnický stát musí umožnit přihlašovatelům, popřípadě majitelům průmyslových práv, rozhodnout, zda je pro ně žádoucí ochrana jen pro část území, pro které byla ochrana původně požadována, popřípadě poskytnuta.

Ze stejných důvodů je nutné, aby zákon umožnil vlastní průběh řízení ve všech kontradiktorních řízeních předpokládaných zákony na ochranu jednotlivých částí průmyslového vlastnictví pouze v těch případech, kdy jejich vyřešení je relevantní pro území České republiky. V těchto, jakoby pokračujících řízeních, proto zákon osvobozuje totožného navrhovatele od placení správního poplatku, jinak obligatorního, s podáním žádosti. Zcela specifickou je nutnost úpravy zákona o patentových zástupcích, koncipovaného jako zákona federálního, jehož prostá recepce není možná. Návrh zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví proto mění tento zákon tak, aby byl akceptovatelný pro unitární stát. Pouhou recepcí federálního zákonodárství na ochranu průmyslového vlastnictví nelze úpravu těchto vztahů dovodit.

Samo přijetí zákona si nevyžádá žádné finanční prostředky z rozpočtu České republiky, ani nároky na nové pracovní síly. Se zřízením a činností Úřadu průmyslového vlastnictví je již počítáno v rozpočtu České republiky na rok 1993.