Česká národní rada 1992 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(1) Fyzické osoby, které ke dni 31. prosince 1992 byly státními občany České republiky a zároveň státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, jsou od 1. ledna 1993 státními občany České republiky.

(2) Při posuzování, zda je fyzická osoba státním občanem České republiky, popřípadě do 31. prosince 1992 byla státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, se postupuje podle předpisů platných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního občanství této osoby [Například: zákon č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé, zákon č. 152/1926 Sb., o udělení státního občanství československého některým osobám, zákon č. 60/1930 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy Severoamerickými o naturalizaci, zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.].

Státní občanství České republiky (dále jen "státní občanství") se nabývá

a) narozením (§ 3),

b) určením otcovství (§ 4),

c) nalezením na území České republiky (§ 5),

d) prohlášením (§ 6),

e) udělením (§ 7 - § 12).

Dítě nabývá narozením státní občanství

a) je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky (dále jen "státní občan") nebo

b) jsou-li rodiče bezdomovci, alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí.

Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem, nabývá státní občanství

a) dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství [§ 52 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., a zákona č. 234/1992 Sb.] nebo

b) dnem právní moci rozsudku o určení otcovství [§ 54 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb.].

Fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky je státním občanem, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu.

(1) Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství prohlášením.

(2) Prohlášení se činí u okresního úřadu, v hlavním městě Praze u obvodního úřadu, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň u magistrátů těchto měst (dále jen "okresní úřad ") příslušného podle místa trvalého pobytu fyzické osoby, která prohlášení činí. V cizině se toto prohlášení činí před zastupitelským úřadem České republiky.

(1) Státní občanství lze na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky:

a) má na území České republiky ke dni podání žádosti nepřetržitý trvalý pobyt alespoň pět let,

b) prokáže, že byla propuštěna ze státního svazku cizího státu nebo, která nabytím státního občanství pozbude dosavadní cizí státní občanství, nejde-li o bezdomovce,

c) nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin,

d) prokáže znalost českého jazyka.

(2) Manželé mohou podat společnou žádost o udělení státního občanství. Žádost každého manžela se posuzuje samostatně.

(3) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky stanoví obecně závazným právním předpisem kriteria pro prokazování znalostí českého jazyka podle odstavce 1 písmeno d).

K žádosti o udělení státního občanství žadatel připojí

a) rodný list, pokud uzavřel manželství i oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství nebo úmrtní list zemřelého manžela

b) doklad o propuštění ze státního svazku cizího státu, nejde-li o bezdomovce nebo osobu, která nabytím státního občanství pozbude dosavadní cizí státní občanství,

c) výpis z rejstříku trestů,

d) životopis,

e) doklad o příjmu.

(1) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou do žádosti zahrnout i dítě mladší 15 let. K žádosti připojí

a) rodný list dítěte,

b) souhlas druhého rodiče se změnou státního občanství dítěte, pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům,

c) doklad o propuštění ze státního svazku cizího státu, nejde-li o bezdomovce nebo osobu, která nabytím státního občanství pozbude dosavadní cizí státní občanství.

(2) Státní občanství lze na žádost zákonného zástupce udělit i samostatně dítěti mladšímu 15 let; k žádosti se připojí doklady uvedené v odstavci 1.

(1) Státní občanství uděluje ministerstvo vnitra České republiky (dále jen "ministerstvo vnitra"); žadateli vydá Listinu o udělení státního občanství.

(2) Žádost se podává u okresní úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Okresní úřad ověří pohovorem se žadatelem jeho znalost českého jazyka a o výsledku učiní záznam do spisu. Znalost českého jazyka neprokazuje žadatel, který je státním občanem Slovenské republiky.

(1) Ministerstvo vnitra může prominout podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. a), má-li žadatel na území České republiky trvalý pobyt a

a) narodil se na území České republiky nebo

b) žije na území České republiky nepřetržitě alespoň 10 let nebo

c) měl v minulosti státní občanství, popřípadě státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky nebo

d) byl nezrušitelně osvojen státním občanem anebo

e) jeho manžel (manželka) je státním občanem.

(2) Ministerstvo vnitra může dále prominout podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. b), má-li žadatel na území České republiky nepřetržitý trvalý pobyt alespoň po dobu 5 let, pokud právní předpisy státu, jehož je žadatel státním občanem, neumožňují propuštění ze státního svazku nebo pokud tento stát odmítá vydat doklad o propuštění žadatele ze státního svazku.

(3) Ministerstvo vnitra může dále v případech zvláštního zřetele hodných prominout i podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. d).

(1) Fyzická osoba starší 15 let, které bylo uděleno státní občanství, nabývá státní občanství podle § 7 dnem složení tohoto slibu:

"Slibuji na svou čest, že budu věrný České republice, budu dodržovat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy a budu plnit všechny povinnosti jejího státního občana".

(2) Dítě mladší 15 let zahrnuté do žádosti rodičů, nabývá státní občanství dnem, kdy je nabývají rodiče; bylo-li státní občanství tomuto dítěti uděleno samostatně, nabývá je dnem převzetí Listiny o udělení státního občanství zákonnými zástupci.

(3) Ministerstvo vnitra může složení státoobčanského slibu prominout. V tom případě fyzická osoba nabývá státní občanství dnem, kdy rozhodnutí o prominutí složení státoobčanského slibu nabylo právní moci.

(4) Fyzická osoba skládá státoobčanský slib před přednostou okresního úřadu, v hlavním městě Praze před tajemníkem obvodního úřadu, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň před tajemníkem magistrátu těchto měst, příslušného podle místa jejího trvalého pobytu, v cizině před vedoucím zastupitelského úřadu České republiky.

Státní občanství se pozbývá

a) propuštěním ze státního svazku České republiky (§ 14 - § 15),

b) prohlášením (§ 16),

c) nabytím cizího státního občanství (§ 17) s výjimkou případů, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením dítěte.

(1) Státní občan bude propuštěn na vlastní žádost ze státního svazku České republiky,nemá-li na jejím území trvalý pobyt a předloží-li doklad, že

a) nabyl státní občanství cizího státu před 1. lednem 1993 nebo

b) mu bylo přislíbeno udělení státního občanství cizího státu.

(2) Manželé mohou podat společnou žádost o propuštění ze státního svazku; žádost každého z nich se posuzuje samostatně.

(3) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou do žádosti zahrnout nezletilé dítě mladší 15 let.

(4) Státní občanství se pozbývá převzetím Listiny o propuštění ze státního svazku České republiky.

(5) Státního občana propouští ze státního svazku České republiky okresní úřad příslušný podle místa posledního trvalého pobytu žadatele na území České republiky; pokud takovýto pobyt žadatel neměl, je příslušný Obvodní úřad v Praze 1.

(1) Žádost o propuštění ze státního svazku České republiky se podává prostřednictvím zastupitelského úřadu České republiky v místě trvalého pobytu žadatele nebo u okresního úřadu příslušného podle posledního trvalého pobytu žadatele na území České republiky.

(2) K žádosti o propuštění ze státního svazku České republiky žadatel připojí

a) rodný list, pokud uzavřel manželství i oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství, popřípadě úmrtní list zemřelého manžela,

b) doklad o nabytí cizího státního občanství nebo o příslibu jeho udělení,

c) doklad o změně jména nebo příjmení žadatele, nevyplývá-li tato skutečnost z dokladů uvedených v písmenu a).

(3) Je-li do žádosti zahrnuto nezletilé dítě mladší 15 let, rodič připojí

a) rodný list nezletilého dítěte,

b) doklad o nabytí cizího státního občanství nebo doklad o příslibu jeho udělení,

c) souhlas druhého rodiče se změnou státního občanství dítěte, pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům.

(1) Státní občan, který se zdržuje v cizině a na území České republiky nemá nepřetržitý trvalý pobyt alespoň po dobu 10 let, může prohlásit, že se vzdává státního občanství.

(2) Prohlášení podle odstavce 1 se činí před zastupitelským úřadem České republiky podle místa trvalého pobytu žadatele v cizině. Žadatel v něm uvede

a) od kdy se zdržuje v cizině,

b) místo posledního trvalého pobytu na území České republiky nebo, že nikdy takovýto pobyt neměl.

K prohlášení připojí doklad o státním občanství; tento doklad lze nahradit platným cestním pasem.

(3) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou do prohlášení zahrnout i nezletilé dítě mladší 15 let; toto dítě nemusí splňovat podmínku uvedenou v odstavci 1. K prohlášení připojí

a) rodný list nezletilého dítěte,

b) souhlas druhého rodiče s pozbytím státního občanství nezletilého dítěte, pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům.

(4) Zastupitelský úřad České republiky vydá fyzické osobě doklad o pozbytí státního občanství.

Státní občan pozbývá státní občanství okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením.

(1) Státní občan Slovenské republiky si může zvolit státní občanství prohlášením učiněným nejpozději do 31. prosince 1993,

a) má-li nepřetržitý trvalý pobyt na území republiky alespoň po dobu dvou let,

b) předloží-li doklad o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky s výjimkou případů, kdy prokáže, že požádal o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky a jeho žádosti nebylo do tří měsíců vyhověno a současně před okresním úřadem prohlásí, že se vzdává státního občanství Slovenské republiky,

c) nebyl-li v posledních pěti letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.

(2) Státní občan Slovenské republiky, který nemá trvalý pobyt na území České republiky ani Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství prohlášením učiněným nejpozději do 31. prosince 1993

a) měl-li před odchodem do ciziny poslední trvalý pobyt na území České republiky nebo je-li alespoň jeden z jeho rodičů státním občanem a

b) předloží-li doklad o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky s výjimkou případů, kdy prokáže, že požádal o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky a jeho žádosti nebylo do tří měsíců vyhověno a současně před okresním úřadem nebo zastupitelským úřadem České republiky prohlásí, že se vzdává státního občanství Slovenské republiky.

(3) Stanou-li se podle předchozích odstavců oba rodiče státními občany, sledují jejich státní občanství děti mladší 15 let; žije-li pouze jeden z rodičů, sleduje dítě jeho státní občanství. Rodiče uvedou tyto děti ve svém prohlášení o volbě státního občanství a připojí k ní doklad o propuštění dítěte ze státního svazku Slovenské republiky s výjimkou případů, kdy prokáží, že požádali o propuštění dítěte ze státního svazku Slovenské republiky a jejich žádosti nebylo do tří měsíců vyhověno a současně před okresním úřadem prohlásí, že se za dítě vzdávají státního občanství Slovenské republiky.

(4) Rodiče mohou zvolit státní občanství i samostatně pro děti mladší 15 let. Učiní tak souhlasným prohlášením; souhlas se nevyžaduje od rodiče, který je zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům. Žije-li pouze jeden z rodičů nebo zdržuje-li se druhý rodič trvale v cizině a není-li znám jeho pobyt, může učinit toto prohlášení sám. K prohlášení připojí doklad o propuštění dítěte ze státního svazku Slovenské republiky s výjimkou případů, kdy prokáží, že požádali o propuštění dítěte ze státního svazku Slovenské republiky a jejich žádosti nebylo do tří měsíců vyhověno a současně před okresním úřadem prohlásí, že se za dítě vzdávají státního občanství Slovenské republiky.

(5) Prohlášení činí fyzická osoba u okresního úřadu příslušného podle místa svého trvalého pobytu, popřípadě podle místa svého posledního trvalého pobytu na území České republiky, v cizině před zastupitelským úřadem České republiky.

(1) Do 31. prosince 1993 může ministerstvo vnitra udělit státní občanství na žádost státnímu občanovi Slovenské republiky jde-li o nezletilce staršího 15 let, jehož alespoň jeden z rodičů je státním občanem nebo jde-li o fyzickou osobu, jejíž manžel (manželka) je státním občanem, pokud

a) žadatel má trvalý pobyt na území České republiky a

b) předloží doklad o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky s výjimkou případů, kdy prokáže, že požádal o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky a jeho žádosti nebylo do tří měsíců vyhověno a současně před okresním úřadem prohlásí, že se vzdává státního občanství Slovenské republiky.

(2) Žádost se podává u okresního úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele.

(1) Státní občanství se prokazuje

a) občanským průkazem,

b) cestovním pasem,

c) osvědčením, popřípadě potvrzením o státním občanství,

d) vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství uveden.

(2) Osvědčení o státním občanství vydává okresní úřad příslušný podle trvalého pobytu žadatele.

Prohlášení o volbě a o pozbytí státního občanství se činí ve dvojím vyhotovení. Zastupitelský úřad České republiky zašle obě vyhotovení ministerstvu vnitra.

(1) Doklady vystavené orgány cizího státu, které předkládají fyzické osoby podle tohoto zákona,

a) musí být opatřeny potřebnými ověřeními [§ 52 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů], nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,

b) musí být úředně přeloženy do českého jazyka [zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících], jsou-li vystaveny v cizím jazyce.

(2) Ustanovení odstavce jedna se nepoužije v případě, že jsou doklady vystaveny příslušnými orgány Slovenské republiky.

(1) Okresní úřad vede evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství, pokud mají na nebo měly v územním obvodu okresního úřadu trvalý pobyt. Pokud takovýto pobyt na území České republiky nikdy neměly, vede evidenci Obvodní úřad v Praze 1.

(2) Ústřední evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství, vede ministerstvo vnitra.

(3) Soud nebo obecní úřad, před nimiž dojde k souhlasnému prohlášení rodičů o určení otcovství, nebo soud, který rozhodl o otcovství k dítěti, jehož matka je cizinka a otcem byl určen státní občan, oznámí tuto skutečnost do 10 pracovních dnů ode dne učinění souhlasného prohlášení rodičů nebo nabytí právní moci rozsudku obvodnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte. Nemá-li dítě trvalý pobyt na území České republiky, pak Obvodnímu úřadu v Praze 1.

(1) Ve sporných případech provádí zjišťování státního občanství okresní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu, popřípadě posledního trvalého pobytu žadatele na území České republiky. Pokud žadatel takový pobyt nikdy neměl, provádí zjišťování Obvodní úřad v Praze 1.

(2) Okresní úřad vystaví fyzické osobě potvrzení o výsledku provedeného zjištění. Je-li to třeba k uplatnění práv fyzické osoby, do potvrzení uvede, kdy, popřípadě na základě jakých ustanovení fyzická osoba státní občanství nabyla nebo pozbyla.

Vyhovuje-li se podle tohoto zákona v plném rozsahu podání žadatele, nevydává se s výjimkou ustanovení § 12 odst 3 rozhodnutí ve správním řízení [zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)].

Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, může příslušný orgán státní správy prominout předložení dokladů stanovených v § 8 písm. a) a c), § 9 odst. 1 písm. a) a c), v § 15 odst. 2 písm. a) a c) a v odst. 3 písm. a), pokud by jejich obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze-li bez jejich předložení zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.

Prohlášení podle tohoto zákona nepodléhají správním poplatkům.