Česká národní rada 1992 – 1992

Richard Mandelík v.r.

V Praze dne 4. listopadu 1992

(1) tento zákon stanoví podmínky zdaňování uhlovodíkových paliv a maziv, lihu a lihovin, piva, vína a tabákových výrobků (dále jen"vybrané výrobky") spotřebními daněmi (dále jen "daň").

(2) Vybrané výrobky se zdaňují podle tohoto zákona jednorázově.

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) tuzemskem území České republiky,

b) zahraničím to území, které není tuzemskem,

c) vývozem vybraných výrobků jejich propuštění do volného oběhu [§ 75 zákona č. 44/1974 Sb. (Celní zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 461/1992 Sb.) ]v zahraničí nebo do záznamního oběhu [§ 78 zákona č. 44/1974 Sb. ]v zahraničí za účelem přepracování nebo úpravy a potvrzení o jejich konečném nebo dočasném dopravení do zahraničí,

d) dovozem vybraných výrobků propuštění do volného oběhu [§ 75 zákona č. 44/1974 Sb. (Celní zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 461/1992 Sb.) ]v tuzemsku nebo do záznamního oběhu [§ 78 zákona č. 44/1974 Sb. ]v tuzemsku za účelem přepracování nebo úpravy.

e) správcem daně příslušný finanční úřad [Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech]: při dovozu vybraných výrobků celnice [§ 8a zákona č. 44/1974 Sb.]

f) vyskladněním

1. fyzické vydání vybraných výrobků plátcem daně (§ 3) pro splnění smluvního závazku [§ 409 až § 475 zákona č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník). § 588 až § 630 zákona č. 40/1964 Sb., (Občanský zákoník), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 47/1992 Sb.). ]případně pro organizační složky nebo provozovny [§ 7 zákona č. 513/1991 Sb. ]ve kterých se uskutečňuje prodej vybraných výrobků,

2. použití vybraných výrobků pro výrobu výrobků, které nejsou předmětem daně,

3. použití vybraných výrobků pro vlastní potřebu plátce daně, příslušníků domácnosti [§ 115 až § 117 zákona č. 40/1964 Sb. ]a osob blízkých [§ 115 až § 117 zákona č. 40/1964 Sb.], jeho zaměstnanců, členů a společníků, dále použití vybraných výrobků nebo fyzické uvedených v § 35 pro přímou spotřebu vydání v prostorách, kde jsou tyto vybrané výrobky uskladněny, s výjimkou vyskladnění podle bodu 1 a 5;

4. použití vybraných výrobků pro účely reklamy;

5. použití vybraných výrobků pro účely, které přímo nesouvisejí s podnikatelskou činností [§ 2 zákona č. 513/1991 Sb.],

(1) Plátci daně (dále jen "plátci") jsou všechny právnické a fyzické osoby, které v tuzemsku vybrané výrobky vyrábějí nebo kterým mají být vyvážené nebo dovážené vybrané výrobky propuštěny.

(2) Plátci jsou také právnické nebo fyzické osoby, které vyskladní vybrané výrobky osvobozené od daňové povinnosti podle § 8 odst. 1 písm b) pro jiné účely, než uvedené v § 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2.

(3) Další zvláštní ustanovení týkající se plátců daně jsou uvedena v § 18, § 24 a § 34.

(1) Předmětem daně jsou v tuzemsku vyrobené nebo do tuzemska dovezené vybrané výrobky vymezené v druhé části tohoto zákona.

(2) Dani nepodléhají vybrané výrobky, které byly daní již jednou zdaněny, pokud u nich nebylo uplatněno vrácení daně podle § 12.

(1) Daňová povinnost vzniká

a) při tuzemské výrobě dnem vyskladnění vybraných výrobků od výrobce,

b) při dovozu vybraných výrobků dnem vzniku nároku státu na clo [§ 46 zákona č. 44/1974 Sb.],

c) u vybraných výrobků osvobozených podle § 8 odst 1 písm. b), dnem vyskladnění pro jiné účely, než stanovené v § 8 odst. 1 písm b) a odst. 2,

d) u vybraných výrobků vyrobených v tuzemsku nebo do tuzemska dovezených, u kterých bylo uplatněno vrácení daně podle § 12 odst 1 písm. b), dnem vyskladnění pro jiné účely než stanoví § 12 odst. 1 písm. b); ustanovení § 8 odst 1 písm. b) a odst 2. zůstává nedotčeno,

e) dnem zúčtování ztrát na majetku na vrub účtu mank a škod v systému podvojného účetnictví nebo dnem zapsání snížení zásob ve skladové evidenci v systému jednouchého účetnictví v případě, že škoda vznikla nebo manko vzniklo před vznikem daňové povinnosti podle písmene a) až d).

(2) Další zvláštní ustanovení týkající se vzniku daňové povinnosti jsou uvedena v § 20 a § 26.

(1) Základem daně je množství vybraných výrobků, které je uvedeno na daňovém dokladu podle §ú 10 vyjádřené v měrných jednotkách.

(2) Měrné jednotky vybraných výrobků jsou uvedeny v části druhé.

(1) Sazby daně jsou stanoveny jednotně pro celé území České republiky.

(2) Sazby daně jsou uvedeny v části druhé.

(1) Od daně jsou osvobozeny vybrané výrobky

a) dovezené, pokud se na ně vztahuje osvobození od cla [§ 44 zákona č. 44/1974 Sb. ]s výjimkou

1. vybraných výrobků určených k vědeckým, výzkumným, vyučovacím, výchovným, kulturně výchovným, vyšetřovacím, léčebným, služebním a náboženským účelům a pro zabezpečení obranyschopnosti a bezpečnosti,

2. vybraných výrobků osvobozených od cla v rámci všeobecného systému celních preferencí [Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č.69/1989 Sb., o osvobození obchodního zbočí dováženého a pocházejícího z rozvojových zemí od dovozního cla.],

3. vybraných výrobků osvobozených od cla v rámci mezinárodních dohod o celní unii nebo oblasti volného obchodu [Vládní vyhláška č. 59/1948 Sb., kterou se uvádí v prozatímní platnost Všeobecná dohoda o clech a obchodu ze dne 30. října 1947 a dohoda o celní unii ČR a SR.]

4. vybraných výrobků osvobozených od cla podle zvláštních předpisů [Vyhláška č.572/1990 Sb., o osvobození zboží dováženého pro potřebu státem registrovaných církví, náboženských společností, řeholních řádů, kongregací a jejich charitativních organizací od dovozního cla. Vyhláška č.39/1992 Sb., o sovobození vybraných druhů zboží.],

5. vybraných výrobků které jsou odvezeny pro potřeby osob a orgánů požívajících výsad a imunit;

b) určené k použití jako vzorky pro povinné zkoušky [Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 84/1987 Sb.)], pro hygienický dozor [Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.], pro opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání [Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.], pro mimořádná opatření při epidemii [Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. ]a pro výzkumné účely týkající se výhradně předmětu daně.

(2) Další zvláštní ustanovení týkající se osvobození od daně jsou uvedena v § 23 a § 29.

Nárok na osvobození od daně je nutno uplatnit písemně nejpozději před vyhotovením dokladu o vyskladnění od tuzemského výrobce nebo při podání návrhu na clení řízení [§66 zákona č. 44/1974 Sb. ]v případě dovozu vybraných výrobků, na které se vztahuje § 8 odst. 1 písm. b) nebo § 8 odst. 2.

(1) Při tuzemské výrobě jsou plátci povinni nejpozději následující pracovní den po dni vyskladnění vybraných výrobků vystavit daňový doklad, který musí obsahovat:

a) obchodní jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce u právnických osob; jméno a příjmení plátce, jeho obchodní jméno (pokud existuje), bydliště a daňové identifikační číslo u fyzických osob,

b) obchodní jméno, sídlo a daňové identifikační číslo odběratele u právnických osob; jméno a příjmení odběratele, jeho obchodní jméno (pokud existuje), bydliště a daňové identifikační číslo (bylo-li přiděleno) u fyzických sob,

c) množství vybraných výrobků v měrných jednotkách, jejich obchodní označení, a číselný kód nomenklatury celního sazebníku,

d) částku daně,

e) datum vyskladnění.

(2) Správce daně uzná pro účely správného zatřídění vybraných výrobků do číselného kódu podle odst. 1 písm. c) zatřídění vybraných výrobků orgány celní správy.

(3) V případě podle § 5 odst. 1 písm. e) jsou plátci při tuzemské výrobě vybraných výrobků povinni v den vzniku daňové povinnosti vystavit daňový doklad podle odstavec 1; místo údaje o odběrateli uvedou slovo "škoda" a místo data vyskladnění datum vzniku daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. e).

(4) Při vyskladnění vybraných výrobků osvobozených od daně musí být na dokladu vystaveném podle odstavce 1 uvedeno, že se jedná o vyskladnění bez daně s odvolávkou na ustanovení § 8, odst. 1 písm. b) nebo § 8 odst. 2.

(5) Při dovozu vybraných výrobků plní pro účely tohoto zákona návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění vybraných výrobků funkci daňového dokladu podle odstavec 1 a 2 a daňového přiznání podle § 13; při vývozu funkci dokladu prokazujícího nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. a).

(6) Při vyskladnění vybraných výrobků uvedených v § 35 podle § 2, písm. f), bod 3 plátce není povinen vystavit daňový doklad podle odstavce 1. Daňovým dokladem je v tomto případě evidence, která musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 1, písmena c), d) a e).

(7) Kromě uvedených daňových dokladů jsou plátci povinni vést doklady k prokázání nároků na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. b) až d).

(8) Plátci jsou povinni uchovávat všechny doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost.

(1) Daň z vyskladněných vybraných výrobků jsou plátci povinni si sami vypočítat. Daň z dovezených vybraných výrobků vypočítá správce daně.

(2) Daň se vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně stanovenou pro příslušný výrobek

(1) Plátci mají nárok na vrácení daně v případě

a) vývozu zdaněných vybraných výrobků v rámci podnikatelské činosti⁸⁾,

b) převzetí na sklad zdaněných vybraných výrobků určených pro výrobu nových vybraných výrobků, jež jsou předmětem daně,

c) vrácení vybraných výrobků nepřevzatých odběratelem zpět výrobci,

d) vypořádání nároků z vad vybraných výrobků, pokud plátci úplatu za tyto vybrané výrobky neobdrželi nebo pokud úplatu odběrateli vrátili.

(2) Nárok na vrácení daně podle odstavce 1 uplatní plátci u vybraných výrobků vyskladněných v tuzemsku v daňovém přiznání podle § 13, nejpozději však do šesti měsíců ode dne předložení daňového přiznání za měsíc, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl.

(3) Ministerstvo financí ČR po dohodě s ministerstvem zahraničních vztahů ČR upraví vyhláškou podmínky pro vrácení daně při dodávkách vybraných výrobků osobám jiných států, které požívají výsad podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly zveřejněny ve Sbírce zákonů [Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946. Zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráíce v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.].

(1) Plátci, kterým vznikla daňová povinnost nebo nárok na vrácení daně, jsou povinni předložit daňové přiznání správci daně.

(2) Daňové přiznání předkládají plátci měsíčně, a to 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla daňová povinnost. Pokud nevznikne ve zdaňovacím období daňová povinnost nebo nárok na vrácení daně, daňové přiznání se nepředkládá.

(3) Při dovozu plní funkci daňového přiznání návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění vybraných výrobků.

(4) Pokud plátci zjistí, že daňové přiznání, které předložili, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek zvýšení daňové povinnosti, jsou povinni neprodleně předložit správci daně dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká.

(5) Pokud plátci zjistí, že daňové přiznání, které předložili, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek snížení daňové povinnosti, mohou předložit správci daně nejpozději do 6 měsíců ode dne splatnosti daně dodatečné daňové přiznání, s udáním zdaňovacího období, kterého se týká.

(6) Dodatečné daňové přiznání musí být jako dodatečné výrazně označeno. V dodatečném daňovém přiznání se uvedou pouze rozdíly proti daňovému přiznání původně podanému.

(1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

(2) Daň u tuzemské výroby se odvádí

a) jednou částkou za měsíc nebo

b) zálohovými přesnými částkami.

(3) Jednou částkou za měsíc odvádějí daň plátci, jejichž měsíční daňová povinnost nepřesáhne částku 100 000,- Kčs, nejpozději do 15.dne po skončení zdaňovacího období. Měsíční daňovou povinností se rozumí daňová povinnost za předcházející zdaňovací období.

(4) Zálohové přesné částky odvádějí plátci

a) dvakrát za měsíc, pokud jejich měsíční daňová povinnost překročí částku 100 000,- Kčs a nepřesáhne částku 2 000 000,- Kčs;

b) denně, pokud jejich měsíční daňová povinnost přesáhne částku 2 000 000,- Kčs.

(5) Zálohové přesné částky odvádí plátce ve výši skutečné daňové povinnosti.

(6) Splátkové období začíná u plátců, kteří odvádějí zálohové přesné částky denně, 16. dnem měsíce, ve kterém vzniká daňová povinnost, a končí 15. dnem mědíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla. Plátci jsou povinni v poslední povinni den splátkového období vyrovnat daňovou povinnost za měsíc, ve které daňová povinnost vznikla.

(7) Plátci, kteří odvádějí zálohové přesné částky dvakrát za měsíc, jsou povinni odvést zálohu podle skutečné daňové povinnosti, která vznikla do 15. dne měsíce, do posledního dne měsíce, ve kterém daňová povinnost vznikala, a vyrovnat daňovou povinnost za tento měsíc do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla.

(8) První měsíc ode dne vzniku první daňové povinnosti odvádějí plátci daň dvakrát za měsíc ve lhůtách podle odstavce 7. Ustanovení § 13 odst. 2 zůstává nedotčeno.

(9) Při dovozu vybraných výrobků se daň odvádí najednou. Plátci jsou povinni vyrovnávat daň ve lhůtě, kterou stanoví zvláštní předpis [§ 48 zákona č. 44/1974 Sb.].

(1) Plátci, kteří v tuzemsku vybrané výrobky vyrábějí nebo kteří v rámci podnikatelské činnosti⁸⁾ vybrané výrobky vyvážejí, jsou povinni se registrovat u příslušného finančního úřadu nejpozději do vzniku první daňové povinnosti nebo do vzniku prvního nároku na vrácení daně.

(2) Další zvláštní ustanovení týkající se registrace a oznamovací povinnosti je uvedeno v § 30.

(1) Z rozdílu mezi daňovou povinností plátce uvedenou v daňovém přiznání a skutečnou daňovou povinností plátce stanoví zvýšení daně ve výši 100% z dlužené daně finanční úřad; pokud plátce daňové přiznání nepředloží, ačkoliv byl tak povinen učinit, pohlíží se na tuto skutečnost stejně, jako kdyby byla na daňovém přiznání uvedena nulová daňová povinnost. Pokud tuto skutečnost zjistí plátci sami a uvědomí-li o tom neprodleně finanční úřad způsobem uvedeným v § 13 odst.4, stanoví finanční úřad zvýšení daně ve výši 20% z dlužné daně.

(2) Nebyla-li daň nebo záloha na daň zaplacena včas a ve správné výši., jsou plátci povinni zaplatit nedoplatek daně a penále ve výši 0,1 % z dlužné daně za každý den prodlení. To platí i v případě, že plátci nezaplatí včas penále podle odstavce 1.

(3) Pokud plátci nepředloží daňové přiznání včas, finanční úřad jim uloží pokutu až do výše 10 % z daňové povinnosti za zdaňovací období, jehož se toto daňové přiznání týká, nejméně však 5 000 Kčs.

(4) Pokud plátci nesplní řádně a včas povinnost registrace nebo oznamovací povinnost podle § 15, finanční úřad jim uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kčs nejméně však 5 000 Kčs.

(5) Zvýšení daně, penále a pokuta jsou splatné do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí finančního úřadu.

(6) Způsob vyměření penále a pokut a jejich vymáhání stanoví předpisy o správě daní.

(7) Při dovozu vybraných výrobků výši pokut a penále a způsob jejich ukládání a vymáhání stanoví zvláštní předpis [Hlava sedmá až devátá zákona č.44/1974 Sb.].

Pro řízení ve věcech daně platí zákon České národní rady o správě daní a celní zákon, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.