Česká národní rada 1992 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(1) Zřizuje se Vězeňská služba České republiky (dále jen "Vězeňská služba"), která je ozbrojeným sborem.

(2) Vězeňská služba zajišťuje výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby a v rozsahu stanoveném tímto zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu a správě soudnictví.

(3) Vězeňská služba spolupracuje při plnění svých úkolů se Sborem vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky a s ozbrojenými bezpečnostními sbory České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.

(1) Vězeňská služba

a) spravuje a střeží ústavy, v nichž se vykonává trest odnětí svobody a vazba,

b) střeží osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby,

c) provádí eskortu osob ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby,

d) vykonává nápravně výchovnou činnost u osob ve výkonu trestu odnětí svobody a podílí se na vytváření předpokladů pro jejich zapojení do občanského života po propuštění z výkonu trestu,

e) zabezpečuje úkoly při předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby,

f) provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby,

g) vytváří podmínky pro pracovní činnost osob ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby,

h) zajišťuje pořádek a bezpečnost v soudních budovách a v jiných místech činnosti soudu a ministerstva spravedlnosti České republiky (dále jen "ministerstvo").

(2) Vězeňská služba plní další úkoly podle zvláštních předpisů [§ 168 trestního řádu].

(1) Vězeňská služba se člení na správní službu a vězeňskou stráž.

(2) Správní služba zabezpečuje organizační, ekonomickou, nápravně výchovnou, zdravotnickou a další odbornou činnost.

(3) Vězeňská stráž střeží a eskortuje osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby a střeží objekty Vězeňské služby.

(4) Příslušníci Vězeňské služby zařazení do vězeňské stráže mohou být pověřeni plněním úkolu uvedeného v § 2 odst. 1 písm. h) (justiční stráž).

(5) Na činnosti správní služby se podílejí též občanští pracovníci Vězeňské služby.

(1) Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") řídí Vězeňskou službu prostřednictvím správy Vězeňské služby, která je zvláštní složkou ministerstva.

(2) V čele správy Vězeňské služby je generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr. Za činnost Vězeňské služby odpovídá generální ředitel ministrovi.

(3) Ústavy pro výkon trestu odnětí svobody a ústavy pro výkon vazby zřizuje a zrušuje ministr.

Příslušník Vězeňské služby je povinen odpovědně plnit služební povinnosti a úkoly vyplývající pro něj ze zákonů a z dalších obecně závazných právních předpisů a z rozhodnutí a příkazů nadřízených, zabraňovat krutému nebo důstojnost ponižujícímu zacházení s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby a působit k naplňování účelu výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby.

(1) Příslušník Vězeňské služby je povinen jednat s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby vážně, rozhodně a respektovat jejich práva.

(2) Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je příslušník Vězeňské služby povinen dbát cti a důstojnosti osob, s nimiž jedná, i své vlastní a nepřipustit, aby těmto osobám vznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem.

(3) Dovolují-li to okolnosti a povaha služebního zákroku, je příslušník Vězeňské služby povinen před jeho provedením

a) prokázat svou příslušnost k Vězeňské službě,

b) použít domluvy, výzvy nebo varování k dosažení účelu zákroku bez jeho provedení.

(1) Příslušník Vězeňské služby ve službě je povinen zakročit v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy,

a) páchá-li osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby trestný čin nebo kázeňský přestupek,popřípadě je-li důvodné podezření z jejich páchání,

b) maří-li osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby účel výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu vazby,

c) je-li narušován pořádek nebo ohrožována bezpečnost v prostorách Vězeňské služby, soudu nebo ministerstva.

(2) Příslušník Vězeňské služby není povinen provést služební zákrok,

a) je-li pod vlivem léků nebo jiných látek, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání,

b) není-li k jeho provedení odborně vyškolen nebo vycvičen, ač povaha zákroku takové vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,

c) brání-li tomu důležitý zájem služby.

(3) Příslušník Vězeňské služby, který plní úkoly vězeňské stráže, je povinen i v době mimo službu v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy provést služební zákrok nebo jiná potřebná opatření, páchá-li osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby trestný čin nebo kázeňský přestupek, jímž je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.

(1) Příslušník Vězeňské služby, který plní úkoly správní služby, koná službu zpravidla v občanském oděvu; v takovém případě je označen identifikačním štítkem.

(2) Příslušník Vězeňské služby, který plní úkoly vězeňské nebo justiční stráže, koná službu ve služebním stejnokroji s identifikačním číslem.

(3) Příslušník Vězeňské služby prokazuje svou příslušnost k této službě služebním průkazem nebo služebním stejnokrojem s identifikačním číslem.

(1) Příslušník Vězeňské služby je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při plnění služebních úkolů nebo v souvislosti s nimi a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.

(2) Ministr je oprávněn zprostit příslušníka Vězeňské služby povinnosti mlčenlivosti.

(1) Příslušník Vězeňské služby je oprávněn požadovat vysvětlení od osob, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu,kázeňského nebo jiného přestupku a jejich pachatelů ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby, jakož i pro vypátrání osob prchajících z výkonu trestu odnětí svobody nebo z výkonu vazby.

(2) Na povinnost vyhovět výzvě podle odstavce 1, možnost odepřít vysvětlení a na zákaz požadovat vysvětlení se obdobně užije zvláštní předpis [§ 12 odst. 2 až 5 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky].

(1) Příslušník Vězeňské služby je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti (dále jen "zjišťování totožnosti") osobu:

a) od které požaduje vysvětlení podle § 10 odst. 1,

b) v dalších případech stanovených tímto zákonem.

Osoba je povinna výzvě vyhovět.

(2) Při zjišťování totožnosti podle odstavce 1 je příslušník Vězeňské služby oprávněn se přesvědčit, zda osoba nemá u sebe zbraň a odebrat ji, vyžadují-li to okolnosti případu. Brání-li vrácení zbraně zákonné důvody, vydá se o tom potvrzení osobě, které byla zbraň odebrána.

(3) Osobu, která odmítá nebo nemůže prokázat svou totožnost, může příslušník Vězeňské služby předvést k příslušnému orgánu policie k provedení potřebných úkonů za účelem zjištění její totožnosti.

(1) V zájmu pořádku a bezpečnosti a k evidenčním účelům je příslušník Vězeňské služby oprávněn provést u osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby osobní prohlídku a prohlídku jejích věcí, prohlídku těla,snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů, popřípadě nařídit, aby se tato osoba podrobila lékařské prohlídce.

(2) Lékařskou prohlídku provádí pouze lékař. osobní prohlídku a prohlídku těla provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař.

(1) Příslušník Vězeňské služby je oprávněn odejmout osobě ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby věc, kterou má neoprávněně u sebe anebo věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou.

(2) Nebyla-li věc uvedená v odstavci l prohlášena za propadlou nebo zabranou a není-li jí třeba pro další řízení, vrátí se osobě, které byla odňata, pokud tomu nebrání účel vazby nebo trestu odnětí svobody. Jinak správa ústavu, v němž se vykonává trest odnětí svobody nebo vazba,zajistí uložené věci, popřípadě ji odešle na náklady osoby, které byla věc odňata, na adresu, jež tato osoba určí; jde-li o věc bezcennou nebo zcela nepatrné hodnoty, lze ji zničit.

(1) Při střežení objektů je příslušník Vězeňské služby, který plní úkoly vězeňské stráže, oprávněn zjišťovat totožnost osob, které vstupují do objektu nebo se v něm nacházejí, prohlížet jejich zavazadla i věci a prohlížet dopravní prostředky při vjezdu a výjezdu.Při důvodném podezření, že osoba má u sebe zbraň nebo jinou věc, kterou by mohla narušit výkon trestu odnětí svobody nebo vazby, může příslušník Vězeňské služby provést její osobní prohlídku a takovou zbraň nebo jinou věc jí po dobu jejího pobytu v objektu odebrat. Může přijímat i jiná opatření, aby do objektu nebyly vnášeny nebo dopravovány věci, které by mohly narušit výkon trestu odnětí svobody nebo výkon vazby.

(2) Příslušník Vězeňské služby uvedený v odstavci 1 je oprávněn též zjišťovat totožnost osob, které se zdržují v bezprostřední blízkosti střežených objektů a chovají se způsobem, který narušuje výkon trestu odnětí svobody nebo výkon vazby.

Při pronásledování osoby prchající z výkonu trestu odnětí svobody nebo z výkonu vazby je příslušník Vězeňské služby oprávněn zjišťovat totožnost podezřelých osob a prohlížet dopravní prostředky a prostory nesloužící k bydlení, je-li důvodné podezření, že se v nich nachází prchající osoba.

(1) Při předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby je příslušník Vězeňské služby oprávněn se souhlasem ministra používat v ústavech, v nichž se vykonává trest odnětí svobody a vazba, v nezbytném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu přiměřené operativně pátrací prostředky, zejména sledování osob a věcí a využívání osob jednajících ve prospěch bezpečnosti a pořádku ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby, jakož i přiměřenou operativní techniku, za podmínek stanovených zvláštními předpisy [§ 33 až 37 zákona ČNR č. 283/1991 Sb.].

(2) Použití operativně pátracích prostředků a operativní techniky musí být v souladu s účelem výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby a nesmí omezovat práva osob ve výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby nad míru nezbytně nutnou.

(1) Příslušník Vězeňské služby, který plní úkoly justiční stráže (§ 3 odst. 4), je též oprávněn

a) zjišťovat totožnost osob, které narušují pořádek nebo ohrožují bezpečnost v soudních budovách nebo v jiných místech činnosti soudu,

b) zabránit vstupu do určených místností nebo jiných prostor anebo provést jejich vyklizení, aniž by to znamenalo porušení zásady veřejnosti soudního řízení,

c) činit jiná nezbytná opatření k zajištění pořádku a bezpečnosti v soudních budovách a v jiných místech činností soudu, jakož i k nerušenému průběhu soudního řízení.

(2) Při plnění úkolů justiční stráže se příslušník Vězeňské služby řídí též pokyny předsedy soudu a předsedy senátu, popřípadě jiného oprávněného pracovníka soudu.

(3) V případě potřeby může příslušník Vězeňské služby, který plní úkoly justiční stráže, požádat o součinnost příslušný orgán policie.

(1) Pokud je to nezbytné k zajištění pořádku a bezpečnosti, je příslušník Vězeňské služby při plnění svých úkolů oprávněn použít donucovací prostředky, proti osobám, které ohrožují život nebo zdraví, úmyslně poškozují majetek nebo násilím se snaží mařit účel výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu vazby, anebo narušují pořádek nebo bezpečnost v prostorách Vězeňské služby, soudních budovách a v jiných místech činnosti soudu nebo ministerstva.

(2) Donucovacími prostředky jsou:

a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,

b) předváděcí řetízky,

c) pouta,

d) poutací popruhy,

e) pouta s poutacím opaskem,

f) slzotvorné prostředky,

g) šokové prostředky,

h) obušek,

ch) služební pes,

i) vodní stříkač,

j) zásahová výbuška,

k) úder střelnou zbraní,

l) hrozba střelnou zbraní,

m) varovný výstřel.

(3) Příslušník Vězeňské služby rozhoduje, který z donucovacích prostředků použije, podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem. Přitom je povinen dbát, aby použití donucovacího prostředku bylo přiměřené účelu zákroku a aby jím nebyla způsobena újma, nepřiměřená povaze a nebezpečnosti protiprávního jednání.

(1) Příslušník Vězeňské služby je oprávněn při plnění svých úkolů použít střelnou zbraň jen výjimečně, aby

a) v případě nutné obrany odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok proti jeho osobě nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby,

b) překonal odpor směřující ke zmaření služebního zákroku, pokud jej nemůže překonat jinak a nedokončení zákroku by ohrozilo život nebo zdraví jiné osoby,

c) zamezil útěku osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby ze střeženého objektu, kterou nelze zadržet jiným způsobem,

d) zamezil útěku osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby, lze-li vzhledem k její nebezpečnosti důvodně předpokládat, že by svým dalším jednáním mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby,

e) odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo od útoku upuštěno,

f) zneškodnil zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.

(2) Použití střelné zbraně je přípustné jen tehdy, jestliže by použití donucovacích prostředků bylo zřejmě neúčinné.

(3) Při použití střelné zbraně je příslušník Vězeňské služby povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby neohrozil život nebo zdraví jiných osob a aby co nejvíce šetřil život osoby, proti níž zakročuje.

Při služebním zákroku nelze proti

a) těhotné ženě, osobě vysokého věku a osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou použít úderů a kopů sebeobrany, pout, pout s poutacím opaskem, slzotvorných prostředků, šokových prostředků, obušku, služebního psa, vodního stříkače, zásahové výbušky, úderu střelnou zbraní, varovného výstřelu a střelné zbraně,

b) ženě a osobě mladší 18 let použít služebního psa a střelné zbraně,

s výjimkou případů, kdy útok těchto osob bezprostředně ohrožuje život a zdraví příslušníka Vězeňské služby nebo jiné osoby nebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

(1) Jestliže při použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně došlo ke zranění osoby, je příslušník Vězeňské služby povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout jí první pomoc a zajistit její lékařské ošetření.

(2) Každé použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně je příslušník Vězeňské služby povinen bezodkladně oznámit svému nadřízenému a sepsat o něm záznam.

Zakročují-li příslušníci Vězeňské služby pod jednotným velením, rozhoduje o použití donucovacích prostředků a střelné zbraně za podmínek uvedených v tomto zákoně příslušný nadřízený. Na něj přecházejí povinnosti, které mají jinak po použití donucovacího prostředku a střelné zbraně jednotliví příslušníci Vězeňské služby.

(1) Příslušník Vězeňské služby je při plnění služebních úkolů oprávněn v případě bezprostředního nebezpečí ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout, pokud tím nevystaví vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou anebo pokud tomu nebrání jiné závažné okolnosti.

(2) o odpovědnosti za škody osobě, která poskytla pomoc příslušníku Vězeňské služby na jeho žádost nebo s jeho vědomím platí obdobně zvláštní předpisy [§ 49 zákona ČNR č. 283/1991 Sb.].

(1) Služební poměr příslušníků Vězeňské služby upravuje zvláštní zákon [§ 159 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky].

(2) Příslušníci Vězeňské služby podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských.

Ministr může povolat příslušníky Vězeňské služby k plnění úkolů v ministerstvu.

Početní stav příslušníků Vězeňské služby určuje vláda České republiky.

(1) Sbor nápravné výchovy České republiky se zrušuje; jeho práva a závazky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Vězeňskou službu. Příslušníci Sboru nápravné výchovy České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stávají příslušníky Vězeňské služby.

(2) Pokud se v obecně závazných právních předpisech hovoří o Sboru nápravné výchovy České republiky a o jeho příslušnících, rozumějí se tím Vězeňská služba a její příslušníci.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem...................