Česká národní rada 1992 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane předsedo, pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, mohl bych se jistě omezit na suché konstatování výsledků jednání našeho poslaneckého klubu. Dříve však než tak učiním, dovolte mi zasadit tuto významnou událost, jakou bezesporu projednávání a přijímání ústavy je, do poněkud širšího rámce.

Ano, v těchto dnech po mnoha staletích obnovujeme český stát. Stát svrchovaný a samostatný, stát budovaný v hranicích historických zemí Čech, Moravy a Slezska.

Obnovujeme státní útvar, jehož vznik neodmyslitelně navazuje na existenci Velké Moravy, obnovujeme státní útvar, kterému dali základ Přemyslovci, a jehož věhlas šířili Sv. Václav, Sv. Vojtěch, Sv. Anežka, Karel IV., Jiřík z Poděbrad a celá řada dalších mimořádných osobností. Díky jim již po celá staletí nikdo nezpochybňuje skutečnost, že česká státnost prostě existuje. To je velmi významné právě v současné době k tomu, aby vstup státu do nové etapy své existence a k tomu, aby další cesta dějinami byla pokud možno přímá a pro všechny přehledná, má sloužit i tato ústava. Rád bych se vyjádřil alespoň k jedné oblasti, která v minulých týdnech a měsících nebo dnech byla hojně diskutována. Křesťansko demokratická unie - Československá strana lidová patří k těm politickým stranám, které šly do letošních parlamentních voleb s programem spolkového uspořádání Československa, který lze tímto způsobem léčit a snad i vyléčit nemocnou dvoučlennou federaci. Není naší vinou, že se to nepodařilo. Ovšem zkušenost ze spolužití ve dvoučlenné federaci nás jednoznačně přesvědčila o nebezpečí dualismu pro integritu budoucího státu. Je třeba konstatovat, že tak jako v programech ostatních politických stran, i v našem volebním programu chyběla varianta, která by řešila budoucnost Československa bez Slovenska. Naše postoje jsme tedy opřeli o ty prvky z našeho programu, které na vzniklou situaci lze aplikovat. Bez nebezpečí vzniku neblahého a zničujícího dualismu. Měli jsme na co navázat. Už na jaře letošního roku jsme podali návrh zákona České národní rady o zemské samosprávě. V tomto návrhu šlo především o přiblížení státní správy a samosprávy blíže k občanům, o vytvoření vyšších samosprávných celků, v jejichž čele by byla občany přímo volena zemská zastupitelstva, a do jejichž kompetencí by mimo jiné patřilo i právo zákonodárné iniciativy, směrem k zákonodárnému sboru. Jsem rád, že mohu konstatovat, že celá řada našich námětů v tomto směru byla do návrhu ústavy promítnuta. Máme, a rád to konstatuji, v tuto chvíli představu o velikosti vyšších samosprávných celků, tedy zemí či krajů. V každé zemi by měli žít 1 až 2 milióny obyvatel, ale nikdo v tuto chvíli neumí tuto zemi pojmenovat a narýsovat její hranice. Bylo by to v tuto chvíli krajně nezodpovědné. Ústavní zákon v dohledné době tuto záležitost jistě uspokojivě vyřeší. Hodnota ústavy spočívá v mnoha aspektech. Všichni nepochybně chceme, aby naše ústava vydržela desetiletí. Aby to byla poslední ústava, jejíhož přijímání jsme současni. Určitě chceme opřít naši budoucí státnost o vyváženost moci zákonodárné, soudní i výkonné. Jen takto koncipovaná ústava dává záruku pevné, ale zároveň omezené a kontrolovatelné státní moci. Idea naší státnosti je založena na křesťanských základech, na základech, které dávají jednotlivci i národu svobodu, ne ovšem svobodu bezbřehou, svobodu bez hranic, ale svobodu, která je zárukou odpovědnosti tak, jak o tom hovoří i preambule ústavy. Podobně jako ústava v roce 1920 také tato naše ústava v r. 1992 nevzniká snadno. Přirozená různorodost názorů se často mísila s politikařením i s upřednostňováním skupinových zájmů před zájmy obecnými. Dnes už nikdo nedokáže docenit výsledek, který se rodil ve značně komplikované vnitrostátní situaci a na pozadí celosvětové krize v postkomunistických zemích. Jen nezměrným úsilím pragmaticky a realisticky smýšlejících politiků máme před sebou ústavu, která se jistě může zařadit mezi ústavy moderní a světové v pravém slova smyslu. Jsme přesvědčeni, že tato ústava, tak jak je v tuto chvíli předložena k hlasování, dává velmi solidní základ pro obnovu a fungování demokratického státu. Poslanci klubu Křesťansko demokratické unie Československé strany lidové tuto ústavu podpoří všemi hlasy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kasalovi a prosím pana poslance Grulicha, který se přihlásil se stanoviskem klubu Československé sociální demokracie, připraví se pan kolega Ortman.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, několikrát zde bylo zmiňováno, že to, co dnes činíme v této sněmovně, je historická záležitost, jejíž důležitosti bychom si měli být vědomi. Chtěl bych vás ubezpečit, že sociální demokracie a její poslanci v této sněmovně si této historické důležitosti byli plně vědomi od první chvíle, kdy byla nastolena otázka vytvoření a přijetí ústavy nově vznikajícího českého státu.

To, že konečně dnes jsme se dobrali až k závěrečnému aktu, je jistě úspěchem. Mohl by být daleko větším úspěchem, kdyby k této závažné historické skutečnosti všichni ti, na kterých úspěch od počátku závisel, byli k této záležitosti s plným vědomím odpovědnosti přistupovali.

Nelze se nezmínit, že jestliže dnes přijímáme ústavu, která z výborů měla řádově 300 připomínek a řádově 100 pozměňovacích návrhů, že to svědčí o tom, že předloha tohoto hlavního zákona nového státu nebyla nejkvalitnější. Nelze se nezmínit o tom, že první návrhy, které od vládní komise přicházely, přicházely pozdě, s velkým zpožděním a přicházely v silně nekvalitním provedení. To není a nebyl jenom názor opozičních poslanců. Vy dobře víte, že to byl názor i velmi mnohých poslanců, členů vládní koalice. Je věcí premiéra České vlády, aby si všiml, jak, v jakých termínech a v jaké kvalitě předlohy zákonů a řízení legislativy v jeho kabinetě existuje.

Je třeba vzpomenout na práci ústavně právního výboru, který právě pro tento časový stres, do kterého jsme se všichni dostali, jak my v politických klubech, tak v minulém týdnu ústavně právní výbor, že právě tento časový stres úspěšně zvládl. Je třeba ocenit všechny ty, kteří nastavovali večery i noci, aby naše ústava byla alespoň taková jaká jest.

Pan premiér se nedávno zmínil, že s touto Ústavou se dá žít. Nám jistě nejde jenom o to, aby se s ústavou dalo žít, nám jde o to, aby tato ústava byla kvalitní, byla dobrá, ne-li velmi dobrá a aby obstála v soutěži s ústavami demokratických států Evropy a světa.

Rád bych se zmínil ještě o jedné věci. Bylo by dobře, kdyby projednávání, příprava Ústavy České republiky byla školou pro nás pro všechny. Jak pro poslance opozice, tak pro poslance vládní koalice. Vy z vládní koalice, kteří přede mnou sedíte a sedíte vpravo ode mne jste si vědomi toho, že nejprve ve sporech a hádkách, poté ve věcných diskusích jsme k sobě začali mnozí hledat cestu. A že jsme začali zjišťovat, že není rozhodující, kdo jsme z jaké politické strany, ale že je rozhodující, co chceme pro dobro tohoto státu. A s údivem jsme začali zjišťovat, že celou řadu postojů a názorů máme shodných. Jenomže je potřeba spolu hovořit, je potřeba si sdělovat argumenty, je potřeba se umět o tyto argumenty v dobrém slova smyslu přít, vzájemně se o nich přesvědčovat a hledat cestu společného východiska pro dobro věci. Bylo by dobré, kdyby tato škola, kterou jsme absolvovali při tvorbě ústavy nám zůstala navždy a kdybychom byli schopni ji realizovat stále v širším měřítku i při přijímání dalších zákonů a při celé existenci v tomto sněmu - nyní za chvíli doufám ve Sněmovně. I když je dlužno říci, že přístup k některým pozměňovacím návrhům, které vpravdě řečeno nebyly ani vzdáleně politické a opoziční, které měly upřímnou snahu zlepšit formulačně, obsahově, argumentačně mnohé články ústavy, že přístup poslanců vládní koalice mohl být vstřícnější a realističtější.

Doufejme, že se to naučí. Chtěl bych závěrem říci - víte, že jsme předložili svůj návrh ústavy. Snažili jsme se vložit do nové ústavy co nejvíc dobrých demokratických progresivních prvků. Vy víte, že jsme vzájemně ustupovali, tu více, tu méně. Vy víte, že sociální demokracie vedla jednání jak s vedením klubů, tak s jednotlivými poslanci. Chtěl bych říci, že po těch vzájemných diskusích, po tom vzájemném hledání společného řešení dodržíme to, co jsme prohlásili. Že jesliže v nové české ústavě budou respektovány základní prvky, o které jsme usilovali, poslanci sociální demokracie budou hlasovat pro ústavu.

Jsem oprávněn vám sdělit, že v zájmu dobrého startu nového českého státu, v rámci toho, aby tento stát měl dobré základy, stal se dobrým členem Evropského společenství v budoucnosti, poslanci sociální demokracie budou všichni hlasovat pro přijetí ústavy. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Prosím pana kolegu Ortmana, aby se ujal slova s vystoupením jménem klubu Levého bloku. Připraví se pan poslanec Šoler.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, rozhodujeme o přijetí Ústavy České republiky, tedy jejího rodného listu. Přejeme si, aby Česká republika byla demokratickým právním státem. Konstatujeme, že text ústavy vychází z koncepce dvoukomorového parlamentu. Jsme přesvědčeni, že správnost našeho názoru, to je parlamentu jednokomorového, prověří čas. Věříme, že čas rovněž prověří správnost našich postojů i k dalším oblastem. Své představy budeme prosazovat zde na parlamentní půdě ústavní cestou.

Dámy a pánové, v této chvíli stojíme před rozhodnutím o celkovém návrhu. Víme, že Česká republika ústavu potřebuje. S výhradami, jež jsme zde ve sněmovně už přednesli, vám sděluji, že hlas poslanců Levého bloku patří ústavě. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Prosím pana poslance Šolera, který přednese stanovisko klubu SPR RSČ. Připraví se pan kolega Benda.

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážená vládo, vážení poslanci, před 74 lety učinili naši předkové zemi, v níž žijeme, částí svobodného a demokratického státu, Československé republiky. Po 20 letech byl tento stát tlakem nedemokratické germánské tyranie rozdělen a opanován. Přesto po sedmiletém utrpení se obnovil z trosek stát nový. Bohužel již ne zcela svobodný a demokratický. Po svržení bolševické tyranie jsme všichni věřili, že vznikne opět svobodný a demokratický stát v původních předválečných hranicích. Bohužel situace před 50 lety se opakuje, Československo se - opět zásluhou dvou vedoucích stran - rozpadá. Cílem naší strany je vytvoření nového silného, suverénního a demokratického Československa plně v duchu Masarykových tradic. Je nám předložena ústava ducha přesně opačného. Dovršuje a legalizuje rozpad Československé republiky a navíc v ní nevidí ani dostatečné záruky státní suverenity a demokratického vývoje. Předpokladem vzniku kvalitní ústavy, vytvořené na mnoho let, je respektování nezávislých pohledů různých politických subjektů.

Taková spolupráce obvykle přináší kvalitní výsledek. Na základě takových principů pracovala po tři měsíce dočasná komise předsednictva České národní rady pro návrh ústavy. Místo využití plodů této práce byl produkt komise odmítnut a jako základ předložené ústavy byl oktrojovaný návrh vládní koalice. Ani po usilovné práci všech výborů sněmovny nevznikl výsledek hodný naší důvěry. Proto náš klub bude hlasovat proti, i když jsme si vědomi, že sněmovna předložený návrh schválí.

Dovolte mi ještě jednu esenciální poznámku. Citoval bych opět z Washingtonské deklarace nezávislosti Československé republiky z roku 1918:

"Nemůžeme leč zhruba nastíniti hlavní zásady Ústavy československého národa. Konečné rozhodnutí o Ústavě připadá zákonně zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného lidu."

Nejsem si jist, zda tato sněmovna je oprávněna ke konečnému schválení ústavy nového státu, který ještě nevznikl. Věříme, že sněmovna vzniklá na základě svobodných a demokratických voleb v novém státě se k návrhu vrátí a výsledkem její práce bude ústava, která skutečně přetrvá desetiletí. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šolerovi a prosím pana poslance Bendu, aby přistoupil k řečništi a přednesl stanovisko klubu Křesťansko demokratické strany.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, rád bych vás seznámil se stanoviskem klubu Křesťansko-demokratické strany v České národní radě.

Považujeme nápravu právního stavu za jeden z nejdůležitějších úkolů při přeměně České republiky ve vyspělý demokratický stát. Ústava je na této cestě dokumentem klíčovým a my s uspokojením konstatujeme, že Ústava České republiky ve znění společné zprávy výborů a přijatých pozměňovacích návrhů se v zásadních otázkách shoduje s představami Křesťansko-demokratické strany o dobré ústavě.

Chápeme předkládaný text jako výsledek složitých jednání mezi poslaneckými kluby velmi odlišných politických orientací a plně ctíme konsensus, kterého se podařilo dosáhnout. Oceňujeme vstřícnost, se kterou politické strany přistoupili k projednávání tohoto tak závažného dokumentu. Pevně věříme, že nová česká ústava vytvoří předpoklady pro klidný život českého státu, a že konsensus, kterého se podařilo dosáhnout během projednávání ústavy, a který, jak doufáme, bude vyjádřen hlasováním jednotlivých poslanců, vytváří dobré podmínky pro budoucnost českého státu.

Při vědomí důležitosti této chvíle a odpovědnosti, kterou každý poslanec na sebe hlasováním bere, konstatujeme, že můžeme s čistým svědomím hlasovat pro předložený návrh Ústavy České republiky. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bendovi a prosím pana poslance Jeglu, aby přednesl stanovisko klubu HSD-SMS.

Poslanec Jan Jegla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, Moravané, jako první ze Slovanů vytvořili na počátku 9. století vlastní stát, který vešel do dějin pod názvem Velká Morava. Od těch dob žijí nepřetržitě ve stejném prostoru a přes všechny pohromy, které je postihly, měli vždy někdy větší, jindy omezenější samosprávu. Vedle nich a mnohdy společně s nimi sdíleli společný osud i Slezané. Nejen historické a přirozené, ale i mezinárodní právo opravňuje Moravany a Slezany k tomu, aby nyní, v době, kdy se rozpadá Československá republika, si mohli zvolit sami formu společného soužití s Čechy a současně stanovit, v jakém rozsahu a jakým způsobem si budou spravovat své záležitosti sami.

Československá republika je jedním z nástupnických státu Rakousko-Uherska, nikoliv státem původním nebo státem, který vznikl na základě smluvního vztahu spojením dvou suverénních států, České republiky, resp. svazku zemí Koruny české a Slovenské republiky. Je tomu tak proto, že v roce 1918 byla vytvořena z části území, které náleželo monarchii. Smlouva, uzavřená v Sant Germain v roce 1919, kterou byla Československá republika uznána za svrchovaný a suverénní stát, ji považuje za trvalý spolek, který vznikl z vůle národů Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národů Slovenska. Čechy, Morava a část Slezska, tedy bývalé království české, markrabství moravské a vévodství slezské, měly v Rakousko-Uhersku stejné postavení. Byly samosprávnými zeměmi s vlastními zákonodárnými sněmy a podléhaly úřadům ve Vídni, nikoli v Praze. Zákonodárná pravomoc sněmu zanikla až v roce 1920 přijetím ústavy, kterou vznikla československá, nikoli česká a slovenská státnost. Československá státnost zanikne rozpadem Československé republiky.

V roce 1927 bylo do té doby unitární Československo v současných hranicích rozděleno do tří samosprávných zemí - Země české, Země moravskoslezské a Slovenska. Tento stav respektovalo v roce 1939 i Německo, když po osamostatnění Slovenska vytvořilo Protektorát Čechy a Morava. Země byly zrušeny k 1. 1. 1949 nastupující komunistickou mocí. V roce 1968 byla založena československá federace složená ze dvou subjektů - České republiky a Slovenské republiky. Moravané a Slezané zrušení Země moravskoslezské k 1. 1. 1949 nikdy neuznali. Také v roce 1968 neúspěšně požadovali vytvoření československé federace složené ze tří rovnoprávných, samosprávných subjektů, tedy včetně Moravskoslezské republiky. Vlastní realizaci těchto snah zabránily pásy tanků okupačních armád. Také po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 začínají nejdříve občanské iniciativy a po prvních svobodných volbách i poslanci zákonodárných sborů prosazovat rovnoprávné postavení Moravy a Slezska v rámci České republiky i České a Slovenské Federativní Republiky. Federální shromáždění i Česká národní rada v roce 1990 svými usneseními označily zrušení zemí k 1. 1. 1949 za akt nespravedlivý, akt totalitní zvůle, rozporný s principy demokracie a samosprávy a vyslovily přesvědčení, že země budou rehabilitovány. Legalitu všech zákonů, tedy i těch, kterými bylo zrušeno zemské zřízení a vytvořena československá federace, zpochybnilo Federální shromáždění svým zákonem o době nesvobody, ve kterém se praví, že komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony. Rovnoprávné a samosprávné postavení Moravě a Slezsku však přiznáno nebylo, protože vládnoucí koalice v minulém ani v současném volebním období dále než k odsouzení křivd spáchaných na zemích jít nechtěla a nechce. Z hlediska vyššího principu mravního není žádný rozdíl mezi těmi, kteří křivdy spáchali, a těmi, kteří jejich nápravu nechtějí sjednat. Proto i u stávající vládní koalice je nutné konstatovat, že jedná v rozporu s principy demokracie a samosprávy a chce začít budovat nový stát na základech ne úplně demokratických.

Odmítáme budovat společný stát Čechů, Moravanů a Slezanů na nacionálním principu jednotného českého národa, který může být stejně škodlivý jako princip čechoslovakismu. Příslušnost k národu nelze zaměňovat s institutem jediného státního občanství. Je to především otázka svobodné volby občana. Proto i ústava musí respektovat tuto jeho vůli a nemůže stanovit, že ten, kdo se cítí být Moravanem nebo Slezanem, je Čechem. To však neznamená, že odmítáme ideu jednotného politického národa, z jehož vůle vznikne jednotný, svrchovaný, nezávislý a stabilní stát.

Unitární a z centra řízený stát, jehož vytvoření prosazuje vládní koalice, není pro nás přijatelný. Centralismus v jakékoli podobě nemůže být demokratický. S takzvaným demokratickým centralismem máme neblahé zkušenosti z uplynulých 40 let. Stát se neřídil vůlí občanů, ale jedné vládnoucí strany, neplatily pro něj vlastní zákony a byla porušována lidská práva a občanské svobody. Občané Moravy a části Slezska byli navíc každoročně ožebračováni nemorálními přerozdělovacími procesy, kdy hodnoty jimi vytvořené byly převedeny a sloužily k uspokojování potřeb zejména Slovenska a Prahy. Podle údajů Českého statistického úřadu jen v období let 1980-1990 došlo ke krácení investičních prostředků o částku vyšší než 44 miliard. Stávající vláda svým plánem rozvoje a investiční výstavby v České republice ukázala, že od praktik svých předchůdců nehodlá ustoupit a Moravany a Slezany považuje nadále jen za zdatné daňové poplatníky.

Přes tato uvedená fakta chceme i my společně přispět k budování samostatné České republiky. Morava i Slezsko k Čechám nerozlučně patří a bude patřit i v budoucnosti. Jediné, co nechceme, je, aby Morava byla rozdělena na více částí, jak by chtěla vládnoucí koalice.

Při procesu tvorby ústavy prokázalo naše hnutí, že je státotvornou politickou stranou a projevilo dostatek odpovědnosti za společnou budoucnost vznikající České republiky. Důkazem toho je, že jsme ustoupili ze všech základních požadavků a naše minimální přání byla vtělena do pozměňovacích návrhů, které však byly bohužel odmítnuty, i když vůbec nenarušovaly celkovou koncepci ústavy. Vládní koalice tak prokázala, že jí na našich hlasech nezáleží, a že jakýkoli kompromis s námi odmítá. Problém Moravy byl opět odsunut.

Za takového stavu, kdy ani naše minimální požadavky týkající se Moravy nebyly akceptovány, nemůžeme ústavu v navrženém znění jednoznačně podpořit a naši poslanci mají úplnou volnost při rozhodování, zda hlasovat pro, či proti návrhu ústavy.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jeglovi a prosím, aby se ujal slova pan poslanec Ledvinka s přednesením stanoviska klubu ODA.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Myslíme si, že doba od listopadové revoluce 1989 je pro nás - Čechy, Moravany a Slezany - zvláštním okamžikem historie. Komunismus se zhroutil a hodnoty, které celý civilizovaný svět uznává, tedy svoboda člověka a demokracie, vítězí. Nyní, po skutečně svobodných červnových volbách, jsme na křižovatce. Po 74 letech se jako důsledek emancipačních snah Slovenska rozpadá Československo.

Podle našeho názoru je třeba nebát se pojmenovat věci pravým jménem, nebát se jednat. Neboť bojí se jen ten, kdo nevěří sám sobě. Každá převratná doba je přece především zkouškou charakteru a odvahy. Naše země si vždy v historii dovedla znovu a znovu dobývat svoji identitu. Ano, nyní je třeba věnovat se identitě českého státu, posilovat ji, a dodávat jí vážnosti. Nyní jde opravdu o to najít občany nejen čestné, ale i statečné, neboť je třeba vzít na sebe velkou zodpovědnost. A my, poslanci českého sněmu, bychom měli jít příkladem. Musíme mít odvahu, abychom v naší zemi naplnili a upevnili demokracii se vším, co do ní patří. Musíme mít odvahu pěstovat toleranci a porozumění pro druhé. Musíme mít odvahu odmítnout všechno, z čeho dýchá duch svévole, přemrštěná touha po moci a neúcta k názoru druhých.

Musíme mít odvahu v obecném zájmu odsuzovat apely na národní cítění, které nedokáží dát národním aspiracím jakýkoli duchovní obsah. Musíme mít odvahu představit světu staletím danou evropskou tendenci českého státu. Musíme mít odvahu na tuto tendenci, přerušenou 74 let tendencí československou, znovu navázat. Musíme mít odvahu říci, že v každé politice jsou také věci, na které nemůžeme být pyšní, ale nesmíme přestat dávat pozor na to, abychom z pohodlnosti či jiné lidské slabosti nepřijali jakoukoli nespravedlnost.

Teprve když budeme takto vyrovnáni, takto připraveni, přijměme českou ústavu. Občanská demokratická aliance v každém okamžiku řešila dilema vlastních představ o ústavě, jež narážely na loajalitu k významnému cíli, tj. k uznání českého státu. To je podle Občanské demokratické aliance to kritérium, které odliší konstruktivní a státotvorné politické síly od sil ostatních.

Klub Občanské demokratické aliance v České národní radě je přesvědčen o tom, že právě nyní nastal pravý čas projevit svoji odvahu, svoji odpovědnost. Klub ODA v ČNR je přesvědčen, že splnění všech těchto atributů je navržená česká ústava, ve znění společné zprávy, schopna splnit. Proto klub Občanské demokratické aliance doporučuje všem svým kolegům, aby pro ni hlasovali tak, jako to uděláme my.

Pokud český parlament nalezne sílu k tomuto rozhodnutí, dovoluje si mu klub ODA popřát, aby jako nositel tradic více než tisícileté české státnosti mohl uskutečňovat demokratické ideály, poučen ze šťastných i nepříznivých událostí českých dějin. A aby jeho prvním krokem bylo schválení dokumentu nejdůležitějšího - české ústavy. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ledvinkovi. Prosím pana poslance Voláka, aby vystoupil se stanoviskem klubu Občanské demokratické strany.

Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, kolegové a kolegyně, dovolte, abych vám jménem klubu Občanské demokratické strany sdělil několik myšlenek, které souvisí s projednávanou ústavou. Dnes, a je to již celý den, nejednáme o běžné verzi vidění světa, o běžném způsobu řešení problémů. To, o co dnes jde, je stanovení obecných pravidel, která podle evropských tradic především vymezují prioritu občanské společnosti, což znamená, že jsou brány v úvahu různé podoby nadání i schopnosti každého člověka. Je respektováno nezadatelné právo na spontánní aktivitu i na to, aby se každý svým jednáním a přebíráním odpovědnosti snažil o uspokojování vlastních potřeb.

V intencích evropských tradic je i princip omezené moci a vláda zákona. Jsou to tato obecná pravidla, která zabezpečují střídání opozice a koalice u politické moci, která zabezpečují, že den tohoto střídání je běžným všedním dnem. Tato obecná pravidla, tento režim musí vyhovovat většině politických sil ve státě. Jen za tohoto předpokladu nehrozí nebezpečí, že při každém vystřídání vlád dojde k jejich podstatným změnám, a tím bude ohrožena sama podstata demokracie.

Vedeni touto myšlenkou a korigováním vědění, že politika je umění možného, šli jsme při tvorbě společné zprávy i při následných jednáních až na samé hranice přijatelnosti ústavy z hlediska našeho současného vidění světa, z hlediska našich hodnot.

Nyní několik slov k našim perspektivám. Nová česká republika bude, jak jsem přesvědčen, navazovat na tradice samostatného českého státu, který existoval do roku 1526, a především na tradice první republiky, která se dokázala tak výrazně odlišit od svého bezprostředního středoevropského okolí.

Po dobu své existence se lišila nejen stálým kursem, vyrovnaným státním rozpočtem a minimální inflací, ale především stabilitou svých demokratických institucí v době, kdy všude okolo vládl autoritativní režim. Jsem přesvědčen o tom, že vznikající Česká republika na tuto tradici naváže. Máme veškeré předpoklady k tomu, abychom jako první ze zemí bývalého sovětského bloku dokázali, že lze přejít od totalitní společnosti k demokratické společnosti západního typu. Pevně věřím, že tyto vysoké aspirace vznikající republiky nezmaříme hned na začátku procesu jeho faktického zrodu prosazováním osobních, partikulárních či úzce stranických zájmů. Na závěr jednu osobní poznámku. Člověk je bytost hledající smysl. Naplňme smysl svých životů tím, že schválíme ústavu, která, jak pevně doufám, bude trvat desetiletí a snad i staletí. Naplňme smysl své existence i tím, že maximálně usnadníme vznik nového českého státu svým kladným hlasováním. Děkuji vám. (Potlesk.)