Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Ortmanovi. Slovo má pan poslanec Jaroslav Novák.
Připraví se pan poslanec Ladislav Nedorost pod podmínkou,
že má pozměňovací návrh;
prosím, aby mi to ohlásil.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, dovolte,
abych za Sdružení pro republiky - republikánskou
stranu Československa podal také několik
pozměňovacích návrhů k ústavě.
My doporučujeme v preambuli ve třetím odstavci
poslední větu, která zní "jakou
součást rodiny" změnit na "jako
součást společenství evropských
a světových demokracií".
V článku 3 nám není zcela jasná
definice, co je to "ústavní pořádek".
Byli bychom rádi, kdyby nám to mohl potom někdo
ze zpravodajů vysvětlit.
V článku 15, odst. 1 slovo "parlament"
navrhujeme nahradit vžitým názvem "národní
shromáždění" a sjednotit to potom
ve všech článcích, kde se píše
o sněmovně nebo parlamentu. Odstavec č. 2
navrhujeme vypustit.
V článku 16, odst. 1 navrhujeme změnu: "kteří
jsou voleni na dobu dvou let". Odstavec 2 navrhujeme vypustit.
V článku 17, odst. 1 navrhujeme formulaci "volby
do národního shromáždění"
a všude tam, kde se vyskytuje název komora nebo komor,
navrhujeme nahradit výrazem "národní
shromáždění".
V článku 18, odst. 1 "volby se konají"
a končí "poměrným volebním
systémem" doporučujeme.
Článek 21 navrhujeme vypustit.
Článek 22, odst. 1, který zní "s
funkcí poslance" navrhujeme doplnit ještě
nakonec "a člena vlády". Rovněž
v odstavci navrhujeme doplnit, že mandát poslance
zaniká nastoupením funkce člena vlády.
V článku 23 navrhujeme vypustit odst. 2.
V článku 25 navrhujeme doplnit písm. g),
že mandát poslance zaniká také zánikem
členství ve straně, za kterou byl zvolen.
V článku 27 v odst. 2 navrhujeme původní
znění vypustit a nahradit zněním:
"Za slovní a písemné projevy učiněné
poslancem nelze poslance stíhat." V odst. 3 navrhujeme
nahradit formulací "za přestupky nelze poslance
stíhat".
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Jaroslavu Novákovi. Slovo má pan poslanec
Ladislav Nedorost. Připraví se pan poslanec Gjurič,
který se přihlásil s procedurální
připomínkou.
Poslanec Ladislav Nedorost: Vážený pane
předsedo, vládo, vážené kolegyně,
vážení kolegové, navrhuji k Ústavě
ČR tyto pozměňovací návrhy.
Pozměňovací návrhy, které přednesu,
navazují na návrhy, které přednesl
kolega Jaroslav Novák.
V hlavě II, v článku 31 navrhuji odstavce
1 a 2 přečíslovat na 2 a 3 a doplnit odstavec
1, který by zněl: "Národní shromáždění
zřizuje 25členný stálý výbor,
složený z předsedy, místopředsedů
a poslanců národního shromáždění,
zvolených národním shromážděním
na základě poměrného zastoupení.
Článek 32 navrhuji vypustit.
V článku 33 navrhuji nahradit znění
odstavce 1 tímto textem: "Dojde-li k rozpuštění
národního shromáždění,
přísluší stálému výboru
přijímat zákonná opatření
ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly
by jinak přijetí zákona." Odstavec 2
navrhuji vypustit. V odstavcích 3 a 4 navrhuji slovo "senátu"
nahradit výrazem "stálého výboru".
V odst. 4 druhé slovo navrhuji nahradit formulací
"národní shromáždění".
Článek 37 navrhuji vypustit.
V článku 39 navrhuji dosavadní text odst.
1 upravit tímto způsobem: slovo "komory"
nahradit formulací "národní shromáždění"
a formulaci "alespoň 1/3" nahradit výrazem
"nadpoloviční většiny".
Dále články 45, 46, 47 a 48 navrhuji vypustit.
V hlavě III. čl. 54 navrhuji v odst. 2 nové
znění: "Prezident republiky je volen občany
přímou volbou."
V článku 57 odst. 1 navrhuji slova za čárkou
nahradit slovy "který je starší třiceti
let".
V článku 65 navrhuji vypustit bez náhrady
odst. 3.
V článku 72 ve druhém řádku
odst. 2 navrhuji nahradit slovo padesát slovem třicet.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Nedorostovi, slovo má pan poslanec Andrej Gjurič
s krátkou procedurální poznámkou.
Připraví se pan poslanec Petr Kavan.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, skutečně jsem
rád, že mohu tuto poznámku říci
teď hned, než se rozběhne očekávaná
dlouhá diskuse. Domnívám se, že jestliže
jakýkoli zákon je určitou strukturou, určitým
celkem, kde jedna část, a dokonce bych řekl
jedna přesná dikce, má vliv na celý
systém a nejen na sebe samu, pak u Ústavy platí
tato zásada mnohonásobně.
Dále pak nám všem není neznámo
a zpravodajové se o tom už zmínili, že
to, co dnes projednáváme, je výsledkem mnohaměsíčních
jednání, konsensů, vyvažování,
dohod atd. Koneckonců už pan premiér jako předkladatel
se zmínil tom, že ne všechno a ne všem musí
nezbytně vyhovovat. Ale opakuji: Tato Ústava je
určitou strukturou, určitým systémem,
kde jednotlivá část nevystupuje sama o sobě,
ale součást vyššího celku.
Proto prosím všechny kolegy, kteří hodlají
a budou klást pozměňovací návrhy,
aby postupovali uvážlivě, aby promysleli všechny
souvislosti obsahové, souvislosti legislativní i
souvislosti politické. Ušetříme tím
jednak mnoho času a jednak pravděpodobně
i kvalitu Ústavy.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Gjuričovi. Slovo má pan poslanec Petr Kavan.
Připraví se pan poslanec Pavel Seifer.
Poslanec Petr Kavan: Pane předsedo, vážená
vládo, dámy a pánové, moje připomínky,
které nyní budu přednášet, vyplývají
v podstatě ze tří věcí: Za
prvé je to můj volební program, kterým
jsem se zavázal svým voličům na Moravě.
Za druhé vycházím z usnesení ČNR
a FS, jejího odsouzení zániku moravsko-slezské
země. Za třetí je to Saint-germainská
dohoda o vzniku Československa.
Moje následující pozměňovací
návrhy znějí:
Shoduji se s panem poslancem Vrábelou, že nový
státní útvar by se měl jmenovat Českomoravská
republika s tím, že pokud tento návrh bude
schválen, je zapotřebí ho promítnout
do celkového názvu a všech názvů
v Ústavě.
V hlavě l, čl. 1 navrhuji toto znění:
"Českomoravská republika je spolkem země
České a země Moravsko-slezské. Tvoří
svrchovaný a demokratický právní stát,
založený na úctě k právům
a svobodám člověka občana."
Za článek 12 navrhuji vložit článek
12a respektive 13 po přečíslování:
"Úředním jazykem je jazyk český."
Článek 13: "Hlavním městem Českomoravské
republiky je Praha a její statut bude určen ústavním
zákonem."
Toť vše. Děkuji vám.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Kavanovi. Slovo má pan poslanec Pavel Seifer.
Je tu faktická poznámka pana společného
zpravodaje, dávám jí přednost. Prosím,
pane poslanče.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a
pánové, promiňte, byli bychom vám
jako zpravodajové velmi vděčni, aby ti z
vás, kteří přednášejí
pozměňovací návrhy, nám je
potom u stolků zpravodajů předávali.
My neumíme steno a neumíme ani tak rychle psát
jak vy přednášíte své návrhy.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji. Zároveň
děkuji všem, kdo vyhoví žádosti
pana společného zpravodaje. Slovo má pan
poslanec Seifer. Připraví se pan poslanec Jiří
Bílý.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo,
vážený pane premiére, vládo,
sněmovno, dámy a pánové, ne příliš
často mám možnost podílet se na přípravě
a schvalování Ústavy. Doufám, že
to bude také naposled. Ústavu chápu jako
jakousi smlouvu mezi občanem a mocí. Ne smlouvu
čistou, kde vstupuje jeden subjekt k druhému subjektu
a uzavírají smlouvu. Občan se do jakési
situace rodí. Stává se vlastně součástí
systému ještě dříve, než
může rozhodnout, zdali chce nebo nechce se na tomto
podílet. Prostě musí. Přes to všechno
by to jisté prvky smlouvy mít mělo. Mělo
by se říci, co občan postupuje moci a co
za to od té moci očekává. Já
si myslím, že Ústava jako taková by
neměla být pouze popisem mechanismu moci. Měla
by obsahovat i tu druhou stránku, a to vyváženě,
to, co ta moc tomu občanu dává, co mu chce
zajistit, co mu může zajistit a k čemu směřuje.
Občané v Ústavě deklarují priority,
svobodu občana, právní stát, pravidla
hry. Občan od státu něco očekává
a něco mu za to dává.
Moderní Ústavy - odvoláváme se často
na zahraniční vzory a děláme to právem
- dnes akceptují stav, ve kterém se nacházejí
státy nebo země, jejichž Ústavy se přijímají.
Já bych dal jeden příklad - Ústavu
brazilskou, která velice podrobně popisuje otázku
životního prostředí. Všímá
si korálových útesů. Všímá
si deštných pralesů. Všímá
si prostě prostředí, ve kterém její
občané žijí. Samozřejmě
ta brazilská vláda nemá dnes možnosti
toto zajistit. Ale v Ústavě to má, protože
zákony, které z této Ústavy vycházejí
a o tuto Ústavu se opírají, potom mohou konkrétně
řešit situaci, kterou je nutno řešit.
Já zde nechci hovořit široce a dlouze o životním
prostředí, o prioritách, o nutnosti. Byl
bych rád, kdybyste si uvědomili, že životní
prostředí, jeho stav nelimituje pouze hospodářský
rozvoj, průmysl a zemědělství. Limituje
samotnou existenci druhu homo sapiens. A není to nadsázka.
Stačí, abychom se podívali pozorně.
Já bych potom požádal pana ministra zdravotnictví,
aby připravil pro sněmovnu přehled o zdravotním
stavu naší populace, především
dětí, kolik dětí se rodí s
vrozenými chybami a vadami vinou životního
prostředí. A aby se srovnala situace dnes a dejme
tomu před 30 - 40 lety. Tam ten jev je naprosto prokazatelný.
Já nechci strašit, všichni máme děti,
i naši známí mají děti, které
jsou postižené, mají alergie, mají sníženou
hranici imunity. To vše je jasně důsledkem
zhoršujícího se životního prostředí.
Já hovořím o Brazílii, ale životní
prostředí je u nás - odvážím
se říci - jedno z nejhorších ve střední
Evropě a Praha, severní Čechy a severní
Morava jsou na tom ještě hůře.
Já jsem vycházel z toho, že Ústava jako
hlavní zákon by měla zakotvovat to, co konkrétní
zákony realizují. Jinak řečeno zákony
by měly z této Ústavy vycházet, a
proto odmítám tvrzení, že to, co nejsme
schopni momentálně zajistit, nemá v Ústavě
co dělat. Neděláme Ústavu na rok,
dva, děláme ji doufám na desetiletí
a věřím, že za 10 let budeme schopni
realizovat to, co dnes nejsme schopni realizovat.
Byl jsem pověřen a požádán, abych
předložil širokou verzi návrhu doplnění.
Už můj předřečník upozornil,
že Ústava jako taková je výsledkem dlouhodobého
procesu ústupků a jednání, a proto
svévolně toto ruším a předložím
úspornou verzi. Ale žádám vás
o maximální pozornost, protože si myslím,
že to je věc, která by v této Ústavě
být měla.
Za prvé navrhuji do preambule namísto odstavce "Odhodláni
společně střežit a rozvíjet zděděné
přírodní a kulturní bohatství"
tento text: "Odhodláni usilovat o obnovení
harmonických vztahů mezi člověkem
a přírodou pro její svébytnou a nenahraditelnou
hodnotu, tak i za vytvoření příznivého
životního prostředí pro současné
i budoucí generace". Další odstavec: "Odhodláni
společně střežit a rozvíjet zděděné
duchovní a kulturní bohatství". A dále
do článku 7 namísto navrhovaného znění:
"1. Stát dbá, aby nikdo neohrožoval nebo
nepoškozoval přírodní prostředí
a přírodu s jejím bohatstvím živých
organismů i nerostným bohatstvím nad míru
stanovenou zákonem, a to ani při výkonu vlastnického
práva nebo jiných práv." Odstavec 2/:
"Za podmínek stanovených zákonem je
každý povinen poskytnout informace o stavu životního
prostředí a příčinách
i důsledcích jeho změn a prokázat
vliv svého záměru na životní
prostředí."
Na závěr bych rád citoval z poselství,
které zaslal bývalý prezident Havel mezinárodní
konferenci o životním prostředí v Praze:
"Dosud nikdy v historii jsme nebyli tak blízko hraně
propasti, v níž příroda žije dál,
civilizace však umírá. Pádu sotva zabráníme
tím, že už neučiníme další
krok. Tím pád pouze odkládáme. Pádu
můžeme zabránit pouze tím, že vykročíme
směrem od propasti."
Já doufám, že tato Ústava by měla
být krokem od propasti. Děkuji.
Předseda ČNR Milan Uhde: Domluvil pan poslanec
Seifer. Slovo má pan poslanec Jiří Bílý.
Připraví se pan poslanec Valach.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený
pane předsedo, vládo, kolegyně a kolegové,
jako člen ústavní komise a člen ústavně
právního výboru jsem všechnu svoji munici
co se týká přípravy Ústavy
vlastně vyčerpal už na těchto dlouhodobých
sezeních s tím, aby se mi tento text zdál
už dostatečně nesympatický, jak dlouho
se do něho vlastně přes půl roku dívám.
Chtěl bych tady jenom zdůraznit některé
zásadní poznámky, které mám
k Ústavě jménem národní komunity
Moravanů a také vystoupím s několika
pozměňovacími návrhy, o kterých
si myslím, že by měly text Ústavy obohatit.
Chtěl bych říci jednu věc. Víte,
že podle posledního sčítání
lidu se 1,5 milionu lidí na Moravě přihlásilo
k moravské národnosti. Je to fakt, který
je dán určitými historickými vlivy,
které souvisí s dosti složitým způsobem
sebeuvědomování moravského národa,
s třemi tendencemi, které se objevily při
národním obrození. A to politická
fikce českého národa, která plnila
obrannou funkci proti německé menšině,
potom autochtonní tendence vytváření
moravského národa a dále vytváření
tzv. zemského národa, jehož příslušníky
např. byly takové osobnosti jako Cyril Nap nebo
Řehoř Mendl.
V podstatě celý proces se uvolnil v roce 1945, kdy
se vytvořily určité podmínky pro sebeuvědomování
Moravanů, a tak také vyplynuly v roce 1968 i v roce
1989. V podstatě vždy, kdy Moravané mohli říci
a řekli "jsme tady, jsme tady jako určitá
historická i etnická složka tohoto státu".
Svá historická práva opíráme
o to, že český stát před rokem
1918 neexistoval. Existovalo jen Markrabství moravské,
Království české a Vévodství
slezské, jež byly státoprávními
jednotkami Předlitavska, tedy Rakouska a takto svobodně
vstoupily do Československa. Jak říká
Saint-germainská dohoda, vstoupily národy Čech,
Moravy, části Slezska, jakož i národ
Slovenska do trvalého spolku - to je parafráze Saint-germainské
dohody.
Jestliže došlo k rozdělení státu,
pak je potřeba, aby znovu Moravané vyslovili své
požadavky, aby řekli, jakým způsobem
chtějí se do tohoto nového státního
celku zapojit, a také, aby si určili na základě
práva národů na sebeurčení
svůj politický status v tomto celku.
Řekl bych, že mluvím za většinu
občanů moravské národnosti, kteří
si přejí žít společně
s českým národem, ale chtějí
si v tomto svazku ponechat svoji samosprávu, svoji autonomii,
o svých věcech rozhodovat sami, a to, co je věcí
nás obou, přenechat vyššímu celku,
tedy celku nám společnému - republice.
Naším konečným cílem, za který
budeme stále bojovat, je spolkové uspořádání
České republiky, které vychází
z historických tradic, z toho, že tady existovaly
autonomní státní celky, i z potřeb
občanů Moravy a Slezska, kteří zvláště
za minulého režimu právě centralizací
a unitarismem byli velmi postiženi, a to jak hmotně,
tak kulturně.
Protože ovšem dnešní rozložení
sil v důsledku toho, že mnoho stran nedodrželo
svůj volební slib, je takové, jaké
je, jsme pro to, aby ve stávajícím návrhu
ústavy existovala Morava alespoň jako územněsprávní
jednotka. Ale to neznamená, že by se tato skutečnost
měla petrifikovat do budoucnosti.
Proto navrhuji, aby v základním ustanovení
čl. 1 bylo vypuštěno slovo "jednotný"
s tím, že unitarismus, který je známý
právě tím, že explicite vyvolává
centralismus, není třeba stanovit jako ústavní
princip. Samozřejmě i bez tohoto slova bude tento
stát unitární.
Dále navrhuji, aby byla doplněna preambule ústavy,
a to, aby za slova "občanské společnosti"
byla doplněna slova "vycházející
ze zásady rovnoprávnosti národů".
Totiž občanská společnost je to, co
si všichni přejeme, ale státy nevytvářejí
občané, ale národy, a to bohužel se
v této ústavě nijak neobráží,
tato reflexe tam není. A občanský princip
za určitých podmínek může být
namířen právě proti tomu, aby národy
mohly zabezpečit svoji kulturní a hospodářskou
existenci.
S tím koresponduje i článek 5, který
vkládám. Nový článek 5 - a
další články by se přečíslovaly
- že by měl toto znění:
"Práva národů, národních
a etnických menšin jsou zaručena."
Je velmi důležité, aby jednotlivé národní
komunity, ať již česká, moravská,
či slezská tak, jako národní a etnické
menšiny, měly pocit, že se mohou s tímto
státem ztotožnit a že tento stát jim zabezpečí
základní požadavky jejich existence.
Dále navrhuji, aby v čl. 11 byl vynechán
text "mohou být změněny jen ústavním
zákonem" a aby byl doplněn text, který
by byl v tomto znění - přečtu celý
článek: "Území České
republiky tvoří nedílný celek, jehož
státní hranice jsou vymezeny historickými
zeměmi Čechy, Morava a část Slezska."
Podporuji také návrh, který zde zazněl
- a já bych upřesnil, že bych ho dal za článek
12 - aby byl ustaven a stanoven také úřední
jazyk, který by nebránil určitým modifikacím,
o kterých jsme se bavili v ústavně právním
výboru - například používání
slovenského jazyka. Proto navrhuji znění,
které by bylo dostatečně pružné,
ale přitom by umožnilo, aby i člověk
neznalý poměrů, když si vezme tuto Ústavu,
poznal, které národy na tomto území
vůbec žijí.
Navrhuji tedy článek, který by byl za článkem
12, tedy nový článek 13, který by
zněl: "Úředním jazykem je čeština,
bližší podrobnosti upravuje zákon."
Protože předpokládám, že jménem
našeho klubu ohledně hlavy, která se týká
územní samosprávy, vystoupí další
poslanci s podrobným rozborem, abych nezdržoval diskusi,
vynechám to a tímto bych tedy končil.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Bílému. Slovo má pan poslanec Valach,
který je desátým vystupujícím
v rozpravě. Připraví se paní poslankyně
Eva Matoušková.
Poslanec Vítězslav Valach: Vážený
pane předsedo, vládo České republiky,
dámy a pánové, v článku 58
odst. 1 návrhu ústavy se praví: "Navrhovat
kandidáta je oprávněno nejméně
deset poslanců nebo deset senátorů".
Abychom předešli inflaci volby prezidenta, které
jsme byli svědky letos ve Federálním shromáždění,
stanovili určitý poměr mezi nezbytným
kvórem pro navržení kandidáta na prezidenta
a kvórem nutným pro jeho zvolení, abychom
napomohli tomu, aby se z volby prezidenta České
republiky stal jednoznačně důstojný
akt a na tuto funkci byli navrženy pouze takové osobnosti,
které v samotném parlamentu i v celé společnosti
požívají úcty a důvěry,
podávám jménem Nezávislého
liberálního klubu tento pozměňovací
návrh.
Článek 58 odst. 1 zní: "navrhovat kandidáta
je oprávněna nejméně jedna pětina
všech poslanců a senátorů."
Děkuji.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Valachovi. Slovo má paní poslankyně
Eva Matoušková, připraví se pan poslanec
Jan Navrátil.
Poslankyně Eva Matoušková: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, jestliže na jedné
straně Liberální klub má za to, že
změna kvóra pro důstojnost volby je nezbytná,
budí pochybnost otázka způsobu volby, kde
byl v průběhu projednávání
ve výborech několikrát zamítnut návrh,
aby prezident republiky byl volen tajně. Argumenty o tom,
že je zapotřebí, aby jasně, veřejně
zazněl hlas v této otázce, jsou v současná
době již značně problematické,
neboť nelze nevidět, že nejen politická
strany, ale zejména i veřejnost, a to i ta část,
která jinak bezvýhradně podporuje zejména
rozhodující politickou stranu, může
být v otázce prezidenta rozdělena. V Liberálním
klubu soudíme, že dokonce není vyloučeno,
že tajná volba povede k volbě prezidenta spíše,
než volba veřejná.
Z uvedeného hlediska navrhujeme, aby v článku
58 odst. 2 za slova "který získal" byla
vložena slova "v tajném hlasování".
Odstavec 2 čl. 58 by zněl: "Prezidentem republiky
je zvolen kandidát, který získal v tajném
hlasování nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců i nadpoloviční
většinu hlasů všech senátorů."
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Matouškové, slovo má pan poslanec
Jan Navrátil.
Poslanec Jan Navrátil: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
vážené kolegyně a kolegové poslanci;
zúčastňoval jsem se práce komise přesenictva
ČNR pro přípravu Ústavy, i v rámci
ústavně právního výboru jsem
měl možnost přednést několik
pozměňovacích návrhů a jak
se vyjádřil i v úvodním slově
pan premiér Václav Klaus, ani já nejsem spokojen
s úrovní mých návrhů, ale věřím,
že to pochopíte správně, nejsem tak
poslanecky naivní, abych se domníval, že budou
přijaty všechny. Přesto se domnívám,
že zejména některé úpravy by
bylo nutné ještě zvážit a já
navrhji tyto:
V čl. 35, kde se dává prezidentovi právo
rozpustit poslaneckou sněmovnu, vypustit v odst. 1 znění
uvedené pod písm. a), b) a c). Velmi krátce
zdůvodním tento svůj návrh tím,
že v parlamentní demokracii a tak, jak je koncipována
tato Ústava na určitém vyvážení
mocí, je takto široce koncipované oprávnění
prezidenta neúměrné jeho postavení.
V čl. 62 naopak navrhuji, aby byl tento článek
rozšířen o text, který by byl pod písm.
l), kde by bylo doplněno: "Jmenuje profesory a jmenuje
a odvolává rektory vysokých škol."
Domnívám se, že i tato drobná úprava
by znamenala zkvalitnění jmenování
těchto akademických hodnostářů
a to tak, aby s prominutím každá škola
nejmenovala 120 profesorů. Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Navrátilovi, slovo má pan poslanec Grulich.