Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, tato vláda, která před nás předstoupila a s ní i celá vládní koalice a všichni její poslanci, jsou ze strany opozičních stran obviňováni, že chtějí rozbít společný stát. Napadá mi jedno přirovnání. Jestliže postavím dům, jako zodpovědný člověk vypracuji protipožární plány. Najdu únikové východy, tyto únikové východy zřetelně označím a po budově rozmístím hasicí přístroje. Udělám-li tato protipožární opatření, nikde není řečeno, že si tento požár snad přeji, nebo dokonce, že jsem snad žhář. Proto tato vláda postupuje zodpovědně, protože je vládou zodpovědných občanů.

Ve svém delším expozé pan poslanec Řezáč krátce zavítal do dějin česko-slovenských vztahů a prezentoval tady tvrzení o několikanásobném podvodu slovenského národa ze strany českého národa. Tvrdil, že tuto svou expertizu má právně podloženou. Nejsem právník, nebudu to hodnotit. V každém případě to má však velice slabě podloženo historicky.

Pittsburgská a Clevelandská dohoda byla dohodou mezi emigrantskými krajanskými spolky. Neměla žádnou právní valenci. Obsahovala několik článků, kde bylo Slovensku v několika bodech slíbeno několik požadavků od práva používat slovenštinu jako úřední jazyk přes soudní systém, až v posledním článku po vlastní sněm. Všechny články Pittsburgské dohody byly splněny, až na ten poslední - autonomní slovenský sněm. Byl však tento požadavek v období první republiky požadavkem legálním? Po celou dobu první republiky se konaly demokratické volby. V posledních volbách v roce 1935 získaly na Slovensku strany, které se otevřeně hlásily k autonomii, 35% hlasů slovenských voličů. Byl tedy požadavek po slovenské autonomii požadavkem legálním, právním, politicky podloženým? Nikoliv. Pouze 35% slovenských voličů si přálo slovenskou autonomii. Byl zde zmiňován příklad Martinské dohody, kterou vypracovalo 94 slovenských intelektuálů s tím, že byla druhý den tato dohoda po návratu pana Hodži z Budapešti, kde jednal s maďarským ministerským předsedou, totálně přepracována tak, že snad prý údajně byla v rozporu s původním textem Martinské deklarace. Mnozí z vás možná víte, že tato argumentace ze strany slovenské Eudové strany šla dokonce tak daleko, že tvrdila, že po deseti letech - tvrdila to ústy např. poslanců Jurigy nebo Vojtěcha Tuky - nastává vákuum juris, čili bezprávní stav, ve kterém Slovensko bude znovu zvažovat svou existenci ve společném státě.

Chtěl bych se zeptat, zda je možné, že se znovu vyskytují tyto mnohokrát vyvrácené představy o deformaci Martinské deklarace? Jak je možné, že Andrej Hlinka nechal po 30. říjnu 1918 na text Martinské deklarace, který my dnes známe, přísahat tisícihlavé zástupy v Ružomberku a v okolí celého středního Slovenska? Nechal by takový zastánce slovenské autonomie, jako byl Andrej Hlinka, přísahat na zfalšovaný dokument? Domnívám se, že nikoliv.

Nepochybuji o tom, že panu poslanci Řezáčovi, je sympatický slovenský autonomní sněm, jak to tady taktně naznačil, protože většina z vás určitě ví, že tento slovenský autonomní sněm byl prvním parlamentem, který byl na území Československé republiky zvolen z jednotné kandidátky. Tady je nám jasné, kde se vzala inspirace pro volby v roce 1948 a později.

Nepochybuji tedy o tom, že poslancům za Komunistickou stranu je tento parlament sympatický.

Josef Tiso nebyl zastáncem společného státu, nebyl do slovenské samostatnosti nucen okolím tak, jako je do této samostatnosti nucen v současné době jiný slovenský politik, Josef Tiso už totiž v létě a na podzim roku 1938 v období před Mnichovem i během něho, dávno před 14. březnem 1939 vyjednával s polským velvyslancem Oniskeiwitzem o připojení Slovenska k Polsku, tedy v době, kdy ještě Československá republika trvala.

Osud Pražských dohod je známý. Je to nezbytný důsledek centralistické komunistické politiky, žádný podvod českého národa na slovenském národě.

Federace z roku 1968 je rozbuškou zamontovanou do základů tohoto státu, je to poslední pozdrav Josef Džugašvilih, vulgo Stalina, který byl autorem termínu "národnostní federace", nebo "federace budovaná na národnostním principu".

Nikdo nepochybuje o vhodnosti spolkového státu, o tom, že spolkový stát by byl nejvhodnějším způsobem uspořádání Československé republiky. Ovšem politika je hledání kompromisu mezi tím, co bychom chtěli, a mezi tím, co můžeme. Jakékoli řeči o spolkovém státě jsou v momentální situaci a při známých názorech slovenské politické reprezentace naprosto nereálné a jsou-li některými slovenskými politiky vytahovány na světlo, je to čistě účelová argumentace, která nemá vážný smysl.

Jako příklady konfederativního uspořádání zde bylo uváděno několik konfederací. Ano, Švýcarsko bylo do roku 1847 konfederací, ano, Německý spolek byl do roku 1866 konfederací. Taktně zde však bylo opomenuto, že obě tyto konfederace v těchto letech - to znamená Švýcarsko v roce 1847 a Německo v roce 1866 - skončily v krvavé občanské válce, která tuto konfederaci zničila.

Ve výčtu konfederací byla však opomenuta jedna konfederace a není mi známo, z jakého důvodu. Jedná se o konfederaci Senegalu a Gambie, která byla uzavřena v první polovině 80. let, jmenovala se Senegambie. Tato skutečnost tu byla opomenuta. Chce-li nás však část slovenské reprezentace a s ní spojená česká levice vzít na státoprávní výlet do dnešních pralesů rovníkové Afriky, chtěl bych ji z tohoto místa požádat, abychom z toho byli laskavě vynecháni a aby se na našich občanech neexperimentovalo.

Velmi často zde zazněly hlasy některých poslanců nevládních, které mluvily o ukřivděných, utlačovaných Moravanech. Já sám jsem Moravan, rodu věrný Moravan, mohu prokázat své moravské předky - abych byl jaksi etnicky čistý do roku 1834 (smích), moje žena je Moravanka, obě dvě mé děti se narodily na Moravě, já jsem na Moravě vychodil základní školu. střední školu, vysokou školu a - dá-li Bůh -, tak na Moravě také umřu. Přesto se necítím ani ukřivděným, ani utlačovaným. Jestliže se tak někdo cítí, chtěl bych ho požádat, aby své osobní komplexy a mindráky neprezentoval před tímto shromážděním.

(Dlouhotrvající potlesk.)

Chtěl bych je vyzvat, aby se vrátili k odkazu našich velkých moravských krajanů, jako byl Jan Ámos Komenský, jako byl František Palacký, jako byl T. G. Masaryk. Ti byli dobrými Moravany a byli také dobrými Čechy.

(Potlesk.)

Chtěl bych jim také připomenout, aby si přečetli první české vydání Palackého dějin, které mají velice výstižný název - Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě.

Co chtějí tedy obyvatelé Moravy a Slezska? Obyvatelé Moravy a Slezska chtějí fungující státní správu a samosprávu, takovou, která jim bude co nejlépe sloužit, takovou, která pro ně bude pokud možno co nejlevnější.

Hodnotím vládní prohlášení jako prohlášení velmi vyvážené a velmi kvituji odvahu, se kterou se tato vláda nebojí vystoupit před tímto parlamentem, před občany České republiky. Kvituji odvahu, se kterou se nebojí tato vláda vzít na sebe odpovědnost.

Děkuji.

(Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Holub, připraví se pan poslanec Vik.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, odezněla zde celá řada apelů na dodržování ústavnosti. Dovolte mi ocitovat z ústavního zákona č. 100/1960 Sb. ve znění pozměňujících zákonů namátkou, například článek 17 odst. 1:

"Všichni občané a všechny organizace státní a společenské se ve veškerém svém počínání řídí právním řádem socialistického státu a uplatňováním socialistické zákonnosti."

Z citace vyplývá, že vládní prohlášení porušuje ústavu mnohem šíře, než se snaží naznačit levicoví poslanci. Není totiž v souladu s myšlenkami socialismu, jak se tam dále praví.

Vtip je v tom, že současná ústava je přes své úpravy stále ještě ústavou socialistickou a ti, kteří lpí na jejím dodržování, chtějí vrátit tuto společnost do lůna světové socialistické soustavy, která každou společnost, kterou zachvátila, dovedla k hospodářskému a především morálnímu úpadku.

Ti, kdo nechtějí jít cestou návratu ke komunistickému socialismu, ale cestou prosperity chápou, že cesta k prosperitě naší společnosti vede přes naplnění programového prohlášení této vlády České republiky.

A ještě jednu poznámku. Striktním dodržováním dosud platné socialistické ústavy by tato vláda i naše národní rada dovedla tuto republiku ke klasickému komunistickému krachu, jehož jsme svědky v mnoha zemích bývalé socialistické soustavy.

Děkuji za pozornost.

(Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: O slovo se přihlásil místopředseda české vlády pan Jan Kalvoda a podle jednacího řádu se může ujmout slova okamžitě.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Vážený pane předsedo, vážená Česká národní rado, rozhodl jsem se přihlásit se do rozpravy jako poslanec ČNR, ale místo, abych uvolnil pořadí dalšímu kolegovi, věřte, že bude kratší, když svůj krátký příspěvek přednesu. - Tolik a margo pořadí.

Domnívám se, že tato rozprava by neměla být rozpravou vlády, měla by to být rozprava poslanců tohoto parlamentu a za vládu mluví její projekt politiky, její návrh programového prohlášení.

Jen jednu poznámku. Zásadní výhrady, které zazněly ve velmi vzrušené rétorice proti tomuto textu, proti tomuto dokumentu, se odvíjely na základě argumentace, že totiž tato vláda svým programem hodlá rozbít Československo. K tomu řeknu, aniž budu popisovat celou komplexnost státoprávní situace - nebo alespoň se o to pokusím - toto.

Slovenská státní reprezentace byla zvolena v legitimních demokratických parlamentních volbách v tomto roce, a to na základě programu, který byl založen na svrchovanosti a samostatnosti Slovenské republiky. A přesto opoziční poslanci obviňují tuto vládu, že chce rozbít Československou republiku? Nechápu, nerozumím - nebo možná až příliš dobře rozumím.

Chci říci jen tolik. Žánr tohoto dokumentu, který se vám předkládá, je o tom, jak hodlá vláda jednat.

Vytýkejte vládě jak hodlá jednat, ale nevytýkejte jí, že hodlá jednat. To totiž ona musí. A tato vláda vám nabízí v podstatě to, že hodlá hájit zájmy České republiky, ale nic více a nic méně. Děkuji.

(Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Uděluji slovo panu poslanci Vikovi.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo České národní rady, pane premiére, vážené poslankyně, vážení poslanci, v souvislosti s Programovým prohlášením české vlády bych se rád ještě pozastavil nad personálním složením této vlády.

Pokud vím, představitelé vládnoucí koalice neustále hovoří o debolševizaci, o odstranění komunistů z vedoucích míst. Ostře ovšem s tímto kontrastuje složení této nové "pravicové" vlády. Pokud nás sdělovací prostředky správně informovaly, část ministrů této nové vlády tvoří bývalí členové komunistické strany. Cožpak není možné konečně mít vládu bez komunistů, bez komunistů z jakýchkoliv let? Podle našeho názoru, kdo jednou komunistou byl, ten jím také zůstane, člověk, který byl nejprve v komunistické straně, omylem z ní vypadne v roce 1969, nebo vystoupí těsně po listopadu 1989 a stane se sametovým fóristou a následně nekompromisním pravičákem ODS a tak dále? Kým bude takový člověk příště? Jak můžeme dosáhnout debolševizace na úrovni nižších orgánů, když ve vládě s bolševizací nikdo nepočítá. Někdo může říci, ono to nevadí, ale my říkáme, že to vadí, vadí to více jak půl miliónu voličů republikánské strany a možná i těm, kteří volili některou stranu současné vládní koalice. Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Konstatuji, že nejsou žádné další písemné přihlášky do rozpravy, táži se tedy sněmovny, zda se někdo ještě do rozpravy chce přihlásit přímo? Není tomu tak, proto rozpravu končím a jako zástupce navrhovatele promluví nyní předseda české vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády České republiky Václav Klaus: Vážený pane předsedo, vážení poslanci, vážené poslankyně, dovolte mi, abych řekl pár slov k dnešní diskusi nad vládním prohlášením, se kterým jsme předstoupili před vás s nadějí, že jsme vám předložili seriózní dokument, který by mohl nalézt pozitivní ohlas z vaší strany.

Nemohu zakrýt svůj poněkud rozpačitý pocit z přístupu některých poslanců k vládnímu prohlášení, k dokumentu, který byl seriózně vytvořen, seriózně vypracován relativně ve velmi krátké době, prakticky jednoho týdne skupinou lidí, kteří se sešli prvně, někteří z nich se navzájem poprvé také vůbec viděli. Za tu dobu já si myslím, že vykonali slušný kus práce, a myslím si, že by si zasloužili, aby toto bylo oceněno.

Nechápu proto požadavky některých z vás na to, aby vládní prohlášení bylo předloženo dříve, aby bylo předloženo rychleji, aby bylo předloženo předem. Zrovna tak nechápu, že by vládní prohlášení nebylo dostatečně jednoduché, že by nebylo dostatečně srozumitelné, že by nebylo jasné každému, kdo si v něm číst chtěl, že by nebylo možné na něj dnes seriózně reagovat.

Myslím, že většina z vás dokumentovala, že to možné bylo, a proto si myslím, že ta formální debata o tom, kolik jsme všichni na to měli času, je v podstatě zbytečná.

Dnešní diskuse přesvědčila o křehkosti naší demokracie, o pro mne nepochopitelném nestátotvorném chování opozice. Já skutečně si nejsem vědom a naše vláda celá si není vědoma ničeho, co by se dalo nazvat pohrdavým vztahem vládní koalice k opozici, spíš bych se ptal na to, jaký byl dnes předveden vztah opozice k vládní koalici, k jejímu vládnímu prohlášení, protože byl předložen text neideologický, byl předložen text nedoktrinální, byl předložen text neextremistický z ideové stránky, byl předložen text pragmatický a myslím, že mohl být předmětem nevzrušené parlamentní diskuse.

Dnešní odpoledne se objevovaly často úvahy o státoprávním uspořádání, o vztazích se Slovenskem, se Slovenskou republikou. Jménem vlády bych chtěl říci, že si nejsme vědomi toho, že bychom ve vládním prohlášení nerespektovali platnou ústavu, nic takového v tomto textu není, myslím, že v tomto textu není ani aprioristicky předjímán rozpad státu jako definitivní věc, a že je oprávněná výtka, že chybí seznam kroků, které povedou k zachování společného státu. Vláda pouze, a to slovo pouze bych dal do uvozovek, "pouze" pozorně vyhodnocuje dnešní odstředivé tendence Slovenska, slovenské vlády, slovenské politické reprezentace a vyvozuje z toho opatrné, ale potřebné nezbytné závěry. Myslím, že toto opoziční poslanci vědí velmi dobře.

Nedomníváme se, že by vláda svým programovým prohlášením odstředivé tendence ze slovenské strany jakýmkoli způsobem akcelerovala.

Stejně tak máme pocit, že je uměle vytvářen dnes zde další státoprávní problém, v této těžké chvíli, že je vytahována takzvaná moravská karta, podle našeho názoru zbytečným způsobem. Vytvářejí se zde zejména před veřejností jakési iluze o šancích spolkového uspořádání, navíc ještě o jakýchsi šancích, že by něco takového bylo přijatelné pro dnešní slovenskou reprezentaci. V jednom vystoupení je zde odmítán jednotný český stát, říká se, že Morava cítí etnickou sounáležitost se Slováky a teprve potom s Čechy, hrozí novým Severním Irskem a podobně. Toto považujeme za mimořádně, ale mimořádně nebezpečný vývoj, ale zejména v této situaci v otázce klíčového státoprávního "utkání" se slovenskou stranou, je tato karta mimořádně nebezpečná a ten, kdo ji vytahuje, si zahrává s ohněm a neměl by to dělat.

Doporučujeme některým poslancům přečíst si patřičné části vládního prohlášení a tam obsažený, podle našeho názoru, vyvážený pohled na otázky vnitřního uspořádání České republiky, na náš důraz na decentralizaci rozhodování a státní správy, na obnovu původních okresů proti těm vytvořeným Ústavou z roku 1960, na hledání optimálního řešení vyšších než okresních úrovní a tak dále.

Věřím, že ve vládním prohlášení je vytvořen prostor pro optimální vyřešení postavení jednotlivých oblasti Čech, Moravy i Slezska, a jestliže na každé stránce tohoto textu není skloňováno slovo "Morava", je to proto, že tam není ani skloňováno "Čechy" nebo jakýkoliv jiný region. Severní Čechy by mohly říci, že je tam jednou zmíněno slovo "severní Čechy".

Ostravsko je tam jednou zmíněno, jiné oblasti tam nejsou zmíněny vůbec. Ve vládním prohlášení např., jestli jste si všimli není, zmíněno slovo Praha. Čili domnívám se, že by bylo možno znova si přečíst patřičnou část vládního prohlášení a věřím, ze kdyby chtěli, že by se tam všichni, tedy i poslanci opozičních stran, mohli najít.

Poslanec Kraus a někteří další říkají, že slibujeme všechno nebo téměř všechno. Znovu doporučuji přečíst si vládní prohlášení. Nejsme si vědomi, že bychom v tomto vládním prohlášení cokoliv konkrétního věcného slibovali, že bychom slibovali konkrétní výsledky. Slibujeme pouze, co považujeme za své základní cíle a také naznačujeme metody, kterými bychom k tomu chtěli dojít. Neslibujeme, co v kterém roce bude dosaženo v životní úrovni, ekologii, restrukturalizaci průmyslu atd. atd.

Za dnešní odpoledne nezaznělo příliš mnoho dílčích věcných témat, a proto také myslím, že není třeba, abych na ně reagoval. O nich budeme jistě diskutovat při desítkách dalších setkání nad dalšími vládními dokumenty, které budou České národní radě předloženy. Chtěl bych jenom snad dvě poznámky:

K poslankyni Buzkové bych chtěl říci, že v textu sice chybí slovo tripartitní jednání, ale my si uvědomujeme existenci tripartity, uvědomujeme si v dnešní době stále ještě nezbytnost setkávání se té triády vlády, zástupců zaměstnanců a zástupců podniků a podnikatelů, ale naše formulace naznačovala, že s postupující privatizací vláda začne v této hře hrát menší a menší funkci, a proto tam slovo "tripartita" nebylo použito; nikoliv jako odsouzení tohoto postupu, tohoto procesu, ale spíše jako náznak toho, kudy se ještě tento proces bude ubírat.

Poslanec Body kritizuje nezdůrazňování Rómské otázky či dalších národnostních problémů. Ano, zdůrazňovali jsme občanský princip, nehodláme z něho v žádném případě slevit a tento občanský princip se skutečně týká všech občanů bezezbytku, tedy i Rómů.

Chtěl bych říci na závěr snad jen jednu věc. Nezaměňujme vládní prohlášení s dalšími navazujícími dokumenty jak zákony, tak jinými vládními dokumenty, které budou diskutovány v tomto shromáždění v České národní radě. Úvaha o tom, že chybí harmonogram, je i není pravda. Kde jsme datum věděli, tak jsme ho uvedli, a přiznávám se, že dnes nemáme harmonogram práce vlády po jednom týdnu její práce na srpen, září, říjen, listopad, prosinec tohoto roku a mít ho nemůžeme. Začínáme na něm pracovat.

Zrovna tak v tomto textu chybí kvantifikace. Ano, kvantifikace budou v jiných dokumentech. Zatím ještě platí pořád státní rozpočet na rok 1992. Kvantifikace nastanou jakmile vám předložíme státní rozpočet na rok 1993, kvantifikace nastanou, jakmile začneme diskutovat nová rozpočtová pravidla, která budou platná od příštího roku a pod. Takže kritika toho, že v textu chybí harmonogramy podrobných kroků, že chybí kvantifikace celé řady věcí, je svým způsobem pravdivá, ale není v žádném případě realizovatelná ve vstupním vládním prohlášení. Věřím proto, že vládní prohlášení, které vám bylo předloženo, je seriozním dokumentem, že dost jasně naznačuje cíle a priority této vlády a zrovna tak, že naznačuje metody, kroky, cesty, nástroje, jak vláda hodlá tyto cíle řešit realizovat.

Věřím, že to takto také chápe většina z vás a že proto vládě České republiky vyslovíte na základě tohoto vládního prohlášení svou důvěru. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, snad vás bude zajímat, že v rozpravě vystoupilo 49 poslankyň a poslanců. Znamená to tedy, že se ji zúčastnil téměř každý čtvrtý člen parlamentu.

Nyní bychom udělali přestávku, a to do 19,45. Upozorňuji návrhovou komisi, že pro její práci je připravena místnost 120 a že by se tato komise měla ujmout své činnosti.

V 19.45 pokračování schůze.

Předseda ČNR Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Žádám zástupce návrhové komise, aby nás seznámil s návrhem usnesení České národní rady. Slovo má pan poslanec Zemina, který bude mluvit za návrhovou komisi.

Poslanec Ondřej Zemina: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo České republiky, dámy a pánové. Návrhová komise, kterou jste odhlasovali, navrhuje toto usnesení k vládnímu prohlášení vlády České republiky. Než vám ho přečtu, dovolím si krátkou poznámku. Návrhová komise vycházela ze stenoprotokolů dnešního odpoledního jednání. Může se však stát, že některé konkrétní doporučení nepostihla, proto bych požádal poslance, který takovýto návrh přednesl, aby se přihlásil.

Návrh usnesení:

I. Česká národní rada vyslovuje podle čl. 107 odst. 1 písm. f) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, v platném znění, důvěru vládě České republiky na základě jejího programového prohlášení, které předložila v souladu s čl. 127 citovaného ústavního zákona.

II. 1. Česká národní rada doporučuje, aby vláda ČR podnikla urychleně veškerá opatření, která by byla nutná v případě zásadní změny státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky a aby co nejrychleji připravila návrh Ústavy České republiky. Toto doporučení předložil klub ODA.

II. 2. Česká národní rada žádá vládu, aby České národní radě nejpozději do příští schůze České národní rady předložila harmonogram plnění těch koncepčních úkolů, k nimž se ve svém programovém prohlášení zavázala, zejména ve vztahu ke koncepci územně správního uspořádání, zemědělské politiky, vzdělávací a školské politiky, jaderné energetiky a sociální politiky.

Tento návrh předložil předseda výboru petičního, pro lidská práva a národnosti.

II. 3. Česká národní rada žádá vládu, aby České národní radě do příští schůze České národní rady předložila postup dalších kroků, které vláda učiní pro zachování společného státu.

Opět předložil předseda výboru petičního, pro lidská práva a národnosti.

II. 4. Česká národní rada doporučuje vládě České republiky, aby v oblasti legislativních prací zaměřila pozornost na předložení

a) návrhu nového zákona České národní rady o Policii České republiky v horizontu několika let,

b) návrhu zákona o civilních bezpečnostních službách, to neprodleně,

c) návrhu zákona ČNR o požární ochraně - zde časový horizont nebyl vysloven.

Tato doporučení předložil předseda výboru pro právní ochranu a bezpečnost. II. 5. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby předložila do 1. října 1992 České národní radě koncepci své politiky v oblasti mládeže.

Tento návrh předložil poslanec Chudoba. II. 6. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby na příští schůzi České národní rady seznámila Českou národní radu se svým návrhem, jakým způsobem chce zabezpečit pokračování tripartitních jednání.

Tento návrh předložila poslankyně Buzková.

Pane předsedo, pokud jde o hlasování, návrhová komise navrhuje, aby se o usnesení hlasovalo veřejně, z toho o bodu I. podle jmen. Dále navrhuje, aby i o jednotlivých částech bodu II. se hlasovalo odděleně.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Zeminovi. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Pavela. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Pavela: Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych jenom zdůraznit, že s návrhem, se kterým jsem vystupoval, jsem nevystupoval za svou osobu, ale za výbor petiční, pro lidská práva a národnosti.

Předseda ČNR Milan Uhde: Upřesnění bylo provedeno. Domnívám se, že pan poslanec Zemina to takto prezentoval a v záznamu to je také tak uvedeno. Na prvém místě je uveden název výboru, jehož jménem jste, pane poslanče, hovořil. Domnívám se, že to by mělo být v pořádku.

O slovo se hlásí pan poslanec Drápela.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, celý můj příspěvek byl zaměřen k tomu, aby bylo neprodleně zahájeno jednání se slovenskou politickou reprezentací ohledně možnosti přetvoření této dvojfederace na spolkový stát. Prosím, aby toto bylo zapracováno do usnesení, postrádám to tam. Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Drápelovi. O slovo se hlásí pan poslanec Zemina.

Poslanec Ondřej Zemina: Dámy a pánové, moje kolegyně už to hledá, během několika sekund bude znění dopracováno podle stenoprotokolu.

Domnívám se, že by bylo možné před dopracováním návrhu začít hlasovat, pokud se tak sněmovna usnese, veřejně, podle jmen o bodu I.

Předseda ČNR Milan Uhde: Má ještě někdo nějakou technickou připomínku? (Nikdo.) Budeme proto hlasovat o předloženém návrhu, který zní, aby sněmovna hlasovala veřejně, podle jmen, a to o první části usnesení, které bylo přečteno jako bod I.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 181.

Kdo je proti? 1.

Tento návrh byl přijat.

S technickou poznámkou se ještě hlásí pan poslanec Kraus.