Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
VI. v. o.
1402
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1992,
kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 88/1968 Sb., zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 100/1970 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 72/1982 Sb., zákona č. 111/1984 Sb., zákona č. 22/1985 Sb., zákona č. 52/1987 Sb., zákona č. 98/1987 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 3/1991 Sb. a zákona č. 297/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 37 odst. 4 písm. c) se vypouští.
2. § 38 odst. 3 zní:
"(3) Přeložit pracovníka k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, lze pouze s jeho souhlasem a v rámci organizace, pokud to nezbytně vyžaduje její provozní potřeba. Pracovní úkoly přeloženému pracovníku ukládá, jeho práci organizuje, řídí a kontroluje a pokyny mu k tomu účelu dává příslušný vedoucí pracovník organizační jednotky (útvaru), na jejíž pracoviště byl pracovník přeložen."
3. § 38 odst. 4 se vypouští; dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.
4. V § 39 se ve větě první vypouští slova "nebo na kterou je možnost takové změny omezena tímto zákoníkem (§ 37 odst. 4 písm. c) a § 38 odst. 4)".
5. § 41 včetně nadpisu zní:
"§ 41
Účast odborových orgánů při převádění
Pokud organizace pracovníka výjimečně podle § 37 převádí na jinou práci než odpovídá pracovní smlouvě a pracovník s takovým opatřením nesouhlasí, může jej organizace převést jen po projednání tohoto opatření s příslušným odborovým orgánem. Projednání není třeba, dokud celková doba převedení nepřesáhla 22 pracovních dnů v kalendářním roce.".
6. § 42 se doplňuje odstavci 4 a 5, které zní:
"(4) Pracovní poměr zaniká smrtí pracovníka.
(5) Pokud nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo ke skončení pracovního poměru, zaniká pracovní poměr dnem zániku organizace, u níž je pracovník zaměstnán.".
7. V § 45 odst. 2 se slovo "příštího" nahrazuje slovem "příslušného".
8. V § 65 odst. 2 věta druhá a třetí zní:
"Organizace s pracovníkem dohodne jeho další pracovní zařazení v organizaci na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci. Jestliže organizace nemá pro pracovníka takovou práci nebo pracovník ji odmítne, je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c); odstupné poskytované pracovníkům při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny.".
9. Dosavadní text § 73 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 až 5, které zní:
"(2) Pracovníci orgánů státní správy, soudů a prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláře Federálního shromáždění, Kanceláře České národní rady, kanceláře Slovenské národní rady, Úřadu vlády České a Slovenské Federativní Republiky, Úřadu vlády České republiky, Úřadu vlády Slovenské republiky a Státní banky československé jsou dále povinni:
a) jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce i v občanském životě všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,
b) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem zaměstnání; to neplatí, pokud této povinnosti byli zproštěni ze zákona nebo osobou či orgánem k tomu povolaným, nebo jde-li o skutečnosti obecně známé,
c) v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných organizací, v níž jsou zaměstnáni nebo na základě právních předpisů a kolektivních smluv,
d) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.
(3) Pracovníci uvedení v odstavci 2 nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí pokud do takového orgánu byli vysláni organizací, v níž jsou zaměstnáni a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost.
(4) Pracovníci uvedení v odstavci 2 mohou vykonávat podnikatelskou činnost jen s předchozím písemným souhlasem organizace, v níž jsou zaměstnáni.
(5) Omezení stanovené v předchozím odstavci se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku.".
10. Za § 74 se vkládá nový § 75, který včetně nadpisu zní:
"§ 75
Výkon jiné výdělečné činnosti
(1) Pracovníci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni, jen s jejím předchozím písemným souhlasem.
(2) Organizace může udělený souhlas písemně odvolat; pracovník je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.
(3) Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti nesmějí vedle svého zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni.
(4) Omezení stanovená v odstavci 1 a 3 se nevztahují na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti."
11. § 102 odst. 3 zní:
"(3) V kolektivní smlouvě lze pracovníkům organizací, které provozují podnikatelskou činnost, prodloužit nárok na dovolenou o jeden týden nad výměru uvedenou v předchozích odstavcích. Pracovníkům organizací, které neprovozují podnikatelskou činnost, přísluší dovolená o jeden týden delší než výměra uvedená v předchozích odstavcích.".
12. § 115 odst. 3 zní:
"(3) Je-li pracovník převeden na jinou práci, než byla sjednána, protože to vyžadovalo odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo zmírnění jejích bezprostředních následků (§ 37 odst. 4 písm. b)), přísluší mu mzda podle vykonávané práce, nejméně však ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.".
13. V § 121 odst. 1 se ve větě druhé na konci tečka nahrazuje čárkou a připojuje se ustanovení písmene k), které zní:
"k) neprávem přijaté hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo jeho zvýšení, anebo zálohově poskytnuté hmotné zabezpečení, pokud je pracovník povinen ho vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o zaměstnanosti.".
14. § 130 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
"(3) Vymezí-li organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem vážné provozní důvody, pro které organizace nemůže pracovníku přidělovat práci, jde o jinou překážku v práci na straně organizace, při níž přísluší pracovníku náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku.".
15. V § 150 odst. 2 se ve větě druhé vypouští slova "podle zásad stanovených vládou České a Slovenské Federativní Republiky a".
16. V § 167 odst. 2 se ve větě druhé vypouští slova "podle zásad stanovených vládou České a Slovenské Federativní Republiky a".
17. Za § 205c se vkládá nový § 205d, který včetně nadpisu zní:
"§ 205d
Zákonné pojištění odpovědnosti organizace za škodu
(1) Zákonné pojištění odpovědnosti organizace za škodu vzniklou pracovníku při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (dále jen "zákonné pojištění" vzniká organizaci u pojišťovny, o které to stanoví zákony národních rad.
(2) Zákonné pojištění vzniká organizaci ode dne
a) vzniku živnostenského oprávnění [§ 10 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).],
b) zápisu do obchodního rejstříku [Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.], nejde-li o případ uvedený pod písmenem a),
c) kdy zaměstná pracovníka v pracovněprávním nebo obdobném pracovním vztahu, nejde-li o případy uvedené pod písmeny a) a b).
(3) V rozsahu, v jakém se na organizaci vztahuje zákonné pojištění, zaniká její povinnost smluvního pojištění podle zvláštních předpisů [Například § 23 odst. 1 část věty za středníkem zákona ČNR č. 128/1990 Sb. o advokacii. § 19 odst. 1 věta druhá zákona SNR č. 129/1991 Sb., o komerčních právnících.].
(4) Zákonné pojištění se nevztahuje na organizace, které mají podle zákona postavení státního orgánu.
(5) Bližší podmínky zákonného pojištění včetně sazby pojistného stanoví vyhláškou ministerstvo financí České republiky a ministerstvo financí Slovenské republiky."
18. § 249 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
"(4) Zanikne-li organizace v souvislosti s přeměnou na jinou formu organizace, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na organizaci nově vzniklou, pokud zákon nestanoví jinak [Například zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.].".
19. V § 251 druhá věta zní:
"Provádí-li se však při zrušení organizace její likvidace [Například zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.], má tuto povinnost orgán provádějící likvidaci; pokud tento orgán ke dni skončení likvidace neuspokojí nároky pracovníků organizace, která má podle zákona postavení státního orgánu, má tuto povinnost stát.".
20. § 272 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
"(7) V organizacích, které nejsou v působnosti odvětvových ústředních orgánů, se na práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 74 písm. f), § 95 odst. 2, § 105 odst. 4, § 133 odst. 6, § 150 odst. 2 a § 167 odst. 2 použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy vydané pro organizace s obdobnou činností.".
21. § 275 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
"(3) Pro účely náhrady za ztrátu na výdělku (§ 194 a 195) a v dalších případech, kdy se pro účely náhrady škody vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku pracovníka, se tento výdělek zjišťuje z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením daně ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka v měsíci, v němž vznikl nárok na náhradu.".
Čl. II
Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 305/1991 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 2 odst. 1 se vypouští slova "nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána,".
2. § 2 odst. 3 zní:
"(3) Povolení k zaměstnání se nevyžaduje k zaměstnávání cizince (osoby bez státní příslušnosti),
a) kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka [Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.], jestliže
1. dovršil dobu tří let pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky, nebo
2. uzavřel manželství s občanem, který má státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, pokud toto manželství trvá, nebo
3. má alespoň jedno dítě, které má státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky,
b) kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky,
c) který je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud je mezinárodní smlouvou sjednanou jménem vlády České a Slovenské Federativní Republiky zaručena vzájemnost.".
3. § 2 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
"(4) Obdobně jako k přijetí do zaměstnání se povolení k zaměstnání vyžaduje též, má-li cizinec (osoba bez státní příslušnosti) vykonávat práci na území České a Slovenské Federativní Republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyslal na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.".
4. V § 3 odst. 2 písm. a) se za slovo "prognózy" vkládají slova "a strategii".
5. § 5 zní:
"§ 5
(1) Zprostředkování zaměstnání může provádět též za úhradu právnická, nebo fyzická osoba, jestliže má k takové činnosti povolení2). Při zaprostředkování zaměstnání za úhradu může být vybírán od zaměstnavatele nebo od občana přiměřený poplatek určený v povolení, vyjadřující skutečné výdaje související se zprostředkováním zaměstnání.
(2) Výše poplatku za zprostředkování zaměstnání za úhradu podle odstavce se určuje na základě sazebníku poplatků stanoveného nebo schváleného příslušným státním orgánem2).
(3) Za zprostředkování zaměstnání za úhradu podle odstavce 1 se nepovažuje zveřejňování nabídek zaměstnání za úhradu ve sdělovacích prostředcích, kdy není prováděna přímá zprostředkovatelská činnost mezi zaměstnavateli a občany.
(4) V souvislosti se zprostředkováním zaměstnání se zakazují jakékoli srážky ze mzdy nebo jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci, ve prospěch jiné osoby, která zaměstnání zprostředkovala; to platí obdobně o provádění srážek ve prospěch zaměstnavatele v souvislosti s přijetím zaměstnance do zaměstnání nebo příslibem zachování jeho zaměstnání.".
6. V § 8 odst. 1 se na konci připojuje tato věta:
"Osobní údaje o uchazeči o zaměstnání lze sdělovat jen pro účely zprostředkování zaměstnání, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.".
7. V § 16 odst. 7 se slova "kterému bylo poskytováno hmotné zabezpečení po podpůrčí dobu," nahrazují slovy "po uplynutí podpůrčí doby".
8. Dosavadní text § 16a se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
"(2) Podle odstavce 1 se postupuje obdobně, bylo-li uchazeči o zaměstnání poskytnuto odstupné nebo odchodné v době poskytování hmotného zabezpečení nebo po uplynutí této doby. Uchazeč o zaměstnání je v takovém případě povinen vrátit poskytnuté hmotné zabezpečení odpovídající době poskytnutého odstupného nebo odchodného.".
9. § 19 odst. 2 zní:
"(2) Zaměstnavatel oznamuje do pěti kalendářních dnů příslušnému územnímu orgánu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku a neprodleně, nejpozději do pěti kalendářních dnů, oznamuje i obsazení těchto míst. Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance.".
10. § 20 se doplňuje odstavci 3 a 4, které zní:
"(3) Jestliže zaměstnavatel v souvislosti s přechodem na nový podnikatelský program nemůže zabezpečit pro zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, a v zájmu předejít nebo omezit uvolňování zaměstnanců po dohodě s územním orgánem práce na přechodnou dobu nepřesahující šest měsíců omezí svoji provozní činnost a v důsledku toho nebude přidělovat práci v rozsahu nejméně 10 % stanovené týdenní pracovní doby, přísluší mu na základě této dohody příspěvek k částečné úhradě náhrady mzdy poskytované zaměstnancům podle pracovněprávních předpisů.
(4) V dohodě, kterou zaměstnavatel v souvislosti s omezením provozní činnosti podle odstavce 3 sjednává s územním orgánem práce za podmínek stanovených příslušnými státními orgány republik, o nichž to stanoví zákony národních rad2), se uvede zejména
a) rozsah a doba omezení provozní činnosti zaměstnavatele,
b) počet zaměstnanců a jejich okruh (vybrané profese), kterých se omezení provozní činnosti bude týkat,
c) výše příspěvku zaměstnavateli, popřípadě podmínky jeho vrácení územnímu organu práce,
d) organizační opatření zaměstnavatele směřující k tomu, aby opět zahájil provozní činnost v plném rozsahu."
11. V § 28 se slova "občanských zaměstnanců" nahrazují slovy "civilních složek".
12. V § 31 odst. 1 a 3 se vypouští ustanovení písmene a); zároveň se zrušuje označení písmene b).
13. § 31 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
"(4) Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky v dohodě s ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky a ministerstvo práce a sociálních věcí Slovenské republiky v dohodě s ministerstvem hospodářství Slovenské republiky mohou stanovit vyhláškami bližší podmínky postupu při sjednávání dohod podle § 20 odst. 3 a 4.".
Čl. III
1. Převedení pracovníka na jinou práci nebo přeložení do jiného místa výkonu práce, k nimž došlo podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. c) a § 38 odst. 3 a 4 zákoníku práce přede dnem účinnosti tohoto zákona bez souhlasu pracovníka, pozbývá účinnosti nejpozději uplynutím doby 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud se organizace s pracovníkem nedohodne jinak.
2. Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává podnikatelskou činnost, je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti.
3. Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona je členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost a nebyl do takového orgánu vyslán organizací, v níž je zaměstnán, je povinen bez zbytečného odkladu toto členství ukončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán.
4. Pracovník organizace, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává vedle pracovněprávního vztahu výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace v níž je zaměstnán (§ 75 odst. 1 zákoníku práce), je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti.
5. Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají vedle svého zaměstnání činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace v níž jsou zaměstnáni (§ 75 odst. 3 zákoníku práce), jsou povinni po dni účinnosti tohoto zákona bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinili právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci v níž jsou zaměstnáni.
6. Příspěvek pracovníkům k částečnému vyrovnání poklesu mzdy podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 347/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 2/1992 Sb. a vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 407/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 36/1992 Sb. a na který vznikl nárok přede dnem účinnosti tohoto zákona, se poskytuje podle dosavadních předpisů nejdéle do 30. června 1992. Po dobu poskytování tohoto příspěvku nelze použít ustanovení § 130 odst. 3 zákoníku práce.
7. V organizacích, u nichž byly splněny stanovené podmínky vzniku zákonného pojištění (§ 205d zákoníku práce) přede dnem účinnosti tohoto zákona, vzniká zákonné pojištění dnem účinnosti tohoto zákona. Povinné smluvní pojištění, které vzniklo podle zvláštních předpisů přede dnem účinnosti tohoto zákona, se dnem účinnosti tohoto zákona mění na zákonné pojištění podle tohoto zákona.
8. Podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, pokud jde o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, na jejichž uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění podle tohoto zákona nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních předpisů.
9. Nejde-li o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona.
10. Ustanovením § 2 odst. 4 zákona o zaměstnanosti není dotčeno vykonávání práce cizincem (osobou bez státní příslušnosti) na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené přede dnem účinnosti tohoto zákona.
11. Podle ustanovení § 16a odst. 2 zákona o zaměstnanosti se postupuje v případě, kdy vznikl nárok na hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání nejdříve dnem účinnosti tohoto zákona.".
Čl. IV
Zrušují se:
1. § 4 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.
2. § 16 nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů, ve znění nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 14/1991 Sb.
3. Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 406/1991 Sb., o prodloužení dovolené na zotavenou v organizacích, které neprovozují podnikatelskou činnost.
4. Nařízení vlády České republiky č. 343/1991 Sb., o prodloužení dovolené na zotavenou pracovníkům organizací, které neprovozují podnikatelskou činnost.
5. Nařízení vlády Slovenské republiky č. 352/1991 Sb., o prodloužení dovolené na zotavenou pracovníkům organizací, které neprovozují podnikatelskou činnost.
6. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb., o úhradě pojistného z pojistných smluv uzavíraných o pojištění osob socialistickými organizacemi.
7. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 347/1991 Sb., o zabezpečení pracovníků organizací, kteří pracují po kratší pracovní dobu pro přechodné odbytové a finanční potíže, ve znění vyhlášky č. 2/1992 Sb.
8. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 407/1991 Sb., o zabezpečení pracovníků organizací, kteří pracují po kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu z důvodů přechodných odbytových a finančních potíží organizací, ve znění vyhlášky č. 36/1992 Sb.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Navrhovaným zákonem se předpokládá provést některé změny a doplnění zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, které jsou podle poznatků z uplatňování dosavadní právní úpravy v těchto zákonech nezbytné pro další období přechodu k tržní ekonomice.
Záměrem novelizace zákoníku práce je potřeba některých dílčích úprav ještě v době před celkovým přepracováním této základní úpravy pracovněprávních vztahů. Jde zejména o jeho uvedení do souladu s Listinou základních práv a svobod, pokud jde o vymezení nucené práce ve smyslu čl. 9 této Listiny, a potřebu řešit některé nežádoucí důsledky, které se projevují v souvislosti s uplatňováním práva každého na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, z hlediska čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, kdy se ukazuje potřebným zákonem stanovit určité podmínky pro omezení výkonu takové činnosti ve vztahu k vykonávanému zaměstnání. Rovněž se ukazuje potřebným a pro řešení zaměstnanosti účelným nově řešit úpravu výše náhrady mzdy při některých překážkách v práci na straně organizace, a v souvislosti s postupující privatizací zakotvit princip zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu vzniklou pracovníkům.
S ohledem na čl. 22 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 556/1990 Sb., podle kterého do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky patří zákonná úprava pracovních vztahů, zaměstnanosti a kolektivního vyjednávání a zákonná úprava zabezpečující závazky z mezinárodních smluv v této oblasti, navrhovaná úprava náleží do působnosti federace.
Navrhovaná úprava zákona o zaměstnanosti představuje dokončení celkového záměru novelizovat zákon o zaměstnanosti tak, aby podporoval politiku zaměstnanosti v souladu s doporučeními obsaženými v memorandu rozvojové politiky a v usnesení Federálního shromáždění ke zprávě o sociální politice vlády České a Slovenské Federativní Republiky a k podpoře trhu práce.
Ekonomické dopady navrhované úpravy
Navrhovaná novelizace zákoníku práce nebude mít dopad na státní rozpočet.
Ekonomický dopad navrhované úpravy v zákoně o zaměstnanosti, umožňující poskytovat příspěvek zaměstnavatelům, kteří při dočasném omezení provozní činnosti nebudou uvolňovat zaměstnance a za dobu dočasného nepřidělování práce jim budou poskytovat náhradu mzdy podle navrhované úpravy v zákoníku práce, bude vyhodnocována průběžně v souvislosti s využíváním tohoto řešení. Podle navrhované úpravy nelze předpokládat zvýšené výdaje ze státního rozpočtu; na rozdíl od dosavadní úpravy stanovené vyhláškami ministerstev práce a sociálních věcí republik, které umožňují poskytovat zaměstnavatelům příspěvek v případě jakýchkoliv odbytových potíží, navrhovaná úprava předpokládá poskytování příspěvku jen k řešení dočasných provozních problémů v souvislosti s přechodem na nový podnikatelský program.
Zvláštní část
I. K novelizaci zákoníku práce
Navrhovaná úprava § 37 odst. 4 a § 38 odst. 3 a 4 vychází z ustanovení čl. 9 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám, a v němž jsou výslovně určeny případy, které nejsou považovány za nucenou práci, a dále navrhovaná úprava vychází z úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené nebo povinné práci. Vymezenému výčtu prací, které nejsou považovány za nucené práce nebo služby, neodpovídá úprava v pracovněprávních vztazích, které jsou smluvními vztahy dvou rovnoprávných účastníků, umožňující organizaci z důvodu její nezbytné provozní potřeby převést pracovníka i bez jeho souhlasu na jinou práci, než byla sjednána, nebo ho přeložit k soustavnému výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno. Proto se navrhuje vypustit ustanovení § 37 odst. 4 písm. c) umožňující jednostranné převedení na jinou práci až na dobu 30 pracovních dnů v kalendářním roce, a v § 38 se navrhuje přeložení pracovníka vázat na jeho souhlas. Zároveň se navrhuje vypustit zmocnění pro vládu ČSFR k úpravě přeložení na dobu až jednoho roku, a zrušit tuto úpravu provedenou v § 4 nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce. Výkon jiného druhu práce nebo v jiném místě výkonu práce, než byly sjednány, bude potřebné řešit v dohodě obou účastníků pracovního poměru.
Navrhovaná úprava § 39 a § 41 je důsledkem nově navrhované úpravy § 37 odst. 4 a § 38.
V § 42 se nově zavádějí dva specifické způsoby skončení pracovního poměru. Jako zvláštní způsob skončení pracovního poměru se výslovně uvádí smrt pracovníka. Dále - v souvislosti s postupující privatizací - se navrhuje řešit případy skončení pracovního poměru při zániku organizace, kdy nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiný subjekt, a kdy pracovní poměr nebyl včas skončen jiným způsobem (například dohodou, výpovědí). V těchto případech se navrhuje výslovně stanovit, že pracovní poměr končí ze zákona dnem zániku organizace. Nedostatek takové úpravy vede k tomu, že v určitých případech pracovní poměr právně trvá (nebyl z určitých důvodů učiněný právní úkon k jeho skončení) ačkoliv jeden z účastníků (organizace) již právně neexistuje a není kdo by takovou situaci byl oprávněn řešit.
V § 45 odst. 2 se navrhuje formulační úprava odpovídající úpravě délky výpovědní doby podle odstavce 1 při výpovědi z důvodů organizačních změn, provedené poslední novelizací zákoníku práce.
V § 65 odst. 2 se navrhuje úprava ze stejných důvodů jako úprava v § 37 odst. 4. Zároveň se navrhuje výslovně stanovit, že výpovědní důvod pro nadbytečnost je dán také v tom případě, kdy pracovník po odvolání z vedoucí funkce, vzdání se funkce nebo po uplynutí volebního období odmítne dohodu o jiném pracovním zařazení v organizaci, aby v takovém případě nevznikaly nejasnosti o tom, jaký výpovědní důvod by organizace měla. Vzhledem k platné právní úpravě se termín "hmotné zabezpečení" nahrazuje termínem "odstupné", který užívá zákon č. 195/1991 Sb.