Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. v. o.

ze dne .......... 1992

kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb.,

o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami

(zákon o ovzduší)

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) se mění a doplňuje takto:

1. § 3 včetně nadpisu zní:

"§ 3

Zdroje znečišťování

(1) Zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "zdroje znečišťování") podle tohoto zákona jsou:

a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv, zařízení technologických procesů, uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek, skládky paliv, surovin, zachycených exhalátů, komunálního odpadu a jiné stavby, zařízení a činnosti, pro které bylo vydáno kolaudační nebo jiné obdobné rozhodnutí, na jehož základě lze zdroj znečišťování provozovat. V pochybnostech rozhodne o vymezení zdroje znečišťování stavební úřad nebo jiný příslušný orgán státní správy, a to na návrh orgánu ochrany ovzduší,

b) pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla (dále jen "mobilní zdroje znečišťování"); podrobnosti stanoví zvláštní předpis.

(2) Zdroje znečišťování uvedené v odstavci 1 se člení podle tepelného výkonu, míry vlivu technologického procesu na ovzduší nebo rozsahu znečišťování na:

a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů (dále jen "velké zdroje znečišťování"),

b) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek (dále jen "střední zdroje znečišťování"),

c) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, skládky paliv, surovin, zachycených exhalátů, tuhého komunálního odpadu a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší (dále jen "malé zdroje znečišťování").".

2. V § 4 se doplňují písmena f) a g), která zní:

"f) stávajícím zdrojem znečišťování je zdroj, který byl v souladu s platnými předpisy uveden do provozu do 30. 9. 1991 nebo zdroj, pro jehož zřízení bylo do tohoto termínu vydáno stavební nebo jiné obdobné povolení a který bude uveden do provozu do 31. 12. 1994,

g) novým zdrojem znečišťování je zdroj, pro jehož zřízení bylo vydáno stavební nebo jiné obdobné povolení po 1. 10. 1991 a nebo zdroj uvedený do provozu po 31. 12. 1994, bez ohledu na den vydání stavebního nebo jiného obdobného povolení.".

3. V § 5 se vkládají odstavce 6 až 8, které zní:

"(6) Seznam znečišťujících látek, kategorizace zdrojů znečišťování a limity znečišťování vyhlášené Federálním výborem pro životní prostředí nebo orgány státní správy republik podle odstavce 4 mohou být změněny a vyhlášené limity znečišťování zpřísněny nejdříve po pěti letech ode dne jejich vyhlášení. Změna nebo zpřísnění musí být vyhlášeny nejméně tři roky před dnem stanoveným jako den platnosti. Zdroje musí stanovené limity splňovat do VARIANTA I: pěti let, VARIANTA II: sedmi let ode dne platnosti.

(7) Množství vypouštěných znečišťujících látek ze zdroje se zjišťuje měřením, nebo se stanoví bilančním výpočtem. Měření se provádí v místě vyústění plynů nebo v místě úniku plynů z technologického objektu, za kterým již nedochází k dalšímu čištění nebo ředění vypouštěných plynů. Podrobnosti o místě a způsobu měření stanoví zvláštní předpis.

(8) Celkové množství vypouštěných znečišťujících látek se stanoví jako součet hmotností znečišťujících látek za kalendářní rok.".

4. V § 8 se doplňuje písmeno c), které zní:

"c) plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (§ 12 odst. 1)".".

5. V § 8 se doplňuje odstavec 2, který zní:

"(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. b) se nevztahují na provozovatele malých zdrojů znečišťování (lokální topeniště), které jsou umístěny v bytech v obytných domech, v rodinných domcích a ve stavbách pro individuální rekreaci.".

Dosavadní text se označí jako odst. 1.

6. § 14 odst. 3 zní:

Varianta I.:

"(3) Emisní limity stanovené pro stávající zdroje znečišťování vycházejí z nejnižších dosažitelných emisí na daných technických zařízeních při dodržení podmínek stanovených pro jejich provoz. Orgány ochrany ovzduší stanoví tyto limity do 31. 12. 1992 a současně stanoví, do kdy musí být dosažena hodnota emisního limitu, stanoveného pro nové zdroje znečišťování. Tato doba musí být stanovena s ohledem na používané technologie a musí skončit nejpozději do 31. 12. 1997. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis."

Varianta II.:

"(3) Emisní limity stanovené pro stávající zdroje znečišťování vycházejí z nejnižších dosažitelných emisích na daných technických zařízeních při dodržení podmínek stanovených pro jejich provoz. Orgány ochrany ovzduší stanoví tyto limity do 31. 12. 1992. Hodnoty emisního limitu, stanoveného pro nové zdroje znečišťování musí být dosaženo do 31. 12. 1997. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis.

7. V § 14 odst. 3 se doplňuje před poslední větu nová věta, která zní: "Dosáhne-li stávající zdroj znečišťování stanoveného limitu před uplynutím uvedené lhůty, bude provozovatel tohoto zdroje do jejího uplynutí zproštěn placení předepsaného poplatku.".

8. V § 17 se doplňuje odstavec 2, který zní:

"(2) Povinnost platit poplatky se nevztahuje na fyzické osoby provozující malé zdroje znečišťování, pokud zákony České národní rady a Slovenské národní rady nestanoví jinak.".

Dosavadní text § 17 se označí jako odstavec 1.

9. V § 18 odst. 6 písm. b) zní:

"b) nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší podle § 12 odst. 1.".

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.

První zkušenosti s aplikací nového zákona o ovzduší ukazují, že je zcela nezbytné, aby zdroj znečišťování byl definován nejen podle technických charakteristik, ale i jako právní pojem.

Jako nejvhodnější se jeví definovat zdroj prostřednictvím kolaudačního nebo jiného obdobného rozhodnutí.

Jednak jde o rozhodnutí, kterým je objekt (zdroj) uváděn do provozu (zde je podle zákona o ovzduší zajištěna ingerence orgánů ochrany ovzduší) a jednak je přesně a jasně stanoveno co je předmětem tohoto rozhodnutí.

Vymezení pojmu "nový zdroj" a "stávající zdroj" je k přesné a jasné aplikaci zákona nezbytné.

Navrhuje se, aby za stávající byly považovány ty zdroje, které byly uvedeny do provozu nebo pro jejichž výstavbu bylo vydáno stavební povolení před účinností zákona 309/1991 Sb. za předpokladu, že budou uvedeny do provozu (zkolaudovány) do určitého data - zde navrhováno do 31. 12. 1994. Ostatní zdroje jsou považovány za nové.

Stanovením minimální doby platnosti vyhlašovaných limitů a dalších údajů přímo v zákoně se zajišťuje jistota pro provozovatele zdrojů. Toto ustanovení bude praktické zejména v okamžiku, kdy všechny zdroje budou povinny dodržovat limity stanovené v opatření.

Stanovení minimální lhůty pro vyhlašování nových (zpřísněných) limitů je důležitým vodítkem pro investory realizující výstavbu zdroje, resp. jeho rekonstrukci.

Vzhledem k tomu, že vzniká řada nejasností, kde se bude provádět měření, resp. co bude z tohoto pohledu rozhodující, zákon obecně stanoví, na kterém místě se bude měření provádět. Podrobnosti vymezí předpisy republik.

V souvislosti s úpravou § 3, kterým se zpřesnilo vymezení zdrojů znečišťování, mimo jiné též v tom smyslu, že do kategorie malých zdrojů patří vše, co nespadá do velkých, resp. středních zdrojů, t. j. včetně lokálních topenišť, bez ohledu na jejich umístění, považujeme za vhodné, aby z týchž důvodů, které vedly v platném textu k vyjmutí lokálních topenišť v bytech z kategorie malých zdrojů, bylo v zákoně stanoveno, že kontrolní orgány nejsou oprávněny vstupovat k těm zdrojům, které jsou umístěny v bytech, rodinných domcích a organizacích pro individuální rekreaci.

Jedním z rozhodujících předpokladů pro zlepšení stavu ovzduší je, aby stávající zdroje v době co nejkratší dosáhly hodnoty emisního limitu stanoveného pro nové zdroje znečišťování.

S ohledem na možnost dvojakého výkladu platného textu, pokud jde o způsob stanovení emisních limitů a z toho plynoucí vazby na pětiletou lhůtu, se navrhuje zpřesnění ustanovení odst. 3 v tom smyslu, že zákon výslovně stanoví, aby orgán ochrany ovzduší tyto limity stanovil (není třeba návrhu provozovatele zdroje) a to do 31. 12. 1992, což je prakticky nejzazší lhůta, od níž se počítá běh pětileté "přechodné" doby.

Zpřesňuje se ustanovení písmene b) v tom smyslu, že se z tohoto ustanovení vypouští odkaz na ustanovení § 7 odst. 1 písm. c), protože tento odkaz je nadbytečný.