Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1992

VI. v. o.

ze dne .......... 1992

o zvýšení důchodů v roce 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Důchody přiznané před 1. lednem 1992 a důchody přiznané v roce 1992 se zvyšují na základě § 9 a 10 zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, o pevnou částku stanovenou podle roku přiznání a druhu důchodu.

§ 2

Zvýšení důchodů přiznaných před 1. lednem 1992

(1) Důchody starobní, invalidní a za výsluhu let se zvyšují takto:

(2) Vdovské důchody se zvyšují o 60 % částky, která by náležela jako zvýšení k důchodu, z něhož byly vdovské důchody vyměřeny.

(3) Částečné invalidní důchody se zvyšují o 50 % částky, která by náležela jako zvýšení k invalidnímu důchodu přiznanému v témže roce jako částečný invalidní důchod.

(4) Sirotčí důchody jednostranně osiřelých dětí se zvyšují o 30 % částky a sirotčí důchody oboustranně osiřelých dětí o 50 % částky, která by náležela jako zvýšení k důchodu, z něhož byly tyto důchody vyměřeny.

(5) Důchody upravené pro souběh s jiným důchodem nebo s příjmem z výdělečné činnosti se zvyšují o polovinu částek uvedených v předchozích odstavcích.

(6) Zvýšení důchodů podle předchozích odstavců náleží od splátky důchodu splatné po 31. květnu 1992.

§ 3

Zvýšení důchodů přiznaných v roce 1992

(1) Důchody starobní, invalidní, za výsluhu let, částečné invalidní, vdovské a sirotčí přiznané od 1. ledna 1992 do 31. prosince 1992 se zvyšují o pevnou částku, která činí měsíčně

a) 290 Kčs, jde-li o důchody starobní, invalidní a za výsluhu let,

b) 174 Kčs, jde-li o důchod vdovský,

c) 145 Kčs, jde-li o částečný invalidní důchod nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte,

d) 87 Kčs, jde-li o sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte,

e) polovinu částek uvedených v písmenech a) až d), jde-li o důchod upravený pro souběh s jiným důchodem.

(2) Zvýšení důchodů podle předchozího odstavce náleží ode dne přiznání důchodu.

§ 4

Zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu

(1) Hranice důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, činí podle § 54 odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb., o změnách v sociálním zabezpečení (dále jen "zákon o sociálním zabezpečení"), 1760 Kčs měsíčně a podle § 54 odst. 2 a § 68 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení 2920 Kčs měsíčně.

(2) Důchody vyplácené ke dni 31. května 1992, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu, se zvýší bez žádosti od splátky důchodu splatné po tomto dni.

(3) Důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí oboustranně osiřelých dětí, které dosud nebyly upraveny jako jediný zdroj příjmu a nedosahují výše stanovené v odstavci 1, se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 31. květnu 1992.

§ 5

Zvýšení sociálních důchodů

(1) Výše sociálního důchodu podle § 52 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení činí nejvýše 1760 Kčs měsíčně u jednotlivce a nejvýše 2920 Kčs měsíčně, je-li na takový důchod odkázán též rodinný příslušník.

(2) Sociální důchody podle § 52 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení mohou být přiznány nebo zvýšeny až do částek uvedených v odstavci 1 na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 31. květnu 1992.

§ 6

Společná ustanovení

(1) Pro zvýšení důchodů podle § 2 až 4 platí obdobně ustanovení § 2 odst. 4 a 5, § 5, § 7 odst. 1 a § 8 zákona č. 46/1991 Sb.

(2) Vdovské a sirotčí důchody se podle § 2 a 3 nezvyšují, jestliže byly vyměřeny z důchodů zvýšených podle tohoto zákona

§ 7

Přechodné ustanovení

Důchody starobní, invalidní, za výsluhu let, částečné invalidní, vdovské a sirotčí přiznané v roce 1992 přede dnem účinnosti tohoto zákona se zvýší podle § 3 na žádost, a to ode dne přiznání důchodu.

§ 8

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou § 2, 4 a 5, které nabývají účinnosti dnem 1. června 1992.

Uplatňování zásad hospodářské reformy mění ekonomické podmínky, které ovlivňují nejen nominální hodnotu, ale zejména reálnou hodnotu důchodových dávek. Proto je třeba přijímat opatření k tomu, aby v souladu s růstem životních nákladů a se zvyšováním příjmů výdělečně činných osob rostly přiměřeně i příjmy důchodců. V roce 1991 byly dvakrát zvýšeny důchody (v březnu a v červenci) a zvýšen byl důchodcům i státní vyrovnávací příspěvek v souvislosti s úpravou cen paliv a tepelné energie od května 1991. Nominální příjmy důchodců se těmito úpravami zvýšily v průměru o 400 Kčs, tj. o 21 %, ale jejich kupní síla představuje po úpravách pouze 84 % kupní síly v prosinci 1990.

Ve druhé polovině roku 1991 nastal podstatně pomalejší růst cenové hladiny než na jeho počátku. Přesto zřejmě v I. polovině roku 1992 dosáhne růst životních nákladů důchodců cca 60 % ve srovnání s prosincem 1990. Od červencové úpravy důchodů tak překročí růst životních nákladů 10 % a průměrný reálný pří jem důchodce se sníží na cca 76 % reálného příjmu koncem roku 1990. Ve snaze zmírnit dopady růstu životních nákladů na únosnější míru navrhuje se zvýšit vyplácené důchody v průměru o 200 Kčs, čímž se sníží pokles reálné hodnoty příjmu důchodce z 24 na 18 bodů, tedy zhruba na úroveň, na níž se pohyboval v první polovině roku 1991.

Důvod ke zvýšení důchodů vyplývá i ze zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, který stanovil, že důchody budou opětovně zvýšeny, pokud od posledního zvýšení důchodů dosáhne růst životních nákladů alespoň 10 % nebo růst průměrné mzdy alespoň 5 %. Obě tyto podmínky budou v I. pololetí roku 1992 splněny.

Růst životních nákladů v roce 1991 je podstatně vyšší než růst průměrných mezd (odhaduje se, že průměrná mzda vzroste v roce 1991 o cca 15 %), a proto je potřebná míra zvýšení důchodů odvozena z růstu životních nákladů. Příjmy důchodců se tak zvýší více, než by odpovídalo procentnímu zvýšení odvozenému z růstu průměrných mezd. V důsledku prioritní kompenzace růstu životních nákladů je tedy vhodnější, stejně jako při předchozím zvýšení důchodů v červenci 1991, zvýšit důchody o pevnou částku a nikoliv o procento z vypláceného důchodu.

Vedle poklesu reálné hodnoty důchodů v důsledku růstu životních nákladů ovlivňuje úroveň důchodů i růst mezd, a rovněž změny předpisů o důchodovém zabezpečení realizované před rokem 1989. K postupnému odstraňování těchto vlivů přispívala již některá z minulých zvýšení důchodů, avšak plně se je odstranit nepodařilo. K systémovému odstranění vlivu mzdového vývoje na vznik neodůvodněných rozdílů mezi důchody z různých období dojde až po zavedení nové koncepce důchodového pojištění, podle níž již nebude dynamický rozvoj úrovně důchodů brzděn pevnými hranicemi a omezeními. Před zavedením nového systému je však potřebné vyrovnat všechny důchody v zásadě na jednotnou základnu, a tím vytvořit předpoklady pro plynulý přechod k nové koncepci.

Hlavním cílem navrhovaného zvýšení důchodů by proto mělo být další snížení rozdílů mezi důchody přiznanými v různých obdobích souběžně se zamezením poklesu reálné hodnoty příjmů důchodců. Vzhledem k tomu, že minulá úprava byla orientována výhradně na omezení vlivu růstu životních nákladů, je účelné, aby tentokrát byl kladen větší důraz na vypořádání se s minulostí, jejíž důsledky jsou zejména staršími důchodci neustále oprávněně kritizovány.

Ke snížení rozdílů mezi důchody přiznanými v různých obdobích se navrhuje diferencovat zvýšení důchodů opět podle období přiznání důchodu tak, že dříve přiznané důchody se zvýší výrazněji. Zejména mezi důchody přiznanými před a po 1. 10. 1988 se navrhuje výši zvýšení výrazně diferencovat. Diferenciace mezi ostatními důchody přihlíží i k potřebné jednoduchosti a srozumitelnosti, a proto se rozdílná zvýšení stanoví vždy pro důchody přiznané v několikaletém období. Pro dané období se zvýšení stanoví jednotnou pevnou částkou.

Přesto, že uvedený postup se může jevit jako příliš zjednodušující, rozbory vlivu růstu mezd, změn ve způsobu výpočtu důchodů a dosud provedených zvýšení ukázaly, že jejich vzájemné působení se natolik prolíná, že ani důsledný individuální přepočet důchodů podle růstu mezd a současných předpisů by nebyl ani ze sociálního ani z věcného hlediska plně odůvodnitelný. Dosavadní zvyšování důchodů totiž vedlo k tomu, že téměř u všech důchodů nižších než průměr (s výjimkou nejstarších důchodů přiznaných do roku 1975) jsou již poskytnutá zvýšení vyšší, než kolik by důchodci získali při případném přepočtu důchodů. Důsledný přepočet podle dnešních předpisů by proto mohl přinést výhody pouze u důchodů vyměřených z nadprůměrných výdělků, s delší dobou zaměstnání nebo přesluhování, případně důchodcům z preferovaných kategorií a odbojářům. Avšak ani u těchto vyšších důchodů není přepočet vždy výhodnější. Složitější zvyšování důchodů by tak bylo vždy k někomu štědřejší a k někomu tvrdší a současně by se vytvářely nové nesrovnalosti. Pokud by se nerespektovala skutečnost, že nejstarší důchody jsou objektivně nejnižší a nejvíce nivelizovány, a že růst výdajů na základní životní potřeby se nejtíživěji projevuje u příjmově nejslabších, došlo by k rychlému nárůstu počtu důchodů, které jsou jediným zdrojem pří jmu a k nárůstu počtu žadatelů o dávky sociální péče.

Zvýšení o pevné částky diferencované podle období přiznání důchodu k řešení základního problému tedy relativně jednoduchým způsobem přispívá a přitom směřuje prostředky nejpotřebnějším. Po tomto zvýšení budou již jen minimální rozdíly mezi důchody z různých období. Rozdíly mezi důchody před rokem 1976 a před rokem 1988 budou činit cca 100 Kčs a mezi důchody do roku 1988 a po roce 1988 také jen 100 Kčs. Zanedbatelná není ani skutečnost, že výdaje na navrhované vyrovnání úrovně důchodů se budou v dalších letech rychle snižovat v důsledku demografických vlivů.

Zvlášť tíživě se růst životních nákladů projevuje u nízkých důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu. Navrhuje se proto jejich další zvýšení, které zajistí, že reálná hodnota těchto důchodů se proti prosinci 1990 sníží méně než u důchodů průměrných. V období poklesu reálných příjmů nelze volit jiný přístup, je však třeba mít na zřeteli, že tento postup způsobuje další novelizaci důchodů, neboť dále snižuje rozpětí mezi důchodem minimálním, průměrným a maximálním.

V roce 1991 došlo k podstatně rychlejšímu růstu mezd než v minulosti. Tento mzdový nárůst se však vzhledem ke způsobu výpočtu důchodů může ve výši nově přiznaných důchodů projevovat až postupně a vůbec se neprojeví u důchodů přiznaných v roce 1991. Podle zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, a zákona č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení důchodů, byly proto zvyšovány i důchody přiznané v roce 1991, čímž se v jejich výši již zohlednil růst mezd a životních nákladů v tomto roce. Po odchodu do důchodu navíc důchodcům náleží státní vyrovnávací příspěvek ve výši 220 Kčs. Pokles reálného příjmu je tak u důchodců, kteří odešli do důchodu v roce 1991, podstatně nižší než u ostatních důchodců, a proto se u této skupiny důchodců navrhuje zvýšení jen ve výši 30 Kčs měsíčně.

Stejně jako při předchozích úpravách se zachovává maximální výše důchodu 3800 Kčs, která se však týká pouze cca 1 % důchodců. Této hranice mohou dosáhnout v podstatě pouze důchody přiznané po 30. 9. 1988, kdy došlo ke zvýšení maximální výše důchodu o 800 Kčs. Omezení růstu nejvyšších důchodů z posledních let působí sice u vysokých důchodů nivelizačně, ale na druhé straně umožňuje sblížení úrovní vysokých důchodů přiznaných před a po 1. 10. 1988. Většina starých důchodců současného maxima nedosáhla ani po všech dosavadních zvýšeních, neboť dřívější omezení důchodu při jejich přiznání byla značná. Přitom např. staří horníci pracovali za těžších podmínek než mladší důchodci z preferovaných pracovních kategorií, kteří však dnes mají tak vysoké důchody, že jejich další zvyšování je již limitováno zachováním maximální výše důchodu. Zachování hranice 3800 Kčs se dotýká rovněž bývalých příslušníků ozbrojených sborů, kterým byly od října 1988 důchodové nároky zvýšeny až o 50 %, a jimž by jinak byly jejich vysoké důchody dále zvyšovány. Nejvyšších důchodů dosahují dále především ti, kteří pracovali po vzniku nároku na důchod bez jeho pobírání. Podíl těchto důchodů u nově přiznávaných důchodů se však bude po snížení procentního zvýhodnění (ze 7 % na 4 % od srpna 1991) snižovat. Vzhledem ke snížení procentního zvýhodnění za přesluhování přispěje nivelizační vliv maxima ke sblížení podmínek pro dosažení vysokého důchodu. Lze předpokládat, že při další úpravě důchodů bude maximum 3800 Kčs již zvýšeno tak, aby byly vytvořeny podmínky pro plynulý přechod k nové konstrukci důchodů.

Zvýšení důchodů podle zákonů č. 46/1991 Sb. a č. 246/1991 Sb. bylo omezeno jen na důchody přiznané do 31. 12. 1991. Pro důchody přiznané v roce 1992 je proto nezbytné tímto zákonem stanovit takové zvýšení, které by v průměru minimalizovalo rozdíly mezi důchody z roku 1991 a důchody z roku 1992. Přitom je třeba zohlednit, že růst průměrných mezd povede k růstu průměrných započitatelných výdělků (vybírají se z pěti výdělkově nejlepších let v období posledních 10 let), což se projeví zvýšením průměrné výše důchodu o 40 Kčs měsíčně.

U důchodů přiznaných v roce 1991 vedlo stanovení procentního zvýšení v kombinaci s pevnými částkami 190 Kčs a 110 Kčs k diferenciaci zvýšení od 300 do 383 Kčs (diferenciace se týkala důchodů v pásmu od 2375 do 3417 Kčs). Zohlednění vlivu růstu mezd na výši důchodů přiznaných v roce 1992 by vyžadovalo stanovit nižší procentní zvýšení a snížit částku pevného minimálního zvýšení. Diferenciace zvýšení by byla tedy nepatrná, přičemž komplikuje stanovení výše důchodu. Je proto účelné zjednodušit systém výpočtu důchodu a zvýšení stanovit pevnou částkou. Zvýšení důchodů přiznaných v roce 1992 bude až na rozdílné částky podléhat stejnému právnímu režimu jako zvýšení důchodů přiznaných v roce 1991.

Roční výdaje na zvýšení navržená v § 2, 4 a 5 představují celkem 8.4 mld Kčs (2.5 mld ve Slovenské republice, 5.9 mld v České republice), tj. necelých 10 % výdajů na důchody. Při uskutečnění úprav od 1. 6. 1992 by zvýšení výdajů na důchody činilo 4,9 mld Kčs z rozpočtů republik (1,5 mld Kčs ve Slovenské republice a 3,4 mld Kčs v České republice); zvýšení výdajů na důchody ozbrojených sborů by z rozpočtu federace činilo dalších 55 mil. Kčs (45 mil. Kčs u FMO, 10 mil. Kčs u FMV). Zvýšení podle § 3 návrhu zákona u důchodů přiznaných v roce 1992 by činilo 0.7 mld Kčs z rozpočtů republik (0.2 mld Kčs ve Slovenské republice a 0.5 mld Kčs v České republice) a 10 mil. Kčs z rozpočtu federace.

Zvýšení důchodů se navrhuje na základě splnění podmínek růstu životních nákladů uvedených v § 9 zákona č. 46/1991 Sb. s tím, že výše zvýšení vychází z postupu předpokládaného § 10 zákona č. 46/1991 Sb. Okruh důchodů zvyšovaných podle návrhu zákona zůstává stejný jako při předchozích zvýšeních v březnu a červenci 1991 podle zákonů č. 46 a č. 246/1991 Sb. Nově zavedený vdovecký důchod se navrhuje nezvyšovat vzhledem ke skutečnosti, že ke stanovení jeho výše došlo v roce 1991 již s přihlédnutím k růstu životních nákladů.

Důchody přiznané před rokem 1992 se navrhuje zvýšit o pevnou částku, závisející na druhu důchodu a roku jeho přiznání s tím, že o vyšší částky se zvyšují důchody přiznané dříve. Tím bude dosaženo potřebné vyrovnanosti úrovně důchodů přiznaných v různých obdobích.

Důchody přiznané v roce 1992 se navrhuje zvýšit již od data přiznání rovněž o pevnou částku závislou na druhu důchodu. Výše této částky je odvozena od výše zvýšení realizovaných v roce 1991 (minimální zvýšení důchodu starobního, invalidního a za výsluhu let činilo 300 Kčs). Do výše důchodů přiznaných v roce 1992 se již promítly výdělky dosahované v roce 1991, kdy došlo k růstu výdělků, a proto se navrhuje zvýšení nižší (u důchodu starobního, invalidního a za výsluhu let 290 Kčs), než činilo zvýšení důchodů v roce 1991.

Při návrhu zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, se vychází z očekávaného růstu životních nákladů s cílem i nadále u těchto občanů, kteří již nemají v zásadě žádnou možnost své příjmy si zvýšit, co nejvíce zachovat reálnou hodnotu důchodu.

Hranici, do které se umožňuje zvýšit či přiznat sociální důchod, fakultativní důchodovou dávku osob starších 65 let či invalidních bez nároku na důchod, se navrhuje zvýšit do stejných částek jako u důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu.

V ustanovení se odkazuje na použití společných ustanovení zákona č. 46/1991 Sb. na zvýšení důchodů podle § 2 a 3 zákona. Tímto odkazem se řeší např. též postup při zvýšení důchodů upravených pro souběh a rovněž otázka nejvyšší výměry důchodu (úhrnu důchodů, případně důchodu a zvýšení důchodu pro bezmocnost), která nesmí překročit po zvýšení částku 3 800 Kčs měsíčně. Vdovské a sirotčí důchody se podle tohoto zákona nezvyšují proto, aby nedošlo ke dvojímu zvýšení., neboť byly vyměřeny z důchodů již zvýšených.

Přechodné ustanovení řeší nárok na zvýšení důchodů přiznaných od 1. ledna 1992 do dne účinnosti zákona včetně doplatku částek zvýšení za toto období. Z hlediska technického zabezpečení (neexistuje evidence těchto důchodů) nelze provést zvýšení všech těchto důchodů bez žádosti příjemce dávky.

V Praze dne 16. ledna 1992

Předseda vlády ČSFR:

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR:

Příloha k důvodové zprávě

Tabulkové přehledy

tabulka č. 1 - Vliv růstu životních nákladů a zvyšování důchodů na kupní sílu příjmu důchodce.

tabulka č. 2 - Přehled o vývoji příjmů důchodců v důsledku všech dosavadních zvýšení důchodů do července 1991.

tabulka č. 3 - Rozložení počtu důchodců k 31. 12. 1990 podle roku přiznání důchodu.

graf - Přehled o vývoji příjmu důchodců v závislosti na roku přiznání jejich důchodu.

tabulka č. 1

Vliv růstu životních nákladů a zvyšování důchodů na kupní sílu příjmu důchodce

Pozn: Příjem důchodce zahrnuje jeho důchod a státní vyrovnávací příspěvek.

tabulka č. 2

Přehled o vývoji příjmů důchodců v důsledku všech dosavadních zvýšení důchodu do července 1991