FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
1086
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1991
o cestovních náhradách
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Základní ustanovení
§1
Účel zákona
(1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce a při přijetí do zaměstnání (dále jen "náhrady")
a) pracovníkům v pracovním poměru,
b) členům družstev, u nichž součástí členství je též pracovní vztah,
c) občanům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,
d) osobám, o nichž to stanoví tento zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis, (dále jen "zaměstnanec").
(2) Tento zákon stanoví též v jakém rozsahu a výši se cestovní výdaje, které vznikají při zahraničních cestách fyzickým osobám v souvislosti s podnikatelskou činností, zahrnují do výdajů pro účely daně z příjmů obyvatelstva nebo do nákladů pro účely důchodové daně.
(3) Tento zákon neupravuje poskytování náhrad členům posádek námořních lodí po dobu nalodění [Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě.].
§ 2
Vymezení pojmů
(1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, a do návratu zaměstnance z této cesty.
(2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí, ze zahraničí do České a Slovenské Federativní Republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.
(3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo bydliště.
(4) Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona považují, pokud mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící ve společné domácnosti [§ 115 občanského zákoníku.] se zaměstnancem.
ČÁST DRUHÁ
Poskytování náhrad
Náhrady při pracovní cestě
§ 3
Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu je povinen určit místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy a ukončení pracovní cesty; může určit též další podmínky pracovní cesty. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
§ 4
Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu přísluší:
a) náhrada prokázaných jízdních výdajů,
b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování,
c) stravné,
d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,
e) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého nebo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem předem dohodnutého pobytu rodiny, trvá-li pracovní cesta více než sedm po sobě následujících kalendářních dnů, a to každý týden, není-li v kolektivní smlouvě dohodnuta tato náhrada za delší dobu, nejdéle však za jeden měsíc.
§ 5
Stravné
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné v tomto dni ve výši
a) 23 Kčs, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 36 Kčs, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
c) 57 Kčs, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(2) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 23 Kčs.
(3) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného, popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě.
(4) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí.
§ 6
Náhrady při přeložení a při přijetí
(1) Zaměstnanci přísluší při přeložení z důvodů nezbytné provozní potřeby zaměstnavatele náhrady jako při pracovní cestě nejdéle po dobu tří měsíců, pokud není dohodnuta doba delší.
(2) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání, přeložení na žádost zaměstnance a dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele [§ 38 odst. 5 zákoníku práce. § 5 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.] poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě až v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5.
(3) Zaměstnanci, který pobírá stravné podle předchozích odstavců a je v této době vyslán na pracovní cestu, poskytuje zaměstnavatel náhradu, která je pro zaměstnance výhodnější.
(4) V případech uvedených v odstavci 1 a 2 může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci též náhradu prokázaných stěhovacích výdajů.
§ 7
Náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách
(1) Dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.
(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí
a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,55 Kčs,
b) u osobních silničních motorových vozidel 2,00 Kčs; při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 10 %.
(3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
(4) Náhrada výdajů za pohonné hmoty přísluší zaměstnanci podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla a přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla.
(5) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.
§ 8
Přizpůsobování sazeb náhrad
(1) Výše sazeb náhrad stravného uvedená v § 5 odst. 1 a 2 a výše sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel uvedená v § 7 odst. 2 se upravuje podle statistických údajů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách a amortizaci vozidel. Úprava sazeb se poprvé provede, jestliže rozdíl indexu cen podle věty první vyhlášeného v příslušném kalendářním měsíci a indexu vyhlášeného ke dni účinnosti tohoto zákona, činí hodnotu alespoň 10 bodů; další úprava se provede, jestliže rozdíl indexu v příslušném kalendářním měsíci a indexu v kalendářním měsíci, podle něhož byla naposled upravena výše sazeb, činí opět hodnotu alespoň 10 bodů. Upravené sazby náhrad podle věty první přísluší zaměstnancům od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byly zveřejněny.
(2) Výši sazeb náhrad podle odstavce 1 určuje a zveřejňuje opatřením ve Sbírce zákonů federální ministerstvo práce a sociálních věcí. Výši těchto sazeb určuje federální ministerstvo práce a sociálních věcí podle údajů uvedených Federálním statistickým úřadem v Souhrnné informaci o vývoji cenových indexů spotřebitelské a výrobní sféry.
(3) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel se zaokrouhlují obdobně podle předchozí věty.
§ 9
Jiné a vyšší náhrady
Zaměstnavatel, který není rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací [§ 24 zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace. § 31 zákona České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). § 28 zákona Slovenské národní rady č. 592/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech Slovenské republiky.], může poskytovat zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou, s jinými změnami místa výkonu práce a přijetím do z městnání nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo v pracovních smlouvách.
ČÁST TŘETÍ
Náhrady při zahraničních pracovních cestách
§ 10
Na poskytování náhrad pří zahraničních pracovních cestách, včetně jiných a vyšších náhrad, se vztahuje úprava stanovená v § 2 až 9, pokud není dále stanoveno jinak.
§ 11
Náhrada za cesty k návštěvě rodiny
Při zahraniční pracovní cestě zaměstnavatel dohodne se zaměstnancem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu rodiny; ustanovení § 4 písm. e) se nevztahuje na cesty k návštěvě rodiny zaměstnance vyslaného na zahraniční pracovní cestu.
§ 12
Stravné
(1) Za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty a za každý kalendářní den, v němž zahraniční pracovní cesta trvá déle než 12 hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně. Výši denní sazby stravného v cizí měně určuje a zveřejňuje federální ministerstvo financí opatřením ve Sbírce zákonů.
(2) Trvá-li zahraniční pracovní cesta v kalendářním dni méně než 12 hodin nebo trvá-li celkově méně než 12 hodin, zaměstnavatel poskytuje stravné v cizí měně nejvýše do poloviny denní sazby určené podle předchozího odstavce.
§ 13
Kapesné
Zaměstnavatel může zaměstnancům při zahraniční pracovní cestě poskytovat vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného určeného podle § 12.
§ 14
Náhrada výdajů za pohonné hmoty
Při poskytování náhrad za používání silničních motorových vozidel podle § 7 přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě náhrada za pohonné hmoty v cizí měně až po ujetí 350 km na cizím státním území.
§ 15
Vyloučení souběhu náhrad poskytovaných v československé a cizí měně
(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České a Slovenské Federativní Republiky stravné v Kčs v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst. 1.
(2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod československé státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.
§ 16
Zahraniční pracovní cesty konané na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců
(1) V dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců může zaměstnavatel se zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec vysílán, sjednat poskytování bezplatného ubytování, stravného, kapesného a náhradu jízdních výdajů za cesty související s výkonem práce.
(2) Jízdní výdaje za cesty ze sídla zaměstnavatele, který zaměstnance vysílá na pracovní cestu, do sídla zaměstnavatele v zahraničí a zpět hradí vysílající zaměstnavatel.
(3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného poskytovaného československému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše stanovené tímto zákonem.
(4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České a Slovenské Federativní Republiky se poskytuje stravné až do výše 200 Kčs na den a kapesné do výše 40 % stravného.
(5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné hrazené z použitelného zisku.
§ 17
Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí
Zaměstnanci přidělenému k výkonu práce v zahraničí, který je odměňován podle zvláštních předpisů [Například: Výnos ministra zahraničního obchodu č. 24/1962 ze dne 23. června 1962 o úpravě platových poměrů zaměstnanců ministerstva zahraničního obchodu přidělených k výkonu funkcí u obchodních oddělení zastupitelských úřadů v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů. Výnos ministra zahraničních věcí č. 013. 147/62, zásady platové úpravy pro zaměstnance zahraniční služby.], přísluší za dny cesty do místa přidělení a zpět a při pracovních cestách v zahraničí, náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníku.
ČÁST ČTVRTÁ
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 18
(1) Náhrady, na něž vzniká zaměstnancům nárok, náhrady podle § 5 odst. 3, kapesné do výše 40 % stanoveného stravného podle § 13 a náhrady při přijetí zaměstnance, který je uchazečem o zaměstnání [Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 305/1991 Sb.], se s výjimkou zaměstnavatele, který je rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací, zahrnují do nákladů (výdajů). Ostatní náhrady se hradí z použitelného zisku.
(2) Náhrady poskytované zaměstnancům vysílaným do zahraničí na montážní a obdobné práce ke splnění závazků ze smlouvy, kterou zaměstnavatel uzavřel se zahraničním účastníkem při provádění zahraniční hospodářské činnosti, se zahrnují do zahraničních přímých obchodních nákladů.
§ 19
Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců. Pokud se změní podstatně podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit.
§ 20
Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3). Obdob ně lze postupovat i při poskytování náhrad jízdních výdajů za městskou hromadnou dopravu při pracovní cestě na území České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 21
(1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout.
(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty.
(3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu [§ 121 odst. 1 písm. g) zákoníku práce.].
(4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky.
§ 22
Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně zaměstnavatele. Za tuto dobu náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku [§ 275 zákoníku práce. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku.].
§ 23
Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona se řídí zákoníkem práce, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak.
§ 24
Cestovní výdaje vzniklé při zahraničních cestách fyzickým osobám v souvislosti s podnikatelskou činností [§ 2 hospodářského zákoníku.] se zahrnují v rozsahu a ve výši uvedené v § 18 odst. 1 větě první do výdajů u poplatníků uvedených v § 6 a v § 7 odst. 1 zákona o dani z příjmů obyvatelstva [§ 9 odst. 2 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva.]; u poplatníků důchodové daně se tyto náhrady zahrnují do nákladů [§ 4 odst. 3 zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění zákona č. 108/1990 Sb.].
§ 25
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mohou v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce a přijetím do zaměstnání.
§ 26
(1) Zrušují se:
1. Vyhláška ministerstva financí č. 18/1960 Sb., o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách.
2. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984 Sb., vyhlášky č. 251/1990 Sb. a vyhlášky č. 480/1990 Sb.
3. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č. 81/1988 Sb., vyhlášky č. 241/1988 Sb. a vyhlášky č. 251/1990 Sb.
4. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 120/1991 Sb., kterou se doplňují některé právní předpisy o cestovních náhradách.
5. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 148/1991 Sb., kterou se doplňuje vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 31. srpna 1982 čj. 315-5796-3161, o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí, ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 18. června 1990 čj. 225-18991-5157.
6. Pokyny Ústředního svazu spotřebních družstev č. 26/1965 Věstníku Ústředního svazu spotřebních družstev pro poskytování náhrad pracovníkům, kteří pravidelně ve větším rozsahu používají služebního motocyklu, vlastního jízdního (motorového) kola nebo konají cesty pěšky (reg. částka 40/1965 Sb.).
7. Výnos ministerstva stavebnictví č. 3/1968 Zpravodaje ministerstva stavebnictví, o určení pracovišť, na která se v podnicích průmyslové výroby vztahuje zvláštní úprava nocležného (reg. částka 10/1968 Sb.).
8. Výnos ministerstva zemědělství a výživy čj. VII/3-1747/1967, kterým se provádějí některá ustanovení vyhlášky č. 96/1967 Sb. (reg. částka 11/1968 Sb.), ve znění směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze 14. 1. 1972 čj. II/1-126/72-7501, výnosu federálního ministerstva zemědělství a výživy, ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky a ministerstva zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky z 30. 8. 1982 čj. FM 01-1263/82 a z 30. 5. 1984 čj. FM 04-244/84.
9. Výnos č. 2 ministerstva hornictví čj. 42. 3/657/68, kterým se mění ustanovení čl. III a čl. V výnosu č. 9 ministerstva hornictví čj. 42. 3/776/67 k provedení zákoníku práce (reg. částka 25/1968 Sb.), ve znění výnosu Federálního výboru pro průmysl č. 1/1970 (reg. částka 13/1970 Sb.).
10. Výnos Ústřední správy geodézie a kartografie čj. 6 158/1968 kterým se stanoví zásady pro paušalizaci náhrad cestovních výdajů (reg. částka 48/1968 Sb.).
11. Směrnice federálního ministerstva financí čj. VII/4-8921/72, o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách (reg. částka 18/1971 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva financí čj. VI/2-8900/88 (reg. částka 23/1988 Sb.).
12. Zásady federálního ministerstva dopravy čj. 20 808/75-09 pro poskytování paušálních náhrad cestovních výdajů (reg. částka 3/1976 Sb.).
13. Výnos federálního ministerstva financí ze dne 20. března 1978 čj. II/6000/78, o odměňování a hmotném zabezpečení některých pracovníků po dobu jejich pobytu v zahraničí (reg. částka 11/1978 Sb.)
14. Směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. srpna 1979 čj. 316-1238/79-7305, o odměňování pracovníků, kteří v souvislosti s výkonem povolání řídí služební silniční motorová vozidla (reg. částka 25/1979 Sb.), ve znění vyhlášky č. 251/1990 Sb.
15. § 4 a 5 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 316-1099/81-7300, o odměňování a poskytování cestovních náhrad vietnamským občanům dočasně zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 34/1981 Sb.), ve znění výnosu ze dne 31. 7. 1989 čj. 221-8747-5123,060589 (reg. částka 26. 1989 Sb.).
16. Výnos federálního ministerstva paliv a energetiky č. 3 z 23. 3. 1982, kterým se stanoví stavby, na nichž se poskytuje preferenční odlučné pracovníkům stavební a stavebně montážní činnosti (reg. částka 14/1982 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva paliv a energetiky č. 10 z 29. 10. 1982 (reg. částka 3/1983 Sb.).
17. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 315-5796-3161, o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí (reg. částka 34/1982 Sb.), ve znění výnosu čj. 225/1899-5157 (reg. částka 45/1990 Sb.).
18. Směrnice Českého svazu výrobních družstev č. 59/1982 Věstníku Českého svazu výrobních družstev, o náhradách cestovních a jiných výdajů kominíků (reg. částka 10/1983 Sb.).
19. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 12. ledna 1983 čj. 25 080/82-03, o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel v organizacích v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. částka 9/1983 Sb.), ve znění výnosu ze dne 10. září 1990 čj. 19 439/1990-320 (reg. částka 75/1990 Sb.).
20. Výnos federálního ministerstva národní obrany čj. 7440- FS/5-182, kterým se pro pracovníky trustu podniku Vojenské lesy a statky upravují některé náhrady podle vyhlášky č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů (reg. částka 14/1983 Sb.), ve znění vyhlášky č. 91/1982 Sb.
21. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 27. října 1983 čj. 20 324/1983-03, o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel trvale vykonávajícím řídící činnost technickohospodářského charakteru v organizacích v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. částka 4/1984 Sb.), ve znění výnosu ze dne 10. září 1990 čj. 19 439/1990-320 (reg. částka 75/1990 Sb.).
22. Výnos federálního ministerstva financí čj. FMF VI/3-11 811/84 a federálního ministerstva zahraničního obchodu čj. FMZO 598/14/84, o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách členů posádek dopravních prostředků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva financí čj. VI/3-1840/87 a federálního ministerstva zahraničního obchodu čj. 86/14/87 (reg. částka 11/1987 Sb.).
23. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. MH/13-6699/1939/85, o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky a výkupčí druhotných surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 20/1985 Sb.), ve znění výnosu ze dne 18. 9. 1990 čj. MH/1-13980/720/1990 (reg. částka 67/1990 Sb.).
24. Výnos federálního ministerstva financí čj. VIII/4/16 986/85, o stanovení jednotné zahraniční diety pro československé pracovníky na integračních akcích ve Svazu sovětských socialistických republik (reg. částka 30/1985 Sb.).
25. Směrnice Českého svazu výrobních družstev č. 29/1985, o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky (reg. částka 4/1986 Sb.).
26. Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 6006/1986-03, o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů pro některé pracovníky dopravy, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (reg. částka 18/1986 Sb.), ve znění výnosu ze dne 10. 9. 1990 čj, 19 438/1990-320 (reg. částka 70/1990 Sb.).
27. Výnos ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. SD/33-2728/1987, o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů jízdních pracovníků silniční a městské dopravy (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu ze dne 24. 7. 1990 čj. SD/1 R-11 021/90 (reg. částka 54/1990 Sb.).
28. Výnos ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky č. MH-41/203/1987, o zvláštních paušálních cestovních náhradách pro kominíky a výkupčí druhotných surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu ministerstva vnitra Slovenské republiky z 8. ledna 1991 č. MH-5/1991-OE (reg. částka 10/1991 Sb.).
29. Výnos federálního ministerstva financí ze dne 22. června 1987 čj. III/11 000/87, o cestovních náhradách při zahraničních bezdevizových pracovních cestách (reg. částka 17/1987 Sb.).
30. Výnos ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 11. září 1987 č. SD-3138/1987-4, o zvláštních paušálních cestovních náhradách pracovníků silniční a městské dopravy, silničního hospodářství a automobilového opravárenství (reg. částka 18/1987 Sb.), ve znění výnosu z 3. ledna 1991 č. SD-3-3003/1991.
31. § 5 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 515-31053-5123, o odměňování a poskytování cestovních náhrad angolským občanům dočasně zaměstnaným v československých organizacích (reg. částka 25/1987 Sb.).
32. § 4 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 515-37137-5123, o odměňování a poskytování cestovních náhrad vedoucím skupin korejských občanů a korejským tlumočníkům zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 26/1987 Sb.).
33. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 404/1991 Sb., o poskytování příplatku k úhradě cestovních výdajů pracovníkům přijatým z České republiky do federálních orgánů na území Slovenská republiky (reg. částka 76/1991 Sb.).
(2) Platnosti pozbývají výjimky, odchylky a další opatření stanovená podle dosavadních právních předpisů o cestovních náhradách.
§ 27
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Přechod československé ekonomiky k tržnímu systému a vytváření trhu práce vyžadují vytváření takových právních mechanismů, které umožňují tržní chování všech subjektů ekonomického života a současně zabezpečují garance základní sociální a ekonomické ochrany zaměstnanců při minimální možnosti průběžných zásahů státní administrativy do podnikatelské činnosti. Přitom je současně nutné zabezpečit, aby náhrady výdajů spojených s výkonem práce, tvořící přímé výrobní náklady, nemohly být stimulem cenové inflace a nevytvářely nežádoucí tlak na rozpočty federace a republik přímo v oblasti příjmů rozpočtů snižováním masy vytvořeného zisku a tím zkracováním daní ze zisku (v podnikatelské sféře). Potřebnost navrhované úpravy je tedy nezbytná až do doby plné realizace tržních vztahů, plné tržní regulace tvorby cen a ekonomické únosnosti přenášení výrobních nákladů do cen. Je tedy možné důvodně předpokládat, že v období plně tržního prostředí postačí právně zaručit základ sociální garance zaměstnanců bez zásahů do vnitřního hospodaření podnikatelských subjektů.
Předkládaným návrhem zákona se předpokládá zrušit všechny právní úpravy, kterými se upravuje poskytování náhrad výdajů spojených s výkonem práce (vyhláška č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a dalších cca 30 vyhlášek a výnosů ústředních orgánů státní správy federace a republik). Tyto úpravy plně vycházely z centrálně administrativních metod řízení, neumožňují rozvinout tržní a ekonomické chování zaměstnavatelů při podnikatelské činnosti, obsahují řadu zmocnění pro výjimkovou činnost ústředních orgánů, jsou plně poznamenány zvýhodněními politického resortismu a nejsou systémově uzpůsobeny k provádění indexačních úprav výše náhrad při relativně rychlých změnách cen. V návrhu zákona současně dochází ke sloučení dvou dosud samostatně existujících právních systémů poskytování cestovních náhrad v tuzemsku a zahraničí. Dosavadní právní úprava poskytování náhrad při zahraničních pracovních cestách vycházela z principů centrálně a direktivně přidělovaných devizových limitů, přitom stanovovala i některé povinnosti zaměstnance, které byly motivovány především politicky (například povinnost předkládání zpráv z pobytů v zahraničí).
Návrh zákona předpokládá, že v podnikatelské a rozpočtové sféře bude poskytování cestovních náhrad řešeno stejnými principy s tím, že v podnikatelské sféře může zaměstnavatel poskytnout též jiné nebo vyšší náhrady, avšak pouze ze zisku, po provedení daní, odvodů a přídělů do povinně vytvářených fondů (použitelný zisk), čímž může být ve vztahu k zaměstnancům promítnuta jeho podnikatelská úspěšnost. Současně se navrhuje ponechat v podnikatelské sféře co největší prostor pro samostatné rozhodování i u těch druhů náhrad, které zákon stanoví jako nárokové. V rozpočtové a příspěvkové sféře mohou příslušné vlády pro okruh své působnosti stanovit poskytování dalších náhrad nařízením v souvislosti s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce nebo přijetím do zaměstnání (§ 25).