FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
1037
VLÁDNÍ NÁVRH
Zákon
ze dne ..........
o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Základní ustanovení
§ 1
Účel a působnost zákona
(1) Účelem zákona je stanovit podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky a pro vycestování cizinců z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí.
(2) Tento zákon se nevztahuje na cizince, kteří požádali o přiznání postavení uprchlíka, nebo kterým bylo postavení uprchlíka na území České a Slovenské Federativní Republiky přiznáno, pokud zvláštní předpisy [Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.] nestanoví jinak.
(3) Cizincem podle tohoto zákona je každý, kdo podle zákonů České a Slovenské Federativní Republiky není jejím občanem.
§ 2
Vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky
(1) Cizinec smí vstoupit na území České a Slovenské Federativní Republiky, pobývat na něm a vycestovat z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí jen s platným cestovním dokladem opatřeným vízem České a Slovenské Federativní Republiky. Vízum se nevyžaduje, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, nebo rozhodne-li tak vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Při vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo při vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí smí cizinec překročit státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky jen na hraničních přechodech určených pro mezinárodní cestovní styk, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.
(3) Cizinec je povinen při překročení státních hranic České a Slovenské Federativní Republiky předložit na požádání orgánům pasové kontroly doklady opravňující jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí.
(4) Vízum udělené v zahraničí československou diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem může být před vstupem cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky zrušeno orgánem pasové kontroly z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e).
Část druhá
Pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky
§ 3
Cizinec smí pobývat na území České a Slovenské Federativní Republiky krátkodobě, dlouhodobě nebo trvale.
Krátkodobý pobyt
§ 4
(1) Cizinec je oprávněn pobývat krátkodobě na území České a Slovenské Federativní Republiky po dobu stanovenou vízem; nemusí-li být cestovní doklad opatřen vízem, po dobu stanovenou mezinárodní smlouvou, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.
(2) Krátkodobý pobyt se povoluje nejdéle na dobu 180 dnů. Pokud byl krátkodobý pobyt povolen na dobu kratší než 180 dnů, může být na žádost cizince federálním ministerstvem vnitra prodloužen. Žádost se podává nejpozději tři pracovní dny před uplynutím této doby. O žádosti rozhodne federální ministerstvo vnitra neprodleně, nejpozději však do ukončení doby krátkodobého pobytu.
§ 5
(1) Vízum ke krátkodobému pobytu uděluje na žádost cizince v zahraničí Československá diplomatická mise nebo konzulární úřad a na území České a Slovenské Federativní Republiky federální ministerstvo vnitra.
(2) K žádosti o udělení víza ke krátkodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující zajištění prostředků k pobytu a k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí.
(3) Orgán oprávněný k udělení víza ke krátkodobému pobytu může jeho udělení podmínit složením peněžité částky ve výši nezbytných nákladů na vycestování cizince z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí. Jestliže cizinec vycestuje bez použití složené finanční částky, tato se mu vrátí.
(4) O žádosti cizince o udělení víza ke krátkodobému pobytu rozhodne příslušný orgán do 30 dnů ode dne podání žádosti.
(5) Na řízení o udělení víza ke krátkodobému pobytu a o prodloužení doby stanovené ke krátkodobému pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
Dlouhodobý a trvalý pobyt
§ 6
(1) Cizinec je oprávněn pobývat dlouhodobě na území České a Slovenské Federativní Republiky po dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu.
(2) Dlouhodobý pobyt se povoluje na dobu potřebnou k dosažení jeho účelu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato doba může být na žádost cizince opakovaně prodloužena, nejdéle však o jeden rok. Žádost se podává nejpozději 14 dnů před uplynutím této doby.
§ 7
Cizinec je oprávněn pobývat trvale na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Toto povolení pobytu lze udělit zejména za účele, sloučení rodiny, pokud manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, v jiných humanitárních případech nebo pokud to je odůvodněno zahraničně politickým zájmem České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 8
(1) Žádost o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podává cizinec v zahraničí u československé diplomatické mise nebo konzulárního úřadu. Žádost lze podat též na území České a Slovenské Federativní Republiky federálnímu ministerstvu vnitra. Žádost o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu podává cizinec federálnímu ministerstvu vnitra.
(2) K žádosti o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a k žádosti o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující účel pobytu, zajištění prostředků k pobytu, zajištění ubytování a doklady potvrzující jeho bezúhonnost a že netrpí nakažlivou chorobou.
§ 9
(1) O žádosti cizince o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu rozhodne federální ministerstvo vnitra do 60 dnů. Vyhoví-li federální ministerstvo vnitra žádosti, udělí příslušná československá diplomatická mise nebo konzulární úřad cizinci pobývajícímu v zahraničí vízum; cizinci pobývajícímu na území České a Slovenské Federativní Republiky vydá federální ministerstvo vnitra průkaz povolení k pobytu.
(2) Na rozhodnutí o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu se nevztahuje § 47 správního řádu, jestliže se žádosti vyhoví v plném rozsahu.
§ 10
(1) Průkaz povolení k pobytu obsahuje údaje o totožnosti držitele, jeho státním občanství, místě pobytu a o dalších právních a evidenčních skutečnostech.
(2) Průkaz povolení k pobytu se vydává s platností na dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu nebo na dobu pěti let, jde-li o povolení k trvalému pobytu, nejdéle však na dobu platnosti cestovního dokladu cizince.
(3) Průkaz povolení k pobytu se nevydává cizinci mladšímu 15 let a cizinci zbavenému rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům.
(4) Držitel průkazu povolení k pobytu je povinen dbát, aby údaje v něm uvedené odpovídaly skutečnosti. O prodloužení doby platnosti průkazu povolení k pobytu je jeho držitel povinen požádat federální ministerstvo vnitra nejpozději 14 dnů před uplynutím doby platnosti průkazu; o provedení jiných změn údajů v průkazu je povinen jeho držitel požádat příslušný orgán do tří pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala.
§ 11
O zaměstnávání cizinců při jejich pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky platí zvláštní předpisy [§ 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.].
Část třetí
Skončení pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky
§ 12
(1) Vízum k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu uděluje na žádost cizince federální ministerstvo vnitra do 30 dnů ode dne podání žádosti.
(2) K žádosti podané podle odstavce 1 je cizinec povinen na požádání předložit doklady
a) o splnění vyživovací povinnosti nebo finančních závazků, byl-li nařízen výkon rozhodnutí pro jejich neplnění,
b) o vykonání trestu odnětí svobody uloženého soudem, jestliže mu trest nebyl prominut nebo výkon trestu nebyl promlčen.
(3) Na řízení o udělení víza k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
§ 13
Zánik oprávnění k pobytu
Oprávnění cizince k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky zaniká, pokud cizinec pobývá v zahraničí nepřetržitě po dobu delší než 180 dnů a předem tento pobyt neoznámil orgánu federálního ministerstva vnitra.
Zákaz pobytu
§ 14
(1) Cizinci může být zakázán pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky nejméně na jeden rok, jestliže
a) byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,
b) dopustil se v zahraničí jednání, které je podle zákonů České a Slovenské Federativní Republiky zvlášť závažným trestným činem [§ 41 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.],
c) vykonává neoprávněně výdělečnou činnost,
d) porušil předpisy o omamných látkách [Zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zákon SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.],
e) je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo práv a svobod druhých,
f) porušil povinnost stanovenou tímto zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem.
(2) Zákaz pobytu může být zrušen, jestliže pominuly důvody pro jeho vydání.
(3) O zákazu pobytu a o zrušení zákazu pobytu rozhoduje federální ministerstvo vnitra.
(4) Odvolání proti rozhodnutí o zákazu pobytu nemá odkladný účinek.
§ 15
(1) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, se nepovolí vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky po dobu uvedenou v zákazu pobytu. Před uplynutím této doby lze cizinci výjimečně povolit krátkodobý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, jestliže je to odůvodněno zejména humanitárními důvody a nepovolení pobytu by znamenalo nepřiměřeně tvrdý postup.
(2) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky se může určit k vycestování do zahraničí přiměřená, nejdéle však 30 denní lhůta.
Vyhoštění
§ 16
(1) Cizinec, který neoprávněně vstoupí nebo neoprávněně pobývá na území České a Slovenské Federativní Republiky, může být vyhoštěn.
(2) O vyhoštění rozhoduje federální ministerstvo vnitra, které též zabezpečí provedení vyhoštění.
(3) Na řízení o vyhoštění se nevztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
§ 17
(1) Bylo-li rozhodnuto o vyhoštění, je cizinec povinen se zdržovat do provedení vyhoštění na místě určeném federálním ministerstvem vnitra.
(2) Lze-li důvodně očekávat, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat provedení vyhoštění, může být do provedení vyhoštění zajištěn, nejdéle však na dobu 30 dnů.
§ 18
Překážky vyhoštění
(1) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, kde by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení. To neplatí, jestliže cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin [§ 41 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.],
(2) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, hrozí-li mu v tomto státě uložení trestu smrti.
Část čtvrtá
Hlášení a evidence pobytu cizinců
Hlášení pobytu
§ 19
(1) Cizinec, který má vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky ohlásit federálnímu ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinec, který nemá vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky ohlásit federálnímu ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud tento pobyt trvá déle než 30 dnů.
(3) Hlášení pobytu cizinců, kteří na území České a Slovenské Federativní Republiky pobývají dlouhodobě nebo trvale se řídí stejnými předpisy jako hlášení pobytu občanů [Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.].
(4) Za cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení hlásí pobyt federálnímu ministerstvu vnitra provozovatel tohoto zařízení.
§ 20
Každý, kdo poskytne cizinci ubytování, je povinen ověřit totožnost cizince podle jeho cestovního dokladu. Pokud cizinec nemůže nebo odmítá prokázat svou totožnost nebo nemá platný doklad opravňující jej k pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky, je každý povinen oznámit tyto skutečnosti do tří dnů od jejich zjištění federálnímu ministerstvu vnitra.
§ 21
Provozovatel ubytovacího zařízení je povinen
a) zapsat počátek a skončení ubytování cizince do domovní knihy [SEVT 06 183 0.] a předložit kopii zápisu do pěti dnů federálnímu ministerstvu vnitra,
b) potvrdit počátek a skončení ubytování cizince na dokladu o udělení víza,
c) předložit domovní knihu na požádání federálnímu ministerstvu vnitra nebo jinému oprávněnému orgánu,
d) uschovat domovní knihu po dobu pěti let od provedení posledního zápisu o ubytování cizince a na požádání ji předložit federálnímu ministerstvu vnitra.
§ 22
Evidence pobytu
Evidenci pobytu cizinců vede federální ministerstvo vnitra. Pro evidenci pobytu cizinců a poskytování informací o údajích vedených v evidenci platí přiměřeně předpisy o evidenci pobytu občanů [Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.]
Část pátá
Povinnosti cizinců a dalších osob
§ 23
Povinnosti cizinců
Cizinec je povinen
a) dodržovat zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy platné na území České a Slovenské Federativní Republiky,
b) v žádostech podávaných podle tohoto zákona uvádět pravdivě a úplně všechny požadované údaje,
c) chránit doklad o udělení víza a průkaz povolení k pobytu před ztrátou, odcizením, poškozením nebo zneužitím a jejich případnou ztrátu nebo odcizení neprodleně hlásit federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky,
d) oznámit federálnímu ministerstvu vnitra, že po dobu dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky užívá motorové vozidlo registrované v zahraničí.
§ 24
Kdo bez právního důvodu získá cestovní doklad cizince, doklad o udělení víza nebo průkaz povolení k pobytu, je povinen jej neprodleně odevzdat federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky. Tuto povinnost má i ten, kdo má nebo získá takový doklad cizince, který zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.
§ 25
(1) Státní orgán nebo orgán místní správy je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra vznik skutečnosti, která může být důvodem pro zákaz pobytu cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra zahájení trestního řízení vůči cizinci a zahájení řízení o vydání cizince jinému státu.
(3) Orgán Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky nebo orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra zadržení nebo zajištění cizince nebo jeho vzetí do vazby.
§ 26
(1) Dopravce, který dopraví na území České a Slovenské Federativní Republiky vzdušnou nebo vodní cestou cizince bez dokladů opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky, je povinen zajistit jeho dopravu zpět do zahraničí.
(2) Povinnost podle odstavce 1 dopravce nemá, pokud byl cizinci umožněn orgánem pasové kontroly vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo pokud bylo vízum udělené cizinci v zahraničí zrušeno orgánem pasoví kontroly před vstupem na území České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 27
Náklady spojené s vycestováním cizince, kterému nebyl povolen vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo je vyhošťován, nese cizinec. Nemůže-li cizinec tyto náklady uhradit, nese je
a) dopravce, který je povinen zajistit dopravu cizince podle § 26,
b) kdo cizince neoprávněně zaměstnal na území České a Slovenské Federativní Republiky,
c) federální ministerstvo vnitra v ostatních případech.
Část šestá
Přestupky
§ 28
(1) Přestupku podle tohoto zákona se dopustí ten, kdo
a) překročí státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky bez platných dokladů opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky,
b) překročí státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky mimo hraniční přechod určený pro mezinárodní cestovní styk, není-li tento způsob překračování státních hranic umožněn mezinárodní smlouvou, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána,
c) neoprávněně pobývá na území České a Slovenské Federativní Republiky,
d) umožní cizinci jednání podle písmena a) až c),
e) maří výkon rozhodnutí o zákazu pobytu nebo vyhoštění,
f) uvede nepravdivé nebo neúplné údaje v žádosti podané podle tohoto zákona,
g) provede nebo si nechá provést neoprávněně změny v dokladech opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo v průkazu povolení k pobytu,
h) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud se takovým jednáním ztíží plnění úkolů státní správy.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e) lze uložit pokutu do 10 000 Kčs, za přestupek podle odstavce 1 písm. f) a g) pokutu do 5 000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. h) pokutu do 1 000 Kčs.
(3) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 29
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednávají orgány federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa dlouhodobého nebo trvalého pobytu cizince a v ostatních případech orgány federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa spáchání přestupku.
(2) Pokuty za přestupky mohou ukládat a vybírat v blokovém řízení orgány uvedené v odstavci 1, orgány pasové kontroly a příslušníci pohraniční policie Federálního policejního sboru.
(3) Pokuty vymáhají finanční ředitelství v České republice a daňové úřady ve Slovenské republice.
§ 30
Na přestupky a jejich projednávání podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o přestupcích [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), zákon č. 385/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb., a o některých opatřeních k vyřizování přestupků v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky.].
Část sedmá
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 31
(1) Způsobilost k právním úkonům podle tohoto zákona má cizinec starší 15 let, nebyl-li rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo nebyla-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
(2) Za cizince mladšího 15 let a cizince, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, jedná zákonný zástupce.
§ 32
Působnost federálního ministerstva vnitra podle tohoto zákona vykonává ve věcech cizinců požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva federální ministerstvo zahraničních věcí.
§ 33
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
(2) Rozhodnutí federálního ministerstva vnitra učiněná podle tohoto zákona nejsou přezkoumatelná soudem s výjimkou pravomocných rozhodnutí o zákazu pobytu (§ 14), jestliže byly v tomto případě ve správním řízení vyčerpány řádné opravné prostředky.
§ 34
(1) Žádosti podle § 5, 8 a 12 se podávají na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví federální ministerstvo vnitra po projednání s federálním ministerstvem zahraničních věcí.
(2) Cizinec hlásí svůj pobyt podle § 19 a používání motorového vozidla registrovaného v zahraničí podle § 23 písm. d) na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví federální ministerstvo vnitra.
(3) Vzor průkazu povolení k pobytu stanoví federální ministerstvo vnitra.
§ 35
Víza a povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu udělená podle dosavadních předpisů se považují za udělená podle tohoto zákona.
§ 36
Zrušují se:
1. zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československy socialistické republiky,
2. vyhláška ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,
3. vyhláška ministerstva vnitra č. 2/1949 Sb., o obnově vízové povinnosti ve styku s Francií.
§ 37
Tento zákon nabývá účinnosti dnem
Důvodová zpráva
I. Obecná část
Společenské a politické změny v České a Slovenské Federativní Republice a Evropě vytvořily kvalitativně nové podmínky pro realizaci svobody pohybu a pobytu, zakotvené v mezinárodních dokumentech o lidských právech a v Listině základních práv a svobod. V této souvislosti byly odstraněny četný administrativní překážky rozvoje zahraničního cestovního ruchu, ČSFR uzavřela nové dohody o bezvízovém styku s řadou států, byl přijat zákon č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, a zvyšuje se jak počet československých občanů cestujících do zahraničí, tak počet cizinců přijíždějících do ČSFR. V roce 1990 byl přijat zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, který v souladu s příslušnými mezinárodními dokumenty upravuje postavení cizinců na území ČSFR, kteří požádali nebo kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka.
Uvolňování zahraničního cestovního ruchu, zejména mezi evropskými státy, se odráží v rostoucí migraci osob, proti jejímž nežádoucím dopadům na ČSFR přijala vláda ČSFR svým usnesením ze dne 20. prosince 1990 č. 897 soubor opatření. Jedním z těchto opatření je vytvoření legislativních předpokladů pro ochranu československého území před migrací cizinců.
Dosavadní právní úprava vstupu a pobytu cizinců na území ČSFR je obsažena v zákoně č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území ČSSR, a vyhlášce ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území ČSSR. Citovaný zákon je obecný a rámcovitý, přenechává vymezení konkrétních povinností podzákonným aktům a postrádá i možnost účinného postihu za porušení stanovených povinností rovněž tak postrádá právní záruky ve vztahu k cizincům.
Cílem navrhovaného zákona o pobytu cizinců na území ČSFR je odstranit zmíněné nedostatky dosavadní právní úpravy, zejména s ohledem na principy právních záruk v právním státu. Navrhovaný zákon stanoví oprávnění a povinnosti cizinců a dalších osob, působnost a pravomoc příslušných orgánů státní správy a skutkové podstaty přestupků a sankce za ně ukládané. Při přípravě zákona byly využity poznatky o právní úpravě ve státech, které mají s migrací cizinců dlouholeté zkušenosti, zejména ze Spolkové republiky Německa, Švédska a Spojených států amerických.
Podle čl. 27 odst. 1 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, patří právní úprava povolování pobytu cizinců do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky.
Realizace navrhovaného zákona nevyvolá zvýšení bilance pracovních sil ani zvýšení požadavků na státní rozpočet.
II. Zvláštní část
K § 1
Stanoví se účel zákona a okruh osob, na které se zákon vztahuje.
Cizincem je každý, kdo není státním občanem ČSFR, tj. občan jiného státu nebo osoba, která má státní občanství více států, z nichž ani jedno není československé nebo osoba bez státní příslušnosti.
Navrhovaný zákon se vztahuje na cizince, kteří požádali nebo kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka pouze v případech, kdy tak stanoví zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
K § 2
Vstup, pobyt a vycestování cizince se podmiňuje platným cestovním dokladem a vízem. Vízum se nevyžaduje, stanoví-li tak mezinárodní smlouva nebo v případech jednostranného bezvízového styku (v současné době Kanada a Spojené státy americké), rozhodne-li tak vláda ČSFR. Umožňuje se před vstupem cizince na území ČSFR zrušit vízum udělené v zahraničí, pokud dodatečně nastaly důvody, pro které lze cizinci pobyt na území ČSFR zakázat.
Cizinci se ukládá povinnost překročit státní hranice ČSFR jen stanoveným způsobem, tj. na hraničním přechodu určeném pro mezinárodní cestovní styk. Podle mezinárodních smluv lze překročit státní hranice ČSFR i mimo hraniční přechod v souvislosti s pracemi na státních hranicích (např. vodohospodáři, hraniční zmocněnci, pracovníci dopravy) nebo na hraničním přechodu, který není určen pro mezinárodní cestovní styk, např. v rámci malého pohraničního styku.
K § 3
Druhy pobytu cizinců na území ČSFR se rozlišují podle délky pobytu a jde-li o pobyt za účelem výdělečné činnosti, i podle tohoto účelu.
K § 4 a 5
Krátkodobý pobyt cizinců se omezuje délkou pobytu.
Vízum ke krátkodobému pobytu udělují československé diplomatické mise a konzulární úřady v zahraničí nebo orgány pasové kontroly na hraničních přechodech. Dobu pobytu prodlužují orgány federálního ministerstva vnitra.
V zájmu ochrany před nežádoucí migrací mohou orgány oprávněné k udělení víza nebo prodloužení doby pobytu požadovat, aby cizinec prokázal, že má prostředky k pobytu a vycestování zpět do zahraničí. Cizinec bude tyto skutečnosti prokazovat např. poukazem o zaplacených službách v ČSFR, jízdním dokladem ke zpáteční cestě, případně i složením finanční částky.
Udělení víza a prodloužení doby pobytu v ČSFR není pojímáno jako právo a právem chráněný zájem cizince. Z řízení o těchto žádostech se proto vylučuje správní řád a stanoví se pouze lhůta pro rozhodnutí, v souladu s mezinárodními zvyklostmi i shodně s právní úpravou v jiných státech.
K § 6 až 11
Dlouhodobý pobyt na území ČSFR je cizincům povolován z různých důvodů, zejména studijních, pracovních, za účelem stáže, praxe apod. Vzhledem k tomu, že účel, pro který byl dlouhodobý pobyt povolen, může zaniknout, navrhuje se dobu povoleného pobytu omezit, a to na jeden rok. Pokud bude důvod pobytu trvat i nadále, bude doba pobytu na žádost cizince prodloužena.