FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
1036
Vládní návrh
Zákon
ze dne ......... 1991
o vojenské policii
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
Vojenská policie je službou Československé armády, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Československé armády. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.
Hlava první
Úkoly, organizace a působnost vojenské policie
§ 2
Úkoly vojenské policie
Vojenská policie plní v Československé armádě tyto úkoly:
a) zajišťuje dodržování kázně a pořádku ve vojenských objektech a vojáky v činné službě (dále jen "vojáci") na veřejnosti,
b) odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele,
c) podle zvláštního zákona [§ 168 odst. 2 písm. c) trestního řádu.] koná vyhledávání o trestných činech,
d) pátrá po vojácích a po věcech v majetku nebo užívání Československé armády,
e) podílí se na ochraně zbraní, střeliva, výbušnin a ostatního majetku ve vlastnictví nebo užívání Československé armády a materiálu důležitého pro obranu,
f) podílí se na ochraně utajovaných skutečností,
g) dohlíží nad bezpečností provozu vojenských motorových a jejich přípojných vozidel (dále jen "vojenská vozidla"),
h) řídí provoz vojenských vozidel na pozemních komunikacích,
i) vykonává dohled nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů [Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel.] vojenských vozidel,
j) vede evidenci vojenských vozidel a schvaluje jejich technickou způsobilost,
k) vede evidenci a statistiky potřebné k plnění svých úkolů,
l) zajišťuje ochranu a doprovod určených osob.
§ 3
Organizace vojenské policie
(1) Vojenská policie se člení v souladu s organizační strukturou Československé armády. Organizační strukturu a početní stavy vojenské policie stanoví ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "ministr obrany").
(2) V čele vojenské policie stojí náčelník vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany.
§ 4
Působnost vojenské policie
Vojenská policie působí vůči
a) vojákům,
b) osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech nebo páchají trestnou činnost či přestupky spolu s vojáky nebo proti majetku Československé armády.
Hlava druhá
Povinnosti, oprávnění a prostředky vojenského policisty
Oddíl první
Povinnosti vojenského policisty
§ 5
(1) Při plnění úkolů vojenské policie je vojenský policista povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a ne připustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bez důvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu plněného úkolu.
(2) Vojenský policista je povinen při plnění úkolů spojených se zásahem do práv nebo svobod osob poučit je, pokud to okolnosti plněného úkolu dovolují, o jejich právech; v opačném případě je poučí dodatečně.
§ 6
Vojenský policista je povinen i v době mimo službu provést služební zákrok, popřípadě vyrozumět nejbližší orgán vojenské policie nebo nejbližší orgán policejního sboru, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek jednáním zakládajícím trestný čin nebo přestupek.
§ 7
Vojenský policista není povinen provést služební zákrok, jestliže
a) to nedovoluje jeho zdravotní stav nebo je pod vlivem léků nebo jiných látek, které snižují jeho schopnost jednání,
b) k jeho vykonání nebyl odborně vyškolen nebo vycvičen a jestliže povaha služebního zákroku takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje.
§ 8
(1) Vojenský policista není povinen provést služební zákrok při výkonu služby z důvodu důležitého zájmu služby, jestliže provádí nebo zajišťuje
a) pátrací činnost při bezprostředním pronásledování pachatele trestné činnosti,
b) služební zákrok pod jednotným velením,
c) ochranu důležitého vojenského materiálu nebo materiálu důležitého pro obranu,
d) úkoly, jejichž nedokončení by mělo vážnější důsledky, než neprovedení nového zákroku nezbytného k odstranění bezprostředního ohrožení.
(2) Při plnění úkolů uvedených v odstavci 1 je vojenský policista povinen provést služební zákrok nebo jiné opatření nezbytné k odstranění bezprostředního ohrožení, dovolují-li to okolnosti případu, jestliže je ohrožen vyšší zájem než zájem chráněný úkolem, který plní.
(3) Vojenský policista je povinen, dovolují-li to okolnosti případu, zabezpečit vyrozumění příslušného orgánu vojenské policie nebo nejbližšího útvaru policejního sboru.
§ 9
(1) Vojenský policista je povinen při plnění úkolů prokázat svou příslušnost k vojenské polici i, pokud to povaha a okolnosti plněného úkolu dovolují.
(2) Příslušnost k vojenské policii prokazuje vojenský policista vojenským stejnokrojem se zevním označením VOJENSKÁ POLICIE (VP) s identifikačním číslem nebo průkazem vojenského policisty s evidenčním číslem (dále jen "služební průkaz") nebo ústním prohlášením "vojenská policie". Vozidla používaná vojenskou policií mají označení VOJENSKÁ POLICIE nebo VOJENSKÁ DOPRAVNÍ POLICIE.
(3) Ústním prohlášením "vojenská policie" prokazuje vojenský policista svou příslušnost k vojenské polici i pouze ve výjimečných případech, kdy okolnosti plněného úkolu neumožňují tuto příslušnost prokázat vojenským stejnokrojem nebo služebním průkazem. Vojenským stejnokrojem nebo služebním průkazem se vojenský policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti plněného úkolu dovolí.
§ 10
(1) Vojenský policista je povinen poskytnout každému na jeho žádost pomoc v rozsahu úkolů vojenské policie.
(2) Vojenský policista je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů vojenské policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů vojenské policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.
(3) Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit vojenského policistu ministr obrany.
Oddíl druhý
Oprávnění vojenského policisty
§ 11
Oprávnění požadovat vysvětlení
(1) Vojenský policista je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od vojáka, který může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jejich pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí, a v případě potřeby ho vyzvat, aby se ihned nebo ve stanovenou dobu dostavil na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení.
(2) Každý voják je povinen požadavku nebo výzvě podle odstavce 1 vyhovět.
(3) Vysvětlení může odepřít pouze voják, který by tím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželovi nebo druhu, jakož i jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní, způsobil nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.
(4) Vysvětlení se nesmí požadovat od vojáka, který by tím porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(5) Vojenský policista je povinen předem vojáka poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 3 a 4.
(6) Nevyhoví-li voják bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předveden k sepsání protokolu o podání vysvětlení.
(7) O předvedení vojáka sepíše vojenský policista úřední záznam.
(8) Ustanovení předchozích odstavců se vztahuje i na osoby uvedené v § 4 písm. b). Odmítnou-li osoby podat potřebné vysvětlení, je vojenský policista oprávněn je předvést na nejbližší policejní útvar. Nevyužije-li vojenský policista tohoto oprávnění, je povinen osoby uvedené v § 4 písm. b) ihned propustit.
§ 12
Oprávnění požadovat prokázání totožnosti
(1) Prokázání totožnosti znamená prokázání jména, příjmení, data narození a trvalého, popř. přechodného pobytu osoby.
(2) Vojenský policista je oprávněn vyzvat
a) každého vojáka,
b) osoby uvedené v § 4 písm. b), aby prokázali svoji totožnost; ti jsou povinni výzvě vyhovět.
(3) Odmítne-li voják prokázat svojí totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po předchozím poskytnutí potřebné součinnosti k prokázání své totožnosti, je vojenský policista oprávněn vojáka předvést k vykonání služebních úkonů ke zjištění jeho totožnosti. Po zjištění totožnosti vojenský policista vojáka propustí, nebrání-li tomu zákonné důvody.
(4) Nemůže-li vojenský policista totožnost vojáka předvedeného podle odstavce 3 zjistit na základě sdělených údajů ani v evidencích obyvatel, je oprávněn vyzvat vojáka, aby strpěl provedení nezbytných služebních úkonů, jako je snímání daktyloskopických otisků, pořizování obrazových záznamů, zevní měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení. Měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař.
(5) Nezjistí-li vojenský policista totožnost vojáka do 24 hodin od předvedení, je povinen ho propustit. Při důvodném podezření ze spáchání trestného činu odevzdá v této lhůtě předvedeného vojáka vojenskému prokurátorovi; při zjištění přestupku veliteli.
(6) Odmítnou-li nebo nemohou-li osoby uvedené v § 4 písm. b) prokázat svoji totožnost, je vojenský policista oprávněn je předvést na nejbližší policejní útvar.
(7) O předvedení sepíše vojenský policista úřední záznam.
§ 13
Zajištění
(1) Vojenský policista je oprávněn zajistit vojáka, který
a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví své anebo život nebo zdraví jiných osob nebo majetek a po marné výzvě od takového jednání neupustí,
b) se pokusil při předvedení podle § 11 odstavce 6 a § 12 odstavce 2 o útěk,
c) byl přistižen při páchání trestného činu nebo přestupku anebo je z takového jednání důvodně podezřelý, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude v protiprávním jednání pokračovat nebo mařit řádné objasnění věci,
d) se neoprávněně zdržuje mimo útvar nebo místo služebního přidělení.
(2) Pominou-li důvody zajištění, je vojenský policista povinen zajištěného vojáka ihned propustit.
(3) Voják může být zajištěn jen po dobu nezbytně nutnou, nejdéle však 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody.
(4) O zajištění vojáka je vojenský policista povinen neprodleně vyrozumět jeho velitele.
(5) O zajištění vojáka sepíše vojenský policista úřední záznam.
§ 14
Umísťování zajištěných vojáků do cel předběžného zajištění
(1) Vojenský policista je oprávněn vojáka zajištěného podle § 13 umístit do cely předběžného zajištění, zřízené pro tento účel ve věznici vojenského útvaru (dále jen "cela").
(2) Před umístěním do cely odebere vojenský policista vojákovi věci, kterými by mohl ohrozit zdraví nebo život vlastní nebo jiné osoby. Pro odebrání zdravotních pomůcek, jejichž odnětí způsobuje psychickou nebo fyzickou újmu, musí být zvláštní důvod. Vojenský policista sepíše seznam odebraných věcí, který podepíše spolu s vojákem umísťovaným do cely. Při propuštění vojáka z cely mu odebrané věci vrátí proti podpisu.
(3) Do cely se vždy umísťují odděleně vojáci
a) různého pohlaví
b) zajištění, u nichž lze předpokládat, že proti nim bude vedeno společné trestní řízení nebo jejich trestní věci spolu souvisejí,
c) kteří se chovají agresivně.
(4) Vojáka, který je zjevně pod vlivem alkoholických nápojů, léků nebo jiných návykových látek, lze umístit do cely jen tehdy, pokud lékař po provedeném vyšetření neshledá důvody pro jeho umístění do zdravotnického zařízení nebo pokud po provedeném ošetření již nebude důvod pro jeho přijetí do zdravotnického zařízení.
(5) Zjistí-li vojenský policista, že voják, který má být umístěn v cele, je zraněn nebo upozorní-li voják na svou závažnější chorobu anebo je důvodné podezření, že tento voják takovou chorobou trpí, zajistí jeho lékařské ošetření a vyžádá vyjádření lékaře, zda voják může být umístěn v cele.
(6) Cela musí být hygienicky nezávadná a musí odpovídat účelu podle odstavce 1. V cele nesmějí být předměty, které by mohly být zneužity k ohrožení života a zdraví umístěného vojáka nebo vojenského policisty.
(7) Nemá-li voják dostatečný oděv nebo má-li oděv hygienicky závadný, zapůjčí mu oděv vojenský útvar, u kterého je cela zřízena.
§ 15
Oprávnění k použití jiných prostředků proti vojákům chovajícím se násilně
(1) Vojákovi, který se chová násilně nebo ničí majetek nebo se pokouší o útěk, po marné výzvě, aby od takového jednání upustil, může být omezena možnost volného pohybu připoutáním pouty k pevně zabudovanému předmětu.
(2) Omezení volného pohybu může trvat pouze po dobu, než voják od násilného chování upustí nebo než bude umístěn v cele, nejdéle však 2 hodiny; přitom musí být vojákovi umožněna poloha vsedě.
§ 16
Oprávnění odebrat zbraň
(1) Vojenský policista je oprávněn přesvědčit se, zda předváděná osoba nemá u sebe zbraň [§ 89 odstavec 5 trestního zákona.], jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví své nebo jiné osoby, a odebrat ji.
(2) Odebranou zbraň podle odstavce 1 je vojenský policista povinen při propuštění předvedené nebo zajištěné osoby vrátit proti podpisu. Brání-li zákonné důvody odebranou zbraň vrátit, vystaví vojenský policista potvrzení o odebrání zbraně.
§ 17
Oprávnění k prohlídce dopravních prostředků
(1) Při pátrání po vojenských zbězích, zbraních, střelivu, výbušninách, drogách nebo odcizených věcech a nebo po pachatelích zvlášť závažných úmyslných trestných činů podle § 41 odstavce 2 trestního zákona nebo jiných úmyslných trestných činů, k jejichž stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, je vojenský policista oprávněn prohlížet vojenská vozidla, zda se v nich tito pachatelé nebo věci nenacházejí.
(2) Vojenský policista je oprávněn v případech uvedených v odstavci 1 prohlížet všechny dopravní prostředky ve vojenských objektech a při vjíždění dopravních prostředků do vojenských objektů nebo vyjíždění z nich.
(3) Prohlídkou dopravních prostředků nesmí být sledován jiný zájem, než který je uveden v odstavci 1.
§ 18
Oprávnění při provozu vojenských vozidel
(1) Vojenský policista je oprávněn za podmínek uvedených v § 13 zajistit řidiče vojenského vozidla nebo zakázat další používání vojenských vozidel při zjištěném závažném porušení pravidel silničního provozu nebo zásad stanovených pro provoz vojenských vozidel.
(2) Vojenská policie provádí objasňování méně závažných dopravních nehod vojenských vozidel ve vojenských objektech, u kterých není nutno konat vyhledávání nebo vyšetřování podle zvláštního zákona.
(3) Při řízení provozu vozidel na pozemních komunikacích a při zastavování vozidel má vojenská policie stejná práva jako orgány policejních sborů podle zvláštního předpisu [Vyhláška FMV č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky FMV č. 24/1990 Sb.].
§ 19
Oprávnění zakázat vstup na určená místa
Jestliže to vyžaduje účinné zabezpečení plnění úkolů podle tohoto zákona, je vojenský policista oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa nebo se na nich nezdržoval.
Oprávnění při objasňování přestupků spáchaných vojáky
§ 20
(1) Vojenský policista je při objasňování přestupků spáchaných vojáky oprávněn vyžadovat od příslušných orgánů výpis z rejstříku trestů v případech, ve kterých by předchozí trestní postih mohl vést k posouzení skutku jako trestného činu.
(2) Vojenský policista je oprávněn provádět ohledání místa přestupku, ohledání věci mající vztah ke spáchanému přestupku a v souvislosti s tím zjišťovat a zajišťovat stopy.
§ 21
(1) Vojenský policista je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání, věc vojákovi odejmout, lze-li mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích.].
(2) Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
(3) O odnětí věci sepíše vojenský policista úřední záznam a vojákovi vystaví potvrzení o odnětí věci.
(4) Není-li v řízení o přestupku vysloveno propadnutí nebo zabrání věci, je vojenský policista povinen věc neprodleně vrátit, pokud ji nepostoupil veliteli.
Oddíl třetí
Použití donucovacích prostředků a zbraně
§ 22
Donucovací prostředky
(1) Donucovací prostředky jsou
a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,
b) slzotvorné prostředky,
c) obušek,
d) pouta,
e) služební pes,
f) technické prostředky k zabránění odjetí vozidla,
g) zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla,
h) zásahová výbuška,
i) úder střelnou zbraní,
j) hrozba namířenou střelnou zbraní,
k) varovný výstřel do vzduchu.
(2) Před použitím donucovacích prostředků je vojenský policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito některého z donucovacích prostředků. Od výzvy a výstrahy může upustit jen v případě, je-li sám napaden nebo je-li zjevně a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a věc nesnese odkladu.
(3) Použitím donucovacího prostředku má být dosaženo účelu sledovaného služebním zákrokem; přitom se použije pouze takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje vojenský policista podle konkrétní situace tak, aby osobě, proti které zakročuje, nezpůsobil zřejmě nepřiměřenou újmu.
(4) Vůči všem osobám může vojenský policista donucovacích prostředků použít v případě, je-li sám jimi napaden nebo je-li jimi ohrožen život nebo zdraví jiné osoby.
§ 23
Použití hmatů, chvatů, úderů a kopů sebeobrany, slzotvorných prostředků a obušku
(1) Hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky a obušek je vojenský policista oprávněn použít, aby
a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby před protiprávním útokem, není-li po marné výzvě od útoku upuštěno, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,
b) zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,
c) předvedl nebo zadržel osobu nebo zajistil vojáka, který klade aktivní odpor,
d) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných a střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán.
(2) Hmaty a chvaty sebeobrany je vojenský policista oprávněn použít, aby předvedl nebo zadržel osobu nebo zajisti l vojáka, který klade pasivní odpor.
§ 24
Použití pout
Pouta je vojenský policista oprávněn použít
a) ke spoutání zajištěného, zadrženého, zatčeného vojáka nebo vojáka, který má být dodán do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby a klade aktivní odpor nebo napadá jiné osoby nebo vojenského policistu anebo poškozuje majetek, po marné výzvě, aby od takového jednání upustil, nebo je-li nebezpečí, že se pokusí o útěk,
b) ke vzájemnému připoutání dvou či více předváděných, zajištěných nebo zadržených vojáků, za podmínek uvedených pod písmenem a).
§ 25
Použití služebního psa
(1) Služebního psa je vojenský policista oprávněn použít
a) aby zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby, není-li po marné výzvě upuštěno od útoku, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,
b) aby zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,
c) aby zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán,
d) k pronásledování vojáka nebo jiné osoby, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby,
e) aby donutil ukrývajícího se vojáka nebo jinou osobu, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby, k opuštění úkrytu.
(2) Vojenský policista používá služebního psa s náhubkem. Jestliže to povaha a intenzi ta útoku, popřípadě překonání odporu vyžaduje, použije služebního psa bez náhubku.
§ 26
Použití technických prostředků k zabránění odjetí vozidla
Technické prostředky k zabránění odjetí vozidla je vojenský policista oprávněn použít v případě, kdy se řidič vozidla odmítá i po opakované výzvě podrobit služebním úkonům prováděným vojenským policistou a z jeho jednání je zřejmé, že s vozidlem chce z místa odjet.
§ 27
Použití zastavovacího pásu a jiných prostředků k násilnému zastavení vozidla
(1) Zastavovací pás je vojenský policista oprávněn použít k násilnému zastavení vozidla, jehož řidič na opakovanou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů [Vyhláška FMV č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky FMV č. 24/1990 Sb.] nezastaví, jestliže je
a) bezohlednou jízdou ohrožen život, zdraví nebo majetek,
b) důvodné podezření, že se ve vozidle přepravují pachatelé některého zvlášť závažného úmyslného trestného činu nebo věci pocházející z této trestné činnosti anebo zbraně, střelivo nebo výbušniny pocházející z trestné činnosti.
(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 může vojenský poli cista k zastavení takového vozidla použít i jiné prostředky, zejména služební vozidlo, povoz, stavební mechanismy apod.
§ 28
Použití zásahové výbušky
Zásahovou výbušku je vojenský policista oprávněn použít v uzavřeném prostoru proti nebezpečnému pachateli, který se na výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit úkryt.
§ 29
Použití úderu střelnou zbraní
Úderu střelnou zbraní je vojenský policista oprávněn použít v sebeobraně, zpravidla v zápase s útočníkem, nelze-li jeho odpor překonat jiným způsobem.
§ 30
Použití hrozby namířenou střelnou zbraní
Hrozby namířenou střelnou zbraní je vojenský policista oprávněn použít, aby
a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby,
b) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán,
c) překonal odpor směřující ke zmaření jeho služebního zákroku.
§ 31
Použití varovného výstřelu do vzduchu
Varovný výstřel do vzduchu je vojenský policista oprávněn použít jen v případech, ve kterých je oprávněn použít zbraně.
§ 32
Použití zbraně
Použití zbraně vojenským policistou je stanoveno zvláštním zákonem [§ 34 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 228/1991 Sb.].
§ 33
Povinnosti vojenského policisty po použití donucovacích prostředků a zbraně
(1) Jestliže vojenský policista zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.
(2) Po každém použití zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, je vojenský policista povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.
(3) Každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků nebo zbraně, je vojenský policista povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.
(4) O použití donucovacích prostředků nebo zbraně je vojenský policista povinen podat svému nadřízenému písemné hlášení s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich použití.
(5) Vzniknou-li pochybnosti o oprávněnosti nebo přiměřenost použití donucovacích prostředků nebo zbraně anebo jestliže při jejich použití byla způsobena smrt, újma na zdraví nebo škoda na majetku, je nadřízený povinen zjistit, zda jich bylo použito v souladu s tímto zákonem. O výsledku tohoto zjištění sepíše úřední záznam a opis zašle vojenskému prokurátorovi.
(6) Použije-li vojenský policista donucovacích prostředků nebo zbraně mimo místo svého služebního působení, ohlásí jejich použití nejbližšímu velitelství vojenské policie. Na další postup se vztahují odstavce 4 a 5.
§ 34
Při služebních zákrocích vojenské policie pod jednotným velením rozhoduje o použití donucovacích prostředků a zbraně velitel zakročující jednotky. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky o použití donucovacích prostředků a zbraně se musí uchovat na zvukovém nebo písemném záznamu. V případě použití donucovacích prostředků nebo zbraně velitel zakročující jednotky postupuje podle ustanovení § 33.
§ 35
Zvláštní omezení
Při služebním zákroku proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou a osobě zjevně mladší 15 let nesmí vojenský policista použít úderů a kopů sebeobrany, slzotvorných prostředků, obušku, pout, služebního psa a úderu střelnou zbraní vyjma případů, jestliže útok těchto osob ohrožuje život nebo zdraví vojenského policisty nebo život a zdraví jiných osob anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.
Hlava třetí
Společná a závěrečná ustanovení
§ 36
Náhrada škody
Náhrada škody vzniklé činností vojenské policie je upravena zvláštním zákonem [§ 34a zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 228/1991 Sb.].
Vztahy vojenské policie k právnickým a fyzickým osobám, policejním sborům a obecním policiím
§ 37
(1) Vojenská policie při plnění úkolů stanovených tímto zákonem spolupracuje s právnickými a fyzickými osobami a může požadovat od právnických a fyzických osob podklady a informace. Právnické osoby, vojáci a ostatní fyzické osoby jsou povinny požadované podklady a informace poskytnout, pokud jim v tom nebrán důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy.
(2) Vojenský policista je oprávněn v případě nebezpečí ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout. Nemusí tak učinit, jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osoby uvedené v § 11 odstavci 3 a nebo brání-li tomu jiné důležité okolnosti.
(3) Každý, koho vojenská policie požádá o poskytnutí pomoci, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dozvěděl. O zproštění povinnosti mlčenlivosti platí ustanovení § 10 odst. 3.
§ 38
Vojenská policie nezasahuje do působnosti policejních sborů [Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, zákon SNR č. 204/1991 Sb., o policejním sboru Slovenské republiky, zákon č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.] a obecních policií [§ 70 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), § 19 zákona SNR č. 369/1990 Sb., o obecním zřízení.].
§ 39
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .........
Důvodová zpráva
Všeobecná část
Budování nové armády, založené na demokratických principech a zásadách nové vojenské doktríny je neoddělitelně spojeno s uplatňováním zákonnosti, morálky a odstraňováním všech negativních jevů vyskytujících se v její činnosti. Uskutečněné společensko-politické změny v České a Slovenské Federativní Republice pro to vytvářejí kvalitativně nové podmínky.