Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
921
Návrh poslanců Ondřeje Humla, Miloslava Soldáta, Vladimíra Savčinského a Petra Gandaloviče na vydání
Zákona o životním prostředí
Návrh poslanců Ondřeje Humla, Miloslava Soldáta, Vladimíra Savčinského a Petra Gandaloviče na vydání
ZÁKONA O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky,
vycházejíc ze skutečnosti, že člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody,
připomínajíc si přirozenou závislost člověka a ostatních živých bytostí,
respektujíc přitom právo člověka užívat rozumu k přetváření přírody v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,
uznávajíc zajištění příznivého životního prostředí budoucím generacím jako prvořadý úkol společnosti a
zdůrazňujíc právo na příznivé životní prostředí, jakožto jedno ze základních práv člověka,
usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Zákon vymezuje základní pojmy a stavoví základní práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů: vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje.
ZÁKLADNÍ POJMY
§ 2
Životní prostředí
Životním prostředím ve smyslu tohoto zákona je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, energie, voda, horniny, půda, organismy a ekosystémy.
§ 3
Trvale udržitelný rozvoj
Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat své základní životní potřeby a přitom zachovává rozmanitost přírody a přirozené funkce ekosystémů.
§ 4
Ekosystém
Ekosystém je funkční soustava živých a neživých součástí, zejména organismů, půdy, hornin, vody a ovzduší, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.
§ 5
Přírodní zdroje
(1) Přírodní zdroje jsou části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb.
(2) obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka, neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají.
§ 6
Ekologická stabilita
Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat svoji přirozenou totožnost.
§ 7
Znečišťování, poškozování a ochrana životního prostředí
(1) Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí.
(2) Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy.
(3) Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází, omezuje a odstraňuje znečišťování nebo poškozování životního prostředí, přitom je nutno dbát nejen o ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů, ale i o ochranu životního prostředí jako celku.
§ 8
Únosné zatížení území
Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém ještě nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability.
§ 9
Ekologická újma
Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající narušením jejich složek nebo vnitřních vazeb a procesů lidskou činností.
ZÁSADY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 10
(1) Každý je povinen především předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí.
(2) Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území.
(3) Každá technologie, výrobek nebo látka musejí před zavedením do výroby, oběhu nebo spotřeby nebo před zahájením dovozu splňovat podmínky ochrany životního prostředí a musejí být posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy: posuzují se též důsledky likvidace technologií, výrobků nebo látek po spotřebování nebo užití, včetně důsledků možných havárií.
(4) Hrozí-li nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být nedostatek plné jistoty o tom, že může dojít k takovému poškození, důvodem pro odklad opatření, jež mají takovému poškození zabránit.
§ 11
(1) Znečišťování nebo poškozování životního prostředí je každý povinen předcházet a omezovat především opatřeními přímo u zdroje.
(2) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy: tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebyli ohroženi lidé a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí.
(3) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení znečišťujících látek.
§ 12
Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení.
§ 13
Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s požadavkem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.
PRÁVA A POVINNOSTI
§ 14
(1) Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky.
(2) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat informace o svém působení na životní prostředí.
§ 15
Každý, kdo zjistí, že hrozí znečištění nebo poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti příslušnému orgánu státní správy.
§ 16
(1) Každý se může domáhat u soudu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů upravujících věci životního prostředí.
(2) Návrh na ochranu práv vyplývajících z tohoto zákona může ve veřejném zájmu podat prokurátor.
ODPOVĚDNOST ZA PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PŘI OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 17
(1) Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobí ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění), není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích: souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
(2) O uložení povinnosti podle odstavce (1) rozhodne soud na návrh příslušného orgánu státní správy.
(3) Obecná ustanovení o náhradě škody, upravená zvláštními předpisy, nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 18
Za porušení povinností stanovených zvláštními předpisy o ochraně životního prostředí se ukládají pokuty nebo jiná opatření podle těchto předpisů: tím není dotčena případná trestní odpovědnost.
§ 19
Příslušné orgány státní správy pro životní prostředí jsou oprávněny v případech, kdy hrozí závažné poškození životního prostředí nebo kdy k poškození již došlo, rozhodnout o dočasném zastavení nebo omezení činnosti, která může toto poškození způsobit nebo je již způsobila, na dobu nejdéle 30 dnů (předběžné opatření) a současně navrhnout opatření k nápravě věcně příslušným orgánům státní správy. Podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
EKONOMICKÉ NÁSTROJE
§ 20
Za znečišťování nebo poškozování životního prostředí, případně jeho složek a za hospodářské využívání přírodních zdrojů platí fyzické nebo právnické osoby daně, poplatky, odvody a další platby, stanoví-li tak zvláštní předpisy.
§ 21
Zvláštní předpisy stanoví, kdy mohou být právnické nebo fyzické osoby, které chrání životní prostředí nebo využívají přírodní zdroje v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, zvýhodněny úpravami daní, odvodů a cen nebo poskytováním úvěrů a dotací.
§ 22
Nástroji ochrany životního prostředí jsou také fondy životního prostředí: podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 23
(1) Využívání území, přírodních zdrojů, staveb, technologií, výrobků a látek, které neodpovídá ustanovením tohoto zákona a podmínkám vyplývajícím ze zvláštních předpisů o ochraně jednotlivých složek životního prostředí, musí byt uvedeno do souladu s těmito předpisy ve lhůtách jimi stanovených.
(2) Pokud nebude ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy dosaženo souladu podle odstavce (1), musí být předmětná činnost omezena nebo zastavena. Rozhodnuti vydají příslušné orgány státní správy.
§ 24
Právní předpisy vztahující se k ochraně životního prostředí, jeho složek a přírodních zdrojů musejí být uvedeny do souladu s tímto zákonem do tří let ode dne jeho účinnosti.
§ 25
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 7. 1991.
Důvodová zpráva
Česká a Slovenská Federativní Republika patří ve všech základních kriteriích stavu životního prostředí, přírodních zdrojů i lidské populace k nejvíce narušeným zemím světa.
Člověk je se svým životním prostředím v trvalých a mnohostranných vztazích a je jeho neoddělitelnou součástí. Životní prostředí člověka do značné míry determinuje podmínky jeho existence a vytváří předpoklady pro jeho působení. Současně je však člověkem přetvářeno a využíváno pro uspokojování jeho potřeb.
Šíře nashromážděného poznání a vědomí globální ekologické krize biosféry v důsledku dosavadní lidské činnosti dnes vedou k určitému překonání úzce antropocentrických přístupů k ochraně životního prostředí. Příroda se pro nás stává svébytnou hodnotou, kterou musíme důsledně chránit nejen z úzce účelového důvodu, totiž abychom zajistili vlastní přežití, ale i pro ni samotnou. Kořistnický vztah k prostředí je třeba změnit ve vztah ochránce a dobrého hospodáře.
V souvislosti s budováním reálné základny pro fungování československé společnosti na principech právního státu je požadavkem existenčního významu vytvořit ucelený a organicky propojený soubor právních norem pro oblast životního prostředí.
Současná právní úprava ochrany životního prostředí a hospodaření s přírodními zdroji má výrazně odvětvový charakter a je obsažena v množství právních předpisů různé právní síly. Právní předpisy, které se vztahují k jednotlivým složkám životního prostředí byly vydány v rozdílných časových úsecích, ekonomických podmínkách a politických poměrech.
Mezi těmito dílčími právními úpravami není v řadě případů potřebná vzájemná provázanost, což může způsobit, že v zájmu ochrany jedné složky jsou ohrožovány jiné složky životního prostředí.
Předložený návrh zákona o životním prostředí přichází s novou filosofií a vytváří základ pro novou konstrukci právní úpravy v oblasti životního prostředí. Tento zákon představuje pro uplatnění jednotné ekologické politiky státu rámcovou právní normu a vytváří prostor pro speciální právní úpravy ochrany životního prostředí a o jeho složky které budou vzájemně provázány a budou vycházet z filosofie tohoto zákona.
Zákon je koncipován v souladu s analogickými právními předpisy Evropských společenství A dalších zemí s vyspělou ekonomikou a účinně fungujícím systémem ochrany životního prostředí.
Zákon důsledně vychází ze všeobecně přijatého principu trvale udržitelného rozvoje společnosti.
Princip trvale udržitelného rozvoje vychází z nové filosofie rozvoje lidské společnosti, jež směřuje k co největší šíři a rozmanitosti uspokojování nároků a potřeb současné lidské civilizace (společnosti), aniž se zhorší kvalita životního prostředí a aniž by se zúžil prostor pro hledání a uplatňování svébytných způsobů života, systémů životních hodnot a forem hospodaření, jak pro současné, tak i budoucí generace. Hospodářský a sociální rozvoj směřuje především k využívání obnovitelných přírodních zdrojů při zachování rozmanitosti a bohatství přírody a přirozených funkcí ekosystémů.
Filosofie trvale udržitelného rozvoje vychází ze Zprávy komise OSN pro životní prostředí a rozvoj "Naše společná budoucnost", již přijalo Valné shromáždění OSN na svém 42. zasedání v roce 1987 a která byla následně rozpracována na konferencích v Bergenu a Oslo (1990) a stala se základem programu připravované Světové konference spojených národů pro životní prostředí v Rio de Janeiru (1992).
Princip trvale udržitelného rozvoje je jedním ze základních kamenů legislativy Evropských společenství v oblasti životního prostředí.
Návrh též vychází ze závěrů Bergenské konference 1990 a vytváří předpoklady pro přístup k Helsinské konvenci "O hodnocení vlivů na životní prostředí přesahující státní hranice".
Další principy, z nichž návrh vychází jsou:
- princip únosné zátěže
- princip uvážlivého hospodaření s přírodními zdroji
- princip prevence
- princip obezřetnosti
- princip přímé odpovědnosti
- princip sanace a restituce.
Pozměňovací návrhy k tiskům 921 a 1062
/návrh zákona o životním prostředí/
předkládá Klub OH
Pozměňovací návrh k tisku FS ČSFR 1062
1. Za § 14 doplnit nový §-označený jako § 15-tohoto znění:
§ 15
Každý má právo na pravdivé a přiměřené informace o stavu a vývoji životního prostředí, příčinách a důsledcích tohoto stavu, na informace o připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí a na informace o opatřeních, která orgány odpovědné za péči životní prostředí podnikají při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí. Zvláštní předpis může stanovit případy, kdy lze poskytnutí informací omezit nebo odmítnout.
2. Ostatní § přečíslovat
Pozměňovací návrh k tisku FS ČSFR 1062
Do zákona doplnit ustanovení o sankcích
1. Za § 19 vložit ustanovení tohoto znění: viz příloha
2. Zbývající § přečíslovat
"SANKCE ZA POŠKOZOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§
(1) Orgány pro životní prostředí uloží pokutu
a) až do výše 1 000 000,-Kčs právnické nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštního předpisu, která při své činnosti způsobí ekologickou újmu (§ 19)
b) až do výše 500 000,- Kčs právnické nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštního předpisu, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní orgán státní správy (§ 18)
(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán životního prostředí zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení povinností došlo.
(3) Uložením pokuty nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě škody".
Pozměňovací návrh k tisku FS ČSFR 1062
1. Z § 16 vypustit odstavce 2 a 3 (a vypustit označení odstavce 1).
2. Za § 18 vložit nové § 19 - 25, které včetně nadpisu zní: viz příloha
3. Text zákona doplnit o přílohy 1-4.
4. Dosavadní § 19 - 26 označit jako § 26 - 33.
POSUZOVÁNÍ VLIVU ČINNOSTÍ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
§ 19
(1) Záměry na realizaci staveb nebo jejich odstranění, využívání území a přírodních zdrojů, zavedení nebo rekonstrukce technologií, zavedení vybraných výrobků nebo látek do výroby nebo do oběhu, nebo zahájení jejich dovozu (dále jen "záměry") podléhají před vydáním rozhodnutí podle zvláštních předpisůx) posouzení z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí (dále jen "posouzení záměrů"). Záměry se předkládají ve variantách.
(2) Zásady posuzování vlivu činností a jejich důsledků na životní prostředí jsou přiměřeně uplatňovány i při přípravě rozvojových koncepcí a programů a návrhů právních předpisů.
§ 20
(1) Posouzení záměrů uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona provádějí příslušné orgány státní správy, určené zákonem České národní rady a Slovenské národní rady (dále jen "posuzující orgány"), po projednání s ostatními dotčenými orgány státní správy, s obcemi, jejichž území se vliv záměrů dotýká a s veřejností. Hodnocení vlivu záměrů na životní prostředí se zpracovává podle přílohy č. 2.
(2) Podrobnosti upraví zákony České národní rady a Slovenské národní rady, které mohou také rozšířit a konkretizovat seznam činností uvedených v příloze č. 1 (zejména určit rozsah těchto činností) a zpřísnit požadavky na obsah dokumentace o hodnocení vlivu záměru na životní prostřední uvedené v příloze č. 2.
§ 21
Posuzující orgány přezkoumávají záměry podle povahy věci zejména z hlediska:
- ekologické únosnosti dotčeného území,
- důsledků běžné činnosti a možných havárií,
- kumulativních a synergických jevů, a to v různých časových horizontech a s uvážením nevratných jevů,
- prevence, minimalizace, případně kompenzace účinku záměru na životní prostředí,
- způsobů nakládání s realizovaným výsledkem záměru po jeho dožití nebo upotřebení (možnosti zneškodnění, recyklace a pod.),
- použitých metod hodnocení a úplnosti informací,
- srovnání s dostupnými nejlepšími technologiemi.
§ 22
(1) V případě, že navrhovaný záměr, který má být realizován na území jedné republiky, může být příčinou nepříznivých vlivů na životní prostředí druhé republiky, vyžádá si posuzující orgán stanovisko prostřednictvím příslušného ústředního orgánu republiky. Případné rozpory řeší ústřední orgány republik dohodou.
(2) Nedojde-li k dohodě, řeší rozpor rozhodčí komise složená ze zástupců českého a slovenského orgánu odpovědného za péči o životní prostředí a Federálního výborná pro životní prostředí. Nedospěje-li komise k souhlasnému závěru, nelze záměr uskutečnit.
POSUZOVÁNÍ VLIVU ČINNOSTÍ A JEJICH DŮSLEDKŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PŘESAHUJÍCÍCH STÁTNÍ HRANICE
§ 23
(1) Navrhovatelé záměrů uvedených v příloze č. 3 tohoto zákona jsou povinni předložit hodnocení vlivu záměrů na životní prostředí ke stanovisku posuzujícímu orgánu (§ 20) před vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního rozhodnutí o využití území.
(2) Hodnocení vlivu záměrů na životní prostředí přesahujících státní hranice musí obsahovat zejména údaje uvedené v příloze č. 4 tohoto zákona.
§ 24
Rozsah hodnocení vlivu záměru na životní prostředí projednají posuzující orgány s dotčenými orgány státní správy, obcemi, jejichž území se vliv záměrů dotýká a s veřejností. Obdobně se projedná zpracované hodnocení vlivu.
§ 25
(1) Posuzující orgány, příslušné k vydání stanoviska podle § v případech uvedených v příloze č. 3 tohoto zákona, předloží návrh stanoviska Federálnímu výboru pro životní prostředí. Federální výbor pro životní prostředí zajistí v případech, kdy důsledky navrhovaného opatření mohou přesahovat státní hranice, v dohodě s orgány příslušnými k vydání stanoviska, mezistátní projednání podle přijatých mezistátních závazků.
(2) Příslušné ústřední orgány státní správy republik mohou stanovit na vyžádání Federálního výboru pro životní prostředí, které vyplyne z mezistátních závazkůx), že záměry jinak nepodléhající hodnocení jejich vlivu na životní prostředí, budou posouzení podle tohoto zákona.
(3) Federální výbor pro životní prostředí na základě informací o záměrech připravovaných na území jiných států, které by svými důsledky mohly poškodit životní prostředí na území České a Slovenské Federativní Republiky, předaných příslušnými orgány těchto států, organizuje spolu se zodpovědnými orgány republik hodnocení záměrů v souladu s přijatým mezistátními závazkyx).
Příloha č. 1
Činnosti podléhající hodnocení vlivu na životní prostředí v rámci ČSFR
1. Zemědělství a lesní hospodářství
1.1. Velkokapacitní objekty pro živočišnou výrobu, včetně deponií odpadů
1.2. Velkokapacitní objekty pro skladování zemědělských produktů
1.3. Meliorační zásahy (odvodnění, závlahy, protierozní ochrana půd, pozemkové úpravy, lesnicko-technické meliorace)
1.4. Zásahy do krajiny, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů
2. Potravinářský průmysl
2.1. Pivovary a sladovny
2.2. Jatka a masokombináty
2.3. Škrobárny
2.4. Cukrovary
2.5. Mrazírenské závody
2.6. Lihovary
2.7. Tukový průmysl a výroba saponátových výrobků
2.8. Výroba mléčných produktů
2.9. Konzervárenské závody
3. Těžební průmysl
3.1. Hlubinná a povrchová těžba uhlí a lignitu
3.2. Těžba ropy a zemního plynu
3.3. Těžba rašeliny
3.4. Těžba a úpravny uranové rudy, odvaly a odkaliště včetně rekultivace
3.5. Těžba, získávání a obohacování kovových rud
3.6. Těžba živičných břidlic
3.7. Těžba průmyslových nerostů
3.8. Povrchová průmyslová zařízení pro úpravu a zpracování uhlí, zemního plynu, živičných břidlic a průmyslových nerostů
3.9. Rafinerie surové ropy, včetně závodů na regeneraci upotřebených minerálních olejů a zařízení pro tepelné a chemické zpracování uhlí
4. Energetický průmysl
4.1. Elektrárny a ostatní zařízení spalující fosilní palivo
4.2. Další průmyslová zařízení na výrobu elektřiny, páry a horké vody
4.3. Jaderné elektrárny a jiná zařízení s jadernými reaktory
4.4. Zařízení na konverzi, obohacování a výrobu jaderného paliva
4.5. Mezisklady vyhořelého jaderného paliva
4.6. Zpracování a konečné uložení vysoce aktivních radioaktivních odpadů
4.7. Zpracování a uložení nízko a středně aktivních odpadů z provozu a vyřazování jaderných elektráren a využívání radionuklidů
4.8. Plynovody, parovody a horkovody a jejich zařízení (čerpací a výměníkové stanice), transmise elektrické energie nadzemním vedením
4.9. Dálkové ropovody, produktovody a plynovody, včetně příslušných provozních zařízení
4.10. Povrchové sklady zemního plynu
4.11. Podzemní sklady hořlavých plynů, ropy, produktů z ropy a chemikálií
4.12. Briketárny, koksovny
4.13. Hydroelektrárny
5. Kovoprůmysl
5.1. Železárny a ocelárny, včetně sléváren, kováren a válcoven
5.2. Závody barevné metalurgie
5.3. Povrchová úprava kovů
5.4. Výroba a montáž motorových vozidel, vagonů a cisteren
5.5. Loděnice
5.6. Zařízení pro stavbu a opravy letadel
6. Dřevařský a papírenský průmysl
6.1. Impregnace dřeva při použití toxických chemikálií
6.2. Výroba dřevovláknitých desek a překližek
6.3. Výroba celulózy a papíru
6.4. Výroba nábytku
7. Další odvětví
7.1. Zpracování azbestu a výrobků z azbestu
7.2. Textilní úpravny, barvírny
7.3. Koželužny
7.4. Sklářské provozy
7.5. Chemický a farmaceutický průmysl
7.6. Použití nebo regenerace chlorovaných uhlovodíků
7.7. Výroba a skladování jedů, pesticidů, kapalných hnojiv, farmaceutických výrobků, barev, laků a chemikálií
7.8. Skladování, zpracování, zneškodňování a ukládání nebezpečných odpadů
7.9. Dálková přeprava radioaktivních s nebezpečných odpadů
7.10. Skladování ropy a výrobků z ropy
7.11. Cementárny a vápenky
7.12. Polygrafické provozy
8. Infrastuktura
8.1. Odběry podzemních vod
8.2. Čistírny odpadních vod a kanalizace
8.3. Odkaliště a kalová pole
8.4. Zařízení pro nakládání s komunálním odpadem
8.5. Kafilérie, veterinární asanační ústavy
8.6. Přehrady a vodní nádrže s výškou hráze nad 3 m nad základovou spárou nebo celkovým objemem zásobního prostoru nad 0,5 mil. m3
8.7. Úpravy vodních toků
8.8. Výstavba a rekonstrukce dálnic a silnic
8.9. Železnice
8.10. Lanové dráhy
8.11. Vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou plavbu
8.12. Letiště
8.13. Obchodní komplexy nad 3 000 m2 zastavěné plochy
8.14. Kempinky nad 200 ubytovacích míst
8.15. Stavby a činnosti, jejichž vlivy by se dotkly zájmů chráněných podle zvláštních předpisů
Příloha č. 2
Obsah dokumentace o hodnocení vlivu záměru na životní prostředí v rámci ČSFR
I. Popis plánování činnosti a její cíle
II. popis vhodných a zdůvodněných variant řešení záměru, včetně variant referenčních (varianta bez činnosti, aktivní nulová varianta) a varianty ekologicky optimálního řešení záměru a jejich vzájemné porovnání
III. Popis životního prostředí pravděpodobně významně ovlivněného navrženým záměrem (navrženými variantami)
A. Základní charakteristiky (ovzduší, voda, půda, geologická situace, geomorfologická charakteristika, klimatické faktory, fauna, flóra, ekosystémy)
B. Ostatní charakteristiky (způsob využívání krajiny, území s mimořádnou civilizační zátěží, území se zvláštním ochranným režimem, významné krajinné prvky, prvky systému ekologické stability, architektonické a historické památky, archeologická naleziště, materiální hodnoty, soulad záměru s platnou územně-plánovací dokumentací)
IV. Popis předkládaných vlivů záměru (navržených variant) na prostředí a odhad jejich významnosti (nejen předpokládané přímé vlivy, ale i nepřímé, sekundární, kumulativní, synergické, nejen krátkodobé a dočasné, ale i dlouhodobé a permanentní vlivy)
A. Vlivy na obyvatelstvo (zdravotní rizika, sociální důsledky, ekonomické důsledky)
B. Vlivy na ekosystémy, na jejich složky a funkce (geologické, geomorfologické a hydrogeologické podmínky, klimatické poměry, hydrologie, flóra, fauna, procesy, významné krajinné prvky, ekologická stabilita)
C. Vlivy na antropogenní systémy, jejich složky a vazby (stavby, památky a jiné významné lidské výtvory, kulturní hodnoty nehmotné povahy - etnické a místní tradice apod.)
D. Vlivy na strukturu a funkci využívání území (včetně vlivu na estetické kvality krajinného prostoru)
E. Velkoplošné vlivy záměru v krajině - hodnocení ekologické únosnosti území, vhodnost lokalizace jednotlivých variant z hlediska ekologické únosnosti území, současný a potenciální výsledný stav ekologické únosnosti území (souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů)
V. Popis opatření navržených k prevenci, eliminaci, minimalizaci, příp. kompenzaci vlivů navržených variant záměru na prostředí. Územně-plánovací opatření. Technická opatření (např. zachycování a ukládání znečišťujících látek, recyklace odpadů, záchranný průzkum archeologických nalezišť, opatření pro ochranu kulturních památek, jiná opatření)
Příloha č. 3.
Záměry podléhající mezistátnímu projednání z hlediska vlivu na životní prostředí
1. Rafinerie surové ropy (s výjimkou závodů vyrábějících ze surové ropy pouze mazadla) a zařízení pro zplynování a spalování uhlí a bitumenových břidlic o kapacitě 500 tun a více za den.
2. Tepelné elektrárny a ostatní zařízení ke spalování zařazené do kategorie velkých zdrojů znečišťování ovzduší podle zvláštních předpisů.(§ 3 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečisťujícími látkami (zákon o ovzduší)).
3. Jaderné elektrárny a jiná zařízení s jadernými reaktory (s výjimkou výzkumných zařízení pro výrobu a konverzi jaderného paliva a jaderných palivových surovin, jejichž maximální kapacita nepřesahuje 1 kWh stálého tepelného zatížení).