FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
848
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 199.
o civilní službě
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
/1/ Civilní službou je služba, kterou je občan podle tohoto zákona povinen vykonat, jestliže z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání ve smyslu § 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod [ústavní zákon č. 23/1991 Sb.] odmítá vykonávat vojenskou základní službu [§ 20 odst. 2 písm. a), f) branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.] nebo vojenské cvičení.
/2/ Občan vykonává civilní službu formou pomocných činností v organizacích státu nebo obcí, zejména ve zdravotnictví, v sociálních službách, při ochraně životního prostředí, při likvidaci následků živelních pohrom a v jiných obecně prospěšných činnostech.
/3/ Civilní služba pro odvedence [§ 21 branného zákona.] je o polovinu delší než vojenská základní služba [§ 27 odst. 2 branného zákona, § 1 písm. a) nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 230/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 17/1990 Sb., o změně doby trvání základní vojenské služby.] a pro vojáky v záloze o polovinu delší než nevykonaná vojenská cvičení [§ 39 branného zákona.].
/4/ Výkonem civilní služby nesmějí občanu, který ji vykonává, vzniknout neodůvodněné výhody proti těm občanům, kteří vykonávají vojenskou základní službu nebo vojenská cvičení.
Část první
Postup při odepření výkonu vojenské služby
§ 2
Náležitosti prohlášení a lhůta k jeho podání
/1/ Prohlášení o odepření výkonu vojenské základní služby nebo vojenských cvičení z důvodů, jež jsou v souladu s § 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod může písemně podat jen:
a) odvedenec nejpozději do 30 dnů od ukončení odvodního řízení, [odd. I vl. nař. 21/58 Sb., jímž se provádí branný zákon.]
b) odvedenec, jemuž byl povolen odklad vojenské základní služby, nejpozději do 5 dnů po skončení důvodu, pro které mu byl odklad povolen,
c) voják v záloze [§ 38 vl. nař. 21/58 Sb., jímž se provádí branný zákon.] v době do 31. ledna kalendářního roku.
/2/ K prohlášením podaným po lhůtách se nepřihlíží.
/3/ V prohlášení musí být uvedeny důvody a skutečnosti, jimiž chce žadatel své tvrzení doložit.
/4/ Prohlášení podává občan okresní nebo jí na roveň postavené vojenské správě (dále jen "okresní vojenská správa") příslušné podle místa svého trvalého pobytu. Občan může své prohlášení písemně odvolat do doby, kdy rozhodnutí podle § 4 nabude právní moci.
/5/ Okresní vojenská správa postoupí prohlášení příslušné komisi pro civilní službu (dále jen "komise") do 5 dnů od doručení.
§ 3
Řízení před komisí
/1/ O uznání důvodů prohlášení rozhoduje po ústním jednání nezávislá a nestranná komise. Komise posoudí, zda námitky občana přednesené z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání jsou v konkrétním případě opravdu vážné a z přesvědčení vyplývající.
/2/ Komise je nejméně pětičlenná a jejími členy jsou odborníci v oboru práva, teologie, sociologie, psychologie a etiky. Členem komise nemůže být zástupce vojenské správy. Způsob zřizování komisí upraví národní rady svými zákony.
/3/ Účastníky řízení jsou žadatel a okresní vojenská správa, v jejímž obvodu má občan trvalý pobyt.
/4/ Při rozhodování o uznání důvodů prohlášení jsou členové komise vázáni pouze zákonem.
§ 4
Rozhodnutí komise
/1/ Komise po provedeném řízení
a) buď rozhodne, že důvody občana, pro které odmítá vykonat vojenskou základní službu nebo vojenská cvičení z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání, jsou oprávněné a že občan je povinen vykonávat civilní službu podle tohoto zákona,
b) nebo prohlášení občana odmítne, jestliže dojde k přesvědčení, že jeho pohnutky nejsou důvodem k odepření výkonu vojenské služby podle čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
/2/ Komise je povinna rozhodnout o uznání důvodů prohlášení do 60 dnů od jejího podání.
/3/ Komise doručí rozhodnutí účastníkům řízení s poučením o opravném prostředku (§ 5). Po právní moci je doručí příslušnému úřadu stanovenému zákonem republiky (dále jen "příslušný úřad") a okresní vojenské správě, v jejichž obvodu má občan trvalý pobyt.
§ 5
Přezkoumání rozhodnutí komise
/1/ Účastníci řízení mohou podat u příslušného krajského soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí komise do 30 dnů od jeho doručení [§ 244 až 250 občanského soudního řádu.].
/2/ Soud doručí rozhodnutí žadateli, okresní vojenské správě a příslušnému úřadu, v jejichž obvodu působnosti má občan trvalý pobyt, a komisi.
§ 6
Účinky rozhodnutí
/1/ Dokud nebude o uznání důvodů prohlášení občana pravomocně rozhodnuto, nemůže být občan povolán k výkonu vojenské základní služby nebo vojenských cvičení.
/2/ Dnem, kdy rozhodnutí o povinnosti vykonat civilní službu nabylo právní moci, je občan z vojska propuštěn [§ 22 odst. 1 písm. e) branného zákona.].
Část druhá
Povolání, nastoupení a výkon civilní služby
§ 7
Povolání do civilní služby
/1/ Občané, kteří jsou povinni vykonávat civilní službu, mohou být do této služby povoláni nejdříve po dovršení věku 18 let. Tato povinnost trvá do 31. prosince roku, ve kterém dovrší věk 38 let.
/2/ Občané, kteří mají vykonat civilní službu, jsou povinni uposlechnout povolávacího příkazu, dostavit se v určeném termínu do stanoveného místa v určené organizaci a plnit řádně úkoly s výkonem této služby spojené.
/3/ Povolávací příkaz k nastoupení civilní služby vydává příslušný úřad, v jehož obvodu působnosti má občan, který má být povolán k výkonu civilní služby, trvalý pobyt, a to zpravidla do 2 let od pravomocného rozhodnutí. Proti povolávacímu příkazu se nelze odvolat.
/4/ Povinnost občana nastoupit a vykonávat civilní službu v příslušné organizaci vzniká dnem, kterým příslušný úřad přidělil povolávacím příkazem občana k výkonu služby v této organizaci, a končí rozhodnutím příslušného úřadu o ukončení tohoto přidělení.
/5/ Dnem nástupu občana k výkonu civilní služby začíná občanu běžet období nepřetržitého trvání této služby, pokud nedojde k jejímu přerušení podle § 8.
/6/ Občanu přísluší náhrada jízdného při nástupu k výkonu civilní služby a návratu z ní. Náhradu poskytuje organizace, ve které bude nebo byla tato služba vykonávána.
§ 8
Odklad, přerušení a zproštění výkonu civilní služby
/1/ Občanům lze na jejich žádost z důvodů zdravotních, rodinných, sociálních a jiných zvláštního zřetele hodných povolit odklad nebo přerušení výkonu civilní služby.
/2/ Výkon civilní služby se přeruší po dobu trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody.
/3/ Příslušný úřad povoluje odklad nebo přerušení výkonu civilní služby tak, aby ji občan nastoupil nejpozději ve věku 25 let, a jde-li o studující vysokých škol, po ukončení studia, nejdéle však do 30 let věku, pokud povinnost k jejímu výkonu nevznikla později.
/4/ Příslušný úřad zprostí občana civilní služby, pokud se stal trvale neschopným k jejímu výkonu ze zdravotních důvodů.
/5/ Občanům, kteří bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili 30 let, nenastoupili civilní službu, nahrazující vojenskou základní službu, může příslušný úřad vykonání civilní služby prominout.
/6/ Poslancům zákonodárných sborů se výkon civilní služby odloží, případně přeruší po dobu, po kterou jsou poslanci zákonodárných sborů.
/7/ Funkcionáři politických stran a politických hnutí a kandidáti na poslance do zákonodárných sborů se nepovolávají k výkonu civilní služby po dobu trvání volební kampaně až do skončení voleb.
/8/ U kandidátů na poslance do zákonodárných sborů se nástup do civilní služby odloží, případně se výkon této služby přeruší na dobu volební kampaně až do skončení voleb.
/9/ Odboroví funkcionáři se nepovolávají k výkonu civilní služby po dobu trvání stávky nebo stávkové pohotovosti.
/10/ Občané povinní vykonat civilní službu, trvale bydlící v cizině, se po dobu pobytu v cizině k výkonu civilní služby nepovolávají. Jsou však povinni ji vykonat po návratu z ciziny.
/11/ Duchovní církví a náboženských společností mají právo vykonávat bezplatně pastorační činnost po splnění povinností stanovených v tomto zákoně.
§ 9
Práva a povinnosti občana v civilní službě
/1/ Výkon práv a svobod občanů vykonávajících civilní službu, zaručených Listinou základních práv a svobod, může být omezen jen zákonem v případech v Listině uvedených.
/2/ Občan je povinen podle pokynů organizace osobně vykonávat v organizaci všechny činnosti v souladu s tímto zákonem, pokud pro něj nejsou nevhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a fyzickým schopnostem.
/3/ Občan může opustit obec, kde vykonává civilní službu, jen se souhlasem vedoucího organizace nebo jeho statutárního zástupce.
/4/ Občan vykonávající civilní službu nesmí být výdělečně činný ani být členem orgánů společností vykonávajících podnikatelskou činnost.
/5/ Na povinnosti občana vyplývající z výkonu činností podle odst. 1 se přiměřeně vztahují ustanovení zákoníku práce o základních povinnostech pracovníků [§ 73 zákoníku práce.].
§ 10
Následky porušení povinností občana v civilní službě
/1/ Při závažném nebo opětovném porušení povinností vyplývajících pro občana z výkonu civilní služby může vedoucí organizace navrhnout příslušnému úřadu, aby prodloužil dobu trvání civilní služby. V případě zaviněné nepřítomnosti občana při výkonu civilní služby prodlouží tento úřad dobu trvání civilní služby o takto zameškanou dobu.
/2/ Úřad, který občana přikázal k výkonu civilní služby, může k návrhu podle odst. 1 prodloužit i opakovaně dobu trvání civilní služby, vždy nejvýše o 14 dní.
/3/ Proti rozhodnutí úřadu podle odst. 2 se může občan odvolat.
/4/ Odvolací úřad může na žádost občana prominout povinnost vykonat prodlouženou dobu trvání civilní služby, o níž bylo rozhodnuto podle odst. 1 a 2.
/5/ Ustanovením předchozích odstavců není dotčena odpovědnost za trestné činy podle jiných právních předpisů.
§ 11
Povinnosti organizace
/1/ Organizace, v níž se vykonává civilní služba, je povinna zajistit občanu tuto službu konajícímu bezplatné ubytování, poskytnout mu bezplatně pracovní oděv, stravu nejméně třikrát denně v hodnotě stravovací normy vojáka v základní službě a služné ve výši odpovídající služnému vojína v základní službě. Organizace poskytne občanu též přiměřený příspěvek na ošacení. Výši příspěvku stanoví zákon národní rady.
/2/ Odmítne-li občan vykonávající civilní službu vyhovující bezplatné ubytování nebo stravování, jež mu organizace nabídne, nemá nárok na náhradu.
/3/ Využije-li občan možnosti ubytovat se v bytě u své rodiny, nemá nárok na úhradu nákladů za ubytování.
/4/ Pokud pracovníku organizace při výkonu práce náleží podle mzdových předpisů příplatky za práci ve ztížených podmínkách nebo ve zdravotně škodlivém prostředí, nebo pokud má pracovník z tohoto důvodu nárok na dodatkovou dovolenou, je organizace povinna poskytnout tyto příplatky nebo dodatkovou dovolenou za stejných podmínek i občanu vykonávajícímu civilní službu ve stejných podmínkách.
§ 12
Doba výkonu činnosti a služební pohotovost
/1/ Vedoucí organizace může nařídit občanu služební pohotovost; přitom musí být občanu zachována doba nepřetržitého odpočinku podle odst. 2.
/2/ Doba skutečného výkonu činnosti a doba nařízené služební pohotovosti tvoří služební směnu. Občan má nárok na nepřetržitý odpočinek mezi dvěma služebními směnami v rozsahu nejméně 8 hodin a jednou týdně na nepřetržitý odpočinek v rozsahu nejméně 24 hodin.
/3/ Skutečný výkon činnosti v civilní službě nesmí překročit týdenní pracovní dobu stanovenou v pracovněprávních předpisech pro obdobnou práci; do skutečného výkonu činnosti se nezapočítává doba služební pohotovosti.
§ 13
Řádná a zvláštní dovolená
/1/ Řádná dovolená se občanům v civilní službě poskytuje v rozsahu odpovídajícím dovolené vojáka v základní službě. Občané vykonávající civilní službu místo vojenských cvičení [§ 39 branného zákona.] nemají v té době nárok na řádnou dovolenou.
/2/ Nástup řádné dovolené určuje vedoucí organizace [§ 108 zákoníku práce.].
/3/ Vedoucí organizace může občanu v civilní službě poskytnout zvláštní dovolenou z důvodů a v rozsahu, které odpovídají zvláštní dovolené poskytované vojákům v základní službě.
Část třetí
Přechodná ustanovení
§ 14
/1/ Prohlášení občana učiněné podle § 2 odst. 1 zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě před účinností tohoto zákona nepodléhá řízení podle § 2 až 5. Občan nemůže své prohlášení odvolat po obdržení příkazu k nastoupení civilní služby.
/2/ Voják povolaný k výkonu vojenského cvičení [§ 21 branného zákona] do 31. 12. 1991, může podat prohlášení o odmítnutí výkonu vojenského cvičení podle tohoto zákona nejpozději do 5 dnů ode dne doručení povolání k vojenskému cvičení. Ustanovení § 6 se použije obdobně.
/3/ Délka civilní služby pro občany, kteří před účinností tohoto zákona vykonali část vojenské činné služby, je o polovinu delší než nevykonaná část vojenské základní (náhradní) služby a o polovinu delší než nevykonaná vojenská cvičení.
Část čtvrtá
Ustanovení společná a závěrečná
§ 15
Za branné pohotovosti státu [§§ 47-49 branného zákona.] mohou podávat prohlášení o odepření výkonu základní služby pouze odvedenci, a to odvodní komisi při odvodním řízení.
§ 16
V řízení podle tohoto zákona postupují příslušné úřady i komise podle obecných předpisů správního řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).], pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 17
/1/ Podrobnosti způsobu výkonu civilní služby a orgánech při tom činných, o případných náhradách za finanční výhody, které vzniknou zaměstnavatelům osob, konajících u nich civilní službu, o způsobu zřizování a činnosti komisí podle § 3, o náhradách členům komisí, o evidenci občanů povinných civilní službou, o způsobu kontroly, o posouzení jejich neschopnosti k výkonu civilní služby stanoví zákony republik.
/2/ Odpovědnost občana v civilní službě za škodu způsobenou organizaci a odpovědnost organizace za škodu způsobenou občanovi v civilní službě upraví obecně závazné právní předpisy obdobně, jako je upravena odpovědnost za škodu mezi vojáky základní služby a vojenskou správou.
§ 18
Zrušuje se zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě, ve znění zákona č. 175/1990 Sb.,
§ 19
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kdy nabudou účinnosti oba zákony republik ve smyslu § 17 zákona.
Důvodová zpráva
Obecná část
Přijetí zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě, umožnilo, aby občané, kterým jejich náboženské vyznání nebo morální přesvědčení nedovoluje vykonávat vojenskou činnou službu, ji mohli odmítnout.
Realizace tohoto zákona v konkrétních podmínkách vojenských útvarů, okresních úřadů i jednotlivých organizací, kde občané civilní službu vykonávají, ukázala nutnost novelizovat četná ustanovení tohoto zákona. Právní důvody pro odmítání vojenské služby je třeba uvést do souladu se zněním čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ukazuje se též, že je třeba více využít i mezinárodních zkušeností, zejména pak rezolucí Komise pro lidská práva OSN věnovaných úpravě těchto vztahů. Vzhledem ke značnému rozsahu navrhovaných změn i pro lepší přehlednost a srozumitelnost bylo rozhodnuto vydat zákon nový.
I když zákon vymezuje důvody, pro které může občan vojenskou službu odmítnout a místo ní vykonávat civilní službu, dochází v praxi k jeho zneužívání.
Zákon č. 73/1990 Sb., neuvažuje totiž s možností prověřit závažnost, přesvědčivost a věrohodnost občanem uváděných důvodů. Dosavadní praxe ukazuje, že u vojáků v základní službě i u vojáků v záloze skutečná motivace k podání prohlášení o odmítnutí vojenské služby neodpovídá důvodům uvedeným v zákoně.
Hlavními důvody podání tohoto prohlášení je především menší schopnost některých vojáků vyrovnat se po nástupu vojenské služby s jejími těžkostmi a přizpůsobit se přísnému vojenskému režimu a zvýšeným nárokům na fyzickou zdatnost. U ostatních vojáků je to především možnost okamžitého řešení osobních nebo rodinných problémů. Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že do civilní služby vůbec nebudou povoláni, a proto preferují podání prohlášení před dokončením vojenské služby.
Současná právní úprava umožňuje vojákům reagovat na každou obtížnost vojenské služby podáním písemného prohlášení o odmítnutí této služby. Počet prohlášení vojáků v základní (náhradní) službě přesáhl 30 tisíc za dobu platnosti dosavadního zákona. Před vydáním zákona o civilní službě byl počet občanů v ČSFR odmítajících výkon vojenské služby ročně průměrně 130. Pro porovnání s jinými státy, jež přijaly zákony o civilní službě, uvádí se zde roční počty těchto občanů. Tak např. v Polsku asi 700, v Dánsku asi 700, v Belgii asi 400. Ve většině evropských států je zaveden institut přezkoumávání důvodů pro odmítání vojenské služby zvláštní komisí.
K vytvoření určitých brzdících momentů proti zneužívání zákona se proto navrhuje doplnit podání prohlášení institucí, která by bránila v souladu s doporučením komise pro lidská práva OSN zneužívání takového prohlášení. K tomu mají sloužit nestranné a nezávislé rozhodovací orgány, které by zkoumaly, zda důvody pro odmítání vojenské služby jsou ryzí.
Možnost odmítnutí výkonu vojenské služby kdykoli, tedy i v jejím průběhu, způsobuje v jednotkách a útvarech Čs. armády značný organizační neklid, narušuje výcvik, snižuje kázeň a v konečném důsledku má nepříznivý vliv na bojovou pohotovost útvarů a akceschopnost celé čs. armády. Navrhuje se proto vyloučit možnost podávat žádost v době výkonu vojenské činné služby a v ostatních případech dobu podání žádosti časově vymezit.
V návaznosti na tyto úpravy návrh jednoznačně stanoví, že se civilní služba vykonává u odvedenců pouze místo základní služby a u vojáků v záloze místo nevykonaných vojenských cvičení. Dosavadní zákon ukládal i odvedencům povinnost nahrazovat vojenská cvičení. Navrhovaným zákonem se proto zkracuje délka civilní služby u odvedenců proti dosavadní právní úpravě o 4,5 až 6 měsíců.
Má se za to, že výkon civilní služby je v kompetenci republik, proto zákon upravuje jen vztahy vyplývající z provedení Listiny základních práv a svobod. Způsob výkonu civilní služby, orgány přitom činné a další právní vztahy mají být upraveny právními normami republik (§ 17 odst. 1).
Zvláštní část
K § 1 odst. 1
Navrhovaná úprava jednoznačně stanoví, místo kterých druhů vojenské činné služby se civilní služba vykonává.
K § 1 odst. 2
Navrhovaná úprava umožňuje v rámci republik zvýšit počet míst pro výkon civilní služby a respektuje ustanovení mezinárodních úmluv.
K § 1 odst. 3
Navrhovaná úprava odpovídá principům právní úpravy řady zemí Evropy. Délka civilní služby v evropských státech je zhruba 1,4 až 2,2 délky povinné vojenské služby. Zákon zkracuje délku civilní služby u odvedenců o 14 až 25 % a posouvá tedy délku civilní služby na spodní hranici tohoto rozpětí.
K § 2 odst. 1 a 2
Časové vymezení podání žádosti je u odvedenců podmíněno nutností zabezpečit v období mezi odvodním řízením a nástupem základní služby výcvik specialistů, např. řidičů. U vojáků v záloze je časové vymezení podání žádosti nezbytné pro včasné organizační zabezpečení úpravy výcviku záloh v daném roce podle potřeb válečně rozvinované čs. armády.
K § 2 odst. 3, k § 3, odst. 1
Navrhovaná ustanovení vycházejí z doporučení komise pro lidská práva OSN, vyjádřených v rezolucích 1987/46 a 1989/59. Tato komise doporučuje členským státům "vytvořit nezávislé a nestranné rozhodovací orgány, jejichž úkolem by bylo stanovit, zda námitka přednášená z důvodů svědomí nebo přesvědčení je ve specifickém případě platná". Obdobná doporučení jsou publikována i v dalších materiálech mezinárodních orgánů OSN, které se zabývají lidskými právy a možností odmítnutí vojenské služby Navrhovaná ustanovení o řízení týkající se uznání prohlášení občana plně přebírají doporučení komise pro lidská práva a využívají zkušeností z jiných evropských zemí.
K § 3 odst. 2
Zákon dává směrnice pro složení komise, která má být schopna objektivně a nezaujatě posoudit závažnost a přesvědčivost důvodů, pro které občan odpírá výkon vojenské služby. Členem komise nemá být v zájmu zabezpečení nestrannosti zástupce vojenské správy. Opravné prostředky podané proti rozhodnutí komise budou předkládány k rozhodnutí příslušnému krajskému soudu.
K § 3 odst. 3
Aby řízení bylo kontradiktorní, určuje se za účastníka řízení též okresní vojenská správa.
K § 4
Navrhuje se stanovit základní povinnosti komise při rozhodování o důvodnosti námitky občana proti výkonu vojenské základní služby nebo vojenských cvičení.
K § 5
Navrhuje se stanovit možnost přezkoumání rozhodnutí komise soudem.
K § 6 odst. 1
Navrhovaná úprava zabezpečuje právní jistotu občana a vylučuje možnost jeho povolání k výkonu vojenské základní služby nebo vojenských cvičení do doby pravomocného rozhodnutí o důvodech jeho prohlášení.
K § 6 odst. 2
Propuštění z vojska je závažný právní akt, kterým končí služební povinnost občana, občan se stává nevojákem a je vyňat z vojenské evidence. Navrhuje se proto přesně stanovit den propuštění z vojska.
K § 8 odst. 3
Věkovou hranici pro povolení odkladu nebo přerušení výkonu civilní služby se navrhuje uvést do souladu s ustanovením branného zákona.
K § 8 odst. 6, 7, 8, 9
Navrhuje se zajistit stejná základní práva a svobody občanům povinným vykonat civilní službu tak jak je zajišťuje branný zákon vojákům povinným vykonat vojenskou činnou službu.
K § 9 odst. 1
Výslovně se deklarují práva občana i při výkonu civilní služby, zaručená mu Listinou základních práv a svobod.
K § 9 odst. 2, 3, 4
Stanoví se omezení občana při výkonu civilní služby obdobně s omezeními při výkonu vojenské služby v souladu s § 1 odst. 4.
K § 9 odst. 5
Určuje právní poměry občana při výkonu civilní služby ve vztahu k zákoníku práce.
K § 10 odst. 1, 2, 3, 4
Stanoví se sankce při závažném nebo opětovném porušení povinností občana v civilní službě obdobně jako je tomu při výkonu vojenské služby. Toto ustanovení nevylučuje použití jiných opatření, například výstraha a podobně při nižším stupni porušení povinností plynoucích z civilní služby. Tyto sankce by stanovily zákony republik.
K § 10 odst. 5
Určuje se vztah k trestnímu zákoníku.
K § 11
Stanoví základní povinnosti organizace, ve které se civilní služba vykonává. Další podrobnosti zde neřešené budou normovány podle § 17 právními předpisy republik.
K § 12 a 13
Navržená ustanovení upravují poměry občanů v civilní službě podle obdobných předpisů pro vojíny v základní vojenské službě.
K § 14
Navrhovaná přechodná ustanovení poskytují právní jistotu občanům, kteří z důvodů stanovených zákonem č. 73/1990 Sb., o civilní službě, svým prohlášením odmítli výkon vojenské činné služby před nabytím účinnosti navrhovaného zákona. Současně umožňují vojákům v záloze využít zákona i přes časové omezení pro podání prohlášení (§ 2 odst. 1c).
K § 15
Stanoví výjimečná opatření za branné pohotovosti státu. K tomu se poznamenává, že při novelizaci branného zákona bude třeba uvést v soulad ustanovení § 49 odst. 1 branného zákona s § 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod připojením věty na konci § 49 odst. 1: "Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v § 22 odst. 1 písm. e" (tj. osoby povinné civilní službou).
K § 16
Navrhuje se, aby pro řízení podle tohoto zákona platil správní řád. Výjimky z toho jsou uvedeny v zákoně, např. § 7 odst. 3.
K § 17 odst. 1
Určuje pravomoc republik při provádění civilní služby.
K § 17 odst. 2
Odkazuje na budoucí právní předpisy v kompetenci federace.
K § 18
Obsahuje zrušovací ustanovení.
K § 19
Ježto zákon potřebuje nutně doplnění zákony republik, zejména o zřízení komisí a o způsobu výkonu civilní služby, odsunuje se jeho účinnost na den, kdy nabudou účinnosti oba zákony republik vydané podle § 17 zákona.
Finanční dopad
Provedení zákona nevyžaduje žádných finančních nákladů, náklady vzniknou až při provádění republikových zákonů v rámci republik. Bez znalosti republikových zákonů nelze tyto náklady ani přibližně určit.
V Praze dne 12. září 1991
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR:
Mikloško v. r.