FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
841
Vládní návrh
Zákon
ze dne ...... 1991,
kterým se stanoví některé další podmínky pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1) Tento zákon stanoví některé další podmínky pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním
a) v orgánech státní správy České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
b) v Československé armádě;
c) ve Federální bezpečnostní informační službě, Federálním policejním sboru, Sboru hradní policie,
d) v Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláři Federálního shromáždění, Kanceláři České národní rady, Kanceláři Slovenské národní rady, Úřadu vlády České a Slovenské Federativní Republiky, Úřadu vlády České republiky a Úřadu vlády Slovenské republiky,
e) v Československém rozhlase, Českém rozhlase, Slovenském rozhlase, Československé televizi, České televizi, Slovenské televizi a Československé tiskové kanceláři,
f) ve státních podnicích akciových společnostech, kde výlučným akcionářem je stát, v podnicích zahraničního obchodu ve státní organizaci Československé státní dráhy, v rozpočtových a příspěvkových organizacích a státních fondech, ve státních peněžních ústavech a Státní bance československé,
pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Funkcemi podle § odst. 1 písm. b) se rozumí ve federálním ministerstvu obrany a na velitelství vojenských okruhů, jakož i na velitelství letectva a protivzdušné obrany, funkce velitelů a náčelníků s plánovanou hodností plukovník a generál.
(3) Funkcemi podle § 1 odst. 1 písm. f) se rozumí funkce vedoucího organizace a vedoucích pracovníků v jeho přímé řídící působnosti.
(4) Tento zákon stanoví též některé další podmínky pro výkon funkce soudce, přísedícího, prokurátora, vyšetřovatele prokuratury, státního arbitra a pro osoby vykonávající činnost justičního čekatele, právního čekatele prokuratury a arbitrážního čekatele.
(1) Podmínkou pro výkon funkce uvedené v § 1, s výjimkou § 1 odst. 1 písm. c), je, že se občan v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 nepodílel na potlačování lidských a občanských práv jako
a) příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti,
b) vědomý spolupracovník Státní bezpečnosti,
c) tajemník orgánu Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska od stupně okresního nebo jemu na roveň postaveného výboru výše, člen předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa, předsednictví ústředního výboru Komunistické strany Slovenska člen Byra pro řízení stranické práce v českých zemích, člen Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích, pokud s výkonem této funkce bylo spojeno politické řízení Sboru národní bezpečnosti,
d) pracovník aparátu orgánů uvedených v písm. c) na úseku politického řízení Sboru národní bezpečnosti,
e) příslušník Lidových milicí ve funkci náčelníka nebo člena okresního nebo jemu na roveň či výše postaveného štábu Lidových milicí.
(2) Vědomou spoluprací se Státní bezpečností podle odstavce 1 písm. b) se pro účely tohoto zákona rozumí, že občan byl v evidencích federálního ministerstva vnitra veden jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, informátor, ideový spolupracovník nebo důvěrník Státní bezpečnosti a věděl, že se stýká s příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti a předával mu informace formou utajeného styku nebo plnil jím uložené úkoly.
§ 3
Podmínkou pro výkon funkcí podle § 1 ve federálním ministerstvu vnitra, Federální bezpečnostní informační službě, ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie je, že občan v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 nebyl
a) příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením,
b) zařazen na funkci náčelníka odboru a vyšší ve složce Státní bezpečnosti,
c) studentem na Vysoké škole Felixe Edmundoviče Dzeržinského při Radě ministrů Svazu sovětských socialistických republik pro příslušníky Státní bezpečnosti. Vysoké škole ministerstva vnitra Svazu sovětských socialistických republik pro příslušníky Veřejné bezpečnosti, Vyšší politické škole ministerstva vnitra Svazu sovětských socialistických republik nebo vědeckým aspirantem anebo účastníkem dlouhodobých kursů na těchto školách,
d) ve Sboru národní bezpečnosti ve funkci tajemníka hlavního výboru Komunistické strany Československa nebo hlavního výboru Komunistické strany Slovenska, členem hlavního výboru Komunistické strany Československa nebo hlavního výboru Komunistické strany Slovenska, členem celoútvarového výboru Komunistické strany Československa anebo celoútvarového výboru Komunistické strany Slovenska nebo příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve Správě pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost federálního ministerstva vnitra,
e) osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. b), c) a e).
§ 4
(1) Podklady pro prokazování skutečností uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) a b) dokládá občan osvědčením vydaným federálním ministerstvem vnitra nebo nálezem, který vydává komise (§ 10).
(2) Skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 písm. c) až e) dokládá občan čestným prohlášením.
§ 5
Občan, který má vykonávat funkci v orgánu nebo organizaci uvedených v § 1, předkládá osvědčení, popřípadě nález a čestní prohlášení vedoucímu tohoto orgánu nebo organizace.
§ 6
(1) Namísto občana, který má vykonávat funkci uvedenou v § 1, nebo občana, který takovou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává, žádá federální ministerstvo vnitra o vydávání osvědčení
a) jde-li o občana, který je do funkce volen, ten orgán, jemuž tato volba přísluší,
b) jde-li o občana, který je do funkce jmenován, ten orgán, jemuž jmenování občana do této funkce přísluší,
c) jde-li o občana, který je do funkce ustanoven, tem orgán, jemuž toto ustanovování přísluší.
Vedoucí orgánu nebo organizace zároveň tohoto občana upozorní, že je mu povinen předložit osvědčení do 30 dnů po jeho doručení.
(2) Žádost o vydání osvědčení namísto občana, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává funkci uvedenou v § 1 musí být zaslána generálnímu ministerstvu vnitra nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona.
(3) Federální ministerstvo vnitra zašle osvědčení občanu, jehož se týká, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti a současně o zaslání tohoto osvědčení vyrozumí toho, kdo o vydání osvědčení požádal.
(4) Jestliže občan, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává funkci uvedenou v § 1, nepředloží osvědčení vedoucímu orgánu nebo organizace do 30 dnů po jeho obdržení, požádá vedoucí orgánu nebo organizace federální ministerstvo vnitra o zaslání opisu osvědčení.
§ 7
Prezident České a Slovenské Federativní Republiky, předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictvo České národní rady, předsednictvo Slovenské národní rady, vláda České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České republiky a vláda Slovenské republiky, generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky, generální prokurátor České republiky a generální prokurátor Slovenské republiky požádají federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení o osobách v souvislosti s jejich jmenováním do funkcí, u kterých jim toto právo přísluší podle zvláštních předpisů. Federální ministerstvo vnitra je povinno této žádosti neprodleně vyhovět.
§ 8
(1) Osvědčení vydává federální ministerstvo vnitra a doručuje je občanovi do vlastních rukou; to neplatí vydává-li osvědčení podle § 7.
(2) Jsou-li podklady pro vydání osvědčení v držení jiného státního orgánu, je tento orgán povinen na žádost federálního ministerstva vnitra poskytnout do sedmi dnů tomuto ministerstvu veškeré podklady a další informace potřebné pro vydání osvědčení.
§ 9
Osvědčení, nález a údaje v nich uvedené nejsou pro účely tohoto zákona a pro účely soudního řízení utajovanými skutečnostmi.
§ 10
(1) Pro ověření skutečností uvedených v § 2 odst. 1. písm. a) a b) se zřizuje při federálním ministerstvu vnitra nezávislá komise (dále jen "komise"). Komise se skládá z předsedy, místopředsedy a z dalších členů.
(2) Předsedu, místopředsedu a jednoho člena komise jmenuje předsednictvo Federálního shromáždění z občanů, kteří jsou bezúhonní a nejsou poslanci Federálního shromáždění. Je-li předsedou komise občan České republiky, je místopředsedou komise občan Slovenské republiky a naopak.
(3) Dva členy komise jmenuje ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky z rad pracovníků federálního ministerstva vnitra a současně určí, který z těchto pracovníků bude zastávat funkci tajemníka komise; jednoho člena komise jmenuje ředitel Federální bezpečnostní informační služby; jednoho člena komise jmenuje ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky; po dvou členech komise jmenuje předsednictvo České národní rady a předsednictvo Slovenské národní rady z řad občanů, kteří jsou bezúhonní a nejsou poslanci České národní rady nebo Slovenské národní rady; jednoho člena komise jmenuje ministr vnitra České republiky, jednoho člena komise jmenuje ministr vnitra Slovenské republiky, a to z řad pracovníků těchto ministerstev.
(4) Členství v komisi je nezastupitelné. Výkon funkce v komisi je jiným úkonem v obecném zájmu, za který přísluší pracovní volno s náhradou mzdy.
(5) Činnost komise zabezpečuje federální ministerstvo vnitra.
§ 11
(1) Komise je způsobilá jednat, je-li přítomen předseda nebo místopředseda komise a nejméně šest dalších členů komise. Jednání komise je neveřejné.
(2) Občanu, jehož se řízení týká, musí být před zahájením jednání komise umožněno, aby se mohl seznámit se všemi důkazy včetně písemných podkladů o jeho osobě. Při jednání komise mu musí být umožněno, aby se ke všem důkazům mohl vyjádřit.
(3) Pozvané osoby jsou povinny se ke komisi dostavit, vypovídat pravdu a nic nezamlčet.
(4) O povinnosti svědčit a o předvolání, předvedení, zákazu výslechu, právu odepřít výpověď, nároku na svědečné a o přizvání znalce a jeho povinnostech platí přiměřeně trestní řád.
§ 12
(1) Komise zahajuje řízení na žádost
a) občana, který obdržel osvědčení o tom, že je osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b),
b) vedoucího orgánu nebo organizace, jde-li o případ uvedený v § 6, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl, že pracovník je označen jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b).
(2) Komise vydá do 60 dnů ode dne doručení žádosti nález, ve kterém uvede, zda občan je osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b). Nález, ve kterém je uvedeno, že občan je osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b), musí být odůvodněn.
(3) Komise zašle nález občanovi, jehož se týká, a současně o zaslání tohoto nálezu vyrozumí toho, kdo o vydání nálezu požádal.
(4) Je-li v nálezu uvedeno, ze občan není osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b), vyznačí se tato skutečnost ve všech evidencích a podkladech s tím, že s těmito evidencemi a podklady nelze ve vztahu k občanovi dále nakládat.
§ 13
(1) Nesplňuje-li občan pro výkon funkce podmínky uvedené v § 2, skončí pracovní poměr výpovědí danou organizací nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se organizace o tom dozvěděla, pokud nedojde ke skončení pracovního poměru dohodou nebo jiným způsobem v dřívějším termínu, nebo nedojde-li k zařazení občana na jinou funkci, než která je uvedená v § 1.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro skončení služebního poměru propuštěním, pokud občan nesplňuje pro výkon funkce podmínky uvedené v § 3.
(3) Odmítl-li občan učinit čestné prohlášení o skutečnostech uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) až e), nebo je-li čestné prohlášení nepravdivé, postupuje se podle odstavce 1 nebo 2.
§ 14
Nesplňuje-li prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury pro výkon funkce podmínky uvedené v § 2, je tato skutečnost důvodem pro skončení jeho pracovního poměru.
§ 15
Za podmínek uvedených v § 13 odst. 1 podá příslušný orgán návrh ha odvolání soudce nebo přísedícího z jeho funkce,
§ 16
Na skončení pracovního poměru podle § 13 a 14 se nevztahují ustanovení zákoníku práce o možnosti organizace dát výpověď jen s předchozím souhlasem příslušného odborového orgánu. [§ 59 odst. 2 až 4 zákoníku práce.]
§ 17
(1) Tvrdí-li občan, že údaje uvedené v nálezu jsou nepravdivé, může požádat soud o přezkoumání obsahu tohoto nálezu nejpozději do dvou měsíců ode dne doručení nálezu. K řízení je příslušný krajský soud podle místa trvalého pobytu občana.
(2) Neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru může občan uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní nebo služební poměr skončit. K řízení je příslušný krajský soud podle místa trvalého pobytu občana, a to jako soud prvního stupně.
§ 18
Zveřejňování skutečností uvedených v osvědčení nebo v nálezu nebo zveřejňování osvědčení nebo nálezu samotného, jakož i zveřejňování jakýchkoli podkladů k jejich vypracování, je bez předchozího písemného souhlasu občana zakázáno.
§ 19
(1) Kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník uvede před komisí nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro nález nebo takovou okolnost zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky nebo peněžitým trestem.
(2) Kdo zveřejní, byť i z nedbalosti nebo kdo neoprávněně získává anebo neoprávněně nakládá se skutečnostmi uvedenými v osvědčení nebo nálezu, jakož i s údaji z podkladů sloužících k jejich vypracování, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
§ 20
Vydavatelé periodického tisku a provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání, agenturního zpravodajství a audiovizuálních pořadů na základě uděleného oprávnění (licence) mohou sami za sebe nebo po předchozím písemném souhlasu za pracovníka, kterého zaměstnávají a který se podílí na tvorbě myšlenkového obsahu uvedených sdělovacích prostředků, požádat federální ministerstvo vnitra o vydání osvědčení nebo komisi o vydání nálezu; ustanovení § 6 odst. 3, § 8 odst. 1, § 9, § 11, § 12, § 17 až § 19 tohoto zákona platí pro tyto případy obdobně.
§ 21
Pokud vedoucí orgánů a organizací uvedených v § 1 odst. 1 písm. a) nebo d) požádali v období od 1. ledna 1991 do dne účinnosti tohoto zákona, za své pracovníky o zjištění skutečností uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) má se za to, že zjišťování uvedených skutečností bylo provedeno podle tohoto zákona.
§ 22
(1) Zmocní-li zákony národních rad ministry vnitra a ministry spravedlnosti České republiky a Slovenské republiky ke zjišťování skutečností uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) a b), jsou federální ministerstvo vnitra a komise povinny vyhovět jejich žádostem o vydání osvědčení nebo nálezu.
(2) Způsob ukončení služebního poměru příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky a Sboru nápravné výchovy Slovenské republiky a policistů zařazených v Policii České republiky a Policejním sboru Slovenské republiky stanoví zákony národních rad.
§ 23
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1996.
Důvodová zpráva
Obecná část
Ke splnění usnesení Federálního shromáždění č. 123/1991 byl připraven návrh zákona, kterým se stanoví některé další podmínky pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.
Předkládaný návrh zákona vychází z těchto principů:
- možnost výkonu funkce, která se obsazuje volbou, jmenováním, nebo ustanovením ve vymezeném okruhu státních orgánů a organizací, je neslučitelná se skutečností, že se občan v rozhodném období podílel na potlačování lidských a občanských práv jako příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti, vědomý spolupracovník Státní bezpečnosti, tajemník orgánu Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska od stupně okresního nebo jemu na roveň postaveného výboru výše, člen předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa, člen předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, člen Byra pro řízení stranické práce v českých zemích, člen Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích, pokud s výkonem této funkce bylo spojeno politické řízení Sboru národní bezpečnosti, pracovník aparátu výše uvedených orgánů na úseku politického řízení SNB či příslušník Lidových milicí ve funkci náčelníka nebo člena okresního nebo na jemu roveň či výše postaveného štábu Lidových milicí,
- zákon stanoví přísnější podmínky pro výkon funkcí ve federálním ministerstvu vnitra, ve Federální informační bezpečnostní službě a ve federálních policejních sborech,
- výše uvedené skutečnosti občan dokládá osvědčením vydaným federálním ministerstvem vnitra, popř. nálezem, který vydává nezávislá komise při federálním ministerstvu vnitra či čestným prohlášením,
- o osvědčení či nález žádá organizace, ve které občan vykonává či má vykonávat funkce spadající do působnosti zákona,
- u občanů, kteří vykonávají stanovenou funkci ke dni účinnosti tohoto zákona, je prokázání některé ze shora uvedených skutečností důvodem pro skončení pracovního nebo služebního poměru výpovědí,
- existence důvodů pro skončení pracovního nebo služebního poměru či pravdivost údajů uvedených v nálezu jsou přezkoumatelná krajským soudem,
- návrh stanoví zákaz zveřejňování skutečností týkajících se občana bez jeho souhlasu,
- vzhledem k výjimečnosti zákona, který má urychlit přechod k demokratické společnosti, se navrhuje omezit jeho účinnost do 31. 12. 1996.
Zvláštní část
K § 1
Účelem navrhované úpravy je stanovení dalších podmínek pro výkon některých funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovením v orgánech státní správy a v dalších taxativně uvedených federálních i republikových orgánech a organizacích.
Účelem zákona je napomoci k očistě veřejných institucí.
Výše uvedenou problematiku se navrhuje upravit zákonem Federálního shromáždění s využitím čl. 22 a 27 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů.
K § 2
Ustanovení vymezuje okruh osob, které nemohou vykonávat funkce v orgánech a organizacích stanovených v tomto zákoně. Podmínkou pro výkon funkcí je, že se občan v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 nepodílel na potlačování lidských a občanských práv jako příslušník SNB zařazený ve složce StB, vědomý spolupracovník StB a dále na vymezený okruh funkcionářů a vybraných pracovníků aparátu KSČ a KSS a velících příslušníků Lidových milicí.
V odst. 2 se vymezuje pojem spolupráce se Státní bezpečnostní za pomocí výčtu kategorií tajných spolupracovníků StB a znaků, určujících spolupráci jako vědomou. Kategorie tajných spolupracovníků jsou na základě dobových interních předpisů Státní bezpečnosti chápány pro účely zákona takto:
a) rezidentem se rozumí zvlášť vybraný, naprosto spolehlivý, životně zkušený a z hlediska kontrarozvědného odborně připravený tajný spolupracovník, který pod vedením pracovníka kontrarozvědky řídil práci těch agentů, které mu k řízení pracovník kontrarozvědky svěřil,
b) agentem se rozumí tajný spolupracovník, který plnil úkoly při odhalování, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti,
c) držitelem propůjčeného bytu se rozumí tajný spolupracovník zvlášť získaný za účelem propůjčení bytu či místnosti k uskutečňování konspirativních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky,
d) informátorem se rozumí tajný spolupracovník Státní bezpečnosti získaný na dobrovolném, zejména vlasteneckém základě (ale i na základě kompromitujících materiálů) dávající informace o nepřátelských elementech ze svého okolí,
e) ideovým spolupracovníkem se rozumí československý občan spolupracující s československou rozvědkou na základě ideových pohnutek,
f) důvěrníkem se rozumí tajný spolupracovník, který pomáhal kontrarozvědce plnit dílčí úkoly státobezpečnostní povahy, především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s odhalováním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných kontrarozvědných, preventivně výchovných a technických opatření.
K § 3
V tomto paragrafu se stanoví oproti obecné úpravě speciální, přísnější podmínky pro výkon funkcí ve federálním ministerstvu vnitra, Federální bezpečnostní informační službě a ve federálních policejních sborech.
K § 4
Stanoví se, jakou formou občan dokládá předmětné skutečnosti. Skutečnosti občan prokazuje osvědčením vydaným federálním ministerstvem vnitra na základě lustrace v evidencích SNB, popř. nálezem vydaným nezávislou komisí při federálním ministerstvu vnitra ustanovenou podle § 10 tohoto zákona.
Skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 písm. c) až e) dokládá občan formou čestného prohlášení.
K § 5
Stanoví se, že osvědčení, popř. nález a čestné prohlášení předkládá vedoucímu orgánu nebo organizace zásadně občan, který má vykonávat funkci, na kterou se zákon vztahuje.
K § 6
Ustanovení vymezuje okruh subjektů, které mají právo vyžadovat osvědčení namísto občana.
Žádost o vydání osvědčení pro občana, který vykonává funkce stanovené v zákoně, zasílají vedoucí orgánů nebo organizací federálnímu ministerstvu vnitra nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti zákona.
Občanovi se stanoví povinnost předložit osvědčení vedoucímu orgánu nebo organizace do 30 dnů po jeho obdržení. Pokud občan tuto povinnost nesplní, požádá vedoucí orgánu nebo organizace federální ministerstvo vnitra o zaslání opisu osvědčení.
K § 7
Toto ustanovení je prolomením zásady vyjádřené v ustanovení § 5, neboť žádosti o vydání osvědčení podávají orgány, kterým přísluší podle zvláštních předpisů jmenování osob do určitých funkcí.
K § 8
Federální ministerstvo vnitra je povinno osvědčení vydat pouze osobě, jíž se týká, a to kvalifikovaným doručením do vlastních rukou. Výjimečně se doručuje žadateli, pokud je jím subjekt uvedený v § 7. Zjišťování skutečností zajišťuje federální ministerstvo vnitra. Federální ministerstvo obrany a Federální bezpečnostní informační služba, popř. další orgány či organizace, jsou povinny poskytnout federálnímu ministerstvu vnitra na dožádání potřebnou součinnost.
K § 9
Vzhledem k tomu, že evidence a údaje v ní uvedené jsou utajovanými skutečnostmi ve smyslu zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, je nutné tímto zákonem zbavit osvědčení samotné a údaje v něm uvedené pro účely tohoto zákona a pro účely soudního řízení povahy utajovaných skutečností. To platí i o nálezu.
K § 10
Ustanovení vychází ze skutečnosti, že pouhá prověrka registru, tj. lustrace, nemusí být sama o sobě dostatečným důkazem, zda se občan nepodílel na potlačování lidských a občanských práv jako vědomý spolupracovník Státní bezpečnosti. V zájmu ověření věrohodnosti a zajištění objektivity při zjišťování výše uvedených skutečností se zákonem zřizuje při federálním ministerstvu vnitra zvláštní komise.
Ve složení komise hrají významnou roli předsednictva zastupitelských sborů z hlediska jmenování předsedy, místopředsedy a členů komise.
Vzhledem k tomu, že se členové komise budou dostávat do styku s utajovanými skutečnostmi, a v zájmu jednotnosti posuzování, je členství v komisi nezastupitelné. Na případnou refundaci náhrady mzdy se vztahují ustanovení § 124 zákoníku práce a § 22 až 24a nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky, kterým se provádí zákoník práce.
K § 11
Stanoví se potřebné kvórum pro jednání komise s tím, že nemůže jednat bez přítomnosti předsedy nebo místopředsedy. Dále se stanoví oprávnění občana, jehož se řízení před komisí týká.
K § 12
Upravuje se zahájení a vlastní procesní pravidla pro jednání komise.
Výsledkem řízení před komisí je nález, ve kterém komise uvede, zda je občan osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) nebo b).
K § 13
Toto ustanovení vymezuje speciální výpovědní důvody pro skončení pracovního nebo služebního poměru odchylně od současné právní úpravy pracovněprávních vztahů a služebních poměrů. Výpovědních důvodů se použije, pokud ke skončení pracovního nebo služebního poměru nedojde jiným způsobem.
Důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo důvodem pro propuštění ze služebního poměru je rovněž odmítnutí občana učinit čestné prohlášení o skutečnostech uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) až e); stejný důsledek má i uvedení nepravdivých údajů v tomto prohlášení
K § 14 a 15
Ustanovení vymezují, obdobně jako v § 13, podmínky pro skončení pracovního poměru prokurátora a vyšetřovatele prokuratury a odvolání soudce a přísedícího z jeho funkce.
K § 16
Charakter nových výpovědních důvodů vyplývající z § 13 a 14 zakládá odlišnost pro uplatnění příslušného ustanovení zákoníku práce.
K § 17
Občanovi se dává možnost v případě kdy považuje údaje v nálezu za nepravdivé požádat soud o přezkoumání obsahu nálezu. Stejně tak má možnost uplatnit neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru u soudu. K řízení je příslušný krajský soud podle místa trvalého pobytu občana, a to jako soud I. stupně.
K § 18
Ustanovení zakotvuje právo občana na ochranu osobnosti v souladu s ustanoveními Listiny základních práv a svobod. Stanoví se zákaz zveřejňování skutečností uvedených v osvědčení či nálezu, včetně podkladů k jejich vypracování.
K § 19
Ustanovením se chrání objektivnost zjišťování a prověřování skutečností podstatných pro formulování nálezu a jeho odůvodnění. Současně se stanoví sankce pro případy, kdy osoby uvedené v tomto ustanovení zamlčí před komisí důležité okolnosti.
K § 20
Pro oblast licenčního vydávání periodického tisku a provozování rozhlasového a televizního vysílání, agenturního zpravodajství a audiovizuálních pořadů se ustanovení zákona vztahují fakultativně.
Tomu odpovídá uplatnění jen některých, taxativně uvedených ustanovení.
K § 21
Pokud vedoucí státních orgánů požádali v roce 1991 tj. před účinností tohoto zákona za své pracovníky o zjištění rozhodných skutečností ve smyslu tohoto zákona, má se za to, že zjišťování uvedených skutečností proběhlo podle tohoto zákona.
K § 22
Právní úprava postavení, oprávnění a ostatních poměrů ozbrojených bezpečnostních sborů České republiky a Slovenské republiky patří do působnosti republik (čl. 27 odst. 1 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů).
Za předpokladu, že zákony národních rad zmocní příslušné ministry, kteří řídí ozbrojené bezpečnostní sbory (SNV a policejní sbory) ke zjišťování skutečnostní uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) a b), zakládá se povinnost federálního ministerstva vnitra a komise vyhovět žádostem o vydání osvědčení nebo nálezu.
S ohledem na ústavní vymezení působnosti republik musí způsob ukončení služebního poměru příslušníků SNV a policistů ČR a SR stanovit zákony národních rad.
K § 23
Navrhuje se časově omezit účinnost zákona vzhledem k jeho výjimečné povaze a obsahu.
V Praze dne 9. září 1991
Předseda vlády ČSFR:
ČALFA v. r.
Ministr vnitra ČSFR:
LANGOŠ v. r.