FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
820
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států sjednaná ve Washingtonu dne 18. března 1965
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s Úmluvou o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států sjednanou ve Washingtonu dne 18. března 1965
Důvodová zpráva pro Federální shromáždění
I.
Washingtonská úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států je mezistátní dohoda, která byla 18. března 1965 otevřena k podpisu všem členským státům Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj a členům Statutu Mezinárodního soudního dvora.
Třicet dní poté, co byly uloženy u Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj ratifikační listiny dvacáté země, která přistoupila k Úmluvě, se Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států stala účinná. V současné době se k členství ve Washingtonské úmluvě přihlásilo více než 100 států, z nichž jediná - Švýcarská konfederace, nebyla v době přístupu členem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj.
V září 1990 se Česká a Slovenská Federativní Republika stala členem Mezinárodního měnového fondu i Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj a v souvislosti s tímto členstvím může podepsat Úmluvu o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států. Přijetí této Úmluvy má velice praktický dosah. Do současné doby podepsala Česká a Slovenská Federativní Republika dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic s 15 vyspělými státy a další podobné dohody se připravují k podpisu nebo se začínají projednávat. Při nárůstu počtu zahraničních investorů v ČSFR, s kterým počítáme, nelze vyloučit, že mezi zahraničním investorem a naším státem, dojde ke sporu.
Tyto případy, o nichž předpokládáme, že budou ojedinělé, podrobně řeší Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států. Tato Úmluva vytváří předpoklady pro to, aby se sporům z investic dalo předcházet, popř. aby diference, které mezi investorem a druhou smluvní stranou vzniknou, mohly být řešeny na základě smírčího řízení.
II.
Úmluvu o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států bylo zřízeno Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic. Jeho sídlo je v úřadovně Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. Každý guvernér a zástupce guvernéra Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj je představitelem Mezinárodního střediska a prezident Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj je předsedou správní rady Mezinárodního střediska. Správní rada je tvořena jedním představitelem z každého smluvního státu. Předseda správní rady ani členové správní rady nepobírají z prostředků Mezinárodního střediska žádnou odměnu. Správní rada volí generálního tajemníka, který je zákonným představitelem Mezinárodního střediska a odpovídá za jeho správu.
Mezinárodní středisko vede seznam smírčích soudců a seznam rozhodců; do každého seznamu může každý smluvní stát jmenovat čtyři osoby. Tyto osoby musí mít vysoké morální kvality a uznávanou odbornost v oblastech práva, obchodu, průmyslu nebo financí a musí být schopny činit nezávislá rozhodnutí.
Výdaje Mezinárodního střediska se zásadně hradí z poplatků za služby poskytované Střediskem. Jestliže tyto prostředky na výdaje Mezinárodního střediska nestačí, hradí rozdíl smluvní státy, které jsou členy Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, úměrně k jejich podílům na kapitálu banky a smluvní státy, které nejsou členy Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, podle pravidel přijatých správní radou.
Soudní pravomoc Mezinárodního střediska se vztahuje na každý právní spor vznikající z investice mezi smluvním státem nebo jeho zmocněným orgánem a občanem jiného smluvního státu, o němž strany ve sporu písemně souhlasí, že bude předložen Mezinárodnímu středisku. Po vyslovení souhlasu s postoupením sporu Mezinárodnímu středisku již žádná strana ve sporu nemůže jednostranně svůj souhlas odvolat.
Ustanovení Úmluvy přesně vymezuje, jakým postupem se tvoří smírčí komise a jak probíhá smírčí řízení. Povinností smírčí komise je objasňovat sporné záležitosti mezi stranami ve sporu a usilovat o dosažení dohody mezi nimi na základě vzájemně přijatelných podmínek. Za tím účelem zejména smírčí komise navrhuje stranám ve sporu nejvhodnější podmínky pro dosažení smíru. Cílem smírčího řízení je dosažení smíru mezi stranami ve sporu.
Požádá-li smluvní stát nebo občan smluvního státu o zahájení rozhodčího řízení, ustaví se rozhodčí soud, který vynáší rozhodčí nález. Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů svých členů a jeho nález je pro strany ve sporu závazný. Není proti němu možné odvolání ani jiný opravný prostředek. Obě strany ve sporu jsou povinny plnit podmínky rozhodčího nálezu.
Za služby poskytované Střediskem přísluší odměna. V současné době byly správní radou Střediska schváleny poplatky v této výši:
Za podání žádosti o smírčí nebo rozhodčí řízení se vybírá poplatek ve výši 100 USD.
Poplatek za jeden pracovní den (8 pracovních hodin) jednoho smírčího soudce nebo rozhodce činí 600 jednotek zvláštních práv čerpání, tj. v současné době cca 850 USD. Strany ve sporu si však mohou dohodnout jinou sazbu. Smírčím soudcům i rozhodcům přísluší odměna za cestovní a pobytové výlohy.
Středisko dále účtuje stranám ve sporu skutečné náklady každého řízení, které zahrnují
- poplatek ve výši 250 USD za každý den činnosti smírčí komise nebo rozhodčího soudu;
- cestovní a pobytové výlohy sekretáře Střediska, koná-li se jednání mimo Washington;
- náklady překladatelů, popř. jiných nezbytných účastníků řízení.
Středisko může žádat zálohové placení předpokládaných výdajů předem.
Vzniknou-li mezi smluvními státy spory o výklad nebo použití Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států, předkládá se takový spor k řešení Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Washingtonská úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy. Ratifikační listiny se ukládají u Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, která zastává funkci depozitáře Úmluvy.
III.
Přijetím Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států se Česká a Slovenská Federativní Republika zavazuje v přesně vymezeném okruhu případů přijmout jurisdikci cizího rozhodčího orgánu. Z tohoto důvodu se materiál předkládá Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu a prezidentu republiky k ratifikaci.
V případě, že by československý subjekt nebo československý stát byly podrobeny smírčímu nebo rozhodčímu řízení podle předkládané Úmluvy, bylo by takové řízení spojeno s výlohami ve výši uvedené v předchozí kapitole. Tyto výdaje, které nelze ani přibližně vyčíslit nebo odhadnout, by musel nést československý účastník sporu ze svých vlastních prostředků. Pokud by stranou ve sporu byla Česká a Slovenská Federativní Republika, byly by výlohy sporu hrazeny z rozpočtu federace.
Návrh na přístup ČSFR k Úmluvě schválila vláda na svém zasedání dne 21. 3. 1991 a přijala usnesení č. 169. V souladu s bodem II/1 tohoto usnesení podepsal Úmluvu s výhradou ratifikace ministr financí dne 13. 5. 1991 ve Washingtonu.
ÚMLUVA
o řešení sporů z investic
mezi státy a občany druhých států
Preambule
Smluvní státy
Posuzujíce potřebu mezinárodní spolupráce pro ekonomický rozvoj a úlohu soukromých mezinárodních investic v tomto ohledu;
Majíce na paměti možnost, že čas od času mohou vzniknout spory v souvislosti s takovými investicemi mezi smluvními státy a občany druhých smluvních států;
Uznávajíce, že zatímco takové spory by obvykle byly předmětem národních právních postupů, mohou být v určitých případech vhodné mezinárodní metody řešení;
Přikládajíce zvláštní význam dostupnosti prostředků usnadňujících mezinárodní smírčí nebo rozhodčí řízení, kterému, pokud si tak přejí, mohou smluvní státy a občané druhých smluvních států předložit takové spory;
Přejíce si vytvořit takové prostředky pod záštitou Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj;
Uznávajíce, že vzájemný souhlas stran podrobit takové spory smírčímu nebo rozhodčímu řízení za využití těchto prostředků vytváří závaznou dohodu, která zvláště vyžaduje, aby bylo řádně posouzeno jakékoliv doporučení smírčích soudců a splněno jakékoliv rozhodčí rozhodnutí; a
Prohlašujíce, že žádný smluvní stát nebude bez svého souhlasu a pouze na základě ratifikace, přijetí nebo schválení této Úmluvy, žádným způsobem povinen předkládat jakýkoliv zvláštní spor ke smírčímu nebo rozhodčímu řízení,
se dohodly takto:
Kapitola I
Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic
Oddíl 1
Zřízení a organizace
Článek 1
(1) Tímto se zřizuje Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (dále jen "Středisko").
(2) Účelem Střediska bude usnadňovat smírčí nebo rozhodčí řešení sporů z investic mezi smluvními státy a občany druhých smluvních států v souladu s ustanoveními této Úmluvy.
Článek 2
Sídlo Střediska bude v hlavní úřadovně Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (dále jen "Banka"). Sídlo může být přeneseno na jiné místo na základě rozhodnutí Správní rady přijatého dvoutřetinovou většinou jejích členů.
Článek 3
Středisko bude mít Správní radu a Sekretariát a bude vést seznam smírčích soudců a seznam rozhodců.
Oddíl 2
Správní rada
Článek 4
(1) Správní rada bude tvořena jedním představitelem z každého smluvního státu. V případě nepřítomnosti představitele na jednání nebo jeho nezpůsobitelosti k jednání může za něho jednat zástupce.
(2) Pokud není stanoveno jinak, bude každý guvernér a zástupce guvernéra Banky jmenovaný smluvním státem ex officio (z titulu své funkce) jejím představitelem, případně zástupcem představitele.
Článek 5
Prezident Banky bude ex officio předsedou Správní rady (dále jen Předseda), ale nebude mít právo hlasovat. V době jeho nepřítomnosti nebo nezpůsobilosti jednat a během jakéhokoliv uprázdnění úřadu prezidenta Banky bude jednat jako předseda Správní rady osoba, která je
Článek 6
(1) Nehledě k pravomocem a funkcím, které Správní rada vykonává podle jiných ustanovení této Úmluvy, Správní rada:
(a) přijímá administrativní a finanční pravidla Střediska,
(b) přijímá jednací řád pro smírčí a rozhodčí řízení,
(c) přijímá jednací řád pro smírčí a rozhodčí řízení (dále jen Pravidla smírčího a Pravidla rozhodčího řízení),
(d) schvaluje dohody s Bankou týkající se usnadnění správních postupů a služeb Banky,
(e) stanoví podmínky pro práci generálního tajemníka a všech zástupců generálního tajemníka,
(f) přijímá roční rozpočet příjmů a výdajů Střediska,
(g) schvaluje roční zprávu o činnosti Střediska.
Rozhodnutí uvedená pod písmeny (a), (b), (c) a (f) se přijímají dvoutřetinovou většinou členů Správní rady.
(2) Správní rada může jmenovat takové výbory, které uzná za nezbytné.
(3) Správní rada bude rovněž vykonávat takové další pravomoci a zastávat takové další funkce, které uzná za nezbytné pro plnění ustanovení této Úmluvy.
Článek 7
(1) Správní rada bude pořádat každoroční zasedání a taková další zasedání, o nichž může rozhodnout Rada, nebo je svolat předseda nebo generální tajemník na žádost nejméně pěti členů Rady.
(2) Každý člen Správní rady bude mít jeden hlas a všechny záležitosti předkládané Radě budou rozhodovány většinou odevzdaných hlasů, pokud není v tomto ohledu stanoveno jinak.
(3) Kvorum pro jakékoliv zasedání Správní rady bude většina jejích členů.
(4) Správní rada může stanovit dvoutřetinovou většinou svých členů postup, pomocí něhož může předseda požádat o hlasování Rady bez svolávání zasedání Rady. Hlasování bude považováno za platné, pouze pokud většina členů Rady odevzdá své hlasy v rámci časového limitu stanoveného zmíněným postupem.
Článek 8
Členové Správní rady ani předseda nepobírají žádnou odměnu z prostředků Střediska.
Oddíl 3
Sekretariát
Článek 9
Sekretariát se skládá z generálního tajemníka, jednoho nebo více zástupců generálního tajemníka a pracovníků Sekretariátu.
Článek 10
(1) Generální tajemník a kterýkoliv zástupce generálního tajemníka budou voleni Správní radou, dvoutřetinovou většinou jejích členů na základě návrhu předsedy na služební období nepřesahující šest let a bude je možno znovu zvolit na další období. Po konzultaci se členy správní rady navrhne předseda jednoho nebo více kandidátů pro každou z těchto funkcí.
(2) Funkce generálního tajemníka a zástupce generálního tajemníka budou neslučitelné s výkonem jakékoliv politické funkce. Ani generální tajemník, ani zástupce generálního tajemníka nesmějí vykonávat žádné jiné zaměstnání nebo povolání, pokud to neschválí Správní rada.
(3) V době nepřítomnosti generálního tajemníka či jeho nezpůsobilosti jednat a v době jakéhokoliv uprázdnění funkce generálního tajemníka, bude jednat jeho zástupce jako generální tajemník. Pokud bude více než jeden zástupce generálního tajemníka, Správní rada předem určí pořadí, ve kterém budou jednat jako generální tajemník.
Článek 11
Generální tajemník bude zákonným představitelem a vedoucím Střediska a bude odpovídat za jeho správu včetně jmenování pracovníků v souladu s ustanoveními této Úmluvy a pravidly přijatými Správní radou. Bude vykonávat funkci registrátora a bude mít pravomoc ověřovat správnost rozhodčích rozhodnutí přijatých podle této Úmluvy a ověřovat jejich kopie.
Oddíl 4
Seznamy
Článek 12
Seznam smírčích soudců a Seznam rozhodců se bude každý skládat z kvalifikovaných osob jmenovaných jak je stanoveno dále, které jsou ochotny tuto funkci zastávat.
Článek 13
(1) Každý smluvní stát může jmenovat do každého seznamu čtyři osoby, které mohou, ale nemusí být jeho občany.
(2) Předseda může jmenovat do každého seznamu deset osob. Osoby takto jmenované do seznamu mají mít každá jinou národnost.
Článek 14
(1) Osoby jmenované do seznamů budou osobami vysokých morálních kvalit a uznávaných odborností v oblastech práva, obchodu, průmyslu nebo financí, na něž je spolehnutí, že budou vydávat nezávislá rozhodnutí. Odbornost v oblasti práva má u osob zapsaných do seznamu rozhodců zvláštní význam.
(2) Při jmenování osob do seznamů bude předseda věnovat náležitou pozornost tomu, aby byly v seznamech zastoupeny hlavní právní systémy světa a hlavní formy hospodářské činnosti.
Článek 15
(1) Členové uvedení v seznamu budou činní na obnovitelné období šesti let.
(2) V případě smrti nebo rezignace člena na seznamu, má orgán, který člena jmenoval, právo jmenovat jinou osobu do této funkce na zbytek funkčního období tohoto člena.
(3) Členové na seznamu budou nadále plnit svou funkci, dokud nebudou jmenováni jejich nástupci.
Článek 16
(1) Jedna osoba může být zapsána do obou seznamů.
(2) Pokud byla do stejného seznamu jmenována osoba více než jedním smluvním státem nebo jedním nebo více smluvními státy a předsedou, považuje se za osobu jmenovanou orgánem, který ji jmenoval jako první, nebo, pokud je jedním z těchto orgánů stát, jehož je tato osoba občanem, za jmenovanou tímto státem.
(3) Všechna jmenování budou oznámena generálnímu tajemníkovi a vstoupí v platnost dnem, ke kterému je oznámení přijato.
Oddíl 5
Financování Střediska
Článek 17
Jestliže výdaje Střediska nemohou být pokryty z poplatků za použití jeho služeb nebo z jiných příjmů, bude rozdíl hrazen smluvními státy, které jsou členy Banky, úměrně k jejich podílům na kapitálu Banky, a smluvními státy, které nejsou členy Banky, v souladu s pravidly přijatými Správní radou.
Oddíl 6
Status, imunity a privilegia
Článek 18
Středisko bude mít plnou mezinárodně právní subjektivitu. Právní způsobilost střediska bude zahrnovat oprávnění:
(a) uzavírat smlouvy;
(b) nabývat movitý a nemovitý majetek a disponovat s ním;
(c) konat právní řízení.
Článek 19
Středisko bude požívat na území každého smluvního státu imunit a privilegií stanovených v tomto oddílu, aby mohlo plnit své funkce.
Článek 20
Středisko, jeho majetek a aktiva budou požívat plné soudní imunity s výjimkou případu, kdy se Středisko této imunity vzdá.
Článek 21
Předseda, členové Správní rady, osoby ve funkci smírčích soudců nebo rozhodců nebo členové Výboru jmenovaného podle článku 52 odstavce (3) a úředníci a zaměstnanci Sekretariátu
(a) budou požívat soudní imunity s ohledem na úkony, které uskutečňují při výkonu svých funkcí s výjimkou případu, kdy se Středisko této imunity vzdá,
(b) pokud nejsou místními občany, budou požívat stejných imunit od přistěhovaleckých omezení, požadavků cizinecké registrace a povinností národní služby, stejných výhod týkajících se omezení směny a stejného zacházení se zřetelem k cestovním úlevám poskytovaným smluvními státy představitelům, funkcionářům a zaměstnancům srovnatelné hodnosti ostatních smluvních států.
Článek 22
Ustanovení článku 21 se budou vztahovat na osoby vystupující na jednání podle této Úmluvy jako strany, zástupci, právní poradci, advokáti, svědci nebo znalci, to platí za předpokladu, že písmeno (b) bude použito pouze v souvislosti s jejich cestou do místa a z místa, kde se koná řízení a s jejich pobytem na tomto místě.
Článek 23
(1) Archívy Střediska budou nedotknutelné, ať jsou kdekoliv.
(2) Pokud jde o styk s úřady, bude každý smluvní stát poskytovat Středisku zacházení ne méně příznivě než poskytuje ostatním mezinárodním organizacím.
Článek 24
(1) Středisko, jeho aktiva, majetek a příjmy jakož i jeho činnost a transakce, k nimž je oprávněno podle této Úmluvy, budou osvobozeny od všech daní a celních poplatků. Středisko bude rovněž osvobozeno od povinnosti vybírat nebo platit jakékoliv daně nebo celní poplatky.
(2) S výjimkou místních občanů nebude ukládána žádná daň z příspěvků na výdaje placené Střediskem předsedovi nebo členům Správní rady nebo ve vztahu k nim, nebo z mzdy, příspěvků na výdaje nebo ostatní příjmy placené Střediskem funkcionářům nebo zaměstnancům Sekretariátu či ve vztahu k nim.
(3) Žádná daň nebude ukládána z poplatků nebo příspěvků na výdaje nebo ve vztahu k nim osobám ve funkci smírčích soudců nebo rozhodců nebo členů výboru jmenovaného podle článku 52 odstavec 3 při právních řízeních podle této Úmluvy, pokud jediným právním základem pro takovou daň je sídlo Střediska nebo místo, kde jsou takové poplatky nebo příspěvky placeny.
Kapitola II
Soudní pravomoc Střediska
Článek 25
(1) Soudní pravomoc Střediska se vztahuje na každý právní spor vznikající přímo z investice mezi smluvním státem (nebo orgánem či zastoupením smluvního státu určeným Středisku tímto státem) a občanem jiného smluvního státu, o němž strany ve sporu písemně souhlasí že bude předložen Středisku. Pokud strany vyslovily souhlas, nemůže žádná z nich jednostranně svůj souhlas odvolat.
(2) "Občanem jiného smluvního státu" se rozumí:
(a) jakákoliv fyzická soba, která měla občanství jiného smluvního státu, než je strana státu ve sporu v den, kdy se strany dohodly předložit takový spor smírčímu nebo rozhodčímu soudu, jakož i k datu, ke kterému byla žádost registrována podle článku 28 odstavce (3) nebo článku 36 odstavce (3), ale nezahrnuje žádnou osobu mající k oběma datům také občanství smluvního státu strany ve sporu; a
(b) jakákoliv právnická osoba, která měla příslušnost jiného smluvního státu, než je stát smluvní strany ve sporu, v den, kdy se strany dohodly předložit takový spor ke smírčímu nebo rozhodčímu řízení, a jakákoliv právnická osoba, která měla příslušnost strany smluvního státu ve sporu k tomuto datu a která na základě zahraniční kontroly, na níž se strany dohodly, by měla být pro účely této Úmluvy považována za subjekt jiného smluvního státu.
(3) Souhlas příslušného orgánu nebo zastoupení smluvního státu bude vyžadovat schválení tohoto státu, pokud stát neoznámí Středisku, že takové schválení nevyžaduje.
(4) Kterýkoliv smluvní stát může v době ratifikace, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo v kteroukoliv pozdější dobu oznámit Středisku druh či druhy sporů, které by podle jeho názoru měly nebo neměly být podřízeny soudní pravomoci Střediska. Generální tajemník bezodkladně postoupí toto oznámení všem smluvním státům. Takové oznámení nebude považováno za souhlas požadovaný odstavcem 1.
Článek 26
Souhlas stran s rozhodčím řízením podle této Úmluvy bude považován, pokud není stanoveno jinak, za souhlas s takovým rozhodčím řízením s vyloučením jakéhokoliv jiného prostředku. Smluvní stát může vyžadovat vyčerpání místních správních nebo soudních postupů jako podmínku ke svému souhlasu s rozhodčím řízením podle této Úmluvy.
Článek 27
(1) Žádný smluvní stát neposkytne diplomatickou ochranu a neuplatní mezinárodní nárok se zřetelem ke sporu, o němž jeden z jeho občanů a jiný smluvní stát se dohodli souhlasit, aby byl předložen nebo předložili k rozhodčímu řízení podle této Úmluvy, s výjimkou případu, že takový jiný smluvní stát nedodržel a nevykonal rozhodnutí učiněné v tomto sporu.
(2) Diplomatická ochrana pro účely odstavce 1 nebude zahrnovat neformální diplomatické výměny pro pouhý účel usnadnění řešení sporu.
Kapitola III
Smírčí řízení
Oddíl 1
Žádost o smírčí řízení
Článek 28
(1) Kterýkoliv smluvní stát nebo občan smluvního státu, který si bude přát zahájit smírčí řízení, zašle za tímto účelem písemně žádost generálnímu tajemníkovi, který zašle kopii žádosti druhé straně.
(2) Žádost bude obsahovat informace týkající se předmětu sporu, označení stran a jejich souhlas se smírčím řízením v souladu s procesními pravidly pro zahájení smírčího a rozhodčího řízení.
(3) Generální tajemník zaregistruje žádost, pokud nezjistí, na základě informací obsažených v žádosti, že spor se jednoznačně netýká soudní pravomoci Střediska. Registraci nebo zamítnutí registrace oznámí bezodkladně stranám.
Oddíl 2
Vytvoření smírčí komise
Článek 29
(1) Smírčí komise (dále jen Komise) bude vytvořena co možno nejdříve po registraci žádosti podle článku 28.
(2) (a) Komise se bude skládat z jednoho smírčího soudce nebo jakéhokoliv lichého počtu smírčích soudců jmenovaných podle dohody stran.
(b) V případě, že se strany nedohodnou na počtu smírčích soudců a na způsobu jejich jmenování, bude se Komise skládat ze tří smírčích soudců, z nichž jeden smírčí soudce bude jmenován každou stranou a třetí, který bude předsedou Komise, bude jmenován po dohodě stran.
Článek 30
Pokud nebude Komise vytvořena do 90 dnů poté, co byla generálním tajemníkem odeslána zpráva o registraci žádosti v souladu s článkem 28 odstavec 3 nebo v jiné lhůtě, na které se strany mohou dohodnout, jmenuje předseda na žádost kterékoliv strany a pokud možno po konzultaci s oběma stranami smírčího soudce nebo smírčí soudce, kteří dosud nebyli jmenováni.
Článek 31
(1) Smírčí soudci mohou být jmenováni i mimo seznam smírčích soudců s výjimkou případů jmenování předsedou podle článku 30.
(2) Smírčí soudci jmenovaní mimo seznam smírčích soudců musí mít předpoklady uvedené v článku 14 odst. 1.
Oddíl 3
Smírčí řízení
Článek 32
(1) Komise bude soudem s vlastní pravomocí.
(2) Jakákoliv námitka vznesená stranou ve sporu, že tento spor nespadá do soudní pravomoci Střediska, nebo z jiných důvodů nespadá do pravomoci Komise, bude posouzena touto Komisí, která určí, zda se jí bude zabývat jako předběžnou otázkou nebo zda ji přiřadí ke skutkové podstatě sporu.
Článek 33
Každé smírčí řízení bude vedeno v souladu s ustanoveními tohoto oddílu a s výjimkou případů, kdy se strany dohodnou jinak, v souladu s Pravidly smírčího řízení platnými ke dni, k němuž se strany dohodly na smírčím řízení. Pokud se objeví jakákoliv procesní otázka, která není upravena tímto oddílem nebo Pravidly smírčího řízení či jinými pravidly dohodnutými stranami, rozhodne tuto otázku Komise.
Článek 34
(1) Povinností Komise bude objasňovat sporné záležitosti mezi stranami a usilovat o dosažení dohody mezi nimi na základě vzájemně přijatelných podmínek. Za tímto účelem může Komise v kterékoliv fázi řízení a čas od času doporučit podmínky řešení stranám. Strany budou v dobré víře spolupracovat s Komisí, aby Komisi umožnily výkon jejích funkcí a posoudí co nejvážněji její doporučení.
(2) Dosáhnou-li strany dohody, Komise vypracuje zprávu s uvedením sporných záležitostí a s konstatováním, že strany dosáhly dohody. Pokud bude mít Komise v jakékoliv fázi řízení za to, že dohoda mezi stranami není pravděpodobná, uzavře řízení a vypracuje zprávu o tom, že spor byl projednáván a že se stranám nepodařilo dosáhnout dohody. Pokud se jedna ze stran nedostaví nebo se řízení nezúčastní, komise řízení uzavře a vypracuje zprávu o tom, že se strana nedostavila nebo nezúčastnila.
Článek 35
pokud se strany ve sporu nedohodnou jinak, nebude žádná ze stran smírčího řízení oprávněna v dalším řízení uplatňovat, ať už před rozhodčím soudem nebo u soudního dvora nebo jinde, vyjádřené názory nebo tvrzení, doznání nebo nabídky na řešení učiněné druhou stranou ve smírčím řízení nebo na zprávu či jakákoliv doporučení učiněná Komisí ani se na ně odvolávat.
Kapitola IV
Rozhodčí řízení
Oddíl 1
Žádost o rozhodčí řízení
Článek 36
(1) Kterýkoliv smluvní stát nebo kterýkoli občan smluvního státu, který si přeje zahájit rozhodčí řízení, se za tím účelem písemně obrátí na generálního tajemníka, který kopii žádosti zašle druhé straně.
(2) Žádost bude obsahovat informace týkající se sporných záležitostí, označení stran a jejich souhlas s rozhodčím řízením, v souladu s jednacím řádem pro smírčí a rozhodčí řízení.
(3) Generální tajemník zaregistruje žádost, pokud na základě informací obsažených v žádosti nezjistí, že spor se jednoznačně netýká soudní pravomoci Střediska. Registraci nebo zamítnutí registrace oznámí bezodkladně stranám.
Oddíl 2
Vytvoření Rozhodčího soudu
Článek 37
(1) Rozhodčí soud (dále jen Soud) bude vytvořen co možná nejdříve po registraci žádosti podle článku 36.
(2) (a) Soud se bude skládat z jednoho rozhodce nebo jakéhokoliv lichého počtu rozhodců jmenovaných podle dohody stran.
(b) V případě, že se strany nedohodnou na počtu rozhodců a způsobu jejich jmenování, bude se Soud skládat ze tří rozhodců, z nichž jeden rozhodce bude jmenován každou stranou a třetí, který bude předsedou Soudu, bude jmenován po dohodě stran.
Článek 38
Pokud nebude Soud vytvořen do 90 dnů poté, co byla generálním tajemníkem doručena zpráva o registraci žádosti v souladu s článkem 36 odstavec 3 nebo v jiné další lhůtě, na které se strany mohou dohodnout, jmenuje předseda na žádost kterékoliv strany a pokud možno po důkladné poradě s oběma stranami jednoho nebo více rozhodců, kteří dosud nebyli jmenováni. Rozhodci jmenovaní předsedou podle tohoto článku nebudou občany smluvního státu, který je stranou ve sporu, nebo smluvního státu, jehož občan je stranou ve sporu.
Článek 39
Většina rozhodců bude občany jiných států, než je smluvní stát, který je stranou ve sporu a smluvní stát, jehož občan je stranou ve sporu; avšak platí, že uvedená ustanovení tohoto článku se nebudou vztahovat na případ, kdy jeden rozhodce nebo každý jednotlivý člen Soudu byl jmenován dohodou stran.
Článek 40
(1) Rozhodci mohou být jmenováni i mimo seznam rozhodců, s výjimkou případů jmenování předsedou podle článku 38.