FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
695
Vládní návrh
ZÁKON
O OCHRANĚ OVZDUŠÍ PŘED ZNEČIŠŤUJÍCÍMI LÁTKAMI
(zákon o ovzduší)
ze dne ..........
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Zákon upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně vnějšího ovzduší (dále jen "ovzduší") před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a způsob omezování příčin a zmírňování následků znečišťování.
§ 2
Znečišťující látky
Znečišťujícími látkami pro účely tohoto zákona jsou tuhé, kapalné a plynné látky, které přímo anebo po chemické nebo fyzikální změně v ovzduší nebo po spolupůsobení s jinou látkou nepříznivě ovlivňují ovzduší a tím ohrožují a poškozují zdraví lidí nebo ostatních organismů, zhoršují jejich životní podmínky, nadměrně je obtěžují nebo poškozují majetek nebo zhoršují životní podmínky. Seznam znečišťujících látek, na které se vztahuje tento zákon je uveden v příloze.
§ 3
Zdroje znečišťování
Zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "zdroje znečišťování") podle tohoto zákona se rozumějí
a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů stanovených právním předpisem (dále jen "velké zdroje znečišťování"),
b) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek, stanovených právním předpisem (dále jen "střední zdroje znečišťování"),
c) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických výrob nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, skládky paliv, surovin, zachycených exhalátů, tuhého komunálního odpadu a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší (dále jen "malé zdroje znečišťování"),
d) pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, které znečišťují ovzduší, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla (dále jen "mobilní zdroje znečišťování"); podrobnosti stanoví právní předpis.
§ 4
Pro účely tohoto zákona je:
a) provozovatelem zdroje znečišťování právnická nebo fyzická osoba, která má právo nebo faktickou možnost provozovat tento zdroj,
b) investorem zdroje znečišťování právnická nebo fyzická osoba, z jejichž prostředků se výstavba tohoto zdroje financuje,
c) projektantem zdroje znečišťování právnická nebo fyzická osoba oprávněná k projektové činnosti podle zvláštních předpisů [§ 43 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zák. č. 103/1990 Sb. Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 43/1990 Sb., o projektové přípravě staveb. Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti.], která tento zdroj projektuje,
d) výrobcem právnická nebo fyzická osoba, která vyrábí zařízení, materiály nebo výrobky, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší,
e) dovozcem právnická nebo fyzická osoba, která dováží zařízení nebo výrobky pro vnitřní trh, které mohou znečišťovat ovzduší.
§ 5
Limity znečišťování
(1) Emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování nebo stupeň znečišťování tímto zdrojem způsobený (tmavost kouře).
(2) Imisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky obsažené v ovzduší.
(3) Depoziční limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky usazené po dopadu na zemském povrchu.
ČÁST DRUHÁ
Povinnosti právnických a fyzických osob
§ 6
Všeobecné povinnosti
(1) Při výrobě, dovozu a prodeji zařízení, výrobků a materiálů, které při užívání, ve spotřebě nebo při ukládání znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, je každý povinen volit takové řešení, které zajišťuje ochranu ovzduší.
(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pro vnitřní trh pouze takové mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity. Mobilní zdroje se spalovacími motory podléhají pravidelným kontrolám množství emisí znečišťujících látek. Podmínky pravidelných kontrol stanoví zvláštní předpisy.
(3) V zařízeních ke spalování paliv se nesmí spalovat jiná paliva, než určená výrobcem zařízení, popřípadě uvedená v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování (§ 7 odst. 2).
(4) Při výstavbě nových zařízení, která mohou být zdrojem znečišťování ovzduší, nebo při modernizaci stávajících zařízení, musí být voleny nejlepší dostupné technologie s přihlédnutím k přiměřenosti výdajů na jejich pořízení a činěna opatření k postupnému snižování stanovených emisních limitů.
§ 7
Povinnosti provozovatelů velkých a středních zdrojů znečišťování
(1) Provozovatelé velkých a středních zdrojů znečišťování jsou povinni
a) uvádět do provozu a provozovat zdroje znečišťování v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení a v souladu s podmínkami stanovenými orgánem ochrany ovzduší podle § 6 odst. 2; dodržovat kvalifikační požadavky stanovené pro obsluhu těchto zdrojů,
b) dodržovat stanovené emisní limity a plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke sjednání nápravy (§ 11 odst. 1),
c) vést vlastní provozní evidenci o zdrojích a zjišťovat množství vypouštěných látek způsobem stanoveným právním předpisem,
d) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje stanovené právním předpisem a další údaje potřebné ke zjištění stavu ovzduší,
e) bezodkladně odstraňovat v provozu zdrojů znečišťování nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit včas potřebná opatření k předcházení havárií,
f) vypracovat pro účely regulace emisí za situací uvedených v § 15 zákona regulační řády pro provoz zdrojů znečišťování,
g) při vážném a bezprostředním ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší bezodkladně zastavit nebo omezit provoz zdroje znečišťování, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení, nebo zhoršení kvality ovzduší a plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke sjednání nápravy (§ 11 odst. 1); současně musí vhodným způsobem informovat veřejnost,
h) zajistit technické prostředky pro monitorování emisí látek znečišťujících ovzduší, stanoví-li tak právní předpis,
i) umožnit pracovníkům orgánů ochrany ovzduší nebo těmito orgány pověřeným osobám, přístup ke zdrojům znečišťování za účelem zjištění množství znečišťujících látek a kontroly zdroje znečišťování a jeho provozu,
j) informovat veřejnost o znečištění ovzduší ze zdroje znečišťování a o opatřeních prováděných k omezení tohoto znečištění.
(2) Provozovatelé velkých zdrojů znečišťování jsou povinni vypracovat, jako závaznou součást místních provozních předpisů, soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování, včetně opatření ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší a předkládat jejich návrhy i změny ke schválení orgánu ochrany ovzduší (§ 10 odst. 2).
§ 8
Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování
Provozovatelé malých zdrojů znečišťování jsou povinni:
a) uvádět do provozu a provozovat zdroje znečišťování v souladu s podmínkami pro provoz těchto zařízení, které stanoví výrobci nebo orgány ochrany ovzduší,
b) umožnit pracovníkům orgánů ochrany ovzduší nebo těmito orgány pověřeným osobám přístup ke zdrojům znečišťování za účelem zjištění množství znečišťujících látek a kontroly zdroje znečišťování a jeho provozu a předkládat jim k tomu potřebné podklady; podrobnosti o zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek ze zdroje znečišťování a stupně znečišťování ovzduší stanoví právní předpisy.
§ 9
Povinnosti provozovatelů mobilních zdrojů znečišťování
(1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat a udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými výrobci těchto zařízení a v souladu s emisními limity.
(2) Provozovatelé mobilních zdrojů jsou povinni umožnit na vyzvání orgánu ochrany ovzduší kontrolu množství emisí znečišťujících látek; podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
Orgány ochrany ovzduší
§ 10
Souhlas orgánu ochrany ovzduší
(1) Orgány ochrany ovzduší se rozumí orgány, u nichž působnost k výkonu státní správy na tomto úseku stanoví zákony národních rad.
(2) Souhlas orgánu státní správy ochrany ovzduší České republiky nebo Slovenské republiky (dále jen "orgán ochrany ovzduší") obsahující podmínky ochrany ovzduší se vyžaduje
a) k umisťování a povolování staveb velkých a středních zdrojů znečišťování včetně jejich změn a k jejich uvedení do provozu,
b) k návrhům typových podkladů a vzorových projektů staveb zdrojů znečišťování,
c) k projektům na zavedení nových výrob a technologií, které mohou znečišťovat ovzduší,
d) k návrhům a změnám československých technických norem, jejichž uplatňování se dotýká ochrany ovzduší, a ke schvalování výjimek z jejich závaznosti, pokud udělení výjimky zvláštní zákon [Zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách.] připouští,
e) k návrhům územně plánovací dokumentace,
f) k umísťování a povolování staveb malých zdrojů znečišťování, jejichž dokumentace nebyla schválena jako typový podklad nebo vzorový projekt,
g) ke změnám používaných paliv a surovin a ke změnám využívání technologických zařízení velkých a středních zdrojů znečišťování,
h) k výrobě a dovozu zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší,
i) k vydání a změnám souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření podle § 7 odst. 2.
(3) Návrhy, projekty, opatření a žádosti s dopadem na ovzduší (dále jen "žádosti") o souhlas podle odstavce 2, předkládají podle povahy věci provozovatelé, investoři, projektanti, výrobci nebo dovozci příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Žádosti musí obsahovat zdůvodnění řešení nejvýhodnějšího z hlediska ochrany ovzduší (§ 6 odst. 4) a v případech uvedených v odstavci 2 písm. a), c), f), g), h) odborný posudek.
(4) K podávání odborných posudků podle odstavce 3 je třeba odborné způsobilosti ověřené orgánem ochrany ovzduší. Podmínky pro ověřování odborné způsobilosti stanoví zvláštní předpisy.
§ 11
Oprávnění orgánu ochrany ovzduší
(1) Provozovateli velkého, středního nebo malého zdroje znečišťování, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy, upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší, může orgán ochrany ovzduší uložit sjednání nápravy.
(2) Orgán ochrany ovzduší může nařídit zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování pokud provozovatel velkého nebo středního zdroje znečišťování
a) nesplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší povinnosti podle § 7 odst. 1 písm. g,
b) překračuje emisní limit a nesjednal nápravu uloženou orgány ochrany ovzduší k odstranění znečišťování ovzduší podle odstavce 1 nebo podle § 7 odst. 1 písm. b,
c) opětovně poruší povinnosti, za jejichž porušení mu již byla uložena pokuta podle § 17 odst. 7.
(3) Orgán ochrany ovzduší může nařídit zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování při vyhlášení varovného a regulačního opatření podle § 15 odst. 2.
§ 12
Povinnost orgánu ochrany ovzduší
Orgány ochrany ovzduší jsou povinny zpřístupňovat objektivní informace o kvalitě ovzduší a podílu jednotlivých zdrojů na jeho znečišťování.
Úroveň znečištění
§ 13
Přípustná úroveň znečišťování ovzduší
(1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují emisní, imisní a depoziční limity pro jednotlivé znečišťující látky. Tyto limity stanoví právní předpis.
(2) Emisní limity stanovené pro nové zdroje znečišťování musí dosahovat hodnoty odpovídající nejlepším dosažitelným prostředkům (§ 6 odst. 4).
(3) Emisní limity stanovené pro stávající zdroje znečišťování vycházejí z minima dosažitelných emisí na daných technických zařízeních při správně vedené technologii. Pro tyto zdroje orgány ochrany ovzduší současně stanoví i dobu, během které musí být dosažena hodnota emisního limitu, stanoveného pro nové zdroje znečišťování; tato doba musí být stanovena s ohledem na používané technologie a nesmí být delší než 5 let. Podrobnosti stanoví právní předpis.
(4) Při spalování paliv a jiných hořlavých materiálů se nesmí vypouštět kouř tmavší, než odpovídá stanovenému přípustnému stupni tmavosti kouře (§ 5 odst. 1).
(5) Imisní limity jsou stanoveny s ohledem na zdraví obyvatel a životní prostředí. Pro účely smogových varovných a regulačních systémů pro dobu nepříznivých meteorologických podmínek a zvýšeného znečištění ovzduší jsou stanoveny zvláštní imisní limity.
(6) Kontrolu dodržování emisních, imisních a depozičních limitů a tmavosti kouře upraví právní předpis.
§ 14
Zvláštní ochrana ovzduší
Oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a zvláštní opatření k omezení znečišťování ovzduší upravují zvláštní předpisy; těmito předpisy může být pro příslušné oblasti zřízen též smogový varovný a regulační systém pro ochranu před silně znečištěným ovzduším (dále jen "smogový regulační systém") a stanoven režim jeho provozování.
§ 15
Smogová situace
(1) Smogová situace je mimořádně znečištěné ovzduší, kdy úroveň znečištění překročí zvláštní imisní limit (§ 13 odst. 5).
(2) Po dobu smogové situace vyhlásí orgán ochrany ovzduší varovná opatření a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečišťování, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.
ČÁST TŘETÍ
Poplatky a pokuty za znečišťování ovzduší
§ 16
Poplatky
(1) Za znečišťování ovzduší jsou povinni provozovatelé zdrojů znečišťování platit poplatky podle množství a druhu vypouštěných znečišťujících látek. Výši poplatků, jejich výpočet a způsob placení upraví vláda České republiky a vláda Slovenské republiky nařízením a to diferencovaně podle jednotlivých tříd znečišťujících látek.
(2) Zaplacení poplatku nezbavuje provozovatele zdroje odpovědnosti za způsobenou škodu.
§ 17
Pokuty
právnickým a fyzickým osobám oprávněným k podnikání
(1) Pokutu ve výši od 30 000 do 3 000 000 Kčs může orgán ochrany ovzduší uložit provozovateli velkého zdroje znečišťování, poruší-li povinnosti stanovené v § 10 odst. 3, § 7 odst. 1, písm. a), b), c), e), g), h) a § 7 odst. 2 zákona.
(2) Pokutu ve výši od 10 000 do 1 000 000 Kčs může orgán ochrany ovzduší uložit
a) provozovateli velkého zdroje znečišťování, který nesplnil včas nebo vůbec povinnosti stanovené v § 7 odst. 1 písm. d), f), i), j) zákona,
b) výrobci nebo dovozci mobilních zdrojů za porušení povinností stanovených v § 6 odst. 2.
(3) Pokutu ve výši od 5 000 do 1 000 000 Kčs může orgán ochrany ovzduší uložit provozovateli středního zdroje znečišťování, poruší-li povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 a § 7 odst. 1.
(4) Pokutu ve výši od 500 do 100 000 Kčs může orgán ochrany ovzduší uložit provozovateli malého zdroje znečišťování, poruší-li povinnosti stanovené v § 8.
(5) Pokutu ve výši od 5 000 do 2 000 000 Kčs může orgán ochrany ovzduší uložit provozovateli zdroje znečišťování, který nesplnil opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového regulačního systému (§ 15 odst. 2).
(6) Pokutu ve výši od 10 000 do 3 000 000 Kčs může orgán ochrany ovzduší uložit provozovateli velkého nebo středního zdroje znečišťování, který překročil emisní limit a nesjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší podle § 11 odst. 1 a § 7 odst. 1 písm. b).
(7) Dojde-li v době do uplynutí jednoho roku ode dne nabyto právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které byla uložena pokuta podle odstavce 1 až 6, a provozovatel nesplnil ve lhůtě pokyny ke sjednání nápravy stanovené orgánem ochrany ovzduší podle tohoto zákona, může orgán ochrany ovzduší uložit pokutu až do výše dvojnásobku částek stanovených v odstavci 1 až 6 a nařídit odstavení zdroje znečišťování nebo omezení jeho provozu.
(8) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinností, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k překročená emisního limitu nebo porušení povinnosti došlo. Při stanovení výše pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k množství a obsahu emitovaného znečištění ovzduší.
ČÁST ČTVRTÁ
Společná a závěrečná ustanovení
§ 18
Ministerstvo životního prostředí České republiky a Slovenská komise pro životní prostředí upraví právním předpisem
a) seznam kategorií zdrojů znečišťování, jejich emisní limity a způsob kontroly dodržování těchto limitů, způsob zjišťování množství emisí a technické prostředky pro měření emisí (§ 3 písm. a), b), d), § 7 odst. 1 písm. h)),
b) požadavky na vedení provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování (§ 7 odst. 1 písm. c)),
c) rozsah údajů, které jsou provozovatelé zdrojů znečišťování povinni poskytovat orgánu ochrany ovzduší (§ 7 odst. 1 písm. d)),
d) kvalifikační požadavky na pracovníky obsluhující velké a střední zdroje znečišťování (§ 7 odst. 1 písm. a)),
e) přípustný stupeň tmavosti kouře a způsob jeho kontroly (§ 5 odst. 1, § 13),
f) požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv a pohonných směsí, zejména pokud jde o oblasti uvedené v § 14,
g) oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a zvláštní opatření na omezení znečišťování ovzduší,
h) zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů (§ 14),
i) depoziční limity po dohodě s ministerstvem zdravotnictví příslušné republiky (§ 5 odst. 3),
k) kvalifikační požadavky pro pracovníky provádějící kontrolu velkých, středních a malých zdrojů podle § 7 a 8.
§ 19
(1) Ochranu ovzduší související s provozem jaderných zařízení upravuje zvláštní předpis [Zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení].
§ 20
Pokud není věc, která je předmětem souhlasu orgánu ochrany ovzduší podle tohoto zákona součástí správního řízení vedeného jiným správním orgánem, vztahují se na vydání souhlasu předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)], s výjimkou souhlasu udělovaného podle § 10 odst. 2 písm. b), d) a e).
§ 21
Zrušuje se zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší ve znění zákona České národní rady č. 146/1971 Sb. a zákona Slovenské národní rady č. 159/1971 Sb.
§ 22
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Příloha k zákonu č. ..........
Seznam znečišťujících látek
1. třída znečišťujících látek
tuhé znečišťující látky inertní
oxid siřičitý
oxidy dusíku
uhlovodíky
oxid uhelnatý
2. třída znečišťujících látek
chlor
fluor
brom
kyanovodík
sirovodík
bifenyl
methylakrylát
diethylamin
dimethylsulfidy
formaldehyd
2 propenal (akrolein)
fenol
sirouhlík
chlorovodík
anorganické sloučeniny chloru
amoniak
acetaldehyd
anilin
kyselina akrylová
ethanolaminy
benzaldehyd
ethylakrylát
furfural
nitrobenzen
nitrokresol
nitrofenol
nitrotoluen
pyridin
styren
o-tolmidin
toluen
3. třída znečišťujících látek
olovo a jeho sloučeniny
měď a její sloučeniny
mangan a jeho sloučeniny
vanad a jeho sloučeniny
cín a jeho sloučeniny
akrynitril
benzen
1,3 butadien
epichlorhydrin
1,2 dibromethan
ethylenoxid
vinylchlorid
kyanidy
fluoridy
arsen a jeho sloučeniny
chrom a jeho sloučeniny
kobalt a jeho sloučeniny
nikl a jeho sloučeniny
selen a jeho sloučeniny
fosforovodík
antimonovodík
beryllium a jeho sloučeniny
cadmium a jeho sloučeniny
rtuť a její sloučeniny
asbest
benzo(a) pyren
dibenz(a,h)antracen
2-napthylamin
thalium a jeho sloučeniny
Důvodová zpráva
Obecná část
Současný stav životního prostředí v ČSFR je charakterizován především vysokým znečištěním jeho základní složky ovzduší. Snížení emisí znečišťujících látek je nutné provést v zájmu alespoň částečného obnovení zdravých životních podmínek.
K tomuto cíli je nezbytné směřovat úsilí všech skutečných i potenciálních znečišťovatelů. Sem je též nezbytné zaměřit pozornost všech ústředních i ostatních státních orgánů, které působí v oblasti ochrany životního prostředí.
Jako ve většině průmyslově vyspělých států i v ČSFR přináší rozvoj národního hospodářství negativní dopady na čistotu ovzduší. Nepříznivá skladba zdrojů energie a málo vhodné geografické podmínky pro rozptyl exhalací se projevují výrazným znečišťováním ovzduší, zejména v severozápadních Čechách, na Ostravsku, v Praze, v Bratislavě, v Žiarskej kotlivě a Ružomberoku. V současné době je poškozeno kolem 40 % lesů, přičemž značná část lesů, zejména v České republice, již odumřela. Rovněž zemědělská půda, vodní zdroje, fauna a flora, stavby a konstrukce jsou pod silným vlivem působení imisí škodlivin v ovzduší. Závažné jsou rovněž škody způsobované znečištěným ovzduším na zdraví obyvatelstva.
Zatímco u tuhých emisí došlo v minulosti k poklesu jejich množství, vzestupný trend byl naopak zaznamenán u emisí SO2 a NOx [SO2 - oxid siřičitý, NOx - oxidy dusíku].
Ze spalovacích procesů pochází téměř 90 % všech znečišťujících látek v ovzduší. Vzestup emisí oxidu siřičitého je odrazem zvýšené spotřeby uhlí s vysokým obsahem síry.
ČSFR je v současné době jedním z největších znečišťovatelů ovzduší v Evropě. Emise z ČSFR se podílejí na znečištění ovzduší sousedních států, podobně jako emise z těchto států přispívají ke zhoršování kvality ovzduší v ČSFR. K řešení těchto negativních skutečností byla již uzavřena řada mezistátních dohod. Na základě Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států se většina účastnických zemí včetně ČSFR zavázala snížit do roku 1993 emise oxidu siřičitého o 30 % oproti roku 1980 a do roku 1994 zastavit nárůst emisí oxidů dusíku na úrovni dosahované v roce 1987.
Dosud platný zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zavedl soustavu hmotných stimulů znečišťovatelů a uzákonil odborný dohled nad znečišťovateli. I když ve své době sehrál pozitivní roli na úseku ochrany ovzduší, byl vývojem ekonomických a technických podmínek již před řadou let překonán. Hlavním nedostatkem je skutečnost, že zákon č. 35/1967 Sb. nezakládá komplexní ochranu před znečišťováním ovzduší, nýbrž dopadá jen na vymezený okruh znečišťovatelů. Instituty poplatků a pokut tak, jak jsou v něm koncipovány, ztratily postupně charakter účinných ekonomických stimulů, nutících znečišťovatele ovzduší investovat do zařízení ke snížení emisí škodlivin. Uplatňování sankcí v praxi je negativně ovlivňováno tzv. místními vlivy, které brání důslednému postupu při jejich ukládání. Z těchto důvodů zákon č. 35/1967 Sb. není již delší dobu dostatečným nástrojem ke splnění důležitého cíle naší společnosti zastavit a postupně snížit znečišťování ovzduší.
Nově připravovanou zákonnou úpravou ochrany ovzduší se proto sleduje komplexní přístup k řešení otázky kvality ovzduší s přihlédnutím k současným poznatkům vědy, techniky i praxe a přijatým nebo připravovaným mezinárodním závazkům.
Nová zákonná úprava bude postavena především na účinné prevenci u zdrojů; uvádění nových zdrojů znečišťování ovzduší do provozu a rekonstrukce zdrojů, které jsou již v provozu, nebudou povolovány bez zabezpečení technických podmínek a opatření na ochranu ovzduší. Je to zajištěné formou stanovení konkrétních povinností ukládaných provozovatelům zařízení (ale i projektantům, výrobcům, dovozcům, atd.), která by mohla být zdrojem znečišťování ovzduší. Současně se výrazně zvyšuje význam souhlasu orgánů ochrany ovzduší při umísťování a povolování staveb a v dalších případech, které mohou mít vážný dopad na čistotu ovzduší. Za významnou změnu je třeba považovat i tu skutečnost, že zákon nemá ustanovení o výjimkách.
Jedním z důležitých, moderních a v zahraničí rovněž používaných nástrojů v navrhované právní úpravě budou tzv. emisní, imisní a depoziční limity, které budou určovat přípustnou úroveň znečišťování ovzduší.
Emisní limity udávají nejvýše přípustné hodnoty množství znečišťujících látek vypouštěných ze zdrojů do ovzduší. Budou stanoveny diferencovaně pro stávající a nové zdroje na základě nejlepších dosažitelných prostředků vedoucích k omezení emisí s důsledným používáním špičkové techniky a jejího maximálního provozního využívání.
Stanovení emisních limitů pro stávající zdroje je přímým impulsem k realizaci opatření ke snižování emisí. Současně emisní limit může i znamenat hranici, za níž je možné rozhodnout o uložení potřebných opatření, případně o odstavení zdroje znečišťování ovzduší nebo omezení jeho provozu.
Orgán ochrany ovzduší je povinen uložit pokutu, pokud došlo k překročení emisního limitu a nebylo splněno orgánem ochrany ovzduší uložené opatření k odstranění kritického znečišťování ovzduší.
V zájmu provozovatele zdroje proto bude zabezpečovat provoz v rozmezí, které nepřekročí emisní limit, případně aby se dalšími vylepšeními snažil výši emise dále v průběhu životnosti zařízení omezovat.
Navíc provozovatelé, kteří budou zdroj provozovat na hranici emisního limitu, budou předmětem zvýšeného zájmu orgánů ochrany ovzduší. V těchto případech jednak provozovatel platí výrazně vyšší poplatky, jednak je povinen plnit závazné pokyny orgánu ochrany ovzduší. Pokud tyto pokyny nesplní, vystavuje se nebezpečí uložení pokuty. Tyto skutečnosti provozovateli signalizují, že zdroj "není v pořádku" a vyžaduje seřízení resp. celkovou rekonstrukci.
Emisní limit pak bude představovat hraniční mez, kterou nelze na území ČSFR dlouhodobě překročit - maximálně po dobu, kterou orgán ochrany ovzduší stanoví pro odstranění příčin znečišťování. Přitom nesplnění prvního stanoveného termínu pro zjednání nápravy bude znamenat nejen pokutu, ale i možnost odstavení zdroje. Provozovatel tedy bude mít, pokud nechce platit pokutu až do výše 1 000 000 Kčs (samozřejmě vedle poplatku) dvě možnosti:
buď zregulovat zdroj tak, aby znečištění byl v limitu, nebo sám odstavit zdroj.
Neučiní-li tak, následuje sankce ze strany orgánu ochrany ovzduší.
Imisní limit bude určovat nejvýše přípustné množství znečišťující látky obsažené v ovzduší. Imisní limity budou stanoveny z hlediska zdraví obyvatel, z hlediska ochrany přírody a životního prostředí a pro účely smogových varovných a regulačních systémů. Depoziční limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky usazené po dopadu na zemském povrchu.
Zvyšující se požadavky na provozovatele velkých a středních zdrojů pokud jde o povinnost informovat občany a sdružení občanů. Zákon přímo povinnost informovat ukládá v případě vážného a bezprostředního ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší. Vedle toho je založena povinnost provozovatelů průběžně informovat o znečištění ovzduší ze zdrojů a o opatřeních, která tyto subjekty provádějí k omezení tohoto znečištění. Zároveň zákon ukládá orgánům ochrany ovzduší zpřístupňovat souhrnné informace o kvalitě ovzduší a jeho znečišťování ze zdrojů.
I když prvotním zájmem orgánů pro životní prostředí vždy bude dosažení takového stavu, aby nedocházelo k narušování životního prostředí, je důležitým ekonomickým nástrojem poplatek za znečišťování ovzduší.
Bude jím řešeno zesílené ekonomické působení na provozovatele zdrojů znečišťování ovzduší, kteří budou i tímto způsobem vedení k ekologicky příznivému chování.