Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

689

Vládní návrh

ze dne .......... 1991

o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku

po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem

nebo nemocí z povolání

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku příslušející podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů [§ 193 a § 195 zákoníku práce. § 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. § 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. § 7 a § 31 zákona č.150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání § 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.] pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet této náhrady zvyšuje o takto stanovená procenta:

a) 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31. prosince 1989,

b) 5 % za kalendářní rok 1990,

c) 1 % za leden až březen 1991.

(2) Náhrada podle odstavce 1 písm. a) nepřísluší pracovníku za dobu, za kterou mu na úpravu náhrady za ztrátu na výdělku

a) vznikl nárok, popřípadě nepožádal o její určení podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 1 38/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,

b) vznikl nárok podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(3) Úprava podle odstavce 1 se provede na žádost pracovníka i v případech, kdy po 31. prosinci 1971 mu náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce.

§ 2

(1) Pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti platí i po úpravě provedené podle § 1 ustanovení § 195 odst.2 zákoníku práce a čl. II bod 7. zákona č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce.

(2) Ke zvýšení invalidního, popřípadě částečného invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení se při úpravě náhrady za ztrátu na výdělku podle § 1 nepřihlíží.

(3) Na úpravu náhrady za ztrátu na výdělku podle tohoto zákona se vztahuje zákoník práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 3

Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle tohoto zákona přísluší od 1. července 1991.

§ 4

Zrušuje se § 202 odst. 2 zákoníku práce.

§ 5

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Obecná část:

Změny, ke kterým došlo ve vývoji mzdové úrovně, vyžadují provést novou právní úpravu valorizace průměrného výdělku pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Zvýšení průměrného výdělku pro účely náhrady za ztrátu na výdělku bylo na základě zmocnění v ust. § 202 odst.2 zákoníku práce provedeno v minulosti nařízením vlády ČSSR č. 138/1976 Sb. a nařízením vlády ČSSR č. 60/1982 Sb. Poslední právní úprava valorizace byla tedy provedena v roce 1982. Podle ní se zhodnocoval průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku podle § 195 zákoníku práce o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31. 12. 1980.

Za posledních 10 let (1980 - 1990) se průměrná mzda zvýšila o 23 %, pro účely náhrady za ztrátu na výdělku však průměrný výdělek nebyl zvyšován.

Zákonem č. 188/1988 Sb. byly sice zvýšeny limity omezující výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (z 2500 Kčs na 3000 Kčs a u pracovníků, jejichž výdělek před vznikem škody byl vyšší než 3000 Kčs se tato částka zvýšila ještě o 75 % rozdílu mezi tímto výdělkem a částkou 3000 Kčs, zatímco před 1. 1. 1989 se zvyšovala jen o 50 %), s ohledem na současný i předpokládaný vývoj mzdové úrovně je však třeba provést i úpravu průměrného výdělku pro účely náhrady za ztrátu na výdělku.

Podle zmocnění v § 202 odstavci 2 zákoníku práce měla být nová právní úprava provedena nařízením vlády České a Slovenské Federativní Republiky.

Prováděcí předpis, kterým měla být provedena nová jednotná právní úprava valorizace průměrného výdělku nemůže být vydán vzhledem k tomu, že dne 12. prosince 1990 Federální shromáždění schválilo ústavní zákon č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Podle čl. 22 tohoto ústavního zákona patří do působnosti federace zákonná úprava pracovních vztahů; zákonnou úpravou se podle přijatého výkladu má rozumět pouze úprava formou zákona, nikoliv prováděcího předpisu vydaného na základě zmocnění v zákoně. Z tohoto důvodu je třeba v případech, kdy zákoník práce předpokládá provést určitou úpravu v působnosti federálních ústředních orgánů státní správy (zpravidla nařízením vlády ČSFR nebo vyhláškou federálního ministerstva práce a sociálních věcí), provést tuto úpravu v působnosti federace formou zákona. Náhrada škody, jako důležitý institut pracovního práva, musí být jednotně upravena právním předpisem s celostátní působností. Z uvedených důvodů se navrhuje zrušit ust. § 202 odst.2 zákoníku práce.

Podle navrhované úpravy se má zhodnocovat průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31. 12. 1989, a za rok 1990 o 5 %.

V současné době nelze určit, o kolik procent vzroste průměrná mzda ke dni účinnosti tohoto zákona. Proto se v § 1 odst. 1 písm.c) stanoví procento zvýšení průměrného výdělku pouze za období od ledna do března r. 1991.

Vzhledem k tomu, že náhradu za ztrátu na výdělku poskytuje organizace, která za pracovní úraz nebo nemoc z povolání nese odpovědnost, nová právní úprava by si neměla vyžádat finanční prostředky ze státního rozpočtu. V rozpočtových organizacích vzhledem k charakteru vykonávané práce je počet případů pracovních úrazů a nemocí z povolání minimální a organizace by tudíž měly zvýšené náklady hradit v rámci přiděleného rozpočtu. Případné nároky na státní rozpočet by mohly vzniknout jen výjimečně např. v souvislosti se zánikem organizace.

V této souvislosti je třeba upozornit na úmluvy Mezinárodní organizace práce, kterým i je ČSFR vázána (Úmluva č. 17 o odškodnění pracovních úrazů, Úmluva č. 12 o odškodňování pracovních úrazů v zemědělství a Úmluva č. 42 o odškodnění nemocí z povolání - publikované ve Sbírce zákonů pod č. 437 a 438/1990 Sb.). Ty zavazují ČSFR k tomu, aby zajistila, že osoby, které utrpěly pracovní úraz (nemoc z povolání) nebo osoby na nich závislé budou odškodněny.

Zvláštní část

V porovnání s rokem 1980, na který se vztahovala poslední valorizace průměrného výdělku, vzrostla průměrná mzda v roce 1990 o 23 %. Ze statistických údajů vyplývá, že v uvedeném období se mzda zvyšovala v průměru o 2 % ročně, v roce 1990 byl nárůst vyšší. Proto se navrhuje, aby v letech 1981 až 1989 se rozhodný průměrný výdělek zvyšoval o 2 % za kalendářní rok a za rok 1990 o 5 %, tedy celkem rovněž o 23 %. Za leden až březen 1991 se navrhuje zvýšit rozhodný průměrný výdělek o 1 %, i když skutečný nárůst byl vyšší, neboť v současnosti nelze odhadnout nárůst za rok 1991. Příliš vysoké procento stanovené za I. čtvrtletí 1991 by pak mohlo nežádoucím způsobem zkreslit vyplácené náhrady. Skutečný nárůst rozhodného výdělku v roce 1991 bude zohledněn při další valorizaci.

U pracovníků, jejichž průměrný výdělek byl zvýšen nebo mohl být zvýšen již podle dřívějších předpisů se valorizace neprovede za dobu, na kterou se tyto předpisy vztahují, neboť v opačném případě by mohl být výdělek valorizován dvakrát.

Valorizace budou účastni i pracovníci, kterým náhradu nebylo možno poskytovat v důsledku uplatnění omezujících limitů podle § 195 odst. 2 zákoníku práce. S ohledem na obtížnou situaci organizací při evidenci veškerých škod zejména u pracovníků, kteří již nejsou k organizaci v pracovním poměru, se úprava provede jen na žádost pracovníka. Vzhledem k tomu, že možnost valorizace pro tuto skupinu pracovníků byla zakotvena pouze v nařízení vlády č. 138/1976 Sb. a nikoliv v dalším nařízení vlády č. 60/1982 Sb., navrhuje se ji časově omezit na náhrady, které nebylo možno poskytovat po 31.prosinci 1971. Na uplatnění nároků se vztahuje zákoník práce (např. § 263 zákoníku práce).

Pro výši náhrady za ztrátu na výdělku budou i při zvyšování průměrného výdělku platit limity podle § 195 odst. 2 zákoníku práce. Jde o limity náhrad, které spočívají v tom, že rozhodný průměrný výdělek přesahující 3000 Kčs se zvyšuje o 75 % rozdílu mezi tímto výdělkem a částkou 3000 Kčs. U pracovníků, kteří dovršili věk 65 let před 1. 1. 1989, popř. kteří nepožádali o úpravu náhrady, o které bylo před 1. 1. 1989 pravomocně rozhodnuto, nebo jejich výše byla dohodnuta, jsou limity omezeny částkou 2500 Kčs a přesahují-li rozhodný průměrný výdělek 2500 Kčs, dochází k jeho zvýšení o 50 % rozdílu mezi tímto výdělkem a částkou 2500 Kčs. Případy, kdy toto ustanovení použití limitů vylučuje, nejsou dotčeny.

Při výpočtu náhrady se nebude přihlížet ke zvýšení invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení. Zvýšení těchto důchodů tedy nebude mít vliv na výši náhrady.

Vzhledem k tomu, že návrh zákona o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání je pracovněprávním předpisem, řídí se pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Vzhledem k tomu, že se navrhuje, aby tento zákon nabyl účinnosti 1. července 1991, je žádoucí, aby náhrada za ztrátu na výdělku zvýšená podle tohoto zákona příslušela poškozeným pracovníkům již za červenec 1991.

Jak vyplývá z obecné části důvodové zprávy, navrhuje se zrušit ustanovení § 202 odst. 2 zákoníku práce.

Navrhuje se stanovit účinnost zákona dnem vyhlášení.

V Praze dne 30. května 1991

Předseda vlády:

Čalfa v. r.

Ministr práce a sociálních věcí:

Miller v. r.