FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
649
Vládní návrh
Zákon
ze dne ...................... 1991
o svobodě náboženské víry a postavení církví
a náboženských společností
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Obecná ustanovení
§ 1
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám, nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. [Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod.]
(2) Každý má právo svou náboženskou víru nebo své přesvědčení být bez vyznání svobodně šířit.
(3) Nikdo nesmí být nucen vyznávat jakoukoli náboženskou víru nebo být nucen být bez vyznání.
(4) Věřícím je pro účely tohoto zákona každý, kdo vyznává náboženskou víru.
§ 2
(1) Vyznávání náboženské víry nesmí být důvodem k omezení ústavou zaručených práv a svobod občanů, zejména práva na vzdělání volbu a výkon povolání a přístup k informacím.
(2) Věřící má právo slavit svátky a obřady podle požadavků vlastní náboženské víry, v souladu s obecně závaznými právními předpisy. [Zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů.].
§ 3
O náboženské výchově dětí do dovršení 15 let jejich věku rozhodují jejich zákonní zástupci [Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů].
Část druhá
Církve a náboženské společnosti
§ 4
(1) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné instituce nezávisle na státních orgánech. [Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod.]
(2) Věřící mají právo se sdružovat a tyto církve a náboženské společnosti zakládat, jakož i vstupovat do již existujících církví a náboženských společností a podílet se na jejich životě, zejména:
a) účastnit se náboženských úkonů;
b) účastnit se bohoslužeb nebo jiných obřadů;
c) v náboženském duchu být vychováváni, popřípadě po splnění podmínek stanovených vnitřními předpisy církví a náboženských společností a obecně závaznými právními předpisy náboženství vyučovat; [Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.]
d) navazovat a udržovat náboženské styky i mezinárodně;
e) vlastnit náboženskou literaturu v libovolném jazyce a za podmínek stanovených obecně závaznými právními předpisy ji šířit;
f) volit si duchovní nebo řeholní stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných společenstvích.
§ 5
(1) Církví nebo náboženskou společností se podle tohoto zákona rozumí dobrovolné sdružení osob stejné náboženské víry v organizaci s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy a obřady.
(2) Církve a náboženské společnosti podle tohoto zákona vznikají registrací.
(3) Církve a náboženské společnosti jsou právnickými osobami; mohou se vzájemně sdružovat. Mohou vytvářet komunity, řády, společnosti a podobná společenství.
§ 6
(1) Církve a náboženské společnosti mohou k plnění svého poslání zejména:
a) svobodně určovat své náboženské učení a obřady;
b) vydávat vnitřní předpisy, pokud nejsou v rozporu s obecně závaznými právními předpisy;
c) organizovat bez oznámení svá shromáždění; [§ 4 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.]
d) poskytovat duchovní a hmotné služby;
e) vlastnit movitý i nemovitý majetek a mít jiná majetková a nehmotná práva;
f) zřizovat a provozovat účelová zařízení;
g) vyučovat náboženství;
h) vyučovat a vychovávat své duchovní i laické pracovníky ve vlastních školách a jiných zařízeních i na vysokých školách bohosloveckých a bohosloveckých fakultách za podmínek stanovených obecně závaznými právními předpisy; [Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.]
i) provozovat tisk, nakladatelství, vydavatelství a tiskárnu;
j) zakládat a provozovat vlastní kulturní instituce a zařízení;
k) zřizovat a provozovat vlastní zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb a účastnit se na poskytování těchto služeb i ve státních zařízeních v souladu s obecně závaznými právními předpisy;
(1) vysílat své zástupce do zahraničí a přijímat zástupce církví a náboženských společností ze zahraničí.
(2) Výkon činností uvedených v odstavci 1 nesmí být v rozporu s ústavou, nesmí ohrožovat veřejnou bezpečnost a pořádek, zdraví a mravnost nebo práva a svobody druhých, nezávislost a územní celistvost státu.
§ 7
(1) Osoby vykonávající duchovenskou činnost ji vykonávají z pověření církví a náboženských společností, podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů. [Zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.]
(2) Církve a náboženské společnosti posuzují způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle toho určují jejich zařazení.
(3) Církve a náboženské společnosti podle svých vnitřních předpisů ustanovují osoby vykonávající duchovenskou činnost a učitele náboženství do funkce, popřípadě též pro určitý územní obvod.
§ 8
Stát uznává povinnost mlčenlivosti duchovních v rozsahu stanoveném vnitřními předpisy církví a náboženských společností a obecně závaznými právními předpisy. [Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní rád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]
§ 9
(1) Pověřené osoby vykonávající duchovenskou činnost mají právo vstupu do ústavů sociální péče, zdravotnických zařízení a dětských domovů, mají dále právo vstupu do ubytovacích objektů vojenských útvarů, do míst, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova.
(2) Církve a náboženské společnosti dohodnou s těmito zařízeními a útvary pravidla vstupu do jejich objektů a výkonu náboženských úkonů v nich, pokud postup není upraven jinými obecně závaznými právními předpisy.
(3) V těchto zařízeních a útvarech má každý právo, zejména v případech ohrožení života a zdraví, na poskytnutí duchovní služby zpravidla duchovním podle vlastní volby. Dále má právo mít u sebe duchovní a náboženskou literaturu podle vlastní volby.
§ 10
Povinností církví a náboženských společností je Zejména:
a) být tolerantní k ostatním náboženským sdružením;
b) vést vlastní účetnictví;
§ 11
Stát uznává jako církve a náboženské společnosti pouze ty, které jsou registrovány podle tohoto zákona.
Část třetí
Registrace církví a náboženských společností
§ 12
(1) Církve a náboženské společnosti registruje příslušný ústřední orgán státní správy České republiky nebo Slovenské republiky, na jejímž území církev nebo náboženská společnost hodlá vyvíjet činnost (dále jen "registrující orgán").
(2) Návrh na registraci podává nejméně tříčlenný přípravný orgán církve nebo náboženské společnosti, jehož členy musí být osoby zletilé. Návrh podepíší všichni členové přípravného orgánu a uvedou svoje jména a příjmení, rodná čísla a bydliště. Dále uvedou, kdo z členů přípravného orgánu je zmocněncem, který je oprávněn jednat jejich jménem.
§ 13
Návrh na registraci církve nebo náboženské společnosti může být podán, prokáže-li se, že se k němu hlásí nejméně tolik zletilých osob, kolik stanoví obecně závazný právní předpis České republiky a Slovenské republiky.
§ 14
Návrh na registraci obsahuje:
a) název a sídlo zakládané církve nebo náboženské společnosti;
b) jména, příjmení, adresy, podpisy a rodná čísla členů přípravného orgánu;
c) základní charakteristiku zakládané církve nebo náboženské společnosti, její učení, poslání a území, na němž hodlá působit;
d) podpisy zletilých osob hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti ve stanoveném počtu, s uvedením jejich jmen, příjmení, adres a rodných čísel (§ 13);
e) prohlášení, že zakládaná církev nebo náboženská společnost bude plně respektovat zákony a obecně závazné právní předpisy.
§ 15
(1) K návrhu na registraci se přikládá základní dokument zakládané církve nebo náboženské společnosti (statut, řád, stanovy apod.), ze kterého musí být patrno:
a) název a sídlo ústředí církve nebo náboženské společnosti;.
b) orgány a útvary, způsob jejich ustanovování a oprávnění;
c) způsob ustanovování osob vykonávajících duchovenskou činnost a jejich odvolávání;
d) základní články víry;
e) zásady hospodaření, včetně způsobu určení likvidátora pro případ majetkového vypořádání při zániku církve nebo náboženské společnosti;
f) způsob schvalování základního dokumentu a jeho změn;
g) útvary, které mají právní subjektivitu a v jakém rozsahu a kdo je oprávněn jejich jménem jednat.
(2) Název církve nebo náboženské společnosti se musí lišit od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 16
(1) Jestliže návrh na registraci neobsahuje všechny skutečnosti uvedené v § 14 a 15 zákona, registrující orgán určí lhůtu pro doplnění údajů v trvání alespoň jednoho měsíce ode dne doručení výzvy registrujícího orgánu.
(2) Výzva se doručuje do rukou zmocněnce přípravného orgánu.
(3) Jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě údaje nedoplní, registrující orgán řízení zastaví.
§ 17
Registrující orgán přezkoumá, zda založení a činnost církve nebo náboženské společnosti není v rozporu s tímto zákonem a ostatními zákony, ochranou veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti, zásadami lidskosti a snášenlivosti, nebo zda nejsou ohrožena práva jiných právnických osob a občanů.
§ 18
(1) Jsou-li splněny podmínky uvedené v § 17, registrující orgán rozhodne o tom, že se církev nebo náboženská společnost registruje.
(2) Nejsou-li splněny tyto podmínky, registrující orgán registraci odmítne.
(3) Rozhodnutí o registraci nebo odmítnutí registrace se doručuje zmocněnci přípravného orgánu.
§ 19
Přípravný orgán může do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí registrace podat návrh na přezkoumání rozhodnutí nejvyššímu soudu republiky. [§ 244 až 250 zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění pozdějších předpisů.]
§ 20
(1) Registrace je též třeba ke změnám údajů uvedených v § 14 a 15. Návrh na registraci těchto změn podává příslušný orgán církve nebo náboženské společnosti registrujícímu orgánu do 30 dnů ode dne schválení změny orgánem církve nebo náboženské společnosti.
(2) Ustanovení § 16 až 19 platí pro registraci změn obdobně.
§ 21
(1) Registrující orgán vede evidenci všech právnických osob podle tohoto zákona, včetně těch, které odvozují svou právní subjektivitu od církví a náboženských společností, pokud nepodléhají jiné evidenci či registraci a upraví její podmínky.
(2) Založení církve nebo náboženské společnosti anebo její zánik registrující orgán oznámí statistickým úřadům republik.
§ 22
(1) Jestliže církev nebo náboženská společnost jedná v rozporu s tímto zákonem nebo podmínkami registrace, provede registrující orgán řízení o zrušení registrace.
(2) Církev nebo náboženská společnost může požádat nejvyšší soud republiky o přezkoumání rozhodnutí o zrušení registrace.
§ 23
Pro řízení podle tohoto zákona platí obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).], pokud tento zákon nestanoví jinak.
Část čtvrtá
Ustanovení závěrečná.
§ 24
(1) Církve a náboženské společnosti, které ke dni účinnosti tohoto zákona vyvíjely svou činnost ze zákona nebo na základě státního souhlasu, se považují za registrované podle tohoto zákona; jejich seznam je uveden v příloze tohoto zákona, která tvoří jeho součást.
(2) Tyto církve a náboženské společnosti ve lhůtě šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona sdělí registrujícímu orgánu údaje podle § 15 zákona.
§ 25
Zákony národních rad určí registrující orgány podle § 12, minimální počet osob přihlášených k církvi nebo náboženské společnosti podle § 13 a způsob oznamování vzniku a zániku církví a náboženských společností statistickým úřadům republik registrujícími orgány podle § 21 odst. 2.
§ 26
Zrušuje se:
1. zákon č. 217/1949 Sb., kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní;
2. vládní nařízení č. 228/1949 Sb., o působnosti a organizaci Státního úřadu pro věci církevní, ve znění pozdějších úprav.
§ 27
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ... .
Příloha
k zákonu Federálního shromáždění č. ..../1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností
Seznam církví a náboženských společností, které ze zákona nebo na základě souhlasu státu působí na území České republiky:
1. Apoštolská církev v České republice
2. Bratrská jednota baptistů
3. Církev adventistů sedmého dne
4. Církev bratrská
5. Církev československá husitská
6. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů
7. Církev řeckokatolická
8. Církev římskokatolická
9. Českobratrská církev evangelická
10. Evangelická církev metodistická
11. Federace židovských obcí v České republice
12. Jednota bratrská
13. Křesťanské sbory
14. Náboženská společnost československých unitářů
15. Novoapoštolská církev
16. Pravoslavná církev československá
17. Slezská církev evangelická ausburgského vyznání
18. Starokatolická církev v ČSFR
Seznam církví a náboženských společností, které ze zákona nebo na základě souhlasu státu působí na území Slovenské republiky:
1. Apoštolská církev na Slovensku
2. Bratrská jednota baptistů
3. Církev adventistů sedmého dne
4. Církev bratrská na Slovensku
5. Církev československá husitská
6. Evangelická církev metodistická
7. Křesťanské sbory
8. Pravoslavná církev
9. Reformovaná křesťanská církev na Slovensku
10. Řeckokatolická církev
11. Římskokatolická církev
12. Slovenská evangelická církev ausburgského vyznání v ČSFR
13. Židovské náboženské obce
Důvodová zpráva
Obecná část
Listina základních práv a svobod v článcích 15 a 16 obsahuje právo každého svobodně projevovat náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů.
Uvedené závazky se staly pro naši republiku závaznými přijetím mezinárodních paktů o občanských a politických právech (čl. 18), o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 13). Ačkoliv Československo tyto pakty přijalo a jejich znění vyhlásilo ve Sbírce zákonů a stalo se i signatářem závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách 1975 se závazkem upravit vnitřní zákonodárství, aby bylo v souladu s těmito závazky (čl. VII a X závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě), své povinnosti nesplnilo.
Smyslem předlohy je nejen uvedené svobody deklarovat, jak to bylo v dosavadní ústavě, ale také je garantovat a umožnit jejich zajištění.
Právní úprava těchto vztahů přijatá v roce 1949 s pozdějšími změnami až do listopadu 1989 uvedená práva potlačovala. Řada těchto vztahů byla upravena předpisy nižší právní síly nebo pouhými administrativními akty, v nichž valná většina nebyla publikována. Kombinace právních norem a doplňujících tajných administrativních předpisů umožňovala širokou represi, v podstatě nejtvrdší v zemích tzv. socialistického tábora.
Předloha respektuje kompetence obou republik, vychází z článku 37 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších ústavních zákonů, podle kterého zákonná úprava ve věcech církví a náboženských společností přísluší Federálnímu shromáždění, pokud to vyžaduje jednota právního řádu. V předloze jde o zajištění jedněch z nejdůležitějších občanských práv a svobod, jejichž úprava má být shodná pro občany celé federace. Církve a náboženské společnosti jsou svou podstatou nadnárodní a většina z nich působí na území celé federace. Je proto vhodné, aby zásadní úprava vztahu státu a církví a náboženských společností byla jednotná. Tato úprava odpovídá i úpravám demokratických zemí Evropy. Dalším důvodem pro federální úpravu je i skutečnost, že se tímto zákonem zabezpečuje splnění závazků přijatých v mezinárodních paktech.
Zvláštní část
Část první
Obecná ustanovení
K § 1 - 3
Návrh zákona respektuje svobodu náboženské víry a zakotvuje právo jednotlivců uplatňovat svobodně své přesvědčení a je šířit i měnit. Vyjadřuje tím přijaté mezinárodní závazky a navazuje na demokratické tradice obsažené v právním řádu Československé republiky po jejím vzniku, v souladu s Listinou základních práv a svobod.
V § 3 předlohy se stanoví věková hranice 15 let ohledně rozhodování o náboženské výchově dětí. Věková hranice stanovená v předloze odpovídá obecnému pohledu na mravní a rozumovou vyspělost dospívajícího člověka.
Část druhá
Církve a náboženské společnosti
K § 4, 5, 6
Tato část předlohy upravuje postavení církví a náboženských společností. Vymezuje základní charakteristiku církví a náboženských společností, jejich nezávislost na státních orgánech a práva věřících podílet se na jejich činnosti.
Církve a náboženské společnosti mohou vzniknout jen registrací podle tohoto zákona. Církve a náboženské společnosti jsou právnickými osobami a jako takové se mohou vzájemně sdružovat, vytvářet komunity, řády, společnosti a podobná společenství.
Zákon zároveň vymezuje základní formy, kterými církve a náboženské společnosti plní své poslání ve společnosti.
K § 7, 8, 9
V souladu s obecně závaznými právními předpisy zákon respektuje svobodu církví a náboženských společností ustavovat osoby vykonávající duchovenskou činnost, stejně jako svobodně zaměstnávat učitele náboženství.
Stát uznává povinnost mlčenlivosti duchovních církví a náboženských společností podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů.
Zákon vychází z nedělitelnosti základních práv a svobod občanů, které musí být respektovány i ve speciálních státních ústavech a zařízeních. Přitom zakotvuje právo církví a náboženských společností v objektech se speciálním režimem poskytovat individuální náboženské úkony.
Vstup státních orgánů do objektů církví a náboženských společností není upraven tímto zákonem a řídí se obecně závaznými právními předpisy.
K § 10, 11
Tato ustanovení upravují základní povinnosti církví a náboženských společností ve vztahu ke státu a ostatním subjektům Stát uznává jen církve a náboženské společnosti, které jsou registrovány podle tohoto zákona.
Část třetí
Registrace církví a náboženských společností
K § 12 - 15
Tato ustanovení upravují základní formální podmínky registrace, podobné podmínkám vzniku sdružení občanů a blízké úpravám v demokratických zemích Evropy. Republikové obecně závazné právní předpisy stanoví minimální počet podpisů zletilých osob na petiční listině předkládané k registraci.
K § 16 - 22
V této části předlohy je upraven vlastní postup registrujícího orgánu, který po provedeném řízení církev nebo náboženskou společnost registruje, jestliže splní formální a věcné předpoklady. V opačném případě registrující orgán rozhodne negativně tak, že registraci odmítne. Toto rozhodnutí je přezkoumatelné soudem. Tím je vyjádřena další ochrana svobod občanů vyznávat náboženskou víru a uplatňovat svobodu svědomí. Přezkoumáním soudem, jako nezávislým orgánem, je zaručena ochrana před administrativním přístupem registrujícího orgánu. Totéž platí v případě, že registrující orgán zruší registraci již existující církve nebo náboženské společnosti. Stejný postup je volen i pro změnu v údajích registrace existující církve nebo náboženské společnosti.
Registrující orgán z hlediska zájmu státu vede evidenci všech církví a náboženských společností, včetně těch, které odvozují od nich svou právní subjektivitu, pokud nepodléhají jiné evidenci či registraci.
K § 23
Pro řízení o registraci platí správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Část čtvrtá
Ustanovení závěrečná
K § 24
Návrh zákona vychází z toho, že již existující církve a náboženské společnosti ke dni účinnosti tohoto zákona se pokládají za registrované. Jejich taxativní výčet je v zájmu právní jistoty uveden v příloze.
K § 25
Ustanovení vychází též z toho, že některé otázky v působnosti tohoto zákona upravují republikové obecně závazné právní normy.
K § 26
Zákonem se zrušují dosavadní diskriminující právní normy, upravující vztahy státu a církví a náboženských společností.
Finanční dopad
Zákon nezakládá výdaje z federálního rozpočtu. K určitému nárůstu, který nelze odhadnout, může dojít ve výdajích z rozpočtů republik zvýšením počtu duchovních.
V Praze dne 2. května 1991
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Místopředseda vlády ČSFR:
Mikloško v. r.