Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

ze dne ....... 1991,

o druhém zvýšení důchodů v roce 1991

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

(1) Od splátky důchodu splatné po 30. červnu 1991 se vyplácené důchody a důchody přiznané do 31. prosince 1991 zvyšují na základě § 9 a 10 zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, o pevnou částku, která činí měsíčně

a) 110 Kčs, jde-li o důchody starobní, invalidní nebo za výsluhu let,

b) 66 Kčs, jde-li o důchod vdovský,

c) 55 Kčs, jde-li o částečný invalidní důchod nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte,

d) 33 Kčs, jde-li o sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte,

e) polovinu částek uvedených v písmenech a) až d), jde-li o důchod upravený pro souběh s jiným důchodem nebo s příjmem z výdělečné činnosti.

(2) Podle tohoto zákona se nezvyšují

a) vdovské a sirotčí důchody vyměřené z důchodů zvýšených podle odstavce 1 písm. a) a

b) důchody vyplácené do ciziny.

(3) Pro zvýšení důchodu podle odstavce 1 platí obdobně ustanovení § 5 až 8 zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů.

§ 2

(1) Hranice důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, činí podle § 54 odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen "zákon o sociálním zabezpečení"), 1580 Kčs měsíčně a podle § 54 odst. 2 a § 68 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení 2620 Kčs měsíčně.

(2) Důchody vyplácené ke dni účinnosti tohoto zákona, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu, se zvýší bez žádosti od splátky důchodu splatné po 30. červnu 1991.

(3) Důchody starobní, invalidní, vdovské a sirotčí oboustranně osiřelých dětí, které dosud nebyly upraveny jako jediný zdroj příjmu a nedosahují výše stanovené v odstavci 1, se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 30. červnu 1991.

§ 3

(1) Výše sociálního důchodu podle § 52 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení činí nejvýše 1580 Kčs měsíčně u jednotlivce a nejvýše 2620 Kčs měsíčně, je-li na takový důchod odkázán též rodinný příslušník.

(2) Sociální důchody podle § 52 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení mohou být přiznány nebo zvýšeny až do částek uvedených v odstavci 1 na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 30. červnu 1991.

§ 4

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1991.

Zákon č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, stanovil, že důchody budou opětovně a neprodleně zvýšeny, pokud od posledního zvýšení důchodů dosáhne růst životních nákladů alespoň 10 % nebo růst průměrné mzdy alespoň 5 %. Vzhledem ke statisticky zjištěnému růstu životních nákladů za první dva měsíce letošního roku je proto nezbytné přistoupit k dalšímu zvýšení důchodů.

Důchody starobní, invalidní, částečné invalidní, vdovské, sirotčí a důchody za výsluhu let byly naposledy zvýšeny od splátky důchodu v březnu 1991, přičemž jejich zvýšení bylo stanoveno podle růstu životních nákladů a s přihlédnutím k růstu průměrných nominálních mezd. S ohledem na 3 % růst mezd v roce 1990 a na očekávaný 5 % růst mezd počátkem roku 1991 činilo základní zvýšení důchodu 8 % z výše vypláceného důchodu. V zájmu zmírnění rozdílů mezi důchody přiznanými v různých obdobích bylo vyšší procento zvýšení stanoveno pro důchody přiznané v dřívějším období, a to 11 % pro důchody přiznané do 31. 12. 1978, 10 % pro důchody přiznané v letech 1979 až 1985 a 9 % pro důchody z období 1. 1. 1986 až 30. 9. 1988. Současně bylo stanoveno nejnižší zvýšení formou pevné částky diferencované podle druhu důchodu. Pro důchody starobní, invalidní a důchody za výsluhu let bylo toto minimální zvýšení stanoveno ve výši 80 % zvýšení hranice pro úpravu důchodu jako jediného zdroje příjmu, tj. ve výši 190 Kčs měsíčně.

Hranice, do nichž se zvyšují nízké důchody tvořící jediný zdroj příjmu důchodce, byly na základě analýz prováděných nezávislou skupinou odborníků stanoveny od října 1990 pro jednotlivce na 1200 Kčs měsíčně a pro dvojici důchodců na 2000 Kčs měsíčně s tím, že k těmto částkám se stejně jako ke všem ostatním důchodům vyplácí ještě státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 Kčs měsíčně. Od března 1991 byly tyto hranice pro úpravu důchodů z titulu jediného zdroje příjmu zvýšeny o 20 %, tj. na 1440 Kčs pro jednotlivce a na 2400 Kčs pro dvojice.

V únoru 1991 se index spotřebitelských cen oproti prosinci 1990 zvýšil o 34,6 %. U důchodců se růst cen za toto období projevil zvýšením celkového indexu životních nákladů o 30,5 %, přičemž u potravin činilo zvýšení 32,4 % a nejvyšší bylo u průmyslového zboží, kde dosáhlo 41,4 %. Další zvýšení životních nákladů je reálné v následujících měsících. Podle prognózy, z níž návrh předkládaného zákona vychází, lze očekávat, že v období od prosince 1990 do července 1991 vzrostou životní náklady o 35 - 40 % a ve III. čtvrtletí o dalších 5 %. V těchto úvahách přitom nejsou zahrnuty dopady uvažovaných úprav cen paliv, tepelné energie či nájemného, které by však měly být důchodcům alespoň částečně kompenzovány zvýšením státního vyrovnávacího příspěvku.

Vzhledem k tomu, že nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu, byly od března 1991 upraveny pouze o 20 %, dochází v současné době k výraznému růstu počtu důchodců, jejichž důchod nestačí k úhradě nákladů nutných k uspokojování základních životních potřeb. K poklesu reálné hodnoty důchodu dochází i u ostatních důchodců. Např. starobní důchodci pobírali koncem roku 1990 v průměru 1760 Kčs měsíčně, přičemž březnové zvýšení činilo v průměru 12 %. Je proto nutné přistoupit k dalšímu zvýšení důchodů s důrazem na řešení situace sociálně nejpotřebnějších důchodců.

Při stanovení procentního zvýšení od března t. r. byl již zohledněn očekávaný 5 % růst průměrných mezd v prvních měsících roku 1991 a k dalšímu procentnímu zvýšení důchodů by tedy mělo dojít až v době, kdy další růst průměrné mzdy přesáhne 10 %. K tomu prozatím nedošlo, a proto není účelné stanovit procentní zvýšení. V době výrazného růstu cen základních životních potřeb, poklesu reálných mezd a nedostatku finančních prostředků pro výraznější zvýšení nižších důchodů by ostatně procentní zvýšení bylo veřejností přijímáno zřejmě velmi negativně.

Navrhuje se proto zvýšit důchody o pevnou částku stanovenou tak, že pro starobní, invalidní a výsluhové důchody by zvýšení činilo 80 % částky zvýšení hranice, do níž se upravují nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce. Hranice těchto nízkých důchodů je pak nezbytné upravit tak, aby odpovídala zvýšení životních nákladů a byla rovněž v souladu se stanovenou minimální mzdou, jež má obdobný charakter. Vzhledem k tomu, že ani při zvýšení minimální mzdy nebude zřejmě možné plně zohlednit růst životních nákladů, bude třeba podobně přistupovat i k nejnižším důchodům. Z uvedených důvodů se navrhuje zvýšit nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu, o 140 Kčs pro jednotlivce, tj. na 1580 Kčs měsíčně, a o 220 Kčs pro dvojici, tj. na 2620 Kčs měsíčně.

Tímto zvýšením hranice nízkých důchodů o 10 % by byla v zásadě zachována její reálná hodnota na úrovni prosince 1990. Při očekávaném dalším růstu životních nákladů (včetně úprav paliv a tepelné energie) až na úroveň 50 % v průběhu III. čtvrtletí proti prosinci 1990 bude však třeba připustit určitý pokles reálné hodnoty minimálního příjmu důchodce (důchod včetně státního vyrovnávacího příspěvku), neboť k obdobnému poklesu reálné hodnoty příjmu dojde i u pracujících s minimální mzdou. Příjem důchodců s nejnižšími důchody by přitom měl být vyšší než zákonem stanovené životní minimum a zároveň o 5 - 15 % nižší než příjem pracujících s minimální mzdou. V současné době, kdy je minimální mzda 2000 Kčs a hranice nízkých důchodů 1440 Kčs, činí příjem důchodce 88 % příjmu pracujícího. Při případném zvýšení minimální mzdy na 2300 Kčs bude u pracujícího čistý příjem včetně státního vyrovnávacího příspěvku činit 2017 Kčs (2300-243+140); při započtení zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku o 80 Kčs jako kompenzace zvýšení cen paliv a tepla bude činit příjem důchodce 1800 Kčs, tj. 89 % příjmu pracujícího.

Důchody starobní, invalidní a za výsluhu let budou zvýšeny o jednotnou pevnou částku 110 Kčs. Obdobně jako v zákoně č. 46/1991 Sb. bude zvýšení ostatních důchodů záviset na druhu důchodu (např. u vdovského důchodu bude 60 % ze 1 10 Kčs, tj. 66 Kčs) a výše důchodu spolu s jeho zvýšením nesmí přesáhnout 3800 Kčs. Důvodem je skutečnost, že k navrhovanému zvýšení důchodů dochází v důsledku růstu životních nákladů a ne v závislosti na růstu mezd, který by odůvodňoval přiměřené zvýšení této hranice. Omezené zvýšení u vysokých důchodů odpovídá i výrazně sociálnímu charakteru navrhované úpravy.

Realizace navrženého zvýšení přispěje ke snížení poklesu reálné hodnoty důchodů. Omezené finanční možnosti a z toho vyplývající nutnost přednostního růstu nejnižších důchodů povede k další nivelizaci důchodů. Nejnižší důchody budou zvýšeny o 10 %, průměrné důchody však jen o 6 % a nejvyšší nebudou zvýšeny vůbec; relace hranice nízkých důchodů k průměrnému důchodu se zvýší ze 73 % na 76 %. Uvedený vývoj bude však přiměřený k vývoji mezd u pracujících, u nichž zřejmě dojde v důsledku Generální dohody rovněž k přednostnímu růstu minimálních mezd. Takovýto trend vývoje je přijatelný pouze dočasně, neboť jinak by došlo k zásadnímu narušení žádoucí diferenciace jak systému důchodového zabezpečení, tak i mzdového systému.

Vzhledem k tomu, že navrhované úpravy v důchodovém zabezpečení se provádějí zákonem a s ohledem na rozsah prací, jež musí plátci důchodů a pošty provést v období mezi schválením zákona a výplatou zvýšených důchodů, lze uvažovat se zvýšením důchodů nejdříve od července 1991, tj. po třech měsících od předchozího zvýšení důchodů, které bylo v březnu 1991.

Na přizpůsobování sociálních dávek mzdovému a cenovému vývoji v roce 1991 byla ve státních rozpočtech republik vyčleněna rezerva 10,4 mld Kčs. Z této částky budou zapotřebí 7,3 mld Kčs na úpravy důchodů prováděné od března t. r. podle zákona č. 46/1991 Sb. a použití částky cca 0,3 mld Kčs se uvažuje na zvýšení hranic nemocenského od 1. 5. 1991 a na další drobnější úpravy zákona č. 100/1988 Sb. (zavedení vdoveckého důchodu a zvýšení zaopatřovacího příspěvku). Předpokládaná právní úprava zaměstnávání pracujících důchodců by naopak měla ještě v roce 1991 přinést úsporu výdajů na důchody ve výši cca 0,8 mld Kčs. Z vyčleněných prostředků tedy dosud pro rok 1991 zůstává 3,6 mld Kčs.

Náklady na zvýšení důchodů od července 1991 podle předloženého návrhu budou v ročním vyjádření činit 5,0 mld Kčs (3,4 mld Kčs v České republice a 1,6 mld Kčs v Slovenské republice). Ve výdajích na důchody v roce 1991 se toto zvýšení projeví částkou 2,5 mld Kčs, z toho 1,7 mld Kčs v České republice a 0,8 mld Kčs ve Slovenské republice. Vedle těchto výdajů na důchody vyplácené správami sociálního zabezpečení a hrazené z rozpočtů republik si zvýšení důchodů vyžádá ještě zvýšení výdajů na úpravu důchodů ozbrojených složek, a to o 0,05 mld Kčs, a na správní výdaje spojené s provedením úprav (poplatky spojům, náklady na tisk rozhodnutí).

Navržené zvýšení důchodů nezabrání poklesu reálné hodnoty důchodů, ale přispěje pouze ke zmírnění tohoto procesu. Je třeba jej proto považovat za minimální. Závažnou je rovněž skutečnost, že navržené úpravy reagují přijatelným způsobem pouze na vývoj v první polovině tohoto roku a na potřeby dalších sociálních opatření tedy zbývá proto pouze 0,3 - 1,1 mld Kčs. Zřejmě tedy budou chybět prostředky pro kompenzaci růstu životních nákladů ve druhé polovině roku. Tyto prostředky bude třeba uvolnit z jiných rezervních zdrojů nebo přistoupit k přehodnocení státních rozpočtů. Lze předpokládat, že další zvýšení důchodů bude zřejmě nezbytné v listopadu, neboť jinak by se značná část důchodců dostala do velmi obtížné situace.

Úprav a důchodů se týká pouze důchodů, jejichž výše je odvozena z výdělků poživatele důchodu, či osoby, z jejíhož výdělku je odvozen důchod pozůstalostní. Nezvyšují se důchody manželky, sociální důchody (zde dochází pouze k úpravě hranic, do níž lze tyto fakultativní důchodové dávky poskytovat) ani další důchodové dávky, jako např. výchovné, zvýšení důchodu pro bezmocnost.

Pevná částka zvýšení (110 Kčs) činí cca 80 % zvýšení důchodů upravených z titulu jediného zdroje příjmu (140 Kčs), a to u důchodů starobních, invalidních a za výsluhu let. U ostatních důchodů se navrhuje zvýšení odpovídající procentnímu poměru takového důchodu, např. u vdovského důchodu 60 % z 110 Kčs, tj. 66 Kčs, u částečného invalidního důchodu 50 % z 110 Kčs, tj. 55 Kčs apod.

Obdobně jako při zvýšení podle zákona č. 46/1991 Sb. mohou být zvýšením překročeny nejvyšší výměry důchodů (jejich souběh, souběh důchodu a zvýšení důchodu pro bezmocnost), s výjimkou hranice 3800 Kčs měsíčně. Důvodem je skutečnost, že ke zvýšení důchodů dochází vzhledem k růstu životních nákladů, a má tedy výrazně sociální charakter. Z téhož důvodu (kompenzace zvýšených životních nákladů) se navrhuje nezvyšovat důchody vyplácené do ciziny.

U důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu se navrhuje zvýšit tyto důchody z dosavadních 1440 na 1580 Kčs měsíčně u jednotlivce a z 2400 na 2620 Kčs měsíčně v případech, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce. Důchody, které již jako jediné zdroje byly upraveny, se zvýší bez žádosti; o úpravu z titulu jediného zdroje příjmu u ostatních důchodů je třeba žádost plátci důchodu.

Podle předložené úpravy se navrhuje až do stejných částek, do kterých je upravován důchod z titulu jediného zdroje příjmu, zvýšit (přiznávat) sociální důchody, fakultativní důchodové dávky vyplácené osobám invalidním či starším 65 let, kterým nevznikl nárok na důchod z důchodového zabezpečení.

V Praze dne 8. května 1991

Předseda vlády ČSFR:

v z. Valeš v. r.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR:

Miller v. r.