FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
640
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1991,
o změnách v sociálním zabezpečení
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb. a zákona č. 46/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 1 se vypouštějí odstavec 1, v odstavci 2 slova "a služby" a odstavec 6.
Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 1 až 4 a dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 5 a 6.
2. § 2 odst. 1 se doplňuje ustanovením písmene d), které zní:
"d) zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a členů jejich rodin státními dávkami.".
3. V § 5 se slova "(§ 1 odst. 7)" nahrazují slovy "(§ 1 odst. 5)".
4. V § 6 odst. 1 písm. d) se vypouští slovo "advokáti".
5. V § 6 odst. 2 písm. b) se vypouštějí slova "pomocníci Pohraniční stráže, členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti".
6. § 7 písm. a) č. 6 zní:
"6. vdovecký,".
Dosavadní č. 6 až 8 se označují jako č. 7 až 9.
7. § 8 odst. 1 písm. f) zní:
"f) studium po skončení povinné školní docházky".
8. § 17 zní:
"§ 17
Ústřední orgány státní správy republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo o II. pracovní kategorie, vydávají v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí republiky svými výnosy resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie. Za ostatní ústřední orgány a organizace republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydává tyto seznamy svým výnosem příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí republiky v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí. Zvláštní zákony stanoví, která zaměstnání vykonávaná v oborech působnosti ústředních orgánů státní správy, ostatních ústředních orgánů a organizací federace se zařazují do I. a II. pracovní kategorie.".
9. V části druhé hlavě druhé díl sedmý zní:
"Díl sedmý
Vdovecký důchod
§ 48a
(1) Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce, jestliže pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě uvedené v § 46 odst. 3.
(2) Vdovecký důchod činí 650 Kčs měsíčně.
(3) Nárok na vdovecký důchod zaniká, uzavře-li ovdovělý muž znovu manželství.".
Dosavadní díly sedmý až devátý se označují jako díly osmý až desátý.
10. V § 54 odst. 1 se za slovo "vdovský" vkládá slovo "vdovecký".
11. § 56 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
"(6) Pro nárok na výplatu vdoveckého důchodu platí obdobně ustanovení předchozích odstavců o nároku na výplatu vdovského důchodu.".
12. Za § 58 se vkládá nový § 58a, který zní:
"§ 58a
Příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se slučuje s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek; k výši tohoto příplatku se však nepřihlíží při úpravě důchodu podle § 54, § 64 odst. 2 a 3 a § 68 odst. 1. Zánikem nároku na důchod, s nímž byl příplatek k důchodu sloučen, však není dotčen nárok na tento příplatek podle zákona o soudní rehabilitaci.".
13. V § 71 odst. 1 písm. b) se slova "pokud není účastna" nahrazují slovy "(poživateli vdoveckého důchodu), pokud není účastna (účasten)".
14. V § 71 odst. 7 se slova "místnímu národnímu výboru" nahrazují slovy "příslušnému orgánu".
15. V § 73 odst. 5 se vypouštějí ustanovení písmen b) a c).
Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena b) až e).
16. V § 74 odst. 1 se vypouštějí slova "vdovecký příspěvek".
17. § 75 se vypouští.
18. V části třetí se vypouští hlava třetí.
19. V § 92 odst. 2 se vypouštějí ustanovení písmen a) až d).
Dosavadní písmena e) až h) se označují jako písmena a) až d).
20. V § 97 odst. 2 se vypouštějí slova "po dobu přechodného pobytu oprávněného v cizině".
21. § 98 zní:
"§ 98
(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod a po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Starobní důchod se vyplácí po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, jestliže občan vykonává zaměstnání sjednané po dobu určitou a dovršil věk
a) 65 let nebo
b) 60 let, jde-li o ženy, poživatele důchodů přiznaných z I. pracovní kategorie s výjimkou zaměstnání I. pracovní kategorie s nárokem na důchod v 60 letech, účastníky odboje I. nebo II. skupiny a občany, kterým byl starobní důchod přiznán ze sociálního zabezpečení podle části páté.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mohou v rozsahu své působnosti stanovit podmínky, za kterých se starobní důchod nebo jeho část po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod vyplácí občanům, kteří vykonávají zaměstnání sjednané na dobu určitou a nedosáhli věku uvedeného v odstavci 2.
(4) Zaměstnáním se pro účely předchozích odstavců rozumí zaměstnání, k němuž se přihlíží podle § 23 odst. 3; práce vykonávané na základě dohody o pracovní činnosti se pro účely předchozích odstavců považují za zaměstnání, i když není splněna podmínka stanovená v § 8 odst. 2.
(5) Starobní důchod se podle odstavců 2 nebo 3 vyplácí, i když poživateli tohoto důchodu náleží nemocenské.
(6) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu poskytování nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského zabezpečení z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní a částečný invalidní důchod přiznaný podle § 34 odst. 1 písm. a) a § 38 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož výkonu došlo k úrazu nebo onemocnění; to platí obdobně, jestliže k úrazu nebo onemocnění došlo při výkonu civilní služby.
(7) Jestliže se přiznává invalidní důchod zpětně i za dobu, po kterou se poskytovalo hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání [§ 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.], zúčtuje se doplatek s vyplaceným hmotným zabezpečením; to neplatí, jde-li o invalidní důchod přiznaný podle § 29 odst. 2 písm. d).".
22. § 107 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
"(5) Rozhodnutí vydané podle odstavců 2 a 4 lze vykonat nejpozději do deseti let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti.".
23. § 142 odst. 4 písm. a) zní:
"a) vojáky z povolání Československé armády, Vojenský úřad sociálního zabezpečení,".
24. V § 142 odst. 5 písm. c) se za slovo "vdovský" vkládá slovo "vdovecký".
25. § 142 odst. 7 se vypouští.
26. § 143 odst. 1 zní:
"(1) Voják z povolání Československé armády podává žádost o dávku důchodového zabezpečení u Vojenského úřadu sociálního zabezpečení; to platí také tehdy, jestliže žádost o dávku důchodového zabezpečení podává občan, který byl vojákem z povolání Československé armády, a jiný oprávněný, jestliže k rozhodnutí o této dávce je příslušný Vojenský úřad sociálního zabezpečení.".
27. § 145c zní:
"§ 145c
Osobám samostatně výdělečně činným se starobní důchod vyplácí, i když jsou po vzniku nároku na tento důchod účastny sociálního zabezpečení.".
28. Za část šestou se vkládá nová část sedmá, která zní:
"ČÁST SEDMÁ
ZABEZPEČENÍ OBČANŮ KONAJÍCÍCH SLUŽBU V OZBROJENÝCH SILÁCH NEBO CIVILNÍ SLUŽBU A ČLENŮ JEJICH RODIN STÁTNÍMI DÁVKAMI
HLAVA PRVNÍ
OBECNÉ USTANOVENÍ
§ 145d
Ze zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a členů jejich rodin se poskytují tyto státní dávky:
a) zaopatřovací příspěvek,
b) příspěvek na úhradu za užívání bytu,
c) náhrada výdělku při službě v ozbrojených silách.
HLAVA DRUHÁ
ZAOPATŘOVACÍ PŘÍSPĚVEK
§ 145e
(1) Zaopatřovací příspěvek náleží, koná-li občan základní (náhradní) službu v ozbrojených silách České a Slovenské Federativní Republiky nebo civilní službu [Zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě.] místo této služby (dále jen "voják"),
a) dítěti vojáka uvedenému v § 71 odst. 2; dítěti, které je svěřeno do pěstounské péče, však nenáleží zaopatřovací příspěvek z důvodu rodinného vztahu k rodičům,
b) manželce vojáka, která pečuje o dítě ve věku do tří let nebo je invalidní anebo z jiného vážného důvodu není výdělečně činná,
c) rozvedené manželce vojáka, která pečuje o jeho dítě ve věku do tří let,
d) družce vojáka, která s ním žila ve společné domácnosti v době jeho nástupu základní (náhradní) služby nebo civilní služby aspoň tři měsíce a nadále v ní setrvává a pečuje o jeho dítě ve věku do tří let,
e) matce dítěte vojáka, která není provdána a pečuje o jeho dítě ve věku do tří let,
f) zletilé příbuzné vojáka nebo manželky vojáka, která pečuje o jeho dítě ve věku do tří let, jehož matka zemřela nebo nemůže z vážných zdravotních důvodů o dítě pečovat anebo dítě opustila, nepobírá-li zaopatřovací příspěvek manželka vojáka,
g) občanu, jemuž bylo dítě vojáka ve věku do tří let svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu do péče nahrazující péči rodičů, nepobírá-li zaopatřovací příspěvek z důvodu péče o toto dítě manželka vojáka,
h) občanu, kterému soud přiznal vůči vojákovi výživné nebo příspěvek na výživu, a
i) manželu ženy, která nastoupila základní (náhradní) službu, je-li invalidní a odkázán výživou na manželku.
(2) Zaopatřovací příspěvek náleží oprávněným uvedeným v odstavci 1 také tehdy, nemá-li občan nárok na zabezpečení při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách a při výkonu civilní služby konané místo vojenského cvičení.
§ 145f
(1) Zaopatřovací příspěvek činí měsíčně
a) 500 Kčs, jde-li o dítě,
b) 750 Kčs, jde-li o ostatní oprávněné; bylo-li však v těchto případech přiznáno výživné (příspěvek na výživu) vůči vojákovi, náleží zaopatřovací příspěvek ve výši výživného (příspěvku na výživu), nejvýše však v částce 750 Kčs.
(2) Splňuje-li oprávněný podmínky pro poskytování zaopatřovacího příspěvku z různých důvodů, náleží jen jeden zaopatřovací příspěvek, a to vyšší.
§ 145g
(1) Zaopatřovací příspěvek dítěte se vyplácí tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření; zaopatřovací příspěvek dítěte, které je v zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež s celoročním nebo týdenním pobytem z jiných důvodů než z důvodů léčení, popřípadě z důvodu plnění povinné školní docházky nebo přípravy pro budoucí povolání, se vyplácí tomuto ústavu.
(2) Zaopatřovací příspěvek občanů uvedených v § 145e odst. 1 písm. b) a h), kteří nepečují o dítě, se krátí o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti, dosažených za období nepřesahující šest kalendářních měsíců, převyšuje 1500 Kčs měsíčně. Pro krácení zaopatřovacího příspěvku platí obdobně ustanovení o krácení vdovského důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti.
(3) Manželka vojáka, která pobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání [§ 12 a násl. zákona č. 1/1991 Sb.], příspěvek před umístěním do zaměstnání nebo příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění [§ 119 a 120 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.] se považuje pro účely zaopatřovacího příspěvku za výdělečně činnou, pokud takový příspěvek převyšuje zaopatřovací příspěvek.
(4) Za vážný důvod, pro který manželka vojáka nemůže být výdělečně činná, se považuje zejména těhotenství počínajíc třináctým týdnem, soustavná příprava na budoucí povolání a péče o dítě předškolního věku starší tří let, pokud ji nelze zajistit jinak.
(5) Péči o dítě ve věku do tří let se klade naroveň péče o nezaopatřené dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou, jestliže není umístěno v zařízení s celoročním nebo týdenním pobytem pro takové děti.
HLAVA TŘETÍ
PŘÍSPĚVEK NA ÚHRADU ZA UŽÍVÁNÍ BYTU
§ 145h
(1) Vojáku náleží příspěvek na úhradu za užívání bytu. Tento příspěvek náleží také tehdy, nemá-li občan nárok na zabezpečení při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách a při civilní službě konané místo vojenského cvičení.
(2) Příspěvek na úhradu za užívání bytu se poskytuje k plné úhradě za užívání bytu, nejvýše však v částce 400 Kčs měsíčně. Příspěvek nenáleží, pokud za pronájem bytu po dobu služby má voják (občan) příjem.
(3) Do částky úhrady za užívání bytu se započítává také úhrada za služby spojené s užíváním bytu. Pokud tato úhrada není zahrnuta v úhradě za užívání bytu nebo je v ní zahrnuta jen zčásti, má se za to, že úhrada za služby spojené s užíváním bytu činí 100 Kčs měsíčně, pokud skutečné náklady na tyto služby nejsou nižší.
(4) Za byt se považuje také obytná místnost v zařízení určeném k trvalému bydlení přidělená příslušným orgánem nebo organizací.
(5) Pokud organizace, v níž se vykonává civilní služba, hradí občanu, který po dobu výkonu civilní služby bydlí ve svém bytě, náklady vynaložené na jeho ubytování [§ 8 odst. 3 zákona č. 73/1990 Sb.], příspěvek na úhradu za užívání bytu nenáleží.
HLAVA ČTVRTÁ
NÁHRADA VÝDĚLKU PŘI SLUŽBĚ V OZBROJENÝCH SILÁCH
§ 145i
(1) Náhrada výdělku náleží osobám samostatně výdělečně činným při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách a při civilní službě konané místo vojenského cvičení.
(2) Náhrada výdělku činí za každý kalendářní den vojenského cvičení (jiné služby)
a) 50% průměrné denní částky vyměřovacího základu [§ 68 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb.], nevyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná žádnou osobu,
b) 65% průměrné denní částky vyměřovacího základu, vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná jednu osobu,
c) 90% průměrné denní částky vyměřovacího základu, vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná dvě osoby, a
d) 95% průměrné denní částky vyměřovacího základu, vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná tři a více osob.
(3) Vyživovanými osobami se rozumějí osoby, které se uznávají za vyživované při poskytování náhrady mzdy při vojenském cvičení pracovníkům v pracovním poměru. [§ 27 odst. 2 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.]
(4) Náhradu výdělku poskytuje příslušný orgán sociálního zabezpečení, který provádí sociální zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.
HLAVA PÁTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 145j
(1) Zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu náleží od prvního dne služby; splní-li se podmínky pro nárok na tento příspěvek teprve po nástupu služby, vzniká nárok dnem splnění podmínek. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy (příjmu) za dobu po nástupu služby, náleží příspěvek až ode dne následujícího po posledním dni, za který ještě náležela tato náhrada.
(2) Nárok na zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Pomine-li však některá z podmínek trvání nároku až po 22. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek až posledním dnem tohoto kalendářního měsíce; trvá-li však služba aspoň po část měsíce, náleží zaopatřovací příspěvek po celý kalendářní měsíc.
(3) Náleží-li zaopatřovací příspěvek nebo příspěvek na úhradu za užívání bytu jen po část měsíce, vyplácí se za každý den služby třicetina měsíční částky zaopatřovacího příspěvku nebo příspěvku na úhradu za užívání bytu.
(4) Dalšími druhy služby v ozbrojených silách se pro účely sociálního zabezpečení rozumějí
a) další služba (§ 37 branného zákona), pokud občan není hmotně zabezpečen jako voják z povolání,
b) mimořádná služba (§ 46 odst. 1 branného zákona),
c) zvláštní služba (§ 46 odst. 2 branného zákona), s výjimkou zvláštní služby příslušníků policejního sboru (Sboru národní bezpečnosti),
d) osobní úkony pro potřebu ozbrojených sil (§ 45 branného zákona).
(5) Není-li v této hlavě stanoveno jinak, platí pro dávky ze zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a členů jejich rodin obdobně společná ustanovení o dávkách sociální péče (§ 94 a násl.).".
Dosavadní části sedmá a osmá se označují jako části osmá a devátá.
29. § 175 až 177 se vypouštějí.
Čl. II
Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb., zákona č. 58/1964 Sb., zákoníku práce č. 65/1965 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 88/1968 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 110/1990 Sb. a zákona č. 180/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 2 odst. 3 písm. b), § 3 odst. 2 písm. b), § 9, § 51, § 57 odst. 5, § 62a a § 63 se vypouštějí.
2. V § 18 odst. 2 se ve větě druhé vypouští část věty za středníkem.
3. V § 47 odst. 1 se vypouštějí slova "vydané vyhláškami ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České republiky a ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí Slovenské republiky".
4. V § 57 odst. 2 se za slova "za zaměstnance" vkládají slova "jejichž zaměstnavatel nemá na území České a Slovenské Federativní Republiky své sídlo (bydliště), nebo".
Čl. III
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 116/1989 Sb., se mění takto:
1. V § 1 se slova "v souvislosti s organizační přestavbou národního hospodářství, ústředních a jiných orgánů a organizací" nahrazují slovy "z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce".
2. § 2 odst. 1 písm. c) zní:
"c) příslušný státní orgán mu nemůže zajistit vhodné zaměstnání. [§ 1 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.]".
3. V § 3 odst. 4 se vypouštějí slova "následujícího po dni" a slova "předpisů o poskytování důchodů některým pracujícím důchodcům [§ 1 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.]" se nahrazují slovy "§ 98 odst. 1 až 5 zákona o sociálním zabezpečení"; dosavadní poznámka pod čarou č. 2 se vypouští.
4. V § 4 se slova "národního výboru" nahrazují slovy "státního orgánu".
Čl. IV
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 260/1990 Sb., vyhlášky č. 313/1990 Sb., vyhlášky č. 501/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb. a vyhlášky č. 20/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. Vypouštějí se § 9, v § 12 odst. 7 písm. e) a § 16 slova "experty v zahraničí", v § 19 odst. 7 slova "a expertů v zahraničí", v § 23 odst. 1 slova "a 44", § 44, v § 45 slova "a 44", § 72 odst. 5, § 109 až 112a a v § 146 písm. c) slova "u expertů v zahraničí vysílající orgán".
2. V § 11 odst. 6 se částka "1600 Kčs" nahrazuje částkou"2000 Kčs" a částka "2000 Kčs" částkou "2400 Kčs".
3. V § 12 odst. 3 se slova "osmi roků" nahrazují slovem "povinné".
4. V § 18 odst. 2 se vypouštějí slova "a jestliže výkonem nového zaměstnání občanu poklesne výdělek zpravidla aspoň o polovinu výdělku, který dosahoval v dosavadním zaměstnání, popřípadě na dosavadním pracovišti" a věta třetí.
5. V § 19 odst. 6 se slova "1400 Kčs měsíčně" nahrazují slovy "částka minimální mzdy platná pro pracovníky, kteří jsou poživateli částečného invalidního důchodu, odměňovanými podle mzdových tarifů stanovených na měsíc [§ 111 odst. 3 zákoníku práce. § 2 odst. 1 písm. b) č. 2 nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 99/1991 Sb., o stanovení minimální mzdy.], v době, kdy příslušný orgán posuzuje tuto podmínku".
6. § 28 odst. 1 písm. i) zní:
"i) rodičovský příspěvek".
7. § 61 odst. 1 písm. c) zní:
"c) samostatně hospodařící rolníci provozující samostatnou výdělečnou činnost ve vlastní režii a na vlastní vrub, nebo".
8. § 153 odst. 2 zní:
"(2) Jde-li však o poživatele starobního důchodu, má organizace povinnost ohlásit
a) vstup do zaměstnání sjednaného na dobu neurčitou nebo nesplnění dalších podmínek pro výplatu starobního důchodu po dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod stanovených v § 98 odst. 2 a 3 zákona,
b) vstup do zaměstnání pracujícího důchodce mladšího 70 let, jestliže jemu nebo jeho rodinnému příslušníku byl důchod upraven jako jediný zdroj příjmu.".
9. V § 174 odst. 1 písm. c) se za slovo "vdovský" vkládá slovo "vdovecký".
10. V § 174 odst. 4 se slova "úřadům důchodového zabezpečení" nahrazují slovy "příslušným orgánům".
11. § 175 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
"(6) V rozsahu a za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. červencem 1991 se hodnotí před tímto dnem
a) doba pobytu v cizině, po kterou žena doprovázela svého manžela, který působil jako pracovník v zahraničí nebo expert v zahraničí,
b) doba činnosti expertů v zahraničí, a to po 30. dubnu 1990.".
Čl. V
Vyhláška Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č. 155/1983 Sb., vyhlášky č. 79/1984 Sb., vyhlášky č. 135/1984 Sb., vyhlášky č. 59/1987 Sb., vyhlášky č. 148/1988 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 263/1990 Sb. a vyhlášky č. 501/1990 Sb., se mění takto:
1. V § 1 písm. d) se vypouštějí slova "a expertů v zahraničí".
2. § 35 až 39 včetně nadpisu nad § 35 se vypouštějí.
3. V § 40 se slova "až 39" nahrazují slovy "až 34".
4. V § 47 odst. 1 se slova "osmi roků" nahrazují slovem "povinné".
Čl. VI
Přechodná ustanovení
(1) Nárok na vdovecký příspěvek zaniká dnem 30. června 1991.
(2) O nárocích na vdovecký příspěvek, jež vznikly přede dnem 1. července 1991 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se za dobu před 1. červencem 1991 rozhodne podle předpisů platných před tímto dnem.
(3) Organizace, u níž je po 30. červnu 1991 zaměstnán poživatel starobního důchodu, který nesplňuje podmínky uvedené v § 98 zákona o sociálním zabezpečení, je povinna oznámit tuto skutečnost příslušnému orgánu sociálního zabezpečení do 10. července 1991. Nárok na výplatu starobního důchodu zaniká v těchto případech splátkou splatnou v září 1991.
(4) Organizace, u níž je po 30. červnu 1991 zaměstnána poživatelka vdovského důchodu, které se vdovský důchod nekrátil jen proto, že splňovala podmínky stanovené nařízením vlády Československé socialistické republiky č. 142/1983 Sb., je povinna oznámit tuto skutečnost příslušnému orgánu sociálního zabezpečení do 10. července 1991. Vdovské důchody budou od splátky důchodu splatné od července 1991 kráceny pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti podle § 48 zákona o sociálním zabezpečení.
(5) Zaopatřovací příspěvek se zvýší na částku 500 Kčs měsíčně nebo 750 Kčs měsíčně bez žádosti od 1. července 1991.
(6) Do 31. prosince 1991 mohou o nárocích ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání Československé armády rozhodovat krajské vojenské správy příslušné podle místa trvalého pobytu oprávněné osoby.
Čl. VII
Zrušují se:
1. § 10 odst. 2 část věty druhé za středníkem, § 19a odst. 5, § 31 odst. 3, § 142a a § 144 zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění zákona č. 141/1965 Sb., zákona č. 116/1967 Sb., zákona č. 89/1968 Sb., zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 121/1975 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb. a zákona č. 180/1990 Sb.,
2. § 32 odst. 4, § 33 odst. 3 a odst. 4 část věty za středníkem, § 35, 35a a 36 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb. a zákona č. 180/1990 Sb.,
3. nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 142/1983 Sb., o poskytování důchodů některým pracujícím důchodcům,
4. čl. V odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 263/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, vyhláška č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, a některé další předpisy o nemocenském pojištění.
Čl. VIII
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jak vyplývá ze znění zákonů jej měnících a doplňujících.
Čl. IX
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1991.
Důvodová zpráva
Obecná část
Návrh zákona o změnách v sociálním zabezpečení představuje další etapu změn v sociální oblasti, která především reaguje na další aktuální problémy současné ekonomické situace a úpravy provedené jinými právními předpisy, aby předpisy sociálního zabezpečení nebyly v rozporu s platným právním řádem.
Těžiště navrhovaných věcných změn se týká zaměstnávání pracujících důchodců. Úprava zaměstnávání pracujících důchodců v ČSFR vždy měla velmi úzké sepětí s potřebou pracovních sil v jednotlivých etapách hospodářského vývoje. Možnosti pro pracovní aktivitu občanů v důchodovém věku tak byly postupně v souladu s neustálým nedostatkem pracovních sil rozšiřovány. V současné době soustava důchodového zabezpečení umožňuje občanům po dosažení důchodového věku pokračovat v práci buď formou zvyšování nároku na starobní důchod o 7% průměrného měsíčního výdělku za každých odpracovaných 360 kalendářních dní s tím, že důchod může dosáhnout částky 3800 Kčs měsíčně, nebo za vymezených podmínek poskytování důchodu v plné výši vedle výdělku. Pro vybrané profese platí omezující ustanovení (často kritizované jako diskriminační) umožňující pobírat důchod vedle výdělku, pokud výdělek nepřesáhne v kalendářním roce stanovený limit 22 tisíc Kčs. Starobní důchodci samostatně výdělečně činní mohou vykonávat tuto činnost při pobírání starobního důchodu bez omezení.
Vzhledem k tomu, že se zásadním způsobem změnily podmínky rozvoje naší ekonomiky a rychle se zhoršuje situace na trhu práce i v souladu s připravovaným novým systémem sociálního zabezpečení se ukazuje potřeba zásadně změnit současnou právní úpravu poskytování důchodu vedle výdělku. Platné nařízení vlády č. 142/1983 Sb., o poskytování důchodů některým pracujícím důchodcům, již totiž dnešní situaci neodpovídá a stává se brzdou při prosazování aktivní politiky zaměstnanosti.
Proto podmínky pro souběh důchodu a příjmu z výdělečné činnosti se navrhuje stanovit tak, aby právní úprava nadále nezhoršovala situaci, ale naopak přispěla ke snížení napětí na trhu práce.
Počet pracujících důchodců se zjišťuje jednou za tři roky jednorázovým statistickým šetřením. Poslední bylo provedeno k 31. 5. 1990. Jeho výsledky ukázaly, že v květnu loňského roku pracovalo v naší ekonomice téměř 700 tisíc osob v poproduktivním věku, což představuje 9% pracujících. Vysoká pracovní aktivita osob v poproduktivním věku umožněná výše uvedeným nařízením vlády vyhovovala potřebám direktivně řízené ekonomiky charakterizované tzv. nedostatkem pracovních sil. Probíhající změny v ekonomických podmínkách provázené rostoucí nezaměstnaností, jak celkovou, tak ve vyšší míře u mladé generace, vyžadují působit na snížení ekonomické aktivity osob v důchodovém věku omezením výhod, které těmto pracujícím stávající předpisy přinášejí. Silný tlak na omezení pracovní aktivity občanů poproduktivního věku se projevuje i ve veřejnosti.
Dosažení určité věkové hranice není a nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru a ani pro jakoukoli regulaci jejich odměňování za vykonanou práci; to by vedlo k diskriminaci starších občanů, která by byla v rozporu s právem občana na práci bez ohledu na jeho věk. Nelze ani plně vyloučit trvající nebo nově vznikající potřebu zaměstnávání osob poproduktivního věku v určitých profesích či oblastech státu. Proto obecný zákaz pracovní činnosti důchodců nepřichází v úvahu.