Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. v. o

612

Vážené předsednictvo,

využívám tímto svého ústavního práva interpelovat vládu ČSFR a její členy dle ust. čl. 49 Ústavního zákona o Československé Federaci a podle ust. § 62, odst. 1 a 2 a § 64 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění a interpeluji federálního ministra obrany PhDr. Luboše Dobrovského.

Michal MALÝ

poslanec SL

výbor branný a bezpečnostní

Vážený pane ministře,

jako člen Branně bezpečnostního výboru FS jsem povinen sledovat a také jistě znát současný stav branně bezpečnostní situace v republice. Zvláště proto, že v dosavadním totalitním systému byla tato oblast neúměrně utajována a zároveň preferována až nad platné zákony státu.

Pro toto tvrzení stačí poukázat na armádní aktivitu při tzv. cvičení "Krkonoše" nebo v listopadových dnech 1989.

Moje interpelace na Vás je vedena jednak připomínkami voličů a veřejnosti v této oblasti, jednak mým osobním hodnocením výsledků války za osvobození Kuvajtu. Jistě je kladem, alespoň symbolická účast naší protichemické jednotky. Jsem však přesvědčen, že armáda ani jinou bojovou leteckou nebo vševojskovou jednotku vyslat do této akce nemohla. A to proto, že naše armáda je jako irácká budována po vzoru sovětské armády. To vše mluví samo za sebe. Víme, že americká armáda ztratila během celé války 79 osob. Jsem přesvědčen, že takovým velitelům, kteří vedli toto vojenské sražení, se rodiče nemusí obávat svěřovat své syny.

U nás je tato důvěra nevelká, což dokazuje stálé setrvávání šikany vojáků základní služby a také to, že dochází ke zbytečným ztrátám životů i v míru (případy úmrtí při zacházení s ručními zbraněmi u chemické jednotky v Arábii, nebo v Ostravě). To není divu, když vojáci necvičí, či ani nestřílí. Naši tátové vědí, že pře 40 lety měl každý voják volně svou zbraň u postele, tankisté dokonce každý pistoli v nočním stolku, Jenže tehdy nebyli politruci, ani jejich dnešní odchovanci.

Jaký je faktický stav v jednotkách naší armády, pokud jde o vycvičenost a schopnost případného nasazení? Informace z vojenské veřejnosti i přes kategorická prohlášení představitelů ministerstva obrany vyvolávají vážné pochybnosti o tom, zda Vy a velení armády vůbec znáte, jaký je faktický stav. Vzájemné vztahy mezi vojáky z povolání a vojáky základní vojenské služby se spíše zhoršují. Vojáci základní služby stále méně cvičí, protože početní stavy v útvarech sotva stačí pokrýt celodenní směny, více se šikanuje, protože si vojáci základní služby více vládnou mezi sebou, stále méně lze uplatnit mnohá z vyhlášených opatření k demokratizaci a humanizaci armády, stále méně pozornosti věnují vojákům základní služby, protože kádrová a sociální nejistota v souvislosti s pozastavením atestací, reorganizací a redislokací působí jako rakovina. Mám za to, cvičí-li necelých 20% početních stavů VZS u útvaru, navíc v systému převažujících denních směn, je celková organizovanost a vycvičenost naší armády velmi pochybná. Navíc v této situaci při možném větším ekonomickém tlaku je jistě zajímavé vědět, jaký je vývoj ve vojenské kriminalitě, jak je to s výší škod a ztrát, jak chátrají stavební a ubytovací fondy a jaký je stav ostatních vojenských útvarů a institucí.

Vy pane ministře, spolu s gen. Slimákem, bývalým ministrem obrany gen. Vackem a dalšími vedoucími funkcionáři ministerstva i okruhů prohlašujete, že v tomto směru je vše v pořádku, resp. že se toho tak moc neděje, protože armáda je stále funkční. Po kritice, že se necvičí už přes rok, se začíná hlásat nová filozofie, že to vlastně ani nevadí, protože funkčnost armády je zajištěna především jejím mobilizačním doplněním nebo rozvinutím.

V rámci možného porovnání mého názoru a znalosti na danný stav Vás tímto interpeluji a žádám vyčerpávající odpovědi, nebo vysvětlení na následující fakta nebo problémy:

1. Vzhledem k vysokým počtům naší armády Vás žádám o odpověď, kolik máme k dnešnímu dni plně bojeschopných vševojskových útvarů? A proč je taková situace?

2. Pokud zamýšlíte zajišťovat bojovou pohotovost a funkčnost vojsk provedením doplnění ze záloh, kladu otázku: je tento stav ověřen jinak než pouhým tvrzením Vašich vojenských odborníků? Kolik vojáků ze zálohy je nutno povolávat navíc, aby bylo dosaženo 100% potřebné naplněnosti plánovaného počtu?

3. Již 5 měsíců po Vašem nástupu do funkce ministra obrany trvá pozastavení atestací a ve vysokých funkcích ve velení ČSA a u FMO zůstává řada nomenklaturních generálů a vyšších důstojníků.

Je totiž všeobecně známo, že naprostá většina propuštěných generálů byla ve věku, s nárokem na starobní důchod. Dnes jsou na nejvyšších místech u generálního štábu téměř všichni generálové, kteří jsou podle komise prezidenta z října 1990 osobně odpovědni za vytváření podmínek pro plánované zneužití armády v listopadu 1989. Také jsou zodpovědni za nezákonnou likvidaci dokumentů pro mimořádná bezpečnostní opatření a přípravu akce ZÁSAH v listopadu 1989. Ve vysokých funkcích jsou bývalí funkcionáři generálního štábu (jako bývalý ministr obrany gen. Vacek), mnozí bývalí příslušníci HPS ČSLA, 13. oddělení ÚV KSČ, náčelníci politických správ a oddělení vojsk (bývalý náčelník politické správy z východního vojenského okruhu genmjr. Tomáš Boriščák, do poslední doby v aktivní službě ideolog komunistického režimu plk. Ivan Brož, do roku 1989 poradce ministra zahraničí Chňoupka, gen. Čadek, v listopadu 1989 určený do funkce náčelníka řídící skupiny MBO na generálním štábu u federálního ministerstva obrany, nyní ve funkci sekretáře Rady obrany státu u předsednictva vlády ČSFR). Toto vše je výsměchem občanům státu. Také všichni členové posledního kolegia ministra Václavíka odešli se všemi poctami a vymoženostmi.

Mnozí funkcionáři FMO z řad bývalých členů a funkcionářů KSČ se svou vazbou na svoji stranu neskrývají, mnozí mají přímé napojení na stranické organizace ve svých obvodech. Potvrzuje to vystupování např. gen. Hevery, které má jistě i příslušný dopad i na ostatní generalitu. Na významných místech na ministerstvu zůstávají mnozí "bývalí", kteří prostě ani odejít neumějí. Vždyť po 17. listopadu se našlo u FMO místo pro důstojníky z povolání, bývalého Hegenbartova 13. oddělení ÚV KSČ (plk. Galo, plk. Bílý). Z vojenské justice a prokuratury nastal po listopadu úprk zkompromitovaných soudců a prokurátorů, z nichž většina našla útočiště u FMO A GŠt. Připomeňme bývalého předsedu Vyššího vojenského soudu Příbram plk. Brunclíka, který u soudů neuspěl. Dnes působí u Správy ústředního plánování GŠt. Prokurátor GP ČSSR plk. Vlastimil Váňa je u Správy zahraničních vztahů. Řada bývalých soudců a prokurátorů, "strážců socialistické zákonnosti" vykonává odpovědné funkce v právní službě ČSA. U Správy zahraničních vztahů GŠt se připravuje na zahraniční službu bývalý náčelník politického oddělení PVOS plk. Pavel Dvořák. Bývalý zástupce náčelníka kádrové správy FMNO gen. Jaromír Matula rovněž není nezaopatřen. Na stejné správě je zařazen i plk. Jirí Diviš, náš vyjednavač ve Vídni, který se dlouhá léta školil a přijímal příkazy přímo v Moskvě a v přestávkách jednání dělal masovou politickou práci proti "imperialistickým nepřátelům".

Charakteristická personální situace je dokonce i ve Vaší kanceláři ministra obrany ČSFR. Zde se nezměnilo od r. 1989 prakticky nic, kromě výměny náčelníka kanceláře ve prospěch člověka věrného gen. Vackovi. Ve službě jsou zde všichni bývalí dlouholetí členové výboru ZO KSČ. Vystoupení a referáty zřejmě dále tvoří plk. Blažej Banzi, zřejmý spoluautor referátu na celoarmádním shromáždění 23. 11. 1989 a na ÚV KSČ, který přednesl arm. gen. Milan Václavík. Za tohoto ministra přišel do Vaší kanceláře plk. Jindřich Zvolánek jako "kádrovák", se stálou snahou doporučovat ministrovi kádrová opatření, jako např. odebrání hodnosti a vyznamenání plk. v záloze Egonovi Skálovi, který se dopustil nemorálního jednání tím, že po odchodu do důchodu vystoupil z KSČ. Dnes však pan Zvolánek patří mezi progresivní.

Proč se, pane ministře neobejdete bez těch, kteří se sami nazývají "starými strukturami" (Hevera, Vacek, Pašek) a kteří s sebou na FMO přivedli i své přátele. Mezi takové nepostradatelné lze zařadit i důstojníka operační správy GŠt plk. Ladislava Fraňka, který je nositelem vyznamenání "Za statečnost", kterou obdržel za účast při potlačování demonstrací pražského lidu 21. srpna 1969. Byl kladně atestován.

Za povšimnutí stojí, že gen. Vincenc před prezidentskou komisí zásadně popíral existenci dokumentace MBO, aktualizované v roce 1989. Později se na velitelství ženijního vojska našla metodika této činnosti, zpracovaná právě gen. Vincencem a jeho oddělením. U gen. Slimáka slouží gen. Mareš, bývalý předseda kontrolní a revizní komise Hlavní politické správy ČSLA. Na správě pro zahraniční vztahy pracuje gen. Jindra, dříve jeden z hlavních funkcionářů MNO, jehož pracovní náplní byla družba s bratry ve zbrani z Milovic a jiných okupačních posádek. Nyní má partnery v Pentagonu, Kanadě a nedávno v Saudské Arábii. Navenek tedy buduje novou demokratickou armádu, a v tomto budování mu pomáhají bývalí pracovníci branného oddělení ÚV KSČ plk. Šálek a plk. Šípek, politruci pplk. Jiří Svoboda a pplk. Tuček.

Pro Vaši informaci, pane ministře, pan Šálek pracoval od roku 1959 v systému VKR a v roce 1969 pracoval pro hlavního představitele KGB v ČSSR a jak sám uvádí, s pracovníky KGB udržoval bratrské styky.

Náčelník inspekce MO gen. Pašek prohlásil prý před jedním členem prezidentské komise: "... to děláte pěkné svinstvo!" Na druhé straně tomuto pánovi nevadilo, že jeho náčelník 1. oddělení v prosince 1989 a lednu 1990 organizoval sbírku na volební fond KSČ! Dali všichni! Pod vedením gen. Paška byly v kádrových materiálech všech pracovníků znečitelněny údaje o politickém hodnocení. Nikomu to nevadí, i když jde o vědomé porušení předpisů. Podobných případů jsou stovky. Snad proto se provádí kontrola atestací. Poslanci, kteří se na nich podílejí, hájí princip očisty velení armády od lidí, kteří se zkompromitovali nejen v listopadových dnech 1989.

Prezidentská komise pracovala až po 10-ti měsících od listopadu 1989. Do té doby byly úplně zničeny všechny dokumenty na stupních armáda, divize a útvar. Na stupních okruh a MNO byly dokumenty skartovány z 90%. Tato opatření byla provedena naprosto proti nařízení ministra obrany a předpisům. Odpovědnost nese bezvýhradně NGŠt gen. Anton Slimák. Přesto komise i pod časovým nátlakem prokázala podstatnou protidemokratickou připravenost pro akce "Zásah" a "Vlna" i součinnost s FMV pro zahájení akce "Norbert".

Domnívám se, pane ministře, že by vyšetřovací komise ve spolupráci s prokuraturou měla objasnit i tyto body:

- objasnit obsah a zjistit jména účastníků shromáždění na MNO-Valy dne 23. 11. 1989;

- složení a účel skupiny pro řízení MBO na učebně č. 32 na GS - viz nalezení "Metodiky" pro MBO pro všechny správy MNO (byla zaslána gen. Antušákovi na generální štáb);

- objasnění akce "Norbert" ve vztahu k ČSLA (plk. Šmíd a úkoly sekretářů Rad obrany na okresech);

- obsah jednání na součinnostní poradě GŠt dne 24. 11. 1989 s představiteli FMV (Lorenc, Vykypěl, Šmíd);

- proč došlo k zničení dokumentu pro MBO na GŠt již 27. 11. 1989 - "Zámysl" a jeho grafického vyjádření na plánu Prahy;

- proč došlo k nařízení NGŠt gen. Slimáka v březnu 1990 zničit dokumenty MBO, když na základním spise je nařízeno uložit je do roku 2010 a potom je předat do archivu.

Byl bych, vážený pane ministře velmi rád, kdyby jste byl tak laskav, a pokusil se mi na tyto otázky odpovědět. Žádám Vás i o odpovědi na další otázky:

- proč došlo k zařazení celého stranicko-politického aparátu KSČ v armádě na různé, i nově k tomu vytvořené funkce?

- proč byla část příslušníků StB předána pod MNO (bývalá VKR) a opět velká část zůstává sloužit ve státní správě. Chtěl bych vědět, zda se někdo zajímal i o jejich agenty.

- na základě zprávy komise prezidenta republiky byl odvolán gen. Vacek, v den jeho odvolání byla generalita zděšena a hromadně podávala žádosti o propuštění. Zajímalo by mne, proč nebyly přijaty.

- proč byli jmenováni do diplomatických služeb například gen. Tomalík a gen. Matyáš?

Domnívám se, pane ministře, že je třeba na rozhodující místa až po velitele divizí jmenovat perspektivní, mladé a nezkompromitované důstojníky. Uvědomuji si však, že tuto záležitost nelze vyřešit během 24 hodin. Zajímalo by mne však, zda jsme se vůbec pokusili vyslat naše mladé důstojníky na proškolení do USA či SRN.

Vážený pane ministře, opakovaně jsem vyslovil nesouhlas s personálním obsazením Vašeho ministerstva, GŠt i velitelských funkcí v ČSA. Dovolte mi tedy, abych příčiny mého nesouhlasu vysvětlit tím, že Vám, ale i kolegům poslancům přiblížím události, ke kterým v tehdejší ČSLA v roce 1989 došlo a abych porovnal tehdejší zařazení některých generálů a plukovníků s tím, co dělají nyní. Dovolte, abych se zmínil i o účelu a stavu armády v té době. Vycházím z těch samých podkladů, které měla k dispozici prezidentská komise.

KSČ podle teze o její vedoucí úloze ovládala všechny oblasti společenského života. Čs. armáda tvořila spolu s VB, StB a LM, civilní obranu nevyjímaje, přímý mocenský nástroj ovládání společnosti, k bezprostřednímu zvládání vnitropolitických potíží. Systematicky budovala, stabilizovala a kontrolovala svůj absolutní vliv v armádě. Velení armády bylo složeno z ortodoxně normalizátorské skupiny, velkou část nižšího velení tvořili důstojníci, kteří z existenčních důvodů zachovávali svoji loajalitu ke KSČ. V případě nasazení se však i u nich oprávněně očekávala jejich použitelnost. Mužstvo, vojáci ZVS bylo v naprosté většině imunní vůči ideologické indoktrikaci KSČ, existovala značná propast v přístupu k voj. službě i v postojích k systému, ale díky tehdejšímu výběru vojáků při důsledné izolaci od vnějších vlivů, byla potřebná část mužstva použitelná. V listopadu 1989 byly vyčleněné síly a prostředky ČSLA připraveny od 16,00 hodin 24. 11. 1989 neprodleně plnit plánované úkoly. Gen. Vacek byl odvolán jako odpovědná osoba ze své funkce min. obrany. Ostatní, podle mne těžší viníci zůstali na svých místech nebo odešli za velmi vysoké odstupné se všemi poctami a pobírají vysoké důchody. Je to paradox, protože pokud bychom fakticky žili v demokratické společnosti, v právním státě, musela by se o tyto soudruhy dávno zajímat prokuratura. Odhalujeme konfidenty StB, avšak jména lidí, připravených prolít krev odpůrců totality zůstávají utajena. Údajně chybí důkazy. Mnoho generálů, vychovaných v Moskvě a věrných KSČ si vzájemně vyměnilo křesla, nebo povýšilo. Armáda je apolitická de jure nikoliv de-facto. Zůstává nadále komunistická.

Listopadový ministr ČSLA, arm. gen. ing. Milan Václavík odešel do důchodu. Spolu s ním generálové Klícha, Liška, Rygal, Remek, Matyáš, Pavlíček, Marušák, Brčka, Šmakal, Marek, Fabián a Sochor. Ostatním šlo o to, vzájemně se zkompromitovat. Řekli si asi, že když to špatně dopadne, tak si nikdo nedovolí vyhodit celé vedení, za které není náhrada. Jak je vidět, podařilo se jim to a daří se jim to i nadále přes protesty veřejnosti i poslanců. Argumentuje se odbornými kvalitami.

Jde ale i o otázku práva, ale i o politická hlediska. Setrvání těchto lidi v jejich funkcích je politicky neúnosné.

Armádní generál ing. Miroslav Vacek, v listopadu 1989 náčelník gen. štábu a 1. zástupce ministra nár. obrany, poté do října 1990 ministr obrany. Přes ujištění, že odchází do civilu působí dnes jako poradce na min. obrany. Za povšimnutí stojí i jeho mis do Perského zálivu a její předpokládaný i skutečný dopad na veřejné mínění v době, kdy prý bylo o propuštění našich rukojmích vlastně rozhodnuto. Ale ani tato mise nemůže smazat nebo omluvit předlistopadovou činnost pana generála.

Gen. poručík Josef Vincenc, v listopadu 1989 náčelník operační správy gen. štábu, zástupce náčelníka gen. štábu, který připravoval akci "Zásah" je v roce 1991 náčelníkem hlavní správy pozemních vojsk.

Náčelník spravodajské správy GŠ genpor. Anton Slimák, zodpovědný za svévolnou skartaci dokumentů, které by pravděpodobně poslali mnoho důstojníků do civilu nebo možná před voj. prokurátora, zůstává pro své nepostradatelné odborné znalosti přes protesty poslanců, tisku i veřejnosti náčelníkem gen. štábu.

Genpor. Mojmír Zachariáš, v listopadu 1989 velitel Západního voj. okruhu, se až do rozpuštění Varšavské smlouvy stává zástupcem ČSLA ve Spojených ozbrojených silách Varšavské smlouvy a nyní pracuje na min. obrany či GŠt.

Náčelník štábu ZVO genpor. ing. Václav Grohman, povýšil na velitele ZVO, plk. StB Šmíd odpovědný za akci Norbert, přechází po lednu 1990 do služeb armády.

Zástupce velitele ZVO gen. mjr. ing. Josef Kypar, velitel 1. armády - genmjr. ing. Milan Polák, náčelník štábu 1. armády genmjr. ing. Ivan Halva, velitel 20 msd. - Miroslav Matějka, velitel 4. A genmjr. Miroslav Petr, náčelník štábu 4. A - genmjr. ing. Zdeněk Svoboda zůstávají ve funkcích. Rovněž tak velitel 4. td. pluk. Jan Holba, velitel 9. td. plk. GŠt. ing. František Náhončík, velitel 15. msd. plk. GŠt. ing. Milan Miťka, zástupce velitele VVO genmjr. ing. Jiří Egg, velitel 13. td. plk. gšt. ing. Jan Pánčík a velitel 3. divize PVOS plk. GŠt. ing. Štefan Gombík.

Zajímavé je, kdo a proč odešel na zahraniční oddělení min. obrany: mimo jiné je to šéf hosp. oddělení spravodajské služby, dlouholetý pracovník 13. oddělení ÚV KSČ genmjr. Jindra; náčelník 1. odboru HS VKR plk. Nagy, který měl ve své pracovní náplni bezprostřední styk s náčelníky všech správ StB; předseda CUV FMV KSČ plk. Peml, který přímo řídil stranickou organizaci hlavní správy VKR a do jeho působnosti zřejmě spadal i generální štáb. Je zde i pracovník 1. odboru VKR plk. Dirbák, který řídil operativní pracovníky VKR na všech správách FMNO. Šéf VKR gen. Gavlas přechází na vojenské obranné zpravodajství (takže se z kozla stává zahradník), rovněž tak přímý podřízený náčelníka hlavní správy VKR - vnitřní odbor - plk. Škrobánek.

Velitel 1. tank. divize 1. A plk. GŠt. Zdeněk Zbytek byl přeložen na oddělení bojové přípravy; velitel 2. msd. ZVO genmjr. Jiří Šrámek se stal náčelníkem Vysoké vojenské školy Vyškov; náčelník štábu VVO genmjr. ing. Josef Tuchyňa se stal jeho velitelem; velitel 14. tank. div. plk. GŠt. ing. Marián Horský se stává zástupcem VVO pro CO; velitel 3. msd. 4. A genmjr. ing. Ivan Todavčič je zástupcem náčelníka vojenské akademie v Brně, která se v případě mobilizace stává záložním generálním štábem.

Velitel VVO gen. por. ing. Imrich Andrejčák je nyní náměstkem min. obrany; velitel 2. d. PVOS genmjr. ing. František Váňa se stal zástupcem velitele letectva a PVOS; velitel 34. sbold plk. GŠt. ing. Ján Mokoš se stává náčelníkem Vysoké vojenské letecké školy v Košicích. Pracovník velení VKR gen. Vrlík, který později přešel na naši ambasádu v Berlíně se stal zástupcem velitele VVŠ v Bratislavě; pracovník hl. správy VKR, který později přešel ke gen. Jindrovi plk. Kratochvíl odchází do Perského zálivu; šéf 3. odboru VKR plk. Nebeský se stává zástupcem velitele voj. policie v Táboře; pracovník 1. odboru VKR plk. Bagýn je jmenován náčelníkem voj. policie Praha; pan Václavík ml. pracoval na 1. odboru VKR a potom odešel údajně jako náš atašé do zahraničí.

Komise neprokázala, že by bývalé politické vedení chtělo použít armádu k násilnému zvrácení vývoje. Je však zřejmé, že konkrétní osoby o použití armády usilovaly. Tehdejší ministr nár. obrany gen. Václavík vystoupil jako člen ÚV KSČ na jeho plénu 24. 11. 1989 a mimo jiné vyslovil tento požadavek: "... uvést do bojové pohotovosti armádu, bezpečnost, milici bez nějakých zásahů, aby tyto složky byly připraveny, jestliže k něčemu dojde věci řešit. Není možno soudruzi a soudružky čekat, až nám něco udělají. Je třeba mít tyto síly připraveny. Já nevolám tady o žádném krveprolití ..."

Já sám si pane ministře jako člen branně bezpečnostního výboru na základě informací, které mám k dispozici, kladu otázku, k čemu jinému než ke krveprolití by došlo, pokud by ÚV KSČ schválil Václavíkův požadavek a armáda by byla uvedena do pohybu? Náš právní řád trestá i nabádání k trestným činům. Na pana gen. Václavíka jak vidno se však paragrafy nevztahují.

Plénum ÚV KSČ sice neschválilo Václavíkův požadavek a skončilo odstoupením Jakeše a předsednictva ÚV. ÚV KSČ byl politicky zcela rozložen a neschopen učinit jakékoliv vážné politické rozhodnutí. Zastánci násilného řešení situace nenalezli u komunistů dostatečnou podporu. Neschopnost a rozklad ÚV KSČ, nečinnost VB a StB, rozpad LM odradily tehdejší velení armády od uskutečnění použití síly.

Faktem však zůstává, že vyčleněné síly a prostředky byly připraveny zahájit svou činnost. Armáda proti všem předpisům, rozkazům a směrnicím vyvíjela naprosto samostatnou činnost bez souhlasu vlády, ÚV KSČ, Rady obrany státu. Měla připraveny veškeré prostředky k násilnému zvrácení situace.

Podle plánu MBO (mimořádné bezpečnostní opatření) bylo v tehdejší ČSSR plánováno nasazení 790 vojáků z povolání, 13 720 vojáků ZS, 756 nákladních vozidel, 130 transportérů a 155 tanků. Z toho 94 tanků tvořilo zálohu pro Prahu. V této souvislosti je zajímavé, že zmizel tzv. plán "Zámysl" - což bylo grafické znázornění napadení Prahy armádou. Tyto vyčleněné síly byly vybaveny spojovacími prostředky, prostředky protichemické ochrany, a municí. Na určených místech měly být vyčleněné jednotky vybaveny ochrannými štíty, obušky, ručními granáty se slzným plynem a prostředky KASR. Tyto síly byly průběžně udržovány v bojové pohotovosti.

Postup různých ozbrojených složek v případě vyhlášení MBO byl zpracován v dokumentu "Centrální plán MBU", vypracovaném MV ČSSR v roce 1970. Vyhlášení MBO, jejich varianty a stupně prováděl ministr vnitra po předchozím schválení předsednictvem ÚV KSČ, v případě nebezpečí z prodlení po dohodě s předsedou Rady obrany státu (generální tajemník ÚV KSČ). Pro výkon MBO se počítalo s těmito složkami: StB, VB, ČSLA, LM, CO, PO, a sborem nápravné výchovy. MBO se vyhlašovala v těchto stupních: varianta I. stupeň 1-5, varianta II. stupeň 6-7. Použití sil ČSLA přicházelo v úvahu od stupně 4-7. Je nutno zdůraznit, že vyhlášení 7. stupně MBO se vztahovalo na všechny ozbrojené síly ČSSR. Dále je třeba zdůraznit, že presto, že nezasedala Rada obrany státu a ÚV KSČ neschválil Václavíkův požadavek pomocí armády bránit socialismus, tak někteří velitelé divizí z vlastní iniciativy prováděli prověrky vyčleněných sil a prostředků. Politický aparát HPS ČSLA zahájil intenzivní tlak k podpoře zákroku na Národní třídě a k diflamaci protestujícího obyvatelstva. Armáda byla 24. 11. 1989 v takovém stupni pohotovosti, že stačilo vydat signál "Zásah" a po 6-ti hodinách od vydání tohoto signálu byla schopna plnit jakékoli úkoly. Tvrzení, že šlo o běžnou prověrku je směšné. Činnost těch velitelů, kteří se podíleli na uvedení armády do pohotovosti lze podle mého názoru hodnotit jako svévolnou, úmyslnou přípravu k nasazení armády, tedy Jako trestný čin zneužití pravomoci a obecného ohrožení. Prokuratura však mlčí.

U předurčených útvarů probíhá 23. 11. a 24. 11. 1989 zpřesňování počtů vyčleněných osob včetně vyřazování nespolehlivých vojáků a absolventů vojenských kateder vysokých škol ze zásahových jednotek, kontrola materiálu technického zabezpečení a munice včetně vyčleněných dopravních prostředků do pohotovosti. U všech útvarů ČSLA jsou omezovány a zakazovány vycházky vojáků ZVS, všechny návštěvy vojenských objektů konané s politickými cíli mají být zadrženy a předány VB. Tato činnost je zabezpečována orgány VKR. Vojáci jsou rozdělováni do skupin podle politické spolehlivosti.

Šlo o tyto skupiny:

- morálně narušení s aktivním vztahem ke kapitalistickým státům,

- vojáci rodičů vyloučených z KSČ,

- vojáci trestaní za pobuřování, propagaci fašismu a násilné trestné činy před výkonem ZVS,

- vojáci, kteří odmítli vstup do KSČ,

- žadatelé o propuštění z armády,

- neformální vůdci vojenských kolektivů. Je sledována činnost a působení bývalých vojáků vyloučených z KSČ či propuštěných z ČSLA.

23. 11. 1989 organizuje ministr Václavík v budově MNO - Valy shromáždění s veliteli vojenských okruhů, armád, divizí, vysokých vojenských škol a s jejich politickými zástupci. Na GŠ velitelskýc okruhů, armád, svazků a útvarů byly zřízeny zvláštní operační skupiny. Velení ČSLA na žádost R. Hegenbarta organizuje akci "Vlna" s cílem převzít do svých rukou vysílání Čs. rozhlasu a televize. Za řízení generálů Vacka, Ducháčka, Vintra, Šmakala a plk. Kůska je okamžitě soustředěno 94 specialistů připravených k akci. Gen. Vacek organizuje 24. 11. 1989 součinnostní poradu s pracovníky FMV. Porady se zúčastnili gen. Vacek, Ducháček, Vincenc, Lorenc, plukovníci Vykypěl a Šmíd. Písemné dokumenty z porady neexistují, nikdo z uvedených účastníků si nic nepamatuje. Iniciativa ke svolání schůzky vzešla ze strany armády. Velení armády svou činnost organizuje samostatně a iniciativně, aniž by k tomu bylo vyzváno FMV, jedinou řídící složkou ve státě vzhledem k organizaci MBO.

Vše však začalo vlastně v dubnu 1971. Na základě rozhodnutí Rady obrany státu je zpracován "Rozkaz MNO pro vyčlenění sil a prostředků ČSLA k zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR".

1. 8. 1989 svolal gen. Vacek poradu k aktualizaci uvedené dokumentace, v srpnu a říjnu vydal nařízení náčelníka GŠ k zajištění klidu a pořádku v souvislosti s vývojem bezpečnostní situace k 21. 8. a 28. 10. 1989. V srpnu 1989 provádí velitel 9. msp. praporu rekognostaci přesunu a ubytování vyčleněné jednotky ze Znojma do Prahy.

20. 11. 1989 - velitel 4. td. plk. Holba odesílá večer hlavní funkcionáře pluků ke kontrole připravenosti vyčleněných sil a prostředků pro MBO. U 9. msp. je přistaveno 20 nákladních aut, jsou omezeny vycházky, v určených místnostech je připravena munice a ostatní MTZ. U divizí 1. A probíhá obdobná činnost od 22. 11. 1989. Je to první svévolný pokus o oživení armády na ochranu fašistického režimu KSČ. HPS ČSLA vydává stanovisko odsuzující tzv. protisocialistické akce v Praze. Toto stanovisko je předáváno až do útvarů a jednotlivcům. Je obhajována nezbytnost zásahů pořádkových sil 17. 11. 1989 na Národní třídě Stanovisko podepisují generálové Klícha a Tomalík.

21. 11. 1989 od 9,00 - 14,00 hodin na MNO - Valy probíhá zasedán kolégia FMNO. Za HV - SOS je přizván gen. plk. Kondakov a za OSA ÚV KSČ plk. Trnka. V úvodu gen. Václavík hodnotí situaci. Plně odsuzuje činnost demokratických sil a uvádí: "Máme zakalený třídně uvědomělý velitelský sbor, na který se můžeme spolehnout..., jsme tu od toho, abychom maximálně přispěli k zachování našeho socialistického společenského řádu." Pan Hegenbart se sice nezúčastnil, ale po 10-ti minutovém telefonátu s gen. Václavíkem, uložil ministr MO gen. Vackovi v součinnosti s gen. Matyášem ihned provést výběr a přípravu lidí na obsluhu televizní a rozhlasové techniky - akce "Vlna".

22. 11. 1989 HPS vydává informace a pokyny pro politickou práci, odsuzuje OF a demonstrace a plně se staví za stanovisko gen. tajemníka ÚV KSČ a prohlášení vlád z 19. 11. 1989. Vydává výzvu k politické bdělosti a nezastupitelnosti vedoucí úlohy KSČ. Uvedené informace jsou beze zbytku předány vojskům 4. A s podpisem gen. M. Petra. Min. vnitra informuje svého zástupce gen. Lorence, že obdrží pokyn od gen. Vacka (!) a bude vyzván ke schůzce. V ubytovně ČSLA Ruzyň je soustředěna skupina 96-ti odborníků pro obsluhu televize a rozhlasu zorganizovaná zástupcem NGŠt gen. Ducháčkem a gen. Matyášem. Kdo nepodepíše prohlášení o mlčenlivosti, je ze skupiny vyřazen. Obrana lidu v duchu Gottwalda: "republiku si rozvracet nedáme" otiskuje první ohlasy z vojsk - souhlas se zásahem na Národní třídě, podpora vlády. Podle předběžného nařízení ZVO byla u první armády připravena šifrovka - rozkaz s obsahem prověřit a zabezpečit jednotky vyčleněné k udržení klidu a pořádku, což znamená násilně udržet dosavadní systém moci.

23. 11. 1989 je klíčovým dnem. Již 20. 11. 1989 svolal gen. Václavík na tento den poradu FMNO s účastí hlavních funkcionářů armády do velitelů divizí a jejich náčelníků PO. HPS ČSLA pokračuje v ideologickém působení na vojska a veřejnost, připravuje se shromáždění velitelů a politických pracovníků od 14,00 hodin. V osobním plánu náčelníka štábu 1. td. 1. A. plk. Zbytka byl zjištěn záznam telefonického rozhovoru s gen. Vackem: prověřit připravenost 2. tp. (tj. 85 tanků!), prověřit bojeschopnost jednotlivých útvarů k akci "Zásah"!

23. 11. 1989 14,00 hodin - probíhá shromáždění na FMNO - Valy. Zápis z jednání byl zničen, účastníci si údajně nic nepamatují. (Je zajímavé, jak mohou lidé, kteří trpí ztrátou paměti nadále být v klíčových funkcích). Na programu byl referát min. obrany hodnotící vnější a vnitřní situaci s uvažovaným záměrem - připravit ČSLA k akci. Byla předána stanoviska a doklady příslušných náčelníků a velitelů. Byla zhodnocena politická situace náčelníkem HPS. Na závěr shromáždění přijalo "Prohlášení vedoucích funkcionářů ČSLA", kde je na konci uvedeno: "... společně s dělníky, rolníky, příslušníky inteligence jsme připraveni bránit a ubránit vymoženosti socialismu" (bylo připraveno 155 tanků). Na shromáždění dochází k naprosté shodě názorů, plné podpoře KSČ a odmítnutí vystoupení demokratických sil. Je proklamována věrnost plnění závazků Varšavské smlouvy. Po skončení shromáždění vydává min. národní obrany gen. Václavík pokyny náčelníkovi gen. štábu gen. Vackovi, veliteli ZVO gen. Zachariášovi a veliteli VVO gen. Andrejčákovi: zabezpečit udržování pevného voj. režimu, zabezpečit přítomnost hlavních funkcionářů na štábech a připravit řídící skupiny pro MBO. Stanovit pohotovost těchto skupin na 8,00 hod. 24. 11. 1989 a prověrky vyčleněných sil a prostředků do 16,00 hod téhoz dne. Činí je osobně odpovědnými za svěřené funkce, počítaje v to připravenost útvarů ČSLA plnit úkoly vůči státu, tj. MBO.