Za bezvadnost: 
442
Vládní návrh
Zákon
ze dne ........ 1991
o mimosoudních rehabilitacích
Ke zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 tím, že byla porušována základní občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva, se Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
PŘEDMĚT ÚPRAVY
§ 1
(1) Zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. [Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.]
(2) Zákon též upravuje podmínky uplatňování nároků, vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. [§ 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.]
(3) Tohoto zákona se nepoužije na zmírnění křivd, jež jsou předmětem úpravy zvláštního zákona. [Např. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. .../1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě.]
(4) Tohoto zákona nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody osobami státně nespolehlivými. [Dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů.]
ČÁST DRUHÁ
OBLAST OBČANSKOPRÁVNÍCH A SPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 2
(1) Zmírnění následků majetkových a jiných křivd, způsobených občanskoprávními úkony a správními akty, k nimž došlo v rozhodném období, spočívá ve vydání věci nebo v poskytnutí peněžní náhrady nebo ve zrušení některých správních aktů, popř. v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení,
a) je-li to v zákoně výslovně stanoveno,
b) došlo-li k nim na základě ustanovení právních předpisů, které tento zákon zrušuje, nebo
c) byl-li důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
(2) Politickou perzekucí pro účely tohoto zákona se rozumí postižení osob, které vzniklo:
a) v přímé souvislosti s jejich demokraticky motivovaným politickým a společenským jednáním a občanskými postoji, nebo
b) jako důsledek jejich příslušnosti k určité sociální, majetkové nebo jiné skupině či vrstvě.
(3) Postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody se pro účely tohoto zákona rozumí takové jednání, které je v rozporu se zásadami uvedenými v § 1 odst. 1 zákona. Za takové jednání se nepovažuje odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let 1945 - 1948. [Např. zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, zákon č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, zákon č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, zákon č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, zákon č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami, zákon č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, zákon č. 122/1948 Sb., o organizaci a znárodnění cestovních kanceláří, zákon č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků, zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, zákon č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, zákon č. 126/1948 Sb., o znárodnění některých šlechtitelských podniků, dekret prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, dekret prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o znárodnění akciových bank, dekret prezidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven.]
HLAVA PRVNÍ
OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY
Oprávněné osoby
§ 3
(1) Oprávněnými osobami jsou fyzické osoby, jejichž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6 zákona, pokud jsou československými státními občany a mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Zemřela-li oprávněná osoba nebo byla-li prohlášena za mrtvou, jsou dalšími oprávněnými osoby v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, dožil-li se účinnosti tohoto zákona; dědil-li dědic ze závěti jen podíl dědictví, je oprávněn tímto podílem; ostatek připadne osobám uvedeným pod písmeny b) až d); dědil-li dědic ze závěti jen určitou věc nebo právo, není podle tohoto zákona oprávněn vůbec,
b) děti vlastníka a jeho manžel, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona; tyto osoby jsou oprávněny rovným dílem; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona naživu, jsou k jeho podílu oprávněny jeho děti, a není-li naživu některé z nich, jeho potomci,
c) rodiče vlastníka, pokud se dožili účinnosti tohoto zákona;
d) sourozenci vlastníka, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona. V případě, že některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou oprávněnými osobami na jeho místě jeho žijící děti.
(3) Náležela-li odňatá věc do spoluvlastnictví více osob, jsou oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše svých podílů. Nežije-li některý z nich, řídí se pořadí dalších na jeho místě oprávněných osob podle odstavce 2.
(4) Oprávněnými osobami jsou rovněž osoby uvedené v § 6 písm. f) zákona.
(5) Je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z odstavců 1 až 4, pokud se písemně nedohodly jinak.
§ 4
Povinné osoby
(1) Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona věc drží, s výjimkou podniků se zahraniční majetkovou účastí a zahraničních právnických osob. Tato výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté po dni platnosti tohoto zákona.
(2) Povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s nimi nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď za cenu neodpovídající tehdy platným cenovým předpisům, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele.
Vydání věci
§ 5
(1) Povinná osoba je povinna věc vydat na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem. Jde-li o vydání movité věci, prokáže-li též, kde se věc nalézá. Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní jen některá z nich, vydá se jí jen její podíl.
(2) Povinná osoba je povinna uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci podle tohoto zákona. Tato dohoda, pokud jde o nemovitost, podléhá registraci státním notářstvím; státní notářství přitom postupuje obdobně jako při registraci smlouvy o převodu nemovitostí.
(3) K vydání věci musí oprávněná osoba povinnou osobu vyzvat do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne.
(4) Povinná osoba je povinna vydat věc oprávněné osobě nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 3.
(5) Pokud povinná osoba své povinnosti nesplní, může oprávněná osoba uplatnit své nároky u soudu, a to nejpozději do 1 roku ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne.
§ 6
(1) Povinnost vydat věc se vztahuje na ty případy, kdy
a) věc připadla do vlastnictví státu podle § 453a občanského zákoníku,
b) věc připadla do vlastnictví státu na základě prohlášení a smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
c) stát převzal věc v případech, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území republiky,
d) stát převzal nemovitou věc darovací smlouvou uzavřenou dárcem v tísni,
e) stát převzal nemovitou věc v dražebním řízení provedeném podle tehdy platných předpisů [Instrukce ministerstva spravedlnosti z 30. 4. 1967, uveřejněná ve Sbírce instrukcí ministerstva spravedlnosti ročník 4, částka 4, č. j. ministerstva spravedlnosti 1544/66 - org. odbor.] zkrácenou formou na úhradu své pohledávky,
f) stát převzal nemovitou věc na základě soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky. V takovém případě je však oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené smlouvy. Pokud taková smlouva nenabyla účinnosti, je oprávněnou osobou původní vlastník, který je povinen po vydání nemovitosti vrátit přijatou kupní cenu osobě, se kterou takovou smlouvu uzavřel.
(2) Povinnost vydat věc se vztahuje i na další případy neuvedené v odstavci 1, jež spadají pod § 2 odst. 1 písm. c) zákona, jakož i na případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.
§ 7
(1) Věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení písemné výzvy k vydání věci povinné osobě.
(2) Sjednala-li povinná osoba před tímto dnem smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci vydávané nemovitosti, popřípadě jinou smlouvu týkající se této nemovitosti, musí být sjednána dohoda o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá oprávněná osoba práva a závazky z této smlouvy.
(3) Je-li vydávaná stavba proti svému stavu v době odnětí znehodnocena do té míry, že ji nelze užívat pro potřeby bydlení, výroby, obchodu nebo jiných služeb bez okamžité stavební úpravy, přísluší oprávněné osobě i peněžní náhrada podle § 13 zákona.
(4) Jde-li o nemovitost, která byla zhodnocena tak, že její cena určená ke dni podání písemné výzvy podle cenových předpisů platných v době převzetí stavby státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví převyšuje podstatně cenu nemovitosti určenou podle cenových předpisů platných v době převzetí stavby státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat peněžní náhradu podle § 13 zákona nebo zda vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti a uhradí rozdíl mezi cenami povinné osobě.
§ 8
(1) Stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter, se nevydávají.
(2) Povinná osoba je povinna vydat pozemek, na němž stála zaniklá stavba, pokud nejde o případ podle odstavce 3.
(3) Pozemek, na němž stojí stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává.
(4) Pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se oprávněné osobě vydává. To neplatí, je-li na pozemku stavba, k jejímuž účelu bylo toto právo zřízeno, jestliže se tato stavba nevydává.
(5) V případech uvedených v odstavci 1 až 4 náleží oprávněné osobě peněžní náhrada podle § 13 zákona.
(6) Věc se nevydá, je-li v držení orgánu nebo organizace České a Slovenské Federativní Republiky, v jejichž působnosti je zajišťování povinností České a Slovenské Federativní Republiky na úseku diplomatických vztahů.
§ 9
(1) Povinná osoba je povinna s věcmi, o jejichž vydání byla požádána, až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání. Takové právní úkony jsou neplatné.
(2) Právo na náhradu škody, kterou by povinná osoba způsobila osobě oprávněné porušením svých povinností podle odstavce 1, zůstává ustanovením § 10 zákona nedotčeno.
§ 10
(1) Povinná osoba nemůže proti oprávněné osobě uplatňovat žádné finanční nebo jiné nároky související s vydávanými věcmi. Rovněž oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat jiné nároky, související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v tomto zákoně.
(2) Pokud vázly na nemovitosti ke dni převzetí státem pohledávky peněžních ústavů zajištěné omezením převodu nemovitosti vypořádané podle zvláštních předpisů, uhradí oprávněná osoba státu tu částku, kterou stát takto vypořádal. 9
§ 11
(1) Vydá-li nemovitost jiná osoba než stát, vznikne této osobě nárok na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci. Je-li předmětem vydání pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, přísluší osobě oprávněné z tohoto práva náhrada ve výši zaplacené úhrady za zřízení tohoto práva. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
(2) Vydá-li přitom kupní cenu podle odstavce 1 osoba, která nabyla věc od státu, vznikne jí nárok na vrácení kupní ceny. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 12
(1) Dosavadním uživatelům bytů nebo nebytových prostor ve vydávaných nemovitostech se užívací právo zachovává a nadále se řídí občanským zákoníkem a předpisy souvisejícími. [Občanský zákoník č. 40/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.]
(2) Uživatel bytu, který se souhlasem správce a v souladu se stavebním povolením provedl v bytě na vlastní náklady úpravy mající vliv na zlepšení bytu, má nárok na náhradu nákladů podle platných cenových předpisů.
(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, pokud uživatel bytu byl povinen hradit náklady podle § 161 odst. 1 a § 164 občanského zákoníku.
§ 13
Peněžní náhrada
(1) Peněžní náhrada se poskytuje jen za nemovitost, kterou nelze vydat, nebo požádá-li oprávněná osoba o peněžní náhradu podle § 7 odst. 4 zákona.
(2) V případě, že stát převzal celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, popř. na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle tohoto zákona, přísluší oprávněné osobě peněžní náhrada ve výši 100 000,- Kčs.
(3) Písemnou žádost o peněžní náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě 2 let ode dne účinnosti zákona nebo ve lhůtě 2 let ode dne rozsudku soudu, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.
(4) Náhradu poskytne příslušný ústřední orgán státní správy republiky na žádost oprávněné osobě ve výši stanovené cenovými předpisy platnými v době převzetí nemovitosti státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví s připočtením 3 % z výše náhrady za každý rok od převzetí věci do dne účinnosti tohoto zákona. Náhrada musí být vyplacena nejpozději do 1 roku ode dne doručení žádosti.
(5) Náhrada nepřesahující 30 000,- Kčs se vyplatí v hotovosti. U náhrad přesahujících tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejvýše však 30 000,- Kčs v hotovosti; zbytek v cenných papírech vydaných státem.
(6) Peněžní náhrada se poskytuje i v případech nemovitých věcí, které držely ke dni účinnosti tohoto zákona orgány a organizace České a Slovenské Federativní Republiky, v jejichž působnosti je zajišťování povinností České a Slovenské Federativní Republiky na úseku diplomatických vztahů podle § 8 odst. 6 zákona.
(7) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením stanoví způsob přepočtu náhrad zjištěných podle cenových předpisů platných před provedením peněžní reformy. [Zákon č. 41/1963 Sb., o peněžní reformě, ve znění pozdějších předpisů.]
HLAVA DRUHÁ
SPRÁVNÍ VZTAHY
§ 14
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou osoby uvedené v § 3 zákona, jejichž věc přešla do vlastnictví státu podle § 16 zákona.
(2) Oprávněnými osobami jsou rovněž fyzické osoby, jimž byla způsobena jiná křivda orgány státní správy, jejichž rozhodnutí jsou podle § 16, 17 a 18 zrušena.
§ 15
Povinné osoby
Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby podle § 4 odst. 1 a fyzické osoby podle § 4 odst. 2 a 3 zákona, pokud nabyly věc od státu, který získal oprávnění s věcí nakládat za okolností uvedených v § 16 odst. 1 zákona, a příslušné ústřední orgány státní správy republiky (§ 16 odst. 3, a § 17 odst. 2 zákona).
§ 16
(1) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byl uložen podle zákona č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, trest odnětí svobody, pro padnutí jmění, propadnutí věci, nebo bylo uloženo zabrání věci, nebo byl uložen náhradní trest odnětí svobody při nedobytnosti pokuty.
(2) Povinné osoby jsou povinny vydat věci podle § 5 až 12 zákona, nebo poskytnout peněžní náhradu podle § 13 zákona.
(3) Náhradu za výkon trestu odnětí svobody ve stejném rozsahu a za stejných podmínek stanovených v § 23 zákona č. 119/1990 Sb. je povinen poskytnout příslušný ústřední orgán státní správy republiky.
§ 17
(1) Zrušují se rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vyslovená podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, a zařazení do pracovního útvaru vyslovená podle nařízení Slovenské národní rady č. 7/1948 Sb. n. SNR, o zřízení pracovních útvarů, ledaže by už předchozí potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu soustavně páchající majetkovou trestnou činnost.
(2) Příslušný ústřední orgán státní správy republiky je povinen poskytnout peněžní náhradu za dobu strávenou v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru v rozsahu obdobně podle § 23 zákona č. 119/1990 Sb.
§ 18
(1) Zrušují se povolávací rozkazy, kterými byli vojáci zařazeni po dobu základní vojenské služby do pomocných technických praporů, vydané v letech 1950 až 1954, jakož i povolávací rozkazy na výjimečná vojenská cvičení k pomocným technickým praporům podle § 39 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon.
(2) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byli žáci a studenti vyloučeni ze studia na školách, poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách, pokud se tak stalo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Zrušení rozhodnutí neobnovuje trvání studijního poměru.
ČÁST TŘETÍ
OBLAST TRESTNĚ PRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 19
Oprávněné osoby
Oprávněnými osobami jsou osoby rehabilitované podle zákona č. 119/1990 Sb. splňují-li podmínky uvedené v § 3 odst. 1 zákona a v případě jejich úmrtí nebo prohlášení za mrtvého osoby uvedené v § 3 odst. 2 zákona.
§ 20
(1) Povinnými osobami jsou právnické osoby podle § 4 odst. 1 zákona, fyzické osoby podle § 4 odst. 2 a 3 zákona, pokud nabyly věc od státu, který k ní získal oprávnění soudním rozhodnutím, a příslušný ústřední orgán státní správy republiky.
(2) Povinné osoby jsou povinny vydat věci podle § 5, 7 až 12 zákona nebo poskytnout náhradu podle § 13 zákona.
(3) V případech uplatňování nároků na vydání majetku vyplývajících ze zrušení výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, kde rozhodnutí o zrušení těchto výroků nabyde právní moci po účinnosti tohoto zákona, počne běžet lhůta k uplatnění nároku od právní moci uvedeného výroku.
ČÁST ČTVRTÁ
OBLAST PRACOVNĚ PRÁVNÍCH VZTAHŮ A VZTAHŮ
SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
§ 21
(1) Neplatné pro účely tohoto zákona je:
a) skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského poměru k družstvu (dále jen "pracovní vztah") podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, nebo
b) skončení pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb., nebo
c) skončení pracovního vztahu, spočíval-li jeho důvod v odsouzení pro trestný čin (zločin, přečin, přestupek), jestliže soudní rozhodnutí bylo zrušeno podle oddílu druhého a třetího zákona č. 119/1990 Sb. a trestní stíhání bylo zastaveno nebo byl obviněný v celém rozsahu zproštěn viny.
(2) Zrušují se soudní rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty návrhy na určení neplatnosti skončení pracovního vztahu v případech uvedených v odstavci 1.
§ 22
(1) Za neplatný se pro účely tohoto zákona považuje právní úkon, kterým
a) byl ukončen pracovní poměr výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. e) nebo f) zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb. proto, že pracovník narušil svou činností socialistický společenský řád a neměl proto důvěru potřebnou k zastávání dosavadní funkce anebo svého dosavadního pracovního místa, nebo
b) byl ukončen pracovní vztah z důvodů politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. 2 a 3 zákona).
(2) Neplatnost právního úkonu v odstavci 1 určuje na návrh soud.
(3) O neplatnosti právního úkonu podle odstavce 1, kterým byl ukončen služební poměr vojáka z povolání nebo příslušníka ozbrojených sborů, rozhodují v oborech své působnosti federální ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra a příslušné ústřední orgány státní správy republik; nevyhoví-li tyto orgány oprávněnému, rozhodne na jeho návrh soud.
(4) Návrh na určení neplatnosti právního úkonu může podat občan, který byl účastníkem pracovního vztahu, jehož skončení se právní úkon týkal. Nežije-li tento občan, mohou nárok podat jeho manžel nebo děti. Tento návrh lze podat soudu nejpozději do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, v případech, kdy je rozhodováno v řízení podle odstavce 3 do 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí příslušného ústředního orgánu státní správy, jinak nárok na určení neplatnosti právního úkonu zanikne.
(5) Odpůrcem v řízení o neplatnosti právního úkonu je organizace, která byla účastníkem pracovního vztahu, nebo její právní nástupce a není-li nástupce, orgán provádějící likvidaci, popřípadě stát; stát v tomto řízení zastupuje podle oboru působnosti příslušný ústřední orgán státní správy republiky, pokud nejde o pravomoc vyhrazenou federálnímu ústřednímu orgánu státní správy.
(6) Byla-li neplatnost právního úkonu předmětem soudního rozhodování, které pravomocně skončilo, rozhoduje soud přiměřeně podle části čtvrté, hlavy druhé občanského soudního řádu.
(7) Neplatnost právního úkonu podle § 21 zákona a neplatnost právního úkonu uvedeného v odstavci 1 neobnovují trvání dříve skončeného pracovního vztahu, k jehož skončení vedly, a nezakládají nárok na náhradu škody a jiná plnění související s trváním pracovního vztahu. Požádá-li však občan v návrhu na určení neplatnosti právního úkonu o to, aby ho organizace, která byla účastníkem pracovního vztahu, znovu zaměstnala, uloží soud organizaci občana zaměstnat, pokud splňuje předpoklady a požadavky pro výkon práce a organizace má možnost občana zaměstnat.
§ 23
(1) Neplatné je rozhodnutí, kterým orgán příslušný k provádění sociálního zabezpečení umělců, rozhodl z důvodů uvedených v § 2 odst. 2 a 3 zákona
a) o skončení účasti na sociálním zabezpečení umělců, nebo
b) o tom, že sociální zabezpečení umělce nevzniká.
(2) O neplatnosti rozhodnutí podle odstavce 1 rozhoduje na návrh příslušný ústřední orgán státní správy republiky; posouzení toho, kdo se v těchto případech považuje za umělce, náleží do působnosti příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 24
(1) Je-li skončení pracovního vztahu neplatné podle § 21 odst. 1 zákona, nebo byla-li v řízení podle § 22 odst. 2 zákona určena neplatnost právního úkonu, na jehož základě skončil pracovní vztah, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba od skončení tohoto pracovního vztahu do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do dne účinnosti tohoto zákona, za dobu zaměstnání.
(2) Je-li rozhodnutí příslušného orgánu podle § 23 zákona neplatné, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba ode dne právní moci tohoto rozhodnutí do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do 30. dubna 1990, za dobu zaměstnání.
(3) Jestliže zaměstnání, které bylo pro účely důchodového zabezpečení zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie, skončilo z důvodů uvedených v § 21 odst. 1 zákona nebo na základě neplatného právního úkonu podle § 22 odst. 1 zákona, hodnotí se doba zaměstnání uvedená v odstavci 1 v I. (II.) pracovní kategorii, nejvýše však v rozsahu potřebném pro vznik nároku na důchod z I. (II.) pracovní kategorie. Kategorie funkcí se však hodnotí podle odstavce 1.
(4) Za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 18 odst. 1 zákona se doba výkonu vojenské služby včetně vojenského cvičení u pomocných technických praporů, která přesahuje dobu 24 měsíců, hodnotí pro účely důchodového zabezpečení tak, že se za každý započatý rok této doby započítávají dva roky zaměstnání, a to v té kategorii, v níž byl výkon práce zařazen.
(5) Za účelem zmírnění křivd způsobených vyloučením ze studia studentů vysokých škol se doba jejich vysokoškolského studia hodnotí pro účely důchodového zabezpečení tak, že se za každý započatý rok včetně let předepsaných pro ukončení tohoto studia, které nebylo možno z důvodu vyloučení absolvovat, započítávají dva roky zaměstnání.
(6) Průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodů se u občanů, jimž se hodnotí doba zaměstnání podle odstavce 1 nebo 2, zjišťuje ze skutečně dosaženého výdělku v posledním kalendářním roce před skončením zaměstnání, zvýšeného o mzdový nárůst v národním hospodářství za dobu před vznikem nároku na důchod. Způsob zvýšení skutečně dosaženého výdělku stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
§ 25
Výpočet důchodu nebo úprava jeho výše podle § 24 zákona se provede jen tehdy, je-li to pro občana výhodnější než podle obecných předpisů důchodového zabezpečení, nebo než podle § 25 zákona č. 119/1990 Sb.
§ 26
Důchody přiznané přede dnem účinnosti tohoto zákona se upraví podle § 24 zákona na žádost; důchod se přitom připočte podle těch předpisů, podle kterých byl přiznán.
§ 27
Výše důchodu podle předchozích ustanovení se upraví nejdříve od splátky důchodu náležejícího po dni účinnosti tohoto zákona.
§ 28
Podle § 24 až 27 zákona se postupuje též při výpočtu nebo úpravě výše důchodů vdovských a sirotčích.
§ 29
(1) Občanům, kteří jsou účastni rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., a občanům, u nichž bylo odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2 zákona č. 119/199 Sb. zrušeno přede dnem jeho účinnosti, náleží, s výjimkou nároků v důchodovém zabezpečení, [Důchodové nároky jsou upraveny v § 25 zákona č. 119/1990 Sb.] stejný rozsah výhod jako účastníkům odboje [§ 59 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.]
(2) Občanům, kteří byli zařazeni do tábora nucených prací nebo pracovního útvaru rozhodnutím, jež se zrušuje podle § 17 zákona, se přiznávají nároky uvedené v § 25 zákona č. 119/19 Sb. Ustanovení předchozího odstavce přitom platí i zde.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije jen v případě občanů,
a) na kterých byl vykonán trest smrti, nebo
b) kteří zemřeli ve vazbě nebo při výkonu trestu odnětí svobody, anebo
c) kteří vykonali trest odnětí svobody alespoň v délce 12 měsíců, popř.
d) kteří byli zařazeni v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru alespoň 12 měsíců.
§ 30
Došlo-li k neplatnému ukončení služebního poměru vojáků z povolání nebo příslušníků ozbrojených sborů, posuzují se nároky na sociální dávky, vyplývající ze zákonů o služebních poměrech těchto osob, jako kdyby byly propuštěny z reorganizačních důvodů. Pro výši těchto dávek se zhodnocuje skutečně vykonaná doba služby a dosažený výdělek (základ pro výpočet dávky). Podrobnosti stanoví v oboru své působnosti federální ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra a příslušné ústřední orgány státní správy republik.
ČÁST ŠESTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 31