FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
424
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1991
o zvyšování důchodů
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon upravuje zvyšování důchodů z důchodového zabezpečení, a to důchodů starobních, invalidních, částečných invalidních, za výsluhu let, vdovských a sirotčích.
ČÁST PRVNÍ
ZVÝŠENÍ DŮCHODŮ
§ 2
(1) od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1991 se vyplácené důchody a důchody přiznané do 31. prosince 1991 zvyšují o 8 %.
(2) K procentu zvýšení důchodu uvedenému v odstavci 1 se u důchodů přiznaných do 31. prosince 1978 přičítají další 3 %, u důchodů přiznaných od 1. ledna 1979 do 31. prosince 1985 další 2 % a u důchodů přiznaných od 1. ledna 1986 do 30. září 1988 další 1 %.
(3) Základem zvýšení důchodů podle odstavců 1 a 2 je měsíční částka důchodu, na kterou má občan nárok ke dni, od něhož se důchod zvyšuje.
(4) Rokem přiznání důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a za výsluhu let se rozumí rok, do něhož spadá den, od kterého byl důchod přiznán, pokud nárok na něj trval nepřetržitě až do dne, od kterého zvýšení důchodu náleží. Rokem přiznání vdovského a sirotčího důchodu se rozumí rok přiznání důchodu, z něhož byly tyto důchody vyměřeny, nebo rok úmrtí občana, jestliže nebyl poživatelem důchodu.
(5) Za důchody přiznané k 30. září 1988 se považují též důchody vyplácené od pozdějšího data, jestliže nárok na ně vznikl před 1. říjnem 1988 a byly vypočteny podle zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li o
a) starobní důchody občanů, kteří nebyli po vzniku nároku na tento důchod nepřetržitě zaměstnáni, nebo
b) starobní, invalidní nebo částečné invalidní důchody občanů, jimž se nemocenské vyplácelo ještě po 30. září 1988.
(6) Částka zvýšení důchodu činí nejméně
a) 190 Kčs měsíčně, jde-li o důchody starobní, invalidní nebo za výsluhu let,
b) 114 Kčs měsíčně, jde-li o důchod vdovský,
c) 95 Kčs měsíčně, jde-li o sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte nebo o částečný invalidní důchod,
d) 57 Kčs měsíčně, jde-li o sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte,
e) polovinu částek uvedených v písmenech a) až d), jde-li o důchod upravený pro souběh s jiným důchodem.
(7) Ustanovení odstavce 6 písm. a) a b) se nevztahuje na důchody starobní, za výsluhu let nebo vdovské krácené pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti.
(8) Vdovské a sirotčí důchody se nezvyšují, jestliže byly vyměřeny z důchodů zvýšených podle odstavce 1.
§ 3
Zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu
(1) Hranice důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, činí podle § 54 odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb. a zákona č. 180/1990 Sb. (dále jen "zákon o sociálním zabezpečení"), 1440 Kčs měsíčně a podle § 54 odst. 2 a § 68 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení 2400 Kčs měsíčně.
(2) Důchody vyplácené ke dni účinnosti tohoto zákona, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu, se zvýší bez žádosti od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1991.
(3) Důchody starobní, invalidní, vdovské a sirotčí oboustranně osiřelých dětí, které dosud nebyly upraveny jako jediný zdroj příjmu a nedosahují výše stanovené v odstavci 1, se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1991.
§ 4
Zvýšení sociálních důchodů
(1) Výše sociálního důchodu podle § 52 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení činí nejvýše 1440 Kčs u jednotlivce a nejvýše 2400 Kčs měsíčně, je-li na takový důchod odkázán též rodinný příslušník.
(2) Sociální důchody podle § 52 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení mohou být přiznány nebo zvýšeny až do částek uvedených v odstavci 1 na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1991.
Společná ustanovení
§ 5
(1) Při souběhu nároků na více důchodů se posuzuje nárok na zvýšení u každého důchodu samostatně.
(2) Zvýšení důchodu náleží i nad nejvyšší výměry důchodu nebo úhrnu důchodů a nad nejvyšší výměry stanovené pro souběh důchodu nebo úhrnu důchodů a zvýšení důchodu pro bezmocnost; výše důchodu nebo úhrnu důchodů včetně zvýšení důchodu pro bezmocnost nesmí však po zvýšení podle tohoto zákona přesáhnout částku 3800 Kčs měsíčně.
(3) Zvýšení se slučuje s důchodem, k němuž náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek.
(4) Zvýšení důchodu náleží od splátky důchodu splatné po dni, od něhož se důchod zvyšuje.
§ 6
(1) Je-li důchod náležející ke dni splátky důchodu v měsíci, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují, upraven pro souběh s jiným důchodem nebo s příjmem z výdělečné činnosti, stanoví se částka zvýšení z měsíční výše vypláceného důchodu. Při první změně výše vypláceného důchodu, která souvisí s důvody snížení důchodu, náleží zvýšení důchodu ode dne této změny.
(2) Jestliže se důchod v měsíci, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují, nevyplácí, stanoví se částka zvýšení podle výše první splátky důchodu vyplacené po dni účinnosti tohoto zákona.
§ 7
(1) Jde-li o důchod upravený jako jediný zdroj příjmu podle § 54 a 68 zákona o sociálním zabezpečení, náleží částka zvýšení k výši důchodu před takovou úpravou.
(2) U dílčích důchodů přiznaných podle mezinárodní smlouvy se částka zvýšení určuje podle výše důchodu vypláceného tuzemským plátcem.
§ 8
Není-li v této části zákona stanoveno jinak, platí o zvýšení důchodů obdobně zákon o sociálním zabezpečení.
ČÁST DRUHÁ
PODMÍNKY A ZPŮSOB PRAVIDELNÉHO ZVYŠOVÁNÍ DŮCHODŮ
§ 9
Důchody uvedené v § 1 se opětovně zvýší, nejdříve však po uplynutí tří měsíců od posledního zvýšení důchodů, jestliže od tohoto zvýšení činí růst životních nákladů alespoň 10 % nebo růst průměrné mzdy alespoň 5 %.
§ 10
(1) Pevné částky zvýšení důchodů se stanoví s přihlédnutím k růstu životních nákladů a procenta zvýšení důchodů s přihlédnutím k růstu průměrné mzdy.
(2) Růst životních nákladů a růst průměrné mzdy se zjišťují podle statistických údajů Federálního statistického úřadu a pro účely odstavce 1 též z předpokládaného růstu v následujících šesti měsících.
(3) Pevné částky a procenta zvýšení důchodů stanoví zvláštní zákon se zřetelem na rozdíl mezi skutečným růstem životních nákladů a průměrné mzdy a růstem předpokládaným při stanovení předchozího zvýšení důchodů.
§ 11
Pro zvýšení důchodu podle § 9 a 10 platí ustanovení § 2 odst. 3 a § 5 až 8 obdobně.
ČÁST TŘETÍ
ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ
§ 12
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1991.
Důvodová zpráva
Obecná část
Účelem navrhovaného zákona je zavést systém pravidelného zvyšování důchodu, který odstraní dosavadní statičnost vyměřeného důchodu po celou dobu jeho pobírání a zajistí soulad mezi vývojem životní úrovně důchodců a ostatních obyvatel. Důchody, u nichž je při jejich přiznání velmi úzká vazba na dosahované výdělky v době pracovní aktivity, se výrazně odlišují podle období, v němž byly přiznány, i když jejich poživatelé vykonávali stejné zaměstnání po stejnou dobu. Hlavním a trvalým faktorem ovlivňujícím vznik těchto neodůvodněných rozdílů mezi důchodci je růst průměrných mezd a jeho odraz v úrovni důchodů. Současná a zejména očekávaná dynamika ekonomického vývoje a jeho vlivu na životní úroveň důchodců nezbytně vyžaduje systematický přístup k řešení tohoto problému. Trvalým řešením může být jen zdynamizování celé soustavy důchodového zabezpečení zavedením pravidelných úprav jak vyplácených důchodů, tak i omezení používaných v konstrukci důchodu. Zvýšení důchodů bude stanoveno s přihlédnutím k růstu životních nákladů a k vývoj i nominálních mezd. Druhá část zákona obsahuje základní zásady pravidelného přizpůsobování důchodů růstu mezd a životních nákladů jako trvalé principy důchodového zabezpečení.
Podle první části zákona budou zvýšeny důchody od března 1991 s tím, že jsou zde zohledněny dosavadní rozdíly v úrovni důchodů přiznaných v různých obdobích rozdílnou výší zvýšení. Současně se v první části zákona provádí zvýšení důchodů upravených z titulu jediného zdroje příjmu a zvýšení hranic, do kterých lze přiznat sociální důchod, fakultativní důchodovou dávku. V návaznosti na změny v rozhodujících ukazatelích ekonomického vývoje bude docházet k dalšímu zvýšení důchodů.
Procentní zvýšení důchodů s přihlédnutím k růstu průměrné mzdy umožňuje ve vztahu ke mzdám proporcionální růst úrovně důchodů úměrně vývoji pracovních příjmů. Tím, že se ve vývoji mezd odráží i výsledky boje pracujících za růst své životní úrovně, je zvyšováním podle mezd garantováno i zabezpečení potřeb důchodců, kteří jinak mají podstatně omezenější možnosti účinného prosazování těchto potřeb.
Nezbytné však bude přihlížet i k odůvodněným potřebám důchodců při případném přechodném poklesu reálných mezd, neboť možnosti důchodců přizpůsobit se změnám cenové úrovně jsou velmi omezené, a to i s ohledem na nižší úroveň jejich příjmů, zvýrazněnou pravděpodobným značným omezením další pracovní činnosti důchodců v nejbližším období. Zejména u nižších důchodů, u nichž růst životních nákladů daleko výrazněji ovlivňuje rozhodující část výdajů, nemusí procentní zvýšení dostatečně zabezpečovat pokrytí růstu výdajů. Vzhledem k tomu se navrhuje současně stanovit minimální zvýšení důchodů v pevných částkách, jejichž výše bude odvozena od růstu životních nákladů. Tím bude zajištěno, že u důchodců s nižšími důchody bude zvyšování zabezpečovat zachování reálné hodnoty dávky a důchodci s vyššími důchody se budou na eventuálním nižším růstu reálných příjmů podílet obdobně jako pracující.
Pokud by důchody byly zvyšovány pouze podle vývoje životních nákladů, docházelo by např. k tomu, že životní úroveň důchodců s vysokými důchody poroste, ale klesat bude životní úroveň u většiny mladých rodin, které mají nižší příjmy. Přitom vyšší růst výdajů na důchody může vyvolat potřebu zabezpečit finanční zdroje zvyšováním daní nebo příspěvků, a tím snížit životní úroveň pracujících a ohrozit stabilitu podniků.
Systémy pravidelných úprav důchodů, jež byly zavedeny prakticky ve všech zemích s dynamickým vývojem ekonomiky, nyní většinou zohledňují jak vliv růstu životních nákladů, tak i růst mezd a přihlíží i k širším hospodářským souvislostem. Původně uplatňované systematické přizpůsobování důchodů životním nákladům znamenalo, že se životní úroveň důchodců mohla vyvíjet podstatně příznivěji než u pracujících a důchodové systémy pak nebyly schopny rostoucí náklady krýt, takže bylo nutno valorizaci omezovat či dokonce snížit důchody. Tak tomu bylo např. v Belgii, Nizozemí, Itálii, Řecku.
Růst pracovních příjmů trvale ovlivňuje úroveň důchodů i životní úroveň, metodika jeho sledování orgány statistiky je obecně uznávána a výsledky pravidelně zveřejňovány. Z těchto důvodů je růst průměrné mzdy ukazatelem nejvhodněji vystihujícím smysl zvyšování důchodů. S ohledem na měnící se strukturu zaměstnanosti a na následně se měnící možnosti statistického zjišťování vývoje příjmů bude zřejmě nutné dbát na to, aby zjištěné údaje stále vyjadřovaly skutečný růst příjmů u co nejširšího okruhu pracujících. V současné době je takovým objektivním kritériem průměrná mzda v národním hospodářství, uváděná ve statistických zprávách Federálního statistického úřadu.
Zvláštní část
K § 1:
Zvyšování důchodů je motivováno snahou zamezit poklesu úrovně vyplácených důchodů ve vztahu k úrovni důchodů nově přiznávaných a k úrovni příjmů pracujících. Proto jsou do okruhu důchodů zvyšovaných podle tohoto zákona zahrnuty ty druhy důchodů, jejichž výše je odvozována z výdělků. Nejsou sem však zahrnuty důchody neodvozené ze mzdy, jako např. důchody manželek, výchovné a zvýšení důchodu pro bezmocnost, neboť jejich výše jsou stanoveny pevnou částkou bez závislosti na výdělku dosahovaném konkrétním pracovníkem. Obdobně jako u nejnižší a nejvyšší výměry důchodů, případně u jiných pevných částek uvedených v předpisech o sociálním zabezpečení, počítá se i u těchto dávek s jejich úpravou v rámci dalších opatření důchodového zabezpečení, která umožní, aby se všechny tyto pevné částky vyvíjely v souladu s vývojem mzdové a cenové hladiny a růstem životních nákladů, a to jak u nově přiznávaných, tak i u vyplácených důchodů.
K § 2:
Navrhuje se zvýšit všechny vyplácené důchody o 8 procent. V současném systému důchodového zabezpečení však existují ještě rozdíly mezi úrovní důchodů přiznaných v různých obdobích. Tyto rozdíly jsou tím větší, čím delší doba uplynula od jejich přiznání, neboť tím větší je i rozdíl mezi tehdejší a dnešní úrovní mezd. Je proto odůvodněné zvýšit výrazněji starší důchody a přizpůsobit tak v rámci daných možností jejich úroveň rostoucím výdělkům a změnám předpisů v minulém období. Hraniční roky pro diferenciaci procenta zvýšení byly proto stanoveny s přihlédnutím k vlivům minulých úprav na průměrnou výši důchodů přiznaných v jednotlivých obdobích. Diferenciace zvýšení byla stanovena i s přihlédnutím k ekonomickým možnostem, které neumožňují jednorázově odstranit všechny rozdíly. I v budoucnu bude tedy nadále potřebné hledat prostředky k postupnému vyrovnávání těchto rozdílů.
Účelem zvyšování důchodů je přizpůsobit důchody měnícím se ekonomickým podmínkám při zachování systematiky jejich výpočtu. Je proto nezbytné, aby zvýšení nenarušilo logiku tohoto systému, a tudíž ani vzájemné vztahy mezi různými druhy důchodů, neboť ten vyjadřuje uznávanou diferenci potřebné míry zabezpečení. Stanovení minimální částky, o níž bude důchod zvýšen, má u nižších důchodů zabezpečit zachování reálné hodnoty příslušného důchodu, a proto musí i stanovení těchto částek odpovídat konstrukci příslušného druhu důchodu (např. u vdovského důchodu musí odpovídat 60 % částky pro starobní důchod, u starobního důchodu krácení pro souběh s vdovským důchodem na polovinu pak polovinu částky pro starobní důchod, apod.). Stanovení jednotné částky pro všechny důchody by bylo věcně odůvodněné pouze při úpravách obdobných státnímu vyrovnávacímu příspěvku, kdy je poskytována jednotná kompenzace určité sociální skupině.
Při stanovení procenta zvýšení důchodu a minimální částky tohoto zvýšení se vycházelo z prognózy, podle níž se očekává, že v období roku 1990 a prvního pololetí roku 1991 vzroste průměrná nominální mzda pracovníků v národním hospodářství cca o 8 % proti úrovni roku 1989 a životní náklady se (po odečtení růstu kompenzovaného státním vyrovnávacím příspěvkem) zvýší o 20 %.
Podle tohoto zvýšení životních nákladů je stanoveno zvýšení pro jediný zdroj příjmu. Minimální zvýšení ostatních důchodů je stanoveno ve výši 80 % zvýšení pro jediný zdroj příjmu, t. j. 190 Kčs měsíčně pro starobní důchod a úměrně pro ostatní druhy důchodů. Takto stanovené minimální zvýšení je v souladu se záměrem způsobu stanovení směrného růstu průměrných nominálních mezd, u nichž se rovněž počítá jen s částečným přizpůsobením růstu životních nákladů.
S ohledem na očekávaný výrazný růst životních nákladů v roce 1991 se v oblasti mzdové počítá se zmírňováním jeho vlivu na životní úroveň umožněním rychlejšího zvyšování mezd a u důchodců systémem zvyšování vyplácených důchodů. U pracujících, kteří odejdou do důchodu v průběhu roku 1991, se tento mzdový růst ve výši důchodu již neprojeví, neboť jejich důchod bude vyměřen z výdělků dosažených před rokem 1991. Je proto odůvodněné, aby se na ně vztahovala všechna zvýšení vyplácených důchodů uskutečněná v tomto roce, a to i v tom případě, že důchod bude přiznán teprve po zvýšení důchodů. Jedná se o přechodné opatření, které je vyvoláno tím, že existující způsob výpočtu důchodu není schopen zohlednit rychlé tempo růstu cen a mezd v roce odchodu do důchodu. Tyto nedostatky by měla odstranit připravovaná nová koncepce důchodového zabezpečení, s jejímž uplatněním se počítá od roku 1993. Ze stejných důvodů se bude zvýšení vztahovat i na vdovské a sirotčí důchody přiznané z důchodů, jež nebyly na základě uvedeného zákona zvýšeny.
K § 3 a 4:
Růst životních nákladů je třeba plně kompenzovat důchodcům, kteří splňují podmínky pro zvýšení důchodu do hranice jediného zdroje příjmu. Hranice důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, se proto zvyšuje o 20 %, t. j. pro jednotlivce o 240 Kčs na 1440 Kčs měsíčně a pro dvojici důchodců na 2400 Kčs měsíčně. Obdobně se umožňuje do shodných výší přiznávat sociální důchody, fakultativní důchodové dávky.
K § 5 až 7:
Ze záměru sledovaného zvyšováním důchodů vyplývá i potřeba posuzovat nárok na zvýšení u každého důchodu samostatně, obdobně jako tomu bylo již při zvýšení důchodů od října 1990 podle nařízení vlády ČSFR č. 231/1990 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a hranic nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu. Proto se navrhuje řešit obdobně jako v uvedeném nařízení vlády specifické situace týkající se stanovení zvýšení, např. při krácení důchodu pro souběh s jiným důchodem nebo s příjmem z výdělečné činnosti, je-li důchod upraven z titulu jediného zdroje příjmu apod.
K § 9:
Ustanovení obsahuje hranici procentního vzrůstu průměrných mezd a životních nákladů, při jejímž dosažení se přistoupí ke zvýšení důchodů. Je nutné brát rovněž zřetel na reálné možnosti plátců důchodů a pošt provést změny výše vyplácených důchodů. Z této skutečnosti vyplývá pro zvyšování důchodů omezení v tom, že mezi zvýšeními důchodů musí uplynout alespoň tři měsíce.
K § 10:
Stanovení minimálních pevných částek zvýšení a procent zvýšení bude vycházet z růstu životních nákladů a růstu mezd; přitom podkladem pro jejich určení budou vedle statisticky zjišťovaných a vyhodnocovaných údajů i prognostické údaje, v zájmu toho, aby vzhledem k předpokládaným zásadním ekonomickým změnám nedocházelo k velkému zpoždění ve vyrovnání rozdílu reálné a nominální hodnoty důchodu. Pevnou částku zvýšení a procento zvýšení bude proto třeba stanovit nejen se zřetelem ke skutečnému růstu průměrné mzdy a životních nákladů za uplynulé období, ale také s přihlédnutím k jejich očekávanému růstu do příštího možného zvýšení. Zejména při výrazném růstu životních nákladů nelze zvýšení odkládat až na dobu, kdy bude jejich růst přesně statisticky zjištěn a příslušné orgány schopny zvýšení důchodu provést.
Rozdíl mezi skutečným a předpokládaným vývojem rozhodných ukazatelů bude pak zohledněn při rozhodování a dalším zvýšení.
K § 11:
Stanoví se, která obecná ustanovení o zvyšování důchodů budou platit i při dalších zvyšování důchodů.
K § 12:
Stanovení termínu zvýšení důchodů podle tohoto zákona vychází z toho, že je třeba v zájmu zabezpečení udržení přiměřené životní úrovně důchodců provést zvýšení důchodů v co možná nejkratším termínu.
Finanční dopad
Při zvyšování důchodů se vychází z růstu mezd a životních nákladů za rok 1990 a podle principů stanovených v části druhé zákona vzhledem k prvnímu pololetí roku 1991, a to z 8 % růstu mezd a 20 % růstu životních nákladů.
Důsledné zvýšení důchodů pouze podle růstu mezd by si při 8 % růstu mezd vyžádalo roční zvýšení výdajů o 5,2 mld Kčs. Důsledné zvýšení pouze podle životních nákladů by si při jejich růstu o 20 % vyžádalo roční zvýšení výdajů o 13 mld Kčs, a to ať již by důchody byly zvyšovány o jednotnou pevnou částku odpovídající zvýšení průměrného důchodu o 20 %, nebo každý důchod o 20 % své výše; bez stanovení minimálního zvýšení by ovšem nejnižší důchody byly zvýšeny jen o velmi malé částky.
Navrhované zvýšení důchodů o 8 až 11 procent se stanovením minimálního zvýšení starobních důchodů na 190 Kčs si v ročním vyjádření vyžádá nárůst výdajů na důchodové zabezpečení o 8,6 mld Kčs, a to v České republice 6,1 mld Kčs a ve Slovenské republice 2,5 mld Kčs, a výraznější zvýšení nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů, dalších 0,2 mld Kčs, a to v České republice 0,1 mld Kčs a ve Slovenské republice 0,1 mld Kčs. Celkové náklady tedy představují 8,8 mld Kčs ročně. Vzhledem k tomu, že se navrhuje uskutečnit toto zvýšení od březnové splátky důchodu, půjde v roce 1991 jen o 7,3 mld Kčs, a to v České republice o 5,1 mld Kčs a ve Slovenské republice o 2,2 mld Kčs.
Je však třeba počítat s tím, že v důchodovém zabezpečení bude třeba provést do konce roku 1991 ještě další úpravy. Za předpokladu růstu životních nákladů o 10 % a růstu mezd o 5 % by další úpravy důchodů bylo třeba provést zřejmě v červenci a listopadu 1991 a výdaje na tato zvýšení důchodů by představovaly dalších 3,5 mld Kčs.
V Praze dne 10. ledna 1991
Předseda vlády:
Ministr práce a sociálních věcí:
Příloha k důvodové zprávě
Tabulkové přehledy
Tab. 1 - Základní ukazatele vývoje důchodového zabezpečení v ČSFR
Tab. 2 - Odhad počtu důchodců k 31. 12. 1990 podle roku přiznání důchodu
Tab. 3 - Meziroční růst průměrných nominálních mezd pracovníků socialistického sektoru národního hospodářství (bez JZD) v letech 1977 - 1989
Tab. 4 - Počet nízkých důchodů upravených z titulu jediného zdroje příjmu důchodce
Tab. 5 - Odhad průměrných výší starobních důchodů v roce 1991 (podle období přiznání důchodu)
Graf 1 - Průměrné výše vyplácených starobních důchodů podle roku jejich přiznání
Tabulka 1
Základní ukazatele vývoje důchodového zabezpečení v ČSFR
|
Rok |
1948 |
1960 |
1970 |
1975 |
1980 |
1985 |
1989 |
|
Počet důchodů (v tis.) |
1 311 |
2 298 |
3 319 |
3 580 |
3 774 |
3 986 |
4 149 |
|
Počet důchodců (v tis.) |
|
|
3 033 |
3 179 |
3 304 |
3 413 |
3 495 |
|
Podíl důchodců na počtu obyvatel (v %) |
|
|
21,1 |
21,4 |
21,6 |
22,0 |
22,3 |
|
Výdaje na důchody (v mil. Kčs) |
3 584 |
11 354 |
24 750 |
31 393 |
42 457 |
52 901 |
61 648 |
|
Průměrná měsíční výše vypláceného starobního důchodu (v Kčs) |
325 |
705 |
863 |
953 |
1 181 |
1 339 |
1 519 |
|
Průměrná měsíční výše nově přiznaného starobního důchodu (v Kčs) |
|
832 |
980 |
1 091 |
1 406 |
1 591 |
1 955 |
Tabulka 2
Odhad počtu důchodců k 31. 12. 1990 podle roku přiznání důchodu
|
(v tis.) |
||||||||
|
Období přiznání důchodu |
až do |
1971 |
1976 |
1979 |
1982 |
1985 |
1988 |
Celkem |
|
1970 |
1975 |
1978 |
1981 |
1984 |
1987 |
1990 |
||
|
Počet důchodců |
499 |
457 |
368 |
457 |
525 |
560 |
638 |
3 496 |
Tabulka 3
Meziroční růst průměrných nominálních mezd pracovníků socialistického sektoru národního hospodářství (bez JZD)
|
|
|
|
(v %) |
|
Rok |
růst |
Rok |
růst |
|
1978 |
3.0 |
1984 |
1.7 |
|
1979 |
2.5 |
1985 |
1.6 |
|
1980 |
2.3 |
1986 |
1.5 |
|
1981 |
1.5 |
1987 |
2.0 |
|
1982 |
2.3 |
1988 |
2.3 |
|
1983 |
1.9 |
1989 |
2.3 |