FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

422

Odpověď

ministra financí České a Slovenské Federativní Republiky Ing. Václava Klause, CSc. na interpelaci podanou poslanci Sněmovny lidu na 10. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 19. prosince 1990 (poslanci Chýlek, Zukal a Kvačkaj)

 

Ministr financí ČSFR

V Praze dne 9. ledna 1991

Č. j. XII/1 - 30 291/1990

 

Vážený pane poslanče,

v odpověď na Vaši interpelaci k platební neschopnosti podniků uvádím:

K prvé otázce ("Co se změnilo v činnosti banky oproti minulosti na zvýšení její podnikatelské činnosti?"):

K 1. lednu 1990 došlo k zásadní ekonomické a organizační změně v čs. bankovním systému rozdělením dosavadní monobanky na systém dvoustupňový s centrální bankou a komerčními bankami. V tomto systému je úlohou centrální banky podílet se měnovou politikou na makroekonomické regulaci. Komerční banky se stávají plnokrevnými tržními subjekty, podniky, které obchodují s penězi. Jejich činnost se proto odvíjí od tržních kritérií efektivnosti, sehrává v ní významnou úlohu ziskový motiv. Komerční banky jsou omezeny restriktivní měnovou politikou cedulové banky, přičemž restrikce je zabezpečována po přechodnou dobu formou úvěrových limitů. V těchto podmínkách je základním zájmem banky, tak jako kteréhokoliv jiného podniku, např. v průmyslové sféře, takové umístění zdrojů, které zaručuje návratnost i zisk.

Úvaha, že by úvěrová politika byla příčinou dramatického růstu platební neschopnosti v závěru roku 1990 není správná. Rovněž není správná úvaha, že restriktivní úvěrová politika působí proti záměrům hospodářské reformy. Restriktivnost je jedním ze základních pilířů hospodářské strategie vlády pro tržní transformaci a naopak je součástí reformy. Lze ji chápat jako určitou pojistku proti inflačnímu vývoji a jako nástroj, který podnítí podniky k tržní adaptaci. Úvěrová politika již tedy nebude, tak jako v minulosti, nástrojem, který by umožňoval obcházet (na úkor ekonomiky jako celku) řešení nedostatků v hospodaření podniků.

Úvaha, že úvěrová politika není selektivní, je falešná. Má-li se na mysli úvěrová politika centrální banky, pak samo slovo "selektivní" je mylné. Centrální banka odpovídá za vývoj měnových agregátů a k provádění selektivních opatření nemá žádnou pravomoc a ostatně ani nástroje. Činnost komerčních bank je dnes jednoznačně obchodní a je tudíž ve své podstatě selektivní, tak jako je činnost každého tržního subjektu.

Příčiny platební neschopnosti tedy netkví v bankách, ale někde jinde, totiž v chování podnikové sféry. Je třeba je spatřovat především v tom, že ne vždy podniky dokázaly reálně docenit všechny aspekty tržní transformace ekonomiky a chovaly se velmi setrvačně. Svědčí o tom prudký růst zásob a růst investic, ke kterému dochází navzdory restriktivní povaze nejen měnové, ale i rozpočtové politiky. Platební neschopnost svědčí o snaze podniků obejít restriktivnost jinou cestou a spoléhat se na pomoc vyšších institucí. S touto pomocí však nelze počítat ani od bank, ani od státního rozpočtu. Toto podniky vědí, neboť jim to bylo sděleno v obou publikovaných Informacích pro podniky. Je třeba, aby si podniková sféra definitivně uvědomila, že finanční situace bude základním kritériem pro uskutečňování hmotných procesů, a nikoliv naopak, jako tomu bylo v minulosti.

Vláda otázku platební neschopnosti v žádném případě nepodceňuje. Spatřuje v ní závažný problém při vstupu do tržní ekonomiky, analyzuje ji a intenzivně pracuje na jejím skutečném řešení. Toto řešení je naznačeno v odpovědi na dotaz č. 2.

K druhé otázce ("Co připravuje vláda na předejití případného kolapsu průmyslové sféry?"):

Slovo kolaps není vhodné. Rozsah platební neschopností je v naší ekonomice dlouhodobým jevem a její výše v současné době není v žádném případě vyšší, než byla v minulosti. Použití označení kolaps má proto emocionální zbarvení a odpoutává pozornost od věcného řešení.

Vláda nikdy nezakrývala, že jedním z přirozených efektů reformy a rozvoje tržního hospodářství bude zánik neefektivních podniků. Proto byla urychlena příprava všech nezbytných právních norem, upravujících úpadek a příslušné návrhy zákona budou co nejdříve předloženy federálnímu shromáždění. Záruku na přežití budou mít v tržním prostředí jen takové podniky, které se dokáží novým náročným podmínkám přizpůsobit. Centrum, vláda si již nemůže přivlastňovat právo rozhodovat o bytí či nebytí konkrétních podniků. Jestliže se tedy podniky dostanou do složité platební situace, bude tedy především na nich, aby dokázaly přesvědčit své partnery, komerční banky nevyjímaje, o své vlastní perspektivnosti a o společném zájmu na jejich přežití a konsolidaci.

S pozdravem

Vážený pan

S. Chýlek

poslanec Sněmovny lidu

Federální shromáždění

Praha


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP