Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. volební období

299

poslanců Federálního shromáždění Gejzy Adama, Štefana Bačinského, Václava Bendy, Petra Brodského, Petra Buriana, Jaroslava Cuhry, Mahuleny Čejkové Pavla Čičmance, Vojtěcha Deyla, Josefa Doksanského, Pavla Dostála, Stanislava Devátého, Mariana Farkaše, Štefana Görtlera, Bohuslava Hubá1ka, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Jílka, Jana Kačera, Zdenka Kesslera, Josefa Kloknera, Tomáše Kopřivy, Michaela Kocába, Valtra Komárka, Jiřího Kováře, Jaroslava Krejcara, Miroslava Macka, Zdenka Maliny, Františka Michálka, Jindřicha Konečného, Daniela Kroupy, Soni Matochové, Anny Novákové, Bohuslava Peka, Františka Pernici, Alfonze Petroviče, Jiřího Pospíšila, Michala Prokopa, Ladislava Romana, Jiřího Rumla, Kláry Samkové, Rostislava Senjuka, Jiřího Svobody, Karola Stome, Josefa Špačka, Jana Šolce, I. Šimečkové, Petra Tomana, Jana Vilda, Jána Voščeka, Rudolfa Zukala, Stanislava Žaluda

kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci se mění a doplňuje takto:

§ 1 druhý odstavec zní:

Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, pokud směřovaly k prosazení takových práv nenásilnou cestou nebo cestou odboje, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

§ 25 odst. 7 se mění a doplňuje a zní:

/7/ Poškozený může žádat, aby mu byl místo nároků vyplývajících z ustanovení předchozích odstavců poskytnut příplatek k důchodu ode dne účinnosti tohoto zákona v částce:

a/ 20,- Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém poškozený konal práce za zvlášť obtížných pracovních podmínek, které by odůvodňovaly jejich posuzování jako zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie

b/ 15,- Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech

Příplatek se podle odst. 7 vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje částku Kčs 3. 800,- měsíčně.

/8/ Ustanovení odstavce 1, 2, 3 a 6 se použije i pro úpravu výše důchodu, z které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod.

Z částky stanovené v odst. 7 náleží 60%k důchodu vdovskému, 50% k sirotčímu důchodu, jde-li o oboustranně osiřelé dítě a 30% k sirotčímu důchodu, jde-li o jednostranně osiřelé dítě.

/9/ Výše důchodu podle odst. 8 se upraví s účinností od 1. 7. 1990.

§ 26 se doplňuje a zní:

Právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče nebo sourozenci, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.

§ 27 se ruší a nahrazuje tímto zněním:

Došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve vazbě, výkonu trestu nebo při jiném nezákonném zbavení osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v § 1, vyplatí se v hotovosti jednorázové odškodnění ve výši 100 tisíc Kčs; nárok na výplatu jednorázového odškodnění mají rovným dílem ti, jimž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

§ 30 odst. 2/ se doplňuje takto:

I Pro odškodnění se použije obdobně ustanovení oddílu šestého tohoto zákona.

§ 34 se doplňuje a zní takto:

Ustanovení oddílu šestého tohoto zákona se přiměřeně použije též v případech, kdy ve věcech, na které se vztahuje oddíl druhý a třetí tohoto zákona, byl rozsudek zcela nebo zčásti zrušen do dne účinnosti tohoto zákona na základě mimořádného opravného prostředku podaného podle trestního řádu nebo podle zákona č. 82/1968 Sb.

Článek II.

/1/ Plnění podle dosavadního znění § 27, která ji byla vyplacena, se započtou na jednorázovou náhradu.

/2/ Odškodnění vyplacená podle předpisů platných do 1. 7. 1990 se započtou na odškodnění vyplacené podle zákona č. 119/1990 Sb.

Článek III.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ....................

Dosavadní úprava zákona v § 1 odst. 2 vymezovala činy rehabilitovaných osob pouze na ty, které směřovaly k prosazení občanských a politických práv nenásilnou cestou. Takové omezení není v souladu ani s preambulí Všeobecné deklarace lidských práv, ani s povahou a stupněm represí, které komunistický režim používal proti svým odpůrcům v rámci tzv. nekompromisního třídního boje.

Popírání oprávněnosti domáhat se občanských práv odbojem je po celou dobu od vydání zákona o rehabilitaci, přijatého Federálním shromážděním před uspořádáním svobodných voleb, předmětem kritiky nejen z řad účastníků odboje, ale i široké demokratické veřejnosti. Proto bylo upraveno znění odst. 2 § 1.

Platný zákon o soudní rehabilitaci umožňuje pro úpravu důchodu poškozeným volbu mezi přepočtem důchodu podle kategorie skutečně vykonávané práce ve výkonu trestu (v tomto případě se upravený důchod vyplácí zpětně od doby, kdy byl poškozenému důchod přiznán) nebo formou příplatku k důchodu ve výši 15,- resp. 20,- Kčs za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu (v tomto případě až ode dne účinnosti zákona). Příplatek může však být přiznán pouze osobám, které byly ke dni účinnosti zákona, t. j. k 1. 7. 1990 poživateli důchodu. Protože zákon o soudní rehabilitaci byl vydán až po účinnosti zákona, byla tak prakticky znemožněna pro určitý okruh poškozených, kteří nemohli požádat o vyměření důchodu a tak znemožňuje volbu mezi dvěma způsoby úpravy důchodu. Rovněž neřeší případy osob, jimž bude důchod přiznán v období po 1. 7. 1990. Navrhovaná úprava tyto nerovnosti odstraňuje.

Zákon výslovně nestanoví, že úpravy podle § 25 odst. 7 je možno použít i při výpočtu vdovského (sirotčího) důchodu. Proto v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí byla provedena příslušná úprava v odst. 8 a 9.

Omezení okruhu dědiců v § 26 platného zákona na manžela, děti a rodiče vylučuje z okruhu dědiců sourozence, ačkoliv v řadě případů přejímali sourozenci péči o rodinu postižených. Navrhovaná úprava proto rozšiřuje okruh dědiců i o sourozence.

Nejtíživěji byly v období represí postiženy rodiny a příbuzní osob, které byly popraveny nebo v průběhu vyšetřování nebo nezákonného zbavení svobody z většinou neobjasněných příčiny zemřely. Již při projednávání zákona 119/1990 Sb. (§ 27) byl uplatňován požadavek, aby v těchto případech bylo pozůstalým poskytnuto jednorázové odškodnění shodné s regresním nárokem státu v případě smrti občana (100 tis. Kčs) a to přímo ze zákona bez komplikovaného prokazování nároků vyživovaných osob resp. ztížení životních poměrů pozůstalých. Tyto oprávněné požadavky nebyly do konečného znění zákona převzaty a pozůstalí jsou odkazováni na zdlouhavé, komplikované a nedůstojné prokazování skutečností z doby před 40 lety. Zjednodušení a jednorázové vyrovnání nároků pozůstalých se jeví jako nezbytné.

V § 30 odst. 2 ukládá zákon generálnímu prokurátorovi podat stížnost pro porušení zákona v případech, kdy zjistí, že k porušení došlo v souvislosti s důvody uvedenými v § 1. Doplnění tohoto ustanovení zrovnoprávňuje nároky poškozených pokud jde o odškodnění - s poškozenými zproštěnými podle ustanovení § 2 a § 4.

Navrhované změny a doplňky zákona nelze přesně vyčíslit, lze však předpokládat, že nepřesáhnou náklady, s nimiž je ve státním rozpočtu uvažováno na soudní rehabilitaci. Tyto náklady lze stanovit pouze rámcově, neboť není znám přesný počet žijících poškozených, jejich dědiců, ani počet osob, které se soudní rehabilitace podle zákona 119/1990 Sb. budou vůbec domáhat.