Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. volební období

ministra - předsedy Federálního výboru pro životní prostředí Ing. Josefa Vavrouška, CSc. poslancem Sněmovny národů Ing. Jaroslavem Cuhrou

POSLANEC

FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ

ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

ing. Jaroslav Cuhra

Interpelace ministra - předsedy Federálního výboru pro životní prostředí ing. Josefa Vavrouška CSc.

Vážený pane ministře, využívám svého zákonného práva a obracím se na Vás s interpelací. Předmětem mé interpelace je závažný problém bezpečného shromažďování, skladování, zpracování a odstranění provozního radioaktivního odpadu v pevné, kapalné či plynné formě používaného resp. vznikajícího při provozu jaderných elektráren. Všechny již provozované a i budované jaderné elektrárny budou muset být jednou řádné pohřbeny a zlikvidovány takovým způsobem, aby nedošlo k radioaktivnímu ohrožení populace a nepřiměřené zátěži životního prostředí. K této problematice přikládám vypracovanou studii odborníka a žádám o stanovisko k ní vlády resp. Vašeho resortu.

S úctou

ing. Jaroslav Cuhra

K problematickým jevům, které přispívají výraznou měrou k pochybnostem o světlé budoucnosti na poli ekologie, patří jaderná energetika. Přesto, že je stále glorifikována jako mírový způsob využití fantastických účinků štěpné reakce, při bližším a hlavně komplexním pohledu se situace jeví poněkud jinak.

Je sice pravdou, že výroba elektrické energie, resp. tepla v jaderných zařízeních je relativně čistá, tj. bez okamžitých škodlivých emisí; na druhé straně je však stejnou pravdou, že ze samého principu štěpné reakce průběžně vzniká radioaktivní odpad. Tento tzv. provozní radioaktivní odpad v pevné, kapalné či plynné formě vyžaduje neustálou kontrolu a dozor, vzhledem k výrazně negativním dlouhodobým účinkům na živé organismy. Proto musí být bezpečně shromažďován, skladován, zpracován a odstraněn tak, aby jeho negativní působení bylo co nejvíce paralyzováno.

Tedy i pokud jaderná elektrárna pracuje relativně bezpečně navenek, v ní samé narůstá množství radioaktivního odpadu, rozmanitého co do úrovně a typu radioaktivity. Vedle lehce kontaminovaných či aktivovaných látek produkuje vysoce aktivní vyhořelé jaderné palivo a za provozu se značná část technologického zařízení (tzv. primární okruh) sama stává radioaktivním odpadem, jehož důstojné odstranění je povinností společnosti, která jaderně-energetická zařízení buduje a provozuje. Pro zřizovatele jaderných elektráren je minimálně stejně významnou povinností jako jejich bezpečný provoz.

Jinak řečeno, i když je dnes otevřenou otázkou, kolik jaderných elektráren bude v Československu ještě postaveno, je nezvratným faktem, že všechny již provozované a budované budou muset být jednou řádně pohřbeny, tzn. zlikvidovány takovým způsobem, aby nedošlo k radiačnímu ohrožení populace a nepřiměřené radiační zátěži životního prostředí.

Tento fakt v plné šíři dosud uniká jak odpůrcům, tak příznivcům jaderné energetiky při jejich polemikách. Asi proto, že stojí na konci posloupnosti činností, z nichž se existence jaderné elektrárny skládá. Nebo je to snad tím že vyřazování jaderné elektrárny z provozu po ukončení její životnosti (populárně nazývané "likvidace") se dá srovná s pohřbem a na ten se nerado během života myslí? Nikoliv. Je to jen důsledek neúplné informovanosti naší veřejnosti ze strany odborníků, který nelze jednoznačně považovat za záměrný.

Dovolím si proto upozornit na některé úkony, které se pod pojmem "vyřazování jaderné elektrárny z provozu" skrývá jí, resp., které ho předcházejí:

- Předně z elektrárny musí být odstraněno veškeré jaderné palivo a provozní radioaktivní odpady. Vyhořelé palivo se uskladní v dočasných úložištích buďto na území elektrárny, nebo mimo ni do doby, než budou vytvořeny podmínky k jeho končenému zpracování. Krajní variantou je trvalé uložení paliva. Provozní radioaktivní odpady kapalné se zredukují do pevného zbytku, který je upraven do formy pro konečné uložení. Tuhé odpady se rovněž objemově redukují a kondicionují do konečné formy. Výše uvedené operace, které se dají nazvat jako odstranění volné radioaktivity, jsou representovány více či méně náročnými technologickými postupy, z nichž každý musí být podmíněn přísným dodržováním zásad radiační hygieny a radiační bezpečnosti.

- Další důležitou částí přípravy jaderné elektrárny k vyřazování je důsledné zmapování radiační situace vyřazovaného objektu a za jištění podmínek pro její dlouhodobé monitorování, které končí prakticky až odstraněním posledního radioaktivního předmětu z teritoria elektrárny.

- Paralelně s uvedenými úkony (resp. před jejich zahájením) musí být provedena kontrola a zabezpečení stavu barier do životního prostředí. Jedná se o určité korekce a doplnění původních provozních barier, tvořených vlastní stavbou a různými typy vnitřních stínění.

- Po provedení důkladné přípravy lze přistoupit k vlastnímu vyřazování elektrárny z provozu, t. j. k demontáži a odstranění technologického zařízení a k případné demolici staveb. Vyřazování probíhá podle zvolené koncepce, která je přímo závislá na zjištěném radiačním stavu zařízení, na stavu barier, na požadavcích na teritorium elektrárny a mnoha dalších faktorech. Obecně je definováno několik způsobů vyřazení, od dlouhodobého zachování status quo až po okamžité odstranění. Především však je volba koncepce závislá na technických a ekonomických možnostech společnosti radioaktivní zařízení bezpečně demontovat a zpracovat do konečné formy.

Zvolené technologické postupy a prostředky pro demontáže a demolice musí umožnit provedení náročných operací v radiačně i prostorově extrémních podmínkách. Musí se proto uvažovat i s použitím robotických prvků, dálkově ovládaných, resp. stíněných manipulátorů a pod. Za konečnou formu je považován stav, kdy je produkt demontáže, resp. demolice zpracován pro návrat do životního prostředí (tzn., že jeho radioaktivita je v mezích normy), nebo musí být dočasně či trvale uložen a zůstat pod neustálou kontrolou.

Takto ve stručnosti lze charakterizovat základní úkony vyřazování jaderné elektrárny po skončení její provozní doby. Přičemž provozní doba je určena buďto životností rozhodujících technologických zařízení (na př. reaktoru), nebo může být radikálně zkrácena velkou havárií v jaderné části. V tomto případě se celý proces vyřazování komplikuje měrou, která se dá těžko předvídat.

Je nutno rovněž zdůraznit, že vlastní vyřazování je provázeno produkcí dalšího množství sekundárních radioaktivních látek (zejména kapalin), které vznikají následkem nutných dekontaminací v průběhu demontáží zařízení. Značné množství kontaminantů bude vznikat při tepelných procesech během vyřazování (např. při přetavování kovového radioaktivního materiálu z demontáží za účelem redukce objemu). I tento průvodní radioaktivní odpad musí být řádně zpracován.

Velmi důležitým předpokladem pro zakončení existence jaderné elektrárny jejím vyřazením z provozu je vybudování speciálních úložišť, v nichž budou dlouhodobě či trvale ukládány produkty vyřazování. Zatím se předpokládá, že tato úložiště budou vybudována mimo teritorium jaderných elektráren. Na způsobu a kvalitě jejich provedení bude dlouhodobě závislá radiační bezpečnost lokality, v níž budou umístěna. Samozřejmě, že důležitý je rovněž způsob "balení" ukládaného radioaktivního odpadu.

Zde může být zakončen stručný popis procesu vyřazování jaderné elektrárny z provozu. Domnívám se, že je postačující k tomu, aby si širší veřejnost udělala představu o množství práce, kterou tato závěrečná fáze existence jaderné elektrárny představuje.

1. Projekty všech našich provozovaných a budovaných elektráren nebraly v úvahu požadavek jejich budoucího vyřazení z provozu. Proto technologická zařízení a stavby u těchto elektráren nejsou provedeny tak, aby se daly odstranit optimálním způsobe. Z těchto důvodů je nutno počítat se zvýšenou technologickou náročností vyřazování a mimořádně vysokými finančními náklady.

2. Při projektování regionálních úložišť se důsledně nepočítalo a dosud nepočítá s radioaktivním odpadem, který vznikne z vyřazovaných elektráren a bude muset být dlouhodobě, resp. trvale uložen. Je nutno dořešit, aby kapacity i provedení úložišť vyhověly reálným požadavkům. Dosavadní situace může být zkomplikována, pokud v budoucnu vznikne požadavek dlouhodobého ukládání vyhořelého paliva v Československu. S touto eventualitou je nutno reálně uvažovat vzhledem k všeobecné proměně jaderné filosofie ve světě.

3. Proces vyřazování není dosud legislativně zajištěn. Zákonem musí být upraveny veškeré činnosti projekční, dodavatelské a provozovatelské tak, aby bylo umožněno radiačně bezpečné a společensky přijatelné vyřazování. Dlouhá léta se tvořící československý atomový zákon je stále jen torzem, které ignoruje důležité fáze, z nichž bezpečné vyřazení jaderné elektrárny patří z hlediska ekologického k nejzávažnějším. Tento nedostatek legislativy se v praxi projevuje zejména v případě 1. čs. jaderné elektrárny A 1 v Jaslovských Bohunicích, která je již 11 roků ve stavu přípravy k vyřazování a dosud není vytvořena jednoznačná koncepce. A to i přesto, že v této elektrárně probíhají v radioaktivním odpadu procesy, které lze charakterisovat jako vývoj latentní havárie. Rovněž mnohá připravovaná řešení kritického stavu v A 1 jsou srovnatelná s technickým hazardem a zakládají nebezpečný precedens.

4. Zákonem musí být upraven i vztah mezi vyřazovanými elektrárnami a regionálními úložišti.

5. Výraznou úlohu při vyřazování musí splnit ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím Krajských hygienických stanic v místech, kde jsou jaderné elektrárny a úložiště budovány. Tyto instituce rozhodující měrou zodpovídají za radiační bezpečnost a hygienu procesu, k čemuž musí být vybaveny důkladnými předpisy a odborníky, kteří budou na dodržování těchto předpisů nekompromisně dohlížet. V tomto ohledu dosavadní praxe nutně vyvolává skepsi.

6. Vyřazování jaderných elektráren z provozu bude velmi náročným technickým úkolem a tím i drahou záležitostí. Náklady na tuto akci se za určitých okolností mohou dokonce blížit nákladům pořizovacím. S tímto faktem velmi často polemizují někteří jaderní odborníci, kteří se pohybují v nemístně optimistické sumy 10 až 20% pořizovacích nákladů. Příklad výše zmíněné jaderné elektrárny A 1 časem vyvrátí tyto mylné předpoklady o nízké ceně vyřazování.

Je povinností státu, resp. resortu energetiky jakožto zřizovatele a provozovatele jaderných elektráren, aby si včas vytvářel finanční zdroje, z kterých bude jednou hradit jejich likvidaci. Pokud se náklady na budoucí kulturní likvidaci jaderných elektráren neprojeví výrazně na př. v ceně 1 kWh, je nebezpečí, že potřebné finance budou jednou chybět.

Z výše uvedeného referátu lze učinit závěr, že čs. jaderné elektrárny by se měly dostat pod rozumnou veřejnou kontrolu zejména ve fázi přípravy a provedení jejich vyřazení z provozu, když už nemohl být ovlivněn výběr jejich typu a staveniště.

Veřejnost musí být ujištěna, že náš jaderný program nepovede ke stavu, kdy na území státu bude jednou narůstat počet opuštěných jaderných elektráren, představujících spornou nebo reálnou hrozbu pro okolí. Není přijatelné, abychom prosazovali jadernou energetiku, aniž bychom zároveň neprokázali, že máme schopnosti zacházet s konečnými produkty způsobem, který je pro veřejnost bezpečný a pro okolní svět přijatelný. Není ani na místě slepě důvěřovat argumentům zastánců jaderné energetiky, byť z tzv. kompetentních míst, i když se na první pohled mohou zdát téměř přesvědčivé.

Vypracoval: Ing. O. Nykles - Škoda Plzeň, ZES

srpen 1990