FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
238
VLÁDNÍ NÁVRH
Zákon
o dluhopisech
ze dne .......... 1990
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Oddíl 1
Základní ustanovení
§ 1
(1) Dluhopis je cenný papír bez ohledu na jeho název, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné částky v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů z něj k určitému datu a povinnost emitenta tyto závazky splnit.
(2) S dluhopisem může být spojeno právo na jeho výměnu za jiný druh dluhopisu.
(3) Emitentem je osoba, která je oprávněna podle tohoto zákona vydávat dluhopisy (§ 6).
(4) Sběrný dluhopis je dluhopis, na jehož celkové nominální hodnotě se držitelé podílejí určitou částkou nebo počtem kusů dluhopisů, aniž je jim přidělováno určité číslo těchto dluhopisů. V emisních podmínkách musí být stanoveno, za jakých podmínek vydá emitent majiteli na požádání konkrétní kusy dluhopisů.
(5) Nominální hodnota dluhopisu je hodnota uvedená v textu dluhopisu.
(6) Kurs dluhopisu je cena, za kterou je dluhopis prodáván.
(7) Vydávat dluhopisy a obchodovat s nimi lze i zaknihováním, čímž se rozumí jejich pouhá evidence v účetnictví. V tomto případě je evidence o stavu a pohybu dluhopisů u emitentů, majitelů a osob oprávněných k obchodování s dluhopisy vedena pomocí výpisů z účtů nebo jiných způsobů vzájemného odsouhlasení stavu a pohybu těchto dluhopisů.
(8) Dluhopis může znít i na cizí měnu v souladu s devizovými předpisy [Zákon č. .../1990 Sb., devizový zákon.].
Oddíl 2
Náležitosti dluhopisů
§ 2
Technické provedení obchodovatelných dluhopisů znějících na doručitele a nebo jméno, jakož i provedení kuponových archů, upraví obecně závazný právní předpis Státní banky československé.
§ 3
(1) Dluhopis musí obsahovat:
a) označení emitenta (název nebo jméno a sídlo nebo bydliště emitenta);
b) název dluhopisu a jeho číselné označení (pořadové číslo, pokud bude více sérií dluhopisů i označení série);
c) nominální hodnotu dluhopisu v Kčs nebo v cizí měně, pokud je dluhopis vydán v cizí měně, přičemž nominální hodnota dluhopisu vydaného v československé měně činí nejméně jeden tisíc Kčs a vyšší hodnoty se vyjadřují vždy v celých tisících Kčs;
d) způsob stanovení výnosu;
e) prohlášení emitenta, že dluží nominální hodnotu dluhopisu jejímu majiteli;
f) závazek emitenta splatit nominální hodnotu dluhopisu v určitém termínu nebo termínech, vyplácet určený výnos dluhopisu ve stanovených termínech, způsob těchto výplat a určení platebního místa;
g) u dluhopisu znějících na jméno i jméno jejich prvního majitele;
h) datum vydání dluhopisu a otisk podpisů představitelů emitenta;
i) údaj o rozhodnutí příslušného ministerstva financí o povolení emise dluhopisů, s výjimkou případů, kdy se povolení nevyžaduje.
(2) Text dluhopisu může obsahovat vymezení práv a povinností.
(3) Jestliže emise dluhopisů bude provedena pouze jejich zaknihováním, nebo jestliže budou vydány sběrné dluhopisy, je emitent povinen zabezpečit samostatné zveřejnění emisních podmínek, které musí obsahovat náležitosti uvedené v odstavci 1.
(4) Při vyplácení výnosu dluhopisu pomocí kuponových archů musí být uvedeno na kuponu označení emitenta, číslo dluhopisu, výše úroku a datum, ke kterému bude výnos vyplácen a v případě, že je výnos určen pevnou úrokovou sazbou, i částka úroku.
§ 4
(1) Dluhopisy znějí na doručitele nebo na jméno.
(2) Emitent nebo osoba jím pověřená vede seznam majitelů dluhopisů znějících na jméno.
(3) K převodu práv z dluhopisů znějících na doručitele dochází jejich předáním oprávněné osobě.
(4) Dluhopisy znějící na jméno jsou převoditelné rubopisem, pokud emitent výslovně v textu dluhopisu neuvedl, že jsou nepřevoditelné. V případě úmrtí přecházejí dluhopisy znějící na jméno na dědice [Zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů.] rozhodnutím státního notářství.
(5) O převodu rubopisem platí ustanovení zákona č. 191/1990 Sb., zákon směnečný a šekový.
(6) U nepřevoditelných dluhopisů znějících na jméno musí být v textu dluhopisu a v podmínkách emise uvedeno, jak bude emitent postupovat v případě úmrtí jejich majitele.
(7) V případě, že se emitent zavazuje k odkupu nepřevoditelných dluhopisů znějících na jméno před uplynutím stanovené doby jejich splatnosti, je povinen podmínky tohoto odkupu uvést v podmínkách emise.
§ 5
Stát ručí za závazky vyplývající z emise dluhopisů jen v případech uvedených v tomto zákoně anebo jestliže takový závazek výslovně převezme.
ČÁST DRUHÁ
POVOLENÍ EMISE DLUHOPISŮ
Oddíl 1
Udělení a odmítnutí povolení
§ 6
Emitenty dluhopisů mohou být pouze právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání podle zvláštních předpisů [§ 13 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.], které k emisi dluhopisů získaly povolení. Povolení není třeba k vydání státních dluhopisů.
§ 7
(1) Povolení k emisi dluhopisů uděluje emitentům v působnosti orgánů federace federální ministerstvo financí a ostatním emitentům ministerstvo financí České republiky nebo Slovenské republiky, příslušné podle sídla emitenta. Povolení se udělují se souhlasem Státní banky československé. Příslušné ministerstvo financí zabezpečí pravidelné zveřejňování informací o emisích dluhopisů.
(2) Pokud žádost o povolení emise dluhopisů neobsahuje všechny náležitosti uvedené v § 8, vrátí příslušné ministerstvo financí žádost emitentovi k doplnění.
(3) Povolení k emisi dluhopisů se odmítne, pokud emitent neprokáže schopnost zabezpečit návratnost požadované emise, anebo pokud by uvažovaná emise byla v rozporu s finanční politikou státu nebo pokud by neodpovídala potřebám finančního trhu. Důvody odmítnutí musí být žadateli sděleny.
(4) O žádosti o povolení emise dluhopisů rozhodne příslušné ministerstvo financí do dvou měsíců od podání žádosti.
(5) Povolení k vydání dluhopisů, s výjimkou státních dluhopisů, nezakládá právo na obchodování s nimi na burze a na úřední záznamy jejich kurzů na burze.
(6) Na rozhodování o povolení k emisi dluhopisů se nevztahuje správní řád.
Oddíl 2
Žádost o povolení emise dluhopisů
§ 8
(1) V žádosti o povolení emise dluhopisů je emitent povinen uvést:
a) účel použití požadované emise;
b) svou současnou a předpokládanou finanční situaci a prohlášení, že je schopen zabezpečit návratnost požadované emise, popř. zda a jak bude návratnost věcně zajištěna
c) u dluhopisů, za jejichž splácení nebo úročení převzala záruku jiná právnická osoba, též údaje o ručiteli a jeho finanční situaci, jakož i jeho písemný souhlas s převzetím ručitelského závazku;
d) způsob zveřejnění emisních podmínek a ročních výsledků hospodaření.
(2) Součástí žádosti o povolení emise dluhopisů musí být návrh emisních podmínek, ve kterých je emitent povinen uvést:
a) název dluhopisu;
b) celkovou částku emise a její rozložení do jednotlivých hodnot, emisní kurs a nominální hodnotu dluhopisu;
c) datum vydání a splatnosti dluhopisů, způsob jejich vydání a splácení a platební místo;
d) výnos dluhopisu (§ 11).
(3) K žádosti připojí žadatel poslední roční účetní závěrku s komentářem, ověřenou auditorem a vzor dluhopisu. Předložení vzoru dluhopisu se nevyžaduje, bude-li emise provedena pouhým zaknihováním. Ověření roční účetní závěrky se nevyžaduje v případě, že jde o emisi zaměstnaneckých obligací (§ 22).
§ 9
(1) Ke změně dříve schválených podmínek emise dluhopisů (§ 8 odst. 2) je třeba povolení příslušného ministerstva financí podle § 7. V žádosti uvede emitent charakteristiku změny a její zdůvodnění.
(2) Pokud majitel dluhopisu se změnou emisních podmínek případně spojenou i s výměnou dluhopisů za jiné dluhopisy emitenta nesouhlasí, musí mu emitent splatit na požádání nominální hodnotu dluhopisu včetně splatného úroku.
(3) Změnu emisních podmínek je emitent povinen uveřejnit obdobným způsobem jako původní emisní podmínky.
ČÁST TŘETÍ
EMISE A SPLÁCENÍ DLUHOPISŮ
Oddíl 1
Emise dluhopisů
§ 10
Emisi dluhopisů, jejich splácení a vyplácení výnosů z dluhopisů mohou emitenti zabezpečit sami nebo prostřednictvím osob oprávněných k obchodování s cennými papíry.
Oddíl 2
Výnos dluhopisu
§ 11
(1) Emitent je povinen vyplácet výnos dluhopisu způsobem a v termínech v dluhopisech stanovených.
(2) Výnos dluhopisu může být stanoven:
a) pevnou úrokovou sazbou;
b) pevnou úrokovou sazbou a podílem na zisku;
c) rozdílem mezi nominální hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kursem;
d) slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na délce splatnosti dluhopisu;
e) pohyblivou úrokovou sazbou popřípadě vývojem devizových kursů v závislosti na pohybu úrokových sazeb či kursů na finančním trhu;
f) kombinací výše uvedených způsobů.
§ 12
Vyžadují-li to podmínky finančního trhu, může federální ministerstvo financí v dohodě se Státní bankou Československou stanovit a ve Sbírce zákonů vyhlásit hranici pevné úrokové sazby výnosu nově vydávaných emisí zaměstnaneckých obligací (§ 22).
Oddíl 3
Splácení dluhopisů
§ 13
(1) Emitent je povinen provádět splácení dluhopisů v jejich nominální hodnotě způsobem a v termínech v dluhopisech stanovených, a to
a) celé dlužné částky k stanovenému termínu;
b) postupnými splátkami dlužné částky v několika pravidelně nebo nepravidelně rozložených termínech a částkách splátky;
(2) Emitent si může vyhradit možnost předčasného splacení dlužné částky.
(3) Osoba oprávněná z dluhopisu může žádat splacení dlužné částky před stanovenou dobou splatnosti jen pokud se k tomu emitent v dluhopisu zavázal.
(4) Při výplatě nominální hodnoty dluhopisů před stanovenou dobou splatnosti celé emise musí být spolu s dluhopisem vráceny všechny kupony, které nebyly ještě splatné. Hodnota nevrácených kuponů se odečte.
§ 14
(1) V dluhopisu může emitent stanovit podmínky, za kterých mají majitelé dluhopisů právo vyměnit je za jiný druh dluhopisů nebo za akcie emitenta.
(2) Emitent může vydat dluhopisy s předkupním právem na jím nově vydané akcie.
(3) Práva uvedená v odstavcích 1 a 2 mohou být předmětem samostatného obchodu.
ČÁST ČTVRTÁ
ZVLÁŠTNÍ DRUHY DLUHOPISŮ
Oddíl 1
Hypoteční zástavní listy
§ 15
(1) Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, jejichž krytí je zabezpečeno zástavním právem na nemovitostech.
(2) Výtěžek prodeje hypotečních zástavních listů používají banky a spořitelny k poskytování stavebních půjček.
(3) Hypoteční zástavní listy mohou vydávat pouze banky a spořitelny, které k tomu získají povolení.
§ 16
Povolení podle § 15 odst. 3 uděluje ministerstvo financí České republiky nebo ministerstvo financí Slovenské republiky příslušné podle sídla banky a spořitelny.
§ 17
(1) Emise hypotečních zástavních listů musí odpovídat těmto podmínkám:
a) nominální hodnota hypotečních zástavních listů, které jsou v oběhu, musí banka nebo spořitelna krýt minimálně ve stejné výši zástavním právem na nemovitostech s výjimkou tzv. náhradního krytí;
b) náhradní krytí hypotéčních zástavních listů může činit maximálně 10 % jejich nominální hodnoty, musí být vytvořeno penězi nebo státními dluhopisy a musí být uloženo odděleně od ostatního majetku banky nebo spořitelny;
c) zástavní právo na nemovitostech určené ke krytí hypotečních zástavních listů zapisuje banka nebo spořitelna odděleně do zvláštních seznamů;
d) banka nebo spořitelna nesmí přijmout jako záruku pro vydání hypotečního zástavního listu zástavní právo na nemovitosti přesahující 60 % ceny nemovitosti.
(2) Dlužní úpisy, které neodpovídají těmto podmínkám, nesmějí být uváděny do oběhu s označením "hypoteční zástavní list".
(3) Příslušné ministerstvo financí (§ 16) určí v určitém povolení jakým způsobem bude vykonáván dohled nad emisí hypotečních zástavních listů a jejich krytím.
§ 18
Zástavní práva založená hypotéčními zástavními listy mají přednost před jinými zástavními právy při uspokojování osob ze zástavních práv.
Oddíl 2
Komunální obligace
§ 19
(1) Dluhopisy nazvané jako komunální obligace mohou být vydávány:
a) bankou nebo spořitelnou a z výtěžku jejich prodeje poskytne banka nebo spořitelna úvěr obci, která o jejich vydání požádala a za emisi ručí svým majetkem;
b) jménem obce, která za emisi ručí svým majetkem.
(2) Za emisi podle odstavce 1 písmeno b) může převzít záruku banka nebo spořitelna.
Oddíl 3
Státní dluhopisy
§ 20
(1) Dluhopisy vydávané Českou a Slovenskou Federativní republikou nebo Českou republikou nebo Slovenskou republikou jsou státními dluhopisy.
(2) Rozsah a dobu splatnosti emise státních dluhopisů stanoví zákon, podle kterého jsou vydávané.
(3) Státní banka československá je povinna předložit příslušnému zákonodárnému sboru své stanovisko k navrhované emisi státních dluhopisů.
§ 21
(1) Příslušná ministerstva financí se zmocňují vydávat v rámci zákonem stanoveného rozsahu emise státních dluhopisů jednotlivé druhy státních dluhopisů, určit jejich emisní podmínky a vyhlásit je ve Sbírce zákonů.
(2) Jednotlivé emise státních dluhopisů se dávají do prodeje prostřednictvím Státní banky československé.
(3) Činnost spojenou se správou a splácením státního dluhu z titulu státních dluhopisů zabezpečují příslušná ministerstva financí nebo jimi pověřené jiné subjekty.
Oddíl 4
Zaměstnanecké obligace
§ 22
(1) Zaměstnanecké obligace jsou dluhopisy vydávané emitentem výlučně jen pro pracovníky, kteří jsou u něho v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru [Např. zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.] a pro pracovníky, jejichž pracovní poměr u emitenta skončil v souvislosti se vznikem nároku na starobní nebo invalidní důchod.
(2) V podmínkách emise zaměstnaneckých obligací musí emitent uvést, vedle ustanovení § 8 odst. 2, že v případě rozvázání pracovního poměru je emitent povinen obligaci od pracovníka odkoupit a vyplatit mu její nominální hodnotu a splatnou část pevného úrokového výnosu. Pokud emisní kurs obligace byl nižší než její nominální hodnota, vyplatí emitent pracovníku emisní kurs obligace a poměrnou část rozdílu mezi nominální hodnotou obligace a jejím emisním kursem. Tuto povinnost má i ve vztahu k dědicům, kteří zaměstnaneckou obligaci zdědili.
(3) Jestliže pracovník při rozvázání pracovního poměru nebo oprávněná dědic odmítnou obligaci emitentu odprodat, není emitent povinen vyplácet mu stanovený výnos.
ČÁST PÁTÁ
ZVLÁŠTNÍ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 23
(1) Jestliže územní finační orgán zjistí, že:
a) došlo k vydání emise dluhopisů bez povolení, kromě výjimek uvedených v tomto zákoně, uloží subjektu, který tuto emisi vydal, pokutu ve výši 5 % z hodnoty celkové emise, nejméně však 50 tisíc Kčs;
b) emitent při vydání emise dluhopisů nedodržel schválené emisní podmínky tím, že:
aa) překročil celkovou částku emise,
bb) nedodržel formu výnosu a způsob jeho stanovení,
cc) nedodržel lhůtu a způsob splácení dluhopisů,
uloží mu v případě uvedeném pod písm. aa) pokutu ve výši 5 % z částky, o kterou překročil schválenou částku emise a v případech pod písm. bb) a cc) pokutu ve výši 25 tisíc Kčs;
(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku po splatnosti emise uvedené v dluhopise, nejpozději však do jednoho roku od zjištění skutečností rozhodných pro uložení pokuty.
(3) Pro ukládání pokut je příslušný územní finanční orgán podle sídla emitenta, resp. subjektu, která vydal emisi dluhopisů bez povolení.
(4) Pokuty ukládané podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu České republiky nebo Slovenské republiky podle sídla emitenta, resp. subjektu, který vydal emisi dluhopisů bez povolení,
§ 24
Práva z dluhopisů se promlčují uplynutím 10 let ode dne jejich splatnosti.
§ 25
O umoření ztracených nebo zničených dluhopisů platí zvláštní předpisy [Zákon č. 95/1963 Sb.].
§ 26
Ministerstvo financí České republiky a ministerstvo financí Slovenské republiky mohou obecné závazným právním předpisem vydat podrobnou úpravu podmínek emise hypotéčních zástavních listů a komunálních obligací.
§ 27
Fyzické osoby mohou do konce roku 1992 předkládat jako přílohu k žádosti o povolení emise dluhopisů podle § 8 roční účetní závěrku bez ověření auditorem.
§ 28
Dluhopisy vydané před účinností tohoto zákona se považují za dluhopisy vydané podle tohoto zákona.
§ 29
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Důvodová zpráva
K § 1
Za dluhopisy se budou podle tohoto zákona považovat různě nazvané druhy cenných papírů, zejména volně obchodovatelné podnikové bankovní a státní obligace, státní půjčky, hypotéční zástavní listy, bankovní certifikáty a pod., jejichž prodejem získává emitent úvěrové zdroje jinou formou než bankovním nebo obchodním úvěrem pro svou investiční činnost, pro krytí potřeb státních rozpočtů, pro dlouhodobé bankovní úvěry, apod.
V zájmu racionalizace operací s dluhopisy se připouští vydání sběrných dluhopisů, na kterých se podílejí majitelé jednotlivých dluhopisů určitým podílem. V tomto případě nemá majitel dluhopisů právo na vydání určitého čísla dluhopisu, ale jen počtu kusů dluhopisů v nominální hodnotě, které koupil.
Význam sběrného dluhopisu spočívá v tom, že při rozvinutém finančním trhu neponechávají zpravidla majitelé své dluhopisy u sebe, ale zůstávají v tzv. sběrných bankách. Ani při jejich prodeji se nemusejí fyzicky přemisťovat, ale prodej se pouze zaknihuje a majitelé jsou o tom informováni.
Forma dluhopisu pouhým zaknihováním zjednodušuje operace s dluhopisy a je vhodná tam, kde majitel dluhopisu nevyžaduje, aby vlastnil konkrétní cenný papír.
K § 2
Technické provedení dluhopisu musí být v souladu s mezinárodními předpisy tak, aby bylo znesnadněno jejich padělání. Příslušná ustanovení ve formě obecně závazného právního předpisu upravujícího tisk cenných papírů vydá Státní banka československá.
K § 3
Náležitosti dluhopisu jsou stanoveny tak, aby byla jednoznačně vymezena práva a povinnosti emitenta a majitele, aby dluhopisy byly spolehlivě identifikovatelné a zároveň aby v potřebném rozsahu informovaly jejich majitele.
Mezi další podmínky patří zejména závazek emitenta k předčasnému odkupu nepřevoditelnosti dluhopisů, např. v případech změny zaměstnání nebo úmrtí držitele dluhopisu.
Dluhopisy mají po formální stránce zpravidla tzv. plášť, na kterém jsou zapsány výše uvedené náležitosti a tzv. kupony, tj. poukázky na stanovený výnos vyplácený k určenému datu.
K § 4
Nároky vyplývající z dluhopisu vydaného na doručitele se uplatňují bez prokázání totožnosti jeho držitele, u dluhopisu na jméno je třeba totožnost prokázat. Dluhopisy na jméno jsou převoditelné pomocí tzv. rubopisu, který musí být na cenném papíru zapsán, tj. musí zde být uvedeno i jméno nového nabyvatele. Dluhopisy na jméno jsou nepřevoditelné pokud obsahují doložku o nepřevoditelnosti. Nároky z nepřevoditelnosti cenných papírů lze dědit podle obecně závazných právních předpisů. Dluhopisům na jméno, ať již převoditelným nebo nepřevoditelným, dávají podle dosavadních zkušeností přednost některé organizace, které chtějí omezit okruh jejich majitelů na své zaměstnance, popř. důchodce a vytvořit tak jejich užší spojení a ekonomický zájem na hospodaření podniku.
K § 5
Za vydané dluhopisy (za splacení jejich nominální hodnoty a za výnosy) ručí emitent. Záruka státu se vztahuje pouze na státní dluhopisy, nebo na případy, kdy se stát k této záruce zaváže.
K § 6
Emitenty dluhopisů se mohou stát právnické osoby a fyzické osoby podnikatelé, jímž toto postavení přiznává čs. právní řád a jejich nabyvateli mohou být tuzemské právnické osoby a občané. vat dluhopisy zahraniční subjekty, stanoví devizový zákon. Z celostátních finančních a měnových hledisek je nezbytné emise dluhopisů usměrňovat. Sledují se tak zájmy finančního trhu, aby se nepřehltil dluhopisy, což by mělo negativní důsledky na celostátní finanční situaci. Proto jsou emise dluhopisů vázány na povolovací řízení, které je ve vyspělých tržních ekonomikách obvyklé.
K § 7
Podmínky, za nichž mohou nabývat dluhopisy zahraniční subjekty, stanoví devizový zákon. Z celostátních finančních a měnových hledisek je nezbytné emise dluhopisů usměrňovat. Sledují se tak zájmy finančního trhu, aby se nepřehltil dluhopisy, což by mělo negativní důsledky na celostátní finanční situaci. Proto jsou emise dluhopisů vázány na povolovací řízení, které je ve vyspělých tržních ekonomikách obvyklé.
V některých zemích zřizuje ministr financí jako svůj poradní orgán zvláštní výbor, do kterého delegují své zástupce peněžní ústavy, popř. jiné orgány. Pokud vznikne potřeba, příslušní ministři financí ve své pravomoci tento výbor zřídí.
Důvody k odmítnutí povolení mají chránit zájmy nabyvatelů dluhopisů a zároveň zabránit nepříznivému narušení finančního trhu, ke kterému by mohlo dojít např. při nadměrné emisi dluhopisů.
Podmínky pro získání práva obchodování na burze bude řešit burzovní zákon.
K § 8
Zákon stanoví obligatorní náležitosti žádosti o povolení emise dluhopisů. Náležitosti jsou stanoveny tak, aby bylo možné posoudit schopnost žadatele účastnit se finančního trhu a základní podmínky uvažované emise dluhopisu. Pokud jde o přezkoušení závěrky auditory (zákon č. 173/1988 Sb.), které se v současné době zaměřuje jen na podniky se zahraniční majetkovou účastí, bude rozšíření této praxe i na soukromé podnikatele reálné pravděpodobně až během roku 1992 a potřebná úprava bude obsažena v obchodním zákoníku. U záruky za splácení nebo úročení dluhopisu, kterou převzala jiná právnická osoba jde o obecné ručení podle hospodářského zákoníku. Emitent je povinen emisní podmínky a své hospodářské výsledky vhodným způsobem publikovat tak, aby byly dostupné zájemcům o dluhopisy, resp. jejich majitelům.
K § 9
Ustanovení tohoto paragrafu upravuje možnost konverze (výměny) jedné emise před uplynutím doby její splatnosti na jinou emisi. V podmínkách konverze dosavadních dluhopisů za jiné může emitent poskytnout prémii za výměnu. Změny v dříve schválených podmínkách emise jsou vázány na povolení, které uděluje příslušné ministerstvo financí.
K § 10
Budou využívány různé způsoby prodeje dluhopisů jednak vypsáním termínů zahájení a skončení jejich upisování, jednak termínu zahájení jejich prodeje s možností prodeje až do doby splatnosti příslušné emise, dále s možností rozložit celkovou částku emise do několika období apod.
Emise dluhopisů většího rozsahu budou zpravidla zabezpečovány prostřednictvím bank a spořitelen, které mohou vytvořit pro jejich prodej konsorcia anebo prostřednictvím specializovaných finančních institucí (makléřské firmy ap.).
K § 11
Emitenti při určování výnosu dluhopisu musí respektovat relaci mezi nabídkou a poptávkou na finančním trhu tak, aby jejich dluhopisy byly realizovatelné. Proto určení výnosu bude významně ovlivňovat politika emisní banky, která určuje úroky z bankovních úvěrů a tím i ovlivňuje stanovení dluhopisů.
Pokud emitent nebude mít možnost získat prostředky jinak než vypsáním dluhopisů s neúměrně vysokým výnosem, nesvědčí to o zdravém základu emise, což se zváží při jejím povolování. Pokud jde o relace výnosů jednotlivých druhů dluhopisů, bude zpravidla vyšší výnos vyžadovat emise dluhopisů, které nemají státní záruku a kde je tedy určité riziko vývoje finanční situace emitenta.
Ustanovení tohoto paragrafu umožňuje emitentovi volit formu dluhopisu tak, aby učinil emisi atraktivní. Kromě úroků, prémií a podílu na zisku dává emitentovi možnost prodat dluhopisy i za nižší cenu (emisní kurs) než činí jejich nominální hodnota, za kterou musí být ve stanovené lhůtě splaceny.
Pohyblivá úroková sazba reaguje na pohyb úrokových sazeb na finančním trhu, kde se odráží mimo jiné i pohyb cenové hladiny.
K § 12
Ustanovení o limitu úrokové sazby je třeba v zákoně uvést jako výjimečné pro případ, že by stanovení výnosů u zaměstnaneckých obligací bylo neúměrně vysoké.
K § 13
Postupné splacení dlužné částky může být konkretizováno např. slosováním, celková částka může být rozložena do tolika sérií, kolik bude ročně splaceno apod. Způsob racionálního určení postupných splátek významně ovlivňuje administrativní práce spojené se splácením dluhopisů.
Předčasné splacení dluhopisů může emitent provést tím, že odkoupí své papíry, které jsou k dispozici na finančním trhu.
V případě, že dojde ke splacení nominální hodnoty dluhopisu před stanovenou konečnou lhůtou splatnosti (např. při postupném splácení emise pomocí losování), je držitel dluhopisu povinen vrátit i kupony, jejichž splatnost dosud nenastala (tzv. nedospělé kupony).
K § 14
"Výměnné" dluhopisy umožňují, aby se jejich majitel podílel na vývoji kursu akcií a podle toho se rozhodl, zda své právo použije nebo nikoli. Vzestup kursu akcie zvyšuje i kurs dluhopisu. Právo výměny musí být přímo uvedeno v textu dluhopisu.
V podmínkách výměny uvede emitent, za jaký kurs se bude výměna provádět, v jakých termínech, zda se bude vyžadovat poplatek za výměnu a v jaké výši, zda bude odstupňován podle doby než se obligace předloží k výměně, za jaké akcie se obligace vymění (kmenové, prioritní) a pod. Jelikož vydání výměnných obligací se může dotknout zájmů akcionářů, je možnost jejich vydání vázána na rozhodnutí valné hromady (§ 43 zákona č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech).
Emitent může též vydat obligace, se kterými je spojeno právo na přednostní nákup akcií do stanoveného termínu a za stanovených podmínek. Uplatnění tohoto práva není spojeno s výměnou obligace za akcie. Právo na přednostní nákup je zapsáno na zvláštním listě a může být i samostatně obchodováno.
K § 15
Institut hypotéčních zástavních listů není v naší současné praxi používán. V zahraničí však představuje jednu z aktivních forem bankovních dluhopisů. Hypotéční zástavní listy vázané na hypotéky mohou vydávat jen některé banky (zejména hypotéční banky a spořitelny poskytující stavební půjčky). Nákup hypotéčních zástavních listů slouží ke spolehlivému a dlouhodobému ukládání úspor obyvatelstva a organizací, jakož i prostředků rezerv životního pojištění. Jsou zaručeny nejen jměním vydávající banky, ale i hypotékou jejich dlužníků.
Hypotéční zástavní listy představují zvláště bezpečné uložení peněžních prostředků. Vysoký stupeň jejich materiálového krytí jim dává vysokou spolehlivost, takže vedle státních dluhopisů mají tzv. sirotčí jistotu.
K § 16
Vysoký stupeň spolehlivosti těchto dluhopisů je zabezpečen též tím, že povolení k jejich emisi se uděluje jen některým bankám a spořitelnám a že stát vykonává zvýšený dohled nad jejich emisí. V zahraničí bývá pro tento dohled určen státní komisař, který kontroluje, zda emise odpovídá stanoveným podmínkám a současně hájí i zájmy majitelů hypotéčních zástavních listů.
Realizace tohoto institutu vyžaduje jeho zakotvení v novele občanského zákoníku.
K § 17
Vysoká spolehlivost hypotéčních zástavních listů se projevuje i ve zvláště přísných podmínkách pro jejich emisi. Jsou tím vytvářeny dobré předpoklady pro jejich prodej na finančním trhu.
K § 18
Ustanovení této zásady zajišťuje uspokojení nároků majitelů zástavních listů tím, že nároky z nich řadí mezi přednostní pohledávky pro případ konkursu. Konkursní řízení bude upraveno obchodním zákoníkem.
K § 19
Zatímco v dřívějších dobách vydávaly komunální obligace samy územní orgány, nyní převládá jejich vydávání jménem peněžního ústavu. Prostředky získané prodejem komunálních obligací peněžním ústavem používá peněžní ústav k poskytnutí úvěru obci, která se za jejich emisi zaručila. Zavedení komunálních obligací do praxe bude vyžadovat podrobnější právní úpravu v předpisech vydaných ministerstvy financí České republiky a Slovenské republiky. Výnosy z prodeje komunálních obligací se používají zejména k investiční výstavbě v rozpočtové sféře řízené obcemi popřípadě i ke krytí běžných rozpočtových schodků jejich rozpočtů.
K § 20
V souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech se počítá, že emise státních dluhopisů bude vázána na zákon, obdobně jako případný úvěr poskytnutý bankami k vyrovnání státního rozpočtu. Výnos jejich emise a výdaje spojené s jejich úročením a splácením budou tvořit součást příslušných státních rozpočtů.