FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
235
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1990
o ochraně hospodářské soutěže
/protimonopolní zákon/
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně
Oddíl první
Úvodní ustanovení
§ 1
/1/ Účelem tohoto zákona je ochrana hospodářské soutěže a vytváření podmínek pro její další vývoj a proti vzniku a udržování monopolního nebo dominantního postavení právnických a fyzických osob při jejich podnikatelské činnosti /dále jen "podnikatelé"/, pokud znemožňuje nebo omezuje hospodářskou soutěž.
/2/ Ochranu hospodářské soutěže proti nekalé soutěži upravují zvláštní předpisy. [§ 352 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. a § 119d hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů.]
§ 2
/1/ Tento zákon se vztahuje na
a/ podnikatele, kteří podnikají na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud není zákonem stanoveno jinak,
b/ orgány státní správy a orgány obcí, pokud jde o jejich působnost, která přímo nebo nepřímo souvisí s hospodářskou soutěží.
/2/ Podnikatelům České a Slovenské Federativní Republiky jsou, pokud jde o ochranu poskytovanou tímto zákonem, na roveň postaveni zahraniční podnikatelé, kteří mají v České a Slovenské Federativní Republice podnik nebo trvalé bydliště.
/3/ Tento zákon se vztahuje i na činnost a jednání, k nimž došlo v cizině, pokud se jejich účinky projevují na tuzemském trhu.
/4/ Pokud z mezinárodních úmluv, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, nevyplývá něco jiného, nevztahuje se tento zákon na jednání, jejichž účinky se projevují na zahraničním trhu.
Oddíl druhý
Nedovolené omezování soutěže
Kartelové dohody
§ 3
/1/ Dohody a jiné formy vzájemného dorozumění uzavřené mezi podnikateli, které vedou nebo vzhledem ke své povaze mohou vést ovlivněním podmínek výroby nebo oběhu na trhu zboží a výkonů /dále jen "zboží"/ k vyloučení nebo omezení hospodářské soutěže, jsou kartelovými dohodami /dále jen "dohody"/, které jsou nedovolené a neplatné, pokud tento zákon nestanoví jinak nebo pokud Federální úřad pro hospodářskou soutěž /dále jen "úřad"/ nepovolil výjimku.
/2/ Nedovolenými ve smyslu ustanovení odstavce 1 jsou zejména dohody popřípadě jejich části obsahující
a/ přímé nebo nepřímé určení cen, popřípadě jiných obchodních podmínek, pro účastníky dohody závazných,
b/ závazek omezení nebo kontroly výroby, odbytu, technického vývoje nebo investic,.
c/ rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů,
d/ závazek alespoň jednoho z účastníků, že smlouvy s odběrateli budou vázané podmínkou, že odběratelé odeberou i další plnění, které s požadovaným předmětem plnění ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí,
e/ závazek účastníků, že vůči jednotlivým odběratelům budou při plnění stejného charakteru uplatňovány rozdílné obchodní podmínky, kterými budou někteří odběratelé v hospodářských vztazích znevýhodněni /diskriminace/,
f/ závazek omezit přístup na trh podnikatelům, kteří nejsou členy dohody,
g/ vyloučení nebo nepřiměřené omezení práva na vystoupení z dohody.
/3/ Zákaz dohod podle odstavce 1 se nevztahuje na dohody, jejichž předmětem je
a/ jednotné používání obchodních, dodavatelských nebo platebních podmínek, s výjimkou dohod o cenách či jejich složkách,
b/ racionalizace hospodářské činnosti, zejména její specializací, pokud nevede k podstatnému omezení soutěže na trhu,
c/ poskytování obchodní srážky, pokud představuje skutečnou náhradu výkonu a nevede k diskriminaci mezi odběrateli.
/4/ Dohody uvedené v odstavci 3 vyžadují ke své platnosti schválení úřadem. Schválení může úřad odepřít, jsou-li dány skutečnosti, které by odůvodňovaly odepření udělení výjimky podle § 5 odst. 3. Schválení platí za udělené, jestli úřad do dvou měsíců ode dne, kdy mu dohoda byla ohlášena, nesdělil písemně, že s dohodou nesouhlasí.
§ 4
/1/ Dohody o převodu práv nebo o poskytnutí licencí na vynálezy, průmyslové vzory, ochranné známky, obchodní jména a chráněné odrůdy rostlin nebo plemena zvírat nebo části dohod jsou ve smyslu § 3 odst. 1 neplatné jen, pokud nabyvatelům ukládají v hospodářském styku omezení, která přesahují předmět a rozsah průmyslově právní ochrany těchto předmětů.
/2/ Neplatnost podle odstavce 1 se nevztahuje zejména na
a/ omezení nabyvatele práva nebo licence, jestliže jsou odůvodněna zájmem převodce práva či poskytovatele licence na řádném užití předmětu ochrany,
b/ závazky nabyvatele práva nebo licence týkající se stanovení ceny předmětu ochrany,
c/ závazky nabyvatele práva nebo licence k výměně zkušeností nebo k poskytnutí licencí k patentům na zlepšení či na užití předmětu ochrany, pokud to odpovídá vzájemným závazkům převodce práva či poskytovatele licence,
d/ závazky nabyvatele práva či licence, že ochranu práva, jež je předmětem dohody, nenapadne,
e/ závazky nabyvatele práva nebo licence vztahující se na hospodářskou soutěž na trzích mimo oblast platnosti tohoto zákona.
/3/ Ustanovení odstavců 1 a 2 se používají obdobně na převod nebo poskytnutí licencí na nechráněné předměty průmyslového vlastnictví a na výrobní nebo obchodní tajemství.
§ 5
/1/ Podnikatelé mohou požádat řad o povolení výjimky z neplatnosti podle § 3 a 4. V žádosti jsou povinni uvést její důvody a přiložit návrh dohody.
/2/ Na základě žádosti může úřad povolit výjimku ze zákazu dohody, jestliže omezení soutěže, ke kterému by výjimka vedla, je potřebné z důvodu veřejného zájmu, zejména při výrobě zboží nebo pro podporu technického a hospodářského rozvoje. Výjimka ze zákazu nesmí překračovat meze nezbytné pro uspokojení veřejného zájmu.
/3/ Za podmínek podle odstavce 2 povolí úřad výjimku ze zákona, jestliže
a/ dohoda neobsahuje závazek
1. prodávat jen takové zboží, které je předmětem dohody,
2. zboží, jež je shodné nebo zaměnitelné se zbožím, které náleží k předmětu dohody, prodávat jen za určitých omezení co do ceny nebo množství,
3. při prodeji zboží nebo provádění výkonů, které náležejí k předmětu dohody, vylučovat určité podnikatele, i když jsou ochotni plnit předepsané podmínky, pokud svou odbornou způsobilostí vyhovují platným předpisům,
b/ dohodou vytvořený podíl na zásobování trhu je menší než 5 % trhu jednotlivé republiky nebo než 30 % místního trhu, jehož zásobování se účastníci dohody pravidelně účastní /relevantní trh/,
c/ dohoda jinak neodporuje zákonnému zákazu ani dobrým mravům soutěže,
d/ omezeními uvedenými v § 4 odst. 1 není hospodářská činnost nabyvatele práva nebo licence anebo jiných podnikatelů neúnosně narušena a rozsah těchto omezení neovlivňuje v podstatné míre nepříznivě hospodářskou soutěž na trhu,
e/ lze existenci dohody z hlediska zájmu na rozvoji národního hospodářství jinak ospravedlnit, zejména pokud se omezení soutěže jeví výjimečně nutné z veřejného zájmu. Při zkoumání této podmínky je třeba brát zvláštní zřetel na zájmy spotřebitelů.
/4/ Dohoda, pro kterou byla výjimka povolena, nabývá platnosti dnem uvedeným v rozhodnutí úřadu, který nesmí předcházet dni, kdy došlo k podání žádosti o udělení výjimky.
§ 6
Úřad z vlastního podnětu nebo na návrh výjimku zruší nebo omezí anebo stanoví pro její trvání nové podmínky, jestliže se
a/ podstatně změnily podmínky, které byly pro její povolení rozhodující,
b/ účastníci dohody jednají v rozporu se stanovenými podmínkami a příkazy při udělení výjimky nebo jestliže povolené výjimky zneužívají.
§ 7
/1/ Účastník dohody může od dohody kdykoli odstoupit, jestliže jejím prováděním je jeho podnik hospodářsky ohrožen nebo jeho provoz ztížen mírou, kterou účastník při uzavírání dohody nemohl ani při zachování péče řádného podnikatele předvídat a která je tak závažná, že snášení této újmy nelze na něm spravedlivě žádat ani se zřetelem k újmě, která ostatním účastníkům dohody popřípadě vznikne jeho odstoupením. Tohoto práva se nelze platně vzdát.
/2/ Odstupující účastník musí prohlášení o odstoupení učinit písemně a doručit je všem ostatním účastníkům dohody. Prohlášení musí obsahovat důvod odstoupení a skutečnosti, o které účastník tento důvod opírá, a den, ke kterému odstupuje. Odstoupení je účinné, jestliže ostatní účastníci dohody ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy jim prohlášení bylo doručeno, nevznesou proti němu písemně námitky.
/3/ Vznese-li některý z účastníků námitky, musí odstupující účastník v lhůtě 15 dnů ode dne, kdy uplynula pro posledního účastníka lhůta k podání námitek, podat k soudu žalobu o určení, že odstoupení je právně účinné, a to proti všem účastníkům dohody. Jestliže soud rozhodne o žalobě kladně, je odstoupení účinné dnem, ke kterému bylo odstoupení požadováno.
/4/ Dohoda uzavřená nebo prodloužená na dobu delší než dva roky, může být ke konci druhého a každého následujícího roku účastníkem písemně vypovězena s dodržením šestiměsíční výpovědní lhůty; dohoda obsahující vázanost účastníků ohledně cen může být vypovězena již ke konci prvního roku a dále ke konci každého následujícího pololetí s dodržením dvouměsíční výpovědní lhůty. Uvedené doby trvání se počítají ode dne, kdy dohoda nabyla platnosti.
Dohody o fúzích
§ 8
/1/ Dohody podnikatelů o sloučení jejich podniků /fúzi/ podléhají kontrole úřadu, jestliže vedou nebo mohou vést k omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu.
/2/ Za dohodu o sloučení se považují i dohody, jimiž jeden podnikatel nabude právní nebo faktickou možnost vykonávat kontrolu nad podnikem jiného podnikatele nebo jeho částí.
/3/ Nebezpečí omezení soutěže ve smyslu odstavce 1 se posuzuje již tehdy, jestliže podíl zúčastněných podniků přesahuje 20 % celkového obratu relevantního trhu.
/4/ Dohody podle odstavce 1 a 2 vyžadují ke své platnosti schválení úřadem, kterému musí být za tím účelem předloženy. Úřad dohodu schválí, jestliže se prokáže, že újma, která omezením soutěže může vzniknout, bude převážena hospodářskými výhodami, jež fůze přinese. Schválení může úřad vázat na podmínky a časově je omezit. Nerozhodne-li úřad do tří měsíců po předložení dohody ke schválení, platí, že dohoda byla schválena, a to dnem následujícím po uplynutí uvedené lhůty.
Monopoly a dominantní postavení na trhu
§ 9
/1/ Získá-li podnikatel sám nebo v dohodě s jinými podnikateli takové postavení na relevantním trhu, že není vystaven soutěži vůbec /monopolní postavení/, popřípadě není vystaven soutěži podstatné /dominantní postavení/, je povinen tuto skutečnost neprodleně ohlásit úřadu.
/2/ Dominantní postavení na trhu má podnikatel, který
a/ dodávkami na relevantním trhu zajišťuje v období kalendářního roku nejméně 30 % dodávek shodného, porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží, nebo
b/ má souhrnný obrat za poslední finančně uzavřený rok více než 500 mil. Kčs. Do této částky se nezapočítává obrat ze zahraničně obchodní činnosti.
/3/ Monopolní nebo dominantní postavení nesmí byt podnikatelem zneužíváno na újmu jiných podnikatelů nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu. Zneužitím je zejména
a/ přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucováním plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění,
b/ vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí,
c/ uplatňování rozdílných podmínek při shodném či srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni,
d/ zastavení či omezení výroby, odbytu nebo technického vývoje zboží za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu na úkor odběratelů.
Oddíl třetí
Federální úřad pro hospodářskou soutěž
§ 10
Do působnost i úřadu náleží
a/ přezkoumávat, popřípadě schvalovat dohody, fúze a monopolní nebo dominantní postavení podniků podle § 3, 4, 8 a 9,
b/ rozhodovat podle § 5 odst. 2 o povolení výjimek ze zákazů, stanovit pro povolení výjimek případné podmínky a jejich dodržování sledovat,
c/ provádět podle § 6 řízení o odvolání povolených výjimek a výjimky odvolávat, jestliže nebyly přes upozornění dodrženy stanovené podmínky nebo jestliže odpadly důvody, které k povolení výjimky vedly,
d/ zakázat plnění dohod popřípadě jejich částí, dohod o fúzích, jakož i zneužívání dominantního či monopolního postavení na trhu, odporují-li zákazům uvedeným v § 3, 4, 8 a 9 a nebyla-li pro ně povolena výjimka, popřípadě byla-li výjimka odvolána,
e/ ukládat při zjištění závad povinnost k nápravě a stanovit k jejímu splněná přiměřenou lhůtu,
f/ vydávat v řízení zahájeném na návrh účastníků nebo soudu rozhodnutí o tom, zda určité jednání má povahu zneužití dominantního či monopolního postavení podniku ve smyslu § 9 odst. 3; tímto rozhodnutím je soud vázán a nesmí sám tuto otázku řešit ani jako otázku předběžnou,
g/ vydávat v řízení zahájeném před úřadem předběžná opatření podle § 11 odst. 4,
h/ ukládat podnikům peněžité pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem,
i/ vyžadovat od podnikatelů podklady a informace potřebné pro jeho činnost,
j/ přijímat v rámci své působnosti opatření na podporu hospodářské soutěže,
Oddíl čtvrtý
Řízení u úřadu
§ 11
/1/ Řízení u úřadu se zahajuje z vlastního podnětu nebo na návrh.
/2/ Účastníky řízení jsou navrhovatel, podnikatel, proti němuž řízení směřuje, a podnikatel, jemuž je působena újma. Řízení se mohou dále zúčastnit osoby, sdružení osob, jejichž zájmy mohou být rozhodnutím dotčeny, zejména svazy podnikatelů a spotřebitelů, které úřad na jejich žádost k jednání přizval.
/3/ Jeví-li se to z povahy věci potřebné, rozhodne úřad na základě ústního jednání, k němuž účastníky přizve. Vždy však musí být účastníkům před rozhodnutím dána příležitost, aby se k předmětu řízení a výsledkům šetření, které úřad ve věci provedl, vyjádřili.
/4/ V řízení podle předchozích odstavců může úřad vydat předběžné opatření, jímž upraví prozatímně právní vztahy na dobu do konečného rozhodnutí, jestliže to je k zajištění oprávněných zájmů třeba, nebo byl-li by výkon konečného rozhodnutí jinak zmařen či vážně ohrožen.
/5/ Není-li stanoveno jinak, postupuje se v řízení u úřadu podle ustanovení správního řádu. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.]
§ 12
/1/ Nesouhlasí-li účastník řízení s konečným rozhodnutím úřadu, může podat soudu odůvodněný návrh na přezkoumání rozhodnutí. [§ 244 a násl. občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů.]
/2/ Lhůta k podání návrhu na přezkoumání činí 30 dní ode dne, kdy bylo rozhodnutí účastníku doručeno.
§ 13
Pokuty
/1/ Úřad je oprávněn za porušení povinností podle tohoto zákona uložit podnikatelům pokutu až do výše 5 % z obratu za poslední finančně uzavřený rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch podnikatele v důsledku porušení povinnosti, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu. Pokutu lze uložit i opakovaně.
/2/ Pokutu podle odstavce 1 může úřad uložit nejpozději do doby jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena.
/3/ Jestliže podnikatel nezaplatí uloženou pokutu ve stanovené lhůtě, zvyšuje se tato pokuta za každý den z prodlení o 0,5 % z částky uložené pokuty.
/4/ Pokuta se neukládá, jestliže byla již pro stejné jednání podnikatele uložena sankce podle zvláštního předpisu.
Oddíl pátý
Kartelový rejstřík a zachování tajemství
§ 14
/1/ Podnikatelé jsou povinni předložit úřadu kartelovou dohodu k zápisu do kartelového rejstříku.
/2/ Do kartelového rejstříku se zapisují
a/ den uzavření dohody, její předmět a doba trvání; u podniku s dominantním nebo monopolním postavením na trhu skutečnosti, které k tomuto postavení vedly, čas, kdy podnik takového postavení nabyl, a předmět činnosti, jehož se toto postavení týká,
b/ obchodní jména a sídla účastníků dohody, popřípadě obchodní jméno a sídlo podniku s dominantním či monopolním postavením,
c/ byla-li zřízena organizace provádějící dohodu, její obchodní jméno, sídlo a právní povaha, jakož i obchodní jména a sídla jejích odštěpných závodů,
d/ jméno a bydliště osoby povolané k zastupování účastníků dohody, a byla-li zřízena organizace provádějící dohodu i jméno a bydliště jejího zástupce,
e/ povolení výjimky ze zákazu dohody, popřípadě ze zákazu dominantního či monopolního postavení na trhu, jakož i případné změny a odvolání povolení výjimky.
/3/ Podnikatelé předkládají do kartelového rejstříku vedle ověřeného opisu dohody i další listiny obsahující údaje podle odstavce 2, jestliže tyto údaje nejsou uvedeny v dohodě. Tyto listiny se zařazují do sbírky listin.
/4/ Kartelový rejstřík je veřejný. Každý může požádat o vydání výpisu z kartelového rejstříku.
§ 15
Pracovníci úřadu jakož i ti, kdo byli pověřeni plněním úkolů náležejících do působnosti tohoto úřadu, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících výrobní a obchodní tajemství podniků, o nichž se dozvěděli při plnění úkolů.
Oddíl šestý
Spory z nedovolené soutěže
§ 16
/1/ Ti, jejichž práva byla nedovoleným omezením soutěže porušena, mohou vůči rušiteli požadovat, aby se zdrzel jednání, odstranil závadný stav, poskytl přiměřené zadostiučinění, nahradil škodu a vydal neoprávněný majetkový prospěch. Pro podmínky uplatňování těchto nároků platí ustanovení občanskoprávních předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak.
/2/ Jakmile bylo zahájeno řízení ve sporu o zdržení se jednání nebo o odstranění závadného stavu a nebo bylo pravomocně skončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro tytéž nároky z téhož jednání přípustný; to není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k probíhajícímu sporu podle obecných ustanovení jako vedlejší účastníci. Pravomocné rozsudky vydané o těchto nárocích k žalobě jednoho oprávněného jsou závazné i pro další oprávněné.
/3/ Soud může účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno v rozsudku, přiznat právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob zveřejnění. O nákladech řízení platí příslušná ustanovení občanského soudního řádu. [§ 137 a násl. občanského soudního řádu.]
Oddíl sedmý
Zásahy orgánů státní správy a orgánů obcí
§ 17
/1/ Orgány státní správy a orgány obcí nesmějí vlastními opatřeními, zjevnou podporou nebo jinými způsoby ohrozit, narušit nebo vyloučit hospodářskou soutěž.
/2/ Dozor nad dodržováním povinnosti podle odstavce 1 vykonává úřad. Na základě důkazů a rozborů výsledků může požadovat od orgánů státní správy nebo od orgánů obce nápravu.
Oddíl osmý
Přechodná ustanovení
§ 18
Postup orgánů státní správy proti vzniku monopolního postavení podniků při převodu státního majetku
/1/ Orgány státní správy jsou povinny při převodu státního majetku včetně převodu na státní akciovou společnost stanovit konkrétní podmínky, při jejichž splnění dojde ke zrušení monopolního postavení dosavadního podniku nebo se vyloučí vznik monopolního postavení nově vznikajících podniků. U nově vznikajících podniků, u nichž lze předpokládat, že jejich podíl na trhu překročí hranici stanovenou v § 9 odst. 2, zabezpečí orgány státní správy zpracování rozboru zahrnujícího zejména
a/ zhodnocení možností zneužití postavení podniku podle podílu na relevantním trhu v období příštích dvou let,
b/ vyhodnocení konkurenční schopnosti nového podniku ve vztahu k jeho dosavadnímu zapojení do světového trhu a k předpokládané zahraniční konkurenci na vnitrním trhu nejpozději do dvou let, zejména z hledisek technické úrovně, velikosti konkurenčních podniků a jiných parametrů charakteristických pro konkurenční schopnost v určitém oboru /odvětví/,
c/ porovnání nového podniku podle podmínek platných pro posuzování dominantního postavení podniků po předchozí konzultaci nebo poskytnutí podkladů od úřadu.
/2/ Orgány státní správy jsou povinny předložit rozbory k vyjádření úřadu. V případě nesouhlasu orgánu státní správy s vyjádřením úřadu, rozhodne věc na návrh státního orgánu příslušná vláda.
/3/ Úřad může na žádost orgánu státní správy, který převod státního majetku zajišťuje, od vyjádření ustoupit, jestliže by ze závažných důvodů nebylo možno vydat vyjádření včas z hlediska potřeby urychleného převodu státního majetku.
/4/ Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahuje na
a/ veřejně prospěšné státní podniky a organizace, popř. státní monopoly určené na základě zákona,
b/ podniky poskytující místní služby na regionálních a lokálních trzích, zejména obchodní, stravovací, ubytovací, opravárenské a osobní, pro které platí postup podle § 19.
§ 19
Postup orgánů obcí proti vzniku monopolního postavení podniků při převodu státního majetku
/1/ Příslušné orgány obcí jsou povinny při rozdělení podniků zabezpečit, aby pro regionální nebo lokální trh vzniklo soutěžní prostředí, zejména aby ani jeden z podniků nepřesáhl podíl na trhu podle § 9 odst. 2. Totéž platí pro případy, kdy nevydražené podniky přejdou do majetku obce.
/2/ Jestliže obecní orgány nedodrží v jednotlivých případech ustanovení podle odstavce 1, předloží úřadu návrh opatření k nápravě stavu, která budou provedena nejpozději do dvou let.
/3/ Ustanovení odstavce 2 nelze použít na služby, u nichž občané výběr dodavatele nemohou ovlivnit vzhledem k dopravním vzdálenostem ve vztahu k neúměrnému času a vlastním nákladům na dopravu. V těchto případech se postupuje vůči jednotlivým podnikům podle § 18 odst. 1.
Oddíl devátý
Závěrečná ustanovení
§ 20
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky
a/ stanoví sídlo a organizaci úřadu a jeho poboček,
b/ může vydat předpisy v mezích a k provedení tohoto zákona pro posuzování kartelových dohod a smluv o fúzích, pro zjišťování a posuzování monopolního a dominantního postavení podnikatelů a případů jeho zneužívání.
§ 21
Zrušuje se § 119b a 119c hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
§ 22
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .............
Důvodová zpráva
Obecná část
Hlavním záměrem současné ekonomické reformy je vytvoření náročného konkurenčního prostředí. K tomu se připravují základní právní předpisy, k nimž patří i zákon o ochraně hospodářské soutěže.
Základní význam právních záruk hospodářské soutěže spočívá v ochraně oprávněných zájmů tuzemských i zahraničních podnikatelských subjektů proti praktikám jiných podnikatelů nebo zásahům orgánů státní správy omezujícím konkurenci.
Systém právní ochrany hospodářské soutěže zahrnuje dva úseky, a to ochranu proti omezování soutěže a ochranu proti nekalé soutěži. Navrhovaný zákon se zabývá jen prvním z nich vzhledem k jeho vazbě na působnost státních protimonopolních orgánů. Právní úprava nekalé soutěže se ponechává na připravovaném kodexu regulujícím vztahy mezi podnikatelskými subjekty /obchodní zákoník/.
Přirozenou snahou účastníků je získat v tržních vztazích pro sebe co nejvýhodnější postavení, vytěžit pro sebe maximum výhod, a to z vlastního hlediska co nejsnazšími cestami, což v podstatě znamená omezování hospodářské soutěže v určité oblasti, případně i její vyloučení.
Aby žádoucí společenská funkce hospodářské soutěže, t. j. příjmy založené na vlastních výkonech, nejproduktivnějším využívání výrobních činitelů, zavádění nových pokrokových metod procesů výroby a jejich řízení, byla zajištěna, je třeba spolu s vytvářením podmínek pro ekonomické chování hospodářských subjektů na trhu vytvářet právní záruky ochrany hospodářské soutěže.
Základní význam vytvoření zmíněných právních záruk ochrany hospodářské soutěže při existenci tržního hospodářství se projevuje jako ochrana oprávněných zájmů tuzemských i zahraničních hospodářských subjektů proti jednání podniků, které by soutěž narušovaly. Narušování soutěže vyvolá často mimo jiné povinnost náhrad poškozeným tuzemským ale i zahraničním podnikatelům, což by mohlo vést vůči zahraničním podnikům i k značným náhradám na úkor devizového hospodářství. Tyto důvody vedly k tomu, že se právo na ochranu soutěže vyvinulo v národním právu všech států s tržním hospodářstvím.
V období první republiky obsahoval čs. právní řád právní úpravu v oblasti ochrany proti omezování soutěže zákonem o kartelech a soukromých monopolech č. 141/1933 Sb. a k jeho provedení vydaným vládním nařízením č. 195/1933 Sb. Tento právní stav byl v padesátých letech zrušen.
Při koncepci nového čs. zákonodárství na ochranu hospodářské soutěže je třeba vycházet ze specifik daných tradicí a potřebami současného rozvoje národního hospodářství a zároveň dbát na to, aby nová právní úprava byla v optimální míře srovnatelná s právními úpravami zahraničními, zejména těch států, které budou pro hospodářskou spolupráci s ČSFR nejvýznamnější.
Zákonodárství na ochranu hospodářské soutěže musí mít nezbytně povahu zákonodárství federálního v souladu s jednotnou ekonomikou celé ČSFR, aby byly zajištěny jednotné tržní podmínky a jednotné právní záruky ochrany hospodářské soutěže pro všechny její účastníky a spotřebitele. Zvlášť významný je tento jednotný postup vůči zahraničním podnikatelům a orgánům ochrany soutěže v jiných tátech. Z těchto důvodů upravuje zákon podrobněji jen působnost Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž, zřízeného článkem V ústavního zákona č. 296/1990 Sb. v souladu s jeho rámcovou kompetencí stanovenou v § 80 zákona č. 297/1990 Sb. a ustavení úřadů pro hospodářskou soutěž republik zákon nepředpokládá.
Při rozšiřování hospodářské soutěže a narůstání agendy její ochrany bude zřejmě třeba zřídit asi 7 poboček federálního úřadu s regionální působností. Při celkovém dořešení organizace federálního úřadu nutno počítat s konečným stavem 310 pracovníků /170 pracovníků ve federálním úřadu a 140 v pobočkách/ a s tím spojenými mzdovými a materiálovými náklady ve výši cca 40 mil. Kčs ročně.
Zvláštní část
K § 1 a 2
Opatření na ochranu hospodářské soutěže podle tohoto zákona podporuje samozřejmě současně její další rozvoj v kvalitativním i kvantitativním smyslu. Presto se podpora vývoje a dobrého průběhu hospodářské soutěže v § 1 zdůrazňuje jako samostatný účel zákona vedle ochrany soutěže a z toho vyplývá úkol orgánů zřízených pro ochranu hospodářské soutěže, ale i ostatních státních a obecních orgánů, aby svými akty rozvoji hospodářské soutěže nebránily, ale naopak ji podporovaly.
Ochrana proti nekalé soutěži, t. j. proti praktikám některých soutěžitelů vůči ostatním není v tomto zákoně obsažena a bude upravena v obchodním zákoníku.
Zákon platí pro všechny fyzické a právní osoby, které jsou oprávněny k podnikatelské činnosti v České a Slovenské Federativní Republice a jestliže tato činnost má své účinky v tomto rozsahu. Zákon neplatí tedy např. pro kartelou dohodu podnikatele sídlícího v ČSFR, která se týká jen zahraničního trhu a nemá účinky v ČSFR.
Zákon ovšem nemůže platit absolutně pro všechny subjekty a formy hospodářské činnosti. Jsou nebo vzniknou organizace typu státních monopolních podniků např. pro železniční dopravu nebo spoje, u nichž bude zřejmě konkurence jiných podnikatelů v určitých činnostech předem vyloučena. Stejně tak v některých oblastech hospodářské činnosti, jako např. při oceňování výrobků a výkonů, musí být zachována možnost státního usměrňování cen až k dočasnému zmrazení cen, které je i ve státech s rozvinutou hospodářskou soutěží využíváno. Možnost uvedených případů omezení hospodářské soutěže musí však být stanovena vždy zvláštním zákonem.
Hospodářskou soutěží podle tohoto zákona se rozumí soutěž jen mezi podnikateli, neboť jen jejich vzájemná konkurence, nenarušovaná nesprávnými praktikami, je hlavním prostředkem regulujícím poměry na trzích a vytvářejícím klima k prospěchu národního hospodářství i spotřebitelů.
K § 3 až 9
Vyloučení nebo omezení hospodářské soutěže mohou způsobit zejména kartelové dohody /§ 3 až 7/, smlouvy o fúzích /§ 8/ a monopolní nebo dominantní postavení některých podnikatelů na trhu /§ 9/.