Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. v. o.

232

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, se mění a doplňuje takto:

1. V § 1 odst. 3 se vypouštějí slova "na zemědělskou výrobu".

2. Za § 12 se vkládá nová část II A, která zní:

(1) Zemědělskou výrobou provozovanou podnikatelem, jehož činnost spočívá jen v provozování zemědělské výroby (dále jen "samostatně hospodařící rolník"), se podle tohoto zákona rozumí činnost fyzické osoby, která osobně nebo za pomoci jiných osob

a) vyrábí rostlinné nebo živočišné výrobky za účelem získávání trvalého zdroje příjmů, zejména jejich prodejem, popřípadě

b) provádí úpravu nebo jiné zpracování své zemědělské produkce; pokud je třeba k této činnosti souhlasu podle zvláštních předpisů [Například: Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, ve znění pozdějších předpisů Zákon ČNR č. 86/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat. Zákon SNR č. 110/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat. Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb. a zákona č. 113/1990 Sb. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem a vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č. 103/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.], jen s tímto souhlasem, nebo

c) poskytuje příležitostně práce nebo výkony v souvislosti se zemědělskou výrobou, při nichž využívá prostředků a zařízení sloužících zemědělské výrobě, zpravidla v době, kdy nejsou pro tuto výrobu plně využívány, nebo dobývá nevyhrazené nerosty.

(2) Samostatně hospodařící rolník provozuje zemědělskou výrobu vlastním jménem, na vlastní účet a odpovědnost.

(1) Příslušný orgán České republiky nebo Slovenské republiky [Zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení). Zákon Slovenské národní rady č. 369/1990 Sb., o obecním zřízení.] zapíše samostatně hospodařícího rolníka do evidence na základě jeho ohlášení.

(2) V evidenci podle odstavce 1 je uvedeno jméno a příjmení samostatně hospodařícího rolníka, místo jeho trvalého bydliště, rodné číslo, identifikační číslo, popřípadě údaje o zvláštním oprávnění nebo povolení, pokud se k určitému druhu činnosti podle zvláštních předpisů vyžadují [Například: Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, ve znění pozdějších předpisů Zákon ČNR č. 86/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat. Zákon SNR č. 110/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat. Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb. a zákona č. 113/1990 Sb. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem a vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č. 103/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.] a den zápisu do evidence.

(3) Samostatně hospodařící rolník ohlásí příslušnému orgánu do 15 dnů změnu nebo zánik skutečností vedených v evidenci.

(1) O zápisu do evidence vydá příslušný orgán samostatně hospodařícímu rolníkovi osvědčení. Současně vyrozumí příslušný orgán vykonávající správu daně, příslušnou pojišťovnu, příslušný orgán státní statistiky a příslušný orgán provádějící sociální zabezpečení; stejně se postupuje při změně a zániku skutečností vedených v evidenci a při skončení zemědělské výroby.

(2) Na základě vyrozumění podle odstavce 1 přidělí příslušný orgán státní statistiky samostatně hospodařícímu rolníkovi identifikační číslo.

Jednotlivě hospodařící rolník vedený doposud v evidenci místního národního výboru podle dosavadních předpisů [Směrnice ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky k zajištění nákupu zemědělských výrobků od jednotlivě hospodařících rolníků do státních fondů ze dne 18. května 1970 registrovaná v částce 20/1970 Sb.] se považuje dnem účinnosti tohoto zákona za samostatně hospodařícího rolníka s právy a povinnostmi v tomto zákoně vymezenými.

Ustanovení části II a § 23 a 28 se na samostatně hospodařícího rolníka nevztahují."

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, jak vyplývá z tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ............ 1990.

Požadavek úplného přechodu na tržní ekonomiku v naší společnosti spojený s rozvojem soukromé iniciativy vyvolává naléhavost vydání novely zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, aby upravoval i postavení samostatně hospodařícího rolníka. Tendence postupného zatlačování soukromého sektoru v zemědělství v uplynulých čtyřiceti letech vedla též k tomu, že ani v právním řádu nebylo na postavení samostatně (jednotlivě) hospodařícího rolníka pamatováno tak, aby nevznikla nejistota v otázce jeho práv a povinností.

Zpracování této novely si vyžádala potřeba vyvolaná v poslední době kromě jiného i ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. V tomto ustanovení byly uvedeny některé obory činností, na které se zákon nevztahuje, a mezi nimi výslovně jmenována "zemědělská výroba". Zákon vycházel zřejmě z názoru, že zemědělská výroba provozovaná fyzickou osobou má sice s individuálním podnikáním občanů některé rysy společné, zejména s ohledem na zdroj trvalých příjmů, který přináší prodej vyrobených zemědělských produktů, že se však v různých směrech od individuálního podnikání občanů liší. Nejpodstatnější odlišnost vyplývá především se sepětí zemědělské výroby - až na ojedinělé výjimky - s obhospodařováním zemědělské půdy.

Zemědělská výroba ani podle dřívějších obchodně právních předpisů nepatřila, ani podle současných zahraničně právních úprav nepatří k oborům živnostenského podnikání. Její provozování není vázáno proto na předpoklady, které musí být splněny pro získání oprávnění k soukromému podnikání.

Je tomu tak zejména pro to, že zemědělská výroba je v podstatě získáváním původní produkce rostlinné nebo živočišné povahy. K ní se podle druhu produkce nebo podle záměru hospodařícího subjektu může přidružovat vedlejší činnost spočívající především ve zpracovávání a prodeji zemědělských výrobků z vlastní produkce. Podle okolností může vedlejší činností být i těžba nevyhrazených nerostů, jako např. písku, kamene, štěrku z obhospodařovaných pozemků, jakož i sezónní poskytování služeb pomocí provozních prostředků, např. potahů, v době, v níž ve vlastní zemědělské výrobě nemohou být využity.

Navrhovaný zákon usiluje o to, aby v době co nejkratší byla překlenuta dosavadní mezera v tomto úseku právního řádu a byly tak odstraněny pochybnosti o tom, jaké místo v nově se vytvářejících ekonomických vztazích samostatně hospodařícímu rolníkovi přísluší. S ohledem na neodkladnost řešení bylo upuštěno od vypracování zásad zákona.

Východiskem pro postavení samostatně hospodařícího rolníka je vymezení pojmu "zemědělská výroba". Pod tímto pojmem se rozumí nejen vlastní výrobní proces a jeho výsledek v podobě rostlinné nebo živočišné produkce, ale zároveň i cíl této činnosti výrobce spočívající v dosahování trvalých příjmů prodejem výrobků v nezměněném stavu, anebo po případné úpravě nebo jiném zpracování, jak je tomu např. u másla, sýra a jiných mléčných výrobků, hroznového vína, jakož i výrobků příležitostně vyráběných, např. košikářského zboží, dřevěného nářadí. Do zemědělské výroby provozované samostatně hospodařícím rolníkem se podle povahy a druhu činnosti řadí i příležitostné práce nebo výkony provozované v období vegetačního klidu s využitím prostředků sloužících zemědělské výrobě, např. povoznictví, přibližování dřeva. V dané souvislosti není však kladen důraz na to, aby zemědělská výroba provozovaná sice trvale byla výlučným nebo převážným zdrojem příjmů samostatně hospodařícího rolníka.

I když ve většině případů bude zemědělská produkce závislá na využívání zemědělské půdy samostatně hospodařícím rolníkem, není její obhospodařování rozhodujícím kritériem. Vychází se z toho, že zejména některé druhy živočišné výroby nejsou podmíněny obhospodařováním zemědělské půdy, jak je tomu u chovu včel, chovu exotických ptáků, chovu kožešinových nebo laboratorních zvířat.

Spolu se samostatně hospodařícím rolníkem se mohou na zemědělské výrobě podílet jiné fyzické osoby jako spolupracující členové rodiny nebo jako pracovníci v pracovně právním vztahu. Vždy je to však sám samostatně hospodařící rolník, kdo za tuto činnost vůči třetím odpovídá a na jehož účet jdou příjmy a výdaje z této činnosti.

Samostatně hospodařící rolník je veden v evidenci podle místa svého stálého bydliště u místně příslušného orgánu, který určí zákon České národní rady a zákon Slovenské národní rady. Z návrhu zákona pro samostatně hospodařícího rolníka plyne pouze povinnost před zahájením zemědělské výroby ohlásit tuto skutečnost uvedenému orgánu a ohlásit mu pak každou změnu v údajích ohledně jeho osoby evidovaných.

Půjde o jednoduchou evidenci, ve které se uvedou jen základní údaje týkající se samostatně hospodařícího rolníka, tj. jeho jméno a příjmení, bydliště, rodné číslo a identifikační číslo, popřípadě údaje o zvláštním oprávnění nebo povolení k určitému druhu činnosti, pokud je zvláštní právní předpisy vyžadují. Jako např. k šlechtitelské činnosti, k plemenitbě, k pěstování osiva, nebo při výrobě poživatin mít zdravotní průkaz.

Osvědčení o zápisu do evidence slouží samostatně hospodařícímu rolníkovi k tomu, aby se jím vykázal všude tam, kde z tohoto postavení vyplývají nějaké přednosti nebo zvláštnosti v porovnání s jinými subjekty.

Orgán pověřený vedením evidence samostatně hospodařících rolníků vyrozumí o zápisu do evidence, popřípadě o důležitých změnách v ní orgány nebo organizace, do jejichž oboru působnosti nebo činnosti spadá problematika samostatně hospodařících rolníků.

Podle výnosů ministerstev financí z roku 1969 umožňujících nákup zemědělských potřeb za ceny bez daně z obratu nebo za velkoobchodní ceny registrovaných ve Sbírce zákonů (částka 25, 34 a 37/1969 Sb.) a doplňující směrnice MZVž ČSR registrované v částce 20/1970 Sb. vydávala tehdejší okresní zemědělská sdružení osvědčení o tom, že se jedná o jednotlivě hospodařícího rolníka na podkladě potvrzení, které vystavovaly místní národní výbory.

Do současné doby jsou na místních národních výborech jednotlivě hospodařící rolníci evidováni i z hlediska daňového a v řadě případů ještě výše uvedená osvědčení vydávají na požádání územní odbory MZVž.

Z těchto důvodů se navrhuje, aby takto evidovaný občan byl považován za samostatně hospodařícího rolníka ve smyslu navrhovaného zákona.

S ohledem na specifika zemědělské výroby provozované samostatně hospodařícími rolníky se doporučuje, aby současná úprava uvedená v části II a § 23 a 28 se na ně nevztahovala.

Návrh zákona nepředpokládá zvýšení nároků na potřebu pracovních sil ani dopad na státní rozpočty federace a republik.

Čalfa v. r.

Ing. Vladimír Dlouhý, v. r.